6 A 14/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. ve věci žalobce: X. X., narozený X. bytem X. zastoupený advokátkou Mgr. Bc. Karolínou Andrakovou sídlem Bratří Čapků 690/8, Valašské Meziříčí proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto:

Výrok

I. Určuje se, že nevydání sdělení žalovaným k podnětu žalobce ze dne 6. 12. 2025 k provedení řízení o prohlášení nicotnosti usnesení Drážního úřadu ze dne 2. 12. 2025 č.j. DUCR-40433/25/DI, bylo nezákonným zásahem.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Bc. Karolíny Andrakové, advokátky.

Odůvodnění

Identifikace projednávané věci 1. Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 5. 3. 2026 domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nevydání sdělení žalovaného k podnětu žalobce ze dne 6. 12. 2025 v zákonné lhůtě obsažené v § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ačkoliv o to žalobce požádal. Podnětem se žalobce domáhal zahájení řízení o prohlášení nicotnosti usnesení Drážního úřadu z 2. 12. 2025, č.j. DUCR-40433/25/DI.

2. Žalobce podal dne 4. 11. 2025 k Drážnímu úřadu žádost, kterou označil jako žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). V žádosti se dožadoval poskytnutí usnesení Drážního úřadu ze dne 15. 4. 2025 č.j. DUCR-12134/25/Hy.

3. Drážní úřad vydal dne 2. 12. 2025 usnesení č.j. DUCR-40433/25/Dl, jímž řízení ve věci žádosti ze dne 4. 11. 2025 podle § 48 odst. 1 správního řádu zastavil pro překážku litispendence, s odůvodněním, že žádost posoudil podle obsahu a podle kontextu jako žádost o nahlížení do správního spisu vedeného u Drážního úřadu pod sp.zn. PP-POK0041/24, když přihlédl k tomu, že žalobce v této věci nejprve svými časově předcházejícími podáními a žádostmi usiloval o umožnění nahlédnout přímo do předmětného spisu, a po odmítnutí postupně žádal o poskytnutí kopií různých částí spisu s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb. Jelikož o předchozí žádosti dosud probíhá správní řízení, Drážní úřad usoudil, že zahájení řízení o opakované žádosti brání překážka věci zahájené. Obsah žaloby 4. Žalobce v podané žalobě namítá, že dne 6. 12. 2025 podal k žalovanému podnět k zahájení řízení z moci úřední dle ust. § 42 správního řádu o prohlášení nicotnosti usnesení Drážního úřadu ze dne 2. 12. 2025 č.j. DUCR-40433/25/DI. V podnětu žalovaného požádal o sdělení, zda shledal podnět k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti předmětného usnesení důvodným. Zákonná třicetidenní lhůta uplynula 5. 1. 2026, aniž žalobce od žalovaného obdržel jakékoliv sdělení. Správní judikaturní praxe dovodila, že nevydání sdělení dle ust. § 42 správního řádu je nezákonný zásah, jak plyne například z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2022, č.j. 2 As 8/2022-27, nebo ze dne 25. 4. 2025, č.j. 5 As 259/2024-42, ve kterém NSS uvedl: „Zároveň podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2017, č. j. 22 A 135/2016-33, č. 3619/2017 Sb. NSS, z § 42 správního řádu vyplývá správnímu orgánu povinnost vyrozumět podatele podnětu o tom, jak s tímto podnětem naložil. Tato povinnost je vázána pouze na žádost podatele, na žádnou jinou podmínku, tedy ani na případné právo na zahájení řízení není tato povinnost správního orgánu navázána.“ 5. Žalobce uvádí, že byla porušena jeho veřejná subjektivní práva, a navrhuje, aby soud konstatoval nezákonnost zásahu žalovaného spočívající v nevydání sdělení k podnětu žalobce ze dne 6. 12. 2025 ve lhůtě 30 dnů od doručení podnětu žalovanému, a aby žalovanému zakázal pokračovat v nezákonném zásahu a přikázal mu sdělení k podnětu vydat. Pro případ, že by žalovaný po podání žaloby požadované sdělení vydal, navrhuje žalobce, aby soud alespoň konstatoval, že nevydání sdělení bylo nezákonné.

6. Žalobce k žalobě připojil i kopii podnětu ze dne 6. 12. 2025 k prohlášení nicotnosti usnesení Drážního úřadu ze dne 2. 12. 2025 č.j. DUCR-40433/25/DI. V závěru podnětu je uvedeno: „Žádám tímto v zákonných lhůtách o sdělení zda byly shledány důvody pro zahájení řízení o prohlášení nicotnosti Usnesení či jiné zákonné vyrozumění“. Dále žalobce k žalobě připojil dodejku datové zprávy, v níž je v kolonce „předmět“ uvedeno podnět, v kolonce „odesílatel“ je uveden žalobce, v kolonce „adresát“ je uveden žalovaný, v kolonce „událost zprávy“ je uvedeno datum podání datové zprávy a datum doručení datové zprávy žalovanému 6. 12. 2025 v 19:50:

39. Stanovisko žalovaného 7. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Uvádí, že mu není zřejmé, jaké ochrany před nezákonným zásahem se žalobce v nynější věci domáhá; podnět z 6. 12. 2025 žalovaný nemá k dispozici, k jeho obsahu se tak nemůže vyjádřit. Shrnuje, že žalobce zahrnuje správní orgány mimořádně vysokým množstvím podání, často obsahově a časově blízkých; dne 13. 12. 2025 podal proti předmětnému usnesení č.j. DUCR-40433/25/Dl odvolání k žalovanému, v odvolání žalobce uplatnil mimo jiné též námitku nicotnosti napadeného usnesení, dne 13. 2. 2026 pak žalobce požádal ministra dopravy o učinění opatření proti nečinnosti. Žalovaný dne 24. 2. 2026 žalobce informoval o brzkém rozhodnutí o jeho odvolání; to se také později stalo, když žalovaný odvolání usnesením ze dne 10. 3. 2026 zamítl. V jeho odůvodnění se přitom s ohledem na odvolací argumentaci vypořádal i s námitkou nicotnosti předmětného usnesení. V kontextu toho, že žalobce ve své žádosti z 13. 2. 2026 o opatření proti nečinnosti žalovaného při vyřizování podnětu z 6. 12. 2025 nepoukázal, považuje žalovaný jeho současný procesní postup za účelový. Další podání účastníků řízení 8. V replice žalobce namítá, že žalovaný nerozlišuje mezi podnětem z 6. 12. 2025 a odvoláním z 13. 12. 2025, jedná se o dvě rozdílná podání. Zamítavé usnesení z 10. 3. 2026 přitom za sdělení ke své žádosti obsažené v podnětu z 6. 12. 2025 nepovažuje. I kdyby tomu tak bylo, k porušení jeho veřejných subjektivních práv došlo. Usnesení z 10. 3. 2026 bylo totiž vydáno až po zákonné lhůtě ke sdělení dle § 42 správního řádu. Na podané žalobě proto setrvává.

9. V podání došlém soudu dne 12. 5. 2026 žalobce oznamuje, že mu žalovaný tentýž den doručil požadované sdělení z 11. 5. 2026, č.j. MD-27032/2026-130/3, označené jako „Sdělení ve věci podnětu k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti usnesení Drážního úřadu č.j. DUCR- 40624/25/DI“. Žalobce se tak po soudu nadále domáhá pouze určení, že nevydání sdělení v zákonné lhůtě bylo nezákonným zásahem.

10. K výzvě soudu žalovaný v podání ze dne 16. 7. 2026 sděluje, že sporný podnět ze dne 6. 12. 2025 (jehož kopie mu byla spolu s dodejkou ze strany soudu doručena na vědomí) byl pravděpodobně přidělen útvaru vyřizujícímu agendu informačního zákona, s ohledem na nedávné personální a institucionální změny se žalovanému nepodařilo zjistit, zda a jak byl onen podnět vyřizován. Žalovaný poukazuje na žalobcovo jednání v podobě dlouhodobého a opakovaného uplatňování podání vůči správním orgánům, resp. soudu, a to i ve věcech ryze procesní povahy. Za těchto okolností má pochybnosti o skutečném účelu postupu žalobce a o tom, že cílem žalobce je ochrana konkrétního veřejného subjektivního práva, a klade otázku, zda se nejedná o postup hraničící se šikanózním výkonem procesních práv, případně s jejich zneužitím. Posouzení věci soudem 11. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal tvrzený zásah v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).

12. Soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., jelikož účastníci řízení nevyjádřili s takovým postupem nesouhlas. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani za účelem dokazování, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit, nebo jim jsou známy. V této souvislosti soud konstatuje, že má za plně osvědčené doručení předmětného podnětu žalovanému dne 6. 12. 2025, byť jej žalovaný ve své evidenci nedohledal. Soud zde vycházel z kopie podnětu samotného a z dodejky, dosvědčující doručení „podnětu“ žalovanému dne 6. 12. 2025.

13. Soud vycházel zejména z ust. § 77 odst. 3 správního řádu, dle nějž účastníci řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno, a dále ti, kteří jsou uvedeni v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí, jakož i právní nástupci těchto osob, pokud by byli rozhodnutím vázáni, mohou dát podnět k prohlášení nicotnosti; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli, jakož i z ust. § 42 správního řádu, dle nějž správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.

