6 A 125/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobkyně: X. X. X., st. příslušnost X. bytem X. zastoupena Mgr. Markem Kovandou, advokátem sídlem Malá Štěpánská 3, Praha 2 proti žalované: Vláda České republiky sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1 o žalobě proti usnesení žalované ze dne 20. 8. 2025 č. 268 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Identifikace projednávané věci 1. Žalovaná usnesením ze dne 2. 4. 2025 č. 244 (dále též „usnesení o zápisu“) rozhodla o zápisu žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam podle zákona č. 1/2023 Sb., o omezujících opatřeních proti některým závažným jednáním uplatňovaných v mezinárodních vztazích (sankční zákon). Žalovaná stanovila, že vůči žalobkyni budou uplatněna omezující opatření v rozsahu čl. 2 nařízení Rady (SZBP) č. 2024/2642 ze dne 8. října 2024 o omezujících opatřeních vzhledem k destabilizujícím činnostem Ruska, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení Rady 2024/2642), a § 8a písm. a) až c) zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provádění mezinárodních sankcí). Usnesení o zápisu odůvodnilo téhož dne ministerstvo zahraničních věcí.

2. Rozhodnutím Rady Evropské unie (SZBP) 2025/966 ze dne 20. května 2025, kterým se mění rozhodnutí (SZBP) 2024/2643 o omezujících opatřeních vzhledem k destabilizujícím činnostem Ruska, byla žalobkyně zařazena na sankční seznam Evropské unie. K témuž dni ministerstvo zahraničních věcí v souladu s § 7 odst. 3 písm. a) sankčního zákona zrušilo zápis žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam.

3. Dne 13. 6. 2025 podala žalobkyně námitky proti zápisu na vnitrostátní sankční seznam a dne 29. 7. 2025, po nahlédnutí do spisu, své námitky doplnila. Žalovaná usnesením ze dne 20. 8. 2025 č. 268 podané námitky zamítla (dále též „usnesení o zamítnutí námitek“). Usnesení o zamítnutí námitek bylo následně odůvodněno ministerstvem zahraničních věcí. Proti usnesení o zamítnutí námitek směřuje podaná žaloba. Obsah přezkoumávaných rozhodnutí 4. Usnesení o zápisu je odůvodněno ministerstvem zahraničních věcí. Ministerstvo uvedlo, že žalobkyně se dopouští jednání postižitelného podle rozhodnutí Rady (SZBP) 2024/2643 ze dne 8. října. 2024 o omezujících opatřeních vzhledem k destabilizujícím činnostem Ruska (dále jen „rozhodnutí Rady 2024/2643“), a nařízení Rady 2024/2642, neboť vědomě, za úplatu, ale záměrně skrytě spolupracuje s řadou subjektů zřízených Ruskou federací nebo reprezentujících její zájmy v České republice s cílem plánování a řízení koordinované manipulace s informacemi určenými veřejnosti v ČR, resp. některých dalších členských státech EU. Činí tak i na základě zadání od příslušníka hlavní správy generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace (GRU) pana A. Š. Výsledkem dlouhodobé činnosti žalobkyně, jako novinářky a mediální a PR konzultantky, je vlivové působení, šíření jednostranných narativů a propagandy Ruské federace s cílem poškodit důvěru v občanské a demokratické hodnoty v ČR, v EU a jejích členských státech. Činnost žalobkyně ve prospěch Ruské federace na území ČR zahrnuje i spolupráci s ruskými subjekty sankcionovanými v EU, např. koordinační činnost pro Fond na podporu a ochranu práv krajanů žijících v zahraničí (Pravfond) nebo plnění zadání ve prospěch dalších subjektů sankcionovaných v EU, např. pana A. U. Tímto jednáním žalobkyně naplňuje skutkovou podstatu zakotvenou v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu iv) a odst. 1 písm. b), a čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu iv) a odst. 1 písm. b) rozhodnutí Rady 2024/2643.

5. Usnesení o zamítnutí námitek je rovněž odůvodněno ministerstvem zahraničních věcí. Ministerstvo uvedlo, že námitky považuje za zjevně bezpředmětné z důvodu zařazení žalobkyně na sankční seznam Evropské unie a následné zrušení zápisu na vnitrostátní sankční seznam podle § 7 odst. 3 písm. a) sankčního zákona, neboť v důsledku zrušení zápisu pozbylo námitkami napadené usnesení žalované ze dne 2. 4. 2025 právních účinků. Od přijetí rozhodnutí Rady EU (SZBP) 2025/966 dne 20. května 2025 (dále jen „rozhodnutí Rady 2025/966“), jímž byla žalobkyně zařazena na sankční seznam EU, se vůči ní uplatňují omezující opatření na základě tohoto rozhodnutí, nikoliv na základě usnesení žalované ze dne 2. 4. 2025 č. 244.

6. Nad rámec se ministerstvo zahraničních věcí vyjádřilo k hlavním argumentům námitek. Ministerstvo uvedlo, že žalovaná byla oprávněna nesdělit žalobkyni v předstihu důvody omezujících opatření, judikatura takovou možnost připouští, neboť usnesení o zápisu musí být ze své povahy schopno využít účinku překvapení. Ministerstvo připustilo stručnost odůvodnění usnesení, hájilo ji však specifickou povahou řízení podle sankčního zákona a postavením žalované jako zvláštního správního orgánu. Vedle toho, že míra odůvodnění odráží potřebu utajení části podkladů, bylo třeba zohlednit i to, že odůvodnění usnesení o zápisu je veřejné a musí tudíž zachovávat určitou míru obecnosti. I přes to dle ministerstva odůvodnění reflektuje všechny zásadní skutečnosti shromážděné ve spisu a dává žalobkyni možnost seznámit se v potřebné míře s důvody zápisu a vést polemiku o oprávněnosti zápisu. Ministerstvo uvedlo, že žalobkyni nemohly být zpřístupněny ty podklady pro vydání rozhodnutí, které jsou dle § 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) uchovávány mimo spis, byl jí však zpřístupněn alespoň záznam o sdělení „podstaty důvodů, které byly základem pro rozhodnutí“. Takový postup odpovídá požadavkům zákona i judikatury a není v rozporu s právem na spravedlivý proces. Ministerstvo odkázalo na judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora EU, jakož i na § 5 odst. 4 sankčního zákona. Uvedlo, že v odůvodnění usnesení o zápisu byl žalobkyni vysvětlen kontext přijetí omezujících opatření, dále byl uveden právní základ s odkazem na konkrétní postižitelné jednání, jehož se dle podkladů pro usnesení žalobkyně dopustila, a také jí byly předestřeny úvahy žalované vedoucí k rozhodnutí o listaci. Konkrétní úvahy týkající se žalobkyně jsou obsaženy v předkládací zprávě k návrhu a v důkazním materiálu, a žalobkyně se s nimi mohla seznámit při nahlížení do spisu.

7. Ministerstvo dále k námitkám uvedlo, že usnesením o zápisu nebyla porušena zásada proporcionality, resp. přiměřenosti ve smyslu § 2 odst. 3 správního řádu. Sankční zákon byl přijat „s ohledem na zájem České republiky na zachování a obnově mezinárodního míru a bezpečnosti […] a podpoře demokracie a právního státu” (§ 1 sankčního zákona). Z odůvodnění usnesení o zápisu, resp. ze spisu je přitom jednoznačné, že žalobkyně úmyslně napomáhala poškozování těchto hodnot, o čemž svědčí následné zařazení na sankční seznam Evropské unie. Žalobkyně prokazatelně dlouhodobě podporovala zájmy Ruské federace, v důsledku jejíž agrese byl vyvolán a nadále trvá mezinárodní konflikt na Ukrajině. Z tohoto důvodu jsou přijatá omezující opatření, jejichž cílem je zbavit žalobkyni možností a prostředků v takovém působení pokračovat, vhodná a přiměřená k dosažení cílů obecného zájmu, které stanovil sankční zákon. Navíc jde o opatření dočasné povahy s pravidelnou revizí ex offo. Posouzení přiměřenosti jednotlivých omezujících opatření pak nespadá do řízení podle sankčního zákona, neboť omezující opatření přijímá v souladu se zákonem č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provádění mezinárodních sankcí“), Finanční analytický úřad, a ten je také podle § 9 odst. 1 uvedeného zákona oprávněn udělit případnou výjimku ze zákazu nebo omezení. Ministerstvo tak neakceptovalo námitku žalobkyně o nemožnosti hradit její pohledávky v důsledku omezujících opatření.

