6 A 14/2024

Rubrum

č. j. 6 A 14/2024-98 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobkyň: a) X. A. bytem X. b) X. B. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2023, č.j. MZE-15873/2023 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Předmět řízení 1. Právní předchůdce žalobkyň pan X. X. se v postavení žalobce domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále „prvostupňový orgán“) ze dne 14. 2. 2022 č.j. SZIF/2022/0287799 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 2 6 A 14/2024 Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o jednotnou platbu na plochu za rok 2017.

2. Podstatou sporu je posouzení, zda měl žalobce nárok na zemědělskou dotaci - jednotnou platbu na plochu jím označených zemědělských pozemků za rok 2017. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že žalobce do žádosti o poskytnutí jednotné platby uvedl na pozemky DPB 3201/17 (4 ha, dále také „první pozemek“), DPB 3201/15 (3,07 ha, dále také „druhý pozemek“) a DPB 3308/7(0,5 ha, dále také „třetí pozemek“). Prvostupňový orgán provedl v roce 2020 kontrolu prostřednictvím dálkového průzkumu a následně dne 27. 8. 2020 i kontrolu na místě, při které zjistil, že první pozemek je dlouhodobě neudržovaný, pouze ve střední části byla provedena seč o výměře 0,05 ha, na pozemku se ve větší míře vyskytují dřeviny a zetlelá stařina, z čehož vyplynulo, že kultivace nebyla prováděna od roku 2016. Jižní část třetího pozemku byla osázena vzrostlými neovocnými dřevinami cca od roku 2012, na zbytku se vyskytují ovocné stromy.

4. V roce 2016 byly první i druhý pozemek evidovány jako travní porost na orné půdě, neobhospodařování bylo zjištěno kontrolou i z historických ortofotomap. Kontrola je zaměřená na plnění podmínek v aktuálním kontrolním období, ale pokud je učiněn nález zasahující i do minulých let, jsou posuzovány i podmínky plnění v uplynulých letech. Kritéria pro posouzení, zda jsou zemědělské plochy udržovány ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin, stanovují členské státy EU.

5. Třetí pozemek byl evidován jako ovocný sad, ale na části o výměře 0,08 ha bylo při kontrole zjištěno osázení neovocnými dřevinami (smrk, borovice, dub) v souvislém porostu. Žalobce tvrdil, že v roce 2005 vysázel skupinu lesních stromů za účelem zmírnění obtěžování hlukem a pěstování jedlých hub a malin. Porost označil za ekologicky významný prvek jakožto skupinu dřevin, avšak pro vytvoření plochy využívané v ekologickém zájmu by musel žalobce tuto skutečnost deklarovat v žádosti, což neučinil. Žalobce proto v části pozemku o výměře 0,08 ha nesplnil podmínku poskytnutí platby na kulturu ovocný sad a tato výměra nemůže být započítána do zjištěné plochy.

6. Žalovaný shrnul, že z uvedených důvodů vznikl rozdíl mezi plochou uvedenou v žádosti a plochou zjištěnou v rámci kontroly na místě o velikosti 7,1 ha, výměra plochy způsobilé pro poskytnutí platby proto činila 1,27 ha. Na základě toho žalovaný vypočetl sankci v částce 28 271,6 Kč a platbu v částce 4 289,71 Kč, z čehož vyplývá konečná výše jednotné platby na plochu pro rok 2017 v částce 0 Kč, s tím, že zbývající částka sankce bude odečtena z poskytovaných plateb v průběhu tří následujících let. Námitky žalobce byly shledány nedůvodnými. Žaloba 7. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí.

8. Žalobce uvedl, že mu bez právního důvodu byla zamítnuta žádost o jednotnou platbu na plochu za rok 2017. Žalobce je vlastníkem zemědělské usedlosti a přilehlých pozemků o výměre cca 8,5 hektaru. Pozemky s převážně travním porostem obhospodařuje ručně nekonvenčním způsobem, tj. bubnovou sekačkou, mačetou a ručním vytrháváním plevele, náletové dřeviny řeže motorovou a ruční pilou. Pozemky s travním porostem leží z velké části v ochranném pásmu vodních zdrojů a travní porost chrání půdu před erozí a odparem, Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 3 6 A 14/2024 posečená tráva půdu organicky pohnojí a dodá jí humus. Žalobce tedy hospodaří ekologickým způsobem.

