54 CO 189/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. příjmení Pínové a soudců JUDr. Jany Tondrové a JUDr. Jiřího Körblera v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno jméno příjmení, LL. M., titul za jménem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné pro zletilé dítě, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 43 C 359/2020-104,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku o věci samé I. potvrzuje.

II. Ve výroku III. o dlužném výživném se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že dlužné výživné za období od datum do datum v celkové výši částka je žalovaná povinna hradit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. jméno jméno příjmení, LL. M, titul za jménem.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost platit žalobci výživné ve výši částka měsíčně s účinností od datum (výrok I.). Druhým výrokem zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby žalovaná platila na výživném dalších částka měsíčně s účinností od datum. Výrokem III. soud prvního stupně stanovil žalované povinnost splácet dlužné výživné za období od datum do datum v celkové výši částka ve splátkách po částka měsíčně. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 34 % všech jemu vzniklých nákladů řízení, tj. částka.

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodni tím, že žalobce je synem žalované, v době jeho nezletilosti probíhalo řízení o změně výkonu rodičovské zodpovědnosti před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. spisová značka, kde byly řešeny i poměry nezletilých sourozenců jméno, datum narození, jméno, datum narození, jméno, datum narození a jméno datum narození Nezletilé děti byly svěřeny do střídavé péče rodičů a určen rozsah vyživovací povinnosti rodičů. Žalobce v průběhu řízení dosáhl zletilosti a k řízení o návrhu na úpravu výživného se nepřipojil. Nyní se po žalované domáhá žalobou ze dne datum výživného ve výši částka měsíčně s účinností od datum. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala zejména, že žalobce žil v její domácnosti do datum, kdy se odstěhoval k otci poté, co matka po něm požadovala, aby z výživného od otce ve výši částka přispíval na domácnost. Žalovaná má pochybnosti, že žalobce řádně studuje. Žalobci hradí stavební spoření částka měsíčně, což považuje za dostatečné.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce po maturitě nejprve studoval ČVUT, po prvním semestru studium ukončil a stal se studentem jazykové školy – pomaturitního studia. Následně byl od datum přijat na VŠE do prezenčního bakalářského studia oboru Aplikovaná informatika. Příjem žalované za období leden až prosinec 2020 činil částka měsíčně čistého, od ledna do srpna 2021 činil částka měsíčně čistého. Žalovaná zároveň pobírá výživné na nezletilé děti částka na jméno, částka na jméno, částka na jméno a částka na jméno, naopak k rukám jejich otce hradí měsíčně celkem částka. Nalézací soud považoval částku částka měsíčně jako výživné na zletilého žalobce přiměřené všem okolnostem věci, kdy žalobce má běžné potřeby, studuje na státní škole, otec mu hradí částku částka měsíčně a poskytuje mu bydlení, příjmy otce jsou nadstandardní. Požadované výživné částka měsíčně by dle soudu prvního stupně neodpovídalo příjmům žalované a počtu jí vyživovaných osob. Vzhledem k tomu, že žalobce od datum splňoval statut studenta, soud stanovil výživné od tohoto data, žalované vyčíslil dluh na výživném, ve kterém zohlednil částku uhrazenou na účet stavebního spoření. K úhradě dluhu byly žalované umožněny splátky. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu žalobce ve věci a takto mu přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 %.

4. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Nesouhlasí s tím, že soud rozhodl o stanovení výživného zpětně od datum, když žalobce začal řádně studovat až od datum. Žalovaná má pochybnosti o řádnosti studia žalobce, jak na ČVUT, tak na jazykové škole. Dále žalovaná konstatovala, že syn jméno dosáhl datum zletilosti a otec přestal k rukám matky hradit výživné částka (na účet bylo určeno částka). Výživné není hrazeno ani k rukám jméno a žalovaná tak uspokojuje veškeré potřeby syna. Za těchto okolností navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna s účinností od datum platit žalobci výživné ve výši částka měsíčně, a to částka k jeho rukám a částka na účet stavební spořitelny. Ve svém závěrečném návrhu pak navrhla částku částka měsíčně od právní moci rozhodnutí.

5. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že jej považuje za nedůvodné. Poukázal na to, že po ukončení střední školy navázal studiem na vysoké škole a není proto se schopen sám živit. Po tu dobu se připravoval na své budoucí povolání. Tvrzení žalované, že hradí veškeré náklady syna jméno, považuje žalobce za nepravdivé, neboť otec nejprve zasílal k rukám jméno částka, s tím, že částku částka chtěl žalované platit jako příspěvek na náklady s bydlením. Vzhledem k tomu, že žalovaná požadovala částku vyšší, otec nabídl, aby jméno u něj bydlel a začal mu posílat částka. K otázce hrazení výživného formou stavebního spoření žalobce uvedl, že stavební spoření nemůže tuto funkci suplovat, neboť výživné má sloužit k uspokojování okamžitých potřeb. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně jako správný potvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v mezích jím vytýčených napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 4 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, a věc správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud se zejména vypořádal s námitkami žalované, že žalobce řádně nestuduje, neboť lze pochyboval o tom, že má ukončeny ročníky studia a dále, že studijní rok rok rok nebyl ukončen žádnou zkouškou. Z důkazů provedených soudem prvního stupně je prokázáno, že žalobce od matky odešel v květnu rok, kdy byl studentem 4. ročníku střední školy, maturitu dělal až v opravném termínu. Ve školním roce rok rok byl přijat ke studiu na ČVUT – Fakulta informačních technologií, studentem byl od datum do datum v bakalářském programu Informatika v prezenční formě, studium bylo ukončeno na vlastní žádost. Měl zapsány dva zápočty, a to z přípravného kurzu matematiky dne datum a tělesné výchovy dne datum Odvolací soud v této souvislosti konstatuje, že tento semestr byl do značné míry ovlivněn restrikcemi souvisejícími s onemocněním Covid-19 a vysokoškoláci absolvovali výuku on-line. Žalobce následně absolvoval půlroční jazykovou školu. V následujícím školním roce rok rok se žalobce stal studentem VŠE, což je doloženo potvrzením o studiu, jde o prezenční studium bakalářského studijního programu Aplikovaná informatika, studium pokračuje i v letošním zimním semestru školního roku rok číslo. Dle sdělení žalobce vzhledem k systému kreditů mohl postoupit do druhého ročníku, a chybějící zkoušky vykonat později. Odvolací soud uzavírá, že žalobce dosud studuje a jeho přípravu na budoucí povolání lze hodnotit jako soustavnou.

8. Žalovaná prokázala svůj příjem za období od ledna rok do července rok ve výši částka čistého měsíčně s tím, že v měsících leden, duben a červenec pobírala odměny, které čistý průměr navýšily, bez odměn činí čistá mzda částka. Žalovaná se provdala, manžel na domácnost přispívá částka. jméno žalobkyně platí částka měsíčně, přičemž jméno je u matky 20 dní v měsíci z 30. Ohledně ostatních zjištění o poměrech účastníků odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

9. Po takto doplněném dokazování odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné. Podle ustanovení § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce je studentem, jde o prezenční formu studia. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3113/10 ze dne datum judikoval, že: "schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další včetně potřeby bytové. " Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vzhledem ke studiu dosud pravidelný a dostatečný zdroj příjmů nemá a proto je na místě výživné stanovit. Pro zodpovězení otázky, zda se žalobce studiem soustavně připravuje na své budoucí uplatnění, pak odvolací soud považuje za významné rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum nález sp. zn. II. ÚS 2121/14, v němž se (mj.) říká, že:„ Samotné dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam; zletilé dítě však musí vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, pakliže se nevyskytnou okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Studium po dosažení zletilosti lze považovat za přípravu na budoucí povolání vylučující samostatnou obživu oprávněné osoby jen tehdy, pokud aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu, zvyšuje šance dítěte na uplatnění na trhu práce – zároveň za situace, kdy se dítě studiu věnuje s dostatečnou péčí a dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor.“ Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací dospěl k závěru, že studium žalobce lze hodnotit jako činnost soustavnou, byť první ročník ČVUT žalobce nedokončil a rozhodl se obdobný obor studovat na VŠE. Na této škole si studijní povinnosti plnil potud, že postoupil do druhého ročníku. Ukončení studia na ČVUT žalobce odůvodnil nesprávně zvoleným oborem, což lze mladému člověku jednou tolerovat, následně zvolil formu studia na jazykové škole. Byť ji neukončil získáním certifikátu, jedná se o zdokonalení jazykových znalostí, které se vždy hodí. Navíc tento akademický rok (a nejen on) byl výrazně ovlivněn opatřeními směřujícími k omezení šíření nemoci SARS Covid-19. Odvolací soud tak uzavírá, že žalované vyživovací povinnost k žalobci trvala i v období od lednu rok do září rok. Její výše pak odpovídá odůvodněným potřebám žalobce, přičemž lze předpokládat, že si je schopen si brigádami přivydělat, navíc i otec, jehož výdělkové poměry jsou podstatně vyšší, než u žalované, má k žalobci také vyživovací povinnost. Kromě toho žalovaná zajišťuje výživu a v převážné míře péči o nezletilé sourozence žalobce.