8. Následně se ministerstvo vypořádalo s námitkou absence konkrétních důkazů a nesouladu se skutkovými tvrzeními. Popsalo aktivity žalobkyně od roku 2020, kdy působila ve prospěch několika ruských subjektů, mezi něž patřili státem řízený a financovaný Fond na podporu a ochranu práv krajanů žijících v zahraničí, zařazený roku 2023 na sankční seznam EU, nevládní organizace Nesmrtelný pluk, vojenská rozvědka GRU (příslušník A. Š.) a oligarcha A. U., zařazený roku 2022 na sankční seznam EU. Ministerstvo popsalo, že žalobkyně spolupracovala s uvedenými subjekty za finanční úplatu ve značné výši, její činnost spočívala zejména v publikační činnosti, která naplňovala znaky informační manipulace ve smyslu rozhodnutí Rady 2024/2643. Pro ilustraci dlouhodobého a komplexního charakteru spolupráce žalobkyně se subjekty zřízenými Ruskou federací nebo reprezentujícími její zájmy v České republice ministerstvo zmínilo i dlouhodobé kontakty žalobkyně s osobami vyslanými na zastupitelský úřad Ruské federace v Praze, resp. na zastoupení Federální agentury pro záležitosti SNS, krajanů žijících v zahraničí a mezinárodní humanitární spolupráce, v jejichž řadách byli zpravodajští důstojníci působící v České republice pod diplomatickým krytím, jakož i úzkou kooperaci se státní korporací Rosatom.

9. Ministerstvo odmítlo námitku porušení zásady zákazu retroaktivity. Uvedlo, že minulá činnost subjektů, která předcházela vstupu sankčního režimu v platnost, může být použita k odůvodnění jejich zařazení či zápisu na sankční seznam. Přihlédnutí k takovým činnostem a k době jejich trvání je nezbytné pro vyhodnocení rizik, která z působení dotčeného subjektu vyvstávají. Odkázalo na judikaturu Soudního dvora EU, dle níž lze přihlédnout ke skutkům z období pěti let před zápisem. Žalovaná vyhodnotila pětileté období jako celek a usoudila, že jednáním žalobkyně je naplněna skutková podstata opatření zacílených proti hrozbám destabilizačních aktivit Ruské federace a že toto jednání představuje riziko až hrozbu pro Českou republiku. Navíc bylo postižitelné jednání setrvalé a kontinuální, což jednak zvyšovalo jeho závažnost, jednak vzbuzovalo důvodné obavy, že v něm bude pokračováno, a to i s ohledem na nezanedbatelný finanční profit.

10. Ministerstvo nesouhlasilo, že by zápis na vnitrostátní sankční seznam zasáhl do svobody myšlení a projevu. I kdyby tomu tak bylo, v případě žalobkyně došlo k vyhodnocení její činnosti jako rizika až hrozby pro bezpečnost České republiky, a s ohledem na závažnost této hrozby bylo nezbytné uplatnit omezující opatření, přičemž takové omezení je přiměřené. Omezení žalobkyně bylo stanoveno zákonem, bylo nezbytné v demokratické společnosti pro ochranu bezpečnosti, stát nemá k dispozici jiná stejně účinná ale méně omezující opatření k dosažení ochrany těchto hodnot, a je proto v souladu s čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

11. Ministerstvo se jednotlivě nevyjádřilo k žalobkyní namítaným srovnávacím soudním rozhodnutím, neboť osoby, kterých se rozhodnutí týkají, nebyly zapsány na vnitrostátní sankční seznam, a je tedy zřejmé, že omezující opatření byla přijata na jiném právním základě. Z tohoto důvodu ministerstvo taková rozhodnutí nepovažuje ve vztahu k zápisu žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam za precedenční. Obsah žaloby 12. Žalobkyně v žalobě podané k Městskému soudu v Praze dne 21. 10. 2025, ve znění doplnění doručeného soudu dne 29. 1. 2026, napadla usnesení žalované o zamítnutí námitek, a spolu s ním též usnesení o zapsání žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam. Uvedla, že je občankou X., která po dobu 25 let pobývala na území České republiky, kde působila jako novinářka a mediální a PR konzultantka, a podílela se na projektech zaměřených na posílení česko-ruských obchodních, ekonomických, kulturních a humanitárních vztahů.

13. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítla nedostatek řádného odůvodnění a porušení práva na obhajobu, neboť nebyla řádně seznámena s důvody a důkazy pro zápis, nebyly jí zpřístupněny podklady, které jsou uchovávány odděleně mimo spis; obecné informace o skutečnostech z utajovaných podkladů neumožňují efektivní obhajobu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Toto porušení je v rozporu s judikaturou Soudního dvora EU, např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2018, Hamas v. Rada, T-400/10 RENV (pozn. soudu: správně 14. 12. 2018), kde se zdůrazňuje, že v případě sankcí musí být následně zajištěno právo na přístup k důkazům.

14. V druhém žalobním bodu žalobkyně brojila proti absenci konkrétních důkazů a namítá nesoulad se skutkovými tvrzeními. Na základě seznámení s neutajovanou přílohou k záznamu do spisu žalobkyně popřela tvrzení o vědomé spolupráci s panem A. Š. jako zástupcem GRU, kterého ani nezná. Nebyly předloženy konkrétní důkazy, které by tvrzení žalované podložily. To je v rozporu s judikaturou, podle níž musí být pravidla pro zápis na sankční seznam dostatečně určitá, přičemž zapsaný subjekt musí mít efektivní možnost se bránit, což vyžaduje, aby byla skutková tvrzení prokazatelná konkrétními důkazy.

15. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítla nepřípustnou retroaktivitu, neboť sporná tvrzení se týkají období před účinností sankčního zákona. Usnesení o zamítnutí námitek argumentuje vyhodnocením pětiletého období jako celku, avšak neprokazuje pokračující riziko a setrvalost jednání, neosvědčuje aktuálnost hrozby, což je v rozporu s principy právní jistoty a s obecně uznávanými standardy právní ochrany.

16. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítla zásah do práva na svobodu myšlení a projevu, neboť opatření zasahují do svobody projevu a práva na informace žalobkyně. Zápis na sankční seznam byl odůvodněn jednáním spočívajícím v zajišťování zveřejnění konkrétních článků v médiích, čímž je zjevně postihována žurnalistická a publikační činnost. Usnesení o zamítnutí námitek tento zásah bagatelizuje tvrzením, že opatření nezasahují přímo do svobody projevu. Nicméně faktické přihlížení k obsahu a šíření článků představuje nepřiměřený zásah, který nesplňuje test nezbytnosti pro ochranu legitimních cílů, jako je bezpečnost státu. Opatření, která omezují výkon základního práva, musí být v souladu se zavedenými ústavními a unijními principy proporcionality, což znamená, že musí být striktně nutná k dosažení sledovaného cíle a nesmí jít nad rámec toho, co je k jeho dosažení nezbytné. Opatření vůči žalobkyni tento požadavek nesplňuje, jelikož bagatelizuje dopad na svobodu projevu a nesvědčí o tom, že by neexistovala mírnější, stejně účinná alternativa.

17. V pátém žalobním bodu žalobkyně poukázala na nevypořádání námitky nerovného zacházení. Žalobkyně v námitkách zmínila případy, kdy ve srovnatelné situaci nebyla vůči jiným osobám uplatněna omezující opatření. Usnesení o zamítnutí námitek na vznesenou námitku nerovného zacházení nereflektuje.

18. V šestém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasila se stanoviskem usnesení o zamítnutí námitek o zjevné bezpředmětnosti námitek s odkazem na zařazení na sankční seznam EU; podle jejího názoru zrušení zápisu z důvodu zařazení na sankční seznam EU nezbavuje žalovanou povinnosti přezkoumat podstatu námitek podle § 9 odst. 2 sankčního zákona, žalobkyně má nárok na přezkum původního zápisu a jeho důvodů.

19. V sedmém žalobním bodu žalobkyně namítla hrubé porušení zásady rovnosti stran, neboť, jak zjistila, konkrétní a detailní informace o jejím údajném financování, řízení ze strany důstojníka GRU A. Š., či kontaktech s politiky byly v mezidobí zveřejněny v médiích, například v článku s názvem „Politici se scházeli se špionkou Ruska“ publikovaném dne 30. 7. 2025 MF DNES. Jsou-li informace již známy a publikovány, přestává existovat legitimní důvod pro jejich utajování před žalobkyní, přesto jí žalovaný tyto informace odmítá sdělit s odkazem na ochranu utajovaných informací. Vyjádření žalované 20. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

21. K prvnímu a druhému žalobnímu bodu uvedla, že v dané věci rozhodovala na základě důkazů, které potvrzují činnost žalobkyně ve prospěch orgánů ruské státní moci vyvíjenou v České republice, a to v průběhu časového období předcházejícího zápisu na vnitrostátní sankční seznam. Žalovaná má za to, že aktivity žalobkyně jsou podrobně popsány v odůvodnění usnesení o zamítnutí námitek, přičemž některé samostatně a všechny ve svém souhrnu jsou postižitelným jednáním ve smyslu § 2 písm. c) sankčního zákona, ve spojení s příslušnými ustanoveními rozhodnutí Rady 2024/2643.

22. Žalovaná zdůvodnila, že část písemností je povinna s ohledem na utajovanou povahu vést mimo spis, v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“). Žalovaná však žalobkyni umožnila seznámit se s obsahem utajovaných informací alespoň v podobě, která nezmaří účel jejich utajení, a to prostřednictvím Záznamu o rozsahu utajovaných informací, který lze sdělit účastníkovi řízení, ze dne 18. 7. 2025. Tento postup žalovaná označila za souladný s judikaturou Ústavního soudu a Soudního dvora EU. Žalovaná dodala, že podklady pro vydání napadeného rozhodnutí má soud k dispozici a má možnost je přezkoumat.

23. K třetímu žalobnímu bodu žalovaná oponovala, že cílem omezujícího opatření je zastavit již probíhající jednání, které započalo před vznikem daného sankčního režimu, nebo zabránit opakování jednání, ke kterému před vznikem sankčního režimu došlo, ať už jednorázově či opakovaně. K listaci subjektů naplňujících skutkovou podstatu daného sankčního režimu může dokonce dojít zároveň se schválením sankčního režimu, jako tomu bylo například v rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. 3 2014, o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. Platí tedy, že minulá činnost subjektů, která předcházela vstupu dotčeného sankčního režimu v platnost, může být použita k odůvodnění jejich zařazení či zápisu na sankční seznam. Přihlédnutí k takovým činnostem a k době jejich trvání v celém kontextu je nezbytné pro vyhodnocení rizik, která z působení dotčeného subjektu vyvstávají, přičemž z pohledu judikatury Soudního dvora EU jsou pro zařazení či zápis na sankční seznam relevantní jednání, ke kterým došlo i během pěti let před zápisem. Žalovaná má za to, že v případě žalobkyně šlo o dlouhodobé vlivové působení, žalovaná jej vyhodnotila jako celek a usoudila, že je naplněna skutková podstata opatření zacílených proti hrozbám destabilizačních aktivit Ruské federace a že jednání představuje riziko až hrozbu pro ČR. Navíc šlo o jednání setrvalé a kontinuální, což zvyšovalo jeho závažnost a důvodné obavy, že v něm žalobkyně bude pokračovat. S přihlédnutím k těmto okolnostem žalovaná dospěla k závěru, že je nezbytné uplatnit omezující opatření, která by žalobkyni zabránila v jednání pokračovat. Rozhodnutí o zápisu žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam tak dle žalované nepředstavuje ve specifickém kontextu sankčních režimů EU nepřípustnou retroaktivitu.

24. Žalovaná nesouhlasila ani se čtvrtým žalobním bodem, uvedla, že následkem zápisu žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam došlo ke zmrazení jejích finančních aktiv v ČR a k zákazu jejího pobytu na území ČR. Tato opatření nezasahují do svobody myšlení žalobkyně a přímo nezasahují ani do její svobody projevu, omezují pouze její svobodu pohybu a pobytu a právo pokojně užívat majetek. Žalovaná připustila, že zápis byl odůvodněn i tím, že žalobkyně zajišťovala zveřejnění článků v médiích, a že při rozhodování bylo přihlíženo k obsahu těchto článků. Pokud by však mělo být rozhodnutí o zápisu považováno za zásah do svobody projevu žalobkyně, má žalovaná za to, že takový zásah je odůvodněn ochranou cílů obecného zájmu a tudíž je přiměřený. Usnesení o zápisu bylo přijato na základě sankčního zákona a příslušných právních předpisů EU, články, jejichž zveřejnění žalobkyně zajišťovala a jejichž obsah připravovala, resp. upravovala, napomáhaly poškozování hodnot, na kterých je založen ústavní pořádek České republiky. S ohledem na závažnost hrozby této činnosti pro bezpečnost ČR žalovaná usoudila, že je nezbytné a přiměřené uplatnit omezující opatření. Přijatá opatření byla poměřována ve vztahu k ochraně nejzásadnějších hodnot, na nichž je založen ústavní pořádek České republiky, a jejichž aktivní prosazování je o to nezbytnější v kontextu probíhajícího konfliktu na Ukrajině. Žalovaná shrnula, že možnost uplatnění omezujících opatření byla stanovena zákonem, byla nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu bezpečnosti, a je proto v souladu s čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

25. K pátému žalobnímu bodu žalovaná konstatovala, že v námitkách uvedené odkazy na některé podklady, novinové články, záznam z pořadu České televize a dvě nespecifikovaná soudní rozhodnutí jsou příliš obecné, což bránilo vypořádání námitek. Dle žalované by bylo nutné zmíněné odkazy nejen řádně specifikovat, ale také aplikovat právní závěry těchto tvrzených rozhodnutí na posouzení případných podobností s případem žalobkyně. Žalovaná uvedla, že žalobkyní takto obecně zmíněné případy nemohly být podkladem pro rozhodnutí.

26. Žalovaná označila za nedůvodný i šestý žalobní bod, neboť dle jejího názoru je přezkum důvodů zařazení na vnitrostátní seznam bezpředmětný, s ohledem na zápis žalobkyně na sankční seznam EU a pominutí účinků zařazení žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam. K zápisu na vnitrostátní sankční seznam v souladu s § 4 odst. 3 sankčního zákona došlo pouze za účelem předejití hrozby zmaření účelu, pro který měla být žalobkyně na sankční seznam EU zařazena. Tímto účelem bylo zejména okamžité zabránění v dalším vlivovém působení popsaném v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Obsah správního spisu 27. K obsahu správního spisu předloženého žalovaným městský soud uvádí především to, že žalovaná pod pořadovým číslem 9 spisového materiálu pro účely informování osob oprávněných nahlížet do spisu specifikovala značky jednotlivých písemností, které tvoří podklady pro rozhodnutí a jsou uchovávány odděleně mimo spis, a dále žalovaná v obecné rovině k předmětným písemnostem sdělila následující skutečnosti.

28. Utajované dokumenty č.j. D701/2024-MZV/MINISTR, D704/2024-MZV/MINISTR, D701/2024-MZV/MINISTR, D124/2025-MZV/MINISTR, D232/2025-MZV/MINISTR a D230/2025-MZV/SBM popisují úkolování a odměňování žalobkyně ze strany příslušníka Hlavní správy generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace (taktéž označované GRU) A. Š.

29. Utajované dokumenty č.j. D739/2024-MZV/MINISTR a D231/2025-MZV/SBM popisují úkolování a odměňování žalobkyně ze strany G. L., zaměstnance společnosti USM Holding spoluvlastněné A. U.

30. Utajované dokumenty č.j. D762/2024-MZV/MINISTR a D234/2025-MZV/SBM popisují spolupráci žalobkyně s Fondem na podporu a ochranu práv krajanů žijících v zahraničí.

31. Utajované dokumenty č.j. D763/2024-MZV/MINISTR a D235/2025-MZV/SBM popisují zapojení žalobkyně do aktivit mezinárodního hnutí Nesmrtelný pluk a následně její spolupráci s organizací Nesmrtelný pluk Ruska.

