6 A 12/2018

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: xxxxx zastoupené: Mgr. Tomáš Císař, advokát, se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2017, čj. MV-119783-4/SO-2017, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2017, čj. MV- 119783-4/SO-2017, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 22. 8. 2017, čj. OAM-359-31/ZR-2016, kterým byla podle § 87l odst. 1 písm. c) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu“), zrušena platnost jejího povolení k trvalému pobytu a podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu jí byla stanovena lhůta 30 dnů k vycestování.

2. Žalobkyně napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné, a to z těchto důvodů, jimiž je soud při svém přezkumu vázán. Žalobkyně uvedla, že správním orgánem byl v řízení nesprávně a retroaktivně aplikován zákon o pobytu ve znění účinném k okamžiku rozhodování správního orgánu. Hlavním důvodem zrušení povolení k trvalému pobytu žalobkyně byl trestný čin, jehož spáchání se žalobkyně dopustila před rokem 2015. V okamžiku spáchání trestného činu nebylo dle tehdy účinného zákona o pobytu možné zrušit povolení k pobytu čistě na základě odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Ve znění zákona o pobytu účinném k okamžiku rozhodování správního orgánu toto však již možné bylo. Žalobkyně tak v době spáchání trestného činu o možných následcích svého jednání nevěděla.

3. Žalobkyně dále uvedla, že nemělo dojít k rozšíření předmětu správního řízení, neboť v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), mělo dojít k dokončení správního řízení z hlediska naplnění důvodů, pro které bylo zahájeno. Žalobkyně k tomu dále uvedla, že jí nebylo umožněno reagovat na postup ministerstva vnitra.

4. Žalobkyně dále uvedla, že se ministerstvo vnitra v rozporu s § 63 odst. 3 s. ř. ve spojení s § 174a zákona o pobytu nedostatečně zabývalo dopadem rozhodnutí na její rodinný a soukromý život, a toto rozhodnutí tak bylo nepřiměřené. Ministerstvo vnitra v průběhu řízení neprovedlo výslech žalobkyně, jejího současného manžela, ani se jinak nepokusilo získat k dané problematice její vyjádření. Ministerstvo vnitra tak nepostupovalo v souladu s § 3 s. ř. a nesnažilo se zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Napadené rozhodnutí je tak podle jejího názoru nepřezkoumatelné.

5. Žalobkyně konečně uvedla, že jí nebyla dána možnost vyjádřit se k účelovosti jejího sňatku. V průběhu řízení byl vyslechnut toliko pouze její bývalý manžel. Ministerstvo vnitra nezjišťovalo všechny okolnosti svědčící jak ve prospěch, tak v neprospěch žalobkyně.

6. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

7. Soud na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Při přezkoumání rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

8. V odvolání napadeného správního rozhodnutí je mj. uvedeno, že žalobkyni byla dne 1. 11. 2004 pravomocně zamítnuta žádost o mezinárodní ochranu. Žalobkyně uzavřela dne 28. 11. 2004 manželství s xxxxxx. Na základě uzavřeného manželství získala žalobkyně dne 25. 11. 2004 povolení k trvalému pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie. Dne 11. 1. 2005 bylo řízení o přezkumu neudělení mezinárodní ochrany zastaveno. Manželství žalobkyně a xxxxx bylo následně rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 8. 2008, čj. 14 C 152/2008-22, rozvedeno. Z výslechu xxxxx bylo zjištěno, že manželství bylo uzavřeno asi po tříměsíční známosti. Žalobkyně xxxx a obávala se, že ho zde nebude moci mít. Po uzavřeném manželství se manželé viděli pouze jednou, a to v souvislosti s rozvodem. Žalobkyně byla podle rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 41 T 2/2015 ze dne 25. 6. 2015 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 88/2015 ze dne 3. 12. 2015 podle § 209 odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 let a k propadnutí věci za spáchání jednak pokusu zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jednak pokusu zločinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jednak zločinu padělání a pozměňování platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea jedna, jednak pomoci k zvlášť závažnému zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jednak k zvlášť závažnému zločinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku.

9. Dále je v odůvodnění uvedeno, že řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu bylo s žalobkyní zahájeno dne 24. 2. 2016. Dne 15. 6. 2017 došlo ke změně právní kvalifikace vedeného řízení o zrušení platnosti k povolení k trvalému pobytu, když došlo k rozšíření předmětu řízení o důvod uvedený v § 87l odst. 1 psím. c) zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně byla vyrozuměna o možnosti seznámit se s obsahem spisu před rozhodnutím ve věci, avšak svého práva nevyužila. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 22. 8. 2017, čj. OAM-359-31/ZR-2016, povolení žalobkyně k trvalému pobytu zrušilo dle § 87l odst. 1 písm. c) a e) zákona o pobytu a dle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu udělilo žalobkyni výjezdní příkaz do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí bylo odůvodněno zejména tím, že došlo ke spáchání trestné činnosti, přičemž z rozsudků vyplývaly i další negativní okolnosti. Byl prokázán účelový sňatek žalobkyně (cizinky) s cílem zajistit si pobyt v České republice. Žalobkyně v minulosti na území České republiky pobývala ilegálně a zneužívala mezinárodní ochranu.

10. Dále je v odůvodnění reagováno na odvolací námitky žalobkyně ve správním řízení. Ohledně namítaného rozšíření správního řízení je uvedeno, že správní řízení bylo vedeno z moci úřední, jehož předmětem bylo zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu z důvodu podle ust. § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu, které zůstalo i nadále po oznámení o rozšíření z důvodu podle ust. § 87l odst. 1 písm. c) zákona o pobytu, přičemž tento postup není zákonem zakázán, žalobkyni nebyla žádná práva upřena, neboť o tomto postupu byla vyrozuměna a mohla se vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Ohledně hodnocení účelovosti sňatku s xxxxx je uvedeno, že o tom svědčí xxxxx popsaný důvod sňatku, dále skutečnost, že spolu nežili manželé ve společné domácnosti ani před, ani po sňatku, nestýkali se spolu s jedinou výjimkou (potřeba vyřídit rozvod), manžel neznal osobní a rodinné věci žalobkyně, kdy je neuvedl, neuvedl ani její správné jméno. Dále o účelovosti svědčí rozpor mezi touto výpovědí a výpovědí žalobkyně při rozvodu (kdy tvrdila, že s manželem vedli společnou domácnost), dále to, že sňatek byl uzavřen v době, kdy zde žalobkyně neměla pobytové oprávnění a nebyla úspěšná v azylovém řízení. Ohledně námitky týkající se časového odstupu od sňatku a výpovědi manžela je uvedeno, že svědek byl schopen přesně určit datum rozvodu, ač se jednalo o záležitost v době podání svědecké výpovědi téměř 9 let starou, což svědčí o jeho dobré paměti, když popsal důvod sňatku i nevedení společné domácnosti, neuměl uvést přesné jméno žalobkyně, neuvedl nic o její minulosti ani zaměstnání.

