5 Af 21/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: J. S., zastoupen UNTAX, s.r.o., IČ: 25260537, se sídlem Praha 10, U Továren 256/14, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Praha 1, Lazarská 15/7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2013, č.j. 44778/12/7000-51000-010362, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 15. 2. 2013, č.j. 44778/12/7000-51000-010362 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,- Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce UNTAX, s.r.o.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta jeho žádost ze dne 24. 8. 2012 o prominutí odvodu (dále jen „žádost“) - ve výši 143.698,- Kč vyměřeného Finančním úřadem ve Svitavách platebním výměrem ze dne 25. 8. 2008, č.j. 58620/08/263980/1021, a - ve výši 748.664,- Kč vyměřeného Finančním úřadem ve Svitavách platebním výměrem ze dne 25. 8. 2008, č.j. 58639/08/263980/1021. Žalobce namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. Nepřezkoumatelnost spatřoval v tom, že se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nevypořádal s veškerými námitkami uvedenými v jeho žádosti. Konkrétně poukázal na nevypořádanou námitku nesprávného právního závěru ve zprávě o daňové kontrole ze dne 21. 8. 2008. Žalobce nesouhlasil s tím, že měl daň z přidané hodnoty uhradit dotací, což demonstroval matematickým výpočtem. Zdůraznil, že smyslem smlouvy o poskytování dotací je, aby plátci daně nezískali na dotaci více, než bylo ujednáno, neboť daň z přidané hodnoty je jim státem vrácena. Za důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 44a odst. 10 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění rozhodném (dále jen „rozpočtová pravidla“) považoval, že daň z přidané hodnoty prostřednictvím dotace fakticky neuhradil. Dále namítal, že nesrozumitelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobce nezpochybňoval skutečnost, že v rozhodnutí o přidělení dotace je zakázáno dotaci použít na úhradu daně z přidané hodnoty, nýbrž že k použití dotace na úhradu daně z přidané hodnoty fakticky nedošlo. Žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odmítl veškeré žalobou uplatněné námitky. Konstatoval, že nerozporoval, že daň z přidané hodnoty nebyla žalobcem skrze dotaci fakticky uhrazena. Ze zprávy o daňové kontrole ze dne 21. 8. 2008 totiž vyplývá, že systém financování a termíny stanovené k realizaci projektu byly žalobcem dodrženy. Nicméně dle § 44 a § 44a rozpočtových pravidel je smyslem odvodů sankce za neoprávněné použití peněžních prostředků ze státního rozpočtu, tedy je sankcionován samotný chybný postup při použití dotace a nikoli jeho výsledek či dopady. Zdůraznil, že případ žalobce je typickým případem porušení rozpočtové kázně. Žalobce totiž z projektového účtu s dotací uhradil fakturu s daní z přidané hodnoty, ačkoliv podmínky čerpání investiční dotace ze státního rozpočtu v rámci Státního programu podpory cestovního ruchu (dále jen „podmínky“) takový postup výslovně zakazují. Poukázal vnitřní pokyn žalovaného č. GFŘ-D-11, který obsahuje metodiku a důvody pro promíjení odvodů a souvisejícího penále za porušení rozpočtové kázně. Uvedl, že žalobcem v žádosti uplatněný důvod by mohl splňovat znaky důvodu hodného zvláštního zřetele pouze tehdy, pokud by následně neuplatnil nárok na odpočet zaplacené daně z přidané hodnoty. Uzavřel, že jedinou námitku žalobce obsaženou v jeho žádosti náležitě vypořádal, když řádně zdůvodnil, proč nemůže být odvod prominut. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. V replice ze dne 26.6.2013 žalobce zopakoval své žalobní námitky. Odmítl výklad žalovaného, že použitím dotace na úhradu daně z přidané hodnoty porušil podmínky. Zdůraznil, že podmínky neporušil, když daň z přidané hodnoty skrze dotaci neuhradil, což vyplývá z celkového vyúčtování dotace a potvrzuje to ostatně i sám žalovaný ve vyjádření k žalobě. Ve věci postupoval zcela racionálně a podle běžných zvyklostí tak, že faktury spojené s realizací dotovaného projektu předložil bance, která provedla úhradu faktury. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Dne 25. 8. 2008 Finanční úřad ve Svitavách vydal platební výměr č.j. 58620/08/263980/1021, jelikož shledal na straně žalobce porušení rozpočtové kázně. Žalobce neoprávněně použil prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu v roce 2004 na základě rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování projektu „Jízdárna Suchá“, což vyplývá ze zprávy o daňové kontrole ze dne 21. 8. 2008, proto mu byl uložen odvod, a to ve výši, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena, tj. v částce 143.698,- Kč. Dne 25. 8. 2008 Finanční úřad ve Svitavách vydal platební výměr č.j. 58639/08/263980/1021, jelikož shledal na straně žalobce porušení rozpočtové kázně. Žalobce neoprávněně použil prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu v roce 2006 na základě rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování projektu „Jízdárna Suchá- II. etapa“, což vyplývá ze zprávy o daňové kontrole ze dne 21. 8. 2008, proto mu byl uložen odvod, a to ve výši, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena, tj. v částce 748.664,- Kč. Dne 24. 8. 2012 žalobce podal žádost o prominutí výše uvedených odvodů za porušení rozpočtové kázně. Žádost odůvodnil tak, že nesouhlasil se zprávou o daňové kontrole ze dne 21. 8. 2008, neboť fakticky daň z přidané hodnoty z dotace nehradil. V této souvislosti poukázal na řádek „Celkové náklady“ v tabulkách ve Zprávě z kontroly č.j. 42074/08/263980/1021. Zároveň vysvětlil, že formálně zaplacenou daň z přidané hodnoty z příslušného bankovního účtu ihned vykompenzoval vlastními prostředky u obou projektů. Ohledně prvé i druhé investiční akce konkrétně odkázal na tabulky, kde ve sloupcích „Uhrazeno z vlastních“ byl právě obsažen součet zaplacených nákladů vyšší o spornou daň, tj. v prvém případě o 143.698 Kč a v druhém o 748.664,-Kč. Žalobce tak považoval uhrazení daně z přidané hodnoty skrze dotaci jen za ryze zdánlivé, jelikož celkové náklady na projekt, podíl státu ve formě dotace i podíl žalobce byly dodrženy. Peníze jsou druhově určené věci, proto až v celkovém zúčtování bylo možné konstatovat, zda byla daň z přidané hodnoty zaplacena z dotace či nikoli, jednotlivé platby totiž ovlivňují jen tok hotovosti. Dle žalobce by bylo přepjatě formalistické požadovat, aby uhradil z příslušného účtu částku bez daně z přidané hodnoty a posléze z vlastního účtu pouze daň z přidané hodnoty. S ohledem na číselné údaje ve výše uvedené zprávě o daňové kontrole je zřejmé, že u obou investičních akcí byl řádně dodržen celkový rozpočet akce, podíl dotace i podíl žadatele, žadatel tak daň z přidané hodnoty fakticky z dotace nezaplatil. Skutečnost, že daň z přidané hodnoty nebyla uhrazena, považoval za důvod hodný zvláštního zřetele. Dne 15. 2. 2013 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že žalobce použil část prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na úhradu daně z přidané hodnoty, a tak porušil rozpočtovou kázeň. Konstatoval, že splnění celkových nákladů kompenzací vlastních prostředků bylo v maximální možné míře zohledněno v předchozím rozhodnutí Ministerstva financí prominutím penále. Zdůraznil, že je výslovně zakázáno použít dotaci na úhradu daně z přidané hodnoty u jejích plátců. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, přičemž tyto prostředky mu byly finančním úřadem vráceny, dovodil, že se nejedná o důvod zvláštního zřetele hodný a žádost zamítl. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“). Žaloba je důvodná. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy: Podle § 44a odst. 10 rozpočtových pravidel Generální finanční ředitelství může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním, s výjimkou odvodu neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků podle § 44 odst. 2 písm. a) a b). Podle § 44a odst. 9 věta prvá rozpočtových pravidel správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají finanční úřady podle daňového řádu. Podle § 259 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění rozhodném (dále jen „daňový řád“) nelze proti rozhodnutí ve věci prominutí daně nebo příslušenství daně uplatnit opravné prostředky. Daní se přitom rozumí i peněžité plnění, ve vztahu k němuž zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona (§ 2 odst. 3 písm. b) daňového řádu). Náležitosti rozhodnutí jsou upraveny v § 102 daňového řádu. Z ustanovení § 102 odst. 2 daňového řádu vyplývá, že rozhodnutí obsahuje odůvodnění, nestanoví-li zákon jinak. Obsah odůvodnění rozhodnutí je pak upraven v ustanovení § 102 odst. 3 a odst. 4 daňového řádu. Výše uvedená zákonná úprava připouští prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně pouze za podmínek, že k porušení rozpočtové kázně nedojde způsobem uvedeným v § 44 odst. 2 písm. a) a b) zákona o rozpočtových pravidlech a při správním uvážení, které je vymezeno jako posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele. Důvody hodné zvláštního zřetele nejsou rozpočtovými pravidly stanoveny, zásadně se tedy bude jednat o okolnosti, za nichž došlo k porušení rozpočtové kázně a týkající se poměrů daňového subjektu. Tyto okolnosti by měly být natolik významné, svým způsobem výjimečné, aby jimi bylo možno ospravedlnit institut prominutí odvodu. Žalovaný by měl v rámci posouzení prominutí vycházet nejen z toho, za jakých podmínek došlo k poskytnutí dotace a k porušení rozpočtové kázně, ale také z důvodů, které žadatel uvádí ve své žádosti o prominutí odvodu. Rozhodnutí o prominutí daně podléhá soudnímu přezkumu, aby soud mohl přezkoumat rozhodnutí ve vztahu k daňovým subjektem uplatněným důvodům, musí toto rozhodnutí obsahovat náležité odůvodnění. Z odůvodnění rozhodnutí totiž daňový subjekt i soud zjišťují, z jakých skutečností správní orgán vycházel, jaké důkazy provedl, jak tyto důkazy hodnotil a k jakým závěrům tak dospěl, tedy důvody a úvahy správního orgánu, jež vedly k vydání rozhodnutí. Zejména u rozhodnutí, která výlučně závisejí na správní úvaze, má odůvodnění zcela zásadní význam, neboť na jeho základě soud posuzuje správní úvahu správního orgánu a zkoumá, zda úvaha byla vytvořena na podkladech shromážděných ve správním spise, zda neodporuje zásadám logiky a zda správní orgán v úvaze nepřekročil zákonem vymezené meze. Existence odůvodnění rozhodnutí pak zcela obecně zamezuje libovůli správního orgánu při rozhodování a zároveň vytváří předpoklady k tomu, aby v obdobných případech bylo rozhodováno obdobně. V dané věci žalobce v podané žalobě namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, právě pro nedostatečné vypořádání se s jeho námitkami uvedenými v žádosti. Soud se s touto námitkou žalobce zcela ztotožnil, neboť z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nevyplývá, jaký úsudek o prominutí daně žalovaný v této věci učinil. Žalovaný totiž pouze velmi stručně a neurčitě konstatoval, jakým způsobem došlo k porušení rozpočtové kázně žalobcem s tím, že dodržení celkových nákladů projektu a podílů státu a žalobce bylo zohledněno již v předchozím, blíže nespecifikovaném rozhodnutí o prominutí penále. Poté v obecně rovině konstatoval, že žalobce uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty a prostředky mu byly vráceny. Nikterak se však nezabýval a nehodnotil žalobcem v žádosti předestřený důvod zvláštního zřetele hodný, a to faktické neuhrazení daně z přidané hodnoty, včetně jeho vysvětlení nakládání s financemi s konkrétními odkazy na řádky „Celkové náklady“ a „Uhrazeno z vlastních“ v tabulkách ve Zprávě z kontroly č.j. 42074/08/263980/1021. Rovněž žalovaný nikterak nereagoval na jeho úvahy o nemožnosti a pouhé formalitě požadovat rozdělování úhrad faktur z různých bankovních účtů. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že žalovaný by si měl být vědom toho, že je vždy zapotřebí mít na zřeteli smysl a účel institutu prominutí odvodu a obsah žádosti s tímto cílem hodnotit. Přestože se zřejmě některé důvody žádosti překrývají s důvody předchozích žádostí žalobce o prominutí odvodu, nelze na jejich řádné vypořádání rezignovat. Závěrem soud shrnuje, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jelikož z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakými úvahami se správní orgán zabýval při rozhodování o tom, které zjištěné konkrétní skutečnosti lze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele a které vedly k tomu, že žádosti žalobce nebylo vyhověno. Obecné údaje bez zhodnocení charakteru a závažnosti tvrzeného porušení zákona, bez zhodnocení všech okolností, které vedly k úkonům, jež byly následně vyhodnoceny jako porušení zákona, nelze považovat za dostatečné a nelze tak učinit závěr o transparentním a přezkoumatelném odůvodnění rozhodnutí. S přihlédnutím k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů se soud nemůže blíže vyjádřit k dalším žalobním námitkám žalobce. Na základě výše uvedených skutečností soud bez jednání žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, soud mu proto přiznal náklady řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.000,- Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby a replika ze dne 26. 6. 2013), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu – vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 3 x 3.100,- Kč, tři paušální částky ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 3 x 300,- Kč, a DPH ve výši 2.142,- Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí 15.342,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši ve stanovené lhůtě k rukám zástupce žalobce UNTAX, s.r.o. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 10. února 2017 JUDr. Eva P e c h o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Jana Válková