55 Co 60/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců Mgr. Terezy Jachura Maříkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobkyně právnická osoba., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované právnická osoba, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 111 038,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. listopadu 2025, č. j. 30 C 88/2024–281

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje a ve výroku III. o nákladech řízení se mění jen tak, že výše těchto nákladů činí 83 430,80 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. o nákladech státu mění tak, že se žalobkyni povinnost zaplatit státu náklady řízení 180 Kč neukládá a ve výroku V. o nákladech státu se mění jen tak, že jejich výše činí 27 265 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobkyni bude vrácena zaplacená záloha na znalecký posudek 23 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu Obvodního soudu pro adresa.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 17 852,60 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 106 344,72 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od datum do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 693,78 Kč s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 128 138 Kč (výrok III.), žalobkyni uložil povinnost nahradit státu náklady ve výši 180 Kč (výrok IV.) a naposledy uložil žalované povinnost nahradit státu náklady ve výši 4 085 Kč (výrok V.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná uhradila částku 111 038,50 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na pojistné plnění, a to v podobě náhrady účelně vynaložených nákladů na opravu poškozeného vozidla po dopravní nehodě ze dne datum, kdy pro tento případ byla havarijně pojištěna u žalované. Žalobkyně tvrdila, že škoda byla způsobena pádem kamene z protijedoucího nákladního vozidla na vozidlo žalobkyně. Oprávnění k uplatnění nároku nabyla žalobkyně postoupením pohledávky (sjednaná spoluúčast byla již v nároku zohledněna).

3. Žalovaná proti žalobě namítala nedostatek aktivní legitimace, neboť vlastníkem vozidla byl leasingový pronajímatel, dále zpochybnila průběh škodní události i rozsah poškození a tvrdila, že žalobkyně uvedla při oznámení pojistné události nepravdivé údaje, čímž porušila své povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, z fotodokumentace, znaleckých posudků, z výslechů svědků a znalce zjistil skutkový stav, který uvedl v odstavci 20 svého rozsudku. Zejména uzavřel, že ke škodní události skutečně došlo tak, jak žalobkyně tvrdila, tedy pádem kamene z protijedoucího nákladního vozidla na kapotu vozidla řízeného svědkem jméno FO, přičemž tento závěr opřel o výpovědi svědků přítomných nehodě, o fotodokumentaci Orgán veřejné moci z místa události, o nález kamene odpovídajícího popsanému mechanismu vzniku škody a o znalecký posudek tituly před jménem jméno FO a jeho výpověď, který označil nehodový děj za technicky přijatelný. Dále uzavřel, že náklady na opravení vozidla (v autorizovaném servise za použití originálních náhradních dílů) v důsledku škodní události (nebylo zahrnuto nesouvisející poškození vozidla) činily podle znalce tituly před jménem jméno FO 111 941,81 Kč.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, zejména podle § 2, § 14 odst. 2, § 17 odst. 2 a § 26 ve spojení s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), jakož i podle příslušných ustanovení rámcové pojistné smlouvy a Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění Anonymizováno. Soud prvního stupně vyložil, že pohledávka byla na žalobkyni platně postoupena, a proto je aktivně legitimována. Zabýval se též námitkou žalované, že žalobkyně porušila oznamovací povinnosti a měla uvádět nepravdivé údaje, avšak dospěl k závěru, že k žádnému porušení povinností nedošlo a že dodatečné poškození vozidla (nesouvisející s poškozením při dopravní nehodě) mezi datum a datum nebylo žalobkyní zapříčiněno ani nezpůsobilo ztížení likvidace pojistné události. Soud prvního stupně odkázal rovněž na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. spisová značka, spisová značka), z nichž vyplývá, že při určování výše škody je rozhodující objektivní výše nákladů na opravu, nikoli skutečnost, v jakém rozsahu či kde byla oprava provedena. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žaloba je důvodná v rozsahu částky 106 344,72 Kč jako částky odpovídající objektivně zjištěným nákladům na opravu sníženým o sjednanou spoluúčast žalované; ve zbytku žalobu zamítnul.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně postupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 128 138 Kč odpovídající jejímu převážnému, resp. plnému úspěchu ve věci, a podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl též o povinnosti účastníků nahradit státu náklady řízení v celkové výši 4 265 Kč, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (se zohledněním zaplacené zálohy žalobkyní na vypracování znaleckého posudku) tak, že žalobkyně je povinna zaplatit státu 180 Kč a žalovaná 4 085 Kč.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to do výroku I. a III. podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká řadu závažných vad skutkových i právních, jež podle ní vedly k nesprávnému posouzení věci. Žalovaná namítala především to, že soud prvního stupně nerespektoval zásadu volného hodnocení důkazů, když se odmítl věcně vypořádat s odbornými závěry technické expertní zprávy zpracované tituly před jménem jméno FO dne datum. Podle žalované tato expertní zpráva detailně, přesvědčivě a technicky precizně vysvětluje, proč k nehodovému ději nemohlo dojít způsobem tvrzeným žalobkyní — zejména že kámen o udávané velikosti nemohl způsobit poškození kapoty ani čelního skla v rozsahu, jaký byl zjištěn, že charakter poškození kapoty odpovídá spíše jejímu dlouhodobému „hrnutí“ o statickou překážku, že mezi poškozením kapoty a skla není mechanická souvislost a že znečištění vozidla neodpovídá dopadu tvrdého předmětu. Dále upozornila na jednoznačné dodatečné poškození vozidla mezi datum, které má zásadní vliv na rozsah škody. Soud prvního stupně však tuto zprávu formálně odmítl, pouze s odkazem na to, že se nejedná o znalecký posudek, aniž by vysvětlil, proč by její věcná správnost nebyla relevantní, přestože tituly před jménem jméno FO je znalcem zapsaným v seznamu znalců a jeho odborné závěry nebyly věcně vyvráceny. Současně žalovaná vytkla soudu prvního stupně, že bez dalšího převzal závěry znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne datum, ačkoli tento posudek odmítl závěry tituly před jménem jméno FO pouze paušálně bez přesné argumentace.