11. V odůvodnění je dále uvedeno, že ministerstvo vnitra si neučinilo vlastní závěr o tom, že by došlo ke spáchání trestného činu, ale o tom, že byl naplněn důvod podle ust. § 87l odst. 1 písm. c) zákona o pobytu. Přerušení řízení by nebylo důvodné, neboť rozhodnutí není postaveno na závěru, že byl (pravomocně) spáchán trestný čin; trestní a správní řízení jsou dvě na sobě nezávislá právní řízení. Dále je rozebrána odvolací námitka týkající se zásahu rozhodnutí do rodinného a osobního života žalobkyně, která rovněž nebyla posouzena jako důvodná. Žalobkyně je v době rozhodování žalovaného vdaná za xxxx od 10. 8. 2017, ve vězení pobývala od 21. 4. 2014 do 5. 4. 2017, kdy ke sňatku došlo ve lhůtě 4 měsíců po podmíněném propuštění žalobkyně, je patrné, že toto manželství není dlouhodobou a zakořeněnou vazbou, k rozvoji manželského života došlo až ve chvíli, kdy s žalobkyní bylo vedeno řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Dále žalobkyně uvedla, že na území České republiky s ní pobývají její rodiče a dcera, předložila nájemní smlouvu, z níž bylo zjištěno, že s žalobkyní pronajatý byt sdílí pouze její dcera a matka. Žalovaný při hodnocení těchto vazeb odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 7 A 324/2011, kdy s ohledem na pobyt žalobkyně ve vězení si nemohla vytvořit hodnotné vazby na území, její dcera pobývala v tu dobu se svými prarodiči. Rozhodnutí neznamená zákaz pobytu žalobkyně ani zákaz styku s členy její rodiny. Žalovaný dále poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 41 T 2/2015, z něhož vyplývá, že je nemajetná, a že se dopouštěla trestné činnosti s cílem se obohatit, což nesvědčí o dostatečnosti její ekonomické integrace. Délku pobytu na území nelze považovat za dostatečné důvody pro odhlédnutí od naplnění důvodu pro zrušení trvalého pobytu, neboť trestná činnost představuje společensky značně škodlivé jednání, které v případě žalobkyně bylo rozsáhlé (uložen nepodmíněný trest v délce 5 let) se škodou velkého rozsahu, kdy žalobkyně byla zapojena do padělatelských struktur. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, čj. 2 Azs 147/2016-30, ze dne 19. 5. 2016, čj. 5 Azs 262/2015-35, a Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2017, čj. 62 A 55/2015-66.

12. Žalobkyně dále do spisu založila čestné prohlášení, v němž xxxxx uvedl, že nebyl správním orgánem ve věci nijak vyrozuměn, nicméně s manželkou je v pravidelném korespondenčním styku, a to z toho důvodu, že je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody. xxxxxvyvrací, že by manželství uzavřené mezi ním a žalobkyní bylo pouze účelové, jak tvrdí ministerstvo vnitra.

13. Soud posoudil důvody, které žalobkyně v žalobě uváděla, a dospěl k závěru, že ty nemohou zákonnost napadeného rozhodnutí, ani řízení, které je vydání předcházelo, zvrátit.

14. Podle ust. § 87l odst. 1 písm. c) a e) zákona o pobytu ve znění účinném v době rozhodování správních orgánů: „Ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení … (c) se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství,… (e) byl pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce nepřevyšující 3 roky,… za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.“.

15. Ust. § 87l odst. 1 zákona o pobytu bylo do dne17. 12. 2015 v tomto znění: „(1) Ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení (a) ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění, (b) je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie1b), a je zařazen do informačního systému smluvních států, a příslušný orgán, který držitele povolení k trvalému pobytu do tohoto systému zařadil, poskytne dodatečné informace, po jejichž vyhodnocení lze mít za to, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, (c) se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství, nebo (d) nepobývá na území po dobu delší než 2 po sobě jdoucí roky, za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.“.

16. Podle čl. IV. zákona č. 314/2015 Sb. (zákon, který novelizoval ust. § 87l odst. 1 zákona o pobytu): „Řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“.

