6 A 180/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: P-holding, s.r.o., IČ: 24715484, se sídlem v Praze 6, Evropská 810/136, zast. Jiřím Šafkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 2339/19, proti žalovanému: Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 8, Pod sídlištěm 1800/9, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal odstranění (v návrhu výroku rozsudku formulovanému jako výmaz) údaje o omezení převodu nemovitostí podle ust. § 13 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále také jen „zákon o majetku církví“), k nemovitostem – pozemku parc. č. 1372/1 o výměře 139309 m2 v katastrálním území Hloubětín, a pozemku parc. č. 2587 o výměře 116792 m2 v katastrálním území Kyje, oba pozemky v obci Praha (dále také jen „předmětné pozemky“ podle kontextu), a přikázání žalovanému povinnost zákazu porušovat vlastnické právo žalobce zápisem o omezení převodu nemovitostí podle ust. § 13 zákona o majetku církví do katastru nemovitostí.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že se zápisem tohoto údaje do katastru nemovitostí ke svým nemovitostem nesouhlasí, neboť jsou v jeho výlučném a soukromém vlastnictví, není tak naplněna skutková podstata ust. § 13 zákona o majetku církví (nejedná se pozemky ve vlastnictví státu). Zápis takové poznámky žalobce považuje za nelegitimní a nemající oporu v zákoně. Poukázal na ust. § 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zápisech práv“), kdy je výčet rozhodnutí či oznámení příslušných osob v tomto ustanovení taxativní, nemůže tak být rozšiřován. Oznámení či rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, která vedou k zápisu určité poznámky, jsou uvedena přímo v ust. § 9 odst. 1 písm. a) zákona o zápisech práv, což není tento případ. Uvedl pak dále, že zápis poznámek do katastru nemovitostí není rozhodováním katastrálního úřadu, proto obrana proti takovému postupu je pouze žalobou podle ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Žalobce pak ještě dále doplnil, že pokud by žalovaný reagoval ust. § 12 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláška, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), pak i takový zápis je nezákonným zásahem, neboť nevyplývá z ust. § 6 zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Poukázal na to, že zápis upozornění nestanovil zvláštní právní předpis ani nebyl potřebný pro správu katastru.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí jako nedůvodné. Uvedl, že předmětné zápisy nebyly provedeny formou poznámky podle ust. § 9 a násl. zákona o zápisech práv, ale jednalo se o upozornění ve smyslu ust. § 12 odst. 1 písm. h) katastrální vyhlášky.

4. K výzvě soudu žalobce žalobu změnil s ohledem na skutkový stav trvající v době vydání rozsudku soudu návrh výroku rozsudku tak, že se domáhal určení, že shora provedený zápis o omezení převodu nemovitostí, byl nezákonný (v době rozhodnutí soudu není pro předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí žádný takový zápis, který byl předmětem původní žaloby, veden). S ohledem na skutečnost, že taková změna žaloby je podle názoru soudu možná, přičemž v době podání žaloby byl tento údaj součástí katastru nemovitostí a v době mezi podáním žaloby a rozhodnutím soudu došlo k jeho odstranění, soud nadále jednal o takto změněném žalobním návrhu, aniž by o tom vydával procesní rozhodnutí.

5. Žalovaný se ke změně žaloby nevyjádřil.

6. Z obsahu předloženého správního spisu, listin předložených žalobcem a nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil následující skutečnosti.

7. U předmětných pozemků bylo v katastru nemovitostí v části B1 – omezení vlastnického práva zapsáno „Omezení převodu nemovitosti podle § 13 zákona č. 428/2012 Sb.“, a to na podkladě listiny „Žádost o zápis upozornění SPÚ/2013/Pl ze dne 9.6.2013“ (podle právního stavu ke dni podání žaloby, tedy podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 7.8.2013).

8. Podkladem pro tento zápis byly dvě listiny Státního pozemkového úřadu ze dne 9.6.2013, kde tento úřad upozornil, že se jedná o pozemky, které jsou původním majetkem církevního subjektu, a že vlastnické právo bylo zapsáno neoprávněně na jiného nabyvatele.

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12.6.2014, čj. 60 C 92/2011-258, soud zjistil, že žaloba České republiky proti společnosti P-holding, s.r.o., na určení vlastnictví k těmto pozemkům byla zamítnuta. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.1.2015, čj. 15 Co 481/2014-296, soud zjistil, že tento rozsudek byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2016, čj. 30 Cdo 25001/2015-316, soud zjistil, že dovolání České republiky proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto.