8. Žalovaná dále tvrdila, že soud prvního stupně pochybil i při stanovení výše pojistného plnění, když vyšel výhradně z paušální kalkulace právnická osoba uvedené ve znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO, nikoli ze skutečných nákladů na opravu, které žalobkyně doložila fakturou č. hodnota. Podle žalované žalobkyně již od počátku uplatňuje nárok na skutečně vynaložené náklady na opravu, a to ve výši 141 428 Kč, a tím zvolila způsob výpočtu škody, od kterého se soud prvního stupně nemohl bez dalšího odchýlit. Kromě toho žalovaná zdůraznila, že se nejedná o spor o náhradu škody, ale o plnění z pojistné smlouvy o havarijním pojištění, kde podle čl. XIX odst. 4 pojistných podmínek hodnota je pojistné plnění určeno výší skutečně, účelně a nezbytně vynaložených nákladů, nikoliv paušální kalkulací. Soud prvního stupně se tudíž odchýlil od závazného smluvního ujednání, které má podle žalované přednost. Žalovaná dále poukázala na to, že faktura za opravu vozidla obsahuje i položky nesouvisející s předmětnou nehodou, které je třeba od nároku odečíst. Předložila proto detailní rozpis těchto nesouvisejících položek v hodnotě 50 923,95 Kč a dále vyčíslila odpovídající odečet za práce a lakování ve výši 13 256,08 Kč. Podle žalované tedy po odečtení nesouvisejících položek a spoluúčasti 5 % činí skutečný relevantní nárok žalobkyně maximálně 50 067,47 Kč. Namítla i to, že tituly před jménem jméno FO neoprávněně započetl některé díly do výpočtu účelných nákladů (např. kryt nárazníku, držáky senzorů či mřížku chladiče), ačkoli poškození těchto částí není patrné z fotografií Orgán veřejné moci a znalec jej ani při svém výslechu nedokázal identifikovat. Žalovaná dále zdůraznila, že soud prvního stupně ignoroval rozhodnutí v obdobné věci, a to rozsudek Městského soudu v Praze č. j. spisová značka, podle kterého v případě havarijního pojištění a ujednání obdobného čl. XIX odst. 4 pojistných podmínek nelze stanovovat výši pojistného plnění rozpočtem nebo paušální kalkulací, nýbrž výhradně na základě reálně a účelně vynaložených nákladů. Žalovaná uzavírá, že prvostupňový soud pochybil ve skutkovém zjištění, právním posouzení i v hodnocení důkazů, přičemž tyto vady mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně nahlíží na odvolání žalované tak, že žalovaná pouze polemizuje se skutkovými i odbornými závěry, které soud prvního stupně učinil na základě uceleného, logického a jednotného dokazování, zatímco sama vychází pouze ze svých subjektivních úvah a izolovaných domněnek. Zdůraznila, že průběh nehodového děje i rozsah poškození vozidla byl ve shodě popsán řidičem vozidla, spolujezdcem, příslušníkem Orgán veřejné moci přivolaným na místo nehody a následně potvrzen i soudem ustanoveným znalcem tituly před jménem jméno FO, přičemž žádný z provedených důkazů neukazuje na jakýkoli rozpor, který by věrohodnost této skutkové verze zpochybňoval. Žalobkyně poukázala na to, že znalec přesvědčivě a detailně vysvětlil, proč poškození kapoty, levého předního světlometu, stěny chladiče, předního nárazníku a čelního skla plně odpovídá žalobkyní tvrzenému mechanismu dopadu kamene dne datum a že tato poškození jsou v technickém smyslu vzájemně provázaná, přičemž výměna hlavního dílu vždy vyžaduje výměnu navazujících či souvisejících komponentů. Žalobkyně odmítla postup žalované, která pouze selektivně vybírá jednotlivé položky z faktury a svévolně je krátí či prohlašuje za nesouvisející, aniž by disponovala odbornou kvalifikací či doložila jediný věcný technický argument. Upozornila, že žalovaná zcela ignoruje vysvětlení znalce týkající se skrytých poškození úchytů, výztuh či absorpčních prvků nárazníku, která nemusí být patrná zvenčí, avšak zásadně ovlivňují bezpečnost vozidla. Stejně tak žalobkyně zdůraznila, že znalecký posudek vycházel z autorizovaného systému právnická osoba a z odborných metod, zatímco žalovaná své závěry neopírá o žádný kvalifikovaný podklad. Podle žalobkyně si žalovaná účelově vybírá pouze ty dílčí skutečnosti, které by mohly vést ke snížení její povinnosti plnit z pojistné smlouvy, a pomíjí celkové technické a důkazní souvislosti, které soud prvního stupně správně a logicky zhodnotil. Z uvedených důvodů žalobkyně odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované týkající se věci samé není důvodné, naopak stran nákladů řízení, důvodné je.

