58 CO 338/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudkyň JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Ivy Březinové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení, sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o poskytnutí omluvy, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé II. a ve výroku o nákladech řízení IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ing. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal konstatování, že nepřiměřenou délkou správního řízení o žádosti žalobce o informace ze dne datum vyřizované Ústavním soudem pod sp. zn. Spr ústavní nález bylo porušeno základní právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů (výrok I.), uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku písemně se omluvit žalobci doporučeným, datovaným a podpisem oprávněné úřední osoby a otiskem úředního razítka ve znění dále uvedeném (výrok II.), zamítl žalobu co do zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok IV.). Rozhodl tak v pořadí druhým rozsudkem o žalobním požadavku na náhradu nemajetkové újmy, a to ve formě konstatování porušení práva, poskytnutí omluvy a zaplacení částky částka s příslušenstvím odůvodněném tím, že dne datum se obrátil na Ústavní soud se žádosti o poskytnutí informace podle zák. č. 106/1999 Sb. (ohledně obsahu návrhu na částečné zrušení § 80 odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb.) a zaslání jeho kopie, k vyřízení žádosti došlo až rozhodnutím název soudu, které nabylo právní moci dne datum; dobu tří let a pěti měsíců považoval za zcela nepřiměřenou, žalovaná v rámci předžalobního uplatnění nároku poskytnutí jakékoliv satisfakce odmítla. Žalovaná své zamítavé stanovisko odůvodňovala tím, že postup Ústavního soudu nebyl ve správním soudnictví shledán nezákonným a že žalobce tvrzení o vzniku nemajetkové újmy nijak nespecifikoval a neprokazoval, nemůže tak existovat příčinná souvislost.

2. Soud prvního stupně konstatoval, že ve věci bylo rozhodnuto nejprve jeho rozsudkem ze dne datum (číslo listu spisu), kterým byla žalované uložena povinnost omluvit se žalobci a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to s konstatováním, že na předmětné řízení o žádosti žalobce o informace dopadá čl. 6 Úmluvy. K odvolání žalované byl tento rozsudek usnesením odvolacího soudu ze dne datum (číslo listu spisu) zrušen, a věc byla vrácena k dalšímu řízení s názorem, že nárok žalobce lze posoudit pouze jako nárok na náhradu újmy za jednotlivé dílčí průtahy dle ustanovení pr. předpisu Soud prvního stupně následně usnesením ze dne datum (číslo listu spisu) žalobu z důvodu neodstranění vad žaloby odmítl, a to ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne datum (číslo listu spisu). Usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, (číslo listu spisu) byla uvedená usnesení zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování uvedené v bodech 9 až 42 odůvodnění napadeného rozsudku a vyšel ze zjištění, že dne datum žalobce podal u Ústavního soudu žádost o poskytnutí informace podle zák. č. 106/1999 Sb. (obsah návrhu na částečné zrušení § 80 odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb. a zaslání jeho kopie), Ústavní soud jej informoval datum o tom, že mu přílohou zasílá předmětný návrh v anonymizované podobě. Žalobce podáním ze dne datum nesouhlasil s poskytnutím anonymizování kopie návrhu a podal stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, dne datum podal u Ústavního soudu podání, jehož obsahem je žádost o přijetí opatření proti nečinnosti, když doposud nebyla vyřízena stížnost žalobce ze dne datum Ústavní soud informoval žalobce přípisem ze dne datum, a že na jeho stížnost bylo odpovězeno již datum, avšak zřejmě nedorozuměním nedošlo k jeho doručení žalobci, přičemž kopie dopisu ze dne datum je k přípisu připojena. Tímto dopisem ze dne datum generální sekretář Ústavního soudu reagoval na podání žalobce ze dne datum tak, že stížnost shledal nedůvodnou. Listina obsahovala poučení o možnosti podat odvolání do 15 dnů od doručení rozhodnutí, není však opatřena žádným průkazem doručení či alespoň dokladem o jejím odeslání žalobci. Dne datum žalobce podal u Ústavního soudu odvolání proti rozhodnutí generálního sekretáře Ústavního soudu ze dne datum ve formě dopisu, které doplnil podáním ze dne datum. Rozhodnutím předsedy Ústavního soudu ze dne datum bylo odvolání žalobce ze dne datum zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Dne datum žalobce podal u název soudu proti Ústavnímu soudu žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Ústavního soudu ze dne datum pro nezákonnost a vady řízení, popřípadě též zrušení rozhodnutí ze dne datum z téhož důvodu a vrácení věci Ústavnímu soudu k dalšímu řízení. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, bylo rozhodnuto o vyloučení JUDr. jméno příjmení z rozhodování ve věci vedené u název soudu pod sp. zn. spisová značka, a to k námitce žalobce ze dne datum. Podáním ze dne datum Ústavní soud učinil návrh na přerušení řízení a předložení návrhu dle ustanovení pr. předpisu ČR na zrušení § 59 odst. 3 věty druhé zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu Krajský soud v Brně podal dne datum u Ústavního soudu návrh na zrušení uvedeného zákonného ustanovení. Usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací a číslo, bylo řízení o žalobě žalobce přerušeno do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení uvedeného ustanovení. Předseda Ústavního soudu adresoval žalobci přípis ze dne datum, v němž jej informoval o tom, že došlo ke změně právní úpravy, a proto dospěl k závěru, že je nyní možné zaslat žalobci kopii původně požadovaného návrhu v neanonymizované podobě, která je k přípisu přiložena, o tomto postupu též vyrozuměl Krajský soud v Brně Ústavní soud usnesením ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, zastavil řízení o návrhu název soudu na zrušení uvedeného zákonného ustanovení z důvodu, že s účinností ke dni datum bylo toto ustanovení v rozhodné části změněno ustanovení pr. předpisu Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací bylo v řízení o žalobě žalobce pokračováno, právní moci usnesení nabylo dne datum. Žalobce sdělil Krajskému soudu v Brně podáním ze dne datum, že se cítí postupem Ústavního soudu uspokojen a souhlasí se zastavením řízení. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací a číslo, bylo řízení o žalobě žalobce zastaveno, rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Dne datum žalobce podal žádost o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení o jeho žádosti. Žalovaný přípisem ze dne datum žalobce vyrozuměl o tom, že nemá podmínky pro poskytnutí peněžitého zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za splněné, když Ústavní soud byl limitován právní úpravou týkající se zveřejňování rozhodnutí.