17. K námitce žalobkyně stran retroaktivního použití zákona o pobytu cizinců ve správním řízení soud konstatuje, že ze správního spisu nebylo zjištěno, že by žalobkyně tuto námitku uplatnila ve správním řízení, proto nemohla být posouzena v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud konstatuje, že v daném případě se jedná o tzv. retroaktivitu nepravou, která obecně (ani zákonem, ani judikaturou) není zakázána (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, čj. 2 Azs 50/2017-45, který ve vyjádření zmínil žalovaný, případně na definici nepravé retroaktivity, kterou podává právní teorie: „retroaktivitu nepravou, která souvisí s ochranou nabytých práv a s problematikou zásahů do těchto práv a je důsledkem změn v právním řádu; ve skutečnosti nejde o zpětnou účinnost (či časovou působnost) v pravém smyslu slova, neboť při změně právní úpravy musí být vznik právních vztahů a tedy subjektivních práv a právních povinností posuzován vždy podle zákonů a jiných právních předpisů účinných v době jejich vzniku, ale rozsah těchto práv a povinností by měl být v zásadě shodný pro všechny právní subjekty a musí se (s určitými výjimkami) měnit s účinností nových zákonů a jiných právních předpisů (pramenů práva), a proto nepravá retroaktivita znamená, že vznik a platnost právních vztahů, právních skutečností a právního chování se posuzuje podle dříve platných norem, zatímco obsah právních vztahů se posuzuje podle normy účinné v době, kdy se o těchto právních vztazích rozhoduje” in Gerloch, A. Teorie práva. 1. vydání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2000, s. 61 a 62).

18. Nepravá retroaktivita může být typicky zakázána v přechodných ustanoveních jednotlivých právních předpisů, jinak se jedná o poměrně běžnou situaci, která v právním řádu nastává, kdy určité již vzniklé právní vztahy jsou nově regulovány jinou právní normou. V daném případě zákon č. 314/2015 Sb., který novelizoval příslušné zákonné ustanovení, však nic takového ve svých přechodných ustanoveních nestanovil (omezil se pouze na běžné použití právní normy ve znění před provedenou novelizací v řízeních již zahájených), proto je nutné vycházet z toho, že nabytím účinnosti tohoto zákona došlo k řádnému novému stanovení podmínek pro rozhodování o zrušení trvalého pobytu. Jak již uvedl v citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud, i v době nabytí právní moci trestního rozsudku na žalobkyně dopadala zákonná povinnost podle ust. § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu, kdy trestní odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve značné délce bylo i v té době posuzováno jako jednání narušující veřejný pořádek. Žalobkyně si tak již v době nabytí právní moci trestního rozsudku musela být vědoma, že jí pobytové oprávnění s ohledem na tuto skutečnost může být odňato. Navíc v tomto konkrétním případě se jednalo o jeden ze dvou důvodů, na nichž příslušné rozhodnutí spočívá, přičemž i druhý důvod (obcházení zákona) je sám o sobě dostatečným pro příslušné správní rozhodnutí.

19. K žalobnímu bodu, že nemělo dojít k rozšíření předmětu řízení a že mělo být řízení dokončeno pouze ve vztahu k důvodu, pro nějž bylo zahájeno (tedy důvodu podle ust. § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců), soud uvádí, že neexistuje žádný zákonný důvod pro to, aby správní orgán nemohl rozšířit důvody, pro nějž je správní řízení zahájené z moci úřední vedeno. V daném případě nedošlo ke změně předmětu řízení, jak uvádí žalobkyně, došlo pouze k rozšíření důvodů, pro něž bylo vedeno. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně byla řádně vyrozuměna o možnosti seznámit se s obsahem spisu a k němu se vyjádřit, žádné její procesní právo, které se váže k rozšíření předmětu řízení, tak porušeno nebylo. Za tohoto stavu tak soud považuje tuto žalobní námitku za nedůvodnou.

20. K žalobnímu bodu, že nebyly zjištěny a zohledněny všechny okolnosti ve smyslu § 174a odst. 1 zákona o pobytu, soud uvádí, že podle jeho názoru všechny skutečnosti, které z provedeného řízení vyplynuly, hodnoceny byly, a věnuje se tomu i odůvodnění správního rozhodnutí, s nímž se soud ztotožňuje. Je naivní představa, že správní orgán by byl schopen bez součinností se žalobkyní některé údaje, jako je např. zdravotní stav žalobkyně, sám zjistit. Soud tedy konstatuje, že správní orgán je sice ve správním řízení dle § 3 s. ř. povinen opatřovat podklady pro rozhodnutí a postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, avšak tato povinnost je současně doprovázena povinností účastníků dle § 50 odst. 2 a § 52 s. ř. poskytnut potřebnou součinnost, popřípadě označit důkazy na podporu svých tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Azs 262/2015-35 ze dne 19. 5. 2016). Lze tedy uzavřít, že kritéria přiměřenosti rozhodnutí byla zohledněna v takové míře, která byla zjištěna z podkladů, a pokud žalobkyně tvrdí, že některá zohledněna nebyla, měla tuto skutečnost napadnout v průběhu správního řízení, kdy k tomu prokazatelně měla možnost. K námitce žalobkyně týkající se neostatečného zjištění účelovosti uzavřeného manželství soud konstatuje, že soud provedené zjištění považuje za dostatečné, když vychází z výpovědi bývalého manžela a okolností trvání manželství, které jsou dostatečně konkrétně popsány v odůvodnění rozhodnutí („důvod sňatku, dále skutečnost, že spolu nežili manželé ve společné domácnosti ani před, ani po sňatku, nestýkali se spolu s jedinou výjimkou (potřeba vyřídit rozvod), manžel neznal osobní a rodinné věci žalobkyně, kdy je neuvedl, neuvedl ani její správné jméno. Dále o účelovosti svědčí rozpor mezi touto výpovědí a výpovědí žalobkyně při rozvodu (kdy tvrdila, že s manželem vedli společnou domácnost), dále to, že sňatek byl uzavřen v době, kdy zde žalobkyně neměla pobytové oprávnění a nebyla úspěšná v azylovém řízení.“). Takové hodnocení je logické, vyplývá ze zjištěných skutečností a žalobkyně se k němu mohla v průběhu správního řízení vyjádřit. Žalobkyně této možnosti dobrovolně nevyužila. Za tohoto stavu má soud za to, že zjištění ohledně účelovosti uzavřeného manželství bylo provedeno dostupnými důkazy procesně korektním způsobem, a proto ani tento žalobní bod nemá za důvodný.

21. Pokud žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je ze shora uvedených námitek nepřezkoumatelné, soud uvádí, že tomu tak není, neboť se žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečným a srozumitelným způsobem vypořádal s jednotlivými námitkami žalobkyně. Soud nezjistil ani, že by rozhodnutí bylo v rozporu s právním názorem, který namítá žalobkyně, a to z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 68/2012-39, neboť skutečnosti, které byly v tomto rozsudku uvedeny, byly ve správním řízení konkrétně ve vztahu k žalobkyni hodnoceny a soud tak může odkázat na odůvodnění napadeného správního rozhodnutí. V žalobě žalobkyně nikde neuvádí, která skutečnost v jejím případě hodnocena nebyla a jaký by to mělo vliv na rozhodovací důvod, pouze část odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu cituje.

22. Ohledně čestného prohlášení xxxxx, které bylo založeno do soudního spisu, soud konstatuje, že z něho žádné relevantní skutkové důvody nečerpal, neboť uvádí skutečnosti, které již byly ve správním řízení posouzeny (srov. odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Žalobkyně je v době rozhodování žalovaného vdaná xxxxx od 10. 8. 2017, ve vězení pobývala od 21. 4. 2014 do 5. 4. 2017, kdy ke sňatku došlo ve lhůtě 4 měsíců po podmíněném propuštění žalobkyně, je patrné, že toto manželství není dlouhodobou a zakořeněnou vazbou, k rozvoji manželského života došlo až ve chvíli, kdy s žalobkyní bylo vedeno řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu“). Okolnosti uzavření manželství s xxxxx tak byly ve správním řízení posouzeny, proto další doplňování dokazování ohledně této skutečnosti je nedůvodné a nepřináší žádnou novou skutečnost, kterou by soud při přezkumu napadeného správního rozhodnutí, kdy vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, musel vzít v potaz.

23. Ze shora uvedených důvodů soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 7. března 2019 JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: M. V.