6 A 24/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce:, bytem v , proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, zast. Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 30, k žalobě proti sdělení žalované ze dne 5.1.2011, čj. 1/11/RSŘVPO/Dou, ve věci zákona č. 106/1999 Sb., takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Po právní moci rozsudku bude žalobci vrácena částka 500,- Kč jako přeplatek na zaplaceném soudním poplatku, a to ve lhůtě 30 (třiceti) dnů od právní moci rozsudku z účtu Městského soudu v Praze.

Odůvodnění

1. Žalobce napadl shora uvedené sdělení žalované, kterým byl potvrzen postup žalované při odpovědi žalobci na podanou žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím nebo zákon o informacích“). Žalobce podal žádost dne 13.12.2010, v níž požadoval „poskytnutí informací ohledně všech jednotlivých výkonů včetně kódu diagnózy za období listopad 2009 – květen 2010, které byly zdravotnickými zařízeními a jednotlivými lékaři provedeny v případě jeho otce a následně vykázány a účtovány Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky k proplacení“. Žalobce se domáhal poskytnutí těchto informací jako syn otce zemřelého dne xxxxxx.

2. Žalobce v žalobě napadl postup při vyřízení své žádosti o informace, domáhal se zrušení sdělení žalované ze dne 5.1.2011 a 13.11.2010, kterými byla žádost odmítnuta, a stanovení povinnosti žalované poskytnout požadované informace ve stanovené lhůtě.

3. Žalobce napadl nejprve postup žalované, která nepředložila jeho odvolání proti neposkytnutí informace svému nadřízenému orgánu, ale rozhodla o něm sama, z tohoto důvodu považoval tato rozhodnutí za nicotná. Dále žalobce uvedl, že jako nejbližší pokrevní příbuzný svému otci je osoba blízká podle zákona a má tak právo na požadované informace. Podle jeho názoru zde není žádný relevantní důvod, aby tyto informace byly utajovány. Uváděl dále, že jednáním žalované došlo k porušení práva žalobce na ochranu osobnosti a žalovaná porušila právo na informace, garantované právním řádem a Listinou základních práv a svobod.

4. Žalovaná ve vyjádření navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, přičemž poukázala na ust. § 43 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotním pojištění“), tedy že požadované informace nemůže poskytnout.

5. Z obsahu předloženého správního spisu a listin, které předložil žalobce (jejichž obsah není mezi účastníky sporný, sporné je právní posouzení celé věci), soud zjistil, že žádostí ze dne 1.11.2010 se žalobce domáhal po žalované poskytnutí informací uvedených shora. Dopisem ze dne 13.11.2010 žalovaná uvedla, že požadované údaje nemůže poskytnout z důvodu zákonem uložené povinnosti mlčenlivosti, když právo na zaslání přehledu vykázané zdravotní péče má podle ust. § 43 odst. 2 zákona o zdravotním pojištění pojištěnec osobně, nikoliv však pozůstalí.

6. Proti tomuto dopisu podal žalobce odvolání podle ust. § 16 odst. 1 zákona o informacích. O tomto odvolání rozhodla žalovaná dopisem ze dne 5.1.2011 (v dopise je zjevně uveden chybné datum 5.1.2010) tak, že požadované informace neposkytne, když opětovně odkázala na ust. § 43 odst. 2 zákona o zdravotním pojištění. Poukázala dále na to, že osobní účet není zdravotnická dokumentace, a za svého života nemá pacient zákonem určenou možnost vyslovit ještě za svého života zákaz poskytování informací z osobního účtu. Určité informace by tak pozůstalý mohl získat z informací o osobním účtu, ačkoliv by pozůstalý v případě nesouhlasu osoby nemohl tyto informace získat ze zdravotnické dokumentace, na což má tato osoba právo.

7. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

8. Podle ust. § 43 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění ve znění účinném v rozhodném období: „Zdravotní pojišťovna vede osobní účet pojištěnce jako přehled výdajů na zdravotní péči poskytnutou tomuto pojištěnci a zaplacených regulačních poplatků podle § 16a a doplatků za částečně hrazené léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely, které se započítávají do limitu podle § 16b odst.

1. Na vyžádání pojištěnce je zdravotní pojišťovna povinna písemně bezplatně a bez zbytečného odkladu poskytnout jedenkrát ročně formou výpisu z osobního účtu údaje o zdravotní péči uhrazené za tohoto pojištěnce v období posledních 12 měsíců včetně zaplacených regulačních poplatků podle § 16a a doplatků za částečně hrazené léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely za toto období, popřípadě tyto údaje za počet měsíců, po které byl pojištěnec v průběhu posledních 12 měsíců u této zdravotní pojišťovny pojištěn.“.

9. Podle ust. § 24 odst. 2 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění účinném v rozhodné době: „Používání údajů z informačního systému Pojišťovny pro vlastní potřebu je jejím výhradním právem. Používat údaje z informačního systému Pojišťovny pro jiné účely lze jen způsobem a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.“.

10. Před samotným věcným rozborem právní problematiky soud nejprve uvádí, že napadený přípis (dopis) žalované hodnotí jako rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. Při hodnocení, zda je možné přezkoumávat rozhodnutí ve správním soudnictví, není podstatné, zda takové rozhodnutí je tímto způsobem formálně vyhotoveno a tak označeno. Koncepce soudního přezkumu správního rozhodnutí podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. vychází z toho, že se musí vždy zkoumat naplnění materiálních znaků takového aktu (či spíše přesněji úkonu). V souladu s teorií a judikaturou v této souzené věci považuje soud sdělení (dopis, přípis) žalované, jímž projednala odvolání žalobce proti neposkytnutí informace, za rozhodnutí v materiálním smyslu slova (a tedy naplňující definici rozhodnutí podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), neboť tímto přípisem v reálné rovině odmítla žádost žalobce o poskytnutí informace, což je postup, který zasahuje do právní sféry žalobce a upravuje práva a povinnosti. Pro úplnost soud uvádí, že oba přípisy žalované, kterými sdělila žalobci, že mu příslušné informace neposkytne, soud považuje za příslušná rozhodnutí podle zákona o informacích, tedy jako prvostupňové správní rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace, a věcně projednané odvolání proti takovému rozhodnutí a vydané rozhodnutí o zamítnutí odvolání a potvrzení prvostupňového správního rozhodnutí.

11. Dále se soud zabýval prvním žalobním bodem, kde žalobce napadl postup žalované, když jeho odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí posoudila přímo žalovaná, aniž by jej předala svému nadřízenému orgánu (ust. § 16 odst. 2 zákona o informacích). Nejprve je nutné uvést, že v žalovaná nijak nezpochybnila své postavení jako povinného subjektu podle zákona o informacích, což je v souladu s rozhodovací praxí správních soudů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2007, čj. 3 Ads 33/2006-55, dostupný na www.nssoud.cz). Soud tak vychází z toho, že žalovaná postupovala podle zákona o informacích jako povinný subjekt, žádost o informace věcně posoudila a vyhodnotila a vydala příslušné správní rozhodnutí, byť nikoliv formálně tak označené a obsahující veškeré náležitosti takového správního rozhodnutí.

12. Po této úvaze je nutné posoudit, kdo je případně nadřízeným orgánem Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ve smyslu ust. § 16 odst. 2 zákona o informacích. Podle názoru soudu žádný takový nadřízený orgán není ustaven, neboť žalovaná jako zdravotní pojišťovna plní své úkoly sama, aniž by takový nadřízený orgán měla (srov. ust. § 1 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, a dále ust. § 12 a násl. tohoto zákona). Proto o odvolání proti rozhodnutí, jímž požadované informace odmítla poskytnout, musí řešit opětovně žalovaná, a to v souladu se svými vnitřními předpisy právnické osoby (tedy stanovení funkční příslušnosti je ponecháno na žalované, neboť ona sama je nositelem tohoto oprávnění a jiný subjekt není právem ustaven). Proto z procesního hlediska postup žalované v této věci soud považuje za zákonný a tím, že o podaném odvolání věcně rozhodla, se žádného porušení zákona nedopustila (srov. obdobně mlčky řešenou tuto procesní otázku týkající se postupu podle zákona o informacích v rozsudku zdejšího soudu ze dne 29.1.2015, čj. 8 Ad 25/2011 – 35), rovněž dostupný na www.nssoud.cz).

13. K samotnému věcnému důvodu posouzení podané žaloby pak soud uvádí, že ani zde podle jeho názoru není žaloba důvodná.

14. V této souvislosti je nutné uvést, že ust. § 43 odst. 2 zákona o zdravotním pojištění soud chápe jako speciální normu vůči zákonu o informacích, když žalovaná je vázána dále povinností mlčenlivosti podle ust. § 24 odst. 2 zákona č. 551/1991 Sb., což představuje rovněž speciální normu vůči obecnému postupu podle zákona o informacích. Problematikou vztahu zvláštních zákonů ve vztahu k obecnému zákonu o svobodném přístupu k informacím se ostatně již několikrát zaobíral Nejvyšší správní soud, který v jednom ze svých rozsudků uvádí: „Nejvyšší správní soud nejprve zdůrazňuje, že je třeba důsledně odlišovat případy, kdy se při poskytování informací vůbec nepostupuje dle zákona o svobodném přístupu k informacím (§ 2 odst. 3 tohoto zákona), a případy, kdy se postupuje podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zvláštní zákon obsahuje pouze některé zvláštní normy. První okruh případů představuje poskytování informací o životním prostředí (postupuje se dle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí), údajů z katastru nemovitostí (postup upraven zákonem č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky), nahlížení do spisu ve správním řízení (postup dle § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, viz rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2008, čj. 2 As 38/2007 - 78). Z druhé skupiny případů lze uvést žádost o nahlédnutí do územněplánovací dokumentace či dokumentace staveb. Na poskytnutí těchto informací se aplikuje zákon o svobodném přístupu k informacím, ovšem § 133 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), představuje legitimní omezení tohoto práva tím, že zužuje okruh osob, jimž lze tyto informace poskytnout (viz rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2005, čj. 5 As 7/2004 - 53). V zásadě je možné, aby zvláštní zákon stanovil speciální důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Výčet důvodů pro odmítnutí žádosti uvedený v zákoně o svobodném přístupu k informacím proto není vyčerpávající, ale je možné, že bude rozšířen jiným zvláštním zákonem“ (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2010 č.j. 1 As 28/2010-91).

15. V daném případě se tak soud ztotožňuje s právním názorem žalované, že shora uvedené ust. § 43 odst. 2 zákona o zdravotním pojištění upravuje poskytnutí příslušných informací pouze pojištěnci, nikoliv žádné jiné další osobě. Pokud by žalovaná tyto informace jiné osobě (bez ohledu na to, zda se jedná o osobu blízkou) poskytla, porušila by povinnost mlčenlivosti podle zákona č. 551/1991 Sb., a postupovala by tak v rozporu s právem. Za současného právního stavu tak podle názoru soudu není možné takové informace v režimu zákona o informacích jiné osobě, než pojištěnci, poskytnout. Pokud by takové informace byly potřebné pro případná jiná právní řízení, musí se postupovat podle příslušných procesních předpisů v těchto konkrétních jiných řízeních. Samotné poskytnutí těchto informací však současný právní řád neumožňuje, a to ani osobě blízké či dědici podle definice práva občanského.

16. Pro úplnost soud uvádí, že odkaz žalobce na osobnostní práva v daném případě není důvodný – v této věci nelze postupovat prostředky práva občanského, ale vzhledem ke skutečnosti, že žalobce požádal o poskytnutí informace podle zákona o informacích, je nutné postupovat podle shora uvedených zákonných ustanovení.

17. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).

18. Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že na straně žalovaného je veřejná instituce, soud rozhodl tak, že jí náklady nevznikly, neboť se v případě jejího zastupování advokátem nejedná o činnost, která by nebyla běžnou činností takové instituce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16.12.2014, sp. zn. IV.ÚS 474/13).

20. Výrok o vrácení částky soudního poplatku je odůvodněn ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce podal žalobu dne 4.3.2011, v této době činila poplatková povinnost za žalobu proti správnímu rozhodnutí částku 2.000,- Kč, žalobce uhradil v kolkových známkách celkem 2.500,- Kč, na jeho účtě je tak přeplatek tohoto poplatku, který soud výrokem III. vrátil.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 30. prosince 2016 JUDr. Ladislav Hejtmánek v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kotlanová