6 A 2/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobců: a) nezl. X. bytem zastoupený zákonnou zástupkyní Y. právně zastoupený advokátkou Mgr. Markétou Chudáčkovou sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2 b) Y. zastoupena advokátkou Mgr. Markétou Chudáčkovou sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah žalovaného v části spočívající v tom, že příslušníci Policie ČR, Krajského ředitelství Ústeckého kraje, Územní odbor Teplice, obvodní oddělení Krupka dne 8. 11. 2025 v místě bydliště žalobkyně b) na adrese X., jednali tak, že umožnili, aby pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu Statutárního města Ústí nad Labem, žalobkyni b) odňala žalobce a), byl nezákonný.

II. Zakazuje se, aby žalovaný, prostřednictvím jednání Příslušníků Policie ČR, v budoucnu umožnil orgánu sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu Statutárního města Ústí nad Labem, aby žalobce a) nezákonně odňal žalobkyni b).

III. V části, jíž se žalobci domáhají určení nezákonnosti zásahu spočívajícího v tom, že příslušníci Policie ČR, Krajského ředitelství Ústeckého kraje, Územní odbor Teplice, obvodní oddělení Krupka dne 8. 11. 2025 pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu Statutárního města Ústí nad Labem umožnili, aby vstoupila do bytu žalobkyně b) a setrvala v něm, a nezákonnosti zásahu spočívajícího v tom, že proti tomuto vstupu do bytu a setrvání v něm nekonali, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 32 681 Kč k rukám jejich zástupkyně Mgr. Markéty Chudáčkové, advokátky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Nezletilý žalobce X. byl na základě předběžně vykonatelného rozsudku svěřen do péče otce, nicméně péči otce údajně odmítá a dne 7. 11. 2025 napsal své matce, žalobkyni Y. že od otce uteče, což následující den učinil. Do bytu žalobkyně se poté dostavila sociální pracovnice příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí („OSPOD“) a žalobce z bytu odvedla k jeho tetě. V místě situaci přihlížela přivolaná policejní hlídka.

2. Žalobci podali paralelně dvě žaloby, jimiž se domáhají ochrany před nezákonným zásahem. Jednak podali nynější žalobu ke zdejšímu soudu. Současně podali žalobu ve vztahu k jednání pracovnice OSPOD na ochranu před nezákonným zásahem ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem („krajský soud“). Ten o této žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 8. 4. 2026, č. j. 15 Ad 1/2026-41. Žalobu shledal důvodnou. Vyslovil, že: „I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobce a) byl dne 8. 11. 2025 odňat pracovnicí orgánu sociálně právní ochrany dětí Magistrátu Statutárního města Ústí nad Labem žalobkyni b) v bytě na adrese X, byl nezákonný. II. Zakazuje se, aby orgán sociálně právní ochrany dětí žalovaného v budoucnu bez souhlasu žalobkyně b) vstupoval do jejího bytu a odnímal žalobce a).“ 3. Krajský soud shledal, že pracovnice OSPOD odnětím žalobce jednala mimo své pravomoci, neboť nebyla oprávněna vykonat předběžně vykonatelné rozhodnutí soudu o svěření nezletilého žalobce do péče otce. Měla se obrátit na soud, aby ten případně nařídil výkon rozhodnutí odnětím nezletilého ve smyslu § 504 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („ZŘS“). S poukazem na to, že se situace může opakovat, krajský soud přistoupil rovněž ke shora citovanému výroku II. rozsudku.