9. Žalobce svůj nárok na poskytnutí jednotné platby na plochu pro rok 2017 na shora uvedené pozemky odvodil z čl. 36 nařízení EU č. 1307/2013 s tím, že první a druhý pozemek s travním porostem obhospodařoval v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. c) bodu ii) nařízení, tj. udržoval jej ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin bez přípravy nad rámec běžných zemědělských metod a strojů.

10. Žalovaný nesprávně posoudil klíčovou otázku ohledně toho, zda jsou pozemky zemědělsky obhospodařovány. Výklad žalovaného má za následek splynutí pojmu konvenční zemědělská činnost a nekonvenční zemědělská činnost, a faktickou nemožnost nekonvenční zemědělské činnosti, protože spásaný nebo plošně traktorově sečený travní porost není možné dále udržovat nekonvenčně. Uvedené pozemky byly žalobcem v roce 2017 řádně udržovány. Ust. § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. neumožňuje diktovat zemědělcům nesprávný a nezákonný způsob obhospodařování travního porostu. Jediná relevantní kritéria pro zemědělskou činnost žalobce jsou definice travního porostu a trvalého travního porostu v nařízení vlády č. 307/2014 Sb. Evidence využití půdy slouží mimo jiné k ověřování správnosti údajů uvedených v žádosti o dotaci a ke kontrole splnění podmínek poskytnutí dotace, a proto do prokázání opaku platí údaje uvedené v evidenci, podle kterých se na prvním a druhém pozemku v předmětném roce nacházel zemědělsky obhospodařovaný travní porost, resp. trvalý travní porost.

11. Nevyplacení jednotné platby na plochu za část třetího pozemku s ekologicky významným prvkem je nezákonné proto, že ekologicky významný prvek byl součástí celkové způsobilé plochy pozemku a je způsobilý pro poskytnutí jednotné platby na plochu, aniž by byl samostatně evidován v evidenci využití půdy a byl zemědělsky obhospodařován. Nadto i tato plocha byla ekologicky obhospodařována zejména sečením trávy. Žalovaný absenci obhospodaření neprokázal.

12. Skutkové závěry žalovaného o nesečení a neobhospodařování prvního a druhého pozemku nemají oporu ve správním spisu. Při nekonvenčním ručním sečení je možné, a při větší výměře pozemků dokonce nutné, sečení provádět po částech. Nález posečených ploch je tak důkazem sečení pozemků a nález neposečených ploch nedokazuje jejich nesečení. Historické ortofotomapy pozemků nebyly žalobci zaslány k vyjádření, žalobce žádné důkazy absence obhospodařování nenašel. Žalobce zdůraznil, že stromy a keře nejsou zločin, a popírá spekulace týkající se dřevin. Nadto podle nařízení se stromy mohou nacházet i na plochách s netrvalým travním porostem a nebrání ručnímu sečení pozemků.

13. Žalobce se vymezil také proti kontrolním zjištěním, označil je za nezákonná, nepravdivá a spekulativní. Žalobce poukázal na rozpory v závěrech kontroly ohledně pozemku, kde nemělo být provedeno odklizení biomasy, a ohledně plochy zjištěné a způsobilé pro platbu. Výsledky kontroly obsahují pravdivé zjištění, že v roce 2020 se na pozemcích nacházely řádky uschlé posečené trávy, což byrokraté zneužívají a interpretují jako neodklizení biomasy, avšak tento požadavek se týká pouze zemědělců, kteří biomasu pěstují, což žalobce není. Řádky uschlé trávy proto dokazují pouze sečení pozemků.

14. Žalobce namítl, že je trestán za vytvoření a udržení všestranně prospěšné přírodní lokality, a poukázal na nutnost přiměřenosti správní sankce. Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 4 6 A 14/2024 Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

16. Žalovaný odkázal na své rozhodnutí týkající se žalobcovy žádosti o jednotnou platbu za rok 2016, které již bylo aprobováno ve správním soudnictví (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2024 č.j. 9 As 17/2024-36), s tím, že se jedná o obdobný případ.