4. Na základě výše uvedeného skutkového stavu a po citaci ustanovení pr. předpisu, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní ustanovení právního předpisu EU Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen Odp Šk.), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce ustanovení pr. předpisu (dále jen anonymizováno), ustanovení pr. předpisu základních práv a svobod (dále jen Listina), ustanovení pr. předpisu, o svobodném přístupu k informacím (dále jen informační zákon) se soud prvního stupně nejprve zabýval otázkou, zda nařízení dopadá na § 13 odst. 1 věty druhé nebo věty třetí OdpŠk. Vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, dle něhož právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle ustanovení pr. předpisu, které považuje za obsahově shodné s právem na projednání věci v přiměřené době, dopadá i na správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda. V řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informace podle informačního zákona šlo nepochybně o základní právo žalobce na informace. Proto dospěl k závěru, že v dané věci je třeba aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a že na dané řízení se tak vztahují závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen Stanovisko). Řízení o předmětné žádosti žalobce je nutné posuzovat jako 1 celek a nikoliv jako správní řízení na něj navazující soudní řízení, proto na straně žalované jednal pouze s Ministerstvem financí.

5. Dále soud prvního stupně posuzoval, zda řízení o předmětné žádosti žalobce bylo přiměřeně dlouhé či nikoliv. Měl za to, že obecně přiměřená délka řízení před správním orgánem činí 4 a půl měsíce (15 dnů na vyřízení žádosti +30 dnů na podání stížnosti + 7 dnů na předložení nadřízenému orgánu +15 dnů na rozhodnutí nadřízeným orgánem + případných 15 dnů na rozhodnutí povinným subjektem po přikázání nadřízeným orgánem + přihlédnutí k uložení písemnosti v případě poštovní přípravy nebo 15 dnů na vyřízení žádosti + 15 dnů na podání odvolání + 15 dnů na předložení nadřízenému orgánu + 15 dnů na rozhodnutí nadřízeným orgánem + přihlédnutí k uložení písemností v případě poštovní přepravy) a před soudem činí 1 a půl roku (včetně lhůty pro podání žaloby), je-li rozhodováno v jednom stupni, tj. celkem 1 rok a 9 a půl měsíce. V dané věci bylo řízení přerušeno po dobu řízení před Ústavním soudem rozhodujícím o návrhu na zrušení zákonného ustanovení. Jako v tomto případě soud považoval lhůtu jednoho roku. V daném případě bylo řízení zahájeno dne datum a skončeno dne datum, celkem tedy trvalo 3 roky a 5 měsíců. Hodnocení přiměřenosti délky pak posuzoval z hlediska zákonných kritérií, a to složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného. Dospěl k závěru, že případ nebyl složitý, neboť stačilo pouze obecně posoudit žádost a požadovaný návrh okopírovat. Informační zákon sám přísně stanoví lhůty, ve kterých má být žádost vyřízena a případně lhůty pro rozhodnutí o odvolání nebo stížnosti a náběh těchto lhůt nemá vliv to, zda žadatel přebírá písemnosti okamžitě nebo jsou mu vhozeny do schránky až po uplynutí úložní doby. Informační řízení tak nemůže před správním orgánem trvat déle než 4 a půl měsíce. V daném případě byla tato doba přetažena o 2 a půl měsíce, tedy o více než 50 %, přičemž k prodlení došlo z důvodu, že Ústavní soud nereagoval včas na podání žalobce ze dne datum, když na toto jeho podání bylo reagováno až přípisem ze dne datum, ve kterém byla přiložena kopie rozhodnutí ze dne datum. Skutečnost, že Ústavní soud nedisponuje žádným průkazem o dřívějším doručení či aspoň odeslání tohoto rozhodnutí žalobci, jde k tíži Ústavního soudu, nikoliv žalobce. Pokud jde o význam předmětu řízení, jedná se o jedno z nejvýznamnějších politických práv, konkrétní význam řízení pro žalobce soud zohlednil především v rozhodování o formě zadostiučinění. Dospěl ke konečnému závěru, že řízení o předmětné žádosti bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalobce nemá v důsledku existence této vyvratitelné podmínky vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení prokazovat. Požadoval nejenom konstatování porušení práva, ale také omluvu a zadostiučinění v penězích. Při volbě konkrétního zadostiučinění soud prvního stupně přihlédl vedle kritérií hodnocených shora zejména k významu předmětu řízení pro žalovaného, přihlédl však i k tomu, že žalobce jím požadovanou informaci obdržel včas, nesouhlasil pouze s tím, že kopie návrhu je částečně anonymizovaná. V daném případě by poskytnutí zadostiučinění v penězích neodpovídalo obecně sdílené představě o spravedlnosti. V této souvislosti poukázal na obdobná soudní