4. Kasační stížnost proti uvedenému rozsudku Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 6. 2026, č. j. 10 Ads 69/2026-61, zamítl. Krajskému soudu přisvědčil, že zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí („ZSPOD“) neposkytuje pro postup pracovnice OSPOD zákonnou oporu. Zaměstnanci OSPOD jsou podle tohoto zákona oprávněni navštěvovat dítě i jeho rodinu, a to i v jeho obydlí. Rodiče jsou povinni tuto návštěvu umožnit a strpět. Vyžádala-li si tak žalobkyně dne 8. 11. 2025 po příjezdu policistů do její domácnosti přítomnost OSPOD a současně je žalobce veden jako tzv. ohrožené dítě, nelze v samotném vstupu sociální pracovnice OSPOD do jejího bytu a v prověření, jakým způsobem je o žalobce pečováno, spatřovat nepřípustný zásah do žalobkyniných práv. Ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí však nelze dovodit pravomoc OSPOD odvést nezletilé dítě do bezpečného prostředí, neocitlo-li se v akutním nedostatku odpovídající péče, což se v nynější věci nestalo. Je věcí výkonu soudního rozhodnutí, aby bylo respektováno, přičemž pro tento výkon platí zákonný postup, který nemůže nahradit aktivita OSPOD. Pracovník OSPOD není oprávněn odejmout nezletilé dítě, nýbrž může pouze poskytovat součinnost oprávněným soudním osobám. K odnětí dítěte může dojít pouze na základě rozhodnutí soudu. Žaloba a navazující podání žalobců 5. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobci domáhají určení nezákonnosti zásahu příslušníků Policie ČR, kteří byli dne 8. 11. 2025 v místě bydliště žalobkyně přítomni spolu s pracovnicí OSPOD. Navrhují, aby soud určil za nezákonný zásah příslušníku Policie ČR, spočívající v tom, že policisté nezasáhli proti jednání pracovnice OSPOD, a zaprvé jí tak umožnili, aby nezákonně vstoupila do bytu žalobkyně a setrvala v něm a zadruhé jí tak umožnili nezákonné odnětí žalobce od žalobkyně, čímž žalobci neposkytli ochranu a nesplnili povinnost chránit základní práva osob. Současně žádají, aby soud zakázal, aby policisté takový zásah do budoucna opakovali, a tím pokračovali v porušování práv žalobců.

6. Uvádějí, že pracovnice OSPOD za asistence Policie ČR žalobce dne 8. 11. 2025 nezákonně a násilně unesla z bytu žalobkyně. Nezletilý žalobce byl nepravomocným předběžně vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem svěřen do péče otce, žalobkyni byl upraven styk. Žalobce dne 8. 11. 2025 utekl k žalobkyni. K jejímu bytu se dostavila pracovnice OSPOD, který do bytu vstupovala, aniž by k tomu byla oprávněna. Pracovnice OSPOD situaci eskalovala, odmítala ponechat žalobce u žalobkyně. Žalobce s ní odmítal odejít dobrovolně. Na místě se nacházela policejní hlídka, kterou matka přizvala do bytu a žádala, aby zasáhla a jednání pracovnice OSPOD zastavila. To se nestalo. Pracovnice OSPOD žalobce odtrhla od nohy policisty, jíž se držel a odnesla ho z bytu. Pracovnice OSPOD provedla výkon rozhodnutí, aniž by k tomu měla pravomoc. Soudní rozhodnutí o výkonu rozsudku o péči vydáno nebylo. Policejní hlídka situaci přihlížela, nijak nezasáhla a pracovnici OSPOD tak umožnila, aby porušovala práva žalobců. Nezákonný zásah příslušníků Policie ČR žalobci spatřují primárně v jejich pasivitě (nečinnosti). Příslušníci Policie ČR pochybili, pokud jen pasivně přihlíželi, jak jiný orgán veřejné moci porušuje (základní) práva žalobců. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Uvedl, že žalobce je veden jako ohrožené dítě ve smyslu § 6 ZSPOD. Situace jej ohrožující nastala rovněž dne 8. 11. 2025, kdy byl žalobce nalezen u žalobkyně. Na místo byla přivolána pracovnice OSPOD, která se rozhodla pro poskytnutí okamžité pomoci podle § 15 ZSPOD. Neprováděla tedy výkon rozhodnutí. Konala v nejlepším zájmu žalobce. Nebylo na policistech, aby její postup negovali či do něj zasahovali. Není na Policii ČR aby si činila kvalifikovaný úsudek o tom, co ví nejlépe příslušný OSPOD. Konfliktní situace v rodině žalobce je OSPOD dlouhodobě známa. V posuzované věci se jednalo o postup podle § 15 ZSPOD. Žalobkyně pracovnici OSPOD neposkytovala součinnost. Odmítala respektovat vykonatelné rozhodnutí soudu. Pracovnice OSPOD rozhodla o předání žalobce do péče jeho tety, což žalobkyně odmítala. Policejní hlídka do řešení situace na místě nezasahovala, neboť to nebylo třeba k zajištění pořádku na místě. Policisté neměli důvod pochybovat o postupu sociální pracovnice, která rozhodla, že je nutné, aby žalobce nesetrval v péči matky.

9. Policie ČR není oprávněna rozhodovat o tom, do čí péče má být dítě svěřeno či vykonávat rozhodnutí soudu. Úkolem Policie ČR v těchto případech je poskytovat OSPOD součinnost při ochraně života a zdraví ohroženého dítěte a pracovníků OSPOD. Orgánem, který má právo a povinnost zasáhnout za účelem ochrany dítěte je OSPOD znalý jeho situace. Z pozice policejní hlídky nebylo nutné na místě zasahovat jiným způsobem než poskytnutí asistence sociální pracovnici, která žalobce odvedla z prostředí, které pro něho bylo shledáno jako nevhodné. Na místě nedocházelo k žádnému protiprávnímu jednání, u něhož by byla hlídka povinna zasahovat. Je zde vykonatelné rozhodnutí soudu o péči. Pracovnice OSPOD dle policejní hlídky nepřekračovala svou pravomoci, vyžadovala-li v zájmu nezletilého jeho respektování.

10. Pokud jde o námitku, že policejní hlídka sociální pracovnici umožnila vstup do bytu žalobkyně, ta pracovnici OSPOD do bytu na počátku pustila dobrovolně. Přes nesouhlas žalobkyně sociální pracovnice do jejího bytu vstoupila až následně za situace, kdy to bylo nezbytné za účelem ochrany žalobce. Nejednalo se tak o svévoli, proti níž by měli příslušníci Policie ČR zasáhnout. Jednání před Městským soudem v Praze 11. Při jednání dne 23. 7. 2026 účastníci setrvali na jejich dosavadní argumentaci. Žalobci uvedli, že nezákonnost jednání policistů spatřují v jejich pasivitě; nezabránili jednání pracovnice OSPOD. Toliko nečinně přihlíželi provádění výkonu z její strany. Žalobce nebyl v situaci ohrožen, nebyla zde tak dána pravomoc jej odejmout. Policisté jednali v rozporu s § 11 a § 2 zákona o Policii ČR. Žalobci výslovně uvedli, že žádají, aby soud vyhověl jejich petitu dle doplnění žaloby ze dne 2. 2. 2026.

12. Žalovaný uvedl, že rozsudek NSS č. j. 10 Ads 69/2026-61 je rozporný v tom, že aprobuje výrok krajského soudu stran vstupu pracovnice OSPOD do domácnosti žalobkyně, ač je v jeho odůvodnění uvedeno, že vstup samotný byl zákonný. Krajský soud a NSS přistoupily na argumentaci, že se fakticky jednalo o výkon soudního rozhodnutí. Ve skutečnosti se jednalo o postup podle § 15 ZSPOD spočívající v umístění nezletilého žalobce do neutrálního prostředí. Závěry daných rozsudků vedou k tomu, že je pracovnici OSPOD odňata pravomoc vyplývající ze zákona. Vedou k tomu, že je-li dítě v akutním ohrožení, může pracovník OSPOD toliko udělit pokutu či čekat na rozhodnutí soudu. Odpovědnost za postup leží na orgánu s primární pravomocí (OSPOD); role Policie ČR je pouze doplňková. Policie ČR nevykonává dozor nad jinými orgány. Žalovaný odkázal na odst. 32 rozsudku NSS ze dne 25. 5. 2015, č. j. 6 As 255/2014-42. Dále uvedl, že pokud OSPOD vyhodnotí potřebu ochrany, Policie ČR spoléhá na správnost vyhodnocení postupu OSPOD. Nelze tak dovozovat pochybení příslušníků Policie ČR, která má na místě omezené množství informací. Žalovanému není zřejmé, co měli policisté učinit odlišně. Pokud jde o navržený petit, žalovaný uvedl, že nelze předvídat, k jakému budoucímu zásahu dojde. Výrok soudu nemůže vést k tomu, že by Policie ČR nemohla konat, pokud by kupř. byla v budoucnu volána k soudnímu výkonu rozhodnutí.

13. Soud provedl dokazování trojicí audiovizuálních záznamů, které soudu předložil žalovaný. Jedná se o nahrávky z kamer policistů, kteří byli u zásahu přítomni. Soud se přiklonil k provedení dokazování těmito nahrávkami, neboť z podstaty věci zachycují jednání policistů, proti němuž žaloba směřuje. Pro nadbytečnost pak již soud neprováděl dokazování audiovizuální nahrávkou, kterou k důkazu navrhli žalobci, a kterou pořídila žalobkyně.

14. Žalobci k prvé nahrávce uvedli, že zachycuje negativní postoj Policie ČR k žalobkyni. Druhá nahrávka zachycuje zásah pracovnice OSPOD do domovní svobody žalobkyně. Příslušníci Policie ČR byli konfrontování se sdělením právní zástupkyně žalobců přítomné na telefonu; zůstali pasivní, i když pracovnice OSPOD žalobce „naháněla“ v domácnosti žalobkyně. Současně jí podali žalobcovi boty. Za nezákonnou žalobci považují pasivitu policistů. Jednáním policistů vznikla újma oběma žalobcům a rovněž žalobkyninu synovi D 15. Žalovaný k nahrávkám uvedl, že žalobce vůbec neměl být u žalobkyně. Poukázal na povinnost žalobkyně podle § 53 odst. 2 ZSPOD spolupracovat s OSPOD a umožnit jeho pracovníkům podle § 52 odst. 1 ZSPOD vstup do domácnosti. Žalobkyně neplnila vykonatelné rozhodnutí soudu. Nejednala v zájmu nezletilého žalobce. Nešlo jí o jeho zájem. Policie ČR má povinnost vyhovět žádosti OSPOD o součinnost. Nemá důvod OSPOD nedůvěřovat. Policisté se snažili situaci deeskalovat.

16. Jelikož skutkový průběh, který se udál dne 8. 11. 2025 v domácnosti žalobkyně je zachycen právě na uvedených nahrávkách, soud pro nadbytečnost neprováděl dokazování výslechy příslušníků Policie ČR (M. L. a J. H. z obvodního oddělení Chlumec, M. T. a T. H. z obvodního oddělení Krupka) ani pracovnic OSPOD (L. K. jež je tou pracovnicí OSPOD, která odňala žalobce, a J. I., která se současně na místě zásahu vůbec nenacházela). Žalovaný výslech uvedených pracovnic OSPOD učinil nejen písmeně, ale rovněž při jednání s tím, že uvedené pracovnice znají situaci nezletilého žalobce. Ani k tomuto poukazu soud k provedení jejich svědeckých výslechů nepřistoupil. Předmětem nynější věci není pokračování opatrovnického sporu o péči o nezletilého. Zdejší soud neposuzuje situaci žalobce a otázku jeho péče, nýbrž výhradně jeden konkrétní skutkový děj (zásah), toliko co do jednání policistů, který se odehrál na konkrétním místě dne 8. 11. 2025.

17. Soud dále provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 0 P 121/2020-1843, a odvoláním žalobkyně proti němu ze dne 8. 10. 2025 a jeho doplněním ze dne 17. 10. 2025, žádostí Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 12. 2. 2026, sdělením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2026, úředním záznamem Policie ČR ze dne 11. 2. 2026 o vyhodnocení kamerového záznamu, záznamem z pohotovosti ze dne 8. 11. 2025, výpisem z informačního systému Jitka, úředním záznamem Policie ČR ze dne 8. 11. 2025, úředními záznamy o podaných vysvětleních ze strany policistů M. L., J. H., T. H. a M. M., úředním záznamem o podaném vysvětlení ze strany dotčené pracovnice OSPOD L. K. a úředním záznamem o podaném vysvětlení žalobkyně.

18. Soud neprováděl dokazování komunikací žalobců vedenou přes WhatsApp, jelikož ta přímo nezachycuje zásah (skutkový průběh děje). Z téhož důvodu soud neprováděl dokazování trestním oznámením žalobce vůči příslušníkům policejní hlídky. Jedná se spíše o zachycení hodnocení děje ze strany žalobce (žalobců). Soud dále neprováděl dokazování úředními záznamy o podaných vysvětlení ze strany pracovnic OSDPO paní P. Č. a V. M., které se na místě zásahu vůbec nenacházely. O průběhu skutkového děje při zásahu nikterak nevypovídá následná e-mailová komunikace mezi paní J. B. a pracovnicí OSPOD ze dne 12. 11. 2025, resp. 13. 11. 2025. Tou tudíž soud dokazování rovněž neprováděl. O průběhu skutkového děje nevypovídá ani dokument OSPOD označený jako Podrobné vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny. Jím proto soud rovněž dokazování neprováděl. O skutkovém ději nikterak nevypovídá ani mediální článek zveřejněný na webu seznamzprávy.cz/porad ve stínu. Soud dále neprováděl dokazování přehledem spisů Policie ČR vedených ve vztahu k žalobkyni. Tyto spisy nezachycují průběh konkrétního děje dne 8. 11. 2025. Totéž pak platí, pokud jde o dokument OSPOD označený jako Interní projednání zásahu pracovnice OSPOD. Jedná se až o následné vyhodnocení jednání pracovnice OSPOD.

19. Soud vychází z náhledu, že skutkový stav (průběh zásahu) není sporný. Proto jej také soud v podrobnostech v rozsudku slovně nepopisuje. Ostatně je jednoznačně zachycen na výše uvedených nahrávkách. Předmětem sporu je jeho právní hodnocení. Posouzení věci soudem 20. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.

21. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se podle § 82 odst. 1 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti takovému zásahu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Žalovaným je podle § 83 s. ř. s. správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl. Podle § 87 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; pokud soud rozhoduje pouze o určení toho, zda byl zásah nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle § 87 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem.

