6 A 56/2013

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Karly Cháberové ve věci žalobce: AQUAPARK MORAVA s.r.o., se sídlem Brno 20, Jahodová 50, IČ: 25591754, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.10.2012, č.j. 1153/560/12 4072/ENV/12, takto:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Od ůvodnění:

1. Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno prvostupňové správní rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále také jen „inspekce“) ze dne 17.4.2012, čj. ČIŽP/47/OOP/SR01/1200763.007/12/BPL. Ve správním řízení byla žalobci pravomocně uložena pokuta ve výši 120.000,- Kč za protiprávní jednání uvedené v ust. § 88 odst. 2 písm. g) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), a to za skutek, že na území registrovaného významného krajinného prvku Grunty v katastrálním území Jiříkovice na pozemcích parc. č. 631/1 a 631/2 nesplnil rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 20.5.2011, čj. 2861/560/10, ukládající odstranění celkem 10 objektů označených v protokole inspekce ze dne 15.6.2010 jako objekty č. 2 a 11 do 180 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, když neodstranil objekty č. 2 a 4 minimálně do dne 5.1.2012. Žalobci pak dále byla uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč.

2. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobních bodech odkázal i na argumentaci, kterou uváděl v odvolání, když obsahově se tyto body s odvoláním téměř kryjí. Uvedl, že napadené správní rozhodnutí se s jeho odvolacími námitkami nevypořádalo, kdy do odůvodnění rozhodnutí byl pouze překlopen obsah správního spisu. V žalobě zopakoval svůj názor, že v průběhu správního řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by odůvodnil skutečnost, že žalobce spáchal správní delikt a nesouhlasí s tím, že za tento důkaz správní úřady považují protokol ze dne 5.1.2012. Namítal, že řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu bylo vůči němu zahájeno až dne 16.1.2012, tedy po vyhotovení tohoto protokolu. Podle názoru žalobce tak jde o důkaz, který byl zajištěn před začátkem řízení, a proto nejsou skutečnosti v tomto protokolu uvedené použitelné jako důkaz ve správním řízení. Uvedl dále, že postup zajištění důkazu ohledáním byl odůvodněn pouze hypotézou normy (ust. § 138 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „správní řád“), přičemž nebylo vysvětleno, v čem by měla být důvodná obava, že takový důkaz nebude možné provést později. Inspekce vydala usnesení o zajištění důkazu ohledáním až dne 16.1.2012 a v tomto usnesení se nezabývala otázkou hrozícího nebezpečí z prodlení, které by jako jediné mohlo odůvodňovat opoždění oznámení usnesení.

3. Dále žalobce namítal, že objekty, které měly být odstraněny, neleží v území významného krajinného prvku Grunty, a nesouhlasil s tím, že správní úřady vyšly ze zjištění z protokolu ze dne 15.6.2010, neboť ten byl součástí dokumentace dřívějšího řízení proti žalobci, v němž mu byla stanovena povinnost tyto objekty odstranit. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.1.2009, sp. zn. 1 As 96/2008, který podle jeho názoru je aplikovatelný na tento postup, kdy úřední záznam o tom, že byl spáchán přestupek, nelze považovat za důkazní prostředek.

4. Žalobce v dalším žalobním bodě uvedl, že nebyla nijak zjišťována konstatovaná „evidentní nepojízdnost“ maringotek, kdy tato skutečnost nebyla předmětem žádného dokazování. Pokud se na území krajinného prvku Grunty nacházely nějaké mobilní objekty, podle názoru žalobce se vždy jednalo o pojízdné objekty a tak s nimi bylo zacházeno. Pokud by objekty byly mobilní, podle názoru žalobce mělo dokazování ve správním řízení cílit na zjištění, kdo tyto objekty na příslušné území umístil. Za pochybení dále žalobce považoval, že při lokalizaci objektů se vycházelo ze zaměření GPS a následného zanesení tohoto měření do ortofotosnímku, který je přílohou protokolu ze dne 15.6.2010, přičemž od tohoto zaměření uplynuly ke dni rozhodnutí ve věci téměř dva roky. GPS zaměření vykazovalo odchylku asi 5 metrů, nebylo tedy přesné a jiné zaměření provedeno nebylo. Žalobce pak dále uvedl, že podle jeho názoru dochází k extenzívnímu výkladu vymezení významného krajinného prvku Grunty, kdy ten je charakterizován výčtem ekologicko-stabilizačních funkcí, jež jsou v zájmu ochrany přírody chráněny, a není tak pravda, že by se tento významný krajinný prvek nacházel na celém území pozemků shora uvedených parcelních čísel.

