58 Co 37/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a Mgr. Kláry Hronové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno advokáta A , advokátem sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno advokáta B , advokátem sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 467 118,54 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. října 2025, č. j. 36 C 12/2024-679

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (výrok I.) potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II.) se mění tak, že jejich výše činí 152 895,60 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 25 724,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení částky 467 118,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně ode dne 30. 1. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 178 258 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení této částky s tvrzením, že žalobkyně se žalovanou ústně sjednaly smlouvu o dílo a podle objednávky č. , číslo, ze dne 11. 5. 2020 se žalobkyně zavázala jako zhotovitel pro žalovanou jako pro objednatele zhotovit stavbu spočívající v železobetonové monolitické konstrukci vany fontány , adresa, . Žalobkyně dílo dokončila a dne 31. 12. 2020 dokončené dílo předala žalované a následně dne 15. 1. 2021 zaslala žalované fakturu na doplatek ceny díla ve výši 467 118,54 Kč, který žalovaná nezaplatila. Ve vyjádření ze dne 22. 7. 2024 žalobkyně zopakovala, že dílo bylo předáno žalované dne 31. 12. 2020, přičemž předání díla bylo realizováno mezi zaměstnancem žalované , jméno FO, a jednatelem žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, odmítl podepsat předávací protokol z důvodu barevnosti dilatací. Žalobkyně tak předání díla řešila s druhým stavbyvedoucím žalované , jméno FO, , se kterým bylo počátkem ledna 2021 dohodnuto, že dílo budou považovat za předané k 31. 12. 2020 a je možné jej k 31. 12. 2020 vyúčtovat.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, namítla, že žalobkyně dílo řádně neprovedla, neboť nedodržela technologický postup, v důsledku čehož došlo k trhlinám ve spodní desce fontány, což způsobilo únik vody a nefunkčnost fontány. Dílo nebylo provedeno, nebylo předáno žalované, nebyla předvedena jeho funkčnost, žalobkyni tak nevnikl nárok na zaplacení ceny díla. Žalovaná vznesla námitku započtení, neboť v důsledku vadně provedené fontány žalobkyní se žalovaná dostala do závažného problému s investorem stavby, jelikož fontána musela být dokončena do slavnostního otevření výrobního závodu , název, dne 17. 9. 2020. Žalovaná tak byla nucena provést opravu vadně provedeného díla na vlastní náklady ve výši 467 118,54 Kč. Konečně vznesla námitku promlčení, neboť žalobkyně fakturu č. , číslo, na doplatek ceny díla vystavila s datem 3. 11. 2020, splatností 17. 11. 2020 a datem uskutečnění zdanitelného plnění 31. 10. 2020, žalobní nárok však uplatnila dne 29. 12. 2023.

4. Soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 2. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , kterým žalobu zamítl, uzavřel, že účastnice uzavřely smlouvu o dílo dle § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen ,,o. z.“. Dílo nebylo objednateli předáno, žalobkyni tak nevznikl nárok na zaplacení doplatku ceny díla dle § 2610 odst. 1 o. z. V důsledku plnění poskytnutého žalobkyní, tedy v důsledku vadně provedených stavebních prací, které žalovaná žalobkyni neuhradila, žalované žádný majetkový prospěch (§ 29291 o. z.) nevznikl, protože tyto práce, resp. částku vyšší jí neuhradil investor, resp. za vadné plnění žalobkyně jí nebylo uhrazeno ničeho.