10. Proti tomuto zápisu poznámky podal žalobce stížnost ze dne 10.9.2013 žalovanému.

11. Městský soud v Praze při posuzování důvodnosti podané žaloby vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (ust. § 87 odst. 1 s.ř.s.), neboť v době rozhodování soudu je žalováno určení, že předmětný zásah byl nezákonný.

12. Právně soud posuzoval shora zjištěný skutkový stav podle těchto ustanovení.

13. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona o majetku církví: „Věci tvořící původní majetek registrovaných církví a náboženských společností, které jsou ve vlastnictví státu, nelze po dobu 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto ustanovení převést do vlastnictví jiné osoby, přenechat jiné osobě k užívání, ani zatížit právem jiné osoby. Po uplynutí lhůty podle věty první nelze z vlastnictví státu převést do vlastnictví jiné osoby, přenechat jiné osobě k užívání, ani zatížit právem jiné osoby, věci tvořící původní majetek registrovaných církví a náboženských společností, na jejichž vydání byl uplatněn nárok podle tohoto zákona, avšak k vydání věci nedošlo, a to po dobu, kdy probíhá řízení před pozemkovým úřadem podle tohoto zákona, nebo až do dne, kdy a) marně uplyne lhůta pro podání žaloby podle části páté občanského soudního řádu nebo pro uplatnění nároku na vydání věci u soudu, b) uplyne lhůta 2 měsíců po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, byla-li žaloba podána a nebylo- li podáno dovolání; bylo-li podáno dovolání, lhůta se prodlužuje do rozhodnutí dovolacího soudu, kterým se podanému dovolání nevyhoví, nebo c) uplyne lhůta 2 měsíců po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o nároku, byl-li nárok u soudu uplatněn a nebylo-li podáno dovolání; bylo-li podáno dovolání, lhůta se prodlužuje do rozhodnutí dovolacího soudu, kterým se podanému dovolání nevyhoví.“.

14. Podle ust. § 12 odst. 1 katastrální vyhlášky: „(1) V katastru se evidují tyto další údaje: a) upozornění, že zapsaný právní vztah a další právo jsou dotčeny změnou30) (dále jen "plomba"), b) upozornění na probíhající obnovu katastrálního operátu31), c) upozornění na probíhající řízení o opravě chyby32) v katastru nebo řízení o námitce33), d) upozornění na výzvu zapsanou v záznamu pro další řízení [§ 50 odst. 5 písm. b) a § 58 odst. 4], e) upozornění na podanou žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vklad, f) upozornění na související list vlastnictví, g) upozornění na spornou hranici mezi pozemky a h) další upozornění, pokud zvláštní právní předpis stanoví povinnost vyznačit je v katastru nebo jsou potřebná pro správu katastru.

15. Tyto údaje obsahují stručný obsah upozornění, údaj o nemovitosti, popřípadě osobě, jichž se upozornění týká. Dále se uvádí označení protokolu a pořadové číslo, pod kterým bylo upozornění zapsáno, a údaj o listině, která byla podkladem k zápisu upozornění.“.

16. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o zápisech práv: „(1) Poznámku zapíše katastrální úřad na základě doručeného rozhodnutí nebo oznámení soudu, správce daně, správce podniku, vyvlastňovacího úřadu11), soudního exekutora, osoby oprávněné provádět veřejné dražby podle zvláštního právního předpisu,5a) insolvenčního správce, Státního pozemkového úřadu, jiného správního orgánu či k doloženému návrhu toho, v jehož prospěch má být poznámka zapsána a) na základě návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, správou nemovitosti a zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti,6) na základě exekučního příkazu k prodeji nemovitosti,6c) exekučního příkazu k prodeji podniku,6d) na základě usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, o nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovitosti a o nařízení výkonu rozhodnutí postižením podniku6a), na základě usnesení o nařízení prodeje podniku v dražbě, na základě usnesení o dražební vyhlášce o prodeji nemovitosti,6b) na základě vyrozumění insolvenčního správce o soupisu nemovitostí, které jsou podle katastru nemovitostí ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka7), na základě usnesení o nařízení předběžného opatření10), na základě oznámení o uzavření smlouvy o provedení dražby nedobrovolné5a), na základě žádosti o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám podané u příslušného vyvlastňovacího úřadu11), na základě oznámení Státního pozemkového úřadu o zahájení pozemkových úprav, na základě pravomocného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o schválení návrhu pozemkových úprav, na základě pravomocného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv11a) nebo na základě jiného rozhodnutí, kterým se omezuje oprávnění vlastníka nemovitosti nebo jiného oprávněného nakládat s předmětem práva zapsaným v katastru nebo se kterým zákon takové omezení spojuje, b) na základě podaného žalobního návrhu, kterým se navrhovatel domáhá, aby soud vydal takové rozhodnutí, týkající se nemovitostí evidovaných v katastru, na jehož základě by mohl být proveden záznam do katastru podle § 7, pokud se na jeho základě nezapisuje poznámka spornosti podle § 9a nebo na základě podané žádosti, kterou se žadatel domáhá, aby správní orgán vydal takové rozhodnutí, týkající se nemovitostí evidovaných v katastru, na jehož základě by mohl být proveden záznam do katastru podle § 7, c) na základě vyrozumění o zahájení exekuce6e), pokud povinným není stát, d) na základě rozhodnutí o předběžném opatření, podle kterého nemůže dlužník nakládat s majetkovou podstatou nebo může dlužník nakládat s majetkovou podstatou pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce7), e) na základě vyrozumění insolvenčního soudu o vydání rozhodnutí o úpadku7), f) na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu.“.