11. Se závěry soudu prvního stupně o tom, že došlo dne datum k pojistné události spočívající ve střetu vozidla žalobkyně, které řídil svědek Hykš, s kamenem částečně obaleným zeminou, který vypadl z korby protijedoucího nákladního vozidla a v důsledku toho došlo k poškození vozidla v rozsahu, jak stanovil znalecký posudek znalce tituly před jménem jméno FO, odvolací soud zcela souhlasí, a plně se ztotožňuje i s důvody, o které tyto své správné závěry soud prvního stupně opřel, tak jak je velmi precizně a podrobně rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, na které pro stručnost v podrobnostech odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud tak jen k hlavním odvolacím námitkám žalované uvádí, že pokud tato tvrdí, že soud prvního stupně nezohlednil závěry expertní zprávy tituly před jménem jméno FO, který se vyjadřoval k potencialitě možného děje dopravní nehody, aniž by se s daným závěrem vypořádal, a aniž by uvedl konkrétní přesvědčivé důvody, proč z této zprávy nevycházel a dal přednost znaleckému posudku tituly před jménem jméno FO, není tato námitka opodstatněná. Žalovaná v podstatě pouze polemizuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, který učinil na základě provedeného dokazování, a to jak výslechy svědků, znalce, tak předmětným znaleckým posudkem, expertní zprávou a dalšími listinami. Soud prvního stupně zcela jasně vyložil, že k uvedenému závěru o reálnosti daného skutkového děje dopravní nehody, jak tvrdila žalobkyně, dospěl jednak podle svědeckých výpovědí, kdy svědci byli přítomni pojistné události a jednak závěru znalce o technické přijatelnosti nehodového děje, a rovněž tak na podkladě záznamů právnická osoba. Všechny tyto důkazy dávaly ucelený celek, který svědčí o závěru, že k pojistné události technicky došlo tak, jak žalobkyně tvrdila. Naproti tomu expertní zpráva tituly před jménem jméno FO zůstala ve svém závěru osamocena a nebyla podpořena žádnými jinými důkazy. Nelze proto souhlasit, že by soud prvního stupně porušil zásadu uvedenou v § 132 o. s. ř., neboť naopak hodnotil veškeré důkazy jednotlivě a ve své vzájemné souvislosti a tyto své závěry i dostatečně přesvědčivě a logicky odůvodnil. Neméně významné je i to, že expertní zpráva tituly před jménem jméno FO neobsahuje znaleckou doložku podle § 127a o. s. ř., tudíž je třeba na ni nahlížet jako na listinný důkaz a již z této podstaty tak disponuje nižší důkazní kvalitou oproti znaleckému posudku tituly před jménem jméno FO. Ani v tomto směru proto nelze soudu prvního stupně vytknout, pokud při svém hodnocení důkazu upřednostnil ve svém závěru daný znalecký posudek před expertní zprávou.

