52 A 5/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Hanou Janotovou ve věci žalobce: H. T. Q. zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Praha 4, Kaplanova 2055/4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 6. 2026, č. j. KRPA-198366-12/ČJ-2026- 000022-ZZC takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 6. 2026, č. j. KRPA-198366-12/ČJ-2026-000022-ZZC, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 210 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Eichlera, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se dne 15. 6. 2026 spolu se svým zástupcem (resp. zástupkyní na základě udělené substituční plné moci) dobrovolně dostavil na pracoviště cizinecké policie v ulici Kaplanova 2055/4, Praha 4, kde zamýšlel řešit svou pobytovou situaci v ČR.

2. Ke kontrole předložil cestovní pas Vietnamu, v němž měl vylepeno maďarské vízum platné do 14. 2. 2025, a dále předložil maďarské povolení k pobytu za účelem zaměstnání platné do 23. 11. 2026.

3. Žalovaná po jeho lustraci zjistila, že se žalobce nachází v evidenci Schengenského informačního systému a vztahuje se na něj maďarské rozhodnutí o navrácení, dle něhož měl z území dobrovolně vycestovat do 2. 5. 2026 (v žalobou napadeném rozhodnutí je zjevně neprávně uváděno kromě data správného rovněž datum 2. 6. 2025 a datum 2. 6. 2026 – pozn. soudu). Maďarská policie žalované k jejímu dotazu sdělila, že žalobce měl v Maďarsku naposledy vydáno povolení k pobytu za účelem zaměstnání platné do 23. 11. 2026. Jeho zaměstnavatel však dne 18. 3. 2025 oznámil ukončení žalobcova pracovního poměru. Žalobcovo povolení k pobytu tak bylo od šestého dne po zprávě zaměstnavatele považováno za neplatné. Maďarsko vůči žalobci dne 23. 4. 2026 vydalo příkaz k vyhoštění, kterým mu uložilo, aby do 2. 5. 2026 dobrovolně vycestoval do Vietnamu. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 23. 4. 2026 prostřednictvím veřejného oznámení. Žalobce dle svého vyjádření do ČR přicestoval dne 5. 4. 2026.

4. Žalovaná žalobce žalobou napadeným rozhodnutím podle § 124b odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zajistila za účelem vycestování. Doba zajištění byla stanovena podle § 124b odst. 4 téhož zákona na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.

5. Dne 22. 6. 2026 žalobce v zařízení pro zajištění cizinců požádal o udělení mezinárodní ochrany. Zajištění podle žalobou napadeného rozhodnutí bylo dne 26. 6. 2026 ukončeno. Žalobce byl totiž nově zajištěn rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 24. 6. 2026, č. j. OAM-814/BA-BA01-BA03-Z-2026, podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) s dobou trvání zajištění do 9. 10. 2026. Žaloba 6. Žalobce namítá, že rozhodnutí o jeho zajištění je nedůvodné, nadbytečné a nerespektuje požadavky na přiměřenost obdobných druhů rozhodnutí.

7. Uvádí, že zajištění je mimořádný institut zasahující do práva na osobní svobodu. Je proto třeba zkoumat, zda je nezbytný a zda pro jeho uplatnění existují opravdové, závažné důvody, z nichž jasně vyplývá, že použití mírnějších opatření by nesplnilo účel. V žalobcově případě to bez dalšího dovodit nelze. Žalovaná současně možnost uložení mírnějších opatření dostatečně nezkoumala, ač je k tomu povinna.

8. Dále namítá, že „v situaci žalobkyně, která plně spolupracovala se správním orgánem, který posléze vydal nezákonné rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy opomenul seznámit právního zástupce s podklady před vydáním rozhodnutí, a tedy bude napadené rozhodnutí bezesporu zrušeno, lze tento postup označit za nadbytečný, respektive nezákonný, neboť nepochybně by postačovala i opatření mírnější. Žalobkyně sdělil žalované adresu pobytu, kde by se zdržoval, kdy tuto adresu správní orgán mohl ověřit a kontaktovat majitele nemovitosti, když tam byla i zastižena a zadržena, dále přislíbila, že se bude dostavovat a pravidelně hlásit u správního orgánu a dále navrhla složení finanční záruky, kterou však správní orgán odmítnul a ani jí nesdělil případnou potřebnou výši.“ 9. Uvádí, že správní orgán je povinen uvést konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývá, že se cizinec bude vyhýbat realizaci správního vyhoštění, resp. vycestování. Správní orgán je povinen výslovně uvést, proč je zajištění nezbytně třeba. Současně je správní orgán povinen zkoumat, zda je výkon správního vyhoštění, resp. vycestování, alespoň potenciálně možný, resp. zda jeho realizaci nebrání objektivní skutečnosti, jako jsou např. rodinné vazby na území ČR.