5. Městský soud v , adresa, jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně usnesením ze dne 12. 6. 2025, č. j. , spisová značka, zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyni nevnikl nárok na doplatek ceny díla (§ 2610 o. z.), neboť dílo nebylo provedeno (dokončeno a předáno žalované § 2604 o. z.). Žalobkyně však podáním ze dne 30. 9. 2024 změnila skutková tvrzení, zaplacení žalované částky se domáhala s tvrzením, že aktivním jednáním žalované došlo pro následnou nemožnost plnění k zániku závazku (vyplývajícího ze smlouvy o dílo), a vzniku práva žalobkyně na plnění z titulu bezdůvodného obohacení, kdy za účelem stanovení výše bezdůvodného obohacení navrhla vypracování znaleckého posudku. Bylo tak na soudu I. stupně, aby rozhodl o změně žaloby s ohledem na stávající skutková tvrzení, dále poučil žalobkyni dle § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“ k doplnění skutkových tvrzení, jaké konkrétní plnění (v jakém rozsahu a kvalitě) a v jakém konkrétním čase žalované poskytla, kdy došlo k aktivnímu jednání (zásahu) třetí osoby ve vztahu k dílu, tedy k následné nemožnosti plnění. Poté aby postavil najisto, kdy došlo k zániku závazku pro nemožnost plnění a kdy došlo k počátku běhu promlčecí doby a posoudil vznesenou námitku promlčení. Dojde-li k závěru, že nárok není promlčen, bude se zabývat plněním, kterého se žalované dostalo, provede žalobkyní označené důkazy k prokázání stran poskytnutého plnění (díla) žalované. V této souvislosti se vypořádá s námitkou žalované, že dílo (konkrétní plnění) bylo dokončeno v určitém rozsahu třetí osobou a neopomene se vypořádat i s vznesenou námitkou započtení.

6. Soud I. stupně vázán právním názorem odvolacího soudu rozhodl usnesením ze dne 25. 6. 2025, č. j. , spisová značka, o změně žaloby s tím, že žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky za jí provedené práce na stavbě železobetonové monolitické konstrukce vany fontány , adresa, , kdy zásahem do díla došlo ke zmaření dokončení díla ze strany žalobkyně, tedy k následné nemožnosti plnění, jak uvedla u jednání dne 23. 7. 2024.

7. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování (výpověď jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , výpověď svědka , jméno FO, , fotodokumentace kašny k datu 8. 4. 2021) zjistil následující skutkový stav. Za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že k zásahu do díla třetí osobou, který spočíval v rozřezání dilatačních spár, jejich vyplnění a překrytí, které žalobkyně považovala za zásah do díla se ztrátou funkčnosti díla, který znemožnil dokončení díla žalobkyní došlo nejpozději 8. 4. 2021 (případně 7. 4. 2021), jak bylo prokázáno předloženou fotodokumentací s datem jejího pořízení, která koresponduje jak s účastnickou výpovědí jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , tak se svědeckou výpovědí , jméno FO, a časově i s reklamací provedenou písemně investorem díla dne 6. 4. 2025.

8. Soud I. stupně uzavřel, že dle § 2006 odst. 2 o. z. prokazuje nemožnost plnění dlužník, v tomto případě žalobkyně, která svá tvrzení ohledně data zásahu do díla prokázala. K zániku závazku pro nemožnost plnění došlo nejpozději dne 8. 4. 2021 nebo dne 7. 4. 2021, z důvodu rozřezání spár, jejich vyplnění a překrytí, v důsledku čehož dílo ztratilo svoji funkčnost a již nebylo možné jej dokončit v podobě, jak bylo sjednáno (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3551/2009, sp. zn. 33 Cdo 45/2015).

9. Právo žalobkyně na vydání bezdůvodné obohacení, pokud jí vzniklo v souvislosti s provedením prací na fontáně a v důsledku zániku závazku z důvodu zásahu do díla, je dle § 621 a § 629 odst. 1 o. z. promlčeno v subjektivní tříleté promlčecí lhůtě nejpozději ke dni 9. 4. 2024, jak namítla žalovaná, neboť účinky stavění promlčecí lhůty nastaly až dne 23. 7. 2024, když na ústním jednání žalobkyně do protokolu poprvé uvedla, že uplatňuje svůj nárok z titulu následné nemožnosti plnění z důvodu zásahu do díla třetí osobou nejpozději dne 8. 4. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2955/2011, sp. zn. 33 Cdo 3236/2008, sp. zn. 29 Odo 664/2002). Subjektivní tříletá promlčecí lhůta počala v souladu s ust. § 621 o. z. běžet dne 8. 4. 2021 (nebo dne 7. 4. 2021) a právo mohlo být jako nepromlčené uplatněno u soudu nejpozději dne 8. 4. 2024 (nebo dne 7. 4. 2024).