12. Pokud jde o další námitku žalované, že soud prvního stupně zahrnul do rozsahu škody i nesouvisející poškození s dopravní nehodou, a že měl vycházet z faktury, tedy z fakturované částky za skutečně provedenou opravu poškození související s dopravní nehodou, i s odkazem na smluvní podmínky žalované (čl. XIX odst. 4 pojistných podmínek hodnota), odvolací soud sděluje, že ani v tomto právním posouzení soud prvního stupně nepochybil. Soud prvního stupně při svém závěru o výši účelně vynaložených nákladů na opravu vycházel pouze z poškození, která souvisela s předmětnou dopravní nehodou, tak jak stanovil ve svém znaleckém posudku (a výslechu) znalec tituly před jménem jméno FO, který nepočítal s poškozením vozidla, které nesouviselo s dopravní nehodou. Pokud pak znalec při stanovení výše škody na automobilu zahrnul některé díly, jež přímo nespadaly do přímého poškození vozidla kamenem (kryt předního nárazníku a 6x držák snímače vně), bylo to proto, že se jednalo o jemnou mechaniku a elektroniku, která podle znalce může být při sebemenším nárazu totálně poškozena s tím, že dané komponenty přímo souvisí s místem dopadu kamene na kapotu. Nejde proto o žádné poškození vozidla zcela odtržené od primárního poškození a zjevná souvislost se podle odvolacího soudu nabízí. Odvolací soud pak zejména uvádí, že se při tomto posouzení se jedná o zhodnocení odborných skutečností a žalovaná jen polemizovala s odbornými závěry znalce, aniž by sdělovala nějaké relevantní a důkazně podložené skutečnosti. Obdobně tak žalovaná polemizovala i s dalším znalcem zjištěným poškozením (např. čelní sklo, přední nárazník), když na tomto místě tvrdila, že se o poškození předního nárazníku nejedná, neboť šlo o odlesk světla na pořízené fotografii právnická osoba. Takovýto závěr však znalec, který při zjištění rozsahu poškození z fotografií právnická osoba vycházel, a který je odborníkem ve svém oboru, neučinil. Naopak uvedl, že kryt předního nárazníku byl poškozen v části přímo u levého předního kola. Žalovanou zmíněná tvrzení pak z žádných zjištění (důkazů) nevyplývají.

13. Odvolací soud souhlasí s námitkou žalované, že v posuzovaném případě se nejedná o spor z titulu náhrady škody, nýbrž o spor o pojistné plnění z titulu uzavřené pojistné smlouvy o havarijním pojištění, jejíž součástí jsou i pojistné podmínky. Pojistná smlouva, jakožto smluvní ujednání mezi účastníky řízení, má přednost při stanovení výše pojistného plnění, tedy jinak řečeno, u stanovení pojistného plnění je třeba vycházet z této pojistné smlouvy. Podle čl. XIX odst. 4 pojistných podmínek hodnota „odpovídá pojistné plnění skutečné výši účelně vynaložených nákladů na odstranění následků.“ Podle odvolacího soudu proto soud prvního stupně vycházel správně ze znaleckého posudku, který stanovil náklady na opravu vozidla za použití originálních dílů v autorizovaném servise, pomocí systému právnická osoba ve výši 111 941,81 Kč a nikoli z fakturované částky (kdy od této částky je potřeba podle žalované ještě odečíst náklady na opravu vozidla nesouvisející s dopravní nehodou). I ve smyslu shora uvedeného ujednání musí být náklady na opravu (odstranění následků škodní události) účelné, resp. nezbytné, to znamená, že se musí týkat jen poškození související s dopravní nehodou a směřovat k tomu, aby bylo vozidlo uvedené do stavu před poškozením. I v tomto případě je účelnost vynaložených nákladů vnímána jako peněžitá satisfakce za zmenšení majetkového stavu poškozeného, tj. cenu opravu je třeba posuzovat jen objektivním způsobem. Jinak řečeno, žalobce, jakožto poškozený má právo na náhradu veškerých nákladů nutných k obnovení provozuschopnosti jeho vozidla, a to za podmínky, že tyto náklady byly vynaloženy účelně a nezbytně a musí být skutečně v příčinné souvislosti se škodní událostí. Optikou výše sděleného to znamená, že žalobce má nárok na opravu poškozeného vozidla použitím nových originálních dílů v autorizovaném servisu, což je zásadní měřítko účelnosti vynaložených nákladů. Soud prvního stupně proto správně při určení nezbytnosti opravy i její výše vycházel ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, který jednak zohlednil veškerá poškození související s dopravní nehodou a jednak stanovil částku, jež odpovídá opravě poškození novými originálními díly v autorizovaném servisu. Výše pojistného plnění tak ve smyslu shora uvedeného má odpovídat opravě novými díly v autorizovaném servisu – potud tedy jde o náklady účelně vynaložené na odstranění následků škodní události. V této souvislosti odvolací soud k argumentaci žalované doplňuje, že za situace, že by si žalobkyně nechala automobil opravit v autorizovaném servisu pomocí originálních dílů (a ne způsobem, jak reálně učinila), byla by žalovaná stejně povinna žalobkyni uhradit z titulu pojistné smlouvy takovouto částku.

