5 To 392/2007

Plný text

5To 392/2007 U S N E S E N Í Městský soud v Praze projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2007 stížnost obvodního státního zástupce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31.8.2007 , sp.zn. 25T 39/2007 a ve věci obviněné A. V. rozhodl t a k t o : Podle 149 odst. 1 písm. b/ tr. řádu se napadené usnesení z r u š u j e a věc se vrací soudu I. stupně k novému projednání. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 tak, že podle § 314c odst. 1 písm. a/ z důvodu § 307 odst. 1 tr. řádu se trestní stíhání obviněné A. V. pro skutek spočívající v tom, že dne 25.11.2004 ve S. u. č. 107 , na pobočce Č. p., s.p., uzavřela s poškozenou společností H. C. F., a.s. úvěrovou smlouvu s výší úvěru 15.000,- Kč, která jí byla vyplacena v hotovosti téhož dne, přičemž do úvěrové smlouvy vědomě uvedla nepravdivé údaje, totiž, že je od ledna 2004 zaměstnankyní společnosti T. S., a.s. s čistým měsíčním příjmem ve výši 9.000,- Kč, přičemž zaměstnankyní společnosti T. S., a.s., byla teprve od 1.11.2004 do 21.1.2005, a její čistý měsíční příjem byl v té době pouze 6.838,- Kč se podmíněně zastavuje. Podle § 307 odst. 2 tr. řádu obviněné A. V. byla stanovena zkušební doba v trvání 1 roku. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, která nebyla blíže zdůvodněna. Městský soud v Praze podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které vydání napadeného usnesením předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Podmínkami aplikace ust. § 307 odst. 1 tr. řádu je a) skutečnost, že se obviněný k činu dozná a za b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena , nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná opatření potřebná k její náhradě, a to vedle obecných podmínek, jež jsou uvedeny v úvodu a zakončení tohoto odstavce. V daném případě lze souhlasit s názorem obvodního soudu v tom, že obžalovaná se ke spáchání trestného činu doznala. V žádném případě však nebyl naplněn znak, jenž ust. § 307 odst. 1 uvádí v písm. b/ zmíněného ustanovení. Soud I. stupně zde totiž zaměňuje dva pojmy, a to je připojení poškozeného s nárokem na náhradu škody a institut, jenž upravuje ust. § 307 odst. 1 písm. b/ tr. řádu, tzn. aktivní činnost obviněného, jenž směřuje k náhradě škody, jenž svým jednáním způsobil. V daném případě je naopak patrné, že obviněná je velice pasivní. Skutečnost, že způsobenou škodu neuhradila odůvodňuje takovými irelevantními argumenty, jako že nezná adresu poškozeného apod. Z výše uvedeného je však jednoznačně patrné, že do doby rozhodování soudu I. stupně žádné relevantní kroky, jenž by měly směřovat k úhradě způsobené škody, případně k uzavření dohody s poškozeným o její náhradě neučinila, a tudíž podmínky k aplikaci ust. § 307 tr. řádu dány nejsou. Proto nezbylo, než napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž je třeba říci, že aplikace tohoto ustanovení by mohla přicházet v úvahu, pakliže by v následném řízení vyšlo najevo, že obviněná skutečně se s poškozenou organizací na náhradě škody dohodla, případně, že by škodu alespoň dílčím způsobem uhradila. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í další řádný opravný prostředek přípustný. V Praze dne 19. října 2007 JUDr. Jaroslav Cihlář