14. Soud konstatuje, že žalobami na ochranu před nezákonným zásahem správních orgánů spočívajících v nevydání sdělení ve smyslu ust. § 42 správního řádu se již správní soudy zabývaly.

15. Například Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2022, č. j. 2 As 8/2022-27 uvedl: „Podle § 42 správního řádu je správní orgán povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to podatel požádá, je mu správní orgán povinen ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, sdělit, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě, že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1 správního řádu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 As 285/2016-86, publikovaného pod č. 3563/2017 Sb. NSS, lze pohledem judikatorních podmínek nezákonného zásahu konstatovat, že šetření i sdělení (oznámení) o vyřízení podnětu je úkonem správního orgánu, který není rozhodnutím, může proto být zásahem, a to i zásahem nezákonným. Toto naplňuje většinu podmínek pro určení, jestli se jedná o nezákonný zásah, vytyčených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005 č. j. 2 Aps 1/2005-65. Zbývají podmínky, že tímto oznámením musí být dodavatel přímo zkrácen na svých právech a zásah je zaměřen proti němu.

16. Nutno dodat, že citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 285/2016 se zabýval situací, když už správní orgán sdělení vydal, a bylo nutné posoudit, jestli toto sdělení je zásahem. Nicméně i v případě nečinnosti při vydání sdělení, tedy jiného úkonu podle § 154 a násl. správního řádu, přichází v úvahu zásahová žaloba. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98, publikovaného pod č. 2206/2011 Sb. NSS, totiž chrání zásahová žaloba „proti jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 SŘS. Zásahem proto může být i nezákonná nečinnost spočívající v neučinění nějakého úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 SŘS.“ 17. I když se stěžovatelka snažila svým podnětem fakticky dosáhnout zahájení přezkumného řízení, nedomáhala se toho ve své správní žalobě. Krajský soud nesprávně spojil posouzení práva na zahájení přezkumného řízení a práva podatele na sdělení výsledku šetření ve lhůtě 30 dnů. Právo podatele na sdělení výsledku je nezávislé na tom, jestli má nárok na zahájení samotného řízení.

18. Smyslem sdělení je ujistit podatele, že se správní orgán jeho podnětem zabýval. Zároveň tato lhůta motivuje správní orgán, aby efektivně zpracovával podněty od veřejnosti a včas na ně reagoval. Tento institut tedy míří jinam než právo na zahájení řízení. To dokládá i výklad v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2017, č. j. 22 A 135/2016-33, publikovaném pod č. 3619/2017 Sb. NSS, podle kterého z dikce ustanovení § 42 správního řádu jednoznačně vyplývá povinnost správního orgánu vyrozumět osobu, která podala podnět, o tom, jak správní orgán s podnětem naložil. Tato povinnost je ale vázána na žádost podatele. Bez žádosti takovou povinnost správní orgán nemá. Na jinou podmínku (např. na právo na zahájení řízení), však povinnost správního orgánu vázána není. A stejně tak nelze posuzovat právo podatele být vyrozuměn v návaznosti na jinou podmínku než podání žádosti.“ 19. Na citovaný rozsudek navázal svým rozhodnutím Krajský soud v Ostravě, a to rozsudkem ze dne 15. 12. 2022 sp. zn. 22 A 77/2022. Krajský soud ve svém rozsudku vysvětlil důvody, proč je postup žalovaného správního orgánu, který je nečinný při vydání sdělení dle ust. § 42 správního řádu, nezákonným zásahem do práv žadatele. S ohledem na to, že v nyní posuzované věci se jedná o skutkově a právně obdobnou situaci, jakou se ve zmiňovaném rozsudku zabýval Krajský soud v Ostravě, a vzhledem k tomu, že se Městský soud v Praze s posouzením Krajského soudu ztotožňuje a nemá důvod se od jeho závěrů odchýlit, soud v nynější věci z odkazovaného rozsudku vychází.

20. Z výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2022, č.j. 2 As 8/2022-27 tedy vyplývá, že proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání sdělení podle § 42 správního řádu se lze bránit zásahovou žalobou.

21. K žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. soud připomíná další judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2014, č.j. 2 As 127/2014-32 a ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005-65), dle které je pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem rozhodné splnění pěti podmínek: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), který je zaměřen přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku bylo proti žalobci přímo zasaženo (5. podmínka). Všechny podmínky přitom musí být splněny současně, kdy nesplnění byť jen jediné podmínky by vedlo k závěru, že se o nezákonný zásah nejedná.

22. Za situace, kdy je zřejmé, že žalovaný žalobci nesdělil ve lhůtě 30 dnů od obdržení podnětu žalobce, jak s tímto podnětem naložil (tedy, že zahájil řízení o nicotnosti usnesení ze dne 2. 12. 2025 DUCR-40433/25/Dl či že neshledal důvody pro jeho zahájení), shledal soud naplnění všech vymezených podmínek. Žalobce totiž byl přímo zkrácen na svém právu vyplývajícím z § 42 věta druhá správního řádu, tedy na právu, aby k jeho podnětu k zahájení řízení o nicotnosti usnesení ze dne 2. 12. 2025 DUCR-40433/25/Dl žalovaný sdělil, že řízení zahájil, či že neshledal důvody k jeho zahájení. Nevydání onoho sdělení bylo v rozporu se zákonem stanovenou povinností žalovaného (je tedy naplněna třetí podmínka pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem). Uvedená nečinnost coby nezákonný zásah přitom byla namířena přímo proti žalobci.

23. K závěru o nezákonnosti zásahu tedy v projednávané věci v zásadě postačí skutečnost, že žalovaný na podnět žalobce podle § 42 správního řádu nijak nereagoval, ačkoli žalobce o sdělení, jak bylo naloženo s jeho podnětem, výslovně požádal.

24. Na uvedeném nemůže nic změnit ani případné vydání požadovaného sdělení po podání žaloby, a tedy ukončení nečinnosti žalovaného po podání žaloby. Žalobce v podání doručeném soudu dne 12. 5. 2026 výslovně navrhl, aby soud vyslovil nezákonnost v mezidobí ukončeného zásahu. Soud je žalobním návrhem vázán, a proto z důvodu procesní ekonomie nevedl dokazování za účelem ověření, zda žalovaný vydal požadované sdělení k podnětu k zahájení řízení o nicotnosti usnesení ze dne 2. 12. 2025 DUCR-40433/25/Dl.

25. Jelikož se tedy žalobce domáhal ve smyslu § 87 odst. 1 věta za středníkem s. ř. s. již jen určení nezákonnosti zásahu s ohledem na jeho ukončení postupem žalovaného po podání žaloby, shledal soud žalobu v tomto rozsahu důvodnou, a proto jí výrokem I. ve smyslu § 87 odst. 2 s. ř. s. vyhověl.

26. Soud závěrem poznamenává, že (prozatím) nedospěl k závěru, že by postup žalobce představoval zjevné zneužití práva.

27. Z úřední činnosti, jakož i na základě spisového materiálu předloženého žalovaným, je soudu známo, že žalobce podal u Drážního úřadu větší množství (minimálně cca deset až patnáct) žádostí o informace či souvisejících procesních podání různého charakteru, a to v průběhu cca roku a půl. U Městského soudu v Praze pak žalobce podal přibližně stejný počet správních žalob, v průběhu cca stejného časového období. To soud ještě nepovažuje za natolik vysoký počet, aby z něj byla zjevná účelovost takového postupu a který by současně zatěžoval správní orgány a soudy nad rozumnou míru. Ostatně i Nejvyšší správní soud konstatoval, že pouhá skutečnost, že žalobce vede velké množství sporů, sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl soud zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat žalobu, jsou početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. K tomu Městský soud v Praze uvádí, že o takový případ se v posuzované věci nejedná. To ovšem neznamená, že při neodůvodněné kumulaci dalších věcí stejného či obdobného charakteru v krátkém časovém intervalu soud nebude v budoucnu s dalšími obdobně konstruovanými žalobami žalobce zacházet jiným způsobem (tj. nedospěje k závěru, že se o zjevné zneužití práva již jedná).

28. Soud tedy shrnuje, že nemá za to, že by podaná žaloba měla čistě obstrukční povahu. Z uvedeného důvodu soud neshledal, že žaloba sleduje zjevné zneužití práva, a nepřistoupil k jejímu odmítnutí dle ust. § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Závěr a náklady řízení 29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Jelikož měl žalobce ve věci plný úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení. Soud žalobci nepřiznal odměnu za jeho podání učiněná ve věci po podání žaloby; ty si od něj soud jednak nevyžádal, jednak svým obsahem nepřispěla k ochraně jeho práv. Náklady řízení žalobce tedy představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a náklady na odměnu a náhradu hotových výdajů advokátky. Odměna náleží celkem za dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], za návrh ve věci samé (žaloba) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu náleží zástupkyni žalobce mimosmluvní odměna ve výši 4.620 Kč, která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 12.140 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 30. července 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.