17. Žalovaný zdůraznil, že podmínky zemědělského obhospodařování pro poskytnutí přímých plateb včetně jednotné platby na plochu jsou na národní úrovni zakotveny nařízením vlády, a není pravdou, že by relevantní bylo pouze nařízení EU č. 1307/2013, naopak čl. 4 nařízení EU č. 1307/2013 není přímo použitelný. V České republice je podstatou podmínky provádění alespoň jedné činnosti ročně. Žalobce nespadá do režimu ekologického zemědělství, a proto nenaplnil nařízením vlády předvídaný důvod, se kterým se pojí odlišný postup v případě zemědělského obhospodařování trvalých travních porostů a travních porostů, proto se nemůže ani domáhat prominutí nesplnění stanovení podmínek z důvodu své údajné ekologické činnosti. Žalobcem tvrzená zemědělská činnost spočívá v ponechání pozemků ladem s minimální mírou sečení některých částí s ponecháním posečené hmoty na pozemku. Žalovaný odkázal na rozhodnutí zahraničních soudů týkajících se nařízení EU č. 1307/2013. Jak z kontroly, tak ze starších ortofoto vyplývá, že žalobce pozemky neobhospodařoval, u jednoho z pozemků bylo zjištěno i osázení neovocnými dřevinami. Ortofotomapy jsou družicové snímky pozemků, které po kontrole potvrdily výskyt dřevin na pozemcích i v předcházejících letech.

18. Žalovaný dále uvedl, že pro poskytnutí jednotné platby na plochu je rozhodující skutečný, nikoliv evidenční stav pozemku. Pokud je při kontrole zjištěn stav zjevně trvající již více let, je výsledek kontroly vztažen i na předcházející roky. Pro vytvoření plochy využívané v ekologickém zájmu by musel žalobce tuto skutečnost zaevidovat a následně deklarovat v žádosti, v roce 2017 nebyl takový ekologicky významný prvek evidován, proto žalobce na část pozemku o výměře 0,07 ha nesplnil podmínku pro poskytnutí platby na kulturu ovocný sad. Žalobcův výklad pojmu biomasa nemění nic na povinnosti žalobce provést seč a odklidit biomasu do stanoveného termínu, způsob seče není stanoven. Žalobce však odklizení biomasy neprovedl. Výsledek kontroly Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského nemá na projednávanou věc vliv, protože se míjí s předmětem řízení. Sankce byla stanovena v souladu s nařízením. V rámci přímých plateb jsou poskytovány dotace aktivním zemědělcům, kteří aktivně obhospodařují zemědělskou půdu. Další podání účastníků 19. V replice ze dne 4. 7. 2024 žalobce zrekapituloval své argumenty směřující do rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2024 č.j. 9 As 17/2024-36, kde Nejvyšší správní soud rozhodl o obdobné žádosti žalobce o jednotnou platbu za rok 2016.

20. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 4. 2. 2025 zdůraznil, že podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí byla především kontrola na místě ze dne 27. 8. 2020 a závěry protokolu o kontrole. Během kontroly byl inspektory posuzován stav pozemků přímo na místě a existence stromů i v předchozích letech byla primárně odvozena od stáří dřevin. Historické ortofotomapy pocházející ze systému LPIS pak sloužily pouze k ověření vlastního pozorování a vnímání inspektorů a jsou součástí protokolu o kontrole. Systém LPIS je veřejně přístupný a historické ortofotomapy si může zobrazit každý, což sám žalobce uváděl, že učinil. Dále žalovaný odkázal na speciální právní úpravu v § 11 odst. 3 tehdy Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 5 6 A 14/2024 platného znění zákona č. 256/2000 Sb., zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, která pro řízení o poskytnutí dotace stanovuje výjimku z povinnosti správního orgánu umožnit účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí. Procesní postup soudu před vydáním rozsudku 21. V průběhu soudního řízení žalobce zemřel. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2025 č.j. 6 A 14/2024-72 řízení přerušil, neboť dospěl k závěru, že žalobce sice ztratil způsobilost být účastníkem řízení před soudem, avšak s ohledem na povahu projednávané věci přichází v úvahu procesní nástupnictví, kdy procesními nástupci budou dědici žalobce. Soud proto vyčkal do ukončení dědického řízení.

22. Usnesením ze dne 6. 5. 2026 č.j. 6 A 14/2024-88 soud po ukončení dědického řízení rozhodl o pokračování v řízení, s tím, že na místo zemřelého žalobce X. X. vstupují do řízení pozůstalé dědičky jako jeho právní nástupkyně a žalobkyně. Současně soud obě žalobkyně vyzval, ve lhůtě k tomu určené, k sdělení svého procesního stanoviska ve věci. Žalobkyně na výzvu nereagovaly a k věci se nevyjádřily. Posouzení věci Městským soudem v Praze 23. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dál jen „s. ř. s.“), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

24. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci řízení na nařízení jednání netrvali. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, jelikož soud nepokládal za potřebné provádět důkazy na rámec toho, co plyne ze správních spisů.

25. Podrobněji k tomu soud uvádí, že neprovedl žalobcem navržený důkaz, a to protokol o kontrole provedené pracovníky Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského ze dne 30. 7. 2020, který žalobce navrhoval za účelem prokázání sečení pozemků, a tudíž jejich zemědělského obhospodařování. Provedená kontrola se netýkala posuzovaného období (roku 2016, 2017), součástí protokolu nejsou žádné konkrétní závěry týkající se sečení pozemků, natož v roce 2016 či 2017. Soud tak nabídnuté závěry kontroly považuje za nevypovídající o stavu pozemků v rozhodném období. Důkaz protokolem o kontrole je tedy pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí nadbytečný.

26. Soud nevyhověl návrhu žalovaného na provedení dokazování rozsudky Vrchního správního soudu Lünenburg ze dne 4. 5. 2020 č.j. 10 LA 14/19 a ze dne 21. 10. 2019 č.j. 10 LA 160/19, neboť je nepovažuje za relevantní pro rozhodnutí projednávané věci.

27. K dokazování soud dodává, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud nutně vycházel z obsahu správních spisů, neboť jeho povinností bylo mj. posoudit, zda skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je se správním spisem v souladu a zda v něm má oporu (§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.). Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 6 6 A 14/2024 28. Soud předesílá, že u zdejšího soudu již byla řešena obdobná žaloba týkající se nároku žalobce na jednotnou platbu na plochu za rok 2016, o které bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 14. 12. 2023 č.j. 11 A 217/2021-53 a potvrzujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2024 č.j. 9 As 14/2024-36. Soudy v nich přitom vysvětlily důvody, pro které shledaly žalobní námitky nedůvodné a napadené rozhodnutí souladné se zákonem. Soud se se závěry vyslovenými v rozhodnutích Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu zcela ztotožňuje a neshledává důvodu se od nich odchýlit, proto z odkazovaných rozsudků do značené míry při odůvodnění projednávané věci vychází.

29. Spornou otázku nároku na jednotnou platbu na plochu pro rok 2017 soud posoudil následovně.

30. Jednotnou platbu na plochu poskytoval prvostupňový orgán podle čl. 36 odst. 2 nařízení (EU) č. 1307/2013 jednou ročně za každý způsobilý hektar ohlášený zemědělcem v souladu s čl. 72 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1306/2013. Podle čl. 32 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1307/2013 se způsobilým hektarem rozumí jakákoli zemědělská plocha zemědělského podniku, která je využívána k zemědělské činnosti. Nárok na jednotnou platbu na plochu se odvíjel od toho, zda ohlášená plocha zemědělské půdy splňovala podmínku využití k zemědělské činnosti.

31. Zemědělskou činností se rozumí mj. udržování zemědělských ploch ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin bez přípravy, která jde nad rámec běžných způsobů zemědělské praxe a použití strojů, na základě kritérií stanovených členskými státy na základě rámce stanoveného Komisí, nebo provádění minimální činnosti vymezené členskými státy, která je prováděna na zemědělských plochách přirozeně ponechávaných ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin [čl. 4 odst. 1 písm. c) body ii) a iii) nařízení EU č. 1307/2013]. Odpovídající oprávnění členských států stanoví čl. 4 odst. 2 písm. a) a b) tohoto nařízení.

32. V tomto případě se jedná o dvě různé aktivity (způsoby obhospodařování), obě vyžadují určitou činnost zemědělce. Členský stát musí v obou případech stanovit další kritéria pro přiznání platby [viz čl. 4 odst. 2 písm. a) a b) nařízení EU č. 1307/2013]. Žalobcův závěr předestřený v žalobě proto není správný.

