6 A 138/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobce: 1) P.S. 2) M.B. 3) BD Hábova 1569, bytové družstvo, IČO: 25673629 sídlem Hábova 1569/18, Praha 4) Bytové družstvo Vlachova 1511, družstvo, IČO: 25077139 sídlem Vlachova 1511/8, Praha 5) Bytové družstvo LÉTO Vlachova 1512, družstvo, IČO: 25077121 sídlem Vlachova 1512/6, Praha 6) Bytové družstvo Vlachova, IČO: 25650572 sídlem Vlachova 1510/10, Praha všichni zastoupeni advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph. D. sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1 proti žalovanému: Úřad městské části Praha 13, IČO: 00241687 sídlem Sluneční náměstí 2580/13, Praha zastoupen JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph. D. sídlem Vodičkova 704/36, Praha za účasti: 1) Trigema Stodůlky a. s., IČO: 04339142 sídlem Bucharova 2641/14, Praha zastoupena Mgr. Františkem Korbelem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 2) XPlace Lambda s. r. o., IČO: 17887356 sídlem Hradčanské náměstí 56/16, Praha zastoupena Mgr. Pavlem Fárou sídlem Na Příkopě 988/31, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. února 2025, sp. zn. R/2024/52173, č. j. R/2024/52173/7 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. února 2025, sp. zn. R/2024/52173, č. j. R/2024/52173/7, se ruší, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům 1) až 6) náhradu nákladů řízení ve výši 45 468 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně, JUDr. Petry Humlíčkové, Ph. D.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a žalobní argumentace

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím dne 20. 2. 2025 povolil užívání stavby „Bytový dům P.“ na adrese X, který se nachází na pozemcích s parc. č. XA a XB v katastrálním území X (dále též „stavba“).

2. Žalobci podávají svou žalobu jako vlastníci pozemků a staveb, které se nachází v bezprostřední blízkosti dané stavby, která je umístěna přes ulici. Tvrdí, že stavba a její užívání se přímo dotýká jejich vlastnických práv, negativní vlivy jsou dány pronikáním světla ze světelné cedule u vjezdu do garáží až do jejich obytných místností, přičemž takto se děje zejména v noci. Stavba má dvojnásobný počet podlaží oproti ostatním stavbám v rámci dané zástavby, čímž je narušováno soukromí žalobců. Rovněž je přítomno zastínění a zkrácení doby oslunění. Na severní straně stavby se nachází veřejný prostor, který je stavbou úplně zastíněn. V důsledků výstavby tří věží stavby jsou byty a nebytové prostory v zimních měsících výrazně zastíněny, čímž dochází k omezení pohody bydlení. Rovněž byla podstatně narušena stávající koncepce daného sídliště, a to v důsledku zásadního přesahu lokálního výškového průměru staveb. Kvalita bydlení byla podstatně snížena zahuštěním zástavby. Stavba dále podstatně zvyšuje lokální dopravní zátěž. Tím je způsoben trvalý nedostatek parkovacích míst v okolí nemovitostí žalobců. Polovina vchodů stavby je orientována do Š. náměstí. V ulicích H. a V. má nedostatek míst k zaparkování za následek chaotické parkování, čímž dochází k ovlivnění bezpečnosti tamní dopravy. V důsledku nedostupnosti parkování žalobci shledávají zásah do možnosti řádně užívat své nemovitosti. Rovněž je zhoršena kvalita ovzduší a zvýšena koncentrace znečišťujících látek. Nepřetržitý hluk a zápach od výjezdu z podzemních garáží stavby se šíří k oknům ložnic a dětských pokojů nemovitostí žalobců. Nevhodné parkování také znemožňuje pravidelné vyvážení sběrných nádob na komunální odpad. Zhoršeny jsou tak hygienické podmínky v daných nemovitostech, stejně jako je omezena jejich řádná správa. V důsledku vydání napadeného rozhodnutí došlo k přímému zkrácení vlastnického práva žalobců. Žalobci rovněž namítají porušení svých procesních práv v řízení, které předcházelo jeho vydání.

3. Žalobci z textu napadeného rozhodnutí vyvozují, že nebylo zveřejněno na úřední desce. Jelikož jeho text získali až dne 21. 10. 2025 prostřednictvím žádosti o přístup k informacím, mají za to, že žaloba je včasná.

4. Dovolávají se svého práva na soudní ochranu i v případě, kdy nejsou vyčerpány řádné opravné prostředky, jelikož jim tyto nejsou k dispozici. Odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013-33 (body 26-27).

