51 A 1/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Burdou ve věci žalobce V. K. zastoupený advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 30. 3. 2026, zaevidované pod sp. zn. OAM-384902/DO-2026, pro její nepřijatelnost, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobce se žalobou podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), podanou u Městského soudu v Praze („městský soud“) domáhal soudní ochrany proti výše označenému zásahu žalovaného, tedy aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování žalobcových práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany.

2. Žalobce podal dne 30. 3. 2026 u žalovaného žádost o poskytnutí dočasné ochrany ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace („lex Ukrajina“). Ve formuláři žádosti uvedl, že dočasnou ochranu dosud v žádném jiném státě EU nezískal, dále uvedl, že ke dni 24. 2. 2022 pobýval na Slovensku a současně měl v té době na Slovensku pobytové oprávnění za účelem podnikání platné do 19. 5. 2023. Žalovaný na uvedeném formuláři vyznačil, že je žádost nepřijatelná z důvodu, že nebylo prokázáno, že žadatel osobou podle § 3 lex Ukrajina.

II. Argumentace žalobce a obrana žalovaného

3. Žalobce namítal, že nebyly splněny podmínky k tomu, aby jeho žádost o dočasnou ochranu mohla být posouzena jako nepřijatelná. Žalobce podle svého tvrzení má právo na přiznání dočasné ochrany. Nad rámec žádosti o dočasnou ochranu uvedl, že se dne 24. 2. 2022 nenacházel na Ukrajině, ale v České republice. Na Ukrajinu se nicméně následně vrátil a když ji znovu opouštěl, tak již tato země byla ve válce. Žalobce sice měl na Slovensku povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, ten mu ale již 19. 5. 2023 skončil, žalobce nadto toto pobytové oprávnění nikdy nevyužil (na Slovensku nepodnikal). Žalobce se rozhodl žít v České republice, kde má svou rodinu, sociální zázemí a pevný okruh přátel.

4. Po právní stránce žalobce argumentoval s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 12. 2025, č. j. 8 A 140/2025-25, podle nějž je třeba pojem „pobývat“ uvedený v § 3 lex Ukrajina vykládat jako dlouhodobější a stálejší pobyt, tedy že žadatel by skutečně měl v Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam apod. Žalobce je přesvědčen, že tuto podmínku splňuje. Na podporu svých závěrů žalobce dále odkázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42 a zejména pak na rozsudek téhož soudu ze dne 7. 5. 2026, č. j. 5 Azs 54/2026-14.

5. Žalovaný se s žalobou neztotožnil a navrhl její zamítnutí; rovněž upozornil, že žaloba je zřejmě opožděná, z kteréhož důvodu by měla být odmítnuta. K nezákonnému zásahu došlo dne 30. 3. 2026, dvouměsíční lhůta pro podání žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. tedy dle žalovaného uplynula již dne 29. 5. 2026; žaloba přitom byla podána až dne 1. 6. 2026.

6. K věci samé žalovaný uvedl, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 nepobýval na území Ukrajiny, což ve své žádosti přiznal, když uvedl, že v té době pobýval na Slovensku. Z otisků razítek v cestovním dokladu žalobce č. X platném od X. X. 2018 do X. X. 2028 potom vyplynulo, že žalobce vstoupil na území členských států dne 29. 1. 2022 přes hraniční přechod Tiszabecs v Maďarsku. Území členských států potom opustil až dne 11. 7. 2022 přes hraniční přechod Lupinjak; z tohoto záznamu nicméně nevyplývá, že se vrátil zpět na Ukrajinu, neboť uvedený hraniční přechod se nachází na chorvatsko-slovinské hranici. Dále žalovaný zdůraznil, že žalobce měl v rozhodné době, tedy před 24. 2. 2022, povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání na Slovensku. Lze se tedy legitimně domnívat, že žalobce měl úmysl na Slovensku pobývat dlouhodobě. Vzhledem k tomu, že žalobce nepobýval dne 24. 2. 2022 na Ukrajině, se na něj nemůže vztahovat prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana („prováděcí rozhodnutí Rady“), a nesplňuje tak podmínky pro získání dočasné ochrany. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost, která u žalobce schází.

III. Posouzení žaloby

7. Městský soud žalobu jako přípustnou projednal. Lex Ukrajina sice v § 5 odst. 2 vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci. Nejvyšší správní soudu nicméně v rozsudku ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS, potvrdil, že uvedená soudní výluka je v rozporu s právem Evropské unie, a proto ji nelze aplikovat.

8. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil ve vyjádření k žalobě, žalobce potom nereagoval na příslušnou výzvu soudu (jeho souhlas se proto předpokládá). Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Soud si je vědom, že ve věcech, o nichž se vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který by odrážel průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se žalobce mohl seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 As 326/2022-88). Nyní posuzovaná věc se však odlišuje v tom, že podkladem pro rozhodnutí soudu je tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobce u žalovaného podal a která se nachází také ve správním spisu předloženém žalovaným; žalobci je tento dokument znám, což plyne již jen z toho, že jej sám k žalobě přiložil. Dále městský soud vycházel z kopií vízových stránek cestovního dokladu žalobce č. X, které žalovaný pořídil při zpracování žádosti dne 30. 3. 2026. I tato listina je žalobci známa, neboť má příslušný cestovní doklad ve svém držení, konečně měl potom možnost se s listinami předloženými soudu žalovaným seznámit (srov. § 51 odst. 1 s. ř. s. ve znění od 1. 1. 2026).