33. Podle čl. 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 639/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení EU č. 1307/2013, členské státy stanoví kritéria, kterým musí zemědělci vyhovět, aby splnili povinnost udržovat zemědělské plochy ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin. Buďto stanoví provádění alespoň jedné činnosti ročně nebo určí vlastnosti, které musí zemědělská plocha splňovat, aby ji bylo možné považovat za udržovanou ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin. Případně lze obě kritéria zkombinovat. Oprávnění členských států „stanovit kritéria“ na základě rámce stanoveného Komisí by nemělo rozumný smysl, jestliže by nespočívalo ve stanovení konkrétních povinností ve vztahu k zemědělským plochám, které musí být splněny, a to případně i povinnosti provést určitou činnost. Takovéto povinnosti musí sledovat účel spočívající v „udržování zemědělských ploch ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin“, nelze je ale bez dalšího vyvodit výkladem, nýbrž je nezbytné je v mezích vyplývajících z rámce stanoveného Komisí stanovit právním předpisem.

34. Nařízení vlády č. 50/2015 Sb. stanovuje v souladu s unijní úpravou podmínky poskytnutí jednotné platby na plochu. V žádosti je nutné uvést půdní bloky, které jsou předmětem žádosti, kulturu a výměru. Zemědělská půda musí mít alespoň 1 ha a musí být Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 7 6 A 14/2024 obhospodařována v příslušném kalendářním roce po celou dobu, po kterou je evidována v evidenci využití půdy na žadatele.

35. Ust. § 7 odst. 2 písm. c) nařízení vlády č. 50/2015 Sb. stanoví jako jednu z podmínek poskytnutí jednotné platby na plochu, že zemědělská půda „je žadatelem zemědělsky obhospodařována v příslušném kalendářním roce po celou dobu, po kterou je evidována v evidenci využití půdy na žadatele“. Podle § 7 odst. 3 tohoto nařízení je u trvalých travních porostů a travních porostů zemědělským obhospodařováním zjednodušeně řečeno provedení pastvy, nebo provedení seče a odklizení biomasy z pozemku, v obou případech do 31. července příslušného kalendářního roku. Vnitrostátní právní předpis tak vyžaduje splnění kritéria podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Komise č. 639/2014. Lze konstatovat, že uvedená ustanovení jsou v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. c) bodem ii) nařízení (EU) č. 1307/2013, a tudíž nic nebrání jejich použití při rozhodování o žádosti žalobce. Jejich prostřednictvím jsou „stanovena kritéria“, za nichž „udržování zemědělských ploch ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin“ lze považovat za zemědělskou činnost.

36. Jelikož český zákonodárce v § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 stanovil, že pro poskytnutí jednotné platby musí zemědělec provést na příslušném pozemku pastvu nebo seč do určitého termínu (pokud není stanoveno pro daný díl půdního bloku jinak), lze uzavřít, že žalobce by splnil povinnost udržovat zemědělskou plochou ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin tím, že by provedl pastvu včetně likvidace nedopasků v termínu do 31. července příslušného kalendářního roku, nebo by provedl seč a odklidil biomasu z pozemku v termínu do 31. července příslušného kalendářního roku.

37. Pokud žalobce tvrdil, že pro posouzení nároku na jednotnou platbu na plochu při obhospodařování pozemků způsobem stanoveným v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodu ii) nařízení EU č. 1307/2013 není relevantní posouzení způsobu, nýbrž výsledku, není jeho interpretace správná. Pokud zákonodárce stanovil určitou činnost jako kritérium pro posouzení obhospodařování (trvalého) travního porostu, není taková úprava v rozporu s přímo aplikovatelným nařízením EU č. 1307/2013, ba naopak.

38. Žalobce požádal o poskytnutí platby na 8, 37 ha. Na základě kontroly na místě provedené dne 28. 7. 2020 došel žalovaný k závěru, že uvedená rozloha není totožná se zjištěnou plochou způsobilou pro poskytnutí platby. Části DPB 3201/15 a 3201/17 nebyly zemědělsky obhospodařovány a na části DPB 3308/7 nebyla zemědělská kultura uvedená v evidenci. Tím podle prvostupňového orgánu porušil § 7 odst. 2 písm. c) nařízení vlády č. 50/2015 Sb., jelikož žalobce neobhospodařoval zemědělskou půdu v příslušném kalendářním roce po celou dobu, po kterou byla evidována v evidenci využití půdy.

39. Vzhledem k tomu, že se kontrola na místě konala v roce 2020, prvostupňový orgán nemohl posuzovat, zda žalobce splnil podmínku provedení seče nebo pastvy v určitém termínu v roce 2016. Namísto toho dospěl k závěru, že část DPB 3201/15 a 3201/16 nebyla dlouhodobě udržovaná sečením nebo pastvou a že kultivace nebyla na pozemcích prováděna od roku 2016. Z odůvodnění plyne, že tento úsudek byl založen především na závěrech v protokolu z kontroly na místě č. 1876/400/33/2020 ze dne 28. 7. 2020 a fotodokumentace předmětných DPB z této kontroly. Podle závěrů kontrolních pracovníků trval stav pozemku zjištěný při kontrole na místě minimálně od roku 2016 a dřeviny se na DPB 3201/17 nacházely již v roce 2016. Dle starších ortofotomap a velikosti keřů kontrola usoudila, že nebyla na pozemku prováděna kultivace od roku 2016. Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 8 6 A 14/2024 40. Soud má shodně se správními orgány za to, že bylo prokázáno neobhospodařování částí původních DPB 3201/15 a DPB 3201/17. Závěr žalovaného, že tyto plochy nebyly dlouhodobě udržovány sečením nebo pastvou a kultivace na nich nebyla prováděna od roku 2016, měl základ ve výsledcích kontroly na místě a pořízené fotodokumentaci. V úvahu byla vzata i velikost keřů a starší ortofotomapy. Na ortofotomapě z roku 2016 jsou ve čtvrtině DPB 3201/17 patrné vzrostlé křoviny a totožné objekty. Na ortofotomapě z roku 2018 jsou pak tyto křoviny na mnoha místech zachyceny více rozkošatělé a rozšířené. Ačkoliv se na původních DPB 3201/15 a DPB 3201/17 nacházela od 26. 11. 2019 zemědělská kultura trvalý travní porost, na které se mohou nacházet křoviny i stromy, které mohou být spásány, převažují-li nadále trávy a jiné bylinné pícniny [srov. čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení (EU) č. 1307/2013], pro posuzování jednotné platby na plochu pro rok 2017 bylo rozhodné, že v tomto období byla na uvedených dílech půdních bloků evidována zemědělská kultura travní porost na orné půdě, kterou žalobce také deklaroval ve své žádosti. Prokázaná přítomnost křovin v roce 2016 na části těchto dílů půdních bloků měla za následek, že nebyla splněna ani deklarovaná zemědělská kultura, ani povinnost zemědělského obhospodařování podle § 7 odst. 3 nařízení vlády č. 50/2015 Sb. Námitka směřující vůči podřazení „uschlé posečené trávy“ pod pojem „biomasa“ v § 7 odst. 3 odst. b) nařízení vlády č. 50/2015 Sb. není důvodná. Tímto pojmem se v uvedeném ustanovení zjevně rozumí posečená hmota (tráva a jiné bylinné pícniny).

41. Podobně lze učinit závěr i ohledně DPB 3308/7. Z porovnání snímků lze dojít k závěru, že se na pozemku nacházely vrostlé stromy již od roku 2012. K datu podání žádosti byl DPB 3308/7 o rozloze 0,50 ha evidován s kulturou ovocný sad. Žalobce celý tento DPB zahrnul do celkové výměry pozemků v deklaraci zemědělské půdy způsobilé pro jednotnou platbu za plochu. Z fotografií pořízených během kontroly na místě je zřejmé, že část o rozloze 0,08 ha je osázena jehličnatými stromy, nikoliv ovocnými. Je zřejmé, že se jedná o stromy vzrostlé, které se musely nacházet na pozemku již v roce 2016. Toto žalobce nesporuje, naopak sám uvedl, že stromy vysadil podstatně dříve.

42. Ve správním spise se nacházejí ortofotomapy z roku 2016, 2018 a 2020, přičemž při jejich porovnání lze dojít k totožnému závěru, k jakému dospěl žalovaný. Na ortofotomapě z roku 2016 jsou ve čtvrtině DPB 3201/17 patrné vzrostlé křoviny. Totožné objekty, na mnoha místech více rozkošatělé a rozšířené, jsou pak zachyceny na ortofotomapě z roku 2018. V kombinaci s fotografiemi pořízenými během kontroly v roce 2020 a zákresu jejich pozice lze dojít k tomu, že se jedná o vzrostlé křoviny zejm. bezu (fotografie č. 8, 9, 10). Soud se proto neztotožňuje s žalobcovým tvrzením, že žalovaný neprokázal, že by se na pozemcích měly tyto křoviny nacházet již od roku 2016.