5. Dne 14. 5. 2024 zrušil zdejší soud rozsudkem s č. j. 14 A 41/2022-209, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 5. 2024, č. j. 14 A 41/2022-262, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 24. 7. 2023, č. j. MHMP 1467541/2023, a ze dne 2. 3. 2022, č. j. MHMP 189543/2022, o umístění a povolení stavby. Došlo tedy ke zrušení podmiňujícího rozhodnutí. Závěr zdejšího soudu následně potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 8. 2025, č. j. 4 As 97/2024-111. Napadené kolaudační rozhodnutí představuje rozhodnutí podmíněné. Proto jsou splněny podmínky formulované rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017-88. Jelikož tedy došlo ke zrušení podmiňujícího rozhodnutí, domáhají se žalobci nyní i zrušení rozhodnutí podmíněného, které je představováno právě kolaudačním rozhodnutím ze dne 20. 2. 2025.

II. Vyjádření žalovaného a zúčastněných osob

6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí. Shledává ji nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.

7. Uvádí, že práva žalobců nemohou být daným kolaudačním rozhodnutím zasažena, a to ani potenciálně. Žalobci vlastněné nemovitosti se nachází na protilehlé straně stavby, jsou odděleny zelení, nebo se nachází za rohem přes silnici. Jedna nemovitost je umístěna za čtyřproudou komunikací. Jen jeden z žalobců bydlí v blízkosti předmětné stavby. Z žaloby však neplyne, že právě on by měl být stavbou dotčen. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 43 A 113/2018-196, uvádí, že jelikož jsou nemovitosti žalobců vzdáleny desítky či stovky metrů od dané stavby, museli by žalobci tvrdil a prokázat konkrétní a intenzivní zásah. Tvrzení žalobců však byla jen stručná a obecná.

8. Dále uvádí, že žalobní námitky se netýkají předmětu kolaudačního řízení. Žalobci zmiňované vlivy (výška stavby, zastínění, oslunění, dopravní zátěž, nedostatek parkovacích míst) již byly posouzeny v rámci územního rozhodnutí a stavebního povolení. V řízení kolaudačním je pouze posuzován soulad provedení stavby s příslušným povolením a ověřenou projektovou dokumentací a rovněž splnění požadavků bezpečného užívání. Výše uvedené plyne například ze závěrů Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 8/2008-33.

9. Žalovaný odkazuje na posouzení daných otázek provedené v nově vydaných rozhodnutích Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 26. 11. 2025, č. j. MHMP 1227565/2025, a ze dne 12. 1. 2026, č. j. MHMP 1322171/2025. Dané dopady byly posouzeny rovněž příslušnými dotčenými orgány. Žalobci vznášeli tytéž námitky také v rámci územního a stavebního řízení, avšak jejich námitky nebyly shledány důvodné, přičemž rozhodnutí jsou již pravomocná. Připomíná opět rozsudek Krajského soudu v Praze se sp. zn. 43 A 113/2018, kde se soud vyjádřil rovněž k předmětu kolaudačního řízení.

10. Ve vztahu k námitce soukromí a pohody bydlení uvádí, že se jedná o hustě zastavěné městské území. Omezení soukromí vlastníků tamních nemovitostí a vyšší míra vizuálních a provozních vlivů jsou přítomny nehledě na realizaci předmětné stavby. Z judikatury správního soudů plyne, že tamní vlastníci musí budoucí stavební změny předpokládat a rovněž akceptovat (za předpokladu, že jsou prováděny v souladu s právními předpisy i územně plánovací dokumentací), přičemž cituje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2022, č. j. 9 As 135/2020-127. Stavba svými dopady vyhovuje přiměřeně místním poměrům a v podstatné míře nevybočuje z obecně vyžadovaných standardů. Zásah do pohody bydlení nad míru přiměřenou místním poměrům žalobci prokázán nebyl.

11. Ve vztahu k námitce zrušení podmiňujících rozhodnutí žalovaný uvádí následující. Poté, co zdejší soud svým rozsudkem zrušil daná podmiňující rozhodnutí, neexistovalo ke dni podání žaloby žádné pravomocné podmiňující rozhodnutí. Jeho zrušení však automaticky nezakládá zrušení podmíněného rozhodnutí. Musely by být přítomny důvody ovlivňující jeho zákonnost, což však nebylo ani tvrzeno ani prokázáno. Pouhé vyslovení nezákonnosti stavebního povolení není důvodem ke zrušení podmíněného rozhodnutí, jak uvádějí žalobci. Tito by museli dokázat konkrétní dopad na zákonnost daného rozhodnutí. Tento závěr vyplývá z žalobci nesprávně vyloženého usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu s č. j. 6 As 211/2017-88.

12. Žalovaný upozorňuje, že v době po podání žaloby došlo k vydání nových podmiňujících rozhodnutí (viz výše). Rozhodnutí ze dne 26. 11. 2025 je již pravomocné. Rozhodnutí z 12. 1. 2026 mělo nabýt právní moci v nejbližších dnech po vyhotovení vyjádření žalovaného. Proti těmto rozhodnutím by musela směřovat daná žaloba. Dodává, že v takových případech soudy zpravidla vyčkávají výsledku řízení ve věci podmiňujícího rozhodnutí, ze kterého následně vycházejí. Proto žalovaný navrhuje (v případě, že soud žalobu nezamítne z důvodů absence žalobní legitimace nebo pro nedůvodnost), aby bylo soudní řízení přerušeno, než bude rozhodnuto ve věci podmiňujících rozhodnutí.

13. Zúčastněné osoby navrhovaly žalobu zamítnout obsahově z týchž důvodů, jako žalovaný.

III. Posouzení věci Městským soudem v Praze

14. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto. Žaloba je důvodná.

15. Soud nejdříve zkoumal, zda byla žaloba podána včas. Žalobci ve svém podání uvedli, že z textu kolaudačního rozhodnutí nedovodili závěr, že by se dané rozhodnutí vyvěšovalo na úřední desce. Žalobci tak jeho text obdrželi až dne 21. 10. 2025 jako výsledek jejich žádosti o přístup k informacím. Dle § 72 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Pokud se žalobci rozhodnutí neoznamuje, běží tato lhůta ode dne, kdy se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil; nejpozději lze však žalobu podat do jednoho roku od právní moci napadeného rozhodnutí“. K tomuto lze odkázat na komentářovou literaturu zabývající se právě počátkem běhu lhůty pro žalobce, který není účastníkem řízení, v němž bylo dané rozhodnutí vydáno. „Takovému žalobci pak logicky ani žalované rozhodnutí oznámeno být nemohlo a nelze žalovanému uložit, aby napadené rozhodnutí řádně žalobci doručil, neboť taková povinnost z právních předpisů upravujících průběh řízení před správním orgánem nevyplývá. Počátek plynutí lhůty pro podání žaloby tomuto žalobci není zákonem určen. Jde tedy o legislativní mezeru, kterou je třeba řešit tak, že takovému žalobci počne plynout lhůta pro podání žaloby okamžikem, kdy se prokazatelně seznámil se skutečností, že napadené rozhodnutí bylo vydáno, i s jeho obsahem (rozsudky NSS 1 Afs 52/2014-38 a 5 Afs 10/2011-94). (…)“ /viz KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. ASPI_ID KO150_2002CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X./ Jelikož není kolaudační rozhodnutí vyvěšováno na úřední desce správního orgánu, je dle soudu zapotřebí běh dvouměsíční lhůty počítat ode dne 21. 10. 2025, kdy se žalobci mohli poprvé seznámit s obsahem napadeného rozhodnutí, tedy poté, co jim bylo rozhodnutí poskytnuto na základě jejich žádosti o informace. Žalobu bylo možné podat do 22. 12. 2025 (poslední den lhůty totiž připadl na neděli). Podána byla dne 19. 11. 2025. Lhůta pro podání žaloby tak byla zachována.

16. Soud se dále zabýval tím, zda jsou žalobci aktivně legitimováni k podání dané žaloby. Žalobci se dovolávali použití závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013-33. Žalovaný naopak tvrdil, že žalobci skutečné zkrácení svých veřejných subjektivních práv vydáním předmětného kolaudačního rozhodnutí neprokázali. Ve věci žalobců se jedná o situaci, kdy je žalobou napadáno prvostupňové rozhodnutí, jelikož žalobci neměli k dispozici žádný opravný prostředek, který by mohli podat. Soud proto shledal, že byly naplněny podmínky žalobci odkazovaného (výše uvedeného) rozhodnutí, a tak žalobci k podání této žaloby aktivně legitimováni jsou. K jejich aktivní legitimaci soud uvádí, žalobci aktivně vystupovali v územním a stavebním řízení, v nichž byli účastníci. Tvrdí, že jsou vlastníky staveb v bezprostřední blízkosti, budova je přes ulici, nezastíněná další zástavbou, proto negativní vlivy její existence se jich přímo dotýkají. Soud má takové tvrzení za dostatečné pro posouzení aktivní legitimace žalobců – stavba je v širším okolí žalobců, kteří proti ní brojí v územním i stavebním řízení jako účastníci, existence stavby ovlivní území, které užívají i žalobci, a to jak svým umístěním, tak i stavebním provedením (podmínky oslunění, zvýšení dopravy v území, s tím související kvalita ovzduší a hluková zátěž). Proto podle názoru soudu aktivní legitimaci žalobci mají i v případě napadení kolaudačního rozhodnutí na tuto stavbu.

17. Následně soud posuzoval jednotlivé žalobní námitky.

18. Ve vztahu k otázce zrušení podmíněného rozhodnutí (napadeného rozhodnutí) žalobci i žalovaný odkazovali na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017 – 88. V bodě 36 daného usnesení se uvádí: „Pokud bylo žalobou napadeno podmiňující rozhodnutí, soud v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí zpravidla vyčká na výsledek řízení o žalobě proti podmiňujícímu rozhodnutí, aby z něj mohl ve svém rozhodnutí vyjít (§ 52 odst. 2 s. ř. s.), popř. dle povahy věci může i řízení o obou žalobách spojit ke společnému projednání (§ 39 s. ř. s.). Zrušení či změna podmiňujícího rozhodnutí však nemusí vést vždy k automatickému zrušení podmíněného rozhodnutí soudem, naopak je třeba podle okolností daného případu vyhodnotit, jaký vliv má zrušení či změna podmiňujícího rozhodnutí na zákonnost rozhodnutí podmíněného.“ V bodě 37 pak dodává: „V žádném případě však aplikace této zásady nemůže vést k tomu, aby v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí byly samostatně uplatňovány a posuzovány skutkové a právní otázky týkající se svou povahou výlučně předmětu řízení o podmiňujícím rozhodnutí (aniž by je žalobce namítal v žalobě proti podmiňujícímu rozhodnutí), a aby tak byla prolamována koncentrace stanovená v příslušných ustanoveních stavebního zákona.“

19. Zdejší soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 14. 5. 2024 shledal pochybení žalovaného při posouzení výškové hladiny dané lokality. Žalovaný totiž výškovou hladinu odvozoval pouze od několika staveb s nejvyšší výškou v rámci předmětné lokality. Avšak neposoudil, zda jde o zástavbu, která je pro danou lokalitu charakteristická, a zda se jedná o její převažující výškovou hladinu. S tímto závěrem se ztotožnil i Nejvyšší správní soud, který svým rozsudkem ze dne 29. 8. 2025, č. j. 4 As 97/2024-111, zamítl kasační stížnost žalovaného (a osoby zúčastněné na řízení 1). Otázka určení výškové hladiny tak představovala důvod ke zrušení daných rozhodnutí. Zrušujícím rozsudkem posuzovaná žaloba obsahovala také další žalobní námitky, ty však tehdy zdejší soud neshledal důvodnými.

20. Soud proto nyní ve světle výše uvedené citace usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu posuzoval vliv zrušení podmiňujícího rozhodnutí na zákonnost napadeného (podmíněného) rozhodnutí. Žalovaný totiž v rámci svého vyjádření argumentoval, že v podané žalobě takový vliv nebyl tvrzen a žalobci ani nebyl nijak doložen.

21. Zrušení předmětných rozhodnutí automaticky nezakládá nezákonnost daného kolaudačního rozhodnutí. Tato skutečnost plyne z výše uvedené pasáže usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, a soud se ve vztahu k tomuto tvrzení s žalovaným ztotožňuje. Proto se poté soud podrobně zabýval formulací této žalobní námitky, a to zvláště ve vztahu k tomu, zda a jak žalobci namítali vliv zrušení podmiňujícího rozhodnutí na rozhodnutí podmíněné. Žalobci se této námitce věnovali zejména na str. 6 a 7 žaloby. V rámci této části žaloby však neuvedli žádná konkrétní tvrzení, která by se přímo týkala vlivu na zákonnost kolaudačního rozhodnutí. Pouze obecně uváděli závěry plynoucí z příslušné judikatury. Uvedli pouze obecný příklad stavebního povolení. Na to žalovaný reagoval ve svém vyjádření, kde uvedl, že vyslovení nezákonnosti stavebního povolení není důvodem pro zrušení podmíněného rozhodnutí.

22. Dále soud shledal, že žalobci výšku budovy zmínili v rámci části žaloby, kde popisovali, z jakého důvodu jsou aktivně legitimováni k podání dané žaloby. Tato argumentace je tak zahrnuta do delší pasáže, kde zmiňují negativní vlivy dané stavby na jejich nemovitosti. Namítají především narušení práva na pokojné užívání nemovitosti, ztrátu soukromí, zastínění a zkrácení doby oslunění. Dále pak také uvádějí ztíženou možnost parkování a pravidelného vyvážení nádob na komunální odpad. Na str. 5 na konci druhého odstavce uvádějí: „Žalobci tvrdí, že realizací izolovaného developerského projektu, který zásadním způsobem převyšuje svou výškou lokální průměr, došlo nejen k podstatnému narušení stávající koncepce sídliště, ale zahuštění zástavby podstatně snížilo kvalitu bydlení v okolí výškové stavby a dopadá negativně na obyvatele.“

23. Soud na tomto místě uvádí, že jednotlivé výše zmíněné námitky týkající se negativních vlivů stavby na nemovitosti žalobců nemohou být předmětem posouzení v rámci tohoto soudního řízení, jelikož nespadají mezi otázky, které jsou řešeny v rámci kolaudačního rozhodnutí. Tyto byly totiž posuzovány již v rámci předchozích rozhodnutí, a je tedy zapotřebí je napadat žalobou mířící proti nim. V tomto ohledu soud dává zapravdu žalovanému, který na směřování námitek mimo předmět kolaudačního řízení upozorňoval ve svém vyjádření. Soud má však za to, že výše citovanou námitkovou část, kde žalobci brojí proti přesahu „výšky lokálního průměru“ (tedy výškové hladiny dané lokality), je zapotřebí zohlednit, přestože je uvedena v části žaloby, která jinak není důvodná. Soud však posuzuje žalobu jako celek. Má tak za to, že žalobci měli v úmyslu brojit (mimo jiné) právě vůči nedodržení výškového limitu. V kontextu celé žaloby tak soud shledal, že ačkoli není otázka výšky přímo uvedena v části žaloby, která se věnuje požadavku zrušení podmíněného rozhodnutí, lze tento úmysl žalobců z jejich podání dovodit. Proto dospěl k závěru, že požadavek, o kterém hovořil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citované (účastníky odkazovaném) usnesení, byl naplněn. Zrušená rozhodnutí měla vliv na zákonnost daného kolaudačního rozhodnutí.

24. Pro úplnost soud uvádí, že z úřední činnosti je mu známo, že u zdejšího soudu probíhá pod sp. zn. 15 A 198/2025 řízení, v němž je napadeno další odvolací rozhodnutí ve věci této stavby, o níž nebylo ke dni vydání tohoto rozsudku věcně rozhodnuto. Tato skutečnost nemá žádný vliv na posouzení zákonnosti této žaloby, soud jí tak pouze poznamenává.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

25. Z výše uvedených důvodů soud výrokem I. napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému zpět k dalšímu řízení.

26. Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

27. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Tento výrok je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že ve věci byli úspěšní žalobci, mají nárok na tyto náklady řízení. Náklady žalobců za řízení o žalobě tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za žalobu u každého z účastníků (tedy celkem 18 000 Kč) a odměna advokáta. Ta zahrnuje u každého z nich dva úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení a sepsání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], přičemž za každý z nich náleží částka 4 620 Kč u prvního z žalobců [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč pro všechny žalobce (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). U druhého a dalšího žalobce se odměna snižuje o 20 %, 40 %, 60 % a 80 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, takže u druhého žalobce činí za dva úkony 7 392 Kč, u třetího žalobce 5 544 Kč, u čtvrtého žalobce 3 696 Kč, u pátého a šestého žalobce 1 848 Kč. Za řízení o žalobě tak zástupci žalobců náleží odměna a náhrada hotových výdajů pro šest účastníků, u druhého a dalšího účastníka snížená o příslušnou procentní výměru, celkem jde o 29 568 Kč, režijní paušály pak ve výši 900 Kč (dva režijní paušály po 450 Kč).

28. Osobám zúčastněným na řízení 1) ani 2) soud výrokem III. náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud jim totiž neukládal žádnou povinnost, ani nebyl přítomen žádný důvod hodný zvláštního zřetele (§ 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 13. srpna 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r. předseda senátu