22. Soud poznamenává, že při jednání žalobci sdělili, že újma zásahem vznikla nejen žalobci a žalobkyni, ale také „Dominikovi“, tedy druhému synovi žalobkyně. Otázkou jeho tvrzené újmy se soud nezabýval, neboť vůbec nebyla předmětem žaloby a uvedený syn ani není žalobcem.

23. Soud dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná a v části nedůvodná.

24. Soud při posouzení návrhu vycházel z toho, že správní soud je vázán podstatou žalobního návrhu (vymezením zásahu), nikoli jeho doslovným zněním. Správní soud nemůže zamítnout zásahovou žalobu jen proto, že žalobce nevyjádřil svůj požadavek právně bezchybně, je-li zřejmé, čeho chce dosáhnout. To znamená, že soud může výrok rozsudku formulovat odlišně od znění žalobního návrhu, musí však setrvat v mezích § 87 odst. 2 s. ř. s. a šetřit podstatu zásahu (srov. body [181] a [182] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2023, č. j. 9 As 116/2022-166, č. 4459/2023 Sb. NSS., nebo bod [28] rozsudku kasačního soudu ze dne 27. 8. 2014, č. j. 2 As 35/2014-109).

25. Žalobní návrh, o němž soud rozhoduje, je obsažen v doplnění žaloby ze dne 2. 2. 2026. Žalobci při jednání výslovně sdělili, že žádají, aby soud rozhodl právě o takto formulovaném návrhu. Návrh, ač formulován slovně bohatěji, brojí v jádru jednak proti zásahu policistů spočívajícímu v tom, že pracovnici OSPOD umožnili, aby vstoupila do bytu žalobkyně a setrvala v něm, a dále proti zásahu policistů spočívajícímu v tom, že pracovnici OSPOD umožnili, aby žalobce odňala žalobkyni (z péče žalobkyně). Ve druhé části soud návrh shledal důvodným, v prvé nikoliv.

26. Pokud jde o vstup pracovnice OSPOD dne 8. 11. 2025 do domácnosti žalobkyně (a navazující pobyt v něm, který žalobci označují slovem „setrvání“), soud vychází z následujících ustanovení ZSPOD.

27. Podle § 52 odst. 1 ZSPOD platí, že zaměstnanci v orgánech sociálně-právní ochrany, zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu a zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazení do obecního úřadu jsou oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona navštěvovat dítě a rodinu, ve které žije, v obydlí a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole a ve školském zařízení, v zařízení poskytovatele zdravotních služeb, v zaměstnání nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje, jak rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách dítě žije a jaké má dítě chování.

28. Podle § 53 odst. 2 písm. c) stejného zákona platí, že rodiče jsou povinni umožnit za podmínek uvedených v § 52 odst. 3 návštěvu zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany a zaměstnance obce s rozšířenou působností zařazeného do obecního úřadu v obydlí, popřípadě v jiném prostředí, kde dítě žije, je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte nebo pro ochranu jeho práv.

29. Jak již vyložil NSS ve shora odkazovaném rozsudku, zaměstnanci OSPOD jsou oprávněni dítě i jeho rodinu navštěvovat, a to i v obydlí. Rodiče jsou povinni takovou návštěvu umožnit a strpět. „Vyžádala-li si proto sama žalobkyně dne 8. 11. 2025 po příjezdu policistů do její domácnosti přítomnost OSPOD a současně byl žalobce vyhodnocen jako ohrožené dítě, nelze v samotném vstupu pracovnice do jejího bytu a v prověření, jakým způsobem je o žalobce pečováno, spatřovat nezákonný zásah do práv žalobkyně“ (viz odst. 20 rozsudku NSS č. j. 10 Ads 69/2026-61).

30. Příslušníkům Policie ČR zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky („zákon o Policii ČR“) v § 2 ukládá povinnost chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek.

31. Podle § 11 zákona o Policii ČR jsou pak policisté povinni a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma, c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.

32. Jelikož pracovnice OSPOD byla v souladu s citovanými ustanoveními ZSPOD oprávněna vstoupit do bytu žalobkyně a prověřit zde, jakým způsobem je o nezletilého pečováno, a zda není ohrožen jeho život nebo zdraví, či jeho (další) práva, nelze shledat nezákonným ani postup (ať již vytýkané konání či nekonání) příslušníků Policie ČR, kteří odpovídajícímu jednání pracovnice OSPOD nikterak nebránili (konáním proti němu nezasáhli), toliko mu veskrze pasivně přihlíželi, čímž na místě plnili svou základní roli chránit bezpečnost osob. V této veskrze pasivní přítomnosti policistů na místě, a tedy jejich nekonání proti jednání pracovnice OSPOD soud neshledává žádné pochybení. Postupovala-li v tomto ohledu pracovnice OSPOD v souladu se zákonem (ZSPOD), nelze shledat nezákonným jednání policistů, kteří zákonnému postupu přihlíželi a nevystoupili proti němu. V této části tudíž soud shledal žalobu nedůvodnou a výrokem III. rozsudku ji zamítl.

33. Jinak tomu je, pokud jde o otázku odnětí žalobce z péče žalobkyně.

34. Podle § 15 ZSPOD ocitne-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, zejména v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich hospitalizace, je obecní úřad povinen zajistit takovému dítěti neodkladnou péči; při zajištění této péče zpravidla dá přednost příbuznému dítěte.

35. Jak vyložil NSS v rozsudku č. j. 10 Ads 69/2026-61, z citovaného ustanovení nevyplývá pravomoc pracovníka OSPOD odvést dítě do jiného, bezpečného prostředí, nachází-li se dítě fakticky v péči jiné osoby než osoby, do jejíž péče bylo rozsudkem opatrovnického soudu svěřeno. Citované ustanovení představuje opatření ultima ratio pouze v tak výjimečných případech, jakými jsou úmrtí či hospitalizace rodičů, a nikoliv tehdy, nerespektuje-li matka rozhodnutí soudu a dítě k ní uteče. Na tyto případy pamatuje vykonávací řízení v režimu ZŘS. K odnětí dítěte může dojít pouze za přesně stanovených zákonných podmínek, a to pouze na základě rozhodnutí soudu.

36. Podle § 504 ZŘS zůstane-li postup soudu podle § 502 a 503 bezvýsledný nebo je-li po zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by tento postup zjevně nevedl ke splnění povinnosti, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, u koho má podle rozhodnutí nebo dohody být […].

37. Na citované ustanovení navazuje § 21 zákon o Policii ČR, který upravuje poskytování ochrany a součinnosti při provádění exekuce a výkonu rozhodnutí. Podle odst. 1 tohoto ustanovení policie poskytne ochranu osobě pověřené výkonem rozhodnutí za podmínky, že tato osoba a) nemůže provést výkon rozhodnutí z důvodu ohrožení svého života nebo zdraví a b) o poskytnutí této ochrany požádá.

38. Na citované ustanovení pak navazuje Instrukce Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra, Ministerstva zdravotnictví, MŠMT a Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 4. 2007, č. j. 142/2007-ODS-Org, kterou se upravuje postup při výkonu soudních rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé („instrukce“).

39. Tato instrukce upravuje součinnost soudů, orgánů sociálně-právní ochrany dětí […] a orgánů Policie ČR při výkonu soudních rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi (§ 1 instrukce).

40. Podle jejího § 2 odst. 1 nařídí výkon rozhodnutí (místně příslušný) soud. Podle § 4 odst. 1 věty první instrukce současně výkon rozhodnutí provádí a zajišťuje soud. Přičemž podle § 7 odst. 3 instrukce platí, že hrozí-li osobám provádějícím výkon rozhodnutí, osobám poskytujícím součinnost dle této instrukce nebo jiným osobám nebezpečí ohrožení života nebo zdraví, požádá soud orgán Policie ČR nebo obecní policii o zajištění účasti při provedení výkonu rozhodnutí. V žádosti je třeba sdělit označení soudu, který o součinnost žádá, datum, hodinu a místo výkonu, označení toho, proti komu směřuje. Ochranu soudních osob lze zajistit v součinnosti s justiční stráží.

41. Z citovaných ustanovení vyplývá, že výkon rozhodnutí soudu upravujícího péči o nezletilé dítě spočívající v odnětí dítěte z péče osoby, v jejíž péči se nemá nacházet, vždy nařizuje výhradně soud. Je to následně rovněž soud (odpovídající soudní osoby – soudní vykonavatel, jiná soudní osoba, případně přímo sám soudce), kdo takový výkon rozhodnutí odnětím dítěte (fakticky) provádí. Tyto pravomoci nenáleží OSPOD. Pracovníci OSPOD jsou při soudním výkonu rozhodnutí odnětím dítěte v postavení osob poskytujících soudu součinnost.

42. Povinnost součinnosti a ochrany při soudním výkonu rozhodnutí odnětím dítěte současně § 21 zákona o Policii ČR ukládá rovněž Policii ČR, a to za tam stanovených podmínek. Jednou z těchto podmínek je, že osoba pověřená výkonem rozhodnutí (kterou, jak je vyloženo výše nemůže být pracovník OSPOD, nýbrž toliko soudní vykonatel, soudce, či jiná soudní osoba) Policii ČR o poskytnutí takové ochrany požádá.