43. Žalobce namítal, že tyto ortofotomapy mu nebyly zaslány, na to však žadateli právo nevzniká. Nebylo tak povinností správního orgánu žalobci podklady pro jeho rozhodnutí zasílat, ostatně, dle § 11e zákona č. 256/2000 Sb., se všechny písemnosti doručují elektronicky. Nadto, právo účastníka vyjádřit se k podkladům rozhodnutí jako obecné pravidlo správního řízení je v řízení o poskytnutí dotace modifikováno § 11f odst. 2 zákona č. 256/2000 Sb., (dříve § 11 odst. 3 téhož zákona) tak, že se možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí nedává. Postup žalovaného, resp. prvostupňového orgánu proto nebyl žalobci na újmu.

44. Bezpředmětný je i poukaz na to, že se na DPB 3308/7 nacházel ekologicky významný prvek (ve smyslu § 3aa odst. 4 zákona o zemědělství). Ten byl totiž zaevidován až 17. 3. 2021. Měla- li se v roce 2016 v souladu s evidencí na celém uvedeném dílu půdního bloku nacházet kultura Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 9 6 A 14/2024 ovocný sad, pak jeho část, která neodpovídala evidenci ani žádosti, nesplňovala podmínky jednotné platby na plochu stanovené v § 4 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 50/2015 Sb.

45. Co se týká žalobní námitky, že je jednotná platba poskytována na jakoukoli zemědělskou plochu, nelze takové námitce vyhovět, a to z následujících důvodů. Zaprvé obecný závěr, že je pro jednotnou platbu způsobilá jakákoliv zemědělská kultura, je v rozporu s výslovným zněním právních předpisů (viz § 7 odst. 1 in fine nařízení vlády č. 50/2015 Sb.). Zadruhé, ekologicky významný prvek by jistě mohl být součástí způsobilé plochy, v době podání žádosti však v evidenci zaveden nebyl a v takovém případě nebyla splněna podmínka § 7 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 50/2015 Sb. A konečně, prvostupňový orgán vydává rozhodnutí o žádosti o jednotnou platbu na základě zjištění rozsahu obhospodařované plochy stanoveným způsobem. Pro vydání rozhodnutí je tak rozhodující stav zjištěný (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č.j. 14 A 169/2018-52, bod 24). Pokud se na příslušné výměře prokazatelně nacházely na místě jehličnaté stromy, ač tato plocha byla deklarována jako ovocný sad, nebylo možné tuto část zahrnout do způsobilé plochy.

46. Ze správního spisu neplyne, že by se k datu podání žádosti na žalobcovy DPB vztahoval zvláštní režim agroenvironmentálně-klimatických opatření, režim podle § 3j zákona o zemědělství nebo jiného právního předpisu. K žalobní námitce, že půda byla obhospodařována ekologickým způsobem, nelze přihlížet, jelikož žalobce nebyl veden jako ekologický zemědělec.

47. Soud uzavírá, že v případě příslušných dílů půdních bloků nebyly splněny hmotněprávní podmínky nároku na jednotnou platbu a skutkový stav byl dostatečně prokázán.

48. Soud se nemohl zabývat žalobní námitkou, že správní sankce podle čl. 19a nařízení Komise (EU) č. 640/2014 spočívající v neposkytnutí platby a zaplacení penále, je nepřiměřená vzhledem k méně závažné povaze porušení povinnosti. I když v žalobě bylo namítáno, že je tato správní sankce „nestvůrný bizarní exces“, bylo tak činěno s poukazem na to, že žalobce neporušil žádnou povinnost. Podstatou námitky tak není otázka přiměřenosti správní sankce, nýbrž otázka porušení povinnosti, a s tímto náhledem žalobce se soud, jak je uvedeno shora, neztotožnil. Žalobce neuvedl jiné důvody, z nichž by nepřiměřenost sankce dovozoval, ani hlediska, který by dle jeho mínění měla být zohledněna, a s nimiž by se soud mohl vypořádat. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 49. Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal důvodným žádný z předestřených žalobních bodů, ani neshledal žádnou vadu, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a pro kterou by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

50. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s; žalobkyně, které vstoupily do práv a povinností původního žalobce, neměly ve věci úspěch, proto jim právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. nenáleží. Žalovanému pak žádné náklady v souvislosti s vedením předmětného řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje X. X. 10 6 A 14/2024 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 17. června 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.