55 CO 166/2022

Plný text

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Ivy Hubáčkové ve věci žalobce jméno jméno, narozeného datum bytem v obec a číslo, ulice a číslo zastoupeného Mgr. jméno příjmení, advokátem se sídlem v obec, obec a číslo proti žalované České republice – Ministerstvu financí, IČO se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum, č. j. 38 C 235/2019-57,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem státu, když mu dle jeho tvrzení neoprávněně nebyla poskytnuta informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a tato informace mu byla zpřístupněna až na základě rozhodnutí soudu.

3. Soud I. stupně, aniž se zabýval věcnou podstatou žalobního požadavku, žalobu zamítl z důvodu uplatněné námitky promlčení. Vycházel z toho, že žalobce se o nemajetkové újmě, jakož i o tom kdo za ní odpovídá, nejpozději dozvěděl v den, kdy mu byly poskytnuty předmětné informace, a řízení skončilo (dne datum). Od tohoto dne mu běžela šestiměsíční promlčecí lhůta dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Nárok navíc nebyl uplatněn dle § 14 odst. 1 u příslušného ústředního správního úřadu. Takové vadné uplatnění nároku nemohlo vyvolat účinky předpokládané zákonem, tedy včetně stavění promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 citovaného zákona. I kdyby soud posoudil uplatnění nároku u jiných, než k tomu příslušných úřadů, nemělo by to na promlčení nároku žádný vliv za situace, kdy žaloba byla podána u soudu dne datum, tedy téměř dva roky od konce předmětného řízení. Žaloba byla proto zamítnuta, o nákladech řízení rozhodnuto dle úspěchu ve věci.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž tvrdil, že svůj nárok uplatnil dle jeho názoru řádně a pokud v tomto postupu pochybil, měla být jeho žádost postoupena příslušnému správnímu úřadu. Soud nesprávně přiznal relevanci námitce promlčení, která byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno.

5. K odvolání žalobce se žalovaná písemně vyjádřila, ztotožnila se se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhla potvrzení rozsudku odvolacím soudem.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dovodil, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou pro právní posouzení věci dostatečná.

8. V právním hodnocení věci nemá odvolací soud výhrad k tomu, jak věc posoudil soud I. stupně. Ve shodě i s žalovanou zůstává právní názor, že jen řádné uplatnění nároku postupem dle § 6 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona číslo může vyvolat účinky zákonem předpokládané, včetně stavění promlčecí doby. Za příslušný úřad bylo možno považovat v daném případě Ministerstvo financí. Žalobce si byl této skutečnosti nakonec sám vědom a na žalovanou se obrátil dne datum, ovšem za situace, kdy mu již promlčecí doba uplynula datum. Žalobu u soudu podal až datum, tedy prakticky dva roky od ukončení soudního řízení a poskytnutí informace. Uplatněný nárok je tak bezpochyby promlčen.

9. Odvolatel uplatnil v odvolacím řízení námitku, že námitka promlčení je v rozporu se zásadou o dobrých mravech. Taktomu může být dle judikatury ústavního soudu (rozhodnutí tohoto soudu sp. zn. II. ÚS 309/95, II. ÚS 2842/10 nebo Nejvyššího soudu České republiky (sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, 28 Cdo 3100/2009, 26 Cdo 45/2010, 26 Cdo 1105/2015, 25 Cdo 960/2014 i rozhodnutí další). Tato rozhodnutí shodně uvádějí, že mohou výjimečně nastat situace, kdy námitka promlčení je výrazem zneužití práva vůči účastníkovi, vůči němuž by šlo o nepřiměřeně tvrdý postih. Jde o případy, kdy jde o účastníka, který marné uplynutí lhůty nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku nepřiměřeně tvrdým ve srovnání s charakterem uplatněného práva a důvody, pro které ho řádně neuplatnil, přičemž musí jít o okolnosti výjimečné intenzity. Přitom na jednání se znaky přímého úmyslu poškodit druhého účastníka námitkou promlčení je vždy třeba usuzovat z okolností, za kterých byla námitka uplatněna.

10. O takový excesivní případ však v daném případě nejde, námitka promlčení byla uplatněna za zcela standardních okolností a žalobce ve svém odvolání ani nenaznačil důvody, proč a na základě jakých okolností by bylo možno uvažovat o rozporu postupu žalované se zásadou o dobrých mravech. Naopak je třeba uvést, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť takový postup přispívá k jistotě v právních vztazích a je institutem zákonným, tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Žalobce si svoji situaci zavinil sám vadným a pozdním uplatnění nároku u nepříslušného správního úřadu a postup žalované nebylo možno hodnotit jako prostředek umožňující poškodit žalobce ve formě zneužití svého práva namítat promlčení. Ze všech těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a věcně správný rozsudek soudu I. stupně v obou napadených výrocích potvrdil.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů vyplývá z vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 3 úkony právní služby – příprava k odvolacímu jednání, účast u jednání odvolacího soudu a písemné vyjádření k odvolání, celkem částka. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř.