55 CO 47/2022

Plný text

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Ivy Hubáčkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem v obec a číslo, ulice a číslo zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem sídlem v obec a číslo, ulice anonymizováno číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem obec a číslo zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí č. j. 9 C 209/2018-253

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši částka do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce.

1. Citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím zde uvedeným a náklady řízení částka vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žaloba směřovala vůči původnímu žalovanému jméno příjmení a výše požadovaného plnění činila částka. Žalobkyně s žalovaným v roce 2016 uzavřela rámcovou kupní smlouvu a následně smlouvu o zřízení a provozování konsignačního skladu, na základě čehož původní žalovaný odebral od žalobkyně zboží dne datum. Původní žalovaný jméno příjmení dluh vůči žalobkyni, co do důvodu i výše uznal datum a zavázal se jej uhradit, následně však datum zemřel.

3. V řízení bylo zjištěno, že v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 D 2064/2018 bylo potvrzeno nabytí dědictví jediné dědičce ze zákona III. třídy, a to zůstavitelově družce jméno příjmení. Ta dědictví neodmítla a vyhradila si právo soupisu pozůstalosti. Soud prvého stupně proto rozhodl usnesením z datum, že v řízení bude nadále vedeno s právní nástupkyní žalovaného jméno příjmení s tím, že po částečném zpětvzetí žaloby bylo řízení vedeno ohledně částky částka s příslušenstvím.

4. Soud I. stupně zjistil, že ve věci v řízení o pozůstalosti po původním žalovaném jméno příjmení byla stanovena obvyklá cena majetku pozůstalosti částkou částka, výše dluhu pozůstalosti částkou částka s tím, že pozůstalost tak byla předlužena o částku částka. Bylo potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici ze zákona třetí dědické třídy, a to žalované. Mezi pasivy pozůstalosti je pod položkou 5. pohledávka právnická osoba z titulu nesplaceného hypotečního úvěru a podnikatelského úvěru zajištěná zástavním právem, když výše pohledávky ke dni datum činila částka. Žalovaná jméno příjmení dědictví neodmítla a učinila výhradu soupisu pozůstalosti. Při jednání u soudního komisaře datum projevila vůli přijmout předlužené dědictví s tím, že dle zásad pro likvidaci pozůstalosti uspokojí věřitele zůstavitele.

5. Soud I. stupně po právní stránce posuzoval dle ustanovení § 269 a následujícího z. ř. s. s tím, že žaloba vůči původnímu žalovanému jméno příjmení byla zcela důvodná s ohledem na uznání dluhu co do základu i výše ve smyslu § 2053 občanského zákoníku O nařízení likvidace dědictví však nebylo rozhodnuto, když nemovitosti v katastrálním území Dětmarovice nebyly zpeněženy, čímž by se zajištěný věřitel domohl uspokojení pohledávky. Nemovitosti by pravděpodobně musely být prodány jako celek a v takovém případě by zajištěný věřitel v osobě právnická osoba byl uspokojen přednostně a na další věřitele by nedošlo. Vůči dalším věřitelům však platí odpovědnost vždy do výše plnění jeho dědického podílu nabytého dědicem. Vzhledem k tomu, že likvidace pozůstalosti nařízena nebyla, nemovitost zcizena nebyla, žalovaná je povinna věřitele uspokojit poměrně, nesmí žádného z věřitelů zvýhodnit či znevýhodnit. Proto soud žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž namítla, že s titulu svého postavení dědičky zůstavitele není povinna hradit dluhy všem věřitelům, ale pouze věřitelům zajištěným, v daném případě pohledávku společnosti právnická osoba což také dobrovolně činí, jak zjistil soud prvého stupně. Poukázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3, který se zabýval totožnou problematikou ve vztahu k jiné nezajištěné pohledávce, kde byla žaloba zamítnuta. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatnila námitky s tím, že za dluh žalobkyně nemá právní odpovědnost, a s touto námitkou se soud nijak blíže nevypořádal. Žalovaná má povinnost přednostně uhradit pohledávku přihlášeného a zajištěného věřitele. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta.

7. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce při odvolacím jednání navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen jako věcně správný a žalobkyni nahrazeny náklady odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a odvolání žalované shledal zcela důvodným.

9. Vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, které jsou pro právní posouzení věci dostatečná, a lze říci, že mezi účastníky i nesporná, aniž shledal důvody pro opakování provedeného dokazování.

10. Přítomní zástupci účastníků odvolacího jednání dne datum učinili fakticky nesporným, že k rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty v předmětné dědické věci (věc Okresního soudu v Karviné sp. zn. 36 D číslo číslo) dosud nedošlo.

11. Po právní stránce však odvolací soud věc posuzoval odlišně od soudu obvodního. Soud I. stupně dospěl k chybnému závěru, že žalovaná je povinna žalobkyni uspokojit v rozsahu, který po ní požadovala po částečném zpětvzetí žaloby.

12. Tento závěr není správný za situace, kdy dědické řízení po zůstaviteli jméno příjmení skončilo potvrzením nabytí dědictví jedinému dědici ze zákona III. dědické skupiny, a to žalované, kdy jiní zákonní dědici dědictví odmítli. Žalovaná dědictví neodmítla, učinila výhradu soupisu pozůstalosti za situace, kdy obvyklá cena majetku činila částka a pozůstalost byla předlužena o částku částka při existenci zajištěné pohledávky právnická osoba v rozsahu částka. Dluhy zůstavitele přecházejí na zůstavitelova dědice ve smyslu § 1701 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění. Dědic platí dluhy zůstavitele v celém rozsahu ve smyslu ustanovení § číslo, avšak pouze v případě neuplatní-li výhradu soupisu, což v daném případě žalovaná učinila dle § 1706 občanského zákoníku a v takovém případě žalovaná hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví.

13. Bez ohledu na skutečnost, že nebyla provedena likvidace dědictví, soud musí vždy vzít v úvahu, že zvláštní a výhodnější postavení mezi ostatními pohledávkami mají ty, které jsou zajištěny majetkem patřícím do likvidační podstaty. V daném případě jde o pohledávku právnická osoba, zajištěnou zástavním právem. Rozdíl se projevuje v možnosti odchylného způsobu zpeněžování takového majetku, tedy v možnosti jeho zpeněžení samotným věřitelem, v jehož prospěch zajištění na takovém majetku vázne (§ 233 z. ř. s.). Obecně platí, že pohledávky, jež jsou zajištěny majetkem likvidační podstaty, se uspokojí zpeněžením tohoto majetku a již z tohoto důvodu mají podstatně výhodnější postavení proti pohledávkám nezajištěným, což je případ pohledávky žalobkyně. Podmínkou, aby výhodnější postavení zajištěných pohledávek bylo přiznáno je pouze to, aby tyto pohledávky byly řádně a včas přihlášeny ve smyslu § 240 a následujících z. ř. s., k čemuž v daném případě došlo.

14. V daném případě sice nedošlo k rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty ve smyslu § 269 a následující z. ř. s., je však podstatnou skutečností, že pohledávka zajištěného věřitele (právnická osoba) přesahuje zjištěnou obvyklou cenu nabytého dědictví a žalovaná je povinna přednostně hradit pouze tuto zajištěnou pohledávku. K uspokojení všech dalších nezajištěných pohledávek v daném případě nedochází, neboť po uspokojení zajištěné pohledávky nezbyde žádný přebytek, který by se mohl uspokojovat a který by se mohl uspokojit pohledávky další. To je základní důvod, proč v tomto řízení žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žalobou uplatněné částky částka s příslušenstvím.

15. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.

16. V souvislosti s touto změnou dle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu soud rozhodl dle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem I. stupně. Ty spočívají v nákladech za právní zastoupení advokáta dle advokátního tarifu, a to za 6 úkonů právní služby (příprava, převzetí a zastoupení, 4 písemná vyjádření žalované ve věci na výzvu soudu a účast u odvolacího jednání dne datum) po částka, 6 paušálních náhrad hotových výloh po částka a náhrada cestovních nákladů za použití osobního vozidla na trase obec obec a zpět v délce 784 km při průměrné spotřebě 9,6 l číslo km a sazbě základní náhrady v ceně částka a ceně benzínu částka za 1 l benzínu dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. Výše cestovních nákladů k výše uvedenému jednání činí částku částka. Dále byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu času za 18 půlhodin po částka ve výši částka celkem v součtu částka.

17. Současně s tím podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal odvolací soud žalované náhrady odvolacího řízení a to za uhrazený soudní poplatek z odvolání ve výši částka, dále náhradu za 2 úkony právní služby po částka (podání odvolání a účast u odvolacího jednání), 2 paušální náhrady hotových výloh po částka, cestovní náklady za použití osobního vozidla k odvolacímu jednání datum ve výši částka a náhradu za ztrátu času částka, v součtu částka. Celkově tak činí náklady řízení vynaložené žalovanou před soudy obou stupňů částku částka (částka + částka = částka). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10 za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř.