6 A 223/2013
č. j. 6 A 223/2013-42
V PLATNOSTIRubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně: , bytem v , adresa pro doručování, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, v řízení o poskytnutí informací, k žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 23.9.2013, čj. 32710/13/21100/0100, PID MIPOX01QK64L, t akto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně napadla postup žalovaného, který jí pravomocně odmítl poskytnout informace podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích“). Žalobkyně požadovala poskytnout informaci: „Objasnění a předložení veškerých podkladů pro legislativní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 407/2012 Sb., a další související zákony, jehož obsahem je i prodloužení tzv. solárního odvodu od 1.1.2014 ve výši 10%, a to v elektronické podobě ve formátu excel s tím, že soubor bude odemčený tak, aby byly identifikovatelné všechny parametry výpočtu.“. Žalobkyně napadla rozhodnutí v celém rozsahu a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že požadovaná informace fakticky neexistuje, poukazuje na to, že předkladatelem novely příslušného zákona byl žalovaný a lze tak mít za to, že veškeré podkladové materiály pro přípravu legislativního návrhu zpracoval. Rovněž poukázala na rozhovor tehdejšího ministra průmyslu a obchodu v Hospodářských novinách dne 5.8.2013 a jeho náměstka na zasedání hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12.8.2013, a dále vystoupení v diskusním pořadu na radiu ZET dne 16.8.2013. Ačkoliv lze souhlasit s názorem žalovaného, že návrh zákona, kterým se mění zákon č. 162/2012 Sb., který žalovaný připravil a předložil vládě k projednání jako materiál čj. 848/13, neobsahoval zavedení tzv. solární daně, ze zápisu z 45. schůze hospodářského výboru poslanecké sněmovny dne 12.8.2013 jednoznačně vyplývá, že žalovaný poté, co vláda usnesením č. 556 ze dne 25.7.2013 návrh zákona o předmětnou regulaci rozšířila a doplnila. Žalovaný pak připravil pozměňovací návrh, který akceptoval námitky vznesené poslanci poslanecké sněmovny při prvním čtení, a provedl výpočty a analýzy, na základě nichž dospěl k závěru, že návrh tzv. solární daně i po 1.1.2014 nenalamuje patnáctiletou návratnost a tudíž je akceptovatelný a ústavně konformní. Tento zápis z jednání tak podle názoru žalobkyně dokládá, že žalovaný provedl exaktní výpočty a analýzy týkající se solární daně a pochybil tak, pokud je odmítl žalobkyni poskytnout. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Obsahově uvedl ty závěry, z nichž vycházel v odůvodnění správního rozhodnutí, poukazuje na to, že dne 17.6.2013 předložil do meziresortního připomínkového řízení svůj návrh novely příslušného zákona, žalovaný nenavrhoval prodloužení solárního odvodu, toto prodloužení bylo do návrhu doplnění usnesením vlády ze dne 25.7.2013. Podle názoru žalovaného není důkazem skutečnost, že o analýzách a výpočtech hovořili různí ministři průmyslu a obchodu, předkladatelem návrhu zákona je vláda jako celek, proto žalovaný nemusí automaticky disponovat všemi podklady a informacemi u materiálů, jejichž je vláda předkladatelem. Tato skutečnost se týká i projevu náměstka tehdejšího ministra průmyslu a obchodu na jednání Hospodářského výboru poslanecké sněmovny, a pokud je v zápisu z tohoto jednání uvedeno „dle výpočtu MPO a MF“, jedná se pouze o interní orientační ověření, zda nedojde k poškození patnáctileté návratnosti investice pro zmíněné solární elektrárny, samo o sobě však nesvědčí o tom, že by informace měl žalovaný k dispozici. Ve věci soud nařídil ústní jednání k žádosti žalobkyně, která se z něj omluvila, přičemž souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný při ústním jednání uvedl, že setrvává na svém procesním stanovisku a navrhuje žalobu zamítnout. Z obsahu předloženého správního spisu jsou patrné tyto pro posouzení důvodnosti podané žaloby podstatné skutečnosti. Žalobkyně podala shora uvedenou žádost o poskytnutí informací, kterou žalovaný rozhodnutím ze dne 13.8.2013 odmítl, neboť požadovanou informací nedisponuje. V odůvodnění je mj. uvedeno, že žalovaný dne 17.6.2013 poslal do mezirezortního připomínkového řízení návrh novely zákona č. 165/2012 Sb., tento návrh neobsahoval ustanovení týkající se prodloužení tzv. solárního odvodu od 1.1.2014, vláda České republiky na mimořádné schůzi konané 25.7.2013 projednala materiál a přijala usnesení, že do novely budou vloženy skutečnosti týkající se novelizace ust. § 14 a 18 tohoto zákona. Žalovaný tak nedisponuje žádným podkladem pro legislativní návrh příslušného zákona, jehož obsahem je i prodloužení tzv. solárního odvodu. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, v němž uváděla obsahově obdobné námitky, jako v podané žalobě, o němž rozhodl ministr žalobou napadeným rozhodnutím. V odůvodnění je mj. uvedeno, že do věcné působnosti žalovaného náleží problematika energetiky, avšak návrh novely příslušného zákona tzv. solární daň neobsahoval. Při ústním jednání pak soud doplnil dokazování veřejně přístupným podkladem – zápisem ze 45. schůze hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 12.8.2013, z něhož mj. vyplývá, že byla v rozpravě řešena ekonomická povaha tohoto veřejnoprávního odvodu s tím, že jak ministr průmyslu a obchodu, tak jeho náměstek uváděli, že zavedení tohoto odvodu nebrání ani požadavky orgánů EU, ani judikatura Ústavního soudu, náměstek k tzv. solární dani výslovně uvedl, že legislativní rada vlády se nevyjadřovala k její výši, ale k principu, pokud respektuje patnáctiletou návratnost, je akceptovatelný a ústavně konformní, dle výpočtů MPO a MF tato daň nenalamuje 15tiletou návratnost. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o informacích: „Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.“. Podle ust. § 16 odst. 4 zákona o informacích: „Při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout.“. V této věci je patrné, že doplnění příslušného ustanovení do novely zákona bylo přijato na zasedání vlády na základě jejího usnesení (tato skutečnost není mezi účastníky sporná). V důvodové zprávě k této právní normě, kterou zpracovával žalovaný, tak nijak toto ustanovení není odůvodněno, neboť nebylo součástí původního návrhu, který byl předkládán do vlády. Za této situace je tak nutné přezkoumat, zda se jedná o informaci, kterou by měl žalovaný k dispozici, či nikoliv. V tomto případě žalovaný odmítl informaci poskytnout s tím, že tato informace u něj fakticky neexistuje, čemuž nasvědčuje shora uvedená příprava legislativního procesu. Rovněž legislativní pravidla vlády (schválená usnesením vlády ze dne 19. března 1998 č. 188 a změněná usnesením vlády ze dne 21. srpna 1998 č. 534, usnesením vlády ze dne 28. června 1999 č. 660, usnesením vlády ze dne 14. června 2000 č. 596, usnesením vlády ze dne 18. prosince 2000 č. 1298, usnesením vlády ze dne 19. června 2002 č. 640, usnesením vlády ze dne 26. května 2004 č. 506, usnesením vlády ze dne 3. listopadu 2004 č. 1072, usnesením vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304, usnesením vlády ze dne 18. července 2007 č. 816 a usnesením vlády ze dne 11. ledna 2010 č. 36 – dostupná na www.vlada.cz) tento případ neupravují (na rozdíl od vypracované důvodové zprávy k návrhu zákona, která mj. musí obsahovat dopad na podnikatelské prostředí České republiky – srov. čl. 9 odst. 2 písm. g) těchto legislativních pravidel). Soud tak při neexistenci procedurálních pravidel pro tento případ zkoumal, zda žalovaný je povinen takové informace vytvářet, přičemž vycházel zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.2.2012, čj. 1 As 141/2011-67 (dostupný na www.nssoud.cz), a dospěl k závěru, že tomu tak není a že závěr žalovaného, že takovými informacemi fakticky nedisponuje a proto je nemůže poskytnout, je v souladu se zákonem. Je v daném případě pochopitelně nutné přisvědčit žalobkyni, že tehdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu se v hospodářském výboru poslanecké sněmovny jednoznačně vyjádřil v tom smyslu, že jsou k dispozici nějaké výpočty žalovaného a ministerstva financí (jak je patrné z tohoto zápisu). Nicméně toto vyjádření je natolik obecné a neurčující (když například nikdo z přítomných poslanců netrval na předložení tohoto konkrétního výpočtu), že nelze z něj usuzovat na to, že by tyto informace měl žalovaný k dispozici a mohl je tak žadateli (žalobkyni) poskytnout. Podle názoru soudu se tak jedná o vyjádření jedné osoby, která se o nějakých informacích zmiňovala, které však nelze natolik upřesnit či ztotožnit, aby bylo možné dospět k závěru, že žalovaný těmito informacemi disponuje. Podle názoru soudu je tak nutné uzavřít, že pokud se s takto vágně formulovanou a neztotožněnou informací spokojil příslušný výbor sněmovny jako orgán, který návrh zákona v příslušném legislativním procesu projednával, jedná se tak o vyjádření této osoby (tehdejšího náměstka ministra), z něhož však nelze učinit závěr o tom, že by žalovaný touto informací jako povinný subjekt disponoval a že by jí tak mohl podle zákona o informacích na žádost žadatele poskytnout. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 6. září 2016 JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Beranová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.