53 CO 203/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek mění tak, že výše nákladů řízení činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby byl nahrazen souhlas žalovaného s dohodou o vydání jiných věcí než zemědělských nemovitostí ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (týkající se ve výroku I. vyjmenovaných movitých věcí) a žalobci uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka ve lhůtě tří dnů k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení. Nahrazení projevu vůle s uzavřením dohody o vydání věcí se žalobce domáhal podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále též jen„ anonymizováno“), přičemž tvrdil, že je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) anonymizováno a dne datum zaslal žalovanému výzvu k vydání věci podle § 10 odst. 2 anonymizováno, na kterou žalovaný reagoval dopisy ze dne datum a datum, avšak dohodu o vydání věcí s ním neuzavřel. Předmětem žaloby je potom soubor movitých věcí, pocházejících z anonymizována dvě slova v obec a nacházející se u žalovaného jako povinné osoby. Předmětné věci náležely do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, což vyplývá i z toho, že se jednalo o příslušenství anonymizováno v obec u obec, který byl v rozhodném období a v současné době i je ve vlastnictví žalobce. Žádané věci se staly v rozhodném období předmětem majetkové křivdy, utrpěné v důsledku skutečností uvedených v § 5 anonymizováno, když věci byly do dispozice anonymizováno převedeny anonymizována dvě slova, obdobně jako v případě dalších částí původní příjmení knihovny. Jde tak křivdu podle § 5 písm. c) anonymizováno, neboť ke skutečnostem, zakládajícím majetkovou křivdu, došlo v důsledku úkonů učiněných anonymizována dvě slova, jimiž nakládala s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky číslo Úl.l., o převzetí správy některých anonymizováno podstat náboženským fondem. Žalobce je potom totožným subjektem, který utrpěl majetkovou křivdu.

2. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby a argumentovala tak, že žádá žádané věci (knihy) byly svezeny od církevních řádů bez jakékoliv identifikace, následně byly přemisťovány a rozdělovány do různých organizací. Žalobci byl přitom majetek konfiskován podle dekretu prezidenta anonymizováno číslo Sb. (dále též jen anonymizována dvě slova) a na předmětné věci se vztahuje výluka z možnosti jejich vydání podle anonymizováno.

3. Soud prvního stupně v bodě 4. rozsudku popsal svá skutková zjištění, která opatřil z listinného dokazování (na tato zjištění odvolací soud odkazuje) a dospěl poté k závěru, že návrh není důvodný. Nárok uplatněný žalobou posuzoval podle § 1, § 2 písm. a), § 3 písm. b), § 4 písm. b), § 5 písm. c), § 5 písm. j), § 7 odst. 2 a § 8 odst. 1 písm. h) anonymizováno, § 13 o. z., § 135 odst. 2 o.s.ř., § 3 odst. 1 písm. b) dekretu č. 12/1945 Sb. (dále též jen„ anonymizováno 12), § 1 anonymizována dvě slova a vyšel též z výsledků řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. spisová značka, v němž bylo pravomocně rozhodnuto o obdobném případu týkajícím se žalobce, který se v podstatných znacích shoduje s právním případem řešeným v této věci.

4. Nalézací soud vyšel z toho, že žalobce vyzval včas žalovaného k vydání movitých věcí a mezi účastníky nedošlo k dohodě o jejich vydání, a žalobce se proto obrátil včasnou žalobou na soud o nahrazení chybějícího projevu vůle žalované s uzavřením dohody (§ 10 odst. 4 anonymizováno). Prvostupňový soud vzal za prokázané, že žalobce je církevní právnickou osobou, která je od datum v evidenci právnických osob stát. instituce a jde o organizační jednotku anonymizována dvě slova, která je v anonymizována dvě slova podle zákona č. 308/1991 Sb. anonymizována dvě slova v obec byl shledán jako zrádce a nepřítel anonymizována dvě slova, neboť jeho správa záměrně a aktivně sloužila německému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům, vyvíjel germanizační činnost proti zájmům anonymizována dvě slova, prováděl protičeskou agitaci, v důsledku čehož došlo ke konfiskaci jeho majetku na základě anonymizováno 12 a anonymizována dvě slova anonymizováno 12 konfiskoval veškerý jeho zemědělský majetek včetně zemědělských nemovitostí v katastrálních územích obec u obec a obec a obec, což bylo předmětem řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. spisová značka). anonymizována dvě slova byl konfiskován jak objekt vlastního anonymizováno v obec u obec, tj. veškeré budovy církevně duchovní povahy, tak i veškerý inventář, tj. nemovité (správně movité – poznámka odvolacího soudu) věci, což je předmětem tohoto řízení. Předmětný klášter sloužil jako centrální sběrna anonymizováno konfiskované movité věci, přičemž žalovaný převzal do úschovy od anonymizována dvě slova umělecké předměty pocházejícího z tohoto anonymizováno. Již sama skutečnost, že k předmětné konfiskaci došlo na základě anonymizována dvě slova, zabraňuje ve smyslu § 8 odst. 1 písm. h) anonymizováno vydání předmětných movitých věcí. Nebylo tak ani zapotřebí, aby se soud zabýval otázkou, zda předmětné nemovité (správně movité – poznámka odvolacího soudu) věci skutečně tvořily inventář předmětného anonymizováno a zda jsou skutečně v držení žalovaného.

5. Základním zákonným předpokladem aplikace anonymizováno je totiž skutečnost, že k majetkové křivdě došlo v rozhodném období s počátkem datum, tedy datem nástupu režimu, který již zcela vědomě, programově a trvale porušoval principy právního anonymizováno. Právním důvodem konfiskace majetku podle anonymizováno 12 a anonymizována dvě slova byly dekrety samotné, ke konfiskaci docházelo ke dni nabytí jejich účinnosti, tj. ke dni datum, respektive ke dni datum, a tím se konfiskované věci staly majetkem anonymizována dvě slova, což znamená, že následné konfiskační rozhodnutí (vyhláška anonymizováno v obec ze dne datum) měla již pouze deklaratorní charakter. Vzhledem k tomu, že k předmětné konfiskaci podle anonymizována dvě slova došlo již k datum, nastal majetkový přesun, ačkoliv realizovaný až na podkladě konfiskačního správního aktu, zjevně již před počátkem rozhodného období vymezeného v § 1 anonymizováno a právnímu předchůdci žalobce tudíž nemohla být způsobena majetková křivda ve smyslu § 5 anonymizováno, protože v rozhodném období již nebyl vlastníkem tvrzeného inventáře předmětného anonymizováno. Žalobce tedy nelze považovat za osobu oprávněnou podle § 3 anonymizováno, což muselo vést k zamítnutí žaloby. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle procesního úspěchu žalovaného (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Vytkl soudu, že nevzal v potaz aktuální judikaturu Ústavního soudu (nálezy sp. zn. ústavní nález a sp. zn. ústavní nález, při odvolacím jednání ještě odkázal na rozhodnutí ve anonymizováno sp. zn. III. ÚS 361/21 a sp. zn. I. ÚS 3918/19), podle níž jsou soudy povinny posoudit právní a skutkový dopad konfiskační vyhlášky, a není-li prokázáno účinné provedení konfiskace před počátkem rozhodného období, je majetek způsobilý k vydání. Takto jsou obecné soudy povinny přezkoumat konfiskační vyhlášku a dále hodnotit, zda bylo prokázáno provedení konfiskace předmětných věcí, tedy jejich skutečné odebrání žalobci na základě dekretů prezidenta anonymizováno před počátkem rozhodného období. Při vzniklé výjimečné kolizi restituční výluky a restitučního titulu jsou pak obecné soudy povinovány respektem k restitučnímu titulu. V tomto případě se tvrzení o konfiskaci opírají o konfiskační vyhlášku z datum, která však byla vydána v rozhodném období, takže je i teoreticky vyloučeno, aby na jejím základě byly předmětné věci žalobci účinně konfiskovány a odňaty před jeho počátkem. Nebylo ani prokázáno, že by stát věci převzal při provádění konfiskace na základě a při provádění předmětné vyhlášky. Na druhou stranu bylo prokázáno, že věci byly žalobci odňaty postupem anonymizována dvě slova, což je postup zákonodárcem výslovně označený za restituční titul podle § 5 písm. c) anonymizováno. Náboženský fond (anonymizována dvě slova) byl v té době řízen státem, který jeho pravomoci využíval k páchání anonymizováno křivd vůči církvím a náboženským společnostem; anonymizována dvě slova majetek klášterů dávala do úschovy různým institucím a později jim vlastnické právo k majetku bezúplatně převáděla. O tom, že předmětné věci byly žalobci skutečně odňaty teprve po počátku rozhodného období, svědčí rozsáhlý a ucelený soubor důkazů, které byly v řízení provedeny, a které zároveň popírají možnost, že byla konfiskace účinně provedena. Dále argumentoval tak, že soud se měl zabývat otázkou, zda je předmětná vyhláška projevem anonymizována dvě slova žalobce a zda naplňuje podmínky restitučních titulů podle anonymizováno, přičemž nesouhlasí se závěrem, že datum vydání konfiskačního správního aktu je anonymizováno posouzení této věci nerozhodné. Předmětná vyhláška vydaná v rozhodném období je projevem politické a anonymizována dvě slova, které církevní právnické osoby čelily v období od datum. Skutečnost, že komunistický režim utlačoval anonymizováno skupiny, konstatuje i ustanovení pr. předpisu, o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Je tak třeba rozlišovat, zda byl konfiskační správní akt (explicitně podle anonymizována dvě slova) vydán v období předcházejícím nebo následujícím po datu datum. V případě jeho vydání v rozhodném období potom má být podroben přezkumu a hodnocen z hlediska restitučních titulů. Žalobce takto pokládá předmětnou konfiskační vyhlášku za restituční titul podle § 5 písm. j) anonymizováno a v této souvislosti zdůrazňuje, že Ústavní soud již v minulosti opakovaně kritizoval příliš formalistické aplikování restitučních předpisů přehlížející jejich účel, přičemž právě takovým formalistickým a sofistikovaným způsobem hájí soud prvního stupně zjevnou nespravedlnost, když přehlíží, že ke konfiskaci dle anonymizována dvě slova bylo přistoupeno teprve v rozhodném období a že ve vztahu k předmětným věcem konfiskace podle anonymizována dvě slova mohla začít působit následky teprve v rozhodném období (byť se zpětnou platností). Ačkoliv anonymizována dvě slova položil anonymizováno konfiskaci věcí právní základ, teprve předmětná vyhláška umožnila její provedení; a právě rozhodnutí předmětnou vyhlášku vydat, k čemuž došlo po datum, pokládá žalobce za projev anonymizována dvě slova a zneužití tzv. Benešových dekretů. Jde-li o předmět konfiskace, soud prvního stupně podle něj nezohlednil znění samotné konfiskační vyhlášky a vymezený druh konfiskátu, když předmětné movité věci v něm nebyly výslovně zahrnuty a jejich konfiskace touto vyhláškou nebyla ani zamýšlena. Pokud soud prvního stupně odkazuje na řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž zároveň odkazuje na § 13 o. z., pak přehlíží, že obě řízení vykazují zásadní odchylky. V původním řízení byl posuzován konfiskační výměr vydaný v roce 1946 podle anonymizováno 12, který byl v roce 1949 aprobován a pozemky byly na jeho základě státem skutečně převzaty. Ve zde projednávané věci však nebylo prokázáno provedení konfiskace dle anonymizována dvě slova a převzetí předmětných věcí státem na základě předmětné vyhlášky. Z postupu podle anonymizováno 12 tedy nelze činit žádné závěry týkající se anonymizována dvě slova s ohledem na odlišný předmět konfiskace. Žalobce rovněž výslovně nesouhlasil s výrokem o nákladech řízení, neboť je přesvědčen, že právní zastoupení žalovaného advokátem nebylo účelné. Žalovaný je renomovanou institucí, která je ve všech směrech své činnosti vybavena odborným aparátem, přičemž Ústavní soud se opakovaně vyjadřoval k tomu, že je-li stát, respektive konkrétní správce národního majetku, vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt. I kdyby bylo možno dospět k závěru, že řízení svou složitostí přesahuje schopnosti zaměstnanců žalovaného, nejsou podmínky anonymizováno přiznání náhrady nákladů řízení splněny. Žalovaný totiž podle rozhodnutí ministra kultury číslo hospodaří s majetkem anonymizováno podle ustanovení pr. předpisu a podle ustanovení pr. předpisu tak žalovaného mohl v řízení zastupovat anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova ve anonymizována dvě slova. Domáhal se toho, aby byl rozsudek změněn tak, že žalobě bude vyhověno, nebo aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek jako správný potvrzen.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl poté k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně provedl s ohledem na charakter uplatněného nároku dostatečné dokazování, své skutkové závěry podrobně vyjádřil v odůvodnění rozsudku a v návaznosti na to aplikoval i správná ustanovení anonymizováno. S hodnocením věci po skutkové i právní stránce, obsahující zejména ten zásadní závěr, že na daný případ se vztahuje tzv. restituční výluka podle § 8 odst. 1 písm. h) anonymizováno, a v důsledku toho nemohlo dojít k tvrzené majetkové křivdě podle § 5 anonymizováno v tzv. rozhodném období, se odvolací soud zcela ztotožňuje a na tyto úvahy prvostupňového soudu odkazuje.

10. Odvolací soud připomíná, že ve anonymizováno dvou žalob téhož žalobce na vydání movitých věcí (za existence prakticky totožných rozhodných skutkových okolností) bylo již pravomocně rozhodnuto, když o první žalobě bylo rozhodnuto týmž soudem prvního stupně rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací (dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací), a o druhé žalobě bylo rozhodnuto týmž soudem prvního stupně rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací (dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací). Uvedené takto ještě posiluje odkaz nalézacího soudu na ustanovení § 13 o.z. (který tento soud zmiňuje v souvislosti s pravomocně skončeným řízením vedeným o žalobě téhož žalobce na vydání zemědělských nemovitostí, které byly konfiskovány podle anonymizováno 12 a v němž byl učiněn závěr o důvodnosti kategorizace právního předchůdce žalobce jako osoby státně nespolehlivé) a zároveň je tak zřejmé, že žalobce nemůže důvodně očekávat, že by v této věci (za nezměněných skutkových okolností) mohlo být rozhodnuto jinak, než zamítnutím žaloby. Veškeré důvody, anonymizováno které nebyly zmíněné žaloby shledány opodstatněnými, byly dopodrobna ve shora uvedených rozhodnutích popsány, a protože ani v odvolání podaném v této věci nepřichází žalobce s jinými argumenty, než které uváděl již v předchozích řízeních, shrnuje odvolací soud jen ve stručnosti své závěry následujícím způsobem.

11. Rozhodovací praxe je ustálena v závěru, že (ve vztahu ke všem restitučním předpisům) se neodčiňují majetkové křivdy nastalé před datem datum, a pokud byly movité věci žalobci odňaty před tímto datem (tedy před nástupem režimu, který již zcela vědomě, programově a trvale porušoval principy právního anonymizováno), a to (i) na základě anonymizována dvě slova, potom taková konfiskace nemůže být restitučním titulem podle § 5 anonymizováno, jde-li o zákonnou překážku jejich vydání – restituční výluku podle § 8 odst. 1 písm. h) anonymizováno. Argumentuje-li žalobce absencí účinného provedení konfiskace před počátkem tzv. rozhodného období (vydání konfiskační vyhlášky až dne datum, tvrzené odnětí věcí až na základě postupu anonymizována dvě slova podle vyhl. číslo Úl.l.), pak nebere v úvahu, že judikaturou je konstantně dovozováno, že právním důvodem konfiskace majetku (i) podle anonymizována dvě slova je dekret samotný a docházelo k ní tedy k datu jeho účinnosti (v případě anonymizována dvě slova k datum) a již k tomuto datu se konfiskované věci staly majetkem anonymizována dvě slova, přičemž následné konfiskační rozhodnutí mělo jen deklaratorní charakter (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, spisová značka, nález Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález, ústavní nález, stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález). anonymizováno přechod vlastnického práva na stát v důsledku konfiskace potom nebylo třeba ani faktické převzetí státem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka nebo spisová značka).

12. Namítá-li odvolatel (s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález a ústavní nález), že soud se má zabývat tím, zda bylo prokázáno faktické odebrání věcí ještě před počátkem rozhodného období, pak nejde (ve zmíněných anonymizováno) o situace, jež by byly po skutkové stránce s nyní řešenou věcí srovnatelné. Ve věci sp. zn. ústavní nález šlo o případ, kdy nebyl proveden žádný důkaz o tom, že by stát (nemovitý) majetek skutečně převzal, případně by proces převzetí započal před počátkem rozhodného období a zároveň proběhl postup podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, ukončený odnětím pozemků výměry anonymizováno o jejich výkupu a následném přidělení státní organizaci, navíc za situace, kdy nemovitosti byly v rámci lustrace majetku označeny jako„ nekonfiskát“, k čemuž přistoupila (jinak samostatně nepoužitelná) okolnost, že konfiskační vyhláška byla nicotnou. Ve věci sp. zn. ústavní nález šlo o situaci obdobnou s tím, že šlo o majetek podrobený správnímu řízení podle tzv. revize první pozemkové reformy, čímž mohlo dojít ke kolizi restitučního titulu a restituční výluky podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMV. O tom, že jde o případy skutkově nesouměřitelné, se ostatně zmiňuje i dovolací soud ve svých usneseních sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka.

13. Okolnost, že konfiskační vyhláška, vydaná (až) v rozhodném období, jakož i to, že po datum docházelo k utlačování církví a náboženských skupin, nepředstavuje samo o sobě anonymizována dvě slova či zneužití konfiskace. Judikatura, na kterou v této souvislosti odvolatel odkazuje, se týká situací, když šlo o zjevnou diskriminaci dotčených (fyzických) osob s cílem likvidace„ třídních rozdílů“. O takový případ se však v této věci nejedná.

14. Opodstatněnost nelze přiznat ani argumentaci, že konfiskační vyhláška nezahrnuje výčet movitých věcí, které žalobce žádá vydat, a tudíž že tyto věci konfiskaci podléhat nemohly. Konfiskace totiž dopadala vždy na veškerý majetek dotčené osoby, byla-li jako osoba, jejíž majetek konfiskaci podléhal, ze strany státních orgánů takto označena, tedy byla-li z hlediska anonymizována dvě slova kategorizována. Byl-li majetek dotčené osoby konfiskován již na základě anonymizována dvě slova, není podstatné, že stejný majetek byl následně podroben také jiným postupům (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka). Jestliže tedy anonymizována dvě slova v § 1 odst. 1 vymezuje předmět konfiskace na veškerý majetek, pak není potřeba, aby byl v konfiskačním výměru či vyhlášce tento majetek vypočten (konkretizován). V poměrech této věci by bylo i nelogické, pokud žalobci byly konfiskovány všechny zemědělské (podle anonymizováno 12) i nezemědělské (podle anonymizována dvě slova) nemovitosti, aby movitý majetek zůstal stranou konfiskace. I sám žalobce označuje žádané movité věci jako„ příslušenství“ anonymizováno, funkčně související se samotným komplexem anonymizováno (jako věcmi nemovitými), což rovněž svědčí tomu, že inventář osud komplexu anonymizováno (jak je vymezeno v konfiskačním výměru) sdílí.

15. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, včetně v zásadě správného akcesorického výroku o nákladech řízení. Nelze shledat důvodným argument žalobce, že žalovaný měl hájit svá práva prostřednictvím vlastních zaměstnanců nebo Úřadu anonymizována tři slova ve anonymizována dvě slova. Žalovaný je totiž příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem kultury ČR a nikoliv organizační složkou anonymizováno, která by mohla s Úřadem anonymizována tři slova ve anonymizována dvě slova uzavřít dohodu o vystupování před soudy podle § 6 a následující zákona č. 201/2002 Sb., plní funkci muzejní instituce a vedení sporu podle anonymizováno se tak vymyká běžnému předmětu činnosti, který vykonává. Navíc předmětný spor je svou povahou specifický a nelze předpokládat, že by žalovaný byl bezezbytku schopen se sám a bezchybně žalobou uplatněnému nároku ubránit. Ke změně nákladového výroku (§ 221a o. s. ř.) však muselo dojít proto, že nalézací soud nesprávně určil výši odměny advokáta za jeden úkon právní služby, a to podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ačkoli v daném případě má být odměna vypočtena z tarifní hodnoty částka (§ 9 odst. 3 písm. b/) a činí tedy částka (nikoli částka). Odměna za 9 úkonů právní služby a 9 paušálních náhrad výdajů tak představuje celkem částku částka.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., protože žalovaný byl procesně plně úspěšný i v této fázi řízení. Jeho náklady spočívají v odměně advokáta za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) ve výši částka, což spolu s paušální náhradou výdajů ve výši částka činí náklady celkem částka. Přípustnost dovolání proti tomuto rozsudku (§ 237 až § 238a o.s.ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.