5. V poslední části žalobních bodů žalobce uvádí, že předpokladem pro uložení sankce je existence protiprávního jednání, škodlivý následek a příčinná souvislost, přičemž je nutné podle jeho názoru posoudit, zda jednáním byla způsobena škoda či jiná újma. Příslušné jednání pak musí podle jeho názoru vykazovat určitou míru společenské nebezpečnosti, přičemž nesouhlasí s tím, že jediným důvodem škodlivosti je skutečnost, že žalobce vědomě provozoval svou činnost na území registrovaného významného krajinného prvku bez potřebných dokumentů.

6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž ve vyjádření uváděl obsahově tytéž argumenty, jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

7. Ústní jednání se konalo v nepřítomnosti žalobce, který, ač k němu byl řádně obeslán, se nedostavil. Žalovaný při ústním jednání setrval na svém procesním návrhu.

8. Z obsahu předloženého správního spisu jsou patrné tyto pro posouzení důvodnosti podané žaloby podstatné skutečnosti.

9. V odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je mj. konstatován podstatný obsah proběhlého správního řízení. Konkrétně je uvedeno rozhodnutí inspekce ze dne 8.10.2010 ve znění rozhodnutí žalovaného ze dne 20.5.2011, kterým bylo žalobci uloženo odstranění celkem 10 objektů označených v protokolu inspekce ze dne 15.6.2010, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.5.2011 a nebyla proti němu podána správní žaloba. K odstranění objektů tak mělo dojít do 22.11.2011. Z úřední činnosti inspekce i žalovaného je známo, že v případě nepovolených objektů se jednalo o dlouhodobě přetrvávající protiprávní stav, kdy inspekce provedla šetření na místě již dne 4.9.2006 s pořízením dokumentace, kde zjistila protiprávní stav. Dále bylo žalovanému z úřední činnosti známo, že společnosti AQUAPLAN a.s. bylo předběžným opatřením uloženo zdržet se nepovolených zásahů, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku. Dne 5.1.2012 provedla inspekce terénní šetření v dané lokalitě a zjistila, že se na místě stále nachází objekty č. 2 a11, z místa byla pořízena fotodokumentace. Přípisem ze dne 16.1.2012 bylo žalobci oznámeno zahájení sankčního řízení na základě provedeného šetření na místě. Následně bylo svoláno ústní jednání na den 27.2.2012 a 9.3.2012. Dále je konstatována právní úprava a obsah podaného odvolání, k obsahu, který je součástí žalobních bodů, je uvedeno, že skutkový stav byl zjištěn v míře, která byla pro uložení sankce postačující. Ohledně specifikace příslušných pozemků uvedením parcelních čísel, nelze v tom spatřovat nic nezákonného, když tyto pozemky jsou součástí i příslušné registrace významného krajinného prvku. Ohledně přesné lokalizace objektů č. 2 a 4 je uvedeno, že ta již byla zjišťována v předchozím řízení, kdy bylo nařízeno uvedení do původního stavu a není tak důvodu se jí znovu zabývat v řízení tomto. Je poukázáno na protokol ze dne 15.6.2010 a na zaměření GPS. Ohledně argumentace rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22.1.2009, sp. zn. 1 As 96/2008, je uvedeno, že se zřetelem k odlišné skutkové situaci je tento odkaz nepřípadný (nejasná skutková zjištění, navržení i jiných důkazů, naproti v tomto řízení je skutkový stav jistý). Zobecňující právní názor Nejvyššího správního soudu je tak v tomto řízení neaplikovatelný. V odůvodnění pak jsou uvedeny úvahy ohledně výše uložené pokuty včetně rekapitulace sazby pokuty (až 2 milióny Kč) – pokuta byla uložena ve výši asi 6 % sazby pokuty, dlouhá doba trvání závadného stavu před uložením povinnosti odstranit objekty, následné liknavé odstraňování objektů včetně vyhoření objektu č. 2, konečné odstranění až po zásahu stavebního úřadu. Při odůvodnění výše pokuty žalovaný neopomněl přihlédnout ani k majetkovým poměrům delikventa, přičemž vycházel z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.6.2010, sp. zn. 1 As 9/2008, a posoudil poměry žalobce (podnikatelský subjekt, základní zapsaný kapitál 58.580.000,- Kč, zahájení insolvenčního řízení, aktiva žalobce uvedená v insolvenčním řízení tvrzená ve výši 17.582.000,- Kč).

10. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

11. Pro posouzení důvodnosti podané žaloby je nutné věc posoudit podle následujících právních norem. Podle ust. § 88 odst. 2 písm. g) zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném v rozhodné době: „(2) Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 2 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že… a. g) neuvede poškozenou část přírody chráněnou podle tohoto zákona do původního stavu nebo nesplní opatření k nápravě podle § 86 či přiměřená náhradní opatření podle § 67 odst. 4,…“.

12. Podle ust. § 88 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.: „Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti protiprávního jednání a k rozsahu hrozící nebo způsobené újmy ochraně přírody a krajiny.“.

13. V dané věci podle názoru soudu je obecně nutné uzavřít, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně pro posouzení, zda se žalobce dopustil příslušného správního deliktu, za nějž byl postižen. Podstatnou skutečností tohoto zjištění je stav, kdy žalobce nesplnil opatření k nápravě, které mu bylo v předchozím správním řízení uloženo. K tomuto podstatnému zjištění, které je obsahem skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 88 odst. 2 písm. g) zákona č. 114/1992 Sb., dokazování ve správním řízení směřovalo, přičemž toto dokazování proběhlo procesně korektním způsobem a správní úřady se tak žádného porušení zákona, které tvrdí žalobce v žalobě, nedopustily.

14. Konkrétně k jednotlivým žalobním bodům soud uvádí následující. Nesouhlas s tím, že inspekce vycházela ze svého zjištění učiněného před zahájením příslušného správního řízení, když takový důkaz zajistila podle ust. § 138 správního řádu, není důvodný -inspekce jako příslušný státní orgán dozoru nejprve porušení právní normy zjistila při své činnosti porušení povinnosti, přičemž následně zahájila příslušné správní řízení. Takový procesní postup je běžný a nijak nekoliduje s obecnou úpravou dokazování ve správním řízení podle ust. § 51 a násl. správního řádu. Důkazem obecně může být cokoliv, co je vhodné ke zjištění příslušného stavu. Jak bylo shora uvedeno, v této věci je podstatnou skutečností zjištění, zda žalobce dodržel uloženou mu povinnost rozhodnutím vydaným v předchozím řízení, jímž bylo odstranění určitých objektů. Pokud po lhůtě, kterou žalobce k odstranění těchto objektů měl stanovenou, inspekce zjistila, že odstranění těchto objektů nebylo úplné, jedná se o podstatný podklad pro vydání následujícího správního rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že podle správního řádu není důkaz nijak formálně definován, podle názoru soudu skutečnost, že se tak stalo před zahájením řízení o uložení pokuty, když takový důkaz byl zajištěn podle ust. § 138 správního řádu, je v souladu se zákonem a k žádnému porušení práv žalobce nedošlo. Podstatné rovněž je, že se žalobce v průběhu správního řízení k takovému zjištění mohl konkrétně vyjádřit a případně je zpochybnit, což však nijak konkrétně neučinil.

15. Pokud žalobce v dalším žalobním bodě poukazuje na skutečnost, že příslušné objekty se nenacházejí celou částí na území definovaném jako významný krajinný prvek a k tomu, že měření pomocí GPS nebylo přesné a že uplynula delší doba od tohoto zaměření do doby, kdy žalobci byla uložena příslušná pokuta, pak je nutné uvést, že tyto skutečnosti pro toto správní řízení a uložení pokuty za tento správní delikt nejsou podstatné. Podstatou správního deliktu je porušení povinnosti stanovené předchozím správním rozhodnutím. Pokud žalobce nesouhlasil s vymezením této povinnosti (a pokud tak např. namítal, že příslušné objekty se nenacházejí na území významného krajinného prvku), musel se tomu bránit v tomto předchozím správním řízení, kdy mu tato povinnost byla stanovena. Jakmile stanovení této povinnosti nabylo právní moci, je pro žalobce závazné co do svého obsahu a žalobce se jím musí řídit. Proto tato námitka v řízení o uložení pokuty již není důvodná.

