55 Co 134/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců Mgr. Terezy Jachura Maříkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobce právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci o zaplacení 54 173 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2025, č. j. 19 C 176/2024–84,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení 4 537,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 54 173 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a současně uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované náhrady škody z důvodu nesprávného úředního postupu orgánů státu, konkrétně soudní exekutorky tituly před jménem jméno FO, Orgán veřejné moci, neboť tato, ač v rámci exekuce vedené pod sp. zn.spisová značka, kde žalobce vystupoval v pozici oprávněného, vymohla na povinném celkem částku 82 318 Kč, žalobci vyplatila toliko částka 28 145 Kč. O zbytku vymoženého plnění pak podle soudního exekutora tituly před jménem adresa, Orgán veřejné moci, který převzal exekutorský úřad po exekutorce tituly před jménem jméno FO (zánik úřadu k datum), a který předmětnou exekuci nadále vede pod sp. zn. spisová značka, není žádných informací; zbytek vymoženého plnění exekutor nemá k dispozici a žalobci proto vyplacen nebude. O dané skutečnosti se žalobce dozvěděl z přípisu tohoto exekutora ze dne datum.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítla promlčení nároku, neboť žalobce se prokazatelně s tím, že mu nebude vyplaceno vymožené plnění, tj. s tím, že mu vznikla škoda seznámil již datum na základě přípisu exekutora tituly před jménem adresa, na což i sám písemně reagoval. Tříletá lhůta pro uplatnění nároku uplynula, a to již k datu, kdy tento byl předběžně uplatněn u žalované.

4. Soud prvního stupně rozhodl v pořadí již druhým rozsudkem, vázán právní názorem odvolacího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, že nárok žalobce byl uplatněn řádně a včas a k jeho pomlčení tak dojít nemohlo, se zabýval, zda došlo k naplnění zákonných předpokladů odpovědnosti státu za škodu. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování uzavřel, že v rámci exekučního řízení ve věci žalobce, jakožto oprávněného bylo za působení tituly před jménem jméno FO vymoženo plnění 82 318 Kč s tím, že na náklady exekuce tituly před jménem jméno FO byla vyplacena částka 27 120 Kč a žalobci pak částka 28 145 Kč, o čemž byl žalobce exekutorem tituly před jménem jméno FO písemně informován dne datum a sám žalobce obdržení uvedeného vymoženého plnění písemně potvrdil dne datum. Dopisem ze dne datum bylo žalobci soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO sděleno, že mimo výše uvedené částky, které byly vyplaceny oprávněnému a tituly před jménem jméno FO není osud dalších finančních prostředků znám s tím, že žalobci nemůžou být vyplaceny, neboť jimi soudní exekutor nedisponuje. Žalobce svůj nárok na náhradu škody předběžně uplatnil u žalované dne datum.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil s odkazem na § 3 odst. 1 písm. b), § 13 odst. 1, § 32 odst. 1 a § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“) tak, že žalobce nabyl vědomost o vzniku majetkové újmy až dopisem ze dne datum, neboť až tímto dopisem byl žalobce definitivně informován o skutečnosti, že mu nebude vyplacena vymožená částka. Podle soudu prvního stupně pro počátek běhu jeho subjektivní promlčecí doby ve vztahu ke vzniku škody nepostačuje informace, že finanční plnění bylo předchozí soudní exekutorkou vymoženo, nýbrž je významné zjištění o tom, že vymožené finanční plnění nelze vyplatit, ať již z důvodu jeho ztráty či zpronevěry přechozí soudní exekutorkou, která vymáhání exekuované pohledávka realizovala. Teprve tímto okamžikem se tak žalobce mohl dozvědět o tom, že mu vznikla škoda a o tom, kdo za ni odpovídá, tj. soudní exekutorka, potažmo stát. Promlčecí doba tak počala žalobci plynout dnem datum, tato neběžela od datum do datum, kdy byl nárok žalobce předběžně uplatněn u žalované, a to ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk. Pokud tedy žalobce uplatnil svůj nárok u soudu dne datum, učinil tak včas. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že byly naplněny odpovědnostní předpoklady ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť tím, že předchozí soudní exekutorka vymohla plnění pro žalobce ve výši shora uvedené, avšak toto mu již nevyplatila, vznikla žalobci v souvislosti s tímto popsaným jednáním – nesprávným úředním postupem, škoda. Kdyby soudní exekutorka postupovala řádně, tedy došlo by k vyplacení vymoženého plnění, zvětšil by se majetek žalobce o částku 54 173 Kč. Příslušenství přiznal soud prvního stupně žalobci podle § 1970 Kč ve spojení s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., neboť pokud žalobce nárok u žalované uplatnil dne datum, tato se do prodlení dostala uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty podle § 15 odst. 1 OdpŠk, která uplynula dnem datum, tedy ode dne datum.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, sestávající z mimosmluvní odměnu advokáta podle § 6, § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále také jen a. t.) za celkem 3 úkony á 3 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a sepis odvolání s přináležející náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. ve znění účinném do datum a od datum (2 x 300 Kč a 1 x 450 Kč), zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a daně z přidané hodnoty 2 299,50 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem a zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč. Celkem náklady řízení činily 15 249,50 Kč.