10. Namítá, že správní orgán je v případě evidence cizince v informačním systému smluvních států povinen takový záznam důkladně prozkoumat co do jeho oprávněnosti a zákonnosti. Namítá, že žalobci nebylo uloženo správní vyhoštění, ani neví o tom, že by mu byl vydán jiný typ rozhodnutí.

11. Žalobce rozporuje existenci důvodů pro jeho zajištění. Uvádí, že nevěděl a nemohl vědět, o tom, že jej Maďarsko vložilo do evidence SIS se lhůtou k vycestování do dne 2. 6. 2026 (správně 2. 5. 2026 – pozn. soudu), neboť mu bylo doručeno veřejnou vyhláškou. Žil v domnění, že je možné, že mu v Maďarsku skončilo pobytové oprávnění, ač měl pobytovou kartu platnou do 23. 11. 2026, dostavil se tak k řešení své pobytové situace na odbor cizinecké policie, aby zjistil, zda v ČR nepobývá nelegálně. Namítá, že žalovaná ignorovala, že se dostavil dobrovolně spolu s právním zástupcem a maximálně spolupracoval.

12. Namítá, že žalovaná byla povinna zkoumat možnost uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Mírnější opatření přitom není možné neuložit toliko s odkazem na dřívější protiprávní jednání cizince. Namítá, že v napadeném rozhodnutí zcela chybí vypořádání se s možností uložení zvláštních opatření za účelem vycestování, pročež je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a nezákonné.

13. Pokud jde o opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) uvedeného zákona, žalobce žalované sdělil adresu D., na které pobývá se svým kamarádem. Žalobce pokládá za absurdní tvrzení, že tuto adresu nelze ověřit, neboť se nachází několik minut od odboru cizinecké policie. Žalobce se dostavil na pracoviště cizinecké policie ráno, vyslechnut byl až v odpoledních hodinách, prostor k ověření zde tak byl.

14. Pokud jde o opatření podle § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, žalobce sdělil, že jeho teta je připravena složit záruku ve výši 100 000 Kč. Žalovaná však žalobci ani nedala prostor, aby se jeho teta dostavila a dovezla požadovanou částku. Žalobce nevěděl, že bude zajištěn, nevěděl ani o návratovém rozhodnutí, finanční částku ani žádné potvrzení tak s sebou neměl. Měla mu k tomu být dána možnost a lhůta, což se nestalo. Žalovaná pouze uvedla, že navržená částka je nízká a nestačí, aniž by sdělila, jaká částka je dostačující a jak ji složit.

15. Opatření podle § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tedy povinnost hlásit se policii ve stanovené době, žalovaná odmítla toliko s odkazem na to, že žalobce nectí zákony ČR, což nemůže obstát za situace, kdy žalobce sdělil adresu svého pobytu nedaleko od pracoviště cizinecké policie, kam by mohl dojíždět a za situace, kdy se žalobce na pracoviště cizinecké policie dostavil dobrovolně a je právně zastoupen, takže jsou mylné obavy, že by byl nekontaktní či nedostupný. Žalobce se žalovanou maximálně spolupracoval, svým chováním tak dal záruku, že bude zvláštní opatření plnit.

16. Žalovaná nezohlednila, že žalobce dostavil dobrovolně, uvedl adresu, na níž se zdržuje, byl připraven složit finanční záruku a zdržovat se na uvedeném místě a dostavovat se k policii. Vyjádření žalované k žalobě 17. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Má za to, že v napadeném rozhodnutí jasně a konkrétně uvedla skutečnosti, které ji vedly k jeho vydání. Žalobce se nachází na území Evropské unie a smluvních států bez pobytového oprávnění. Rozhodnutí o zajištění bylo zcela vhodné. Jiná, mírnější opatření by byla s ohledem na žalobcova jednání zjevně nedostatečná. Je reálné, že žalobce bude v době trvání zajištění z ČR vyhoštěn, neboť neexistuje překážka, která by tomu bránila. Žalobce dne 15. 6. 2026 uvedl, že jeho vycestování žádná překážka nebrání, pouze má v domovské zemi dluhy.

18. K důvodům, pro které nebylo možné užití mírnějších opatření, se žalovaná podrobně vyjádřila na stranách 5 až 7 napadeného rozhodnutí. Zvláštní opatření za účelem vycestování nelze uložit, pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude mařit případný výkon správního vyhoštění. Pokud tak správní orgán shledá důvodnou obavu, že se cizinec bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění, což bude nejčastěji vyplývat z jeho dosavadního chování, přistoupí přímo k zajištění, aniž by nejprve užil zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců. V žalobcově případě taková důvodná obava existuje s ohledem na jeho dosavadní chování a pobytovou historii. Posouzení věci soudem 19. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-704/20 a C-39/21, soud z úřední povinnosti přezkoumal i žalobcem nenamítané podmínky zákonnosti zajištění.

20. Při jednání dne 16. 7. 2026 účastníci setrvali na své argumentaci. Žalobce setrval na argumentaci, že se žalovaná dostatečně nevypořádala s možností uložení zvláštních opatření za účelem vycestování, ač se žalobce k žalované dostavil dobrovolně, s právním zástupcem a nahlásil adresu na níž se bude zdržovat. Za nejvhodnější by považoval opatření podle § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Aplikaci tohoto opatření nebylo možné vyloučit toliko s poukazem, že žalobce nectí zákony ČR. Žalovaná setrvala na argumentaci, že situaci posoudila individuálně. Vycházela ze žalobcova chování v minulosti, které neskýtá záruku dobrovolného vycestování. Žalobce v Maďarsku přestal docházet do zaměstnání, z území nevycestoval. Musel o návratovém řízení vědět. Žalovaná byla povinna postupovat tak, aby došlo k výkonu návratového rozhodnutí. Žalovaná poukázala, že žalobce uvedl, že nájemní smlouva na jím uvedené adrese je na kamaráda, žalobce nenahlásil místo svého pobytu do 3 pracovních dnů po vstupu na území ČR, byl by nekontaktní, nemá v ČR zdravotní pojištění. Žalobce si tak podle žalované neplní zákonné povinnosti. Navržená částka finanční záruky byla nedostačující výdajům, které by vznikly v souvislosti s nuceným výkonem návratového rozhodnutí.

21. Soud poznamenává, že rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 24. 6. 2026, č. j. OAM- 814/BA-BA01-BA03-Z-2026, u žalobce došlo k tzv. přezajištění, tedy žalobce byl nově zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu v souvislosti s jeho žádostí o mezinárodní ochranu. Ačkoliv podle § 125 odst. 6 věty třetí zákona o pobytu cizinců platí, že „[o]známením rozhodnutí o zajištění podle § 46a zákona o azylu se dosavadní rozhodnutí o zajištění podle tohoto zákona ruší“, tato skutečnost nevede k odpadnutí předmětu řízení o nynější žalobě. V podrobnostech soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 8 Azs 158/2020-22.

22. Žaloba je důvodná.

23. Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Žalobce tuto vadu spatřuje v tom, že v napadeném rozhodnutí chybí vypořádání se s možností uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Této námitce soud nepřisvědčil. Žalovaná se možností jejich uložení zabývala na stranách 5 až 6 rozhodnutí. Uvedla, proč má za to, že v nynější věci jejich uložení není možné, resp. dostačující.

24. Nepřezkoumatelné (pro nedostatek důvodů) tak napadené rozhodnutí není. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, k jakým závěrům žalovaná dospěla a z jakých důvodů. Jinou otázkou však je, zda zdůvodnění žalované, proč nelze namísto zajištění přistoupit k mírnějším opatřením v podobě zvláštních opatření za účelem vycestování, obstojí po věcné stránce. V tomto ohledu soud sdílí, žalobní argumentaci, že tomu tak není. Žalovaná jejich užití vskutku v dominantní míře vyloučila odkazem na dřívější protiprávní jednání žalobce spočívající v tom, že z území dobrovolně nevycestoval ve lhůtě stanovené Maďarskem. Takový závěr však ve světle dosavadních závěrů správních soudů neobstojí.

