58 Co 40/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a Mgr. Kláry Hronové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyloučení nemovitostí z exekuce k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. listopadu 2025, č. j. 10 C 205/2025-34

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žalobním návrhem, aby z exekuce vedené soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, pod sp. zn. spisová značka byly vyloučeny následující nemovité věci: nebytové prostory v přízemí (v číslo. nadzemním podlaží) objektu č. číslo označených jako Označení, v areálu adresa místo v adresa, v adresa, adresa, nacházejícím se na pozemku č. p. číslo, v k.ú. adresa, obec adresa, zapsaného na LV číslo vedeném Katastrálním úřadem pro adresa, katastrální pracoviště adresa (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení těchto nebytových prostor z exekuce s tím, že je užívá od června 2021 na základě nájemní smlouvy konkludentně uzavřené, žalovaný vystavuje faktury za nájemné a služby s tím spojené, které žalobkyně hradí.

3. Žalovaný namítal, že žalobkyně je účastníkem exekučního řízení v postavení podnájemce povinného, neuplatňuje právo k nemovitostem, které nepřipouští výkon rozhodnutí, ohledně něhož se lze domáhat vyloučení věci z exekuce.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování poukázal na to, že žalobkyně je účastníkem daného exekučního řízení, není tak osobou aktivně legitimovanou k uplatnění práva na vyloučení věci z exekuce ve smyslu § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Argumentoval tím, že žalobkyně ani netvrdí, že je vlastníkem dotčených nemovitostí nebo že by k nim měla hmotněprávní vztah, který by výkon rozhodnutí nepřipouštěl. Žalobkyně nebyla úspěšná ani ve sporu o určení nájemního práva k předmětným nebytovým prostorám. Poukázal rovněž na to, že žalobkyně neuspěla ani s návrhem na odklad exekuce a zastavení exekuce. V obdobné věci neuspěla ani společnost právnická osoba s žalobním požadavkem na určení nájemního práva k předmětným nebytovým prostorám. Žalobu proto zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka, když náklady na právní zastoupení nepovažoval soud I. stupně v případě žalovaného coby statutárního města za účelně vynaložené s odkazem na judikaturu Ústavního soudu.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že nemá k předmětným nemovitostem hmotněprávní vztah, který by vylučoval provedení exekuce vyklizením. Tento závěr považovala minimálně za předčasný s tím, že řízení o určení jejího nájemního práva k nebytovým prostorám bylo sice pravomocně ukončeno, nicméně probíhá dovolací řízení. Namítala, že nelze přihlížet k rozhodnutím, jimiž bylo řešeno ukončení nájemního vztahu společnosti právnická osoba., od něhož žalobkyně odvozovala svůj podnájemní vztah, neboť po pravomocném skončení řízení o vyklizení vedeném proti právnická osoba. vznikl mezi účastníky faktický nájemní vztah. Zopakovala svá žalobní tvrzení o postupu žalovaného ohledně předmětných nebytových prostor od roku 2020, z něhož dovozovala vznik konkludentního nájemního vztahu. Namítala, že nájemní vztah žalobkyně k předmětným nebytovým prostorám vylučuje provedení exekuce a je důvodem vyloučení nemovitostí z exekučního řízení. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaný považoval odvolání žalobkyně za nedůvodné. Poukázal na to, že žalobkyně pouze opakuje svou argumentaci, aniž by uvedla, v čem měl soud I. stupně pochybit. Poukázal dále na to, že žalobkyně již nebytové prostory dobrovolně vyklidila a předala žalovanému dne 6. 1. 2026. Žádal, aby bylo odvolání žalobkyně zamítnuto.

8. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

9. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající skutkový závěr, který správně posoudil i po stránce právní.

10. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

11. K excindační žalobě podle § 267 odst. 1 je aktivně věcně legitimována třetí osoba (osoba rozdílná od oprávněného a povinného), jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv k ní má takové právo (hmotněprávní vztah), které výkon rozhodnutí nepřipouští. Právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí je v prvé řadě právo, které jeho nositele opravňuje požadovat od každého, aby do něho neoprávněně nezasahoval. Jde především o vlastnické právo třetí osoby; právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí má rovněž oprávněný držitel věci nebo práva (viz DRÁPAL, Ljubomír. § 267 [Vylučovací žaloba]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2220–2221, marg. č. 3.)

12. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že žalobkyně nemá v daném případě aktivní legitimaci k podání žaloby dle § 267 o. s. ř., neboť je účastníkem exekučního řízení k vymožení vyklizení předmětných nebytových prostor, kde je žalovaný v postavení oprávněného. Jediným prostředkem obrany žalobkyně tak byl návrh na zastavení exekuce, kterého žalobkyně využila, avšak neúspěšně. Žalobkyně ani netvrdila existenci věcného práva, které by mohlo být důvodem žaloby dle § 267 o. s. ř., nájemní právo tvrzené žalobkyní je právem závazkovým, nikoliv věcným.

13. Navíc ani toto nájemní právo žalobkyni nesvědčí. Soud I. stupně správně vycházel z toho, že žalobkyně neuspěla ani se žalobou o určení nájemního práva k předmětným nebytovým prostorům, rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 7. 1. 2026, č. j. spisová značka, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne 29. 9. 2025, č. j. spisová značka, kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně na určení, že má právo nájmu k předmětným nebytovým prostorům.

14. Soud I. stupně tak postupoval správně, pokud žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

15. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Odvolací soud přitom shodně se soudem I. stupně vycházel z toho, že žalovaný je statutárním městem, u něhož dle judikatury Ústavního soudu lze očekávat dostatečné personální vybavení k jednání před soudem, a tudíž neúčelnost nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, a to zvláště v běžných a jednoduchých sporech jako je tento. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).