10. Odvolací soud proto ze všech shora uvedených důvodů napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Žalované tímto rozhodnutí vznikl dluh na výživném, a to za období od datum do datum, tedy za období 34 měsíců. Výživné bylo stanoveno ve výši částka měsíčně s tím, že ve prospěch žalobce žalovaná hradila stavební spoření, které bylo na jeho jméno uzavřeno datum. Na toto spoření zasílala žalovaná pravidelně částku částka měsíčně ze svého účtu. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje platbu na stavební spoření za součást výživného, neboť žalobce má možnost přivýdělku, tj. brigád, které vykonával, má výživné od otce, spotřeboval ve svůj prospěch finanční prostředky, které měl na předchozím stavebním spořením. Žalovaná tedy formou úspor svou vyživovací povinnost plnila. Při započtení plateb stavebního spoření vznikl žalované dluh ve výši částka, který jí byl umožněn splácet ve splátkách po částka měsíčně.

12. Závěrem pak odvolací soud dodává, že žalované byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobce, který v důsledku studia není schopen se sám živit. Je pak povinností žalobce, aby studoval řádně, a v případě, že studium bude ukončeno, sdělil tu skutečnost žalované. Odvolací soud dále připomíná, že případným důvodem pro snížení či zánik výživného zletilému dítěti, je může být skutečnost, že bez návaznosti na chování rodiče, výživou oprávněný k rodiči neprokazuje dostatečnou úctu, respekt, projevuje aroganci, když takovéto jednání se zcela vymyká běžnému žádoucímu chování dítěte ke svému rodiči. Žalobce žalovanou jako svoji matku, po které žádá výživné, neinformuje o svých studijních výsledcích a z dokazování vyplynulo, že ji ani dostatečnou úctu jako matce rovněž neprojevuje. Tyto skutečnosti, pokud by se stupňovaly, by mohly v budoucnu vést k závěru, že přiznání výživného je v rozporu s dobrými mravy.

13. Odvolací soud rozhodl o nákladech řízení nalézacího (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) jakož i odvolacího (§ 224 odst. 1 o. s. ř.), tak že uložil povinnost k náhradě žalované, která v nalézacím řízení byla méně úspěšná (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), v odvolacím řízení neuspěla (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Výše nákladů řízení vedeného před soudem prvního stupně dosáhla částky částka, neboť soud prvního stupně sice provedl správný výpočet výše přiznaných nákladů řízení, na který odvolací soud odkazuje, když vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, správně stavil výši poměrného úspěchu žalobce i počet úkonů právní služby a režijních paušálů na ně připadajících, opomněl však, že advokátka žalobce je plátkyní daně z přidané hodnoty od datum a tudíž ji náleží náhrada této daně ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ve výši částka.

15. Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla částka a tvoří ji mimosmluvní odměna advokátky žalobce za 3 úkony právní služby po částka (sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání dne datum a datum) stanovená z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu, tedy částky částka, tj. pětinásobku ročního plnění, které byla předmětem odvolacího řízení a paušální náhrada hotových výdajů připadající na tyto úkony ve výši částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše nákladů řízení před soudy obou stupňů činí částka. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).