9. Městský soud posoudil žalobu jako včasnou. Žalovaný má pravdu v tom, že k zásahu, proti němuž se žalobce domáhá ochrany, došlo dne 30. 3. 2026. Dvouměsíční tzv. subjektivní lhůta k podání žaloby (viz § 84 odst. 1 s. ř. s.) nicméně uplynula až dne 1. 6. 2026. Uplatní se zde totiž pravidlo počítání lhůt dle § 40 odst. 2 s. ř. s., podle něhož lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Standardně by tedy lhůta k podání žaloby měla uplynout dnem 30. 5. 2026 (nikoliv již dnem 29. 5. 2026, jak uvedl žalovaný); vzhledem k tomu, že se jednalo o sobotu, ale tato lhůta v souladu s 40 odst. 3 s. ř. s. skončila až dnem 1. 6. 2026 (pondělí). Jestliže tedy žalobce podal žalobu dne 1. 6. 2026, jednalo se o žalobu včasnou.

10. Městský soud posoudil žalobu jako nedůvodnou; vyšel přitom z následujících skutkových zjištění:

11. Žalobce dne 30. 3. 2026 podal na formuláři žádost o poskytnutí dočasné ochrany, která byla zaevidována pod sp. zn. OAM-384902/DO-2026. V ní zejména uvedl, že ke dni 24. 2. 2022 pobýval na Slovensku (žalobce původně uvedl, že pobýval na Ukrajině, tento údaj je nicméně v žádosti přeškrtnutý a uvedena je zkratka SVK), dále že dosud nezískal dočasnou ochranu v jiném členském státě EU a že byl v době od 24. 2. 2022 do dne podání žádosti o dočasnou ochranu držitelem povolení k pobytu na Slovensku za účelem podnikání, a to konkrétně s platností do 19. 5. 2023. Žalovaný, resp. příslušná úřední osoba, na formuláři žádosti vyznačil její nepřijatelnost z důvodu, že nebylo prokázáno, že je žalobce osobou podle § 3 lex Ukrajina (vše zjištěno z formuláře žádosti ze dne 30. 3. 2026).

12. Žalobce disponuje ukrajinským cestovním pasem č. X platným od X. X. 2018 do X. X. 2028. Ze záznamů v tomto cestovním pase (otisků razítek činěných při překročení státní hranice) vyplývá, že žalobce naposledy překročil společnou hranici Ukrajiny a některého z členských států EU dne 29. 1. 2022. Po datu 24. 2. 2022 je v cestovním pase vyznačeno pouze razítko příjezdu obtížně identifikovaného data v roce 2022 na hraničním přechodu Macelj jedná se o hraniční přechod mezi Slovinskem a Chorvatskem a dále razítko výjezdu dne 11. 7. 2022 na hraničním přechodu Lupinjak rovněž hraniční přechod mezi Slovinskem a Chorvatskem (zjištěno z kopií jednotlivých stránek cestovního pasu žalobce).

13. K vlastnímu věcnému posouzení žaloby soud předesílá, že ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).

14. V projednávané věci jsou splněny první, druhá, čtvrtá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv. Při hodnocení tohoto úkonu lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou (čili zda byla naplněna třetí z výše uvedených podmínek).

15. Podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. V tomto ustanovení jsou vyjmenovány osoby, na něž se zákon (dočasná ochrana) vztahuje. Podle § 3 odst. 1 uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady.

16. V prováděcím rozhodnutí Rady, jež aktivovalo stav hromadného přílivu osob, jak jej předpokládá směrnice o dočasné ochraně, jsou tyto osoby vymezeny zejména jako ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. 2. 2022, kteří byli z Ukrajiny vysídleni dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil [čl. 2 odst. 1 písm. a)].

17. Pro přiznání postavení osoby oprávněné podle § 3 lex Ukrajina ukrajinskému státnímu příslušníku je tak zapotřebí současného splnění podmínky 1) pobývání na Ukrajině před 24. 2. 2022 a 2) vysídlení z Ukrajiny 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil.

18. Výkladem pojmu „pobývání na Ukrajině“ se již správní soudy několikrát zabývaly. Zdejší soud v rozsudku ze dne 2. 11. 2023, č. j. 11 A 111/2023-62, vyložil, že „[z] užití pojmu ‚pobývat‘ (nikoli zdržovat se či nacházet se) lze dovodit, že by mělo jít o dlouhodobější a stálejší pobyt, tj. žadatel by skutečně měl na Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.“ K tomuto výkladu se přihlásil i Nejvyšší správním soudu např. v rozsudcích ze dne 7. 3. 2024, č. j. 5 Azs 72/2024-21, či ze dne 20. 5. 2025, č. j. 4 Azs 225/2024-20.