17. V dané věci se soud ztotožňuje s právním názorem žalovaného, že zapsaný údaj do katastru není poznámkou ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o zápisech práv, ale údajem zapsaným podle ust. § 13 odst. 1 zákona o majetku církví ve spojení s ust. § 12 odst. 1 písm. h) katastrální vyhlášky jako upozornění potřebné pro správu katastru. Je tomu tak z toho důvodu, že při případném převodu těchto nemovitostí by v příslušném správním řízení katastrální úřad musel zkoumat, zda takový převod je možný (není právem zakázaný či omezený), což stanoví výslovně shora zmíněné ust. § 13 zákona o majetku církví. Tento údaj tak není a ani nemůže být poznámkou ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o zápisu práv, neboť nesplňuje zákonné požadavky takové poznámky. Jedná se tak o upozornění, které je potřebné pro správu katastru, aby v případném správním řízení (zejména v řízení o vkladu práva do katastru) katastrální úřad neporušil ust. § 13 odst. 1 zákona o majetku církví.

18. S ohledem na shora uvedené soud uvádí, že pojem „správa katastru“, kterou používá shora zmíněná katastrální vyhláška, je pojmem do značné míry právně neurčitým, který je možné vyložit způsobem, že se jedná o takový údaj (upozornění), které má vliv na případné správní řízení týkající se katastru nemovitostí. Soud dále uvádí, že takový údaj musí mít nějakou spojitost s případným zákonným omezením, které se týká údajů, které jsou v katastru evidovány, případně souviset s nějakým právním řízením, které se údajů v katastru uvedených týká. Takovým řízením podle názoru soudu v dané věci je vkladové řízení týkající se takové nemovitosti, kde je (či lépe řečeno v dané době byla) dispozice s příslušnou nemovitostí zákonem omezena. Tímto zákonným omezením převodu nemovitostí bylo ust. § 13 odst. 1 zákona o majetku církví, a proto katastrální úřad nijak nepochybil, pokud takový údaj (upozornění) do katastru nemovitostí zapsal jako upozornění potřebné pro správu katastru. Pokud pak toto upozornění bylo zapsáno ve formulaci „Omezení převodu nemovitosti podle § 13 zákona č. 428/2012 Sb.“, jedná se o formulaci, která odpovídá zákonnému omezení převodu nemovitosti podle zákona o majetku církví tak, jak je shora v odůvodnění tohoto rozsudku citováno.

19. Jak je patrné ze zjištěných skutečností, v době, kdy bylo upozornění do katastru nemovitostí zapsáno, probíhal soudní spor o vlastnictví předmětných pozemků, a byla tak naplněna podmínka ust. § 13 odst. 1 písm. c) zákona o majetku církví pro zápis tohoto upozornění do katastru nemovitostí.

20. Je tak možné uzavřít, že žalobní důvody, které argumentačně směřovaly do nemožnosti aplikace ust. § 9 zákona o zápisech práv, nemohou být důvodné, neboť zapsaný údaj není poznámkou podle tohoto zákonného ustanovení, ale upozorněním podle ust. § 13 odst. 1 zákona o majetku církví, které nemá zákonný charakter poznámky a jedná se o údaj, který je nutný ke správě katastru.

21. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 87 odst. 3 s.ř.s.).

22. Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.).

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 27. ledna 2017 JUDr. Ladislav Hejtmánek v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Zuzana Lazecká