rozhodnutí vedených týmž žalobcem. Z uvedených důvodu přiznal žalobci nárok na omluvu, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl i s přihlédnutím k tomu, že konstatování porušení práva je obsaženo v textu omluvy. Námitku žalované, že postup Ústavního soudu nebyl shledán nezákonným, a že je poskytnutí návrhu v neanonymizované podobě došlo v důsledku změny právní úpravy, považoval za nepodstatnou, když předmětem řízení je poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, nikoliv poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v anonymizaci požadovaného návrhu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání. Závěr soudu prvního stupně o nepřiměřené délce řízení označila za nesprávný. Akcentovala, že žalobce jím požadovanou informaci obdržel včas a že ve správním řízení žalobci žádná újma nevznikla, mohla by mu vzniknout jen v případě, že by žadatelem požadované informace měly vztah k osobě žadatele, není tak dán žádný důvod k omluvě, ale brojila proti výroku o nákladech řízení. Zdůraznila, že žalobce se domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, přičemž satisfakce poskytnutá soudem je ve vztahu požadované kompenzaci zcela zanedbatelná. Nebylo vyhověno ani ve vztahu k nepeněžnímu plnění. Ohledně výroku o nákladech řízení se dovolávala aplikace § 150 o. s. ř. vzhledem k disproporci mezi výsledkem řízení a původním žalobním požadavkem. Poukázala na to, že žalobce podává proti České republice celou řadu žalob různého druhu či původu. Navrhla, aby změnou napadeného rozsudku byla žaloba zcela zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

8. Z podnětu a od v mezích podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (ust. § 212 a 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující a správná skutková zjištění, která zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. S přiléhavým odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Skutkový stav nebyl mezi účastníky sporným. Žalovaná své námitky uplatnila již v řízení před soudem prvního stupně, ten se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí správně a bezezbytku vypořádal. Odvolatelka nadále brojí proti tomu, že doba posuzovaného řízení nebyla nepřiměřená a že žalobci žádná újma nevznikla. Soud prvního stupně správně vymezil počátek i konec rozhodné doby řízení, a to od podání žádosti žalobce o poskytnutí informace, kdo právní moci konečného rozhodnutí, která činila 3 roky a 5 měsíců. Došlo tak k porušení odpovídajícího práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a v daném případě se uplatní i vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy žalobci. Došlo k porušení konkrétního práva žalobce na poskytnutí včasné informace, obsahově se jedná o porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud prvního stupně rovněž správně posoudil adekvátní formu zadostiučinění, když dospěl k závěru, že omluva je odpovídajícím zadostiučiněním, v němž je vyjádřeno i konstatování porušení práva. Zásadním kritériem nejen pro určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích, ale i pro stanovení formy zadostiučinění je význam namítaného řízení pro jeho účastníka. K porušení práva žalobce nepochybně došlo, a právě s přihlédnutím k tomu, že vyžadovaná informace se přímo netýkala soukromoprávního práva žalobce, je újma mu vzniklá reparována soudem prvního stupně přisouzenou omluvou. V rámci dodržení zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně poukazuje na obdobné rozhodnutí vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, v němž byla stejnému žalobci za nepřiměřeně dlouze vedené řízení o poskytnutí informace rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, poskytnuta omluva.

10. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení – žalobce byl v řízení zásadně úspěšný (srovnej např. rozsudek NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod spisová značka). Soud prvního stupně tedy správně přiznal žalobci plnou náhradu nákladů účelně vynaložených, nepochybil ani při stanovení jejich výše.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení pr. předpisu Žalobce měl i v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů, které mu v tomto stadiu řízení vznikly. Jsou tvořeny odměnou advokáta za 1 úkon právní služby po částka, jednou paušální náhradou po částka a 21 % DPH ve výši částka, celkem částka (§ 7 bod 5 ve spojení s ustanovení pr. předpisu a ustanovení pr. předpisu O lhůtě splatnosti a platebním místě odvolací soud rozhodl dle ustanovení pr. předpisu Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení, a to k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř.