6 A 13/2012

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: M. P. nar. X, bytem K. 204, zastoupen JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou se sídlem v Praze 10, K sokolovně 37/2, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, Praha 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. listopadu 2011, č.j.: 1037/2011-160-SPR/3, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru provozu silničních vozidel ze dne 22. listopadu 2011, č.j. 1037/2011-160-SPR/3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Zuzany Greco, advokátky.

Odůvodnění

Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2011, č.j. 1037/2011-1060-SPR/3, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravních přestupků ze dne 26. 5. 2011, č.j.: MHMP 435225/2011/Kuk, sp. zn.: S-MHMP 76143/2011/Kuk, a kterým bylo toto rozhodnutí o uložení pokuty za správní delikt potvrzeno. Žalobce uvedl, že mu byla uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 125 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., i když v daném případě k přikázání ani svěření vozidla jiné osobě nedošlo a dojít nemohlo. Žalobce uvedl, že dispozici nakládat s předmětným motorovým vozidlem pozbyl jeho prodejem. Následně došlo k tomu, že kupující od kupní smlouvy odstoupil, proto žalobce kupní smlouvu fyzicky zlikvidoval a proto poté, kdy byl vyzván k podání vysvětlení, nemohl již pro časový odstup kupujícího nijak identifikovat. Žalobce vyslovil názor, že identifikaci kupujícího na něm po více než 4 měsících od spáchání deliktu nelze požadovat. Dle žalobce správní orgán ustanovení § 125 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb. vyložil nepřípustně rozšiřujícím způsobem. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 28/2006 pak žalobce dovozoval, že v daném případě nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty správního deliktu a jeho spáchání tedy nebylo prokázáno. V případě, že správní orgán v odvolacím řízení potvrzuje prvostupňové rozhodnutí, nemůže při zvoleném způsobu rozhodování do výroku zasahovat, rozšiřovat jej či změnit, jak se stalo v daném případě. Žalovaný navíc potvrdil správní rozhodnutí, které není řádně odůvodněno, které neobsahuje řádnou specifikaci skutku, kterého se měl žalobce dopustit, a neobsahuje žádné další prokazatelné důkazy o tom, že byl skutek žalobcem skutečně spáchán. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že dne 3. 12. 2010 bylo zjištěno, že vozidlo tovární značky Mercedes SPZ X překročilo o 20 km/h nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou v úseku v Praze 4, v ulici 5. května. Provozovatelem uvedeného vozidla byl podle registru vozidel v tento den žalobce. Žalovaný popsal průběh řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo. K žalobním námitkám uvedl, že z výpisu centrálního registru vozidel vyplývá, že provozovatelem předmětného vozidla byl od 11. 3. 2009 do doby správního řízení žalobce, který tvrzenou skutečnost, že dne 3. 12. 2010 nebyl provozovatelem předmětného vozidla, ničím neprokázal. Jako provozovatel vozidla měl povinnost znát údaje osoby, která dne 3. 12. 2010 předmětné vozidlo řídila, když jí řízení tohoto vozidla svěřil. K časovému odstupu od zjištění přestupku do podání vysvětlení žalovaný uvedl, že žalobce se na Městskou policii hl. m. Prahy dostavil 25. ledna 2011, tedy necelé dva měsíce po uvedeném přestupku. Pokud se jedná o jednání na Magistrátu hl. m. Prahy dne 21. 4. 2011, zde žalobce do protokolu neuvedl žádné nové skutečnosti. Odvolal se na odpor proti příkazu o uložení pokuty. Žalobcem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu se týkal zcela jiného případu a závěry z něj vyplývající nelze bez dalšího vztahovat na předmětný případ. V daném případě za užití vozidla odpovídal žalobce jako podnikající fyzická osoba. Žalovaný nerozšířil nepřípustným způsobem výrok prvostupňového rozhodnutí, pouze zpřesnil výrokovou část prvostupňového rozhodnutí. Nezměnil kvalifikaci správního deliktu, ani druh a výši sankce. Jinou formulaci rozhodných skutečností nelze považovat za změnu nebo rozšíření výroku. K namítanému porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod žalovaný uvedl, že povinnost znát údaje potřebné k určení totožnosti osoby, které přikázal nebo svěřil samostatné řízení vozidla, je provozovateli vozidla, tedy žalobci, stanovena přímo zákonem o silničním provozu. Ze spisové dokumentace je dle žalovaného zřejmé, že správní orgány obou stupňů postupovaly v souladu s principy obsaženými v příslušných právních předpisech. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce odkázal na důvody uvedené v žalobě a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí z těchto důvodů zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Zástupce žalovaného pak s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření žalobě navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze správního spisu, který byl soudu předložen, vyplývá, že dne 3. 12. 2010 v ulici 5. května, v Praze 4 ve směru na centrum překročilo povolenou rychlost vozidlo registrační značky X, u něhož byl v centrálním registru vozidel jako provozovatel zapsán M. P. Dne 25. 1. 2011 byl s M. P. sepsán zápis o podání vysvětlení Městskou policií hl. m. Prahy. Jmenovaný uvedl, že v době spáchání přestupku, tj. 3. 12. 2010, bylo vozidlo prodáno soukromé osobě. Podle kupní smlouvy bylo možné do 7 dnů ode dne převzetí vozidla toto vrátit. Následně po 3. 12. 2010 došlo k vrácení vozidla a kupní ceny, a proto si doklad o prodeji neuschoval. K osobě kupujícího tedy nemůže uvést žádné údaje. Následně byl M. P. vyzván přípisem Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 28. 1. 2011 k doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí s tím, že správní orgán žádá o uvedení skutečností potřebných k určení totožnosti řidiče v době spáchání přestupku. Současně byl poučen o možnosti k věci se vyjádřit. Následně dne 9. 3. 2011 vydal odbor dopravních přestupků Magistrátu hl. m. Prahy příkaz o uložení pokuty ve výši 3.000,- Kč za spáchání správního deliktu podle § 125 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 361/2000 Sb.). Proti tomuto příkazu o uložení pokuty podal M. P. odpor. Poté odbor dopravních přestupků Magistrátu hl. m. Prahy vydal dne 24. 5. 2011 rozhodnutí, č.j. MHMP-435225/2011/Kuk, sp. zn. S-MHPM 76143/2011/Kuk, kterým rozhodl, že M. P. jako fyzická osoba podnikající podle zvláštního právního předpisu je vinen, že jako provozovatel motorového vozidla, tovární značky Mercedes, registrační značky X, přikázal nebo svěřil samostatné řízení tohoto vozidla osobě, o níž neznal údaje potřebné k určení její totožnosti. Osoba, ke které nejsou známy tyto údaje, řídila uvedené vozidlo v provozu na pozemních komunikacích dne 3. 12. 2010 kolem 22.53 hodin v ulici 5. května, Praha 4 směr centrum. Výše popsaným jednáním tak spáchal jiný správní delikt dle § 125 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., za což se mu podle § 125 odst. 1 téhož zákona s přihlédnutím k § 125 odst. 6 uvedeného zákona ukládá pokuta ve výši 3.000,- Kč a dále povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální částce 1.000,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán vyjmenoval podklady, ze kterých vycházel při vydání rozhodnutí (oznámení přestupku Městskou policií hl. m. Prahy ze dne 25. 1. 2011, odpor proti příkazu o uložení pokuty, záznam z centrálního registru vozidel) a zkonstatoval jejich obsah. Ze skutečnosti, že M. P. byl dle evidence motorových vozidel v době spáchání přestupku provozovatelem předmětného vozidla, dovodil jeho povinnost vědět, komu přikázal nebo svěřil řízení tohoto vozidla v době spáchání uvedeného přestupku. V další části odůvodnění rozhodnutí se správní orgán vypořádal s úvahami ohledně výše uložené sankce. Proti tomuto rozhodnutí podal M. P. odvolání, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím ze dne 22. 11. 2011, č.j.: 101037/2011-160-SPR/3, tak, že odvolání se zamítá, prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Dále je ve výrokové části uvedeno, že předmětné odvolání podal pan M. P. proti rozhodnutí, kterým mu Magistrát podle § 125 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2011 uložil pokutu ve výši 3.000,- Kč, neboť se podle § 125 odst. 1 písm. e) téhož zákona dopustil jiného správního deliktu tím, že svěřil řízení motorového vozidla tovární značky Mercedes, státní poznávací značky X osobě, o níž neznal údaje potřebné k určení její totožnosti při jízdě dne 3. 12. 2010 kolem 22.53 hod. v Praze 4 po ulici 5. května, přičemž uvedenému vozidlu byla naměřena rychlost jízdy vyšší, než je v uvedeném úseku povoleno. V odůvodnění rozhodnutí odvolací orgán uvedl, že vycházel ze spisové dokumentace Magistrátu a z podaného odvolání. Zopakoval dosavadní průběh řízení s tím, že z evidenčního výpisu vozidla Mercedes SPZ X jednoznačně vyplývá, že provozovatelem vozidla je od 11. 3. 2009 dosud odvolatel. Je tedy nepochybné, že byl rovněž provozovatelem vozidla dne 3. prosince 2010. Ničím nepodloženému tvrzení, že v té době, kdy byl vozidlem spáchán přestupek, nebyl jeho provozovatelem, odvolací orgán stejně jako Magistrát neuvěřil. Skutečnost, že právě dne 3. 12. 2010 nebyl provozovatelem vozidla, odvolatel nijak a ničím neprokázal. Odvolací orgán dospěl k závěru, že odvolatel není jako provozovatel vozidla zproštěn odpovědnosti znát údaje osoby, která dne 3. 12. 2010 předmětné vozidlo řídila, které jsou potřebné k určení její totožnosti. Ministerstvo neshledalo důvod pro zrušení či změnu odvoláním napadeného rozhodnutí, neboť odvolatel neuvedl nic, co by zakládalo důvod pro pochybnost, zda se jednání, kterému mu bylo kladeno za vinu, dopustil. Ve správním spise, který byl soudu předložen, jsou založeny doklady, které jsou uvedeny v odůvodnění správních rozhodnutí a které byly podkladem pro jejich vydání. Podle § 125 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění platném do 31. 7. 2011 obecní úřad obce s rozšířenou působností uloží pokutu do 100.000,- Kč fyzické osobě podnikající podle zvláštního právního předpisu nebo právnické osobě, která jako provozovatel vozidla přikázala řízení vozidla nebo svěřila vozidlo osobě, o niž neznala údaje potřebné k určení její totožnosti. Dne 1. 8. 2011 nabyl účinnosti zákon č. 133/2011 Sb., o změně zákona č. 361/2000 Sb., kterým bylo ustanovení § 125 zrušeno. V daném případě k jednání, za které byla žalobci uložena pokuta, došlo dne 3. 12. 2010. Správní orgány toto jednání posuzovaly z hlediska zákona ve znění platném v době, kdy k tomuto jednání došlo. Napadené rozhodnutí však bylo vydáno již po změně zákona č. 361/2000 Sb. provedené zákonem č. 133/2011, který s účinnosti od 1. 8. 2011 ustanovení § 125 zrušil a v zákoně byla úprava správních deliktů obsažena v jiných ustanoveních. Žalobce námitku vztahující se ke změně právní úpravy v době od spáchání jednání do vydání napadeného rozhodnutí sice nevznesl, ale je třeba vycházet z judikatury NSS, který v rozsudku ze dne 29.10.2009 č.j. 4 Ads 42/2009-85 uvedl, že přezkumný soud je povinen k použití nesprávného právního předpisu nebo nesprávného znění ustanovení právního předpisu přihlédnout zejména v případech správního trestání i z úřední povinnosti. Judikaturou správních soudů pak také bylo jednoznačně konstatováno, že pro postup správního orgánu při vyvození odpovědnosti za správní delikt platí princip zakotvený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, a proto platí, že vyvození odpovědnosti a uložení postihu za správní delikt je nutno posoudit podle právní úpravy platné v době, kdy k jednání došlo, avšak jen tehdy, není-li právní úprava účinná v době vydání rozhodnutí pro postihovanou osobu příznivější. V daném případě není z napadeného rozhodnutí zřejmé, zda a jakým způsobem žalovaný zvážil odpovědnost žalobce za spáchání předmětného správního deliktu právě z tohoto pohledu a jakým způsobem uvážil o možnosti uložení sankce z hlediska nové právní úpravy. Na žalovaném bylo, aby se zabýval tím, že ustanovení § 125 zákona č. 361/2000 Sb. bylo zrušeno a zda a v jaké podobě obsahuje nová právní úprava obdobnou skutkovou podstatu správního deliktu. Napadené rozhodnutí takové hodnocení neobsahuje, žalovaný vycházel pouze z úpravy platné do 31. 8. 2011. Vzhledem k tomu, že úvaha o tom, zda nová právní úprava není pro žalobce příznivější, není v odůvodnění napadeného rozhodnutí obsažená, nezbylo soudu než napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pokud se jedná o tvrzení žalobce, že nebylo na místě uložení pokuty, neboť dne 3. 12. 2010 nebyl provozovatelem uvedeného vozidla, k tomu je třeba uvést, že žalobce toto své tvrzení ničím nedoložil a nenavrhl provedení žádného důkazu, který by jeho tvrzení mohl prokázat. Za této situace správní orgány nevycházely oprávněně z údajů uvedených v registru vozidla. Pokud se jedná o námitku týkající se výroku napadeného rozhodnutí, zde musí soud konstatovat, že výrok neodpovídá ustanovení § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále je správní řád), ze kterého vyplývá, jakým způsobem odvolací orgán rozhoduje. V daném případě lze z odůvodnění napadeného rozhodnutí dovodit, že odvolací orgán měl v úmyslu zejména odvolání zamítnout a prvostupňové rozhodnutí potvrdit. V takovém případě pak nebylo na místě učinit součástí výroku i zpřesnění údajů týkajících se popisu skutku. Pokud by měl odvolací orgán za to, že je třeba výrok prvostupňového rozhodnutí změnit, potom mohl postupovat podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Ovšem v takovém případě součástí výroku nemůže být rozhodnutí o tom, že odvolání se zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Lze tedy přisvědčit poukazu žalobce na to, že výrok napadeného rozhodnutí neodpovídá příslušné právní úpravě. Ovšem na druhou stranu tento nedostatek dle názoru soudu sám o sobě nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť novým popisem skutku nedošlo fakticky k jeho rozšíření či změně. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 soudního řádu správního. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů v řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Pokud se jedná o odměnu zástupkyně žalobce, zde soud dospěl k závěru, že je třeba postupovat podle § 60 odst. 7 soudního řádu správního, neboť důvody vymezené v žalobě by samy o sobě ke zrušení napadeného rozhodnutí nevedly. Soud napadené rozhodnutí zrušil proto, že sám z úřední povinnosti zkoumal správnost úvahy žalovaného při použití právních předpisů. Proto soud náhradu nákladů řízení za zastoupení žalobci nepřiznal. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. a. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 22. září 2016 JUDr. Karla Cháberová v.r. předsedkyně senátu Usnesení Městský soud v Praze rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Karlou Cháberovou v právní věci žalobce: M. P. nar. X, bytem K. 204, zastoupen JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou se sídlem v Praze 10, K sokolovně 37/2, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, Praha 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. listopadu 2011, č.j.: 1037/2011-160-SPR/3, takto: Písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2016, č.j. 6A 13/2012-47, se v odůvodnění o p r a v u j e tak, že na straně 4 rozsudku v posledním odstavci předposlední věta správně zní: Napadené rozhodnutí takové hodnocení neobsahuje, žalovaný vycházel pouze z úpravy platné do 31.7.

201. Písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2016, č.j. 6A 13/2012-47, se v odůvodnění o p r a v u j e tak, že na straně 5 rozsudku ve druhém odstavci poslední věta správně zní: Za této situace správní orgány vycházely oprávněně z údajů uvedených v registru vozidla. Odůvodnění O žalobě žalobce Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 22. září 2016, č.j. 6A 13/2012-47, tak, že rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru provozu silničních vozidel ze dne 22. listopadu 2011, č.j. 1037/2011-160-SPR/3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Zuzany Greco, advokátky. Při písemném vyhotovení rozsudku došlo v odůvodnění k chybnému uvedení data platnosti zákona č. 361/2000 Sb. do nabytí účinnosti novely zákonem č. 133/2011 Sb. Namísto správného data „do 31. 7. 2011“ bylo nesprávně uvedeno chybou v psaní „do 31.8.2011“. Dále při písemném vyhotovení rozsudku došlo v odůvodnění k nesprávnému uvedení slova „nevycházely“ ve větě „Za této situace správní orgány nevycházely oprávněně z údajů uvedených v registru vozidla“. Správně mělo být uvedeno slovo „vycházely“ a věta tedy má znít: „Za této situace správní orgány vycházely oprávněně z údajů uvedených v registru vozidla“. Podle § 64 s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. Podle § 164 o.s.ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Vzhledem ke shora uvedeným chybám v psaní soud postupoval podle ustanovení § 64 s.ř.s. ve spojení s § 164 o.s.ř. a zjevné chyby v psaní v odůvodnění shora uvedeného rozsudku tímto opravným usnesením opravil.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 19. prosince 2016 JUDr. Karla Cháberová v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Beranová