7. Žalovaná proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvoláním. Hlavní odvolací námitku bylo, že soud prvního stupně nesprávně posoudil žalovanou vznesenou námitku promlčení. Žalovaná sdělila, že dne datum zanikla funkce tituly před jménem jméno FO a exekuční řízení bylo následně vedeno tituly před jménem adresa, adresa, tedy jméno FO od datum v exekučním řízení již nijak nepůsobila a neměla ani přístup k exekučního účtu. Již dne datum se jméno FO dotázal právního zástupce žalobce stran prověření plateb, kdy v této žádosti bylo výslovně uvedeno, že v rámci exekučního řízení bylo za působení tituly před jménem jméno FO vymoženo 82 318 Kč. Tento přípis byl doručen dne datum a právní zástupce žalobce na tuto žádost reagoval přípisem ze dne datum v němž potvrdil přijetí celkem částky 28 145 Kč, a to již v roce 2012 a 2013. Právní zástupce žalobce tedy věděl, že v předmětném řízení měla být, případně nebyla tituly před jménem jméno FO vymožena či nevymožena dlužná částka, ale více jak 5 let nevykonal ničeho, ani se nesnažil zjistit nic stran případně vymožené částky. Žalovaná také namítala, že žalobce vede proti žalované velkou spoustu kompenzačních řízení z titulu exekučních řízení vedených prvotně tituly před jménem jméno FO. První žádost o odškodnění tak byla žalované doručena již dne datum, přičemž o tom, že nejsou vyplácena vymožená plnění se tedy žalobce dozvěděl v lednu 2017 (vycházeje z daného kompenzačního řízení). Je proto proti dobrým mravům a zásadám služnosti žádat o odškodnění v roce 2024, resp. v roce 2025, když žalobci je zřejmé, že tituly před jménem jméno FO opustila úřad datum, tedy před více než osmi lety (srov. např. rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že podle judikatury Orgán veřejné moci (viz rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka) není pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby rozhodné, kdy se o škodě způsobené státem dozví třetí osoby (např. advokát poškozeného), ale je relevantní teprve okamžik, kdy se o vzniku dozví samotný poškozený. Žalovanou odkazovaná komunikace se pak navíc odehrála zřejmě mezi zaměstnankyní exekutorského úřadu a osobou zaměstnanou u právního zástupce žalobce (tj. ani ne s advokátem). Tedy žalovanou odkazována komunikace s ohledem na to, že se nejednalo o komunikace exekutora přímo s žalobcem, je bezpředmětná. Podstatná pro počátek běhu promlčecí lhůty je tak informace o tom, že konkrétní vymožené plnění určené pro poškozeného se nenachází na účtu exekutorského úřadu a nebude mu vyplaceno, nikoli toliko sdělení o tom, že bylo v exekučním řízení vymoženo nějaké finanční plnění. Soud prvního stupně proto posoudil správně, že nárok žalobce promlčen není. K otázce dobrých mravů žalobce uvedl, že považuje za hrubě nemravné, pokud ten, kdo měl ze zákona dozorovat a kontrolovat činnost soudní exekutorky nyní žalobci jakožto poškozenému namísto omluvy, namítá domnělé promlčení a odmítá takovouto škodu, na jejímž vzniku se svou nedbalostí podílel, uhradit.

9. Protože účastníci řízení souhlasili s projednáním a rozhodnutím o odvolání žalované bez nařízení jednání (§ 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř.), postupoval odvolací soud podle § 214 odst. 3 o. s. ř., odvolací jednání nenařizoval a přistoupil toliko k veřejnému vyhlášení rozsudku podle § 156 odst. 1 o. s. ř.

