6 A 143/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: nezl. L. T. K., nar. X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupen D. T. M., nar. X jako zákonným zástupcem, právně Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad štolou 3, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žalovanému se ukládá povinnost, aby do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku vydal rozhodnutí o žádosti nezletilého žalobce ze dne 19.10.2015 o povolení k trvalému pobytu na území České republiky.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.228,- Kč ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o jeho žádosti ze dne 19.10.2015 o udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 19.10.2015 na Zastupitelském úřadu v Hanoji podal žádost o povolení k trvalému pobytu. Lhůta pro vydání rozhodnutí marně uplynula a rozhodnutí o žádosti dosud nebylo vydáno. Žalobce proto podal ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, o které bylo rozhodnuto usnesením ze dne 1.8.2016, č.j. MV-94386-2/SO-2016 tak, že návrhu nebylo vyhověno. Žalobce dále uvedl, že žádost mu byla zastupitelským úřadem po podání proti jeho vůli vrácena. Tento nezákonný postup se však týká pouze výkonu spisové služby, nemá však žádný vliv na skutečnost, že podáním žádosti bylo dne 19.10.2015 řízení zahájeno, stále trvá a nebylo ukončeno v zákonem předepsané lhůtě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, pouze uvedl, že žádost žalobce o provedení opatření proti nečinnosti byla usnesením ze dne 1.8.2016, č.j. MV-94386-2/SO-2016 zamítnuta. Ze správního a soudního spisu byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Dne 27.8.2015 bylo žalobci na Zastupitelském úřadu ČR v Hanoji odmítnuto přijetí žádosti o povolení k trvalému pobytu s odůvodněním, že žádost je možno podat pouze na základě registrace systému Visapoint, kterou žalobce nemá. Proti uvedenému postupu podal žalobce téhož dne osobně zastupitelskému úřadu písemnou stížnost, k níž jako přílohu připojil předmětnou žádost o povolení k trvalému pobytu. Tato skutečnost, tedy připojení žádosti o trvalý pobyt vyplývá ze samotného textu stížnosti a razítka na ní. Na uvedenou stížnost reagoval Zastupitelský úřad České republiky v Hanoji dopisem ze dne 16.12.2015, v němž žalobci bylo sděleno, že z důvodů nevyhovění pravidlům registrace v systému Visapoint nebyla jeho stížnost shledána jako důvodná. Z uvedeného dopisu dále vyplývá, že žalobci byly zpět vráceny zpět originály příloh, které byly ke stížnosti přiloženy. O žádosti žalobce nebylo rozhodnuto a usnesením ze 1.8.2016, č.j. MV-94386-2/SO- 2016 nevyhověla Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců návrhu žalobce na provedení opatření proti nečinnosti s odůvodněním, že žádost nebyla podána v souladu se zákonem a tedy řízení nebylo zahájeno. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Podmínky tohoto řízení a postup soudu při rozhodování o těchto žalobách je upraven zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že ochrany proti nečinnosti se lze úspěšně domáhat tehdy, jestliže správní orgán nevydal rozhodnutí ve věci samé nebo nevydal osvědčení, přičemž tak neučinil přesto, že k vydání byl povinen. Obecně platí, že povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení nastává v rámci řízení, které již bylo zahájeno. Správní řízení může být zahájeno buď na návrh určitého subjektu, nebo z moci úřední. Spornou v posuzované věci je otázka, zda bylo povinností žalovaného o žádosti žalobce rozhodnout. Při posuzování této otázky vycházel soud z ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), podle něhož je řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Ve správních řízeních lze pro formu podání žádosti využít všech způsobů uvedených v ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, tj. písemně, ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, případně dalšími způsoby, je-li potvrzeno, popřípadě doplněno, některým z uvedených způsobů ve lhůtě pěti dnů. Pro zahájení řízení o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu však platí několik výjimek. Podle ustanovení § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců cizinec, který není uveden v právním