10. Dále uzavřel, že námitka promlčení není uplatněna v rozporu s dobrými mravy (§ 6 odst. 1, 2, § 8 o. z.), neboť nelze odhlédnout od nekonzistentních a opakovaně měněných tvrzení žalobkyně stran realizace a předání díla a stran fakturace díla. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že to byla právě žalobkyně, která při provádění díla neplnila své povinnosti řádně a včas, když zásah do díla ze strany investorem najaté třetí společnosti svojí nečinností způsobila právě žalobkyně, nikoliv žalovaná, která žalobkyni opakovaně žádala, aby fontánu dokončila.

11. Nadto k uplatněnému nároku na vydání bezdůvodného obohacení lze uvést, že ,,za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o něj se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4184/2018). Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení stran vymezení rozsahu a druhu bezdůvodného obohacení, uvedla, že bezdůvodné obohacení spočívá v provedení prací a výkonů specifikovaných v bodu 2.14. podání ze dne 20. 10. 2025, provedených na stavbě ve prospěch žalované. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že provedené práce neobohatily majetek žalované, neboť byly realizovány na pozemku a stavbě ve vlastnictví investora. Provedené práce se tedy žádným způsobem neprojevily v majetkové sféře žalované. V důsledku vad fontány investor stavby žalované neuhradil částku 535 517 Kč bez DPH, kterou vynaložil na odstranění vad fontány. V důsledku plnění (provedené stavební práce) poskytnutého žalobkyní, které žalovaná žalobkyni neuhradila, žalované žádný majetkový prospěch nevznikl.

12. Dále se prvostupňový soud vyjádřil k vznesené námitce započtení, kdy žalovaná vnesla námitku započtení, kdy započítává pohledávku na náhradu škody ve výši 535 517 Kč spočívající v nákladech, které musela vynaložit na odstranění vad fontány, proti pohledávce žalobkyně na úhradu ceny díla. Bylo prokázáno, že investor žalované částku 535 517 Kč - poslední platbu na cenu díla odmítl vyplatit a zadržel ji za účelem investice do dokončení fontány třetím subjektem. Žalované vznikla škoda představující nezaplacenou část ceny díla ve výši 535 517 Kč investorem, a to v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobkyně provést dílo (fontánu) řádně a včas. Nárok žalované na náhradu škody ve výši 535 517 Kč vůči žalobkyni je tedy oprávněný. Jedná se o pohledávku jistou a určitou. Námitku započtení lze uplatnit i v průběhu řízení a může být zároveň úkonem hmotněprávním, způsobujícím zánik závazku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 729/2025). Jinými slovy, pokud započtení obsahuje všechny náležitosti výzvy - identifikaci dluhu, jeho výši a skutkové okolnosti - může tím zároveň dojít i k „zesplatnění“.

13. Žalobkyně při posledním ústním jednání nově argumentovala tím, že jí svědčí nárok na úhradu ceny díla, snížené o to, co ušetřila v důsledku nedokončení díla, což v daném případě není nic, a to dle § 2613 o. z. S tímto požadavkem nemůže být žalobkyně úspěšná, jednak se se domáhá vydání bezdůvodného obohacení v důsledku zániku závazku, nikoliv z titulu zaplacení ceny díla, dokončení díla zmařila žalobkyně nikoliv žalovaná. Konečně případné právo žalobkyně na úhradu ceny díla, sníženou o to, co žalobkyně ušetřila v důsledku jeho nedokončení z důvodu zásahu do díla se promlčelo v subjektivní tříleté promlčecí lhůtě ke dni 9. 4. 2024. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Namítla, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném vyhodnocení důkazů a na nesprávném skutkovém a právním posouzení věci. Soud I. stupně na jedné straně tvrdí, že dílo bylo vadné, přitom neřešil námitku žalobkyně, že za vadu neodpovídá, a současně tvrdí, že žalované nevznikl žádný majetkový prospěch. Jestliže žalovaná získala dílo, u kterého podle jejího tvrzení „stačilo“ dodat fólii za cca 100 000 Kč a pak se dílo stalo funkčním, potom je zjevné, že majetkový prospěch na straně žalované vznikl. Jestliže soud nereflektuje právní úpravu, která žalobkyni v případě zásahu žalované či třetí osoby do díla, v důsledku čehož došlo k jeho zmaření, přiznává právo na úplatu ve výši stanovené smlouvou, odmítá provést znalecký posudek za účelem prokázání výše poskytnutého plnění a tomu odpovídajícímu bezdůvodnému obohacení, pak takový postup je nezákonný. Dokončení díla zmařila nikoliv žalobkyně, ale žalovaná, resp. v souladu s její vůlí investor (třetí osoba). Za této situace má nárok žalobkyně na plnění, které jí náleželo podle smlouvy. Žalobkyně navrhla za účelem prokázání bezdůvodného obohacení vypracování znaleckého posudku, což soud I. stupně odmítl s ohledem na tvrzené promlčení nároku. Tvrzení žalované jsou považována za fakta, rozpory ve výpovědích žalované a její nepoctivost spočívající v zásahu do díla a neposkytnutí fotodokumentace se přehlíží. Soud I. stupně nesprávně posoudil vznesenou námitku promlčení. Žalobkyně uplatňuje nárok na základě stejného skutkového stavu - provedení stejného díla, stejného plnění, stejné částky, stejných osob, došlo pouze ke změně právního posouzení. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení ceny díla u soudu včas, v řízení řádně pokračuje a pouze změna právního hodnocení nároku nemůže vést k závěru, že nárok se v průběhu soudního řízení promlčel. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

15. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky na základě změněných skutkových tvrzení, která uplatnila u jednání dne 23. 7. 2024, písemně 30. 9. 2024, což vyložil ve svém zrušujícím rozhodnutí i odvolací soud. Tvrdila, že došlo k zásahu do díla třetí osobou a tím ke zmaření díla, nejedná se tak toliko změnu právního posouzení věci. S odkazem na § 621 a § 629 odst. 1 o. z. je uplatněný nárok promlčen, v této souvislosti žalovaná poukázala na odst. 15, 17 a 18 napadeného rozsudku. Soud I. stupně se tak existencí bezdůvodného obohacení nemusel zabývat. Zmaření díla nezpůsobila žalovaná, dílo bylo vadné, žalobkyně nevynaložila a neprokázala jakoukoliv snahu dílo dokončit a předat. Žalovaná těžko může vlastníkovi - investorovi bránit, aby zasahoval do svého majetku. Námitka promlčení tak nemůže být uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Z opatrnosti vznesla námitku započtení (viz podání žalované ze dne 11. 9. 2025).

16. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně argumentovala tím, že se domáhá zaplacení žalované částky na základě shodných skutkových tvrzení, poukázala v této souvislosti na § 2613 o. z., vyjádřila se k závěru soudu I. stupně, že žalovaná se na úkor žalobkyně neobohatila s tím, že smluvní vztah mezi žalovanou a investorem je irelevantní pro posouzení věci, k posouzení vzniku bezdůvodného obohacení soud I. stupně žádné důkazy neprováděl, stejně jako k vznesené námitce započtení. Dále sporovala existence pohledávky žalované za žalobkyní, pohledávka uplatněná k započtení je nejistá, neurčitá, namítla neplatnost započtení. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, žalobkyně původně uplatnila nárok na zaplacení díla s tvrzení, že dílo bylo dokončeno a předáno žalované, poté změnila skutková tvrzení, kdy tvrdila, že dílo dokončeno nebylo pro zásah do díla, došlo k následné nemožnosti plnění a domáhá se bezdůvodného obohacení za provedené práce. Jedná se tak o změnu žaloby, dále odkázala na svá vyjádření ve věci.

17. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

18. Podle § 79 odst. 1, věty druhé, o. s. ř. musí žaloba kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat - mimo jiné - vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se žalobce domáhá.

19. Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

20. Podle § 95 odst. 1 věta prvá o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení.

21. Podání s návrhem na změnu žaloby posuzuje soud podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.); tomu, aby se soud prvního stupně vyslovil k přípustnosti změny žaloby, nepřekáží, že žalobce přisuzuje procesnímu úkonu jiný význam (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 439/2002).

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněném pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že o změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1383/2018).

23. Změna žaloby je projevem dispoziční zásady, podle které je žalobce ve sporném řízení oprávněn svými úkony určit předmět řízení. Jinými slovy o změnu žaloby jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale i v případě, že požaduje sice stále stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než ho vylíčil v původní žalobě, a to buď zcela nového, nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti. Hmotněprávní účinky změněné žaloby - nově uplatněného práva nebo nově uplatněné části práva - nastávají dnem, kdy soudu došlo písemné podání obsahující změnu žaloby, popřípadě dnem, kdy žalobce učinil toto podání ústně do protokolu; tímto dnem se proto staví běh promlčecích a prekluzívních lhůt ohledně takto uplatněných práv (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3236/2008, sp. zn. 23 Cdo 3200/2011, sp. zn. 26 Cdo 2955/2011).

24. Občanský soudní řád pojmy ,,skutek“ a ,,totožnost skutku“ nevymezuje. Definice skutku se v tzv. řízení sporném odvíjí především od žaloby, k jejímž nutným obsahovým náležitostem patří vylíčení rozhodujících skutečností (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.), tedy údajů nezbytných k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout (jejich absence způsobuje vadu žaloby, pro kterou nelze v řízení pokračovat). Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá (např. “z kupní smlouvy”, “ze smlouvy o dílo”, apod.), nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny sice stručně, přesto však úplně. Totožnost skutku (v poměru žaloby a rozhodnutí o ní) je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání, anebo totožnost následku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97). Totožnost skutkového základu žaloby nebyla Nejvyšším soudem shledána např. ani v případě, požadoval-li žalobce zaplacení peněžité částky nejprve s tvrzením, že mu na její zaplacení vznikl nárok na základě (a ke dni) odstoupení od leasingové smlouvy, a následně změnil svá skutková tvrzení tak, že se domáhá zaplacení druhé až šestnácté leasingové splátky na základě platné leasingové smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2083/2019).

25. Žalobkyně se v rámci původního návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že ,,uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo, dílo dokončila a dne 31. 12. 2020 předala žalované a požaduje tak doplatek sjednané ceny díla“. Shodná skutková tvrzení zopakovala i v rámci podání ze dne 22. 7. 2024, kdy tvrdila, že dílo s odkazem na § 2604 o. z. bylo provedeno - dokončeno a předáno žalované dne 31. 12. 2020 a domáhá se tak doplatku sjednané ceny díla s odkazem na § 2610 odst. 1 o. z.

26. Žalobkyně v rámci svého podání ze dne 30. 9. 2024 uvedla, že aktivním jednáním žalované ve vztahu k dílu došlo k následné nemožnosti plnění - k dokončení díla (dílo nebylo předáno - viz i výslovné tvrzení žalobkyně na č. l. 132 p.v. spisu) a tudíž došlo k zániku závazku, žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu za dosud poskytnuté plnění z titulu bezdůvodného obohacení, kdy za účelem stanovení výše bezdůvodného obohacení navrhla vypracování znaleckého posudku (č. l. 80 p.v.), uvedla tak odlišná skutková tvrzení (nejedná se o totožnost skutku, neboť není zachována totožnost jednání ani následku), než v žalobním návrhu, kdy tvrdila, že dílo bylo provedeno, tedy dokončeno a předáno žalované k 31. 12. 2020 a žádala doplatek sjednané ceny díla. Tato změněná tvrzení uplatnila již při jednání dne 23. 7. 2024.

27. Odvolací soud již ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, že se jedná o změnu žaloby, kdy bude na soudu I. stupně, aby rozhodl o změně žaloby s ohledem na stávající tvrzení žalobkyně, kdy se žalobkyně domáhá po žalované sice zaplacení stejné částky, ale na základě zcela odlišných skutkových tvrzení. Soud I. stupně usnesením ze dne 25. 6. 2025, č. j. , spisová značka, změnu žaloby připustil. Nejedná se tak toliko o změnu právní kvalifikace, odvolací námitka žalobkyně je tak nedůvodná.

28. Podle ust. § 2006 odst. 1 o. z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

30. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

31. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

32. Odvolací soud ve svém zrušujícím rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, vyložil, že žalobkyně ani po poučení, kterého se jí dostalo dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., původní tvrzení, že dílo bylo žalované předáno dne 31. 12. 2020 neprokázala. Vzhledem k tomu, že dílo nebylo provedeno, tedy dokončeno a předáno objednateli, je vyloučen nárok z titulu odpovědnosti za vady. Je tak nedůvodná odvolací námitka žalobkyně vztahující se k odpovědnosti za vady díla.

33. Žalovaná následně, resp. investor dílo dokončil prostřednictvím třetí osoby. Závazek vyplývající ze smlouvy o dílo tak zanikl pro dodatečnou nemožnost plnění (§ 2006 odst. 1 o. z.). Následná nemožnost plnění pak způsobuje zánik původní povinnosti dlužníka plnit, a to ze zákona, přičemž závazek plnit zanikne okamžikem, kdy nemožnost plnění nastala, tj. ex nunc. V závislosti na okolnostech, za nichž došlo k nemožnosti plnění, může nemožnost vyvolat i další právní následky, a to vznik povinnosti hradit škodu tím způsobenou nebo vydat bezdůvodné obohacení. Pro zánik závazku pro nemožnost plnění nastávají obdobné účinky jako v případě odstoupení od smlouvy, kdy je nutno zjistit a zúčtovat vzájemná dosud poskytnutá plnění dle smlouvy o dílo.

34. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že předloženou fotodokumentací díla pořízenou k datu 8. 4. 2021 (případně 7. 4. 2021) bylo prokázáno, že došlo k zásahu do díla - fontány, kdy došlo k poškození vany fontány (patrné jsou řezy, kdy došlo k jejich vyplnění a překrytí), což koresponduje se samotným vyjádřením žalobkyně při jednání soudu I. stupně dne 21. 10. 2025, která uvedla k této fotodokumentaci, že byl zaznamenán zásah do díla spočívajícího v rozřezání dilatačních spár, jejich vyplnění a překrytí. Tento zásah do díla – fontány nejpozději dne 8. 4. 2021 byl postaven najisto i výpovědí jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , svědka , jméno FO, i písemnou reklamací investora dne 6. 4. 2025. Ostatně tato skutečnost nebyla žalobkyní v rámci odvolání sporována.

35. Pro stanovení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty (§ 621 o. z.) je pak rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví (resp. měl a mohl dozvědět; srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, uveřejněný pod číslem 91/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, přičemž je bez významu, kdy se pohledávka z bezdůvodného obohacení stane splatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1966/2020). Touto vědomostí se nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Vědomost je třeba odvozovat od okamžiku, kdy mohl bezdůvodně ochuzený reálně seznat vznik bezdůvodného obohacení, tj. kdy si alespoň v laické rovině osvojil závěr o bezdůvodnosti poskytnutého plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3275/2024).

36. Lze tak přisvědčit závěru soudu I. stupně, že dne 8. 4. 2021 žalobkyně věděla, že pro zásah třetí osobou do díla došlo pro nemožnost plnění k nemožnosti dílo žalobkyní dokončit (tudíž k zániku závazku), přesto dle jejího tvrzení žalované před tímto zásahem žalované plnila (provedla práce spočívající v železobetonové monolitické konstrukci vany fontány), tudíž měla vědomost o tom, kdo se na její úkor bezdůvodně obohatil. Pokud uplatnila nárok až dne 23. 7. 2024 při jednání, resp. podáním ze dne 30. 9. 2024, je její nárok s ohledem na tříletou promlčecí lhůtu promlčen.

37. Žalovaná tak uplatnila námitku promlčení důvodně, odvolací soud přitom neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že tak učinila v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud přitom vycházel z konstantní judikatury, která dovodila, že uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3825/2011). Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s dobrými mravy, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího zcela bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2230/2012, v němž byla shrnuta dosavadní judikatura k této otázce). O takovou situaci se v daném případě nejednalo, žalobkyni ničeho nebránilo, aby nárok z důvodu zániku závazku pro nemožnost plnění uplatnila vůči žalované včas. Na jejím prodlení s uplatněním nároku vůči žalované se žalovaná nikterak nepodílela. Ani skutečnost, že žalobkyně původně uplatnila nárok na zaplacení ceny díla s tvrzením, že dílo bylo provedeno, tedy dokončeno a předáno žalované sama o sobě nezakládá důvod pro hodnocení námitky promlčení jako rozporné s dobrými mravy.

38. Bylo tak nadbytečné se zabývat otázkou vzniku bezdůvodného obohacení i vznesenou námitkou započtení.

39. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (výrok I.) jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

40. Soud I. stupně rovněž správně přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., pouze nesprávně stanovil jejich výši. Pokud jde o odpor proti platebnímu rozkazu, pak tento byl učiněn v době, kdy žalovaná nebyla právně zastoupena (viz podání odporu na č. l. 30 spisu a plná moc č. l. 44 spisu). Pokud jde o nahlížení do spisu dne 28. 2. 2024, pak z obsahu spisu vyplývá, že zástupce žalované nahlížel do spisu dne 28. 2. 2024 od 9.59 do 10.23 hodin. Již z tohoto údaje je zřejmé, že nahlížení do spisu s ohledem na krátký časový úsek strávený touto činností nelze považovat za srovnatelné s prostudováním spisu po skončení vyšetřování, smyslem tohoto úkonu zjevně bylo pouze ověření stavu spisu k datu převzetí zastoupení, který čítal 44 stran, což je třeba považovat za součást přípravy na jednání, nikoliv za samostatný úkon právní služby. Za tento úkon zástupci žalované odměna nenáleží, resp. za tento úkon nelze žalované přiznat náhradu nákladů řízení. Žalované tak vznikly účelně vynaložené náklady za právní zastoupení za 12 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, účast u jednání dne 23. 7. 2024, vyjádření z 11. 10. 2024, účast u jednání 15. 10. 2024, vyjádření z 19. 11. 2024, vyjádření z 28. 11. 2024, účast u jednání 5. 12. 2024, vyjádření 18. 12. 2024, vyjádření k odvolání z 9. 6. 2025, účast u jednání odvolacího soudu 12. 6. 2025, vyjádření z 11. 9. 2025, účast u jednání 21. 10. 2025) po 10 180 Kč (z tarifní hodnoty 467 118 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhradu hotových výdajů 8 x po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT v znění účinném do 31. 12. 2024 a paušální náhradu hotových výdajů 4 x 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT v znění účinném do 1. 1. 2025 a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 26 535,60 Kč, celkem 152 895,60 Kč. Odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení (II.) dle § 221a o. s. ř. ohledně výše těchto nákladů, jinak jej jako správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

41. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů. Odvolací soud za účelně vynaložené náklady považoval náklady právního zastoupení za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání 26. 3. 2025) po 10 180 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, paušální náhradu hotových výdajů 2 x po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši 4 464,60 Kč, celkem 25 724,60 Kč.