43. Nejsou-li pracovníci OSPOD oprávněni odejmout dítě (vyjma výjimečné situace předvídané v § 15 ZSPOD), nýbrž mohou „toliko“ poskytovat součinnost při výkonu rozhodnutí o odnětí dítěte oprávněným soudním osobám, analogicky to pak platí rovněž pro postup Policie ČR. Policisté nejsou oprávněni poskytovat ochranu a součinnost pracovníkovi OSPOD, který fakticky odnímá dítě, aniž by byl nařízen soudní výkon rozhodnutí, nýbrž jsou oprávněni a za stanovených podmínek povinni poskytovat ochranu a součinnost při provádění výkonu rozhodnutí ze strany soudních osob.

44. V nynější věci není sporu, že soudní výkon rozhodnutí odnětím žalobce nařízen nebyl (a plyne to rovněž z provedeného dokazování). Policisté přítomní na místě museli být, aniž by na ně byly kladeny soudem nároky nepřiměřené, s to ze situace a jejího průběhu, který nebyl krátký, seznat, že výkon rozhodnutí soudu prováděn není. Museli si být vědomi, že se na místo, ani dodatečně, v průběhu večera, nedostavila žádná soudní osoba oprávněná takový výkon provést. Rovněž z opakovaných dotazů právní zástupkyně žalobců spojené telefonicky museli být s to seznat, že žádné rozhodnutí soudu o výkonu rozhodnutí nebylo vydáno. Právní zástupkyně žalobců se na jeho existenci pracovnice OSPOD totiž opakovaně dotazovala, stejně jako na právní oporu jejího postupu. Pracovnice OSPOD nesdělila, že by takové rozhodnutí soudu existovalo, svůj postup ani neopřela o § 15 ZSPOD. Stejně tak si policisté museli být vědomi, že od soudu neobdrželi žádnou žádost o ochranu a součinnost ve smyslu § 21 odst. 1 a 3 zákona o Policii ČR.

45. Za takové situace postupovali policisté nezákonně, pokud poskytli ochranu a součinnost pracovnici OSPOD, která bez opory v právní úpravě žalobce odňala z péče žalobkyně. Z provedeného dokazování, konkrétně z audiovizuálních nahrávek, se přitom podává, že policisté na místě ve vícero slovních verzích opakovaně uváděli „ať si to rozhodne OSPOD, my jsme tady v podstatě na ochranu toho OSPODU“. Zákonné podmínky podle § 21 zákona o Policii ČR pro poskytnutí ochrany a součinnosti při výkonu rozhodnutí zde však dány nebyly. Z nahrávky označené jako 20055002 přitom vyplývá, že přinejmenším jeden z policistů měl o správnosti postupu pochyby, uvedl-li „já si nejsem jistej jak to je, když to dítě není vyloženě ohrožené na životě […]“. Z opakovaných poukazů policistů, že na místě chrání toliko OSPOD (nikoliv kupř. také práva nezletilého žalobce jeho život, zdraví) stejně jako z uvedené citace plyne, že se policisté nemohli domnívat, že je žalobce ohrožen na životě či zdraví tak, aby mohli mít za to, že jsou naplněny podmínky pro výjimečný postup podle § 15 ZSPOD.

46. S ohledem na uvedené soud shledal žalobu důvodnou v té části, jíž se žalobci domáhají určení nezákonnosti zásahu Policie ČR spočívajícího v tom, že pracovnici OSPOD umožnili, aby žalobce odňala žalobkyni.