10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté shledal, že odvolání žalované není důvodné.

11. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

13. Podle § 5 písm. b) OdpŠk odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk zákona je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk zákona se náhrady škody u soudu může domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 32 odst. 1 věta první OdpŠk zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

19. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně posoudil, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 a § 15 OdpŠk, neboť u žalované předběžně svůj nárok uplatnil dne datum. Rovněž se správně zabýval (z důvodu ekonomie řízení) nejprve žalovanou vznesenou námitkou promlčení nároku, přičemž citoval správná zákonná ustanovení týkající se promlčecí doby, počátku jejího běhu a přerušení ze zákona zakotvené v § 32 odst. 1 a § 35 odst. 1 OdpŠk a správně počátek jejího běhu posoudil, čímž dospěl k patřičnému závěru, že nárok žalobce promlčen není, to vše v souvislosti se závazným právním názorem odvolacího soudu.

21. Podle citovaného § 32 odst. 1 věty první OdpŠk a rovněž i z ustálené rozhodovací praxe Orgán veřejné moci (viz například rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka) vyplývá, že tříletá subjektivní promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát, tedy že prokazatelně získal vědomost o tom, že škoda nastala (a to nikoli jen z domnělé či předpokládané vědomosti o škodě). Okamžikem, kdy se poškozený o vzniku škody dozví se míní okamžik, kdy zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (viz rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka či usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

22. Optikou výše uvedeného to značí, což ostatně odvolací soud vyjádřil již ve svém zrušujícím usnesení, že žalobce se o tom, že mu vznikla škoda a v jaké výši, dozvěděl z dopisu soudního exekutora tituly před jménem adresa ze dne datum, kterým mu bylo sděleno, že sice peněžní plnění 82 318 Kč bylo soudní exekutorkou tituly před jménem jméno FO vymoženo, avšak zbytek vymoženého plnění (vyjma toho, co bylo žalobci již vyplaceno) mu s ohledem na skutečnost, že novému exekutorovi o dané částce není ničeho známo, nebude vyplaceno. Toto je tedy rozhodný okamžik, od kterého počala žalobci běžet subjektivní promlčecí lhůta. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne datum, tedy v jejím tříletém běhu podle § 32 odst. 1 OdpŠk. Žaloba samotná pak byla žalobcem podána dne datum. Není tak pochyb o to, že k promlčení nároku žalobce nemohlo dojít.

23. Ve smyslu výše sděleného je pak irelevantní argumentace žalované ohledně časového zániku funkce exekutory tituly před jménem jméno FO a s tím spojného dotazu nového exekutora na prověření plateb vyplacených v rámci exekučního řízení. Rovněž je nepodstatné, že žalobce vede s žalovanou skutkově obdobná řízení z čehož snad má být dovozována dřívější vědomost žalobce o vzniku škody i v této věci. Podstatné pro posouzení vznesené námitky promlčení je to, kdy se žalobce objektivně seznámil s tím, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, nikoli s tím, že byl dotazován na již vyplacenou částku z celkové vymožené částky, z čehož si snad měl žalobce „logicky“ dovodit, že mu zbytek vymožené částky tituly před jménem jméno FO, novým exekutorem již vyplacen nebude, popř. že si nemožnost vyplacení vymožené částky v této konkrétní věci, měl odvodit od průběhu jiných jím vedených exekucí. Takováto úvaha žalované je právně nepřiléhavá.

24. Naposledy odvolací soud neshledal opodstatněnou námitku žalované, že je v rozporu s dobrými mravy požadovat danou částku, jakožto náhradu škody, po žalované až v roce 2024, když o jednání tituly před jménem jméno FO v podobě nevyplácení vymoženého plnění byl žalobce obeznámen již v roce 2017. Žalobce v této konkrétní posuzované věci uplatnil svůj nárok na náhradu škody (řádně a včas) až poté, co se dozvěděl, že mu škoda vznikla a že za tuto škodu odpovídá žalovaná, což bylo až v roce 2023, konkr. datum, nikoli tedy v roce 2017, jak nepatřičně dovozuje žalovaná, 25. Ze všech popsaných důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé věcně správně a nepochybil ani při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšné žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení činí částku 4 537,50 Kč představující odměnu advokáta ve výši 3 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za úkon právní služby po 3 300 Kč – vyjádření k odvolání s přináležející náhradou hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a daní z přidané hodnoty 787,50 Kč (21 %), jíž je právní zástupce žalobce plátcem.

27. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).