předpise vydaném podle ustanovení § 182 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců (takovou cizincem je i žalobce), je povinen požádat o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je státním příslušníkem, popř. jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Nesplní-li cizinec tuto povinnost, řízení o žádosti není zahájeno a zastupitelský úřad věc usnesením odloží, přičemž usnesení pouze poznamená do spisu. Další omezení vyplývá z ustanovení § 169 odst. 14 zákona o pobytu cizinců, podle něhož žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. Zastupitelský úřad však může v odůvodněných případech od této povinnosti upustit. V projednávané věci ze spisového materiálu vyplývá a mezi účastníky není sporné, že dne 19.10.2015 se žalobce osobně dostavil na Zastupitelský úřad ČR v Hanoji za účelem podání žádosti o povolení k trvalému pobytu. Tato žádost nebyla přijata s odůvodněním, že pro podání této žádosti nemá žalobce registraci v systému Visapoint. S uvedeným postupem žalobce nesouhlasil, a proto téhož dne osobně na místě podal písemnou stížnost, ke které jako přílohu připojil předmětnou žádost o povolení k trvalému pobytu. Tuto stížnost Zastupitelský úřad ČR v Hanoji přijal a dopisem ze dne 16.12.2015 písemně žalobci sdělil, že stížnost neshledal důvodnou a připojenou přílohu mu vrátil. Soud má za to, že v daném případě bylo správní řízení zahájeno, neboť žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu byla podána osobně u příslušného zastupitelského úřadu. Prokazatelně k podání žádosti došlo tím, že byla jako příloha předána spolu se stížností na postup pracovníka při přijímání samotné žádosti v podatelně zastupitelského úřadu. Minimálně v tomto okamžiku měl zastupitelský úřad žádost ve své dispozici. Je nerozhodné, že žalobce podal žádost formálně jako přílohu stížnosti a že tato žádost byla následně žalobci vrácena. Rovněž skutečnost, že žalobce nebyl pro podání této žádosti registrován v systému Visapoint, není pro posouzení důvodnosti podané žaloby rozhodná. Jak již vyjádřil Nejvyšší správního soud ve svém rozsudku ze dne 30.4.2015, č.j. 7Azs 282/2014-48 „Tento systém funguje na principu elektronických úředních hodin a plní pouze funkci organizační. Registrace v tomto systému není zákonnou podmínkou pro zahájení řízení“. Podstatné je naopak to, že se žádost dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu. Žalobce tak splnil zákonné podmínky pro podání žádosti, stanovené v § 169 ods.t 13 a 14 zákona o pobytu cizinců, tedy žádost byla podána osobně žalobcem na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je žalobce státním příslušníkem. Tato žádost se dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu a bylo povinností žalovaného o ní rozhodnout. Pro rozhodování soudu není právně významné, že zastupitelský úřad žádost žalovanému nepředal. Dle názoru se soudu se řízení nezahajuje okamžikem předání žádosti žalovanému, ale již v okamžiku, kdy má žádost v dispozici zastupitelský úřad. Z uvedených důvodů byla žalovanému správnímu orgánu uložena podle § 81 odst. 2 s.ř.s. povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce ve správním řízení, které bylo podáním žádosti zahájeno. S ohledem na zákonnou lhůtu 180 dnů pro vydání rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu (§ 169 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců) se jeví uložená lhůta 60 dnů, která běží ode dne právní moci rozsudku, přiměřenou. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 2000 Kč a dále náklady odměny zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta a jeho hotové výdaje. Mimosmluvní odměna činí 6200 Kč za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby) po 3100 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Dále žalobci přísluší náhrada hotových výdajů jeho právního zástupce ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Protože zástupce žalobce Mgr. Marek Sedlák doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.) ve výši 21%. Celková výše nákladů řízení žalobce tedy činí částku 10 228 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 10. listopadu 2016 JUDr. Karla Cháberová v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mikolášová