47. Ve shodě s náhledem krajského soudu vyjádřeným v odst. 49 jeho rozsudku č. j. 15 Ad 1/2026-86, který ani ke kasačním námitkám nikterak nekorigoval NSS v jeho rozsudku č. j. 10 Ads 69/2026-61, dospěl zdejší soud i ve věci nynější k závěru, že hrozí, že se situace může opakovat. Výrokem II. rozsudku proto zakázal, aby policisté pracovníkům OSPOD v budoucnu nezákonně umožnili odejmout žalobce žalobkyni tak, jako se tomu stalo dne 8. 11. 2025. S ohledem na vyjádření žalovaného soud zdůrazňuje, že tím Policii ČR nezakazuje neurčitý budoucí hypotetický zásah nejasné podoby. Zakazuje toliko charakterově shodný zásah, jaký se udál dne 8. 11. 2025. Vyslovený výrok II. Policii ČR v žádném případě nebrání, aby v budoucnu případně poskytla soudu součinnost při výkonu rozhodnutí odnětím nezletilého dle § 21 zákona o Policii ČR. Stejně tak výrok II. tohoto rozsudku nikterak nebrání tomu, aby Policie ČR v budoucnu poskytovala ochranu pracovníkům OSPOD, budou-li v domácnosti žalobkyně kupř. v budoucnu vykonávat svou pravomoc dle citovaného § 52 odst. 1 ZSPOD. Výrok II. jen a pouze zapovídá, aby policisté poskytli pracovníkům OSPOD ochranu a součinnost při odnětí žalobce z péče žalobkyně, aniž by bylo vykonáváno odpovídající rozhodnutí soudu ze strany soudních osob. Závěr a náklady řízení 48. Soud dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná a v části nedůvodná. V části, jíž se žalobci domáhali určení nezákonnosti zásahu Policie ČR spočívajícího v tom, že policisté pracovnici OSPOD umožnili odnětí žalobce žalobkyni soud žalobě vyhověl; výrokem I. určil, že tento zásah je nezákonný. Výrokem II. zakázal opakování tohoto zásahu. V části, jíž se žalobci domáhali určení nezákonnosti zásahu Policie ČR, spočívajícího v tom, že policisté pracovnici OSPOD umožnili, aby vstoupila do domácnosti žalobkyně a setrvala tam, soud shledal žalobu nedůvodnou. V této části ji proto výrokem III. podle § 87 odst. 3 s. ř. s zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.

50. Žalobci ve věci měli poloviční úspěch, kdy uspěli pouze ve vztahu k jednomu ze dvou jím tvrzeným nezákonným zásahům žalovaného, a proto mají právo na náhradu poloviny nákladů řízení vůči žalovanému.

51. Soud ve vztahu k závěru o částečném úspěchu ve věci nesdílí argumentaci žalobců, že se původním zněním žaloby domáhali pouze vyslovení nezákonnosti jednání policistů, kteří umožnili odnětí nezletilého a uložení zákazu takové jednání opakovat, zatímco nežádali vyslovení nezákonnosti jednání policistů, kterým byl tolerován vstup pracovnice OSPOD do bytu žalobkyně. Žalobci totiž ve znění žaloby ze dne 7. 1. 2026 žádali mj. aby soud zakázal Policii ČR, aby pokračovala v porušování práv žalobců, tedy aby zakázal, aby mj. „do budoucna v rozporu se zákonem vstupoval do bytu matky“ („a aby násilně odvážel nezletilého od matky“). Navrženému výroku II. nicméně nekorespondoval navržený výrok I., současně žalobci mísili jednání přičitatelné policistům s jednáním pracovnice OSPOD. Proto je soud usnesením ze dne 16. 1. 2026 vyzýval k upřesnění a specifikaci petitu. Návrh, aby bylo do budoucna zakázáno jednání policistů umožňující vstup pracovnice OSPOD do bytu žalobkyně (nesoucí v sobě implicitně tvrzení, že takové jednání bylo nezákonné dne 8. 11. 2025) bylo obsaženo již v žalobě, nikoliv uplatněno nově až k výzvě soudu. K výzvě soudu byl výrok toliko upřesněn a formulačně změněn.

52. Náklady řízení tvoří dva soudní poplatky za žalobu (2 x 2 000 Kč). Zástupkyně žalobců dále v řízení učinila 7 úkonů právní služby – převzetí zastoupení a sepsání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], doplnění žaloby ze dne 2. 2. 2026 na výzvu soudu [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], replika k vyjádření žalovaného ze dne 12. 5. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], vyjádření ze dne 10. 6. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], vyjádření ze dne 1. 7. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a účast na jednání soudu, které přesáhlo dvě hodiny, tj. jedná se o dva úkony [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] v hodnotě 4 620 Kč. Úkon učiněný za druhou žalobkyni se snižuje o 20 % (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu) na 3 696 Kč. Náhrada hotových výdajů činí 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), přičemž se započítává pouze jednou ve vztahu ke každému úkonu právních služby, kterých je 7, nikoliv ve vztahu ke každému společně zastupovanému účastníku odděleně (tj. jedná se o 7 x 450 Kč, nikoliv 14 x 450 Kč). Takto vypočtená odměna zástupkyně žalobců a náhrada hotových výdajů činí celkem 65 362 Kč. kteroužto částku je s ohledem na částečný úspěch ve věci třeba vydělit dvěma, což odpovídá poměrné části nákladů ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s. in fine. Celkem tedy byla žalobcům vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů ve výši 32 681 Kč. Plátkyní DPH zástupkyně žalobců není. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 23. července 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. P.