16. Soud pak nepovažuje za důvodný ani žalobní bod týkající se argumentace rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22.1.2009, sp. zn. 1 As 96/2008, a plně souhlasí s žalovaným, že tento právní názor na danou situaci použít nelze, neboť oba případy se nekryjí. V této věci je naprosto zjevné, že správní úřady vycházely z množství zjištění a důkazů, které shromáždily v rámci správního řízení, které jednotlivě i v celém souhrnu logicky vyhodnotily. Zjištění skutkového stavu se tak neopíralo pouze o jediný úřední záznam (jako tomu bylo v případě řešeném Nejvyšším správním soudem), kdy by ostatní skutková zjištění absentovala, a proto by tak skutkové zjištění postavené pouze na úředním záznamu bylo zpochybněno. Tak tomu v daném případě nebylo.

17. Soud nepovažuje za důvodný ani žalobní bod, v němž žalobce namítal vymezení příslušné významného krajinného prvku Grunty. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že žalovaný vycházel z příslušného správního rozhodnutí ze dne 5.12.1994, které tento významný krajinný prvek registrovalo a tak jej i hodnotilo. Pokud v průběhu času (tedy od registrace krajinného prvku do tohoto správního řízení) došlo k přečíslování parcel (tedy ke změně parcelních čísel v katastru nemovitostí), takže tato parcelní čísla se nyní liší od původně vymezených parcelních čísel, pak je nutné uvést, že toto číslování je pouze evidenčního charakteru a nijak nevypovídá nic o pozemku jako takovém, ani jej necharakterizuje samo o sobě jako významný krajinný prvek. Pokud příslušné pozemky vymezené původním rozhodnutím o registraci významného krajinného prvku odpovídají pozemkům, na nichž bylo příslušné porušení povinnosti zjištěno, pak samotné uvedení parcelních čísel není podstatné, neboť se jedná pouze o evidenční pomůcku, nikoliv o vymezení příslušného významného krajinného prvku.

18. Zjištění, zda se u příslušných objektů jednalo o objekty pojízdné či nepojízdné, což žalobce namítal v žalobě, je podle názoru soudu rovněž nepodstatné. Příslušná mobilita těchto objektů nemá žádný vliv na to, že žalobci byla uložena povinnost tyto objekty odstranit, což nesplnil.

19. Poslední žalobní bod podle názoru soudu poněkud postrádá přímou výtku proti příslušnému postupu. Skutečnost, že při uložení sankce je nutné posoudit jednání příslušné osoby (delikventa), porušení právní povinnosti a kauzální nexus mezi těmito prvky odpovědnostního vztahu je pochopitelná a jedná se o základní teoretický poznatek. Není dost dobře jasné, proč by tyto prvky odpovědnostního vztahu neměly být v tomto správním řízení zjištěny, nebo co vlastně žalobce napadá. Proto soud k tomuto velice obecnému žalobnímu bodu nemá co dodávat, když konkrétně v něm žalobce porušení svých práv netvrdí. Pokud žalobce uváděl, že k naplnění skutkové podstaty musí být naplněna i materiální podmínka škodlivosti takového jednání, pak podle názoru soudu tato podmínka naplněna byla, když škodlivost protiprávního jednání žalobce je nutné spatřovat v nedodržení pravomocně uložené povinnosti k určitému konání.

20. Pro úplnost pak soud uvádí, že žalovaný i inspekce zjevně posoudily i majetkové poměry žalobce tak, aby uložená pokuta pro něj nebyla ekonomicky likvidační, což je konkrétně rozebráno v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí.

21. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 27. října 2016 JUDr. Ladislav Hejtmánek v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mikolášová