25. Podle § 124b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců „[n]elze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestování, jestliže uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace uvedená v záznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. listopadu 2018 o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.“ 26. Podle odst. 3 téhož ustanovení zákona „[n]elze-li vycestování cizince uskutečnit ve lhůtě do 48 hodin, policie v řízení o zajištění cizince za účelem vycestování vydá rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.“ 27. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[z]vláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.“ 28. Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že zajištění cizince za účelem vyhoštění či vycestování nesmí být automatismem. Zajištění představuje mimořádný institut, neboť se jedná o citelný zásah do jednoho ze základních práv jednotlivce zaručeného čl. 8 Listiny základních práv a svobod. S tím souvisejí požadavek, aby správní orgán před rozhodnutím o zajištění cizince vždy zvážil, zda nelze výkon správního vyhoštění zajistit mírnějšími prostředky, jimiž jsou zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Požadavek na subsidiaritu zajištění vyplývá i z práva EU (viz kupř. rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2026, č. j. 6 Azs 8/2026-31, a judikatura v něm citovaná).

29. Volba mírnějších opatření, mezi něž patří zvláštní opatření za účelem vycestování cizince, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění. Pokud existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze podle § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince.

30. V rozsudku ze dne 20. 2. 2019, č. j. 3 Azs 369/2017-42, však Nejvyšší správní soud dovodil, že obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, které by bránily využití některého ze zvláštních opatření, nemohou pramenit toliko z prosté skutečnosti, že cizinec nerespektoval správní vyhoštění, resp. ve stanovené lhůtě sám nevycestoval. K této skutečnosti musí přistoupit i další okolnost, která již důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění může založit (obdobně též kupř. rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2022, č. j. 10 Azs 388/2021-41).

31. V nynější věci není pochyb, že žalobce v souladu s návratovým rozhodnutím vydaným Maďarskem území ve stanovené lhůtě neopustil a do Vietnamu dobrovolně nevycestoval. V souladu s citovanou judikaturou však žalovaná nemohla vyloučit uložení mírnějších opatření toliko poukazem na tuto skutečnost, jak tomu v převážné míře učinila. Rovněž závěr, že žalobce neskýtá záruku, že bude povinnosti mu případně uložené podle § 123b zákona o pobytu cizinců, nelze odůvodnit toliko tím, že žalobce dobrovolně nevycestoval, jak tomu žalovaná činí. Pokud by soud takovou argumentaci akceptoval, zajištění by se stalo právě takovým automatismem, jaký judikatura zapovídá a možnost uložení zvláštních opatření za účelem vycestování by byla prakticky vždy vyloučena a jednalo by se pouze o možnost hypotetickou. K zajištění za účelem vycestování podle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců bude žalovaná z podstaty věci vždy přistupovat za situace, kdy cizinci již uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území, cizinec však nevycestoval a na území tak dále pobývá neoprávněně, a tedy v rozporu s právními předpisy.

32. Žalovaná v napadeném rozhodnutí pomíjí, že se žalobce na pracoviště cizinecké policie dostavil dobrovolně a zamýšlel svou pobytovou situaci řešit. V tomto ohledu neobstojí opakované poukazy žalované, že zde není žádná záruka, že bude žalobce případná opatření uložená podle § 123b zákona o pobytu cizinců plnit. Ostatně to zcela jisté není nikdy.

33. Pokud jde o opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, tedy povinnost cizince oznámit policii místo svého pobytu, zdržovat se na něm a jednoduše řečeno být na něm kontaktní a skutečně se na něm zdržovat, žalobce sice neohlásil adresu místa svého pobytu do 3 dnů od vstupu na území, jak poukázala žalovaná při jednání, nelze však tvrdit, že by žalobce adresu nikde nehlásil. Žalobce se dne 15. 6. 2026 sám dobrovolně dostavil na pracoviště cizinecké policie a adresu D., oznámil. Žalobce žalované sdělil konkrétní adresu, na niž se zdržuje. Možnost aplikace uvedeného zvláštního opatření nelze bez dalšího vyloučit poukazem, že žalobce na uvedené adrese nemá označenu schránku a zvonek. To jsou nepochybně „nedostatky“, které mohl žalobce ještě týž den zhojit a schránku a zvonek svým jménem označit. Nelze rovněž pominout, že se sdělená adresa skutečně nenachází nikterak daleko od pracoviště cizinecké policie. Ověření, zda se žalobce na uvedené adrese skutečně zdržuje, by tak vskutku nebylo nepřiměřeně (časově a organizačně) náročné. Současně neobstojí poukazy žalované, že není zajištěna faktická dosažitelnost žalobce za účelem doručování písemností, za účelem jeho dostupnosti pro potřeby řízení a že je žalobce pro žalovanou nekontaktní. Kromě toho, že se sám žalobce k žalované dostavil a kontakt s ní tak sám inicioval, žalovaná zcela pomíjí, že žalobce je od počátku zastoupen advokátem (na pracoviště žalované se dostavil se zástupkyní na základě udělené substituční plné moci). Žalovaná tak může žalobci bez obtíží doručovat písemnosti prostřednictvím datové schránky jeho právního zástupce.