32. Utajované dokumenty č.j. D764/2024-MZV/MINISTR a D233/2025-MZV/SBM popisují angažmá žalobkyně v řízení PR aktivit na podporu zájmů ruské státní korporace Rosatom v České republice. Posouzení žaloby 33. Městský soud v Praze ověřil, že v posuzované věci jsou splněny všechny podmínky řízení, a že podaná žaloba splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.

34. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť účastníci řízení na výzvu soudu nesdělili, že trvají na nařízení jednání. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, jelikož soud nepokládal za potřebné provádět důkazy na rámec toho, co plyne z listin předložených mu žalovanou. Pokud jde o listinu předloženou žalobkyní – článek z MF Dnes ze dne 30. 7. 2025, soud ji posoudil jako listinný důkaz, který je veřejně dostupný, a k němuž se žalovaná měla možnost vyjádřit. Soud tedy neshledal potřebu nařídit jednání ani za účelem dokazování uvedenou listinou.

35. Soud o věci uvážil následovně. Rozsah přezkumu 36. Podle ustálené judikatury správních soudů se u přezkumu rozhodnutí, jež vycházejí z utajovaných informací, či z informací vedených mimo správní spis, a ke kterým účastník řízení nemá přístup, uplatní modifikovaný způsob přezkumu napadeného rozhodnutí stran rozsahu a odůvodnění žalobních námitek. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 2. 2010, č.j. 1 As 83/2009-60, který se vyjadřoval k bezpečnostnímu řízení, avšak jeho závěry je možné modifikovaně přenést i na nyní posuzovanou věc, uvedl následující: „Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že účastník bezpečnostního řízení není oprávněn nahlížet do utajované části bezpečnostního svazku a žalovaný není povinen uvádět ve svých rozhodnutích důvody, které jsou utajovanými informacemi; postačí na ně pouze odkázat. Současně však musí být účastníkovi bezpečnostního řízení na základě jeho žaloby poskytnuta ochrana soudy ve správním soudnictví, a to za těchto podmínek: 1) z nahlížení lze (resp. za podmínek § 133 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. je nutno) v rámci soudního řízení vyloučit ty části spisu, které obsahují utajované informace; 2) z nahlížení obecně nelze vyloučit části spisu, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem (za podmínek § 46 odst. 6 s. ř. s. ve spojení s § 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb.); k vyloučení by mohlo dojít pouze v případě možného ohrožení nebo vážného narušení činnosti zpravodajských služeb nebo policie, přičemž i v takovém případě by měl soud zvážit možnost poskytnout účastníkovi bezpečnostního řízení (žalobci) alespoň anonymizované či agregované údaje; 3) pokud by vůbec nebylo možné poskytnout žalobci přístup k utajovaným informacím byť v určité omezené formě, není soud vázán žalobními body a přezkoumá relevanci utajovaných informací ze všech hledisek, která se vzhledem k povaze věci jeví důležitými. Takto široce pojímanou soudní ochranu účastníka bezpečnostního řízení považuje Nejvyšší správní soud za dostatečné vyvážení určitých omezení práva na spravedlivý proces, které účastník řízení musí strpět, jež jsou ale zároveň takovému typu řízení nutně vlastní a ústavně akceptovatelná.“ 37. Městský soud dodává, že bod 2) vychází z § 45 odst. 4 s. ř. s., který stanoví, za jaké situace nelze vyloučit z nahlížení určité chráněné informace. Podle § 11 odst. 1 sankčního zákona však platí, že v řízení o žalobě ve věcech podle tohoto zákona se § 45 odst. 4 soudního řádu správního nepoužije. Projednávání utajovaných informací, které byly podkladem pro podání návrhu na rozhodnutí vlády podle tohoto zákona, se mohou zúčastnit pouze osoby, kterým jsou tyto informace již známy, ostatní předseda senátu pro příslušnou část jednání vyloučí. Vzhledem k tomu, že dle § 11 odst. 1 sankčního zákona je vyloučen postup podle § 45 odst. 4 s. ř. s., nelze žalobkyni (i kdyby byly splněny v tomto ustanovení uvedené podmínky) zpřístupnit utajovanou část spisu.

38. Souladně se ostatně vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2025 č.j. 7 As 308/2024-55, kde v právně obdobné věci k aplikaci správního řádu uvedl: „Právní úprava týkající se postupu zařazení subjektů na vnitrostátní sankční seznam vůbec nepředpokládá aplikaci správního řádu. Ochranu zapsaným subjektům proti možným nezákonnostem či svévoli vlády garantuje soudní přezkum rozhodnutí vlády o zamítnutí námitky proti zápisu na vnitrostátní sankční seznam ve smyslu § 9 zákona č. 1/2023 Sb., o omezujících opatřeních proti některým závažným jednáním uplatňovaných v mezinárodních vztazích.“ 39. Rozhodující senát Městského soudu v Praze se v plném složení s obsahem utajované části spisu, která byla soudem příslušně zabezpečena, seznámil dne 10. 6. 2026. Soud poté, co utajované informace přezkoumal, shledal, že v dané věci je důvod vést tyto informace odděleně od zbytku správního spisu.

40. Soud proto postupoval dle bodu 3) citované části rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 83/2009-60 a přezkoumal žalobkyní napadená rozhodnutí i nad rámec žalobních bodů. Soud zohlednil, že jelikož je odůvodnění rozhodnutí žalované založeno na existenci utajovaných informací, nelze klást náročné požadavky na konkrétnost a kvalitu argumentace v žalobě. Žalobkyně pochopitelně nemůže namítat konkrétní nezákonnost určitých zjištění, ani jejich nevěrohodnost. Soud tak převzal její roli, neboť má možnost přezkoumat relevanci všech předložených informací. Posouzení naplnění listačních kritérií 41. Soud vycházel zejména z následujících právních předpisů.

42. Podle ust. § 4 odst. 1 sankčního zákona získá-li ministerstvo informaci o tom, že se subjekt, který dosud nebyl zařazen nebo navržen k zařazení na sankční seznam Evropské unie, dopustil nebo dopouští postižitelného jednání, a je-li to v zahraničněpolitickém nebo bezpečnostním zájmu České republiky, předloží vládě návrh na zařazení takového subjektu na sankční seznam Evropské unie.

43. Podle ust. § 2 písm. c) sankčního zákona je postižitelným jednáním konání, opomenutí, popřípadě jiné skutečnosti postižitelné podle příslušného předpisu Evropské unie.

44. Za předpisy Evropské unie uvedené v předchozím odstavci jsou považovány akty přijímané podle hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o Evropské unii a části páté hlavy IV Smlouvy o fungování Evropské unie, například rozhodnutí Rady 2024/2643, a nařízení Rady 2024/2642.

45. Podle čl. 2 bodu 1 nařízení Rady 2024/2642 se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným na seznamu v příloze I nebo které jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány.

46. Podle čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2024/2643 členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zabránily vstupu na své území nebo průjezdu přes ně fyzickým osobám, které: a) jsou odpovědné za činnosti nebo politiky vlády Ruské federace, které oslabují nebo ohrožují demokracii, právní stát, stabilitu nebo bezpečnost Unie, jednoho nebo více z jejích členských států, mezinárodní organizace či třetí země, nebo oslabují či ohrožují svrchovanost nebo nezávislost jednoho nebo více členských států či třetí země, nebo tyto činnosti či politiky provádějí, podporují nebo z nich mají prospěch, a to prostřednictvím jakékoli z těchto činností: (…) iv) plánování, řízení nebo podpora využívání koordinované manipulace s informacemi a vměšování, přímé či nepřímé zapojení do těchto činností nebo jejich usnadňování jiným způsobem; (…); b) jsou spojené s fyzickými osobami uvedenými v písmenu a). (…).

47. Podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 2024/2643 se zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, nebo které jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány: a) jež jsou odpovědné za činnosti nebo politiky vlády Ruské federace, které oslabují nebo ohrožují demokracii, právní stát, stabilitu nebo bezpečnost Unie, jednoho nebo více z jejích členských států, mezinárodní organizace či třetí země, nebo oslabují či ohrožují svrchovanost nebo nezávislost jednoho nebo více členských států či třetí země, nebo tyto činnosti či politiky provádějí, podporují nebo z nich mají prospěch, a to prostřednictvím jakékoli z těchto činností: (…) iv) plánování, řízení nebo podpora využívání koordinované manipulace s informacemi a vměšování, přímé či nepřímé zapojení do těchto činností nebo jejich usnadňování jiným způsobem; (…); b) jsou spojeny s fyzickými či právnickými osobami, subjekty nebo orgány uvedenými v písmenu a); (…), jak jsou uvedeny v příloze.

48. Podle ust. § 8a zákona o provádění mezinárodních sankcí v oblasti pohybu osob mohou sankce spočívat v omezení nebo zákazu a) pobytu na území České republiky osobě nebo subjektu, které jsou fyzickými osobami a na které se vztahují mezinárodní sankce, b) vstupu na území České republiky osobě nebo subjektu, které jsou fyzickými osobami a na které se vztahují mezinárodní sankce, nebo c) jakékoli činnosti, která by podporovala anebo by mohla podporovat činnost uvedenou v písmenu a) nebo b).

49. Městský soud po seznámení se s utajovanými informacemi shledal, že v oddělené části spisu jsou uvedeny skutečnosti, které odrážejí rozhodné důvody, pro které byla žalobkyně zařazena na vnitrostátní sankční seznam. Blíže k tomu soud uvádí následující.

50. Z listin obsahujících utajované informace vyplývá, že žalobkyně byla úkolována a odměňována ze strany příslušníka GRU pana A. Š., že byla úkolována a odměňována ze strany G. L., zaměstnance společnosti USM Holding spoluvlastněné panem A. U., že spolupracovala s Fondem na podporu a ochranu práv krajanů žijících v zahraničí, že byla zapojena do aktivit mezinárodního hnutí Nesmrtelný pluk a následně spolupracovala s organizací Nesmrtelný pluk Ruska, a že se angažovala v řízení PR aktivit na podporu zájmů ruské státní korporace Rosatom v České republice. Z utajovaných informací dále vyplývá, že uvedená zjištěná spolupráce žalobkyně zahrnuje i spolupráci s ruskými subjekty zařazenými na sankční seznam Evropské unie (pan A. U. – na sankčním seznamu EU od března 2022, Fond na podporu a ochranu práv krajanů žijících v zahraničí (Pravfond) – na sankčním seznamu EU od června 2023). Soud poznamenává, že zjištěné skutečnosti zde popsal pouze ve zcela obecné rovině, jinak by postupoval v rozporu s účelem ochrany utajovaných skutečností.

51. Městský soud v Praze shledal, že utajované informace jsou z hlediska požadavků na přesvědčivost, přesnost a věrohodnost pro účely tohoto správního řízení zcela dostačující. Informace jsou dostatečně konkrétní, komplexní, vzájemně se doplňují a potvrzují, a soud dospěl k závěru, že poskytují názorný a celistvý obraz o tom, jaké jednání žalobkyně v průběhu doby činila, jaká byla povaha zapojení žalobkyně do zjištěných aktivit, s jakými konkrétními subjekty průběžně spolupracovala, jaký byl obsah spolupráce s dotčenými subjekty, včetně odměňování za ni. Je zřejmé, že se nejedná o informace vypovídající o jednorázové aktivitě žalobkyně, ale naopak jde o soubor skutečností probíhajících dlouhodobě, kdy jednotlivé skutečnosti jsou doplněny o upřesňující údaje a lze tak dobře vysledovat jejich návaznost a souvislost. Soud si tak spolehlivě mohl učinit obraz o rozsahu, významu a závažnosti jednání žalobkyně na základě jejího dlouhodobého monitoringu.

52. Městský soud v Praze poté hodnotil, zda jsou obě přezkoumávaná rozhodnutí, tedy usnesení žalované o zařazení žalobkyně na sankční seznam a usnesení žalované o zamítnutí námitek, založena na utajovaných informacích obsažených v předmětných listinných důkazech a zda jsou s nimi v souladu, a zda závěry z těchto informací vyvozené nejsou v rozporu se zákonem. Vzhledem k tomu, že soud není oprávněn v odůvodnění rozsudku „zveřejňovat“ skutečnosti uvedené v dokumentech, které jsou utajovanými informacemi, uvádí pouze v obecné rovině, že závěry žalované považuje za dostatečně podložené. Lze z nich přesvědčivě dovodit, že žalovaná zapsala žalobkyni do vnitrostátního sankčního seznamu na základě naplnění podmínky plánování, řízení nebo podpory využívání koordinované manipulace s informacemi a vměšování, přímého či nepřímého zapojení do těchto činností nebo jejich usnadňování jiným způsobem; jakož i za splnění podmínky existence spojení se sankcionovanou fyzickou a právnickou osobou.

53. Byly tak naplněny obě z žalovanou identifikovaných podmínek pro zápis žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam.

54. Soud na tomto místě poznamenává, že současně posuzoval, zda je z odůvodnění napadených rozhodnutí patrné, že se správní orgány zabývaly důvody, pro které bylo správní rozhodnutí vydáno. (Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 117/2012-28). Unijní právo totiž vyžaduje, aby dotčená osoba byla seznámena alespoň s podstatou důvodů (angl. „the essence of the grounds“, franc. „la substance des motifs“), na jejichž základě správní orgán vůči této osobě provedl nějaké opatření (rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 4. 6. 2013 ve věci C-300/11, ZZ v. Secretary of State for the Home Department). Soudní dvůr zdůraznil právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu článku 47 Listiny základních práv EU, a to včetně zásady kontradiktornosti. V tomto směru soud neshledal na straně správních orgánů žádné pochybení, jak bude odůvodněno v následující části rozsudku (zejm. bod 68) v souvislosti s vypořádáním jednotlivých žalobních námitek.

55. Na základě utajovaných skutečností tak soud dospěl k závěru, že jednání žalobkyně je možno považovat za vlivové působení, šíření jednostranných narativů a propagandy Ruské federace s cílem poškodit důvěru v občanské a demokratické hodnoty v ČR, v EU a jejích členských státech. Je tedy možno podřadit jej pod vymezení příslušných právních aktů, tedy žalobkyni lze považovat za osobu odpovědnou za činnosti nebo politiky vlády Ruské federace, která oslabuje nebo ohrožuje demokracii, právní stát, stabilitu nebo bezpečnost České republiky, nebo oslabuje či ohrožuje svrchovanost nebo nezávislost České republiky, nebo tyto činnosti či politiky provádí, podporuje nebo z nich má prospěch.

56. Soud opakuje, že je povinen zkoumat postup a důvody rozhodnutí v plné jurisdikci, tedy i nad rámec uplatněných žalobních bodů, a takovému zkoumání také obě napadená rozhodnutí i postup předcházející jejich vydání podrobil. Zjištěné skutečnosti soud hodnotil celistvě, důkladně a s velkou obezřetností. Jak již soud uvedl, zjištěné skutečnosti ovšem v odůvodnění svého rozhodnutí může popsat jen v těch mezích, aby nepopřel smysl ochrany utajovaných skutečností. Soud poznamenává, že shodně by postupoval ve vztahu k oběma účastníkům soudního řízení. V případě, že by soud zrušil usnesení žalované proto, že by utajované důkazy neshledal dostatečnými pro závěr z nich vyvozený, nemohl by jej rovněž dostatečně přesvědčivě odůvodnit. Při respektování těchto mezí nelze od soudu – stejně jako od žalované a pověřeného ministerstva zahraničních věcí – vyžadovat natolik konkrétní hodnocení, aby vyšly najevo utajované skutečnosti. Soud se proto nemůže k obsahu svého zjištění a vyjádřit detailněji.

57. Soud doplňuje, že rovněž zákonné náležitosti stanovené v ust. § 7 odst. 2 sankčního zákona shledal splněné. Dle odkazovaného ustanovení v případě, že tak stanoví vláda usnesením na základě návrhu podle § 4 odst. 3, zapíše ministerstvo subjekt na vnitrostátní sankční seznam před podáním návrhu na jeho zařazení na sankční seznam Evropské unie. V takovém případě ministerstvo podá návrh neprodleně po zapsání subjektu na vnitrostátní sankční seznam. V posuzované věci byl návrh na zařazení žalobkyně na sankční seznam EU podán na základě usnesení žalované č. 244 ze dne 2. 4. 2025 (tj. na základě soudem přezkoumávaného usnesení), žalobkyně pak byla na sankční seznam Evropské unie zařazena dne 20. 5. 2025 rozhodnutím Rady Evropské unie (SZBP) 2025/966, kterým se mění rozhodnutí (SZBP) 2024/2643 o omezujících opatřeních vzhledem k destabilizujícím činnostem Ruska.

58. Soud tak uzavírá, že kritéria zápisu žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam byla ze strany žalované dodržena. Vypořádání jednotlivých žalobních námitek 59. Žalobkyně vymezila sedm žalobních bodů, přičemž argumentaci uplatněnou v prvním, druhém, třetím, čtvrtém a pátém žalobním bodu vznesla již ve svých námitkách proti usnesení o zařazení na seznam, podaných dne 13. 6. 2025 a doplněných dne 29. 7. 2025 po nahlédnutí do správního spisu. Městský soud je přitom toho názoru, že žalobkyni se v odůvodnění napadeného usnesení o zamítnutí námitek dostalo dostatečné a srozumitelné odpovědi na veškeré její výhrady. Vzhledem k tomu, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené a pouze tak poskytnout „jinou“ či „lepší“ odpověď na vznesené námitky, městský soud v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, které považuje za řádné a věcně správné, ztotožňuje se s ním (až na jednu dílčí otázku popsanou v bodu 87 tohoto rozsudku) a bere jej za své. K jednotlivým žalobním námitkám soud doplňuje následující.

60. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nedostatek řádného odůvodnění a porušení práva na obhajobu. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně poukazuje na absenci konkrétních důkazů a namítá nesoulad se skutkovými tvrzeními. Městský soud vypořádal obě žalobní námitky pro jejich úzkou vzájemnou souvislost společně.

61. Městský soud především uvádí, že žalovaná je správním orgánem sui generis, a v dané věci je povinna aplikovat postup dle svého jednacího řádu. Žalovaná tak musí postupovat podle předem daných jasných a transparentních pravidel. Nevede však žádné správní řízení podle správního řádu, jehož by byla žalobkyně účastnicí ve smyslu § 27 správního řádu. Takový postup by byl ostatně zcela kontraproduktivní s ohledem na účel a smysl sankčního zákona, který nutně předpokládá diskrétnost, efektivitu a operativu rozhodování.

62. Co se týče usnesení o zařazení žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam, jak plyne z výše uvedeného, ve fázi postupu, která ústí v zápis, nebylo s žalobkyní vedeno žádné správní řízení jakožto s účastníkem. Platí totiž, že jakékoliv předchozí sdělení a participace dotčeného subjektu (zde žalobkyně) na daném procesu by mohlo ohrozit účinnost opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje, zavedených těmito rozhodnutími. Ze samotné povahy opatření plyne, že je nutné využít efektu překvapení a že musí být uplatňována s okamžitou účinností. Obdobně je ostatně koncipována i evropská úprava, podle níž při prvotním zařazení subjektu na seznam stačí, aby orgán sdělil důvody dotyčnému subjektu a přiznal mu právo být vyslechnut současně s přijetím uvedeného rozhodnutí nebo okamžitě po něm (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 21. 12. 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C-27/09 P, a rozsudky Tribunálu ze dne 14. 10. 2009, Bank Melli Iran v. Rada, T-390/08, ze dne 13. 9. 2013, Makhlouf v. Rada, T-383/11).

63. Z uvedeného vyplývá, že od žalované není třeba vyžadovat běžný formalizovaný postup, a na odůvodnění usnesení o zařazení na vnitrostátní seznam nelze klást stejné nároky jako na běžná individuální správní rozhodnutí, neboť posuzované usnesení je svou povahou typově blízké spíše zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s., nelze jej považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (Srovnej: rozsudek NSS č.j. ze dne 31. 7. 2025 č.j. 7 As 308/2024-55).

64. Obdobně to platí též pro usnesení o zamítnutí námitek, s modifikací, že z právní úpravy sankčního zákona s přihlédnutím k podstatě věci plyne, že zamítnutí námitky musí mít formu individualizovaného rozhodnutí s odůvodněním, a musí být adresováno dotčené osobě, která námitku podala (rozsudek NSS č.j. ze dne 31. 7. 2025 č.j. 7 As 308/2024-55). To však neznamená, že by této dotčené osobě svědčila procesní práva nad rámec právní úpravy sankčního zákona.

65. Soud pro doplnění poukazuje též na specifika institutu námitek proti usnesení o zařazení na sankční seznam. Sankční zákon předpokládá písemné podání námitek a předepisuje žalované lhůtu k vydání rozhodnutí o námitce. Dotčený subjekt je pak v souladu s § 9 odst. 3 sankčního zákona oprávněn podat další námitku, pakliže v ní uvede důvody, které v námitkách doposud neuplatnil. Opravný prostředek je tedy konstruován tak, že subjektu umožňuje dozvědět se skutečnosti, jimiž žalovaná odůvodňuje své rozhodnutí o jeho zařazení na seznamu, a poskytuje mu prostor vyjádřit stanovisko k důvodům, které jsou vůči ní uplatňovány.

66. Soud v dané věci shledal, že žalovaná postupovala v mezích zákonného rámce sankčního zákona, zachovala elementární procesní práva žalobkyně, když ji v odůvodnění usnesení o zařazení na seznam a zejména pak v odůvodnění usnesení o zamítnutí námitek dostačujícím způsobem seznámila s vytčeným jednáním (alespoň v základní podobě), odůvodnila, proč vznesené námitky zamítla, odůvodnění zamítnutí námitek žalobkyni řádně doručila. Nadto žalovaná v průběhu řízení (před vydáním rozhodnutí o námitkách) umožnila žalobkyni seznámit se s podklady pro rozhodnutí (alespoň s těmi, na které se nevztahuje povinnost vést je mimo spis s ohledem na utajovanou povahu; včetně vylíčení zjištěného jednání v obecné rovině – pořadové číslo č. 9 spisu). Právní úprava a povaha věci žalované znemožnila uvést v odůvodnění rozhodnutí detailnější důvody pro jeho vydání. Žalovaná tak dostála své povinnosti seznámit žalobkyni alespoň s podstatou důvodů, z nichž napadené rozhodnutí vychází (viz výše zmíněné rozhodnutí Soudního dvora EU ZZ v. Secretary of State for the Home Department, které se týká použití utajovaných informací v řízení o odepření vstupu cizince na území). Namítaný procesní deficit odepření práva přístupu k důkazům a znemožnění efektivní obhajoby je pak zhojen tím, že rozhodnutí o námitkách podléhá soudnímu přezkumu, kde správní soud nahrazuje aktivitu osoby, o jejíchž právech bylo rozhodováno, přezkoumá relevanci utajovaných informací ze všech možných, důležitých hledisek a je garantem práva na spravedlivý proces v případě, že jsou důkazy prováděny utajovanými informacemi.

67. Lze jen doplnit, že odkaz žalobkyně na judikaturu Soudního dvora EU požadující zajištění práva na přístup k důkazům pro účinnou obhajobu není případný, neboť žalobkyní zmíněná judikatura (rozsudek Soudního dvora EU ve věci Hamas) se týká odlišné právní otázky; Soudní dvůr se v otázce přístupu k důkazům vyjadřoval k zpřístupnění neutajovaných částí podkladů.

68. Pokud jde o námitku týkající se skutkových zjištění, jejichž pravdivost, v té rovině, v jaké měla možnost se s nimi seznámit, žalobkyně popírá, soud odkazuje na body 55 a násl. tohoto rozsudku a opakuje, že závěry žalované shledal přesvědčivé a dostatečně podložené shromážděnými důkazy. Soud, jak již bylo několikrát zmíněno, nemůže přistoupit k detailnějšímu odůvodnění hodnocení zjištěných skutečností, neboť by tím mohl přispět k odtajnění skutečností označených za utajované. Nicméně soud zdůrazňuje, že provedl plný přezkum všech utajovaných skutečností, na kterých žalovaná obě usnesení založila. Po takovém přezkumu soud shledal závěry žalované ohledně skutkového stavu zcela přesvědčivé. (K soudnímu přezkumu srov. rovněž usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2016, č.j. 4 As 1/2015-40, č. 3667/2018 Sb. NSS, ve kterém rozšířený senát odkázal na předchozí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č.j. 9 As 9/2010-94 a na něj navazující rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 11. 2015, Regner proti České republice, jímž byl přístup Nejvyššího správního soudu aprobován, stejně jako v následném rozsudku velkého senátu ESLP v téže věci ze dne 19. 9. 2017).

69. Městský soud tedy uzavírá, že právo žalobkyně na spravedlivý proces v posuzované věci porušeno nebylo, a že skutková zjištění byla žalovanou řádně prokázána.

70. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá nepřípustnou retroaktivitu usnesení žalované.

71. Městský soud nemůže ani této žalobní námitce přisvědčit. Soud je toho názoru, že činnost, k níž došlo v minulosti, může být skutkovým podkladem pro zařazení na sankční seznam, i když předcházela okamžiku vstupu sankčního zákona v platnost. Nejedná se o nepřípustnou zpětnou účinnost zákona, neboť samotné opatření, které je vůči žalobkyni přijato, působí až do budoucna (§ 8 odst. 3 sankčního zákona). Dřívější jednání, spolupráce a zapojení do aktivit, k němuž žalovaná přihlédla, slouží jako podklad pro naplnění kritéria pro zápis, přičemž podstatné je, zda je dotčené jednání způsobilé osvědčit splnění příslušných listačních kritérií v době přijetí opatření. K tomu soud uvádí, že žalovaná správně uvážila, že tomu tak v případě žalobkyně bylo.

72. Soud dále konstatuje, že postup zvolený žalovanou je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU.

73. Soud poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci ve věci C-225/17 P, Islamic Republic of Iran Shipping Lines (IRISL) v. Rada. Soudní dvůr v něm potvrdil, že Rada může subjekt znovu zařadit na seznam i s využitím skutkových okolností a důkazů, které existovaly již před změnou kritérií pro zápis. Uvedené lze dle přesvědčení soudu vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, byť se nejedná o změnu listačních kritérií, ale o přímo o jejich prvotní stanovení (zde sankčním zákonem). Omezení zjištění jen na jednání, k němž došlo po přijetí sankčního zákona, by dle názoru soudu bylo v rozporu s jeho účelem, tj. zamezení budoucích jednání nebo jejich opakování.

74. Rovněž lze přisvědčit žalované, že z pohledu judikatury Soudního dvora EU jsou pro zařazení či zápis na sankční seznam relevantní jednání, ke kterým došlo i během pěti let před zápisem. Uvedené vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-72/23 P, PKK v. Rada, jenž byl vydán krátce před vydáním napadených usnesení. Soud k tomu uvádí, že jednání, které žalovaná při svém rozhodování vzala v úvahu, časové kritérium pěti let splňuje, šlo o jednání setrvalé a kontinuální; žalovaná správně přihlédla při posuzování činností žalobkyně k době jejich trvání v celém kontextu. Aktuálnost hrozby do budoucna má soud za osvědčenou; s ohledem na povahu zjištěného dlouhodobého jednání soud považuje obavu žalované, že by žalobkyně mohla ve své činnosti pokračovat, za důvodnou.

75. Soud pouze na okraj poznamenává, že opatření vůči žalobkyni má převážně preventivní a zajišťovací, nikoli trestní povahu (srovnej: rozsudek Tribunálu Soudního dvora EU ve věci T-313/22, Abramovič v. Rada, bod 80), tudíž by užití principů nepravé retroaktivity bylo v zásadě přípustné. V dané věci se nicméně o nepravou retroaktivitu nejedná, neboť opatření působí do budoucna.

76. Soud tak shrnuje, že skutečnost, že rozhodné jednání nastalo před přijetím sankčního zákona, sama o sobě nevylučuje jejich použití jako důvodu pro zařazení na sankční seznam.

77. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá zásah do práva na svobodu myšlení a projevu.

78. Městský soud v Praze předně podotýká, že žalobkyně svoji námitku, že zařazením na vnitrostátní sankční seznam byla postižena její žurnalistická a publikační činnost, formulovala značně obecně, neobjasnila, v čem konkrétně takový namítaný zásah spatřuje. Soud sám pak po seznámení se s veškerými podklady předloženými žalovanou (tedy zejména s utajovanými informacemi) takový zásah nezjistil, a ani na základě odůvodnění obou přezkoumávaných rozhodnutí soud neshledal, že by zařazení na seznam zasáhlo do práv žalobkyně na svobodu myšlení a projevu.

79. Blíže k tomu soud uvádí, že žalobkyně především nebyla postižena za zastávání a publikování svých vlastních názorů. Důvodem zařazení žalobkyně na sankční seznam byla její činnost ve prospěch Ruské federace na území České republiky, tj. záměrně skryté „vlivové působení, šíření jednostranných narativů a propagandy Ruské federace s cílem poškodit důvěru v občanské a demokratické hodnoty v ČR, v EU a jejích členských státech“ (viz odůvodnění usnesení o zařazení na sankční seznam). Omezující opatření tedy nebylo odůvodněno samotným obsahem jejích názorů, nýbrž její rolí při podpoře Ruské federace (zjednodušeně řečeno).

80. Dále soud uvádí, že zařazení žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam nepředstavuje zásah do její žurnalistické a publikační činnosti, neboť žalovaná nestanovila omezující opatření spočívající v zákazu projevů nebo novinářské činnosti. Opatření vůči žalobkyni spočívalo v zmrazení veškerých finančních prostředků a hospodářských zdrojů, které jí patří (čl. 2 bod 1 nařízení Rady 2024/2642), a v omezení nebo zákazu pohybu žalobkyně na území České republiky (ust. § 8a zákona o provádění mezinárodních sankcí).

81. Soud samozřejmě nepřehlédl souvislost s novinářskou činností žalobkyně v tom smyslu, že při rozhodování o zařazení na sankční seznam bylo vycházeno z obsahu žalobkyní publikovaných článků; a rovněž v tom smyslu, že realizací omezujících opatření je jistě fakticky ztížena možnost, aby žalobkyně pokračovala v publikační činnosti v České republice. Ani v tomto ohledu se však dle přesvědčení soudu nejedná o nepřípustný zásah do práva žalobkyně na svobodu myšlení a projevu (k tomu srovnej rozsudek Tribunálu ve věci T-262/15, Kiselev v. Rada). Soud zde poměřil zájem chráněný sankčním zákonem se zájmem na ochraně svobody projevu, a nepochybuje, že zájem České republiky na zachování a obnově mezinárodního míru a bezpečnosti a podpoře demokracie a právního státu nad žalobkyní tvrzeným dotčeným právem převažuje. Žalovaná nepostupovala neproporcionálně, neboť ve svém usnesení o zařazení žalobkyně na sankční seznam stanovila, že budou uplatněna opatření, která jsou způsobilá naplnit požadovaný zákonný cíl, jsou potřebná a nezbytná k ochraně sledovaného cíle, a vzhledem k sledovanému cíli nejsou zjevně nepřiměřená. Soud se přitom neztotožňuje s blíže nespecifikovanou námitkou žalobkyně, že existuje mírnější, stejně účinná alternativa. Ministerstvo zahraničních věcí pak v odůvodnění rozhodnutí o námitce pečlivě zdůvodnilo, proč jsou opatření, která byla vůči žalobkyni přijata, tedy zmrazení veškerých finančních prostředků a hospodářských zdrojů a omezení či zákaz pobytu a vstupu na území ČR, proporcionální, přihlédlo mimo jiné též k tomu, že články, jejichž zveřejnění žalobkyně zajišťovala a jejichž obsah připravovala, resp. upravovala, napomáhaly poškozování hodnot, na kterých je založen ústavní pořádek České republiky (viz str. 8 odůvodnění). Napadená usnesení tak obstojí z hlediska zákonnosti, legitimního cíle, nezbytnosti a přiměřenosti. Vzhledem k uvedenému soud neshledal vznesenou žalobní námitku důvodnou.

82. V pátém žalobním bodu žalobkyně poukazuje na nevypořádání námitky nerovného zacházení.

83. Soud k tomu doplňuje, že žalobkyně v podaných námitkách poukázala na dvě blíže nespecifikovaná soudní rozhodnutí ve věci žalobců V. S. a A. B., namítala, že jim byl nejdříve zrušen trvalý pobyt pro údajnou hrozbu, ale soud následně tato rozhodnutí zrušil, tedy nebyli zařazeni na sankční seznam; měla za to, že v její věci je rozhodováno přísněji, ač jde o věci srovnatelné. V napadeném usnesení o zamítnutí námitek jsou vznesená tvrzení označena za nekonkrétní a nedoložená, proto není možné posoudit podobnost s případem žalobkyně. Je však zřejmé, že jmenované osoby nebyly zapsány na vnitrostátní sankční seznam, tudíž v jejich případě bylo rozhodováno na jiném právním základě a rozhodnutí soudů týkající se těchto osob nelze považovat ve vztahu k případu žalobkyně za precedenční.

84. Soud souhlasí s žalovanou, že žalobkyně poskytla málo identifikačních vodítek na to, aby se žalovaná mohla k předmětným rozsudkům správních soudů kvalifikovaně vyjádřit. Ani soud tak nemůže učinit. Žalobkyně označila věci pouze jmény dotčených cizinců. Na základě úřední činnosti soud ověřil, že namítané věci nebyly (nejsou) vedeny ve jmenné databázi u Městského soudu v Praze, soud je proto nemohl dohledat. Soud pak nemohl věci vyhledat ani ve veřejně přístupné databázi soudní judikatury evidované Nejvyšším správním soudem, neboť ta neumožňuje použít jméno fyzické osoby jako vyhledávací kritérium. Soud tedy konstatuje, že, stejně jako žalovaná, není s odkazovanými rozsudky seznámen. Z důvodu procesní ekonomie však soud nevyzýval žalobkyni k rozvedení své žalobní námitky a upřesnění tvrzení. Žalobkyně totiž jednoznačně uvedla, že v případě obou dotčených cizinců se jednalo o problematiku zrušení trvalého pobytu. Je patrné, že odkazované případy jsou odlišné od případu posuzovaného, neboť se zabývaly jinou skutkovou a právní otázkou. Soud by proto při posuzování důvodnosti žalobní námitky k odkazovaným rozsudkům přihlédnout nemohl.

85. Ze stejného důvodu zřejmé odlišnosti předmětných věcí pak nelze než aprobovat názor žalované formulovaný v odůvodnění zamítnutí námitek, dle nějž „vzhledem k tomu, že uvedené osoby nebyly zapsány na vnitrostátní sankční seznam, je zřejmé, že omezující opatření byla přijata na jiném právním základě. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí soudů týkající se těchto osob považovat ve vztahu k zápisu (žalobkyně) na vnitrostátní sankční seznam za precedenční.“ (str. 8 odůvodnění). Žalobní námitka tedy není důvodná.

86. V šestém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s právním názorem žalované o zjevné bezpředmětnosti vznesených námitek.

87. Městský soud vyšel z právního názoru Nejvyššího správního soudu vysloveného v rozsudku ze dne 31. 7. 2025 č.j. 7 As 308/2024-55, který nepokládá usnesení o zařazení na sankční seznam za „akt obdobný individuálnímu správnímu rozhodnutí, nýbrž svou povahou zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Postup vlády totiž nevykazuje natolik formalizované znaky, aby jej bylo možné považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“ (viz též bod 63 tohoto rozsudku). Je-li napadené usnesení svou povahou zásahem ve smyslu ust. § 82 s. ř. s., pak pominutí účinků zásahu nebrání meritorními vypořádání námitek. Soud tak nepřisvědčuje stanovisku formulovanému v odůvodnění o zamítnutí námitek, dle nějž pokud je vznesena námitka proti usnesení o zápisu žalobkyně na sankční seznam, které již z důvodu pozdějšího zrušení zápisu nevyvíjí právní účinky, „je třeba považovat námitku proti zápisu na vnitrostátní sankční seznam za zjevně bezpředmětnou a z toho důvodu ji zamítnout.

88. V posuzované věci se ovšem dle názoru soudu jedná spíše o akademickou otázku. Je totiž skutečností, že žalovaná (resp. ministerstvo zahraničních věcí ve svém odůvodnění) i přes ponejprv formulovaný názor o bezpředmětnosti námitek následně „nad rámec svého názoru“ veškeré vznesené argumenty zohlednila, řádně na ně reagovala, a přesvědčivě odůvodnila, proč uplatněné námitky nepovažuje za důvodné. Žalovaná tak své povinnosti vypořádat žalobní námitky z hlediska posouzení, zda dočasné zařazení žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam zasáhlo do jejích práv, nakonec plně dostála. Žalobkyně ostatně ani v žalobě neuvádí, že by některá z námitek byla žalovanou opomenuta. A ani soud takovou opomenutou námitku v odůvodnění zamítnutí námitek nenalezl. Soud proto vznesenou žalobní námitku považuje za nerelevantní pro uvážení o zákonnosti napadeného usnesení.

89. V sedmém žalobním bodu žalobkyně namítá hrubé porušení zásady rovnosti stran. Podstatou žalobního bodu je poukaz na následné mediální zveřejnění konkrétních a detailních informací o údajném financování, řízení ze strany důstojníka GRU A. Š., či o kontaktech s politiky, a námitka, že za této situace přestává existovat legitimní důvod pro utajování informací před žalobkyní.

90. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2116/21. Ústavní soud v něm uvedl: „Utajované informace mohou být pouze takové, jejichž vyzrazením by mohlo dojít k některému ze zákonem vymezených následků. Nedává totiž žádný rozumný smysl, aby byla jako utajovaná informace uváděna taková, která je veřejně dostupná. Postup Ministerstva vnitra, které opře své rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství o okolnosti, pro jejichž utajování není dán žádný zákonný a ani rozumný důvod, neboť jsou žadateli dobře známé a veřejně dostupné, je porušením práva žadatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 91. Soud vycházel též z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2024 č.j. 8 Azs 17/2024-39, kde Nejvyšší správní soud pro případ, kdy některé části utajované informace jsou veřejně dostupné, hovoří o povinnosti správních orgánů ověřit u původce utajení, zda a případně z jakého důvodu nelze dotčený subjekt s některou částí obsahu utajované informace seznámit, a proč by seznámení dotčeného subjektu s touto částí zmařilo účel utajení. Nejvyšší správní soud ovšem dále v odůvodnění svého rozsudku poznamenal, že i když je část utajovaných informací veřejně dostupná, není ještě zcela vyloučeno, že se bude jednat o informaci hodnou utajení například z důvodu, že z ní může účastník odvodit informace, které mu mají zůstat znepřístupněny.

92. Dle přesvědčení městského soudu se však v nyní posuzované věci o takové případy zvažované odkazovanou judikaturou nejedná. Žalobkyně předložila soudu článek z MF Dnes ze dne 30. 7. 2025. Městský soud ověřil, že předmětný článek neobsahuje žádnou informaci, která by byla relevantní pro posouzení jednání žalobkyně, a která by současně nebyla, byť jinými slovy, uvedena v odůvodnění napadených rozhodnutí. Obě napadená usnesení jsou přitom veřejně přístupná. Zejména k tomu soud odkazuje na str. 5 a násl. odůvodnění usnesení o zamítnutí námitek, kde je popsáno, že žalobkyni řídil a financoval příslušník ruské vojenské rozvědky GRU A. Š., dále jsou popsány zcela konkrétní detaily o odměnách žalobkyně za vytčená jednání, včetně výše obdržených finančních prostředků, způsobu výplaty atp. Co se týče v článku zmíněných kontaktů žalobkyně s některými politiky, je třeba uvést, že kontakty s politiky nebyly důvodem pro zařazení žalobkyně na vnitrostátní sankční seznam, jedná se tedy o informace nerelevantní.

93. Soud tak nepřisvědčuje žalobkyni, že by veřejnost disponovala prostřednictvím médií konkrétními informacemi o údajných důvodech jejího zařazení na sankční seznam, zatímco jí samotné žalovaná tyto informace odmítá sdělit s odkazem na ochranu utajovaných informací.

94. Soud tak uzavírá, že vznesená námitka nemá vliv na posouzení zákonnosti přezkoumávaných rozhodnutí. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 95. Soud závěrem opakuje, že při přezkumu napadeného rozhodnutí nebyl vázán rozsahem žalobních bodů, nicméně ani v rámci „širšího“ přezkumu nezjistil žádné pochybení, které by mohlo vést k závěru o nezákonnosti přezkoumávaných rozhodnutí. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

96. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů nepřísluší. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, avšak nevznikly jí žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti. Proto jí soud jejich náhradu nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 13. srpna 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.