19. Bod č. 11 preambule prováděcího rozhodnutí Rady přibližuje účel prováděcího rozhodnutí. Jde především o zavedení dočasné ochrany ukrajinských státních příslušníků a jejich rodinných příslušníků, kteří pobývali v Ukrajině a kteří byli počínaje dnem 24. 2. 2022 vysídleni v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala.

20. Městský soud zdůrazňuje, že řízení ve věcech správního soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční, ať už jde o kterýkoli žalobní typ (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2021, č. j. 5 As 113/2020-36 z 8. 3. 2021, bod 17 a 18). Přestože s. ř. s. neuvádí mezi náležitostmi zásahové žaloby žalobní bod, jako je tomu u žaloby proti rozhodnutí, tak je na žalobci, aby kromě vylíčení rozhodujících skutečností [§ 84 odst. 3 písm. b) s. ř. s.] specifikoval, proč považuje napadený zásah za nezákonný (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2026, č. j. 2 As 114/2025-81, zejména bod 26).

21. V nynější věci žalobce v žádosti o dočasnou ochranu uvedl, že dosud nezískal dočasnou ochranu v žádném jiném členském státu EU, byl ale držitelem povolení k pobytu na Slovensku za účelem podnikání s platností do 19. 5. 2023 (přičemž tímto pobytovým oprávněním disponoval i ke dni 24. 2. 2022); současně uvedl, že ke dni 24. 2. 2022 pobýval na Slovensku. V žalobě naopak tvrdil, že ke dni 24. 2. 2022 pobýval v České republice a že se po tomto datu navrátil zpět na Ukrajinu, ze které následně uprchl. K povaze svého pobytu mimo Ukrajinu ke dni 24. 2. 2022 (resp. k otázce, kde měl k tomuto datu těžiště svých zájmů) uvedl pouze, že v dané době nepodnikal na Slovensku; dále uvedl, že se těžiště jeho života nachází v České republice, toto tvrzení ale časově nespecifikoval (není tedy jisté, jestli jej vztahoval již ke dni 24. 2. 2022). Žalovaný naproti tomu poukázal, že z otisků hraničních razítek v žalobcově cestovním pasu vyplývá, že žalobce vstoupil na území členských států Schengenského prostoru z Ukrajiny dne 29. 1. 2022, po tomto datu se již pohyboval pouze v rámci území členských států EU (na Ukrajinu již znovu neodcestoval; pozdější hraniční razítka vypovídají pouze o překročení mezistátních hranic v rámci EU).

22. Městský soud při hodnocení důvodnosti žaloby tedy musel vzít do úvahy, že ji žalobce podepřel tvrzeními, která nijak nedoložil, resp. která se ve světle shromážděných podkladů jeví jako nepravdivá (otázka pobytu žalobce na Ukrajině po dni 24. 2. 2022). Dále vzal do úvahy, že některá tvrzení žalobce si vzájemně odporují (otázka, kde žalobce pobýval ke dni 24. 2. 2022); žalobce přitom tento rozpor nijak nevysvětlil. Za takových okolností dospěl soud k závěru, že žaloba neobsahuje žádné tvrzení, na jehož základě by bylo možné dospět k závěru, že žalobce splňuje první z výše uvedených předpokladů pro udělení dočasné ochrany (tedy podmínku spočívající v tom, že ke dni 24. 2. 2022 pobýval na Ukrajině).

23. Žalovaný naopak svůj postup opřel zaprvé o zjištění, že žalobce byl ke dni 24. 2. 2022 držitelem pobytového oprávnění na Slovensku, zadruhé o skutečnost, že na Ukrajině naposledy pobýval do dne 29. 1. 2022; žádné pozdější záznamy o vstupu na Ukrajinu jeho cestovní pas neobsahuje. Tato zjištění v dostatečné míře vypovídají o tom, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 pobýval (ve výše uvedeném smyslu, tedy v trvalejším způsobem) mimo území Ukrajiny. Uvedené skutečnosti sice možnost, že tomu bylo opačně, zcela nevylučují, bylo však na žalobci, aby nejpozději v soudním řízení přednesl na podporu této verze relevantní tvrzení a předložil k nim důkazní návrhy. To však žalobce neučinil, přestože k tomu měl v řízení před soudem prostor a přestože byl v řízení zastoupen právní profesionálkou.

24. Lze tedy – i ve světle procesní (ne)aktivity žalobce – uzavřít, že žalovaný při svém postupu vycházel ze skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (srov. § 3 správního řádu). Žalovaný proto postupoval v souladu se zákonem, pokud žádost žalobce odmítl pro nepřijatelnost. Výše uvedená třetí podmínka pro úspěch tzv. zásahové žaloby (totiž nezákonnost zásahu žalovaného) tudíž nebyla naplněna. K tomu shodně za obdobných skutkových okolností rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2026, č. j. 37 A 4/2026-22.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

25. Vzhledem k tomu, že městský soud posoudil žalobu jako nedůvodnou, tak ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s odst. 7 s. ř. s. Ve věci úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti. Proto mu soud jejich náhradu nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 3. srpna 2026 Mgr. Daniel Burda samosoudce