34. Pokud jde o opatření podle § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy složení finanční záruky, existuje-li zde konkrétní návrh na její složení, správní orgán musí tento návrh posoudit a s odkazem na individuální okolnosti daného případu ozřejmit, z jakého důvodu k uložení tohoto zvláštního opatření nepřistoupil. Za situace, kdy v průběhu správního řízení existuje zcela jasný návrh směrem ke složení finanční záruky, povšechné vypořádání se s nemožností aplikace zvláštních opatření v zásadě neobstojí. V návaznosti na tvrzení cizince, který má být zajištěn [popříp. složitele podle § 123b odst. 1 písm. b) za středníkem], že je připraven složit finanční záruku, musí žalovaná v rámci správního řízení vždy vyvinout snahu si takové tvrzení jakýmkoliv způsobem ověřit - a to jak u cizince, který má být zajištěn, tak u složitele. Opačný postup je v rozporu s principem dobré správy (viz rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 Azs 94/2017-26).

35. V nynější věci žalobce uvedl, že on sám prostředky na finanční záruku nemá (deklaroval, že má peníze na další pobyt a vycestování). Uvedl však, že je schopen složení finanční záruky zařídit – záruku by za něj složil jeho synovec (nikoliv teta, jak se uvádí v napadeném rozhodnutí a také v žalobě) a to v částce 100 000 Kč.

36. Tento konkrétní návrh na složení relativně vysoké částky nemá odpovídající obraz v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nabídne-li cizinec takto vysokou částku, musí správní orgány dostatečným způsobem zdůvodnit, proč například navržená výše nepředstavuje dostatečnou záruku, že by se cizinec podrobil správnímu vyhoštění a nemařil jeho výkon, nebo proč se správnímu orgánu jeví nabídka složení finanční záruky jako nedůvěryhodná. Zmíněnou důvěryhodnost pak správní orgán posuzuje vždy vzhledem k osobě, která nabídku učinila (tj. zajištěnému cizinci, příp. složiteli). I podle Nejvyššího správního soudu totiž nepochybně existují situace, za kterých ani značně vysoká částka nabízená ke složení vzhledem k předešlému chování cizince nepostačí – například s ohledem na povahu předcházející trestné činnosti (nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 a násl. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku, apod.), nebo k uložení finanční záruky žalovaná nepřistoupí s ohledem na nedůvěryhodnost potenciálního složitele (viz již citovaný rozsudek NSS č. j. 1 Azs 94/2017-26).

37. V nynější věci žalovaná možnost složení finanční záruky zaprvé vyloučila poukazem, že se jedná ze strany žalobce toliko o deklarované tvrzení, které není ničím doloženo. Z obsahu správního spisu však není patrné, zda učinila jakýkoliv úkon směřující k ověření daného tvrzení, resp. k ověření osoby deklarovaného složitele. V úvahu přitom přichází zejména výzva potenciálního složitele, aby doložil schopnost složení finančních prostředků výpisem z bankovního účtu, nebo ověření skutečnosti, zda má tato osoba státní občanství či trvalý nebo dlouhodobý pobyt na území České republiky (jen za těchto okolností totiž může „třetí osoba“ v souladu s § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců složit za cizince finanční záruku). Jen tak mohla žalovaná zjistit, zda je učiněná nabídka ke složení finanční záruky vážně míněná a event. složení záruky uskutečnitelé (viz již citovaný rozsudek NSS č. j. 1 Azs 94/2017-26).

38. Soud nepomíjí, že rozhodnutí o zajištění je prvním úkonem v řízení a žalovaná koná ve velmi omezeném čase. Zajištění však představuje zásah práva na osobní svobodu. Tomu musí odpovídat snaha žalované učinit takové úkony, které jsou i v krátkém čase reálně možné. V nynější věci žalovaná neučinila žádné úkony k ověření reálné možnosti, že žalobce, prostřednictvím třetí osoby, finanční záruku složí. Praktickým úkonem, který žalovaná měla a mohla učinit, byl vůbec dotaz na žalobce, jaká je identita jeho synovce. Následně žalovaná přinejmenším měla ověřit, zda daná osoba vůbec splňuje podmínky, aby mohla být složitelem. Nelze vyloučit, že příslušný synovec zákonné podmínky výše uvedené (občanství, dlouhodobý či trvalý pobyt) nesplňuje a tím by byla možnost složení finanční záruky bez dalšího vyloučena.