14. Soud prvního stupně pak postupoval správně, když o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když přiznal žalobkyni, která měla ve věci pouze nepatrný neúspěch (4 % - tj. v rozsahu zamítnuté částky 4 693,78 Kč) plnou náhradu nákladů řízení. Provedený výpočet soudu prvního stupně stran účelně vynaložených nákladů žalobkyní v rámci řízení však odvolací soud nesdílí. Odvolací soud má za to, že účelným není úkon právní služby – vyjádření z datum, zde se žalobkyně vyjadřovala k výzvě soudu u doložení své aktivní legitimace, což však měla učinit již v rámci své žaloby, tento úkon proto odvolací soud nehodnotí jako účelný; vyjádření z datum – zde soud prvního stupně dával žalobkyni možnost se vyjádřit ke znaleckému posudku (tj. vyjádření nevyžadoval) a navíc žalobkyně v tomto svém vyjádření v podstatě ničeho neuvedla, proto ani tento úkon odvolací soud nehodnotí jako opodstatněný; vyjádření ze dne datum, které nebylo ze strany soudu prvního stupně vyžadováno a žalobkyně toto své vyjádření mohla v rámci zásady ústnosti a bezprostřednosti přednést při nadcházejícím ústním jednání konaném dne datum. Ani tento poslední úkon právní služby proto odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložený.

15. Náklady řízení žalobkyně proto činí částku 83 430,50 Kč představující mimosmluvní odměnu advokáta ve výši 61 380 Kč podle § 6, § 7, § 8 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 11 úkonů právní služby – převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření z datum, vyjádření ze dne datum a 6x účast na jednání dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum a dne datum, s přináležející náhradou hotových výdajů á 300 Kč za 7 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 cit. vyhlášky účinné do datum a za 4 úkony právní služby á 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 cit. vyhl. účinné od datum, daň z přidané hodnoty 13 708,80 Kč, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem a zaplaceného soudního poplatku za návrh 4 442 Kč.

16. Soud prvního stupně pak nesprávně rozhodl o nákladech státu, pokud tyto určil k úhradě podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. V otázce náhrady nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. je třeba rozhodnout podle toho, jak bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. hodnota, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 92/08). Protože žalobkyně měla jen nepatrný neúspěch, a v duchu této zásady bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky, jdou náklady řízení státu zcela k tíži žalované. Tyto pak musí být vypořádány ve svém souhrnu jako celek, se zohledněním toho, co ten, který účastník uhradil na záloze. V posuzovaném případě jde o náklady představující odměnu za vypracovaný znalecký posudek tituly před jménem jméno FO a za jeho výslech při ústním jednání, tj. celkem 27 265 Kč. Úhrada těchto nákladů jde za žalovanou, jak bylo vysvětleno výše, přičemž žalobkyni bude vrácena zaplacená záloha 23 000 Kč na náklad uvedeného důkazu.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ad I. o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil; v nákladovém výroku ad III. a ve výroku ad V. o nákladech státu jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř změnil jen tak, že výše nákladů činí 83 430,80 Kč a výše nákladů státu činí 27 265 Kč, jinak je potvrdil. Výrok o nákladech státu ad IV. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se povinnost žalobkyni zaplatit 180 Kč státu neuložil. Současně odvolací soud rozhodl o vrácení zaplacené zálohy 23 000 Kč žalobkyni, a to výrokem III. rozsudku.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení, neboť žalobkyně byla zcela úspěšná. Náklady odvolacího řízení představují částku 17 852,60 Kč, jakožto mimosmluvní odměnu advokáta ve výši 10 760 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 5 380 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 106 344,72 Kč) – vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání dne datum s přináležející náhradou hotových výdajů 900 Kč (á 450 Kč) podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném od datum, náhradu jízdních výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 1 203 Kč na trase adresa a zpět při ceně za vlakovou jízdenku 518 Kč a 685 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 2 100 Kč v souvislosti s uvedenou cestou podle § 14 odst. 1 cti. vyhl. (tj. celkem 14 započatých půlhodin á 150 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 2 889,60 Kč (21 %) z částky 13 760 Kč.

19. Výrok II. napadeného rozsudku nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků, zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

20. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

21. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).