5 To 392/2007

Plný text

Soudní rozhodnutí - 5To 392/2007 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 5To 392/2007 Právní věta: Pokud poškozený odmítá náhradu škody, která mu byla způsobena trestným činem, je možno postupovat podle § 307 odst. 1 tr. ř. a podmíněně trestní stíhání zastavit i za situace, kdy obviněný poškozenému škodu vzniklou trestným činem neuhradil, neuzavřel s ním o její náhradě dohodu ani neučinil jiná potřebná opatření k její náhradě. Pokud však poškozený nárok na náhradu škody v adhezním řízení pouze neuplatnil aniž by se ho výslovně vzdal, absence odškodnění či dohody o ní v důsledku pasivního přístupu obviněného je zákonnou překážkou pro jinak v úvahu přicházející podmíněné zastavení trestního stíhání. Soud: Městský soud v Praze ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2007:

5. TO.392.2007.1 Datum rozhodnutí: 19.10.2007 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Podmíněné zastavení trestního stíhání Kategorie rozhodnutí: C 5To 392/2007 U S N E S E N Í Městský soud v Praze projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2007 stížnost obvodního státního zástupce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31.8.2007 , sp.zn. 25T 39/2007 a ve věci obviněné A. V. rozhodl t a k t o : Podle 149 odst. 1 písm. b/ tr. řádu se napadené usnesení z r u š u j e a věc se vrací soudu I. stupně k novému projednání. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 tak, že podle § 314c odst. 1 písm. a/ z důvodu § 307 odst. 1 tr. řádu se trestní stíhání obviněné A. V. pro skutek spočívající v tom, že dne 25.11.2004 ve S. u. č. 107 , na pobočce Č. p., s.p., uzavřela s poškozenou společností H. C. F., a.s. úvěrovou smlouvu s výší úvěru 15.000,- Kč, která jí byla vyplacena v hotovosti téhož dne, přičemž do úvěrové smlouvy vědomě uvedla nepravdivé údaje, totiž, že je od ledna 2004 zaměstnankyní společnosti T. S., a.s. s čistým měsíčním příjmem ve výši 9.000,- Kč, přičemž zaměstnankyní společnosti T. S., a.s., byla teprve od 1.11.2004 do 21.1.2005, a její čistý měsíční příjem byl v té době pouze 6.838,- Kč se podmíněně zastavuje. Podle § 307 odst. 2 tr. řádu obviněné A. V. byla stanovena zkušební doba v trvání 1 roku. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, která nebyla blíže zdůvodněna. Městský soud v Praze podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které vydání napadeného usnesením předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Podmínkami aplikace ust. § 307 odst. 1 tr. řádu je a) skutečnost, že se obviněný k činu dozná a za b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena , nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná opatření potřebná k její náhradě, a to vedle obecných podmínek, jež jsou uvedeny v úvodu a zakončení tohoto odstavce. V daném případě lze souhlasit s názorem obvodního soudu v tom, že obžalovaná se ke spáchání trestného činu doznala. V žádném případě však nebyl naplněn znak, jenž ust. § 307 odst. 1 uvádí v písm. b/ zmíněného ustanovení. Soud I. stupně zde totiž zaměňuje dva pojmy, a to je připojení poškozeného s nárokem na náhradu škody a institut, jenž upravuje ust. § 307 odst. 1 písm. b/ tr. řádu, tzn. aktivní činnost obviněného, jenž směřuje k náhradě škody, jenž svým jednáním způsobil. V daném případě je naopak patrné, že obviněná je velice pasivní. Skutečnost, že způsobenou škodu neuhradila odůvodňuje takovými irelevantními argumenty, jako že nezná adresu poškozeného apod. Z výše uvedeného je však jednoznačně patrné, že do doby rozhodování soudu I. stupně žádné relevantní kroky, jenž by měly směřovat k úhradě způsobené škody, případně k uzavření dohody s poškozeným o její náhradě neučinila, a tudíž podmínky k aplikaci ust. § 307 tr. řádu dány nejsou. Proto nezbylo, než napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž je třeba říci, že aplikace tohoto ustanovení by mohla přicházet v úvahu, pakliže by v následném řízení vyšlo najevo, že obviněná skutečně se s poškozenou organizací na náhradě škody dohodla, případně, že by škodu alespoň dílčím způsobem uhradila. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í další řádný opravný prostředek přípustný. V Praze dne 19. října 2007 JUDr. Jaroslav Cihlář