39. Soud nepokládá za nikterak překvapivé, že se žalobce k žalované preventivně nedostavil s vysokou částkou v hotovosti za účelem potenciálního složení záruky jemu neznámé výše, případně s preventivně předpřipraveným čestným prohlášením jeho synovce, že finanční záruku neznámé výše složí. V době, kdy je veskrze každý stále dostupný prostřednictvím mobilního telefonu, bylo možné žalobcova synovce, po zjištění, že vůbec splňuje podmínky kladené na osobu složitele, telefonicky kontaktovat. Žalovaná však k ověření uskutečnitelnosti návrhu na složení příslušné částky neučinila žádné kroky.

40. Žalovaná dále navrhovanou částku 100 000 Kč nepřijala s tím, že je nedostatečná, neboť „finanční záruka se odvíjí od přesně stanovených kritérií, jako jsou například náklady na zprostředkování eskorty tří policistů, obstarání letenky eskortujícím policistům, tak zpáteční letenky, samotná letenka cizinci, náklady na ubytování v daném státě […]“. Z tohoto odůvodnění vyplývá, že částku 100 000 Kč žalovaná považovalo za nedostatečnou. Navzdory poukazu na „přesně stanovená kritéria“, však žalobci nesdělila, jakou částku by tedy za dostatečnou již považovala. Žalobce tak ani neměl možnost sdělit, že je jeho synovec případně schopen složit sdělenou vyšší částku. Ani soud tak není schopen zjistit, jakou výši finanční záruky by žalovaná v případě nynějších skutkových okolností již považovala za odpovídající.

41. Pokud jde o opatření podle § 123b odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců, ty již žalovaná vyloučila toliko s poukazem na předcházející protiprávní jednání cizince spočívající v tom, že z území ve stanovené lhůtě dobrovolně nevycestoval. Jak však již soud uvedl výše, takové odůvodnění nestačí. K uvedené skutečnosti musí přistoupit nějaká další okolnost, která již důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění založit může. V nynější věci však žádná taková další okolnost ani v napadeném rozhodnutí ani v podkladech, jež tvoří správní spis, zachycena není.

42. S ohledem na uvedené soud přisvědčil žalobci, že podmínky pro jeho zajištění nebyly dány, neboť po věcné stránce neobstojí zdůvodnění žalované, proč nebylo možné aplikovat mírnější, zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Závěr a náklady řízení 43. Soud tudíž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Rozhodnutí žalované podle § 78 odst. 4 s. ř. s. zrušil. Soud současně vrátil věc žalované k dalšímu řízení, neboť vrácení věci k dalšímu řízení je podle § 78 odst. 4 s. ř. s. obligatorním výrokem kasačního rozhodnutí bez ohledu na to, že správní orgán nebude moci ve věci nijak dále rozhodovat, resp. bude povinen zastavit řízení či dokonce věc vyřídit jinak, ryze neformálně. Podle aktuální úpravy správnímu soudu nepřísluší jakkoli promítat následný postup správních orgánů do výroku svého rozhodnutí. Ustanovení § 78 odst. 4 s. ř. s. mu jedno značně ukládá, aby při zrušení rozhodnutí současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 1. 2026, č. j. 2 Afs 328/2023-45, bod 32, a již odkazovaný rozsudek NSS č. j. 6 Azs 8/2026-31).

44. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle nějž soud přiznává náhradu nákladů řízení dle zásady úspěchu ve věci. Žalobce byl ve věci úspěšný. Má proto právo na náhradu nákladů řízení. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a účast u jednání [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]. Odměna za jeden úkon právní služby v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí činí 4 620 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 advokátního tarifu], celkem 13 860 Kč, k čemuž je nutno dále přičíst náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 450 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy celkem 1 350 Kč. Celkem tak částka náhrady nákladů řízení činí 15 210 Kč. Zástupce žalobce sdělil, že není plátcem DPH. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 16. července 2026 Hana Janotová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. P.