58 Co 40/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a Mgr. Kláry Hronové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyloučení nemovitostí z exekuce k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. listopadu 2025, č. j. 10 C 205/2025-34

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žalobním návrhem, aby z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , pod sp. zn. , spisová značka, byly vyloučeny následující nemovité věci: nebytové prostory v přízemí (v , číslo, . nadzemním podlaží) objektu č. , číslo, označených jako , Označení, , v areálu , adresa, , místo, v , adresa, , v , adresa, , , adresa, , nacházejícím se na pozemku č. p. , číslo, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV , číslo, vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení těchto nebytových prostor z exekuce s tím, že je užívá od června 2021 na základě nájemní smlouvy konkludentně uzavřené, žalovaný vystavuje faktury za nájemné a služby s tím spojené, které žalobkyně hradí.

3. Žalovaný namítal, že žalobkyně je účastníkem exekučního řízení v postavení podnájemce povinného, neuplatňuje právo k nemovitostem, které nepřipouští výkon rozhodnutí, ohledně něhož se lze domáhat vyloučení věci z exekuce.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování poukázal na to, že žalobkyně je účastníkem daného exekučního řízení, není tak osobou aktivně legitimovanou k uplatnění práva na vyloučení věci z exekuce ve smyslu § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Argumentoval tím, že žalobkyně ani netvrdí, že je vlastníkem dotčených nemovitostí nebo že by k nim měla hmotněprávní vztah, který by výkon rozhodnutí nepřipouštěl. Žalobkyně nebyla úspěšná ani ve sporu o určení nájemního práva k předmětným nebytovým prostorám. Poukázal rovněž na to, že žalobkyně neuspěla ani s návrhem na odklad exekuce a zastavení exekuce. V obdobné věci neuspěla ani společnost , právnická osoba, s žalobním požadavkem na určení nájemního práva k předmětným nebytovým prostorám. Žalobu proto zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka, když náklady na právní zastoupení nepovažoval soud I. stupně v případě žalovaného coby statutárního města za účelně vynaložené s odkazem na judikaturu Ústavního soudu.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že nemá k předmětným nemovitostem hmotněprávní vztah, který by vylučoval provedení exekuce vyklizením. Tento závěr považovala minimálně za předčasný s tím, že řízení o určení jejího nájemního práva k nebytovým prostorám bylo sice pravomocně ukončeno, nicméně probíhá dovolací řízení. Namítala, že nelze přihlížet k rozhodnutím, jimiž bylo řešeno ukončení nájemního vztahu společnosti , právnická osoba, ., od něhož žalobkyně odvozovala svůj podnájemní vztah, neboť po pravomocném skončení řízení o vyklizení vedeném proti , právnická osoba, . vznikl mezi účastníky faktický nájemní vztah. Zopakovala svá žalobní tvrzení o postupu žalovaného ohledně předmětných nebytových prostor od roku 2020, z něhož dovozovala vznik konkludentního nájemního vztahu. Namítala, že nájemní vztah žalobkyně k předmětným nebytovým prostorám vylučuje provedení exekuce a je důvodem vyloučení nemovitostí z exekučního řízení. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaný považoval odvolání žalobkyně za nedůvodné. Poukázal na to, že žalobkyně pouze opakuje svou argumentaci, aniž by uvedla, v čem měl soud I. stupně pochybit. Poukázal dále na to, že žalobkyně již nebytové prostory dobrovolně vyklidila a předala žalovanému dne 6. 1. 2026. Žádal, aby bylo odvolání žalobkyně zamítnuto.

8. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

9. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající skutkový závěr, který správně posoudil i po stránce právní.

10. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

11. K excindační žalobě podle § 267 odst. 1 je aktivně věcně legitimována třetí osoba (osoba rozdílná od oprávněného a povinného), jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv k ní má takové právo (hmotněprávní vztah), které výkon rozhodnutí nepřipouští. Právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí je v prvé řadě právo, které jeho nositele opravňuje požadovat od každého, aby do něho neoprávněně nezasahoval. Jde především o vlastnické právo třetí osoby; právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí má rovněž oprávněný držitel věci nebo práva (viz DRÁPAL, Ljubomír. § 267 [Vylučovací žaloba]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2220–2221, marg. č. 3.)

12. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že žalobkyně nemá v daném případě aktivní legitimaci k podání žaloby dle § 267 o. s. ř., neboť je účastníkem exekučního řízení k vymožení vyklizení předmětných nebytových prostor, kde je žalovaný v postavení oprávněného. Jediným prostředkem obrany žalobkyně tak byl návrh na zastavení exekuce, kterého žalobkyně využila, avšak neúspěšně. Žalobkyně ani netvrdila existenci věcného práva, které by mohlo být důvodem žaloby dle § 267 o. s. ř., nájemní právo tvrzené žalobkyní je právem závazkovým, nikoliv věcným.

13. Navíc ani toto nájemní právo žalobkyni nesvědčí. Soud I. stupně správně vycházel z toho, že žalobkyně neuspěla ani se žalobou o určení nájemního práva k předmětným nebytovým prostorům, rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 7. 1. 2026, č. j. , spisová značka, , byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 9. 2025, č. j. , spisová značka, , kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně na určení, že má právo nájmu k předmětným nebytovým prostorům.

14. Soud I. stupně tak postupoval správně, pokud žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

15. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Odvolací soud přitom shodně se soudem I. stupně vycházel z toho, že žalovaný je statutárním městem, u něhož dle judikatury Ústavního soudu lze očekávat dostatečné personální vybavení k jednání před soudem, a tudíž neúčelnost nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, a to zvláště v běžných a jednoduchých sporech jako je tento.