5 Af 30/2012

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobkyně: EUROPLASMA s. r. o., IČO 28493591, se sídlem Roztylská 2321/19, 148 00 Praha 4, zast. společností Rödl & Partner Tax, s. r. o., IČO 61246115, se sídlem Platnéřská 191/2, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 30. 5. 2012, čj. 7829/12-1300-106187, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 30. 5. 2012, čj. 7829/12-1300-106187, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 139,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám společnosti Rödl & Partner Tax, s.r.o., právnické osoby poskytující daňové poradenství.

Odůvodnění

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Prahu – Jižní Město (dále jen „správce daně“) ze dne 9. 3. 2012, čj. 56212/12/011511108926, kterým byla žalobkyni za zdaňovací období listopad 2011 vyměřena daň z přidané hodnoty v částce 182 065,- Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že zpracovává a dodává aferetickou plazmu určenou pro frakcionaci; jedná se o krevní plazmu získanou od dárců pomocí přístrojové metody aferézy, kterou dodává jako surovinu v první fázi výroby léčiv svým odběratelům. Oprávnění provádět aferézu a výrobu plazmy pro frakcionaci bylo žalobkyni Státním ústavem pro kontrolu léčiv uděleno 4. 9. 2009; toto povolení je přitom uděleno výhradně pro frakcionaci, tedy za účelem průmyslového využití k výrobě léčiv, nikoli pro podání člověku transfuzí za účelem léčení nebo předcházení nemoci. Ze stanoviska Státního úřadu pro kontrolu léčiv ze dne 4. 2. 2010 vyplývá, že se na plazmu určenou pro frakcionaci nevztahují minimální požadavky stanovené vyhláškou č. 143/2008 Sb. na jakost a bezpečnost transfuzních přípravků, neboť nenaplňuje znaky transfuzního přípravku pro účely ustanovení § 2 odst. 2 písm. n) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů. Ministerstvo zdravotnictví udělilo dne 13. 1. 2010 žalobkyni vývozní povolení do Rakouska, jímž byla předmětná plazma zařazena do kombinované nomenklatury celního sazebníku jako Lidská krevní plazma pro výrobu léčivých přípravků. Plazma tedy v daném případě spadá pod kód 3002 1095 kombinované nomenklatury společného celního sazebníku Evropské unie, tj. pod číselný kód 30 Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží ve smyslu přílohy č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění rozhodném, (dále jen „zákon o DPH“), jakožto farmaceutický výrobek. Žalobkyně dále uvedla, že u dodání plazmy svým odběratelům uplatňovala základní sazbu daně, kterou rovněž deklarovala v přiznání k dani z přidané hodnoty. V rámci vytýkacího řízení vedeného za zdaňovací období srpen až říjen 2009, podala žalobkyně žádost o závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně. Ministerstvo financí rozhodlo tak, že dodání aferetické plazmy určené pro frakcionizaci nepředstavuje zdanitelné plnění ve smyslu § 2 zákona o DPH, neboť se jedná o plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet podle § 58 zákona o DPH. Žalobou napadené rozhodnutí považuje žalobkyně za nezákonné z důvodu nesprávného právního posouzení. Při výkladu ustanovení § 58 zákona o DPH je totiž nutno vycházet z principu eurokonformního výkladu, a to s ohledem na šestou směrnici Rady o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu č. 77/388/EHS, která byla s účinností od 1. 1. 2007 nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, (dále jen „směrnice o DPH“). Ustanovení § 58 zákona o DPH je transpozicí článku 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH, podle něhož členské státy osvobodí od daně dodání lidských orgánů, lidské krve a mateřského mléka. Pojem „lidská krev“ musí být dle žalobkyně vykládán autonomně a jednotně v celé Evropské unii. Směrnice o DPH v tomto ohledu na právo členských států neodkazuje, a nelze proto při výkladu pojmu „lidská krev“ vycházet z definic tuzemských právních předpisů. Směrnice o DPH osvobozuje od daně pouze dodání lidské krve jako celku, zatímco český zákon rozšiřuje toto osvobozovací ustanovení i na dodání jednotlivých složek krve. Text § 58 zákona o DPH tak obsahuje širší výjimku ze zdanitelných plnění, než je tomu v případě samotné směrnice. Směrnice o DPH totiž na rozdíl od zákona o DPH výslovně obsahuje pouze pojem „lidská krev“, a nikoli též dovětek „ a její složky“. Žalobkyně dále odkázala na hlavu IX, kapitolu 2 směrnice o DPH, dle níž se osvobození od daně vztahují k některým činnostem ve veřejném zájmu. Ochraně veřejného zájmu odpovídá v kontextu práva Evropské unie pouze ochrana nejzákladnějších lidských potřeb, tedy zachování zdraví lidí v minimální míře. Směrnice se orientuje primárně na osvobození lékařských služeb, nikoliv dodání zboží, kterým je dodání krevní plazmy určené pro frakcionizaci. K podpoře svých závěrů žalobkyně citovala judikaturu Soudního dvora Evropské unie, z níž plyne, že výroba léků sama o sobě nepředstavuje léčbu; za léčbu se považuje až jejich aplikace. Krevní plazma dodávaná žalobkyní byla určena pro výrobu léků, nikoli přímo k léčbě. Žalobkyně dále upozornila na skutečnost, že žádné jiné zboží používané pro výrobu léků a srovnatelné s krevní plazmou od daně z přidané hodnoty osvobozeno není. Žalobkyně se jakožto dodavatel plazmy nachází na počátku výrobního řetězce. Tím, že si nemůže nárokovat odpočet z přijatých zdanitelných plnění, dochází k tomu, že se cena jí dodávané plazmy automaticky zvyšuje o daň z přidané hodnoty, kterou musí žalobkyně uhradit v ceně nakoupených zdanitelných plnění, neboť tato daň pro ni není posléze v podobě nároku na odpočet odčitatelná; daň z přidané hodnoty tak představuje další náklad ve výrobním procesu žalobkyně. Následné dodání plazmy tedy sice není zatíženo daní z přidané hodnoty na výstupu, nicméně v samotné ceně plazmy je obsažena žalobkyní uhrazená daň na vstupu, kterou si však odběratel neodečte. Takový stav není v souladu s cílem zajištění dostupné zdravotní péče. Evropský zákonodárce pod pojmem „krev“ rozumí tzv. plnou krev a pod pojmem „krevní složka“ červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky a plazmu. Podle žalobkyně nedošlo v případě čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH ke správné transpozici do českého práva, neboť ustanovení § 58 odst. 2 zákona o DPH rozšiřuje osvobození stanovené směrnicí o DPH i na samostatné dodání složek lidské krve. Členské státy mohou totiž upravit toliko technické a administrativní parametry toho, jak se osvobození uplatní, nikoliv toho, zda či v jakém rozsahu se uplatní. Čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH má přímý účinek, a soud členského státu jej proto má aplikovat přednostně. Závěrem ponechala žalobkyně na uvážení soudu, zda by nebylo vhodné položit Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku týkající se výkladu sporného ustanovení směrnice o DPH. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl soudu, aby podanou žalobu zamítl. Uvedl, že pojem „lidská krev“ obsažený v ustanovení čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH má být vykládán tak, že obsahuje krev i její složky ve smyslu § 58 odst. 2 zákona o DPH. Krevní plazma a krev jsou obdobné produkty; pokud je od daně z přidané hodnoty osvobozena lidská krev jako celek, pak musí být osvobozeny i její složky. Žalovaný odkázal na dokumenty Evropské unie, v nichž se pod pojmem „krev“ rozumí nejen plná lidská krev, ale i její složky. Žalovaný upozornil na pojmosloví směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/98/ES, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek, (dále jen „směrnice o standardech lidské krve“), kde je pojem „lidská krev“ používán v širším významu. K dokumentům, na něž odkázala žalobkyně, žalovaný uvedl, že z nich osvobození od daně pouze v případě dodání plné lidské krve nevyplývá; stejně tak z nich nevyplývá zdanění dodání plazmy. Osvobození od daně z přidané hodnoty podle čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH není nijak navázáno na lékařský výkon, a to na rozdíl od výslovné úpravy v písmenech b), c) a e) téhož ustanovení. Žalobkyní citovaná judikatura proto na danou věc nedopadá. Osvobození krevní plazmy určené pro frakcionizaci je dle názoru žalovaného ve veřejném zájmu, neboť i tento typ krevní plazmy se obvykle bezplatně získává od dárců, a nejedná se tak o běžné zboží. Skutečnost, že osvobozené plnění neumožňuje žalobkyni provést odpočet daně z přidané hodnoty, pak nevede k porušení principu neutrality daně z přidané hodnoty. Žalovaný uzavřel, že neexistuje rozpor mezi směrnicí o DPH a ustanovením § 58 odst. 2 zákona o DPH, a není tedy důvod k přímé aplikaci směrnice. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 5. 9. 2012 žalobkyně poznamenala, že krev a průmyslová plazma jsou rozdílné produkty, jak co se týče jejich vzniku, tak co se týče jejich získávání a zpracování, a proto na ně nelze z hlediska osvobození od daně z přidané hodnoty hledět jako na obdobná plnění. Žalobkyně též poukázala na skutečnost, že v jiných členských státech Evropské unie (například ve Francii, Německu a Rakousku) průmyslová krevní plazma od daně z přidané hodnoty osvobozena není. V doplnění repliky ze dne 17. 4. 2014 žalobkyně v souvislosti s přístupem jiných členských států k otázce zdaňování dodání krevní plazmy nad rámec žalobních námitek předložila soudu analýzu dotčených právních předpisů včetně jejich autentického znění s úředním překladem. K otázce rozdílu plazmy pro klinické použití a plazmy jako suroviny pro další zpracování doložila žalobkyně odborné stanovisko MUDr. M. B., Ph.D., primáře Oddělení hematologie, biochemie a krevní transfuze. Podle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění rozhodném, (dále jen „s. ř. s.“), soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl soud bez nařízení jednání, když žalobkyně s tím v podání ze dne 7. 12. 2016 výslovně souhlasila a žalovaný se k této otázce k výzvě soudu nevyjádřil, a má se tedy za to, že s takovým postupem souhlasí. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně doručila dne 20. 12. 2011 správci daně řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2011. Výzvou ze dne 28. 12. 2011 pod čj. 282112/11/011511108926 zahájil správce daně s žalobkyní postup k odstranění pochybností. Platebním výměrem správce daně byla žalobkyni na základě protokolu o sdělení výsledků postupu k odstranění pochybností ze dne 16. 2. 2012, čj. 35849/12/011934105446, za období listopad 2011 vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 182 065,- Kč. Správce daně vycházel z rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 14. 10. 2010, dle něhož se v případě dodání složky lidské krve nejedná o zdanitelné plnění ve smyslu § 2 zákona o DPH, nýbrž o plnění osvobozené od daně ve smyslu § 58. Odvolání žalobkyně žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a platební výměr potvrdil. V odůvodnění žalovaný uvedl, že plnění uskutečňovaná žalobkyní, tj. dodání aferetické plazmy k výrobě léčiv, patří mezi plnění osvobozená od daně podle § 58 odst. 2 zákona o DPH, neboť dle tohoto ustanovení je od daně mimo jiné osvobozeno dodání lidské krve a jejích složek, mezi které plazma patří. Pojem „lidská krev“ ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH dle něj zahrnuje nejen plnou lidskou krev, ale též její složky. Opačný výklad z žádného ustanovení právních předpisů Evropské unie nevyplývá. Výkladu žalobkyně nesvědčí ani dokumenty Evropské komise, na něž žalobkyně odkazovala. Ze směrnice o DPH též neplyne, že by se osvobození lidské krve od daně z přidané hodnoty vztahovalo pouze na situace, kdy je krev určena přímo k léčebným účelům. Jednotlivé položky čl. 132 odst. 1 směrnice o DPH tyto situace důrazně odlišují. Závěrem žalovaný odkázal na směrnici Komise č. 2004/33/ES, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES, pokud jde o některé technické požadavky na krev a krevní složky, z níž plyne, že krevní plazma je tekutým podílem krve, ve kterém jsou suspendovány buňky. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, (dále jen „zákon o finanční správě“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2013, byla finanční ředitelství zřízená podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, (tedy i Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, proti němuž směřovala žaloba) zrušena. V souladu se závěrečnými ustanoveními zákona o finanční správě přešla působnost zrušených finančních ředitelství na nově vzniklé Odvolací finanční ředitelství, které se s ohledem na znění § 69 s. ř. s. stalo pasivně legitimovaným subjektem v tomto řízení. Podle § 51 odst. 1 písm. g) zákona o DPH jsou při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 od daně z přidané hodnoty bez nároku na odpočet osvobozeny zdravotní služby a dodání zdravotního zboží. Podle § 58 odst. 2 písm. a) téhož zákona, který je transpozicí čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH, se dodáním zdravotního zboží rozumí dodání lidské krve a jejích složek, lidských orgánů, tkání a mateřského mléka. Podle čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH osvobodí členské státy od daně z přidané hodnoty dodání lidských orgánů, lidské krve a mateřského mléka. Jádrem sporu mezi žalobkyní a žalovaným je v dané věci posouzení, zda dodání aferetické plazmy určené pro frakcionaci (tj. krevní plazmy pro průmyslovou výrobu léčiv) představuje zdanitelné plnění dle § 2 odst. 2 zákona o DPH, či plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet dle § 58. Jelikož se totožné právní otázce obsáhle věnoval již Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 11. 2016, čj. 3 Afs 200/2014-79, považuje zdejší soud za dostatečné jeho závěry v odstavcích níže pouze zrekapitulovat. Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku konstatoval, že užitím pojmu „lidská krev a její složky“ v § 58 odst. 2 zákona o DPH zamýšlel český zákonodárce osvobodit od daně z přidané hodnoty nejen plnou lidskou krev, ale též její separované složky (např. plazmu), které lze z krve oddělit a s nimiž lze samostatně nakládat. Cílem evropského zákonodárce naopak bylo, jak vyplývá z porovnání jednotlivých jazykových verzí čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH, osvobodit od daně pouze dodání lidské krve. Jelikož obsah transpozičního opatření významově přesně neodpovídá obsahu směrnice, a vnitrostátní úprava tedy dopadá na širší okruh případů než úprava unijní, Nejvyšší správní soud proto konstatoval, že transpozice pojmu „lidská krev“ ze směrnice o DPH do zákona o DPH neproběhla správně. Tento závěr podpořila i skutečnost, že výklad ustanovení čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH Soudní dvůr Evropské unie již ve své judikatuře vyjasnil, a jedná se tedy o tzv. acte éclairé. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 5. 10. 2016 ve věci TMD Gesellschaft für transfusionsmedizinische Dienste mbH v. Finanzamt Kassel II – Hofgeismar (C-412/15) uvedl, že „není-li pojem „lidská krev“ ve směrnici o DPH definován, musí být jeho význam a dosah určen v souladu s jeho obvyklým smyslem v běžném jazyce, s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém je užit, a cílům, které právní úprava sleduje“. Lidská krev tedy dle něj představuje jednu složku lidského těla, která je složená z více neautonomních a vzájemně se doplňujících komponentů (např. plazmy). Soudní dvůr vycházel z účelu čl. 132 směrnice o DPH, kterým je osvobodit některé činnosti ve veřejném zájmu od daně z přidané hodnoty; písmeno d) odstavce 1 tohoto ustanovení zajišťuje, aby se dodání výrobků přispívajících k péči o zdraví nebo majících terapeutický účel nestalo nedostupným z důvodu zvýšení cen těchto výrobků v případě, podléhalo-li by jejich dodání dani z přidané hodnoty. Soudní dvůr dále dovodil, že „osvobození od daně uvedené v čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH se nemůže vztahovat na tzv. průmyslovou plazmu, tj. plazmu, jejíž dodání přímo nepřispívá k činnostem ve veřejném zájmu, jelikož je určena k použití v průmyslové výrobě, a to mj. za účelem výroby léčivých přípravků. Právě proto, že uplatnění tohoto osvobození je podmíněno tím, že je plazma použita pro určitý druh činnosti ve veřejném zájmu, se osvobození od DPH stanovené v čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH vztahuje pouze na plazmu skutečně určenou k přímému terapeutickému využití.“ V souvislosti s tím Nejvyšší správní soud uzavřel, že dotčené ustanovení směrnice o DPH vykazuje dostatečnou míru bezpodmínečnosti a určitosti k tomu, aby se jeho přímého účinku mohl jednotlivec vůči státu dovolávat; podmínky pro přímou aplikaci ustanovení § 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH tak byly splněny. Vzhledem k tomu, že v nyní projednávaném případě nebyla žalobkyní dodávaná plazma určena pro účely péče o zdraví ani terapeutické účely, nýbrž výlučně k výrobě léčiv, tj. pro účely farmaceutické, má zdejší soud za to, že se na ni nemělo v souladu s čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH osvobození od daně vztahovat. Žalovaný tedy pochybil, když odvolání žalobkyně zamítl a platební výměr správce daně potvrdil, neboť výklad jím uplatněný v žalobou napadeném rozhodnutí (tedy že dodání aferetické plazy za účelem využití k výrobě léčiv patří mezi plnění osvobozená od daně) odporuje smyslu a účelu předmětného ustanovení. Soud doplňuje, že provedení důkazů navrhovaných žalobkyní považuje za nadbytečné, neboť výkladová nejasnost ustanovení čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH byla judikaturou Soudního dvora již překonána. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavírá, že žalovaný při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 58 odst. 2 zákona o DPH, které je (jak již bylo uvedeno výše) v rozporu s přímo aplikovatelným ustanovením čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH; žalobou napadené rozhodnutí je tudíž nezákonné. Žalobkyně tedy se svou žalobou uspěla; soud proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Na žalovaném nyní bude, aby o odvolání žalobkyně znovu rozhodl, a to s přihlédnutím k právnímu názoru, který byl vyjádřen v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v úvahu pravidla stanovená v § 60 odst. 1 věta první a odst. 7 s. ř. s., dle kterých „nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl“ a „jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává“. Ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., z něhož vyplývá, že přiznat lze pouze náklady řízení účelně vynaložené, odpovídá odst. 7, jenž umožňuje vzít v úvahu konkrétní okolnosti případu, aniž by byl soud nucen mechanicky vycházet z jednotlivých úkonů účastníka řízení. Žalobkyně byla v této věci zastoupena společností Rödl & Partner Tax, s. r. o. vykonávající daňové poradenství (§ 35 odst. 2 s. ř. s.), a má tedy právo na náhradu nákladů řízení za toto zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud však dospěl k závěru, že existují skutečnosti, které je třeba považovat za důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 60 odst. 7 s. ř. s., které opravňují soud rozhodnout o tom, že účastníkovi řízení se náhrada nákladů řízení zčásti nepřiznává. Soudu je z vlastní úřední činnosti známo, že zástupce zastupuje žalobkyni před Městským soudem v Praze i v dalších obdobných řízeních; jen pátý senát zdejšího soudu eviduje tři řízení (vedená pod sp. zn. 5Af 28/2012, 5Af 29/2012 a 5Af 30/2012), jejichž předmětem je skutkově i právně totožná věc. Žaloba v této věci, stejně jako další podání, která žalobkyně prostřednictvím svého zástupce v průběhu řízení učinila, jsou obsahově téměř shodné s podáními žalobkyně učiněnými ve shora jmenovaných řízeních. Uvedené skutečnosti považuje soud za důvod zvláštního zřetele hodný, pro který rozhodl tak, že žalobkyni se přiznává právo na náhradu nákladů řízení jen zčásti; konkrétně jí přísluší 50 % z částky mimosmluvní odměny za čtyři úkony právní služby, která by jí jinak náležela. Žalobkyně by tak měla právo na náhradu nákladů za tři úkony právní služby po 2 100,- Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, replika) podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, a za jeden úkon právní služby po 3 100,- Kč (doplnění repliky) podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 30. 6. 2014. Celkem tedy 9 400,- Kč; 50 % z této částky pak činí 4 700,- Kč. Žalobkyni dále přísluší náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu za čtyři úkony právní služby po 300,- Kč, tj. 1 200,- Kč. Jelikož zástupcem žalobkyně je společnost vykonávající daňové poradenství, která je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.); částka daně činí 1 239,- Kč. Žalobkyně má dále právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000,- Kč. Úhrnem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží 10 139,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 16. prosince 2016 JUDr. Eva P e c h o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková