6 A 67/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janovoté a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. v právní věci žalobců: a) A., bytem X., b) B., bytem X., c) C., bytem X., d) D., bytem X., e) E., bytem X., f) nezl. F., bytem X., g) nezl. G., bytem X., h) H., bytem X., všichni žalobci zastoupeni advokátem JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D. sídlem Thákurova 676/3, Praha 6 proti žalovaným:

1. Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 2. Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 3. Úřad městské části Praha 1, sídlem Vodičkova 18, Praha 1 4. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 o žalobách na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaných týkajícími se shromáždění Pochod pro život konaného dne 26. 4. 2025 takto: I. Řízení se zastavuje vůči žalovanému č.

3. II. Žaloby se zamítají. III. V řízení mezi žalobci a žalovaným č. 3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. IV. V řízení mezi žalobci a žalovanými č. 1, č. 2 a č. 4 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobci podali dne 23. 6. 2025 a dne 24. 6. 2025 u Městského soudu v Praze jednotlivé žaloby na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaných v souvislosti se shromážděním Pochod pro život konaným dne 26. 4. 2025. Tyto žaloby, o nichž byla u Městského soudu v Praze zahájena řízení pod sp. zn. 6 A 67/2025, 6 A 68/2025, 6 A 69/2025, 6 A 70/2025, 6 A 71/2025 a 6 A 72/2025, soud usnesením ze dne 24. 2. 2026 č.j. 6 A 67/2025-56 spojil ke společnému řízení pod společnou sp. zn. 6 A 67/2025.

2. Pro objasnění kontextu je vhodné uvést, že podání uvedených žalob předcházela situace, kdy u Městského soudu v Praze byly v průběhu měsíce května a června 2025 podány v zásadě totožné žaloby spolku Hnutí pro život, z. s., předsedy spolku Hnutí pro život Mgr. R. U. a dalších deseti fyzických osob. Jejich žaloby byly spojeny ke společnému řízení pod sp. zn. 15 A 53/2025. Ve věci vedené pod sp. zn. 15 A 53/2025 byl dne 16. 12. 2025 vydán rozsudek č.j. 15 A 53/2025-280, kterým byly žaloby zamítnuty. Kasační stížnosti žalobců proti uvedenému rozsudku byly zamítnuty rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2026 č.j. 22 As 18/2026-128.

3. Dále je vhodné uvést, že u Městského soudu v Praze byly v období měsíce června 2025 podány též další desítky žalob jiných žalobců, opět s totožným obsahem. Několik řízení o těchto žalobách bylo spojeno ke společnému řízení pod sp. zn. 10 A 70/2025, a o žalobách bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 19. 12. 2025 č.j. 10 A 70/2025-115. Ostatní řízení nebyla u městského soudu dosud skončena.

4. Vzhledem k obsáhlosti podání učiněných v řízení vedeném pod sp. zn. 6 A 67/2025, s přihlédnutím k jejich obsahové podobnosti s podáními učiněnými ve věcech vedených pod sp. zn. 15 A 53/2025, přikročil Městský soud v Praze pouze k relativně stručnému shrnutí hlavních žalobních námitek, stejně jako argumentů obsažených ve vyjádření žalovaných a v následujících vyjádřeních a souvisejících podáních. Vycházel při tom z toho, že strany znají spor, a není tedy nezbytné v narativní části rozsudku uvádět veškerou argumentaci účastníků řízení. To však neznamená, že by Městský soud v Praze nepřihlédl ke každé žalobní námitce. Shrnutí žalobních tvrzení 5. V žalobách žalobci uvedli, že se dne 26. 4. 2025 zúčastnili shromáždění nazvaného Pochod pro život, jehož cílem je zlepšit společenské povědomí o existenci sociálně – právní pomoci jako prevenci umělého ukončení těhotenství a o pomoci pro těhotné ženy. Shromáždění pořádá každoročně spolek Hnutí pro život (svolavatel). Pochod pro život se opakovaně stává terčem systematických protestů a zastrašování zejména ze strany krajní levice, anarchistů, feministických a jiných obdobných skupin. Také Pochod pro život konaný 26. 4. 2025 byl oponenty narušován, a nakonec zcela zablokován. Policie, přestože měla již před akcí poznatky o úmyslu blokace, neučinila patřičná bezpečnostní opatření. Akci a přípravu na ni podcenila, nevytvořila si dostatečné kapacity a při akci samotné neprovedla potřebné kroky proti organizátorům blokací. Naopak organizované protiprávní jednání odpůrců povzbudila změnou trasy Pochodu pro život, a to výhradně z obavy, aby nemusela vůči narušitelům použít donucovací prostředky. Svolavatel shromáždění na naléhání policejního orgánu souhlasil se změnou trasy i se změnou cíle průvodu (původní oznámená trasa vedla přes ulice Ke Hradu, Nerudova, Malostranské náměstí, Mostecká, Karlův most, Smetanovo nábřeží, Národní, 28. října s cílem Václavské náměstí; změněná trasa vedla přes ulice Ke Hradu, Nerudova, Malostranské náměstí, Mostecká, Josefská, Letenská, Mánesův most a Kaprova a dále směrem na Staroměstské náměstí). Pochod pro život byl prakticky od počátku narušován chováním odpůrců (pouštěním sirén, vuvuzel, vykřikováním hesel do megafonu), a to za aktivní asistence policie, která místo zabránění protiprávnímu jednání nasměrovala narušitele, aby terorizování akustickými prostředky prováděli z chodníků. Na náměstí Jana Palacha byl pochod zdržen první blokádou. Následně skupina asi dvaceti osob zahájila blokádu v Kaprově ulici. Jednalo se o pasivní blokádu, kdy narušitelé seděli na komunikaci. Policie však proti této skupině nezasáhla a omezila se pouze na formální výzvy vůči narušitelům, mezitím se narušitelé shromáždili v Kaprově ulici v počtu několika stovek. Některé jejich skupinky blokovaly různé trasy, zatímco jiné se přesouvaly, aby účastníky shromáždění mohly obklíčit z více stran. Jejich jednání bylo zjevně profesionálně připraveno a průběžně koordinováno, přičemž někteří měli zakryté obličeje. Policie byla vůči narušitelům spíše pasivní a nedůsledná. Účastníkům Pochodu pro život zamezila projít kolem v té době ještě malé skupiny narušitelů a v Kaprově ulici před budovou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy dokonce účastníky pochodu uzavřela a postupně obklopila z důvodu narůstající agrese narušitelů. Uzavření postrádalo bezpečné únikové koridory, takže mnozí účastníci mohli mít důvodné obavy opustit shromáždění a projít nepřátelsky naladěným davem odpůrců. Mohli se tak cítit obklíčeni a zablokováni přímo policejními oddíly, které umožnily dvouhodinové terorizování pokojného shromáždění obyčejných lidí z celé země ze strany extrémistických levicových skupin. Ani uzavření účastníků Pochodu pro život ze strany policie nezabránilo jednotlivým narušitelům vmísit se mezi účastníky shromáždění a napadat je. Policie sice několik desítek narušitelů postupně odnášela z blokády, nicméně po jejich ztotožnění je v některých případech opět propouštěla, čímž jim umožnila vrátit se na místo blokády. Účastníci Pochodu pro život tak v důsledku jednání policie nemohli dojít do ohlášeného cíle a kvůli obklíčení nemohli ani místo opustit bez obavy o svou osobní bezpečnost. Uzavření v Kaprově ulici vedlo k vystupňování verbálního násilí a hlasitých vulgárních útoků ze strany narušitelů. Jeden z narušitelů například vytrhl modlícímu se knězi mikrofon z ruky a při útěku srazil tříleté dítě, které nadto kopl do hlavy, čímž mu způsobil otevřenou ránu. Narušitelé celou dobu ohrožovali účastníky Pochodu pro život sirénami (vuvuzelami), jejichž hlučnost daleko přesahovala bezpečnou hladinu pro lidské zdraví.

6. Dle žalobců měla akce narušitelů charakter neoznámeného shromáždění, na které dopadá § 12 odst. 2 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPS“). Narušitelé se dopustili jednání, které představuje důvody pro rozpuštění shromáždění z důvodů uvedených v § 10 odst. 1 písm. a), b, c) ZPS. Naplněn byl také důvod pro rozpuštění shromáždění dle § 10 odst. 2 ZPS, neboť blokace probíhala v místech oznámeného shromáždění. Rovněž byly naplněny důvody pro rozpuštění blokace podle § 12 odst. 4 ZPS. Nerozpuštěním neoznámeného shromáždění se žalovaní dopustili nezákonného zásahu spočívajícího v nekonání, respektive opominutí povinnosti. Pokud snad nepovolené shromáždění rozpuštěno bylo, pak ze strany policie nebylo přistoupeno k zákroku a vynucení povinnosti narušitelů k tomu, aby se rozešli.

7. Žalobci dále namítli, že zablokováním Pochodu pro život ze strany policie došlo k omezení osobní svobody a svobody pohybu účastníků tohoto shromáždění, kteří jej nemohli opustit, dle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a čl. 14 odst. 1 LZPS. Policie aktivně zastavila Pochod pro život, postupně jej ze všech stran obklíčila, znemožnila tak jeho pokračování, neochránila právo účastníků na pokojné shromažďování, svojí činností pomohla narušitelům Pochod pro život zablokovat a umožnila jejich téměř dvouhodinové zastrašování.

8. Žalobci odmítli, že by postup žalovaného č. 4 vycházel ze zásady proporcionality obnovení veřejného pořádku a následků způsobených provedením úkonů a též ze zásady subsidiarity při provádění zákroků. Zde se nejednalo o situaci, kdy by proti sobě stála dvě soupeřící shromáždění (například dvě skupiny fotbalových fanoušků), ale kdy pokojné a zákonné shromáždění bylo od počátku záměrně kontinuálně narušováno, a nakonec násilně zablokováno. Jednalo se o typický případ střetu uplatňování práva shromažďovacího podle čl. 19 LZPS a jeho zneužití k omezování práva shromažďovacího jiným osobám, které však nemůže požívat právní ochrany.

9. Žalobci uvedli, že trasa Pochodu pro život byla přerušena přibližně v polovině, přičemž ani v předchozí části neprobíhala podle ohlášeného plánu, neboť bylo nutno se vyhnout některým původně zamýšleným lokalitám. Do plánovaného cíle nebylo účastníkům Pochodu pro život umožněno dojít a rovněž nebylo umožněno pronést závěrečné projevy řečníků v cíli. Z původně zamýšleného happeningu na oslavu života pro celé rodiny zůstala v důsledku činnosti narušitelů nepříjemná zkušenost s obavami účastníků o život a zdraví. Ke změně plánované trasy Pochodu pro život žalobci uvedli, že iniciativa ke změně vyšla ze strany policie, odmítli proto, že je to svolavatel a organizátor, kdo nese odpovědnost za trasu stísněnými uličkami Starého Města v Praze. Nesouhlasili ani s tím, aby v průběhu akce s účastí několika tisíc lidí byla trasa pod tlakem narušitelů opakovaně měněna. Jestliže policie navrhla změnu trasy a změnu místa zakončení na Staroměstském náměstí u Mariánského sloupu, organizátor souhlasil v domnění, že policie je schopna pokojný průchod touto trasou zajistit. Další policií navrhovaná změna, která měla spočívat v zakončení pochodu již na náměstí Jana Palacha, postrádala symboliku cíle pochodu, a navíc vzbuzovala nejistotu ohledně dostačující slyšitelnosti zakončení při improvizovaném ozvučení a současném hlukovém narušování oponenty.

10. Žalobci též poukázali na disproporci mezi opatřeními učiněnými ve vztahu k propalestinským protestům na festivalu izraelské kultury Izrael na Vltavě dne 25. 5. 2025, kterým byla, na rozdíl od žalobců, ze strany orgánů veřejné moci poskytována náležitá právní ochrana z důvodu přesvědčení a vyznání účastníků festivalu.

11. Na podporu svých tvrzení žalobci odkázali na závěry plynoucí z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 21. 6. 1988 č. 10126/82 ve věci Plattform „Ärzte für das Leben“ proti Rakousku a ze dne 29. 6. 2006 č. 76900/01 ve věci Öllinger proti Rakousku.

12. Dle žalobců se žalovaní dopustili několika nezákonných zásahů: nestanovili podmínky pro oponentní shromáždění podle § 8 odst. 2 ZPS; případně preventivně nezakázali shromáždění oponentů na Jungmannově náměstí v Praze dne 26. 4. 2025 podle § 10 odst. 1 písm. a), c) ZPS, které bylo ve skutečnosti svoláváno za účelem blokování Pochodu pro život; nezajistili trasu Pochodu pro život; nezabránili účastníkům oponentních shromáždění v narušování a zablokování Pochodu pro život; nevydali pokyn, aby blokující osoby neměly zakryté obličeje podle § 7 odst. 4 ZPS a tím ztížili možnost následné právní obrany poškozených, jakož i postihování protiprávního jednání blokujících; nerozpustili shromáždění blokující trasu Pochodu pro život; nevynutili rozpuštění shromáždění blokujícího trasu Pochodu pro život za použití adekvátních prostředků; a žalovaný č. 1 (policejní orgán) nezákonně zablokoval účastníky Pochodu pro život na náměstí Jana Palacha a v Kaprově ulici a omezil je v možnosti pokračovat ve shromáždění a následně také svobodně opustit toto místo. Žalobci též konstatovali, že shromáždění Pochod pro život se uskutečňuje každoročně; v posledních letech čelí vzrůstající intenzitě nenávistných projevů a pokusů o blokaci a fyzickému napadání organizovanými skupinami odpůrců. Hrozí tak opakování nezákonného zásahu.

13. V žalobním petitu žalobci navrhli, aby soud rozhodl rozsudkem takto: I. Určuje se, že zásah žalovaných (žalovaných č. 1 a 2), který spočíval v nezajištění trasy oznámeného shromáždění Pochod pro život v místě z náměstí Jana Palacha přes ulici Kaprovu dne 26. 4. 2025, byl nezákonný. II. Určuje se, že zásah žalovaných, který spočíval v nezakázání napadání účastníků oznámeného shromáždění ze strany odpůrců elektroakustickými prostředky, byl nezákonný. III. Určuje se, že zásah žalovaného č. 1, který spočíval v nezabránění napadání účastníků oznámeného shromáždění ze strany odpůrců elektroakustickými prostředky, byl nezákonný. IX. Určuje se, že zásah žalovaného č. 1 spočívající v nepostihování napadání účastníků oznámeného shromáždění ze strany odpůrců hanobícími projevy pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo domnělé přesvědčení nebo vyznání, byl nezákonný. V. Určuje se, že zásah žalovaných (žalovaných č. 1 a 2), který spočíval v absenci jednání potřebného k zajištění řádného průběhu shromáždění Pochod pro život dne 26. 4. 2025, byl nezákonný. VI. Určuje se, že zásah žalovaných č. 1, 2 a 3 spočívající v neučinění výzvy vůči blokujícím účastníkům, aby neměli zakryté obličeje podle § 7 odst. 4 zákona o právu shromažďovacím, byl nezákonný. VII. Určuje se, že zásah žalovaných, který spočíval v nerozpuštění shromáždění blokujícího oznámené shromáždění Pochod pro život v Kaprově ulici dne 26. 4. 2025, byl nezákonný. VIII. Určuje se, že zásah žalovaného č. 1, který spočíval v absenci výkonu rozpuštění shromáždění blokujícího oznámené shromáždění Pochod pro život v Kaprově ulici dne 26. 4. 2025 a zásah žalovaného č. 1 spočívající v absenci použití donucovacích prostředků, byl nezákonný. IX. Určuje se, že zásah žalovaného č. 1, který spočíval v blokování oznámeného shromáždění Pochod pro život a jeho účastníků na náměstí Jana Palacha dne 26. 4. 2025, byl nezákonný. X. Žalovaným se zakazuje, aby v porušování práva žalobců pokračovali. Vyjádření žalovaného č. 1 – Ministerstva vnitra 14. Žalovaný č. 1 se vyjádřil v tom smyslu, že svolavatel shromáždění či samotné shromáždění nemají právo na zajištění zvoleného místa či trasy, nemají nárok na dosažení požadovaného výsledku. V dané věci bylo na základě vyhodnocení zkušeností se shromážděními spolku Hnutí pro život z minulých let shledáno poměrně silné riziko narušování průběhu pochodu. Policie telefonicky komunikovala s předsedou spolku za účelem zajištění organizace a poskytnutí ochrany shromáždění, blokaci shromáždění policie predikovala, avšak bez znalosti detailů. Ze strany policie proto následoval dohled nad probíhajícím shromážděním a komunikace s organizátory. Jako potenciální místo konfliktu policie vyhodnotila Jungmannovo náměstí, proto navrhla změnu trasy a místa ukončení, s čímž svolavatel souhlasil. Po krátké první blokádě na náměstí Jana Palacha shromáždění pokračovalo do ulice Kaprova, kde došlo mezi ulicemi Valentinská a Žatecká k dalšímu zablokování. Do blokády se zpočátku zapojilo asi 20 osob, nakonec bylo v blokádě bezmála 100 osob. Předseda spolku Hnutí pro život (zástupce svolavatele) nerespektoval další doporučení policie k návratu na náměstí Jana Palacha a ukončení akce, ač byl o problematičnosti pokračování informován, a následně, když policie prováděla zákroky proti blokujícím osobám, shromáždění sám ukončil. Žalovaný č. 1 má za to, policie učinila pro zajištění účelu shromáždění maximum. Odpovědnost za pokojný průběh shromáždění leží primárně na svolavateli.

15. Žalovaný č. 1 zdůraznil, že shromáždění bylo blokováno pasivní a nenásilnou formou. Policie byla povinna dodržovat zásadu přiměřenosti postupu a využívat donucovací prostředky přiměřené okolnostem a jednání osob. V prodlení při vynucování opatření reagujícího na zablokování Pochodu pro život nelze shledat nezákonnost postupu policie. Žalovaný č. 1 dále uvedl, že rozpuštění shromáždění je pravomocí, nikoliv povinností správního orgánu. Rozpuštění „blokády“, která je sama o sobě přestupkovým jednáním záměrně porušujícím zákon, nemá žádnou přidanou hodnotu, šlo by pouze o mezikrok namísto provedení zákroku samotného. Žalovaný č. 1 navíc odmítl, že by přesouvající se osoby bylo možno považovat za shromáždění dle shromažďovacího zákona. Jejich snahou bylo bránit druhým ve výkonu práv, nikoliv realizovat právo shromažďovací. Pokud by taková srocení měla být považována za shromáždění ve smyslu shromažďovacího zákona, musela by policie nebo správní orgán vždy formálně tyto shluky osob rozpouštět namísto okamžité reakce.

16. Ohledně tvrzeného rušení účastníků Pochodu pro život žalovaný č. 1 uvedl, že shromažďování slouží k realizaci svobody projevu, tedy i k výměně názorů a komunikaci. Ani vyhrocenou diskusi nelze vnímat jako narušení poklidného průběhu shromáždění, pokud se odehrává pokojnou formou bez násilí, hrubých výhrůžek a podobně. Aby šlo o protiprávní jednání, musela by být překročena mez odpovídající okolnostem a rušení by se muselo dít tzv. nepřístojným chováním, k čemuž v dané situaci dle žalovaného č. 1 nedošlo. Dopustil-li se někdo přestupku, policie na to reagovala; konkrétní způsob reakce policie ovšem žalobci nejsou oprávněni požadovat. Ohledně hanobících projevů a požadavku žalobců na postih jejich šiřitelů žalovaný č. 1 připomněl, že téma Pochodu pro život, jakož i projevy představitelů Hnutí pro život, jsou nemalou částí veřejnosti vnímány jako minimálně kontroverzní. Lze tak očekávat i kontroverzní reakce. Žalobci ani namítané projevy konkrétně nepopsali a neuvedli, jak se dotkly jich samotných. Vyjádření žalovaného č. 2 – Magistrátu hlavního města Prahy 17. Žalovaný č. 2 odmítl, že by se dopustil nezákonných zásahů vůči žalobcům. Žalovanému č. 2 sice bylo oznámeno několik shromáždění k tématu práva na interrupci poblíž trasy oznámeného shromáždění Pochod pro život, avšak jelikož nedocházelo ke kolizi žádného z oznámených shromáždění, nebylo třeba autoritativně zasahovat do shromažďovacího práva. Na místě Pochodu pro život nebyl žalovaný č. 2 přítomen, přičemž možnost vyslat zástupce na shromáždění je jeho oprávněním, nikoliv povinností. Žalovanému č. 2 bylo známo, že na průběh Pochodu pro život bude dohlížet policie, svolavatel shromáždění očekával přibližně pět tisíc účastníků, při takovém rozsahu zástupce úřadu ani nemohl obsáhnout všechny úkony, jichž by mohlo být potřeba. Policie naproti tomu disponuje policisty vyškolenými speciálně ke zvládání bezpečnostních opatření a rovněž má oprávnění a prostředky k vynucení svých pravomocí.

18. Žalovaný č. 2 dále uvedl, že ne každý shromážděný dav lze považovat za shromáždění ve smyslu ZPS. Na místě shromáždění se mohou nacházet osoby, které chtějí narušit shromáždění, aniž by se daly považovat za účastníky „protishromáždění“. Proti těmto osobám nelze postupovat dle § 12 odst. 2 ZPS. Také uvedl, že dle jeho názoru nemohlo nevydáním pokynu, aby blokující osoby neměly zakryté obličeje, dojít k zásahu do veřejných subjektivních práv účastníků Pochodu pro život, neboť veřejné subjektivní právo osoby na to, aby bylo postiženo protiprávní jednání jiné osoby, neexistuje. Vyjádření žalovaného č. 3 – Úřadu městské části Praha 1 19. Žalovaný č. 3 především poukázal na nedostatek své pasivní procesní legitimace, neboť není a nebyl oprávněn jakkoli vstupovat do probíhajícího shromáždění, zajistit trasu oznámeného shromáždění, zabránit oponentům v narušování a zablokování oznámeného shromáždění, vydat pokyn, aby blokující osoby neměly zakryté obličeje, rovněž nebyl oprávněn rozpustit nezákonné „protishromáždění“ či zajistit výkon rozhodnutí o rozpuštění nezákonného „protishromáždění“. Vyjádření žalovaného č. 4 – Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy 20. Žalovaný č. 4 upozornil, že podané žaloby hájí práva blíže neurčeného kolektivu osob, a není v nich tvrzeno, natož prokázáno, nakolik mělo dojít k nezákonnému zásahu do práv právě konkrétních žalobců. S ohledem na množství účastníků shromáždění a délku pochodu nelze akceptovat šablonovité výčty událostí či skutků, jimiž byli údajně dotčeni všichni a ve stejné míře, bez ohledu na místo a čas, kde se jednotliví žalobci nacházeli. Teprve po provedené konkretizaci a individualizaci lze posoudit, zda a čím byli jednotliví žalobci dotčeni na svých právech.

21. Žalovaný č. 4 k přípravě policie uvedl, že za účelem zajištění organizace a poskytnutí ochrany shromáždění podle ZPS policie telefonicky komunikovala se zástupcem svolavatele, a to o projednání programu, zajištění průvodu a možných variantách řešení v případě blokace včetně případného odklonu trasy a změny místa zakončení průvodu. Bylo komunikováno též se svolavateli oznámených „protishromáždění“, byly sledovány sociální sítě a média. Byl vysledován strategický záměr organizátorů protiakcí mít trasu Pochodu pro život pod kontrolou a blokovat ji, nebylo však známo, kde, kolik osob a kdo konkrétně blokaci provede. Na základě předchozích zkušeností, včetně blokace Pochodu pro život na mostě Legií v roce 2024, bylo předpokládáno, že menší skupiny osob budou operovat po trase průvodu a provádět ve vhodných ulicích pasivní blokaci. Součástí poznatků policie k akcím odpůrců byl i veřejně dostupný soubor pravidel „Jak se chovat v blokádě“. Z nich bylo zřejmé, že cílem akce mělo být, stejně jako v minulosti, nenásilné vyjádření protestu. S ohledem na vše zjištěné policie v souvislosti s Pochodem pro život v rámci bezpečnostního opatření nasadila 233 policistů. Zástupce svolavatele s možností blokády počítal a pro tento případ měl připraven program cca na 1 hodinu. Policie též opakovaně „školí“ pořadatelskou službu Pochodu pro život.

22. K změně trasy žalovaný č. 4 uvedl, že průběžně sledoval situaci v centru města, zejména v okolí trasy průvodu. Na základě zjištění o počtu osob na oznámeném „protishromáždění“ na Jungmannově náměstí v době, kdy Pochod pro život vycházel na trasu, bylo toto místo vyhodnoceno jako riziko pro blokaci průvodu, rizikový byl v té době rovněž Karlův most. Proto byla navržena trasa s odklonem u Karlova mostu přes Letenskou, náměstí Jana Palacha a ulici Kaprovu se zakončením na Staroměstském náměstí. Svolavatel Pochodu pro život s návrhem souhlasil. Z taktických důvodů nebyla změna trasy veřejně prezentována. Policie změnou trasy a místa ukončení shromáždění sledovala zajištění ochrany práv jeho účastníků při splnění účelu jejich akce, kdy upřednostnila zamezení kolizi mezi oznámenými shromážděními před zbytečným rizikem konfliktu a použití represivních prostředků.

23. K samotné akci žalovaný č. 4 uvedl, že přibližně tří tisícový průvod Pochodu pro život vyšel ve 14 hodin, v Mostecké ulici byl průvod odkloněn na nově zvolenou trasu. Nedlouho poté došlo k ukončení „protishromáždění“ v Jungmannově ulici a část účastníků této akce se začala přesouvat směrem k Staroměstskému náměstí. Než došel Pochod pro život na Klárov, tak již v oblasti, kam měl dále směřovat, byly desítky či stovky odpůrců. Po vstupu čela průvodu do ulice Kaprovy byl svolavatel policií upozorněn, že v úzkých uličkách směřujících ke Staroměstskému náměstí se pohybují stovky odpůrců, a bylo mu nabídnuto ukončení pochodu na náměstí Jana Palacha. Svolavatel na návrh nepřistoupil, takže Pochod pokračoval za stávající asistence policie dál. K první blokádě asi patnácti osob došlo na náměstí Jana Palacha, tuto blokádu se podařilo rychle ukončit. Pochod pak pokračoval do ulice Kaprovy, kde ale došlo k další blokaci asi 100 metrů od náměstí Jana Palacha, a to mezi ulicemi Valentinská a Žatecká. Do blokády se nejprve zapojilo více jak dvacet osob, bleskovému řešení však bránila problematičnost místa. Ustoupit se nedalo a k blokujícím se brzy přidávali další, až na konečných bezmála sto osob. Ještě v tu dobu byla možnost vrátit se na náměstí Jana Palacha a zakončit shromáždění tam, jelikož to však svolavatel odmítl, byl poučen, že uvolnění trasy si vyžádá delší čas.

24. K procesu odstraňování blokády žalovaný č. 4. uvedl, že blokující obsadili vozovku v celé šíři v několika řadách za sebou. Policie nejprve marně jednala s mluvčím protestujících, poté po přípravách učinila opakované výzvy dle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), poslední s výstrahou použití donucovacích prostředků. Následný zákrok pak spočíval v postupném jednotlivém odnášení protestujících, a to za použití donucovacích prostředků ve formě hmatů a chvatů. Odpor blokujících osob byl pasivní, nenásilný. Osoby byly odnášeny či odváděny na chodník, kde byly ztotožňovány a poučovány o dalším postupu. V průběhu zákroku však přicházeli další odpůrci. Takto se ve směru zamýšleného pohybu Pochodu utvořily další blokády – jedna na křižovatce ulic Kaprova a Žatecká a další na náměstí Franze Kafky. Vyústění okolních ulic do ulice Kaprova obsadili desítky odpůrců, kteří se do odporu fyzicky nezapojovali.

25. K trvání zákroku žalovaný č. 4 uvedl, že úkony prováděné policií při rozpouštění blokády trvaly asi 1,5 až 2 hodiny. V 17 hodin svolavatel Pochodu pro život shromáždění ukončil, dle oznámené doby shromáždění; za Pochod pro život bylo na místě už jen několik desítek osob. Žalovaný č. 4 se hájil, že v případě zákroku bylo nutné dodržet podmínky a postupy stanovené právními předpisy. Nebylo možné předvídat čas, který si akce vyžádá, neboť ten je závislý na mnoha okolnostech včetně chování a přístupu osob, proti kterým je zasahováno. Po zjištění, že se začal zvyšovat počet pasivně sedících odpůrců v Kaprově ulici, policie okamžitě zareagovala tím, že již v 15:30 hod byl realizován výjezd dalších 55 těžkooděnců – příslušníků SPJ. Policie na místo původně přistavila jedno eskortní vozidlo pro 8 osob, posléze přistavila další dvě eskortní vozidla, což není obvyklé ani u fotbalových zápasů.

26. K formě zákroku žalovaný č. 4 zdůraznil, že blokáda byla nenásilná a pokojná, jeden konkrétní excesivní případ s mikrofonem nemůže mít vliv na nezákonnost zásahu jako takového. Vyjadřování nesouhlasu s cíli shromáždění je zákonným právem občana a nemůže být policií postihováno, nedosáhne-li znaků protiprávního jednání. Bránit ve vykřikování hesel či oddělovat účastníky podle názorů a projevů, pokud nedosahují intenzity přestupkového či jiného protiprávního jednání, není úkolem policie, naopak by bylo v rozporu se zákonem. Ohledně tvrzeného ohrožování účastníků Pochodu pro život hlukem žalovaný č. 4 podotkl, že toto nenamítal na místě ani zástupce svolavatele. Ne každý zvukový projev (coby reakce na shromáždění) je však důvodem k zákroku. I odpůrci shromáždění mají právo reagovat, a to nejen souhlasně. V případě jakýchkoliv akcí, kterých se účastní tisíce lidí, je intenzivní hluk přítomný. Na místě byl hluk vyvíjen jak od účastníků Pochodu pro život (ve formě reprodukce hudby a mluveného slova z doprovodného vozidla s audioaparaturou), tak ze strany jejich odpůrců (ve formě skandování hesel či použití ručních klaksonů). Policie musí při obnovení veřejného pořádku zvažovat, jakým způsobem zasáhne do práv a svobod občanů, aby její postup byl v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity použitých donucovacích prostředků. Pokud jde o pasivní blokování průvodu tím, že odpůrci sedí na pozemní komunikaci, jinou fyzickou aktivitu nevyvíjejí a neuposlechnou výzev k zanechání svého protiprávního jednání, je na místě zvolit donucovací prostředky a použít je pouze v takové intenzitě, která je nezbytná k překonání pasivního odporu při dosažení zákonem sledovaného účelu. Žalovaný č. 4 dále zdůraznil, že samotná přítomnost osoby, která je zjevně odpůrcem (shromáždění), nezakládá automatické oprávnění proti této osobě jakkoli zakročit, pokud její jednání naplňuje znaky protiprávního jednání.

27. Žalovaný č. 4 odmítl, že by policie nekonala a neposkytla shromáždění potřebnou ochranu. Podotkl, že k blokádě Pochodu pro život došlo až na konci trasy, kdy do dohodnutého cíle zbývalo několik desítek či stovek metrů. Odmítl také, že by policie uzavřela shromáždění. Policie postupovala pouze proti aktivním odpůrcům shromáždění, jinak byl veškerý prostor volný pro kohokoliv, zejména minimálně ve směru ven z oblasti, kde mělo dojít k zákroku. Nejednalo o žádné obklíčení, ale naopak o opatření na ochranu shromáždění včetně dětí a seniorů. K uzavření velmi omezeného prostoru, a to pouze v rozsahu nutném pro zakročení proti osobám blokujícím čelo průvodu v Kaprově ulici, došlo až při provádění samotného zákroku, a to z důvodů realizace donucovacích prostředků proti narušitelům. Šlo o úsek dlouhý asi 80 metrů. Stejně tak byli účastníci usměrňováni v prostoru vyústění Kaprovy ulice na náměstí Jana Palacha, kde zadní část průvodu byla ohrožována obnovenou dopravou.

28. Žalovaný č. 4 uvedl, že povinnost k aktivní ochraně výkonu shromažďovacího práva nelze vykládat tak, že by měl svolavatel či shromáždění jako takové za všech okolností právo na zajištění zvoleného místa či trasy shromáždění. To platí tím spíše, pokud se jedná o spontánní shromáždění či náhlou změnu (např. trasy) povoleného shromáždění, kdy policie nemá dostatečný čas patřičně reagovat. Úkolem policie nebylo postavit zájmy účastníků Pochodu pro život nad zájmy ostatních obyvatel města, bez zohlednění dopadu na veřejný život, dopravní obslužnost a veřejnou dopravu.

29. K požadavku žalobců na rozpuštění oponentního neoznámeného shromáždění žalovaný č. 4 uvedl, že akce odpůrců Pochodu pro život v Kaprově ulici nevykazovala znaky shromáždění, které nebylo oznámeno, a tudíž nebylo možné přistoupit k žalobci namítanému rozpuštění shromáždění podle ZPS. Účelem snahy narušitelů bylo primárně bránit druhému ve výkonu jeho práv, nikoliv plnit účel ZPS. Nadto, v dané situaci šlo především rychlé uvolnění trasy pro další postup průvodu. Opatření ve formě rozpuštění shromáždění podle § 12 ZPS by vyřešení situace neurychlilo. Další podání účastníků řízení 30. V doplňujícím vyjádření žalobců doručeným Městskému soudu v Praze dne 11. 6. 2026 žalobci vzali své žaloby částečně zpět vůči žalovanému č. 3, neboť po vydání rozsudku městského soudu ze dne 16. 12. 2025 č.j. 15 A 53/2025-280 zaujali právní názor, že žalovaný č. 3 není správním orgánem ve smyslu ust. § 2a ZPS a není tak ve věci pasivně legitimován.

31. Dále žalobci rozvedli své žalobní námitky a polemizovali se stanovisky žalovaných č. 1, 2 a 4. Odkazovali přitom mimo jiné na zjištění učiněná v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 15 A 53/2025. Na podporu své argumentace žalobci poukázali na zprávu veřejného ochránce práv o šetření ze dne 30. 9. 2025, z níž vyplývá, že podle veřejného ochránce práv policie pochybila, když nepřijala adekvátní opatření k zajištění trasy pochodu. Žalobci trvali na tom, že žalovaní měli důvod pro omezení ohlášeného oponentního shromáždění na Jungmannově náměstí, neboť byl zcela zřejmý oponentní účel tohoto shromáždění a bylo zcela zřejmé, že vzájemná kolize bude hrozit. Žalovaní také nedostatečně vyhodnotili podklady, z nichž byla patrná příprava oponentů na narušování a blokaci akce, nesprávně vyhodnotili i poznatky z minulých let. Nejzásadněji se žalobci ohradili proti nezajištění trasy Pochodu pro život v Kaprově ulici, v této souvislosti uvedli chronologický popis událostí, k nimž došlo dne 26. 4. 2025 v době od 14:00 hod. do 17:09 hod. Shrnuli, že polici trvalo 40 minut, než začala blokádu rozebírat. Rozebírání blokády trvalo přibližně 27 minut, blokáda byla rozebrána v 16:05 hod. Není zřejmé, proč poté policie nepustila pochod dál a proč potřebovala dalších 45 minut na to, aby vyhodnotila Kaprovu ulici jako průchozí. Celkem trvalo policejním složkám vyřešení této blokády v Kaprově ulici 1 hodinu a 52 minut, přičemž jde o neobhajitelně dlouhou dobu i ve srovnání se skutečností, že první, malá blokáda byla rozebrána během pouhých 30 sekund. Žalobci si rovněž stěžovali, že účastníci Pochodu, kteří se rozhodli opustit shromáždění ať už před nebo po jeho ukončení, byli vzhledem k absenci bezpečných únikových koridorů vystavení napadání ze strany narušitelů a museli projít tak zvanými uličkami hanby. Zdůraznili i to, že si již během Pochodu marně stěžovali policistům na nepřístojné chování narušitelů, na blokaci i přístup policie, která agresivitě narušitelů nebránila. Namítli, že pochybení policie si byli vědomi i jednotliví policisté, kteří na místě zasahovali, dle nich byl zásah nepřipraven, vedení zákroku bylo chaotické, nebyl zajištěn adekvátní počet policistů. Nesouhlasili s marginalizací akustického rušení shromáždění, to bylo podle nich excesivní, čistě oponentní, a dosahovalo intenzity narušující až znemožňující výkon shromažďovacího práva a svobody projevu žalobců; manuální klakson označili za formu akustické zbraně útočící na sluch poškozeného. Žalobci rovněž namítli, že žalovaní nechránili účastníky Pochodu, včetně dětí, před nenávistnými projevy, vulgárními nadávkami a slovním napadáním, a upřednostnili svobodu projevu narušitelů.

32. Žalovaný č. 4 zaslal soudu dvě doplňující vyjádření, a to dne 9. 6. 2026 a dne 29. 6. 2026. V nich reagoval na některé argumenty žalobců, zopakoval svoji dosavadní obranu, a zároveň rozvedl a doplnil vyjádření k žalobám.

33. Pro úplnost soud uvádí, že v průběhu soudního řízení obdržel i další podání účastníků, jejich obsah však není zapotřebí v rozsudku rekapitulovat. Jednání konané před soudem dne 2. 7. 2026 34. Věc byla před Městským soudem v Praze veřejně projednána dne 2. 7. 2026, a to za účasti právního zástupce žalobců a za účasti pověřených zaměstnanců žalovaného č. 1, 2 a 4. Při jednání zástupce žalobců přednesl žaloby a zrekapituloval průběh Pochodu pro život konaného 26. 4. 2025. Stanoviska k věci samé, která se v podstatných bodech shodovala s obsahem jejich písemných vyjádření, poté přednesli žalovaní č. 1, 2 a 4.

35. Městský soud v Praze se v rámci přípravy na jednání seznámil se všemi předloženými důkazy, včetně všech předložených audiozáznamů a všech videonahrávek. Při jednání pak soud přistoupil k dokazování. Soud poznamenává, že věci byly důkazní návrhy učiněny pouze žalobci a žalovaným č. 4; ze strany žalovaných č. 1, 2 a 3 důkazní návrhy učiněny nebyly. Výslechy svědků a účastníků řízení 36. Žalobci navrhli provést k důkazům výslech svědka plk. Mgr. P. V. - náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy pro vnější službu, a výslech svědka mjr. D. K. -vrchního komisaře vnější služby Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha I. Žalovaný č. 4 navrhl provést k důkazům výslech svědka plk. Mgr. P. V., mjr. D. K., a dále výslech svědka mjr. A. T. - vedoucího sedmého oddělení Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování a zároveň koordinátora antikonfliktního týmu, a výslech svědkyně por. PhDr. D. K. - členky antikonfliktního týmu z prvního oddělení Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování. Totožné důkazní návrhy byly přitom učiněny i ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 15 A 53/2025, a všichni čtyři uvedení svědci byli soudem vyslechnuti při jednání dne 25. 11. 2025.

37. Na základě výslovného souhlasu zástupce žalobců a přítomných pověřených zaměstnanců žalovaných soud při jednání namísto výslechu navržených svědků provedl důkaz listinou, a to přepisem audiozáznamu z jednání ve věci vedené pod sp. zn. 15 A 53/2025 ze dne 25. 11. 2025, v němž je zaznamenána účastnická výpověď Mgr. R. U. – předsedy spolku Hnutí pro život, a výpovědi všech čtyř navržených svědků.

38. Soud v projednávané věci přistoupil k dokazování formou přečtení přepisu audiozáznamu z jednání ve věci vedené pod sp. zn. 15 A 53/2025 ze dne 25. 11. 2025 z důvodu procesní ekonomie. Soud zde přihlédl ke skutečnosti, že výpovědi již vyslechnutých osob se týkaly téhož skutkového děje, k němuž byly výslechy navrženy v nyní projednávané věci, přičemž uvážil i okolnost, že výpověď poskytnutá v bližší časové návaznosti na skutkový děj je z hlediska autenticity zpravidla cennější než opakovaná výpověď učiněná s delším časovým odstupem. Soud tak usoudil, že opakované výslechy nepřinesou nové skutečnosti. Dále soud přihlédl k výslovnému souhlasu účastníků řízení s takto provedeným dokazováním při jednání dne 2. 7. 2026, jakož i ke skutečnosti, že při provádění výslechů dne 25. 11. 2025 byli účastníci řízení (resp. zástupce žalobců) přítomni a měli možnost klást vyslýchaným osobám otázky, což také činili, a měli možnost se k výpovědím vyjádřit, což učinili a nijak přitom nezpochybnili věrohodnost vyslýchaných osob. Soud doplňuje, že vyslechnutí svědci jsou úředními osobami, proto není třeba o věrohodnosti jejich výpovědí a priori pochybovat. Soud přitom nezjistil rozpory jejich výpovědí s ostatními provedenými důkazy či jiné nesrovnalosti, které by snižovaly věrohodnost svědků a zpochybnily pravdivost jejich výpovědí. Soud tak dospěl k závěru, že zvolený postup, kde soud namísto výslechu svědků převzal obsah jejich výpovědí ze skutkově a právně totožného řízení, nijak neporušuje právo účastníků řízení na spravedlivý proces. V neposlední řadě soud zohlednil i skutečnost, že většina tvrzení, která měla být k návrhu žalobců a žalovaného č. 4 důkazně ověřena právě svědeckými výpověďmi označených svědků, byla dostačujícím způsobem prokázána jinými důkazy (zejména jde o samotný průběh Pochodu pro život a okolnosti prokazující přípravu a postup policie při zajišťování bezpečnostního opatření v souvislosti s tímto shromážděním, kde zjištění byla učiněna především z provedených videozáznamů, kamerových záznamů a listinných důkazů), případně nebyla sporná, či neměla nijak zásadní význam pro posouzení zákonnosti postupu žalovaných. Svědecké výpovědi tudíž soud v nyní posuzované věci nepovažuje za výlučné a klíčové důkazy. Ze všech uvedených důvodů soud usoudil, že vzhledem k okolnostem projednávané věci je účelné nahradit navržené důkazy přečtením přepisu audiozáznamu z jednání v jiné věci, kde navržení svědci vypovídali k totožné skutkové a právní otázce.

39. Žalobci navrhli i provedení dalších výslechů, soud je však neprovedl z důvodu nadbytečnosti.

40. Blíže k tomu soud uvádí, že neprovedl účastnické výslechy žalobců (žalobci na tom ani netrvali), výslechy svědků P. K. (V.), A. M., M. K., A. V., D. a M. K., M. U., S. Š., O. T., N. A., J. P., a výslechy policistů se služebními čísly 261271 a 307044. Soud má za to, že tvrzení, která měli účastníci řízení a jmenovaní svědci potvrdit, nejsou takové povahy, aby bylo třeba je důkazně ověřit navrženými důkazy. Dále soud uvádí, že žalobci (prostřednictvím svého zástupce) při jednání navrhli doplnit dokazování o výslechy svědků plk. Mgr. P. V. a mjr. D. K., aby vysvětlili, kdy přesně byla blokáda rozebrána, a aby vysvětlili, proč pochod poté nemohl pokračovat dál. Soud těmto důkazním návrhům nevyhověl z důvodu, že skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci byl dostačujícím způsobem zjištěn z provedených důkazů, zejména z listin, z kamerových záznamů a videonahrávek. Listinné důkazy 41. Soud dále při jednání provedl listinné důkazy navržené žalovaným č. 4 a shodně též žalobci, a to: Oznámení o konání veřejného shromáždění s dodejkou, Rozkaz ředitele KŘP HMP č. 30/2025 ze dne 24. 4. 2025, kterým se vyhlašuje bezpečnostní opatření Shromáždění, a to k zajištění klidu a veřejného pořádku na území hlavního města Prahy, a Výpis z vnitřního komunikačního systému „Maják“.

42. Z důkazů navržených žalobci soud provedl: Přehled o nahlášených shromážděních v Praze, Vyjádření Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 22. 5. 2025, Vyjádření Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 23. 5. 2025, Právní manuál odpůrců Pochodu pro život, Pokyny Jak se chovat v blokádě, Zprávu veřejného ochránce práv o šetření ze dne 30. 9. 2025, Fotografii ze záznamu z osobní kamery SPJ203_000000_ 20250426132638_0016_N, Grafické znázornění události v Kaprově ulici, Screenshot záznamu z osobní kamery se zobrazením času, Fotografii 1 (příloha Y podání žalobců ze dne 11. 6. 2026).

43. Z důkazů navržených žalovaným č. 4 soud provedl: Srovnání bezpečnostních opatření v souvislosti s Pochodem pro život v letech 2022–2025, Přehled a časová osa průběhu akcí na území Hl. m. Prahy dne 26. 4. 2025.

44. Ostatní navržené listinné důkazy soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti.

45. Blíže k tomu soud uvádí, že z důkazů navržených žalobci neprovedl zejména Snímek z Instagramu Anarchistické federace, Snímek z internetového archivu k Právnímu manuálu 2025, Snímek z internetového archivu k manuálu Jak se chovat v blokádě, Informace o manuálním vzduchovém klaksonu z e-shopu AUTOHIF, Informace o manuálním vzduchovém klaksonu z e-shopu clsmoto, Článek z webu potichu.cz: Které zvuky mohou způsobit ztrátu sluchu?, E-mail P. K. (V.), A. M., M. K., A. V., D. a M. K., M. U., dva e-maily S. Š., e-mail O. T., N. A., J. P., Sdělení Úřadu Městské části Praha 1 ze dne 19. 5. 2025, Vyhodnocení bezpečnostního opatření ze dne 28. 4. 2025, Obvodní ředitelství policie Praha I, Poskytnutí informací ze dne 26. 11. 2025 od Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Tiskovou zprávu platformy Praha je feministická s uvedením kontaktní osoby K. J., Internetové stránky Anarchistické federace – o nás, výzva k blokaci, Internetové stránky Praha je feministická – výzva k blokaci, Internetové stránky Praha je feministická – komentáře 2025, Profil spolku Konsent z.s. na síti LinkedIn a Instagram, Oznámení o tréninkovém blokačním setkání platformy Praha je feministická na 17. 4. 2025, Články o členství K. J. v Kolektivu 115 z Echo24, 27. 4. 2019 a z MF Dnes, 13. 7. 2020, Záznam nahrávky jednání Bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 12. 6. 2025, Článek ČTK z 6. 4. 2024. Uvedené důkazy (zejm. důkazy prokazující ideový „profil“ odpůrců Hnutí pro život a jejich názory či komentáře, jakož i komentáře médií, nebo důkazy prokazující obecné vlastnosti zvukových klaksonů) soud považuje za nepodstatné pro posouzení zákonnosti postupu žalovaných, případně usoudil, že tvrzení, která jimi mají být ověřena, jsou v řízení prokázána jinými důkazy (zejm. je prokázáno listinnými důkazy a videonahrávkami, že rušení a blokáda Pochodu pro život byly připravovány a realizovány, stejně jako to, že policie přípravu odpůrců k rušení a zablokování Pochodu pro život monitorovala).

46. Z důkazů navržených žalovaným č. 4 soud neprovedl Vyhodnocení bezpečnostního opatření „Shromáždění“ dne 26. 4. 2025, vyhlášeného rozkazem ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy č. 30/2025 (ze dne 28. 4. 2025), neboť to, jak sama policie vyhodnotila bezpečnostní opatření, není pro posouzení věci soudem určující. Důkazy předložené na digitálních nosičích 47. Soud dále při jednání provedl důkazy předložené žalovaným č. 4 na pevném disku a shodně též žalobci na DVD, a to: Ze složky 1. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život soud promítl pět videozáznamů: OŘ P-1 – VS – MOP Malá Strana – Alka 463 - soubor s označením končícím _0057_N (čas 4:50 až 6:50 hod.), OET-M Tom - soubor s označením končícím _145550, Ochranná služba - soubor s označením končícím _155504_38, Ochranná služba - soubor s označením končícím _160004_39, OŘ P-2 Buldog 251 - Kamera 10 - soubor s označením končícím _0037N. Ze složky 2. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život soud promítl dva videozáznamy: SPJ- 4odd - L970 - soubor s označením končícím _160008_0007_N, SPJ- 4odd- L970 - soubor s označením končícím _0012_N. Dále soud promítl záznamy ze tří pouličních kamer Městského kamerového systému hlavního města Prahy ze dne 26. 4. 2025, č. kamery 101414 (náměstí Jana Palacha – Kaprova), č. kamery 101401 (Žatecká) a č. kamery 101408 (Široká – Valentinská), konkrétně soud k důkazům z těchto kamerových záznamů provedl 11 „výstřižků“ označených žalobci UL01 až UL11. Dále soud promítl záznamy z osobních kamer policistů (OS01 až OS27), konkrétně soud k důkazům provedl 10 „výstřižků“ označených žalobci OS01, OS09, OS10, OS11, OS22, OS23, OS24, OS25, OS26, OS27.

48. Z důkazů předložených žalobci na DVD soud provedl: důkaz videozáznamem TV Raptor, s akcentem na vybrané pasáže (časové úseky od 11:30, od 15:40, od 34:50, od 40:40, od 44:50, od 50:00, od 51:44, od 52:40, od 55:30, od 1:10:20, od 1:22:45, od 1:25:15, od 1:26:00, od 1:30:25, od 1:44:15, od 2:39:20, od 2:52:25 a od 2:57:20). Dále soud promítl videozáznam pořízený účastníky a pozorovateli pochodu označený žalobci V05, a „výstřižky“ dalších záběrů Pochodu pro život označených žalobci N02, N06, N07, N30.

49. Ostatní důkazy předložené na digitálních nosičích soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti.

50. Blíže k tomu soud uvádí, že z důkazů navržených žalobci neprovedl zejména Záznam telefonického hovoru ze dne 3. 4. 2025 mezi předsedou spolku Hnutí pro život a mjr. D. K., některá videa pořízená účastníky a pozorovateli pochodu (označení „V..“), některé „výstřižky“ z osobních kamer policistů (označení „OS..“), některé „výstřižky“ dalších záběrů Pochodu pro život (označení „N..“), video Pochodu pro život 2026, Zvukový záznam z jednání ve věci sp. zn. 15 A 53/2025. Uvedené důkazy soud neprovedl z důvodu, že tvrzení, která jimi mají být důkazně ověřena, jsou prokázána jinými důkazy, případně z důvodu, že pro posouzení zákonnosti postupu žalovaných nemají důkazní hodnotu. K posledně uvedenému důkazu Zvukovým záznamem z jednání ve věci sp. zn. 15 A 53/2025, který zahrnuje i záznam výpovědi předsedy spolku Hnutí pro život Mgr. R. U., soud doplňuje, že s výslovným souhlasem účastníků řízení přistoupil k provedení důkazu přečtením listiny obsahující přepis audiozáznamu z jednání, neboť takové dokazování shledal nejen rychlejší, ale též efektivnější z hlediska obeznámení se s důkazem.

51. Z důkazů navržených žalovaným č. 4 soud neprovedl zejména Záznamy z pouličních kamer Městského kamerového systému hlavního města Prahy ze dne 26. 4. 2025 – kamera č. 101225 (Hradčanské náměstí), kamera č. 101356 (Nerudova střed), kamera č. 101187 (Malostranské náměstí) kamera č. 101387 (Klárov – Mánesův most), kamera č. 101409 (Pinkasova synagoga – nám. Jana Palacha), kamera č. 101130 (nám. Jana Palacha – Křižovnická), kamera č. 101195 (nám. Jana Palacha – Taxi). Dále soud neprovedl některé videonahrávky z osobních kamer policistů. Soud má za to, že klíčové okolnosti zásahu byly dostačujícím způsobem zjištěny z jiných důkazů.

52. V závěru jednání konaného dne 2. 7. 2025 přítomní účastníci řízení přednesli své závěrečné návrhy, v nichž setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. Posouzení věci soudem 53. Jak již soud opakovaně uvedl, ve věci jiných žalobců, taktéž účastníků shodného shromáždění Pochod pro život konaného dne 26. 4. 2025, proti shodným žalovaným, byl Městským soudem v Praze dne 16. 12. 2025 vydán rozsudek č.j. 15 A 53/2025-280, kterým byly žaloby zamítnuty, přičemž kasační stížnosti žalobců byly zamítnuty rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2026 č.j. 22 As 18/2026-128. Dále byl ve skutkově a právně totožné věci Městským soudem v Praze vydán rozsudek ze dne 19. 12. 2025 č.j. 10 A 70/2025-115, kterým byly rovněž žaloby zamítnuty.

54. Z výčtu důkazů provedených u jednání dne 2. 7. 2026 vyplývá, že soud provedl v zásadě všechny důkazy provedené v rámci obou jednání ve věci sp. zn. 15 A 53/2025 a v rámci jednání ve věci sp. zn. 10 A 70/2025, a některé listinné důkazy i videozáznamy navržené žalobci navíc. Nicméně ani tyto navíc provedené důkazy nezměnily skutková zjištění vyplývající z výsledků dokazování provedeného při jednáních ve věcech 15 A 53/2025 a 10 A 70/2025. Městský soud přitom v rozsudcích vydaných v obou uvedených věcech vysvětlil důvody, pro které shledal nedůvodnými žalobní námitky poukazující na nezákonnost zásahu žalovaných správních orgánů. Závěry rozsudku č.j. 15 A 53/2025-280 pak byly v nedávné době potvrzeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 22 As 18/2026-128. Nejvyšší správní soud v něm souhlasil s městským soudem ohledně zjišťování a hodnocení skutkového stavu, přisvědčil rovněž právnímu posouzení věci. Odmítl přitom stěžejní kasační námitku, dle níž samotná skutečnost, že došlo k zablokování průvodu, vypovídá o tom, že orgány veřejné moci selhaly v naplňování svých závazků k ochraně shromažďovacího práva. Dle Nejvyššího správního soudu žalovaní č. 1, 2 a 4 nepodcenili přípravu, zhodnotili rizika a při samotném shromáždění postupovali jednak za účelem ochrany shromažďovacího práva žalobců a dalších účastníků shromáždění, ale zároveň proporčně i vůči odpůrcům shromáždění včetně těch, kteří pochod blokovali. Z toho důvodu Nejvyšší správní soud shodně s městským soudem konstatoval, že se žalovaní nedopustili nezákonného zásahu do práv žalobců, resp. neshledal nezákonný zásah spočívající v porušení povinnosti chránit shromažďovací právo žalobců. Městský soud v Praze se v nyní projednávané věci zcela ztotožňuje se závěry vyslovenými v odkazovaných rozhodnutích, a neshledává důvodu se od nich odchýlit. Proto z odkazovaných rozsudků do značné míry při odůvodnění projednávané věci vychází.

55. Při rozhodování o žalobách proti žalovanému č. 3 soud vyšel z ust. § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a vzhledem k zpětvzetí žalob vůči žalovanému č. 3 řízení výrokem č. I zastavil.

56. Při rozhodování o žalobách proti žalovanému č. 1, 2 a 4 soud vycházel zejména z této právní úpravy:

57. Podle čl. 17 LZPS (1) svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

58. Podle čl. 19 odst. 1 LZPS právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

59. Podle § 1 ZPS (1) každý má právo pokojně se shromažďovat. (2) výkon tohoto práva slouží k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se považují též průvody, slouží-li k účelu uvedenému ve větě první.

60. Podle § 2 písm. c) ZPS za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se nepovažují jiná shromáždění nesloužící účelu uvedenému v § 1 odst. 2.

61. Podle § 2a ZPS působnost ve věcech práva shromažďovacího v přenesené působnosti vykonává a) obecní úřad, v jehož územním obvodu se má shromáždění konat, b) pověřený obecní úřad, přesahuje-li místo konání shromáždění územní obvod obecního úřadu, c) krajský úřad, pokud místo konání shromáždění přesahuje správní obvod pověřeného obecního úřadu, d) Ministerstvo vnitra, pokud místo konání shromáždění přesahuje hranice kraje.

62. Podle § 6 ZPS (3) je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo Policii České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana. (4) svolavatel vydává přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění. (5) písm. a): svolavatel je povinen poskytnout úřadu na jeho žádost součinnost nezbytnou k zajištění řádného průběhu shromáždění, zejména plnit pokyny úřadu a Policie České republiky a splnit povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy.

63. Podle § 7 odst. 4 ZPS účastníci shromáždění nesmějí mít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci, pokud úřad nebo Policie České republiky vydá takový pokyn, je-li narušen či ohrožen pokojný průběh shromáždění.

64. Podle § 8 ZPS (4) zástupce úřadu může v místě shromáždění udílet pokyny sloužící k zajištění účelu shromáždění, k odstranění rozporů při střetu práv více svolavatelů, včetně pokynu k úpravě místa konání shromáždění, nebo při střetu různých práv a k ochraně veřejného pořádku, zdraví a majetku. (5) zástupce úřadu při výkonu svého oprávnění postupuje tak, aby případný zásah do práva na svobodu shromažďování nebo jiného práva šetřil jeho podstatu a nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákonem. (6) není-li zástupce úřadu přítomen nebo vyžadují-li to okolnosti na místě, zejména rozsah či povaha shromáždění, může podle odstavců 3 až 5 obdobně postupovat příslušník Policie České republiky.

65. Podle § 12 ZPS (2) shromáždění, které se koná, aniž bylo oznámeno podle § 5, může zástupce úřadu rozpustit, jestliže nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1 až 3, nebo je-li zakázáno ze zákona. To platí i pro shromáždění, která se neoznamují. (5) rozpuštění je zásahem na místě. Shromáždění rozpouští zástupce úřadu výzvou svolavateli, aby shromáždění ukončil. Pokud svolavatel neučiní účinná opatření, aby se účastníci pokojně rozešli, zejména je nevyzve k rozchodu, sdělí zástupce úřadu účastníkům, že shromáždění je rozpuštěno, a vyzve je, aby se pokojně rozešli. Sdělení musí obsahovat důvody k rozpuštění a upozornění na následky neuposlechnutí této výzvy a musí být učiněno takovým způsobem, aby bylo účastníkům srozumitelné a aby se s ním všichni účastníci shromáždění mohli seznámit.

66. Podle § 14 odst. 1 ZPS fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) neuposlechne pokyn svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti, b) v rozporu s § 7 odst. 2 brání účastníkům shromáždění, aby se pokojně rozešli, c) neoprávněně ztěžuje účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo jim v něm brání, d) nesplní pokyn zástupce úřadu nebo policisty udělený na základě § 8 odst. 4, e) brání účastníkům shromáždění ve splnění účelu shromáždění nepřístojným chováním, nebo f) neoprávněně úmyslně brání jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího.

67. Podle § 11 písm. c) zákona o policii policista a zaměstnanec policie jsou povinni postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.

68. Podle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii policista je oprávněn zajistit osobu, která byla přistižena při jednání, které má znaky přestupku, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat anebo mařit řádné objasnění věci.

69. Podle § 48 zákona o policii (1) policie zajišťuje bezpečnost chráněných objektů a prostorů. Rozsah zajišťování bezpečnosti stanoví na návrh policejního prezidenta ministr v závislosti na bezpečnostní situaci a možné míře ohrožení. (2) chráněným objektem a prostorem se rozumí objekty a prostory zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, o nichž tak rozhodne vláda; chráněným objektem a prostorem se rovněž rozumí objekty a prostory, pro které taková ochrana vyplývá z mezinárodní smlouvy. (3) za chráněný objekt nebo prostor se považuje rovněž objekt nebo prostor, který nesplňuje podmínku podle odstavce 2, po dobu trvání jeho bezprostředního ohrožení. Policie zajišťuje ochranu takového objektu nebo prostoru po nezbytnou dobu. O zajišťování této ochrany rozhoduje policejní prezident, a pokud věc nesnese odkladu, policista provádějící úkon. (4) při zajišťování bezpečnosti chráněného objektu nebo prostoru je policista oprávněn a) zjišťovat důvod vstupu osoby do objektu nebo prostoru, b) zjišťovat totožnost vstupující nebo vycházející osoby, c) provést prohlídku vnášené nebo vynášené věci, d) zastavovat vjíždějící nebo vyjíždějící dopravní prostředek a provést jeho prohlídku, e) provést prohlídku vstupující nebo vycházející osoby, f) na dobu pobytu osoby v objektu nebo prostoru jí odebrat zbraň.

70. Podle § 51 zákona o policii policista je oprávněn použít při zákroku donucovací prostředek a zbraň, k jejichž používání byl vycvičen.

71. Podle § 52 zákona o policii donucovacími prostředky jsou a) hmaty, chvaty, údery a kopy, b) slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek, c) obušek a jiný úderný prostředek, d) vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky, e) vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně podle § 56 odst. 5, f) zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vozidla nebo zabránění odjezdu vozidla, g) vytlačování vozidlem, h) vytlačování štítem, i) vytlačování koněm, j) služební pes, k) vodní stříkač, l) zásahová výbuška, m) úder střelnou zbraní, n) hrozba namířenou střelnou zbraní, o) varovný výstřel, p) pouta, q) prostředek k zamezení prostorové orientace.

72. Podle § 53 odst. 1 zákona o policii policista je oprávněn použít donucovací prostředek k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby nebo majetku anebo k ochraně veřejného pořádku.

73. Podle § 53 odst. 3 zákona o policii policista je oprávněn použít donucovací prostředek, který a) možní dosažení účelu sledovaného zákrokem a b) je nezbytný k překonání odporu nebo útoku osoby, proti níž zakročuje.

74. Podle § 53 odst. 5 zákona o policii policista při použití donucovacího prostředku dbá na to, aby nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání.

75. Podle § 63 odst. 2 písm. a) zákona o policii policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku.

76. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hlavním městě Praze) orgány hlavního města Prahy vykonávají přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům krajů.

77. Podle § 31 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze orgány hlavního města Prahy vykonávají přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem a orgánům obcí s rozšířenou působností, není-li dále stanoveno jinak.

78. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

79. Podle § 87 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.

80. Podle § 87 odst. 2 s. ř. s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Šlo-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, uloží soud tento zákaz nebo příkaz správnímu orgánu nebo obci, která takový sbor řídí nebo které je takový sbor podřízen.

81. Podle § 87 odst. 3 s. ř. s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

82. S ohledem na námitku žalovaného č. 4 je případné vyjádřit se, alespoň stručně, k otázce žalobní legitimace žalobců v projednávané věci.

83. Předně je vhodné zmínit, že soud považuje za zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobách je způsobilé, vzhledem ke své povaze, povaze žalovaných i všem ostatním okolnostem, být zásahem ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 82 s. ř. s. Žalobci vymezili jednání, resp. nečinnost správních orgánů, které není rozhodnutím a přímo dopadá do práv žalobců na realizaci shromažďovacího práva. Podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu je tedy naplněna (viz rozsudky rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č.j. 6 As 108/2019-39, a ze dne 20. 12. 2022, č.j. 10 As 25/2020-61), a není důvodu žaloby odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

84. Soud neshledal ani důvod pro odmítnutí podaných žalob podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. z důvodu zjevného nedostatku aktivní procesní (žalobní) legitimace žalobců. Aktivní legitimace se v tomto případě zakládá pouhým tvrzením (srovnej: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019 č.j. 3 As 121/2017-111, kde soud rozhodoval ve věci žalobců, kteří žalobou na ochranu před nezákonným zásahem napadli faktický postup policie znemožňující jim konání ohlášeného shromáždění). V nyní posuzované věci žalobci zcela explicitně (ač šablonovitě, přesto však každý sám za sebe) tvrdili, že se dne 26. 4. 2026 zúčastnili Pochodu pro život, a konkrétně popsali zásahy do svých veřejných subjektivních práv na řádný výkon shromažďovacího práva, k nimž dle jejich přesvědčení došlo v důsledku nezákonného postupu žalovaných. Nejedná se tedy o případ, kdy by na první pohled bylo zřejmé, že by žalobci nemohli být nositeli práva, jehož ochrany se domáhají. Žaloby jsou tudíž věcně projednatelné.

85. Obecně dále platí, že v případě, kdy nedostatek věcné legitimace není zjevný již z žaloby, ale vyjde najevo až po podrobném posouzení věci, soud žalobu zamítne podle § 87 odst. 3 s. ř. s. (srovnej: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2024, č.j. 5 As 94/2023-26). Právě takového podrobného posouzení se domáhá žalovaný č. 4, když zpochybňuje, zda se jednotliví žalobci Pochodu pro život skutečně zúčastnili, a rovněž v jaké části a v jakém časovém intervalu byli účastníky shromáždění, a požaduje, aby byla konkretizována, a poté prokázána, tvrzená účast jednotlivých žalobců na tom kterém místě v průběhu shromáždění, a tvrzený dopad jednotlivých vytýkaných postupů a jednání žalovaného č. 4 na konkrétní žalobce během shromáždění.

86. Městský soud ovšem z důvodu procesní ekonomie k žalovaným č. 4 navrženému detailnímu zjišťování a individualizovanému prokazování žalobní legitimace jednotlivých žalobců nepřistoupil. Soud má za nepochybné, že takový procesní postup by si vyžádal rozsáhlé dokazování, už jen s přihlédnutím k množství účastníků Pochodu pro život a dynamice pohybujícího se průvodu v běhu času. Jelikož, jak bude objasněno dále v tomto rozsudku, soud dospěl k závěru, že žaloby jsou neopodstatněné a nemohou být úspěšné z jiného právního důvodu, má soud za to, že samostatné zkoumání otázek prokazujících aktivní legitimaci jednotlivých žalobců by bylo zjevně nadbytečné, neboť by na výsledku řízení nic nezměnilo.

87. Soud doplňuje, že detailnějšímu ověřování faktické přítomnosti jednotlivých žalobců v průběhu shromáždění se nevěnoval ani Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 16. 12. 2025, č.j. 15 A 53/2025-280, a to za skutkově a právně totožné situace, kdy (kromě žalob svolavatele shromáždění a zástupce svolavatele shromáždění) projednával žaloby dalších deseti fyzických osob – účastníků Pochodu pro život. Nejvyšší správní soud přitom v potvrzujícím rozsudku ze dne 19. 6. 2026 č.j. 22 As 18/2026-128 městskému soudu v tomto ohledu ničeho nevytkl.

88. K věcnému posouzení podaných žalob soud zaujal následující stanovisko, a to ve shodě s rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025 č.j. 15 A 53/2025-280, ze dne 19. 12. 2025 č.j. 10 A 70/2025-115 a Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2026 č.j. 22 As 18/2026-128.

89. Soud neshledal, že by se žalovaní č. 1 a 2 dopustili nezákonného zásahu spočívajícího v tom, že dne 26. 4. 2025 nezajistili trasu oznámeného shromáždění Pochod pro život z náměstí Jana Palacha přes ulici Kaprovu, a proto nevyhověl žalobnímu návrhu uplatněnému pod bodem I.

90. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že trasa Pochodu pro život dle původního záměru svolavatele shromáždění neměla vůbec vést přes náměstí Jana Palacha a ulici Kaprovu, ale přes Karlův most, Smetanovo nábřeží a Národní na Václavské náměstí. Ke změně trasy došlo až v průběhu shromáždění, poté, co policie vyhodnotila vysokou koncentraci osob účastnících se „protishromáždění“ na Jungmannově náměstí a aktuální situaci na Karlově mostě zaplněném množstvím turistů jako riziko pro řádný průběh Pochodu pro život. Zástupce svolavatele shromáždění s návrhem policie na změnu trasy Pochodu pro život spočívající v jejím odklonu z Mostecké ulice ulicí Josefskou a Letenskou na Mánesův most a náměstí Jana Palacha a odtud dále ulicí Kaprovou na Staroměstské náměstí souhlasil, což je prokázáno výpovědí zástupce svolavatele svědeckou výpovědí mjr. Bc. D. K. Z těchto dvou důkazů soud rovněž zjistil, že k akceptování návrhu policie na změnu trasy průvodu ze strany zástupce svolavatele došlo již v době, kdy Pochod pro život vyrazil z Hradčanského náměstí. Žádný z provedených důkazů však neprokázal, že by policie na svolavatele jakkoliv naléhala, aby se změnou trasy průvodu souhlasil.

91. Z Výpisu z vnitřního komunikačního systému „Maják“ (dále též „výpis Maják“) soud zjistil, že policejní vedení zajišťující bezpečnostní opatření týkající se Pochodu pro život přidalo do výpisu poznatek o změně trasy Pochodu pro život v čase 14:27:36 hod., tedy krátce poté, co Pochod pro život v Mostecké ulici skutečně odbočil z původně zamýšlené trasy do Josefské ulice. V tento okamžik již bylo nepochybné, že průvod bude pokračovat změněnou trasou. Bezprostředně poté, v čase 14:29:00 hod., byly o změně trasy průvodu vyrozuměny všechny policejní hlídky podílející se na realizaci bezpečnostního opatření. Ve 14:30:31 hod. byl vydán rozkaz vyslat policejní hlídku do Kaprovy a Žatecké ulice za účelem zamezení přístupu z bočních ulic. V době mezi 14:34 hod. a 14:39 hod. se policejní hlídky přesouvaly do Kaprovy ulice. Nutno dodat, že v čase 14:31:30 hod. byl do výpisu Maják přidán poznatek o přesunu osob z Jungmannova náměstí směrem ul. Perlová a ulice Národní a ve 14:33 hod. bylo svolavatelem ukončeno „protishromáždění“ na Jungmannově náměstí. Ještě v čase 14:53:34 však byla Kaprova ulice volná pro průchod (viz výpis Maják).

92. Vzhledem ke shora popsaným okolnostem věci má soud za to, že nebylo reálně možné, aby policie zajistila trasu z náměstí Jana Palacha přes ulici Kaprovu v tom smyslu, aby byl umožněn volný průchod Pochodu pro život touto trasou na Staroměstské náměstí, a pokud tak z objektivních příčin (počet policistů nasazených do akce, změna trasy průvodu, enormní počet odpůrců shromáždění, charakter a velikost lokality) neučinila, nelze to považovat za nezákonný zásah.

93. Soud si je vědom pozitivního závazku státu napomoci k uskutečnění svolaného shromáždění, jak ale plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, tento závazek má své limity. Po policii zkrátka nelze požadovat nemožné, neboť není v jejích silách poskytnout absolutní ochranu všem a všude.

94. Soud považuje za nereálné, aby za přibližně 25 minut, které uběhly od okamžiku, kdy Pochod pro život v čase cca 14:23 hod. odbočil z původně zamýšlené trasy do Josefské ulice, do doby, kdy přes Mánesův most došel na náměstí Jana Palacha (14:48 hod.), mohla policie zajistit úsek trasy z náměstí Jana Palacha přes Kaprovu ulici tím způsobem, který mají žalobci nepochybně na mysli, tj. takovým způsobem, který by účastníkům Pochodu pro život umožnil nerušeně projít tímto úsekem do nově stanoveného cíle na Staroměstském náměstí. To by s ohledem na enormní počet odpůrců shromáždění, kteří se dokázali do dané lokality během velmi krátké doby přesunout a připravit k vytvoření několika blokád, vyžadovalo ještě rychlejší přesun policejních jednotek v takovém množství, aby zasahující policisté byli schopni neprodyšně uzavřít pro vstup veškerých osob celou oblast zahrnující nejen samotnou Kaprovu ulici včetně vyústění všech bočních ulic do ní, ale též prostor náměstí Jana Palacha na straně jedné a náměstí Franze Kafky i jeho vyústění na Staroměstské náměstí na straně druhé a rovněž výstupy ze stanice metra Staroměstská do Kaprovy ulice. Takto masivní opatření nebylo možné realizovat ani za 45 minut, pokud by se začátek doby pro jejich realizaci měl odvíjet již od okamžiku, kdy Pochod pro život vyrazil z Hradčanského náměstí směrem do centra města. Soud pro úplnost dodává, že časové údaje zmíněné v tomto odstavci dovodil jednak z videozáznamu Pochodu pro život 2025 pořízeného Raptor TV a dále z toho, že podle výpisu Maják Pochod pro život z Hradčanského náměstí vyrazil v čase 14:04 hod.

95. Nadto je třeba zdůraznit, že hermetické uzavření celé lokality policejními jednotkami, které jedině by účastníkům Pochodu pro život zajistilo volný průchod z náměstí Jana Palacha Kaprovou ulicí na Staroměstské náměstí, vůbec nepřicházelo v úvahu, a to hned z několika důvodů. Kaprova ulice ústící na náměstí Franze Kafky, které bezprostředně sousedí se Staroměstským náměstím, patří k samotnému centru hlavního města, kde žijí a pohybují se tisíce lidí, ať již místních obyvatel nebo návštěvníků z celého světa. Nejinak tomu bylo i v sobotu 26. 4. 2025, kdy navíc panovalo krásné slunečné počasí a město bylo plné turistů, o čemž mj. svědčí i zaplněný Karlův most v době, kdy Pochod pro život vyrážel na svou trasu. Náměstí Jana Palacha, resp. křižovatka ulic Křižovnická, Kaprova a 17. listopadu je důležitým místem pro osobní i veřejnou hromadnou dopravu a o významu provozu jednotlivých stanic metra pro dopravní obslužnost města netřeba hovořit. Uzavření celé výše vymezené oblasti policejními oddíly pro vstup komukoliv kromě účastníků Pochodu pro život, k němuž by navíc muselo dojít s dostatečným předstihem před tím, než sem průvod dorazí, a které by muselo trvat po celou dobu, než danou oblastí průvod projde, by představovalo tak zásadní omezení všech nezúčastněných osob pohybujících se v dané lokalitě nebo do ní mířících, že nad ním zájem na ochraně shromažďovacího práva žalobců nepřevažuje.

96. Ani to, že policie předem věděla o záměru odpůrců Pochod pro život zablokovat, ji neopravňovalo k tomu, aby výše vymezenou oblast neprodyšně uzavřela a odmítala do ní kohokoliv vpustit za účelem ochrany shromažďovacího práva žalobců. U nezúčastněných osob v podobě turistů či osob bydlících v této lokalitě, které o shromáždění nejevily žádný zájem, nebyl naprosto žádný důvod k takovému omezování jejich svobody pohybu. Policie však nebyla oprávněna bránit preventivně ve vstupu do dané lokality ani osobám, které se jí mohly, byť i oprávněně, jevit jako potencionální odpůrci Pochodu pro život. Ze skutečnosti, že někdo nese transparent vyjadřující nesouhlas s názory a myšlenkami, které hlásá Hnutí pro život, totiž nelze automaticky dovozovat, že se dotyčná osoba hodlá dopustit protiprávního jednání spočívajícího v narušování shromažďovacího práva jiných osob. Každý má v rámci svobody projevu garantované ústavním pořádkem právo adekvátně reagovat na názory vyjadřované shromážděním a dát tak účastníkům shromáždění najevo, že s nimi nesouhlasí. Pokud by mu byl zamezen přístup ke shromáždění, bylo by toto právo zcela popřeno. K tomu, že projev nesouhlasu může názorový odpůrce shromáždění dát najevo intenzivní, ba až šokující formou, viz níže.

97. Neprodyšné uzavření celé výše vymezené oblasti policií by nadto znemožnilo těm příznivcům Hnutí pro život, kteří by se chtěli ke shromáždění připojit až během průvodu, aby tak učinili, čímž by bylo nepřípustně zasaženo do jejich shromažďovacího práva.

98. Policie ostatně ani nemohla dotčený prostor v úzkých ulicích považovat za chráněný prostor ve smyslu § 48 odst. 3 zákona o policii. Aplikace tohoto ustanovení v posuzované věci nepřicházela vůbec v úvahu, protože se zde nejednalo o (bezprostřední) ohrožení konkrétního objektu či prostoru.

99. V návaznosti na výše uvedené je nutno přisvědčit názoru žalovaného č. 4, že ohlášené shromáždění nemá absolutní právo projít jím vybraným místem (či trasou) bez přítomnosti jiných osob, a platí to i pro Pochod pro život. Soud se naproti tomu neztotožnil s požadavkem veřejného ochránce práv na obsazení Kaprovy ulice policií ve smyslu zabránění vstupu ostatním osobám kromě účastníků Pochodu pro život, jenž je obsažen ve zprávě veřejného ochránce práv. Soud doplňuje, že právním hodnocením veřejného ochránce práv není vázán.

100. Soud má za to, že po zablokování Pochodu pro život v Kaprově ulici mnoha desítkami odpůrců sedících ve vozovce, kteří neuposlechli opakovaných výzev policie k opuštění prostoru, již policie neměla jinou možnost, jak zajistit další pokračování průvodu v cestě, než tu, kterou zvolila, tj. učinění výzvy k uvolnění prostoru a následné postupné „rozebírání“ blokády s použitím donucovacích prostředků v podobě hmatů a chvatů. Užití jiných, razantnějších donucovacích prostředků nepřicházelo vzhledem k pasivnímu a nenásilnému chování odpůrců tvořících blokádu, kteří nepředstavovali žádné nebezpečí pro zasahující policisty ani pro jiné osoby včetně účastníků Pochodu pro život, vůbec v úvahu, a to s ohledem na základní princip formulovaný Ústavním soudem v nálezu ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15, že každé násilí, respektive donucovací prostředky mohou být policií použity pouze v míře nezbytně nutné pro dosažení legitimního účelu sledovaného zákrokem.

101. Soud poznamenává, že využití důraznějších donucovacích prostředků ve smyslu § 52 ZPS, jako například vytlačování vozidlem, vytlačování štítem nebo vytlačování koněm (písm. g), h) nebo i) odkazovaného ustanovení), by bylo zcela nemístné. Tyto donucovací prostředky nejsou určeny k užití proti poklidně sedícím osobám, nebylo by možné jich v dané situaci použít bez rizika zranění odpůrců shromáždění, nehledě k tomu, že k odpůrcům tvořícím blokádu se koně ani policejní vozidla určená k vytlačování zepředu dostat nemohly (přes účastníky Pochodu pro život a policejní vozidla zablokovaná v čele průvodu se projet nedalo) a v úvahu nepřicházelo ani najetí do blokády zezadu, neboť blokující odpůrci by tak byli natlačováni na sebe navzájem a na již zmíněná policejní vozidla stojící v čele průvodu. Soud ponechává stranou otázku, zda by bylo vůbec „technicky“ možné užití těchto donucovacích prostředků v Kaprově ulici za situace, kdy po obou stranách ulice stála zaparkovaná auta, byl zde hluk a vyskytovalo se zde velké množství lidí, ať již účastníků Pochodu pro život či jejich názorových odpůrců.

102. V rámci úvah o přiměřenosti a dostatečnosti opatření učiněných policií při zabezpečení Pochodu pro život dne 26. 4. 2025 je zajisté třeba brát v potaz i zkušenosti, které měla policie s průběhem a zajišťováním Pochodu pro život v minulých letech. Jak je patrno ze Srovnání bezpečnostních opatření realizovaných v souvislosti s Pochodem pro život v letech 2022– 2025 předloženého soudu žalovaným č. 4, k zajištění průběhu Pochodu pro život v roce 2024 postačovalo 136 policistů, v roce 2023 to bylo 110 policistů. Z dokazování přitom vyplynulo, že i v těchto letech došlo k pokusům o zablokování Pochodu pro život, které však ve výsledku nebyly úspěšné (výpověď zástupce svolavatele Pochodu pro život a výpovědi svědků mjr. Bc. D. K. a plk. Mgr. P. V.). Policie proto neměla důvod domnívat se, že 233 policistů vyčleněných na zajištění bezpečnostního opatření v souvislosti s Pochodem pro život v roce 2025, což bylo o téměř sto policistů více než předchozí rok, nebude stačit. I když policie (stejně jako svolavatel shromáždění) monitorovala výzvy odpůrců k zablokování Pochodu pro život, nemohla z těchto informací s určitostí zjistit, kolik odpůrců se nakonec opravdu pokusí průvod zablokovat a kde se tak stane. To, jak početné ve výsledku budou skupiny odpůrců účastnících se blokády Pochodu pro život a kde k blokádám dojde, není zjistitelné ani z manuálu Jak se chovat v blokádě, který soudu předložili žalobci.

103. Ze svědecké výpovědi plk. Mgr. P. V. soud zjistil, že počet policistů nasazených na zajištění bezpečnostního opatření v souvislosti s Pochodem pro život v roce 2025 se blíží tomu, který policie nasadila při nejvyhrocenějším opatření roku, jímž bylo derby Sparta – Slavia dne 10. 5. 2025, při kterém bylo do akce nasazeno 250 policistů.

104. Nejen policie, ale i sám svolavatel shromáždění, resp. zástupce svolavatele, si byl zajisté dobře vědom hrozby zablokování Pochodu pro život jeho odpůrci. Proto také zástupce svolavatele ještě před konáním shromáždění telefonicky komunikoval s policií a domlouval se s ní na možných řešeních (výpověď zástupce svolavatele a výpověď svědka mjr. Bc. D. K.). Tvrdí-li žalobci, že policie měla počítat s tím, že se menší skupiny zorganizují do velké blokády, je zapotřebí poznamenat, že s tímto rizikem měl počítat i zástupce svolavatele Pochodu pro život. Ten však neakceptoval návrh policie na ukončení shromáždění na náměstí Jana Palacha, a i s vědomím toho, že odstranění případné blokády policií si nutně vyžádá delší dobu, trval na tom, že Pochod pro život bude pokračovat dál Kaprovou ulicí na Staroměstské náměstí. I on tak nese podíl na tom, že účastníci Pochodu pro život strávili následující dvě hodiny po zablokování průvodu čekáním v Kaprově ulici, neboť odmítl přistoupit na přijatelné alternativní řešení, které mu policie operativně navrhla s cílem eliminovat v té době již aktuální hrozbu zablokování Pochodu pro život v Kaprově ulici.

105. S ohledem na rozsah shromáždění daný počtem jeho účastníků a rovněž s přihlédnutím k počtu jeho odpůrců považuje soud za naprosto vyloučené, že by trasu shromáždění Pochod pro život z náměstí Jana Palacha přes ulici Kaprovu mohl účinně zajistit (ve smyslu požadavku žalobců na zajištění volného průchodu) žalovaný č. 2, který nadto ani nevyužil svého oprávnění (nikoliv povinnosti) vyslat svého zástupce na toto shromáždění, neboť mu bylo známo, že na průběh Pochodu pro život bude dohlížet policie. Vzhledem k tomu, že bezpečnostní opatření týkající se Pochodu pro život konaného 26. 4. 2025 zajišťovala Policie ČR, nebylo důvodu, aby tak činila městská policie jakožto orgán obce.

106. Dále se soud zabýval tvrzenými zásahy, jejichž nezákonnost měl deklarovat podle žalobních návrhů uplatněných v bodech II. a III. Žalobci spatřovali nezákonný zásah všech žalovaných v nezakázání napadání účastníků Pochodu pro život ze strany odpůrců shromáždění (elektro)akustickými prostředky (žalobní návrh pod bodem II.) a dále tak činili samostatně ve vztahu k žalovanému č. 1 (žalobní návrh pod bodem III.), který podle nich tomuto napadání nezabránil. Konkrétně žalobci namítali, že se ze strany odpůrců mělo jednat o „cílené terorizování akustickými prostředky“. V doplňujícím vyjádření následně doplnili, že akustický klakson dosahuje hlasitosti až 116 dB na vzdálenost dvou metrů. Frekvence 70 dB může mít dle žalobců škodlivý vliv na lidský sluch, dlouhodobější expozice jej může poškodit. Hluk nad 120 dB může způsobit téměř okamžitou ztrátu sluchu. Dále žalobci tvrdili, že manuální klakson je akustickou zbraní ve smyslu § 118 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), neboť jím lze zesílit útok na sluch poškozeného a přivodit mu bolest nebo i poškození či ztrátu sluchu. Účastníci blokády podle žalobců využívali těchto zařízení k zesílení intenzity vyjadřovaného odporu, čímž narušovali výkon shromažďovacího práva žalobců a vystavili účastníky Pochodu pro život reálnému riziku újmy na zdraví.

107. Soud k uvedené argumentaci předesílá, že pro pojetí shromažďovacího práva je zásadní jeho sepětí se svobodou projevu. Pořádaná shromáždění mohou rozproudit veřejnou debatu a názorové střety, neboť v reakci na svolané shromáždění a na ideje zde prezentované může jiná skupina zastávající odlišné názory považovat za nezbytné svolat například další shromáždění, na němž přednese odchylný pohled na věc. Tyto názorové diskuse, pokud probíhají pokojně, jsou v demokracii vítány.

108. Kdyby každá pravděpodobnost vzniku napětí nebo prudké výměny slov mezi skupinami, jež proti sobě stojí v průběhu demonstrace, měla ospravedlnit její zákaz, společnost by čelila zbavení příležitosti slyšet různé názory na jakoukoliv otázku, která uráží citlivost většinového mínění (viz ESLP 68490/01, Stankov a Sjednocená makedonská organizace Ilinden proti Bulharsku). Naopak stát má pozitivní závazek podniknout kroky za účelem ochrany shromáždění před jeho narušením jednotlivci (ESLP 10126/82, Ärzte für das Leben proti Rakousku), a to obzvláště v případě výkonu shromažďovacího práva „chráněných komunit“. Takto například ESLP zdůraznil nutnost ochrany shromáždění sexuálních menšin, aby jejich účastníci nebyli napadeni ze strany osob, které se vůči nim negativně vymezují (ESLP 73235/12, Identoba a další proti Gruzii).

109. ESLP též uznává, že svoboda projevu i právo shromažďovací nejsou právy absolutními, neboť jak upřesňuje čl. 10 a čl. 11 Úmluvy (a v českém kontextu čl. 17 odst. 4 a čl. 19 odst. 2 LZPS), podléhají výjimkám, jež ovšem musí být interpretovány striktně, přičemž nezbytnost každého omezení musí být přesvědčivě prokázána. Musí být tedy vždy postaveno najisto, že dané omezení odpovídalo „naléhavé společenské potřebě“, bylo přiměřené sledovanému legitimnímu cíli a důvody, na něž se odvolaly vnitrostátní orgány pro jeho ospravedlnění, byly „relevantní a dostatečné“ (viz např. rozsudky ze dne 26. 4. 1979 ve věci Sunday Times proti Spojenému království, ze dne 23. 9. 1994 ve věci Jersild proti Dánsku, ze dne 21. 1. 1999 ve věci Janowski proti Polsku, ze dne 25. 11. 1999 ve věci Nilsen a Johnsen proti Norsku či ze dne 29. 2. 2000 ve věci Fuentes Bobo proti Španělsku). Zároveň nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že shromažďovací právo je omezeno také ostatními ústavně zaručenými právy a svobodami, se kterými se může dostávat do vzájemného konfliktu.

110. Pro posouzení namítaných zásahů je tedy stěžení, že zde docházelo ke střetu dvou základních práv, a sice na jedné straně shromažďovacího práva účastníků Pochodu pro život (žalobců) a na druhé straně práva odpůrců tohoto shromáždění na svobodu projevu.

111. Jak konstatoval ve své judikatuře Ústavní soud, je třeba „(m)ít na paměti, že vyjádřit slovně nesouhlas se shromážděním jiných či jejich názory v blízkosti takového shromáždění spadá pod ústavně zaručenou svobodu projevu, nejsou-li obsahem takového projevu výhružky násilím či nespadá-li obsah projevu do jiných výluk svobody projevu popsaných v čl. 17 odst. 4 Listiny či čl. 10 odst. 2 Úmluvy. Slovní protest proti shromáždění, nepředstavuje-li obsah či forma tohoto protestu exces ze svobody projevu, pronesený v blízkosti takového shromáždění, ale v místě, kde protestující neznemožňuje průchod průvodu, je ústavně chráněným výkonem práva, jemuž nemůže bez ústavně přijatelných důvodů veřejná moc bránit“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3564/18).

112. Za projev požívající ve shora uvedeném smyslu ochrany dle čl. 17 odst. 1 LZPS je přitom podle okolností nutno považovat nikoliv pouze projev verbální (slovní), ale také projevy jiného charakteru (křik, pískot, příp. také zvuk vyluzovaný za pomoci nástrojů jako jsou řehtačky, klaksony a vuvuzely). V této souvislosti je tedy nutno zvažovat, zda nesouhlasné projevy protestujících (odpůrců Pochodu pro život) dosáhly takové úrovně, aby byla případná opatření ze strany státní moci v souladu s ústavním pořádkem.

113. Možností omezení svobody projevu pokynem policisty za účelem ochrany probíhajícího shromáždění se Ústavní soud zabýval například v již citovaném nálezu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3564/18, v němž konstatoval, že „vychází z toho, že společnost by byla připravena o možnost vyslechnout rozdílné názory jak v případě zákazu protidemonstrace v blízkosti shromáždění, proti němuž směřuje (viz bod 42), tak vykázání jednotlivců hodlajících vyjádřit protest z blízkosti shromáždění, proti němuž hodlají protestovat. Z tohoto důvodu lze závěry ESLP shrnuté v bodě 42 aplikovat i na situaci, kdy jednotlivcům policie zakazuje protestovat proti shromáždění (průvodu) v blízkosti tohoto průvodu. Vykázání názorových oponentů z blízkosti shromáždění je z hlediska zásahu do svobody projevu do určité míry srovnatelné se zákazem protidemonstrace (shromáždění) v blízkosti jiného shromáždění. Ochrana svobody vyjadřovat své názory je jedním z cílů svobody pokojně se shromažďovat chráněné v čl. 11 Úmluvy, který ESLP vykládá ve světle svobody projevu zaručené v čl. 10 Úmluvy (viz zmíněný rozsudek ESLP ve věci Öllinger proti Rakousku, § 38). Z tohoto důvodu lze závěry ESLP, že k zákazu protidemonstrace nepostačí každá pravděpodobnost vzniku napětí či prudké slovní výměny názorů mezi skupinami, které proti sobě stojí, přiměřeně vztáhnout i na posuzování, zda a případně za jakých podmínek lze z blízkosti tohoto shromáždění vykázat jednotlivce, kteří hodlají vyjádřit protest proti shromáždění či názorům jeho účastníků.“ 114. V bodě 47 tohoto nálezu Ústavní soud upozornil na to, že omezení výměny názorů mezi účastníky shromáždění a nesouhlasící osobou je možné, ale musí „reagovat na její konkrétní jednání, proti němuž je třeba shromáždění poskytnout ochranu (zde půjde o následnou výzvu v reakci na proběhlé jednání dané osoby), nebo musí existovat důvodný předpoklad opřený o dostatečná zjištění, že osoba, vůči níž tato výzva směřuje, má v úmyslu vystoupit proti shromáždění násilně, vyhrožovat účastníkům násilím či jim jinak znemožnit výkon jejich svobody se pokojně shromažďovat (zde půjde o svého druhu preventivní ochranu shromáždění). Zjištění musí mít vztah k osobě, proti níž výzva směřuje. V případě preventivní výzvy je však třeba klást rovněž požadavky na zjištění policie o úmyslu vyzvané osoby.“ Soud však neshledal, že by v posuzované věci došlo ze strany odpůrců Pochodu pro život k takovému jednání, které by zavdávalo možnost aplikace tak závažného institutu, jakým je omezení svobody projevu pokynem policisty (resp. správního orgánu) dle ZPS, resp. zákona o policii.

115. Z provedeného dokazování (zejména videozáznam Pochodu pro život 2025 pořízený Raptor TV) vyplynulo, že v průběhu Pochodu pro život došlo ze strany několika odpůrců shromáždění k omezenému užití (elektro)akustických prostředků. Toto jednání však nedosáhlo takové intenzity, aby bylo nutné přistoupit k omezení ústavně zaručeného práva na svobodu projevu (např. formou zákonné výzvy policisty). Z judikatury Ústavního soudu je zřejmé, že možnost jejího uplatnění je ponechána pro případy nejzávažnějších jednání (násilí proti účastníkům shromáždění, pohrůžka násilím atd.) bránících druhým ve výkonu shromažďovacího práva. Občasné projevy odpůrců Pochodu pro život učiněné za užití (elektro)akustických prostředků dle názoru soudu za takového jednání považovat nelze. Tvrzení žalobců, že jejich odpůrci používali elektroakustické prostředky jako zbraň k útoku proti nim, považuje soud za krajně přehnané, a to i s ohledem na provedené dokazování. Na videozáznamech průvodu, které soud v rámci dokazování zhlédl, je sice opakovaně slyšet hluk způsobený těmito prostředky, nicméně už ze samotného počtu účastníků Pochodu pro život, kteří i za těchto podmínek pokračovali v průvodu a setrvali v něm po dobu několika hodin i během jeho zablokování v Kaprově ulici, je zjevné, že hluk působený klaksony byl na snesitelné úrovni a účastníci shromáždění jej rozhodně nevnímali tak úkorně, jak žalobci tvrdí. Například videozáznam Pochodu pro život 2025 pořízený Raptor TV zachycuje v čase 34:55 situaci, kdy podél průvodu prochází tři lidé (odpůrci shromáždění) s hlučícími klaksony. V bezprostřední vzdálenosti za nimi jde stejným směrem muž, který před sebou tlačí kočárek s holčičkou a ani jednomu z nich hluk klaksonů zjevně nevadí. Z výpovědi zástupce svolavatele shromáždění soud rovněž zjistil, že se během Pochodu pro život neobrátil na policii se žádostí o zjednání nápravy v souvislosti s hlukem pocházejícím z klaksonů, což rovněž prokazuje, že situace na místě nebyla tak dramatická, jak ji líčí žalobci. Pro úplnost soud dodává, že policisté nebyli vůči odpůrcům s klaksony zcela neteční a v některých případech zasáhli, o čemž svědčí například záběry zachycené na videozáznamu označeném N06. V této souvislosti soud poznamenává, že nepřistoupil k provedení důkazů e-maily (ani svědeckými výpověďmi) některých účastníků shromáždění, v nichž je mimo jiné vylíčeno obtěžování hlukem při shromáždění. Takové dokazování by bylo nadbytečné a rozporné se zásadou procesní ekonomie a rychlostí řízení, neboť skutkové závěry o intenzitě akustického rušení soud přijal na základě provedených videozáznamů, které mají v této souvislosti objektivně větší vypovídající hodnotu než subjektivní pocity účastníků.

116. Soud nepovažuje za potřebné zabývat se otázkou, zda lze akustické prostředky považovat za zbraň ve smyslu trestního zákoníku. Posouzení této otázky by náleželo výhradně trestnímu soudu (bylo-li by vedeno trestní řízení). K této argumentaci se tedy soud nebude dále vyjadřovat, neboť by tím překročil svou pravomoc, a pouze stručně připomíná, že jeho posláním je ochrana veřejných subjektivních práv žalobců. Soud netvrdí, že se odpůrci Pochodu pro život užitím akustických prostředků nemohli dopustit protiprávního jednání. ZPS zná skutkovou podstatu bránění ve splnění účelu shromáždění jeho účastníkům nepřístojným chováním [§ 14 odst. 1 písm. e) ZPS]. Může jít o křik, pískot, pouštění hlasité hudby, méně intenzivní bránění v pochodu atd. Ne každý projev však bude nepřístojným chováním, neboť emoce, hluk, křik či pískání ke shromážděním do určité míry patří a podstatná bude intenzita nebo účel, resp. okolnosti. Vždy bude nutno posuzovat, nakolik jde o ještě přípustnou formu výkonu svobody projevu (či úžeji výměnu názorů) a nakolik jde už o jednání excesivně rušivé nebo bránící realizaci shromáždění a jeho účelu. Žalobci se však cestou zásahové žaloby nemohou domáhat postupu vůči jiným osobám cestou trestní represe ani přestupkové odpovědnosti (k tomu viz dále).

117. Soud ke shora uvedenému dále odkazuje na nález ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2011/10, v němž Ústavní soud zdůraznil, že „svoboda projevu se nevztahuje pouze na informace a myšlenky, které jsou přijímány pozitivně nebo jsou považovány za neurážlivé nebo nedůležité, ale také na ty, které pohoršují, šokují nebo ruší (srov. mezi mnoha jinými např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Stankov a Sjednocená makedonská organizace Ilinden proti Bulharsku, dostupný na http://hudoc.echr.coe.int). Zároveň je však nutno zdůraznit, že tyto (změkčující) závěry nelze vztahovat na zcela extrémní a nenávistné projevy (tzv. hate speech). Omezení či dokonce trestní postih projevů budou nezbytně nutné v demokratické společnosti tehdy, pokud budou tyto projevy (explicitně, ale i implicitně) obsahovat výzvy k násilí či k popírání, zpochybňování, schvalování nebo ospravedlňování zločinů proti lidskosti spáchaných v minulosti (srov. např. tzv. Osvětimskou lež), jakož i k podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení základních lidských práv a svobod, a to zvláště ve vztahu k některým minoritám. V případě nenávistných projevů přitom není možné zkoumat pouze jejich prvoplánový obsah, nýbrž i jejich celkový kontext, tj. především místo, čas a způsob projevu. To se týká např. projevů pronášených v blízkosti problémových lokalit, míst historicky, nábožensky či identitárně spjatých s určitou menšinou (proti níž následné projevy směřují), nebo jejichž (i třeba skrytým) cílem bude "připomínka" výročí souvisejícího s lidským utrpením nastalým v dějinách Evropy 20. století právě v důsledku selhání obranných schopností demokracie. V každém případě však musí být předmětný projev za hranou ochrany nikoli jen hypoteticky; aby mohl být postižen, musejí souvislosti jeho realizace vybočovat z naznačených mantinelů.“ K překročení takto vymezených mantinelů jednáním odpůrců Pochodu pro život vymezeným v žalobních návrzích uvedených v bodech II. a III. nedošlo.

118. Následně se soud zabýval jednáním, které žalobci označili za nezákonný zásah žalovaného č. 1. v žalobním návrhu uvedeném pod bodem IV. Toto jednání mělo spočívat v nepostihování napadání účastníků oznámeného shromáždění (Pochodu pro život) ze strany jejich odpůrců hanobícími projevy pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo domnělé přesvědčení nebo vyznání. Projevy odpůrců, a to zejména nenávistné, vulgární a urážlivé slogany, pak žalobci příkladmo interpretují v doplňujícím vyjádření ze dne 11. 6. 2026. Žalobci se v tomto žalobním návrhu jinými slovy domáhají toho, aby soud prohlásil za nezákonný zásah žalovaného č. 1 nezahájení přestupkového řízení či nezahájení trestního řízení vůči osobám, které je měly během shromáždění napadat hanobícími projevy.

119. Soud na tomto místě považuje za nutné zdůraznit, že žalobci nemají veřejné subjektivní právo na to, aby se mohli domáhat trestního či přestupkového stíhání konkrétního pachatele. Ústavní soud uvedenou problematiku shrnul například v usnesení ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 1616/20, v němž uvedl, že „neexistuje subjektivní právo poškozeného domáhat se trestního stíhání konkrétního pachatele. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že úprava práv poškozeného v trestním řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy - žádné základní právo, aby proti jinému byla uplatněna trestněprávní sankce; srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99 ze dne 8. 4. 1999 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96 ze dne 26. 2. 1997. Zakotvení práv poškozeného do trestního řádu naopak Ústavní soud chápe spíše jako beneficium legis dané zákonodárcem (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1587/07 ze dne 9. 6. 2008), aniž by z něj však bylo možno dovodit existenci subjektivního práva na to, aby bylo vedeno trestní řízení proti jiné osobě. Ústavnímu soudu proto nepřísluší z podnětu poškozeného přezkoumávat samotné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, například pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení, či naopak nezahájení trestního stíhání, ale může pouze přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování. (…) Stále však platí, že požadavek účinného vyšetřování je pouze procesní povinností tzv. náležité péče a nikoliv povinností na výsledek; navíc se důsledně dotýká pouze nejzávažnějších trestných činů.“ 120. Ve vztahu k přestupkovému řízení, resp. řízení o spáchání správního deliktu, Ústavní soud již v usnesení ze dne 6. 6. 2001, sp. zn. II. ÚS 345/01, konstatoval, že z čl. 36 odst. 1 LZPS „vyplývá zejména právo na soudní ochranu či na ochranu jiným orgánem než soudem v případě porušení subjektivního práva fyzické nebo právnické osoby. Dle názoru Ústavního soudu je však stíhání pachatele správního deliktu a jeho potrestání věcí vztahu mezi státem a tímto pachatelem; neexistuje tedy žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby byla jiná osoba pro správní delikt stíhána.“ 121. Skutečnost, že zahájení přestupkového řízení se nelze domáhat cestou zásahové žaloby, byla potvrzena rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č.j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS. Rozšířený senát v tomto rozsudku vymezil specifické podmínky, za kterých je možné bránit se ve správním soudnictví žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu proti faktické nečinnosti stavebního úřadu ve věci nepovolené stavby či terénní úpravy. Možnost vztáhnout tento závěr i na přestupkové řízení však rozšířený senát v bodu 84 téhož rozsudku výslovně vyloučil. Uvedl, že „žalobní legitimaci pro podání zásahové žaloby nemá ten, kdo by se nemohl bránit žalobou proti rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s., které eventuálně z takto započatého správního řízení může vzejít. (…) Například poškozený se tak nemůže domáhat zahájení přestupkového řízení proti podezřelému z přestupku, neboť poškozený či jiné osoby odlišné od obviněného nemohou napadat výrok správního rozhodnutí týkající se viny či sankce, včetně výroku o zastavení řízení o přestupku. Posouzení viny a případné uložení sankce v rámci správního trestání se totiž odehrává výlučně ve vztahu státu a obviněného. Třetí osoba (ať již je touto osobou jiný obviněný, poškozený nebo jiná osoba) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o správním deliktu s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny (srov. k tomu z početné judikatury např. rozsudky ze dne 31. 10. 2007, čj. 2 As 46/2006-100, č. 2276/2011 Sb. NSS, nebo ze dne 11. 3. 2008, čj. 8 As 46/2007-98, detailněji pak rozsudek ze dne 29. 1. 2015, čj. 8 Afs 25/2012-351, Philips Electronics a další, body 208 a 209).“ 122. Vzhledem k tomu, že před správními soudy se lze žalobou domáhat primárně ochrany veřejných subjektivních práv (srov. § 2 s. ř. s.), nebyla s ohledem na výše citovanou judikaturu ve vztahu k žalobci namítanému nepostihování odpůrců jejich shromáždění ve smyslu nepotrestání prostředky trestního či přestupkového práva splněna již základní podmínka plausibilního tvrzení o zásahu do veřejných subjektivních práv.

123. V řízení před správním soudem se přitom nelze domáhat ani práva na účinné vyšetřování. Jak totiž v usnesení ze dne 23. 7. 2021, č.j. 4 As 156/2021-50 konstatoval Nejvyšší správní soud: „(p)okud se stěžovatel domáhá aplikace judikatury ESLP a ÚS, z níž vyplývá tzv. právo na účinné vyšetřování, toto právo dovozují oba soudy z práva na ochranu života (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2886/13, bod 12 a násl.). Jednání spočívající či bezprostředně směřující k usmrcení člověka (i v případě jednání nedbalostního) však z povahy věci nespadá do oblasti přestupkového práva, nýbrž je upraveno skutkovými podstatami nejzávažnějších trestných činů (srov. část druhou, hlavu první trestního zákoníku). Jedinou výjimku v tomto směru představuje nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 3432/14, kde právo na účinné vyšetřování bylo vztaženo na nejzávažnější formy jednání tzv. obchodování s lidmi, jakožto jednání hrubě porušující právo na osobní svobodu a lidskou důstojnost. I zde však jde o jednání typově náležející do oblasti nejzávažnější trestné činnosti. Nejvyšší správní soud, aniž by chtěl bagatelizovat újmu, kterou stěžovatel utrpěl, konstatuje, že věc, v níž se stěžovatel domáhá ochrany (rvačka na plese, v níž byla blíže nezjištěným způsobem stěžovateli způsobena zlomenina kotníku), se ani vzdáleně nepřibližuje závažnosti trestných činů, u nichž ÚS a ESLP aplikovaly právo na účinné vyšetřování. Proto lze konstatovat, že v oblasti přestupkového práva se právo na účinné vyšetřování neaplikuje“.

124. Soud v návaznosti na právě uvedené činí dílčí závěr, že ani v této části tedy žaloby důvodné nejsou, protože žalobci se cestou zásahové (či jiné) žaloby nemohou ve správním soudnictví domáhat deklarace nezákonného zásahu, který by spočíval v nezahájení trestního, resp. přestupkového řízení proti třetí osobě (osobám).

125. Tento závěr nutně platí i pro žalobci zmiňovanou krádež mikrofonu, k níž mělo v průběhu shromáždění dojít (útěk pachatele krádeže je zřejmě zachycen na videozáznamu označeném OS23). Je na vlastníku mikrofonu jako poškozeném, aby tuto krádež oznámil na policii a vyčkal výsledku prošetření věci. Jak žalovaný č. 4 uvedl ve vyjádření k žalobám, takové šetření již bylo zahájeno.

126. Soud neshledal opodstatněným ani žalobní návrh uplatněný pod bodem V., v němž se žalobci domáhali určení nezákonnosti zásahu žalovaných č. 1 a 2 spočívajícího v absenci jednání potřebného k zajištění řádného průběhu shromáždění Pochod pro život dne 26. 4. 2025. Tento žalobní nárok se obsahově prolíná se žalobním návrhem uplatněným pod bodem I., neboť jednáním potřebným k zajištění řádného průběhu shromáždění je nepochybně i jednání, které se týkalo zajištění trasy Pochodu pro život z náměstí Jana Palacha přes Kaprovu ulici do cíle na Staroměstském náměstí. V tomto směru soud odkazuje na závěry, které již učinil výše při posouzení žalobního návrhu uplatněného pod bodem I.

127. Policii, kterou řídí žalovaný č. 1, nelze dle náhledu soudu důvodně vytýkat, že by vůbec nejednala s cílem zajistit řádný průběh Pochodu pro život, tedy že v jejím případě takové jednání absentovalo. Opak je pravdou, o čemž svědčí nejen vzájemná komunikace ohledně zajištění shromáždění mezi policií a zástupcem svolavatele Pochodu pro život v době předcházející samotnému shromáždění, ale i celá řada dalších úkonů učiněných policií v rámci bezpečnostního opatření, jehož cílem bylo zabezpečení řádného průběhu shromáždění (instruktáž pořadatelů, policejní doprovod průvodu, monitoring situace ve městě s nasazením vrtulníku, rozebírání blokády odpůrců s nasazením donucovacích prostředků, přivolání posil, zajištění osob podezřelých ze spáchání přestupku aj.). Realizaci těchto úkonů prokazuje celá řada důkazů provedených soudem. Skutečnost, že přes veškerá tato jednání nebylo dosaženo kýženého cíle, který si zástupce svolavatele shromáždění předsevzal, tj. toho, aby Pochod pro život došel až na Staroměstské náměstí, neznamená, že policie v dané věci nejednala s náležitou péčí a nevyvíjela činnost potřebnou k zajištění řádného průběhu shromáždění. Její pozitivní závazek napomoci k uskutečnění svolaného shromáždění má, jak již bylo soudem konstatováno shora, své limity. Nejedná se o pozitivní závazek dosáhnout požadovaného výsledku, ale o závazek vynaložit náležitou péči a přijmout nezbytná opatření, která lze po policii v obdobných případech požadovat. Tomuto závazku policie v projednávané věci dostála.

128. Soud nemůže přisvědčit žalobcům, nastiňují-li různá alternativní řešení situace, která podle nich mohla policie zvolit, například namítají-li v doplňujícím vyjádření ze dne 6. 11. 2026, že policie mohla v části šířky Kaprovy ulice vytvořit koridor, kterým by pochod mohl projít bez vytvoření blokády. Taková řešení, možnost jejich realizace a jejich efektivita jsou dle názoru soudu pouhými spekulacemi, nadto pomíjí realitu na místě, jako je značný počet odpůrců Pochodu pro život, jejich mobilita, omezení daná charakterem lokality (úzké ulice, pohyb veřejnosti v lokalitě), ale také skutečnost, že zákon nedává policii oprávnění obezit bezdůvodně svobodu pohybu oponentů shromáždění a možnost přístupu ke shromáždění. Nadto, v průběhu shromáždění ani zástupce svolavatele policii o taková alternativní řešení, která by umožnila Pochodu pro život dojít do cíle na Staroměstském náměstí, nepožádal.

129. Na žalobci kladenou otázku, proč policie v případě (velké) blokády v Kaprově ulici nepostupovala stejným způsobem, jaký zvolila při prvním pokusu o zablokování Pochodu pro život v křižovatce na náměstí Jana Palacha (viz videozáznam Pochodu pro život 2025 pořízený Raptor TV, čas 44:50 a též výstřižek z uličních kamer UL01) či při rozebrání první (malé) blokády v Kaprově ulici (viz soubor s označením končícím _0057_N ze složky 1. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život, OŘ P-1 – VS – MOP Malá Strana – Alka 463), lze odpovědět, že důvodem byla jednak odlišná povaha míst, kde se tyto blokády zformovaly, a dále rozdílný počet osob, které se do nich zapojily. Zatímco v prvních dvou případech šlo o blokády na relativně dobře přístupných místech, kde policie mohla odpůrce blokující trasu průvodu obestoupit a tím oddělit od blížícího se průvodu (blokáda v křižovatce na náměstí Jana Palacha), či mohla po neuposlechnutí výzvy blokádu s použitím hmatů a chvatů urychleně „rozebrat“ a několik málo do ní zapojených odpůrců odtáhnout stranou, aby mohl průvod projít (malá blokáda v Kaprově ulici), v případě velké blokády to již možné nebylo, a to s vzhledem ke stísněnému prostoru vozovky ohraničeného z obou stran zaparkovanými auty a výrazně většímu počtu odpůrců (cca 30 osob) usednuvších do vozovky, k nimž se během velmi krátké doby přidalo mnoho dalších (viz soubor OET-M Tom s označením končícím _145550 ze složky 1. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život).

130. Policie v posuzované věci vyzývala k prokázání totožnosti ty osoby z řad odpůrců Pochodu pro život, u nichž pojala důvodné podezření ze spáchání přestupku. Jednalo se o osoby, které zablokovaly průvod v Kaprově ulici a neuposlechly opakovaných výzev policie k zanechání tohoto protiprávního jednání, tj. k opuštění prostoru. Prokazují to nejen svědecké výpovědi mjr. Bc. D. K. a plk. Mgr. P. V., ale též videozáznamy z osobních kamer zasahujících policistů (příkladmo lze zmínit OŘ P-2 Buldog 251 - Kamera 10 - soubor s označením končícím _0037N ze složky 1. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život). Nebyl zákonný důvod k tomu, aby policie vyzývala k prokázání totožnosti jiné odpůrce Pochodu pro život, kteří svým jednáním nezavdávali důvodné podezření ze spáchání přestupku, zejména pak ty, kteří s pomocí transparentů či provoláváním různých hesel a sloganů „pouze“ dávali najevo svůj nesouhlas s názory a myšlenkami, jež hlásá a propaguje spolek Hnutí pro život, čímž naplňovali své právo na svobodu projevu. V žádném případě pak policie nebyla oprávněna preventivně vyzývat k prokázání totožnosti osoby, které mířily do lokality, kterou měl Pochod pro život projít, aby případné názorové odpůrce Pochodu pro život tímto způsobem odradila od jejich dalších aktivit. Takový postup jednoznačně zapovídá zásada nepřípustnosti tzv. odrazujícího účinku formulovaná Ústavním soudem v nálezu ze dne 11.10.2021 sp. zn. II. ÚS 1022/21.

131. Při realizaci bezpečnostního opatření souvisejícího s Pochodem pro život konaným dne 26. 4. 2025 bylo policií omezeno na osobní svobodě, tj. zajištěno celkem 20 osob (viz Vyjádření Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 22. 5. 2025, Srovnání bezpečnostních opatření v souvislosti s Pochodem pro život v letech 2022–2025). Jednalo se zejména o ty odpůrce, kteří zablokovali průvod v Kaprově ulici, neuposlechli opakovaných výzev policie k zanechání tohoto protiprávního jednání a po odtažení či odnesení z blokády odmítli prokázat svou totožnost, v důsledku čehož zde byla důvodná obava, že budou mařit řádné objasnění věci v přestupkovém řízení, k jehož vedení je nezbytně nutné zjistit totožnost pachatele přestupku. U těch odpůrců, kteří po odtažení či odnesení z blokády policistům na základě jejich výzvy svou totožnost věrohodným způsobem prokázali, nicméně podmínky pro zajištění vyplývající z § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii splněny nebyly. Jejich předchozí zapojení do blokády totiž nezakládalo automaticky důvodnou obavu, že budou tomto v protiprávním jednání pokračovat a vzhledem k prokázání totožnosti zde nebyla ani obava, že budou mařit řádné objasnění věci.

132. Soud nesouhlasí ani s tvrzením žalobců, že při rozebírání blokády, která zastavila Pochod pro život v Kaprově ulici, policie postupovala liknavě a pomalu. Předně není pravdou, že by policie přikročila k odstraňování blokády, tj. k odvádění či odnášení jednotlivých osob, až po cca hodině. Videozáznam Pochodu pro život 2025 pořízený Raptor TV zachycuje v čase záznamu 1:29:40 policejní těžkooděnce nastupující k rozebírání blokády, a v čase 1:30:15 je vidět, jak policisté odnášejí první osobu z blokády. Pochod pro život vyrazil z Hradčanského náměstí krátce po 14. hodině (podle výpisu Maják se tak stalo v 14:04 hod.), z čehož plyne, že rozebírání blokády v Kaprově ulici započalo přibližně v 15:35 hod., tedy za 45 minut po jejím vzniku. Ačkoliv se tento časový odstup na první pohled může jevit jako značný, je zapotřebí si uvědomit, že policie potřebovala časový prostor k přípravě zákroku, a nemohla proto k rozebírání blokády přikročit neprodleně po jejím vytvoření. To je také důvodem, proč bylo vydáno postupně několik výzev, aby osoby blokující Pochod zanechaly protiprávního jednání a opustily prostor (na videozáznamu Pochodu pro život 2025 pořízeného Raptor TV je zachyceno celkem pět těchto výzev). Vedle toho, že blokujícím odpůrcům bylo třeba poskytnout dostatečný časový prostor k uposlechnutí výzvy k opuštění prostoru, musela policie na místo převelet dostatečný počet policistů, seznámením jednotlivých policistů s vydanými rozkazy zorganizovat jejich další postup, vyklidit částečně místo zákroku ve smyslu zabránění přístupu do něj nezúčastněným osobám a zajistit si techniku potřebnou pro úkony spojené s osobami, které budou případně zajištěny, zejména vozidla potřebná pro jejich převoz na policejní služebny. Z tohoto pohledu se soudu výše zmíněný časový odstup mezi vytvořením blokády a začátkem jejího rozebírání jeví jako přiměřený.

133. Soud považuje za irelevantní zabývat se tím, zda policisté odvádějící či odnášející odpůrce z blokády postupovali dostatečně svižně ve smyslu rychlosti, jakou se přitom pohybovali. Po zasahujících policistech zajisté nelze požadovat, aby při této činnosti utíkali. Časové odstupy mezi odváděním či odnášením jednotlivých osob z blokády, které jsou patrné na soudem zhlédnutých videozáznamech zachycujících rozebírání blokády (viz videozáznam Pochodu pro život 2025 pořízený Raptor TV; výstřižek z osobních kamer policistů označený OS05; soubory SPJ- 4odd - L970 s označením končícím _160008_0007_N a s označením končícím _0012_N ze složky 2. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život), jsou snadno vysvětlitelné tím, že policisté nemohli s pomocí hmatů a chvatů „vytáhnout“ toho kterého odpůrce z blokády a pohodit jej jen tak někam stranou, ale museli jej předat kolegům k provedení dalších úkonů potřebných k řádnému zdokumentování a prošetření přestupkového jednání dotyčné osoby (výzva k prokázání totožnosti, poučení, pořízení fotografie, osobní prohlídka, případně realizace úkonů spojených se zajištěním dané osoby). Je nabíledni, že provádění těchto úkonů, které je zachyceno na některých videozáznamech z osobních kamer policistů (soubory ze složky 1. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život, Ochranná služba - soubor s označením končícím _155504_38; Ochranná služba -soubor s označením končícím _160004_39; OŘ P-2 Buldog 251 - Kamera 10 - soubor s označením končícím _0037N) si u každé osoby vyžádalo určitý čas a též vzájemnou koordinaci postupu jednotlivých policistů podílejících se na realizaci tohoto zákroku.

134. Žalobci v doplňujícím vyjádření ze dne 11. 6. 2026 v rámci opakování „časové osy“ uvádějí, že blokáda v Kaprově ulici se začala formovat ve 14:56 hod. a poslední osoba z blokády byla odnesena v 16:04:55 hod. To by s ohledem na shora uvedený čas zahájení rozebírání blokády (15:35 hod.) znamenalo, že zasahující policisté dokázali blokádu tvořenou mnoha desítkami osob (ze Srovnání bezpečnostních opatření v souvislosti s Pochodem pro život v letech 2022– 2025 vyplývá, že se jednalo o 90 osob) fakticky rozebrat za pouhých 30 minut. S ohledem na množství osob v blokádě a nutnost provádění navazujících úkonů s nimi zmíněnou v předchozím odstavci by takový výkon byl obdivuhodný a policistům by v žádném případě nebylo možné vytýkat, že postupovali pomalu.

135. Soud ovšem nepovažuje za reálné a pravděpodobné, aby faktické rozebrání blokády čítající 90 osob trvalo pouhých 30 minut. Žalobci údaj o tom, že poslední osoba byla z blokády odnesena v 16:04:55 hod., převzali z kamerového záznamu z osobní kamery policisty (SPJ- 4odd - L970 - soubor s označením končícím _160008_0007_N ze složky 2. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život). Soud však tento časový údaj nepovažuje za dostatečně věrohodný. Jiný soubor z téže složky (SPJ- 4odd- L970 - soubor s označením končícím _0012_N), jenž rovněž zachycuje rozebírání blokády, totiž obsahuje zjevně nepravdivé časové údaje o rozebírání blokády již v čase 13:37 hod., což vyvolává pochybnosti soudu o správnosti nastavení časových údajů na kamerách zasahujících policistů. Soud se v daném případě přiklání spíše ke skutkové verzi plynoucí z jednotlivých skutečností zjištěných z videozáznamů, ve spojení s listinnými důkazy (výpis Maják) a svědeckou výpovědí plk. Mgr. P. V., že rozebírání blokády trvalo asi hodinu. Tato verze je nepřímo podporována i svědeckou výpovědí mjr. Bc. D. K., který sice nebyl schopen přesně určit čas rozebrání blokády, nicméně vypověděl, že si myslí, že blokádu (policisté) rozebrali později než v čase 16:05 hod.

136. Městský soud nicméně nepovažoval za nezbytné zjišťovat nade vši pochybnost, jaký konkrétní čas si rozebírání blokády v daném případě vyžádalo. K posouzení zákonnosti postupu policie zcela postačí, má-li soud k dispozici časový údaj přibližný. I kdyby se jednalo o žalobci zpochybňovaný údaj cca 70 minut, či dokonce žalovaným č. 4 uváděný čas cca 1,5 až 2 hodiny, i v takovém případě se dle přesvědčení soudu jedná o čas plně odpovídající náročnosti posuzovaného úkonu v dané situaci; stále by se tedy jednalo o čas naprosto přiměřený okolnostem případu. Šlo zde o rozebrání blokády o 90 osobách, s nímž je spojeno i množství dalších doprovodných úkolů, blokádu tvořily pasivní a nespolupracující osoby, nikoliv neživé předměty. Postup vůči těmto osobám musel být nejen efektivně naplánován, proveden a zdokumentován, ale musel být zároveň prováděn tak, aby byl ve všech fázích proporční k povaze protiprávního jednání blokujících osob, kterým byl nenásilný a zcela pasivní odpor (sezení ve vozovce a opakování hesel). Z uvedených důvodů tak soud zohlednil zájem na naplnění zásady hospodárnosti a rychlosti řízení, a nepřistoupil k doplnění dokazování za účelem ověření, jaký čas si ve skutečnosti rozebírání blokády vyžádalo.

137. Tvrzení žalobců, že trasa pochodu byla přerušena přibližně v polovině, přičemž ani v předchozí části neprobíhala podle ohlášeného plánu, neodpovídá skutečnosti. Až do Mostecké ulice šel Pochod pro život po původně zamýšlené trase. Mají-li žalobci přerušením trasy Pochodu pro život na mysli odbočení průvodu z Mostecké ulice do ulice Josefské, pak se nejednalo o žádné přerušení trasy. Pochod pro život byl v tomto místě plynule (viz videozáznam Pochodu pro život 2025 pořízený Raptor TV) odkloněn na novou trasu, kterou předtím zástupce svolavatele shromáždění policii odsouhlasil. V této souvislosti soud podotýká, že z celkových cca 2400 m délky trasy průvodu vedoucí z Hradčanského náměstí na Staroměstské náměstí Pochod pro život prošel po trase 2000 m. Od místa jeho zablokování v Kaprově ulici zbývalo do cíle přibližně 400 m. To znamená, že valnou část trasy účastníci Pochodu pro život prošli a mohli přitom navenek i dovnitř shromáždění projevovat své názory a postoje. I přes nesporný fakt zablokování průvodu v Kaprově ulici bylo tedy jejich shromažďovací právo z větší části zachováno, nehledě k tomu, že toto právo naplňovali i setrváním v průvodu během jeho blokády do doby ukončení shromáždění.

138. Na otázku, proč nemohl Pochod pro život po rozebrání blokády v Kaprově ulici pokračovat směrem na náměstí Franze Kafky, lze uvést, že tomu tak bylo z důvodu, že ulice Kaprova byla již v místě křižovatky s ulicí Žateckou přehrazena další velkou blokádou. To, aby se průvod posunul o pár desítek metrů k této další blokádě a tam opět uvízl, nemělo smysl. Žalobci ostatně netvrdí, a nic takového neprokazují ani výpověď zástupce svolavatele shromáždění a svědecká výpověď mjr. Bc. D. K., že by se zástupce svolavatele shromáždění, jenž byl na místě samém přítomen a rozebrání blokády tudíž musel zaznamenat či jej mohl zjistit dotazem na policii, tohoto zanedbatelného posunu průvodu domáhal. V této souvislosti soud opakuje své stanovisko, že nepovažuje za nezbytné disponovat zcela přesným poznatkem, jak dlouho v posuzované věci trvala situace, kdy průvod Pochodu pro život poté, co byla blokáda rozebrána, zůstal na místě. Ať už to bylo cca 45 minut, jak tvrdí žalobci, nebo cca 10 minut, jak uvádí zejména žalovaný č. 4, stále platí, že právo žalobců účastnit se shromáždění nebylo odepřeno, žalobci jej mohli vykonat v souladu se ZPS. Policie činila přiměřené úkony a postupovala adekvátním způsobem a dle svých reálných možností, využila prostředky, které měla k dispozici, a dle názoru soudu uvedenému shromáždění poskytla odpovídající ochranu. To, že s ohledem na vzniklou situaci policie nezajistila, aby průvod bezprostředně po odstranění jedné z blokád pokračoval do místa cíle, nelze s ohledem na situaci na místě označit za nezákonný zásah do práv žalobců. Vzhledem k uvedenému soud nedoplňoval dokazování za účelem upřesnění doby trvání prostoje shromáždění v Kaprově ulici cca mezi 16 a 17 hodinou. Takové zjištění by nemohlo nic změnit na skutečnosti, že soud nepovažuje postup žalovaných za nezákonný zásah do práv žalobců.

139. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobců vznesené v doplňujícím vyjádření ze dne 11. 6. 2026, v níž si žalobci stěžují, že policisté nezajistili bezpečný koridor (k opuštění shromáždění), a to ani rodinám s malými dětmi, ani v době, kdy byl pochod zablokován v Kaprově ulici, ani po oficiálním ukončení shromáždění. Jednak soud opakuje, že požadavek na vyšší bezpečnostní opatření ze strany policistů, kam lze podřadit i požadavek na vytvoření bezpečnostního koridoru, nebyl v průběhu shromáždění ze strany jeho účastníků na místě vznesen. Dále soud konstatuje, že právní předpisy neukládají polici právě takové bezpečností opatření realizovat; je na policii, jaký postup s ohledem na konkrétní situaci k zabezpečení shromáždění zvolí. V dané chvíli policie nespatřovala důvod pro vytvoření koridorů, když je z jejího postupu zjevné, neshledala žádnou mimořádně nebezpečnou okolnost, ohrožení života či zdraví či jiné vážné riziko. Soud s tímto po provedeném dokazování souhlasí; z žádného provedeného důkazu, zejména z videozáznamů z Pochodu pro život, nevyplývá, že by účastníky shromáždění někdo z odpůrců fyzicky napadal, vyhrožoval jim či jiným jednáním vyvolával důvodnou obavu o bezpečí. Za situace, která byla v daném místě, tak dle názoru soudu nebyl pro vytvoření bezpečnostních koridorů důvod.

140. Soud dále uvádí, že v rámci přezkumného řízení soud posuzuje zákonnost postupu, který policie v daném případě skutečně zvolila, tedy jednání, k němuž ze strany policie fakticky došlo. Z tohoto pohledu jsou pro posouzení věci nepodstatné názory některých řadových policistů zapojených do realizace bezpečnostního opatření týkajícího se Pochodu pro život, v nichž tito vyjadřují pochybnosti o správnosti velením zvoleného postupu a, podobně jako žalobci v doplňujícím vyjádření ze dne 11. 6. 2026, nastiňují jiná, dle jejich názoru vhodnější řešení. Jak vyplývá z výpovědi svědka plk. Mgr. P. V., jednalo se o policejní zákrok pod jednotným velením. Tito policisté z povahy jejich služebního zařazení neměli a ani nemohli mít k dispozici všechny informace potřebné pro komplexní posouzení situace, jimiž disponoval štáb velitele bezpečnostního opatření, resp. jejich nadřízený, který zákroku velel. Důkazní návrhy zachycující názory těchto policistů proto soud vyhodnotil jako irelevantní a neprovedl je.

141. Jak bylo soudem konstatováno shora, žalovaný č. 2 nevyužil oprávnění vyslat na shromáždění svého zástupce, neboť mu bylo známo, že na průběh Pochodu pro život bude dohlížet policie, a již z tohoto důvodu mu nelze oprávněně vytýkat, že jednal v rozporu se zákonem, jestliže během samotného průvodu nevyvíjel jednání potřebné k zajištění řádného průběhu shromáždění.

142. Žalovaný č. 2 nepochybil ani tím, že nezakázal jiná shromáždění svolaná na 26. 4. 2025 odpůrci Pochodu pro život, zejména pak shromáždění odpůrců na Jungmannově náměstí. K takovému krajnímu postupu nebyl důvod, neboť nahlášená místa těchto shromáždění přímo nekolidovala (nekřížila se) s „původní“ trasou Pochodu pro život, byť je skutečností, že Jungmannovo náměstí je propojeno s Jungmannovou ulicí, kudy měla vést ohlášená trasa Pochodu pro živost. Důvod k zákazu ohlášeného „protishromáždění“ však nebyl dán i proto, že základě samotného oznámení tohoto (i dalších) shromáždění nemohl žalovaný č. 2 automaticky dovozovat, že jejich účastníci nehodlají pouze realizovat své shromažďovací právo, ale že jejich skutečným cílem je nezákonně omezit výkon shromažďovacího práva jiných osob, tedy že namísto „pouhé“ veřejné manifestace svých oponentních názorů přistoupí k protiprávnímu zablokování Pochodu pro život, a to právě na místech ohlášených „protishromáždění“, například právě na Jungmannově náměstí.

143. Soud na tomto místě znovu odkazuje na závěr Ústavního soudu vyjádřený v nálezu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3564/18, že je třeba „(m)ít na paměti, že vyjádřit slovně nesouhlas se shromážděním jiných či jejich názory v blízkosti takového shromáždění spadá pod ústavně zaručenou svobodu projevu, nejsou-li obsahem takového projevu výhružky násilím či nespadá-li obsah projevu do jiných výluk svobody projevu popsaných v čl. 17 odst. 4 Listiny či čl. 10 odst. 2 Úmluvy. Slovní protest proti shromáždění, nepředstavuje-li obsah či forma tohoto protestu exces ze svobody projevu, pronesený v blízkosti takového shromáždění, ale v místě, kde protestující neznemožňuje průchod průvodu, je ústavně chráněným výkonem práva, jemuž nemůže bez ústavně přijatelných důvodů veřejná moc bránit“.

144. V této souvislosti nelze pominout skutečnost, že ani svolavatel Pochodu pro život, třebaže si stejně jako policie byl vědom možnosti, že se odpůrci opět pokusí Pochod pro život zablokovat, nepožadoval po žalovaném č. 2, aby shromáždění svolaná jeho odpůrci na stejný den zakázal nebo aby ve vztahu k nim přijal omezující opatření, což svědčí o tom, že ani on nepovažoval v tu chvíli taková opatření za potřebná pro zajištění řádného průběhu Pochodu pro život.

145. K vytvoření blokády odpůrců, která Pochodu pro život znemožnila projít Kaprovou ulicí, jakož i k vytvoření dalších blokád v dané lokalitě připravených průvod Pochodu pro život blokovat, došlo ve zcela jiném místě, než kde se měla konat shromáždění oznámená odpůrci Pochodu pro život na den 26. 4. 2025 (Jungmannovo náměstí, Malostranské náměstí, ulice Na Kampě, Palackého náměstí). Z toho je zřejmé, že zákaz těchto „protishromáždění“, i kdyby k němu došlo, by na výsledku nic nezměnil (zablokování Pochodu pro život v Kaprově ulici by nezabránil).

146. Neobstojí ani odkaz žalobců na údajnou disproporci mezi opatřeními, která žalovaný č. 2 učinil ve vztahu k propalestinským protestům na festivalu izraelské kultury Izrael na Vltavě dne 25. 5. 2025, a to s ohledem na zásadní rozdíly mezi oběma případy, které žalobci pomíjí. V případě festivalu izraelské kultury Izrael na Vltavě se jednalo o akci soukromého charakteru, kdy organizátoři měli pronajatý pozemek pro konání této akce, jenž byl navíc oplocený, přičemž vstup na akci byl regulován návštěvním řádem. Obě „kolidující“ akce se přitom měly konat na stejném místě. Soud na tomto místě opakuje, že předmětem řízení v této věci je posouzení zákonnosti jednání žalovaných ve vztahu k Pochodu pro život konanému dne 26. 4. 2025, nikoliv zákonnost jejich jednání ve vztahu k jiným shromážděním.

147. Nedůvodnými soud shledal žaloby i v té části, kde se žalobci domáhali určení nezákonnosti zásahu žalovaných č. 1 a 2 spočívajícího v neučinění výzvy vůči blokujícím účastníkům, aby neměli zakryté obličeje podle ustanovení § 7 odst. 4 ZPS (žalobní návrh uvedený pod bodem VI.). Je třeba předeslat, že správní soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s.). Ochrana před nezákonným zásahem tedy musí cílit na ochranu před zásahy do veřejných subjektivních práv žalobců. Žalobci tvrdí, že v důsledku nevydání pokynu ve smyslu § 7 odst. 4 ZPS byla ztížena možnost následné právní ochrany poškozených, jakož i postihování protiprávního jednání blokujících. Jak již ale bylo soudem uvedeno shora, z § 7 odst. 4 ZPS ani z jiné právní úpravy nevyplývá veřejné subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby se mohla po správním orgánu domáhat postihu jiné osoby za případnou přestupkovou odpovědnost. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021 č.j. 6 As 108/2019-39, v němž soud vyslovil, že: „(…) uplatnění podnětu, ve kterém podatel vyzývá správní úřad k uplatnění úřední povinnosti (úřední moci) žádné veřejné subjektivní právo nezakládá. To proto, že obecně tu není veřejné subjektivní právo na to, aby správní orgán zahájil z moci úřední nějaké řízení. Pokud by rozšířený senát tuto zásadu v obecné rovině popřel, zcela by změnil charakter správního soudnictví, který je daný zákonem. Správní soudnictví je (byť s určitými výjimkami, viz např. § 66 odst. 5 s.ř.s.) povoláno k ochraně veřejných subjektivních práv, nikoli k ochraně veřejného zájmu ani práva objektivního (viz § 2 s.ř.s.). Správní soudnictví nemůže ani mimo zákonem stanovená pravidla volně nahrazovat činnost správních orgánů. Opačný závěr by hrubě narušil dělbu moci jako základní princip demokratického státu.“ Existenci veřejného subjektivního práva nelze v obecné rovině dovodit ani ve vztahu k vydání samotného pokynu ve smyslu § 7 odst. 4 ZPS. Na tomto místě považuje soud za vhodné uvést, že povinnost účastníků shromáždění nemít zakrytý obličej vyvstává (až) v případě, je-li narušen či ohrožen pokojný průběh shromáždění a z tohoto důvodu je úřadem nebo Policií České republiky vydán pokyn směřující k identifikaci jednotlivých účastníků shromáždění. Vydání pokynu ve smyslu § 7 odst. 4 ZPS je tak na úvaze příslušných úřadů či policejních příslušníků, kteří vyhodnocují průběh shromáždění a posuzují, zda konkrétní situace vyžaduje ztotožnění těch účastníků shromáždění, kteří zakrytím obličeje sledují nelegitimní cíl. Není-li pak takový pokyn realizován, účastníkovi shromáždění nic nebrání, aby měl zakrytý obličej. Na vydání pokynu podle § 7 odst. 4 ZPS tedy není právní nárok, neboť jde o výkon pravomoci úřadu či Policie České republiky a nikoli uplatnění veřejného subjektivního práva jednotlivce, který se účastní shromáždění. Nutno též podotknout, že žalobci ani nespecifikovali, jaká jejich právní obrana, myšleno v rovině konkrétní (konfliktní) situace související s nutností ztotožnit účastníka shromáždění, měla být nevydáním pokynu podle § 7 odst. 4 ZPS znemožněna. Ze záběrů zachycujících průběh Pochodu pro život provedených soudem jako důkaz není patrno, že by ze strany odpůrců docházelo k fyzickému napadání účastníků Pochodu pro život, jež by mohlo vést ke zdravotní újmě či poškození majetku jednotlivých účastníků shromáždění. Ostatně žalobci sami (v replice) konstatovali, že jednání osob bránících Pochodu pro život neprobíhalo v rovině brachiální agrese. Soud uzavírá, že nevydání pokynu podle § 7 odst. 4 ZPS nemohlo zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobců, a žaloby jsou v této části nedůvodné.

148. Zákaz obsažený v § 7 odst. 4 ZPS nadto míří na účastníky shromáždění, jimiž však názoroví odpůrci Pochodu pro život nebyli.

149. Soud nepřisvědčil tvrzení žalobců, že se žalovaní dopustili nezákonného zásahu spočívajícího v nerozpuštění shromáždění blokujícího oznámené shromáždění Pochod pro život v Kaprově ulici dne 26. 4. 2025.

150. Co se týče žalovaného č. 1, tj. Ministerstva vnitra, tento správní orgán nebyl v projednávané věci v postavení úřadu vykonávajícího podle § 2a ZPS působnost ve věcech práva shromažďovacího, protože místo konání shromáždění Pochod pro život nepřesahovalo hranice kraje (v daném případě hranice hl. m. Prahy). Z důvodů uvedených v zákoně shromáždění rozpouští zástupce úřadu (§ 12 odst. 2 a 5 ZPS). Pouze v případě, že zástupce úřadu nekoná nebo je nepřítomný, může shromáždění rozpustit i policista a dále zástupce krajského úřadu, v jehož správním obvodu se shromáždění koná, nebo Ministerstva vnitra (§ 12 odst. 6 ZPS). Zákon nicméně Ministerstvu vnitra neukládá povinnost, aby jeho zástupce byl přítomen na každém oznámeném shromáždění. Žalovaný č. 1 popřel, že by se shromáždění Pochodu pro život účastnil a provedeným dokazováním nebyl prokázán opak. Již s ohledem na právní úpravu, která mu tuto povinnost neukládá a nadto i samotné rozpuštění shromáždění zástupcem Ministerstva vnitra za podmínek uvedených v § 12 odst. 6 ZPS upravuje toliko jako možnost, nelze tvrzené nerozpuštění shromáždění blokující Pochod pro život v Kaprově ulici dne 26. 4. 2025 považovat za nezákonný zásah žalovaného č. 1, neboť podle zákona nebylo jeho povinností mít na shromáždění Pochodu pro život svého zástupce, který by případně mohl přistoupit k realizaci oprávnění rozpustit (jiné) shromáždění.

151. Žalovaný č. 2 je sice v projednávané věci úřadem vykonávajícím podle § 2a ZPS působnost ve věcech práva shromažďovacího, i v jeho případě však platí, že zákon jeho zástupci nestanoví povinnost být přítomen každému shromáždění. Zákon naopak výslovně počítá s tím, že se zástupce úřadu shromáždění, jež bylo úřadu oznámeno, účastnit nebude. To je zřejmé z první věty ustanovení § 12 odst. 6 ZPS, jež začíná slovy: „Nekoná-li zástupce úřadu nebo je-li zástupce úřadu nepřítomný, ...........“ Soud souhlasí s tím, že u velmi početných shromáždění, jakým byl i Pochod pro život, je na místě předchozí dohoda mezi úřadem ve smyslu § 12a ZPS a policií o tom, kdo z nich se shromáždění účastní a bude nad jeho průběhem dohlížet. Tak tomu bylo i v posuzované věci – zástupce žalovaného č. 2 se s vědomím toho, že na realizaci shromáždění bude dohlížet policie, Pochodu pro život neúčastnil, a již z tohoto důvodu nelze se žalovaným č. 2 jakkoliv spojovat tvrzený zásah spočívající v nerozpuštění shromáždění blokujícího Pochod pro život v Kaprově ulici. Tento zásah, pokud by k němu skutečně došlo, je možné spojovat výlučně se žalovaným č. 4, neboť policie byla Pochodu pro život přítomna a současně platí, že při výkonu pravomoci rozpustit shromáždění vystupuje policista, resp. Policie ČR jako správní orgán.

152. Soud má nicméně za to, že tvrzení žalobců o nezákonném zásahu spočívajícím v nerozpuštění shromáždění blokujícího Pochod pro život v Kaprově ulici dne 26. 4. 2025 neobstojí ve vztahu k žádnému za žalovaných, a tedy ani ve vztahu k žalovanému č. 4, především z toho důvodu, že skupinu odpůrců, která Pochod pro život v Kaprově ulici zablokovala, není možné považovat za shromáždění ve smyslu ZPS, které jedině by bylo možné rozpustit postupem upraveným v § 12 tohoto zákona.

153. Dle náhledu soudu je zcela zřejmé, že osoby, které dne 26. 4. 2025 zablokovaly Pochod pro život v Kaprově ulici tím, že usedly do vozovky a neuposlechly výzev policie k opuštění daného místa, se nesešly na daném místě za účelem výkonu práva pokojně se shromažďovat. Jejich jednání, stejně jako jednání dalších odpůrců Pochodu pro život připravených v přilehlém okolí vytvořit případné další blokády, které by Pochodu pro život zabránily dojít do cíle na Staroměstském náměstí, sledovalo primárně jediný, a to protiprávní cíl – blokovat výkon shromažďovacího práva účastníků shromáždění Pochod pro život. Jak přiléhavě konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 1. 2017 č.j. 9 As 185/2016- 48, takové „blokační“ jednání nemůže požívat právní ochrany. Toto blokační jednání není v souladu s výkonem práva pokojně se shromažďovat ve smyslu čl. 19 odst. 1 LZPS a nebylo činěno v souladu s účelem vymezeným v § 1 odst. 2 ZPS. Ze strany osob blokujících Pochod pro život se jednalo o jednání naplňující znaky skutkové podstaty přestupku podle § 14 odst. 1 písm. f) ZPS, a takové protiprávní jednání není možné legalizovat tím, že bude podřazeno pod výkon shromažďovacího práva.

154. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 3. 2017 č.j. 6 As 256/2016-79 uvedl, jakých pět znaků musí akce splňovat, aby ji bylo možné pokládat za shromáždění. Těmito znaky, které musí být naplněny kumulativně jsou:

1. účast více než jedné osoby; 2. fyzická přítomnost účastníků na konkrétním místě; 3. konkrétní čas konání shromáždění, aby bylo možno určit jeho počátek a konec; 4. účel shromáždění, sloužící k výměně informací a názorů a vyjadřující postoj shromážděných k řešení veřejných a jiných společných záležitostí; 5. existence navenek projevené subjektivní stránky vlastního přesvědčení zúčastněných osob o výkonu shromažďovacího práva.

155. Soud má za to, že v případě osob, které dne 26. 4. 2025 zablokovaly Pochod pro život v Kaprově ulici, nebyl kromě prvního výše uvedeného znaku (účast více než jedné osoby) naplněn žádný další znak. Shluk těchto osob neměl předem určené místo ani konkrétní čas konání „shromáždění“ – místo blokády bylo vybráno ad hoc v závislosti na (změněné) trase Pochodu pro život a totéž platí i pro dobu, kdy byla blokáda v Kaprově ulici vytvořena, neboť i ta byla odvozena od doby, kdy na místo dorazili první účastníci Pochodu pro život. K absenci legálního účelu akce se již soud vyjádřil výše. Chybělo však i navenek projevené přesvědčení o výkonu shromažďovacího práva, neboť účastníci blokády dávali nepokrytě najevo, že se z jejich strany nejedná o realizaci práva pokojně se shromažďovat, ale že jejich jednání sleduje jediný cíl, a tím je znemožnit Pochodu pro život projít.

156. Vzhledem k tomu, že se ze strany osob, které dne 26. 4. 2025 zablokovaly Pochod pro život v Kaprově ulici či byly přichystány jej zablokovat na jiném místě, nejednalo o shromáždění ve smyslu ZPS, nepřicházelo v úvahu, aby byl vůči této skupině osob aplikován institut rozpuštění shromáždění upravený v § 12 ZPS, na jehož aplikaci by - v případě, že by se účastníci rozpuštěného shromáždění nerozešli – mohl navázal policejní zákrok realizující výkon rozpuštění shromáždění s případným použitím donucovacích prostředků. Z těchto důvodů neshledal soud žalobu důvodnou co do žalobních nároků uvedených pod body VII. a VIII., v nichž žalobci požadovali jednak určení nezákonnosti zásahu žalovaných spočívajícího v nerozpuštění shromáždění blokujícího oznámené shromáždění Pochod pro život v Kaprově ulici dne 26. 4. 2025 a dále určení nezákonnosti zásahu žalovaného č. 1 spočívajícího v absenci výkonu rozpuštění shromáždění blokujícího oznámené shromáždění Pochod pro život v Kaprově ulici dne 26. 4. 2025 a v absenci použití donucovacích prostředků.

157. Soud pro úplnost uvádí, že o shromáždění ve smyslu ZPS se nejednalo ani v případě těch odpůrců Pochodu pro život, kteří toto shromáždění nezablokovali, ale zaplnili chodníky Kaprovy ulice a dávali křikem, hlasitým skandováním či s pomocí transparentů najevo svůj nesouhlas s názory a idejemi, které Hnutí pro život vyznává. I pro ně platí to, co soud uvedl ve vztahu k odpůrcům, kteří průvod usednutím do vozovky zablokovali, tedy že shluk těchto osob neměl předem určené místo ani konkrétní čas konání „shromáždění“. Tyto osoby se seskupily nikoliv na jimi předem určeném místě vlastního shromáždění, ale v blízkosti procházejícího (a následně zablokovaného) Pochodu pro život, tedy ad hoc v závislosti na trase Pochodu pro život, a také doba, kdy tak učinili, byla zjevně odvozena od doby přítomnosti účastníků Pochodu pro život. I v jejich případě chybělo navenek projevené přesvědčení o výkonu „vlastního“ shromažďovacího práva, neboť jejich jednání bylo toliko (nesouhlasnou) aktuální reakcí na přítomnost účastníků Pochodu pro život. Pokud by oni na daném místě v tu dobu nebyli, nebyli by zde zajisté ani tito jejich odpůrci.

158. Soudu není zřejmé, proč žalobci vytýkají žalovanému č. 1, přesněji řečeno policii, kterou žalovaný č. 1 řídí, absenci použití donucovacích prostředků, když policisté zasahující proti osobám, které Pochod pro život v Kaprově ulici zablokovaly a neuposlechly výzev k opuštění daného místa, donucovací prostředky v podobě hmatů a chvatů při „rozebírání“ blokády prokazatelně použili. Jak již bylo soudem konstatováno shora, použití jiných, razantnějších donucovacích prostředků nepřicházelo v úvahu.

159. Soud neshledal opodstatněným ani tvrzení žalobců, že se žalovaný č. 1 dopustil nezákonného zásahu, který spočíval v blokování shromáždění Pochod pro život a jeho účastníků na náměstí Jana Palacha dne 26. 4. 2025. Je nepochybné, že tento nezákonný zásah žalobci fakticky přičítají zasahujícím policistům jako příslušníkům ozbrojeného bezpečnostního sboru, který žalovaný č. 1 řídí.

160. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že policisté zasahující dne 26. 4. 2025 v prostoru náměstí Jana Palacha v žádném případě neblokovali účastníky Pochodu pro život a jejich osobní svobodu a svobodu pohybu aktivně neomezovali. Tím, kdo zabránil průvodu Pochodu pro život projít Kaprovou ulicí, nebyli policisté, ale osoby z řad účastníků blokády, které usedly do vozovky a nerespektovaly výzvy policie k opuštění daného místa. Pokud by tam neseděly, Pochod pro život by pokračoval za doprovodu policistů do vytyčeného (náhradního) cíle na Staroměstském náměstí. Do odstranění této blokády nemohl Pochod pro život pokračovat dál a přejít přes osoby tvořící tuto překážku, to však nelze klást za vinu policistům, kteří museli vydat pokyn k zastavení průvodu, protože policejní vůz jedoucí v jeho čele samozřejmě nemohl přes blokádu odpůrců přejet. Nutno dodat, že poté, co policie přistoupila k zákroku s použitím donucovacích prostředků vůči odpůrcům shromáždění sedícím ve vozovce a začala blokádu „rozebírat“, oprávněně bránila komukoliv vstoupit do prostoru, kde tento zákrok probíhal.

161. Není pravdou, že by policisté na náměstí Jana Palacha, přesněji řečeno v místě vyústění Kaprovy ulice na náměstí Jana Palacha, zablokovali zadní část Pochodu pro život a bránili jeho účastníkům, aby toto shromáždění svobodně opustili. Policisté, kteří se rozestoupili tak, aby řadou svých těl oddělili účastníky Pochodu pro život od jejich odpůrců stojících poblíž, nikomu z účastníků Pochodu pro život nebránili v opuštění shromáždění. Z provedeného dokazování (viz videozáznam Pochodu pro život 2025 pořízený Raptor TV) je patrno, že tito policisté byli k účastníkům Pochodu pro život obráceni zády a nijak se nestarali o to, zda setrvávají v průvodu nebo zda se jej chystají opustit. Bylo zcela na svobodném rozhodnutí účastníků Pochodu pro život, zda zůstanou v průvodu nebo zda jej, ať již z jakýchkoliv důvodů, opustí. Mnozí z nich také možnosti opustit shromáždění ještě před jeho oficiálním ukončením ze strany zástupce svolavatele využili.

162. Z téhož videozáznamu Pochodu pro život (Raptor TV) je patrný markantní rozdíl mezi počtem účastníků Pochodu pro život, kteří do Kaprovy ulice vešli v průvodu krátce před třetí hodinou odpolední, a počtem těch, kteří v průvodu setrvali do doby ukončení shromáždění. I z toho je zřejmé, že policisté účastníkům Pochodu pro život nijak nebránili v tom, aby toto shromáždění opustili.

163. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že stanice metra Staroměstská se vstupy a výstupy do Kaprovy ulice byla po celou dobu Pochodu pro život v provozu, což znamená, že účastníci mohli, pokud by o to stáli, shromáždění opustit touto cestou.

164. Z výpovědi zástupce svolavatele soud zjistil, že poté, co došlo k zablokování čela Pochodu pro život v Kaprově ulici, cca 300 účastníků shromáždění opustilo a spolu arcibiskupem pražským, který se shromáždění jako tradičně zúčastnil, došlo na Staroměstské náměstí. I tato skutečnost vyvrací tvrzení žalobců, že policisté bránili účastníkům Pochodu pro život, aby toto shromáždění svobodně opustili.

165. To, že jim ve svobodném opuštění Pochodu pro život bránili zasahující policisté, žalobci de facto sami popřeli tím, že si stěžovali, že účastníci shromáždění museli (při opouštění zablokovaného shromáždění) procházet davem odpůrců (doslova „uličkami hanby“) prakticky bez možnosti návratu do shromáždění. I z toho je zřejmé, že účastníci Pochodu pro život mohli shromáždění v případě potřeby opustit, aniž by jim v tom policisté bránili.

166. Soud pro úplnost uvádí, že žalobci deklarované obavy o svou osobní bezpečnost, o život a zdraví svůj a svých dětí pokládá za zcela neopodstatněné. Soud opakuje, že veškeré videozáznamy z Pochodu pro život, které provedl jako důkaz, svědčí o tom, že účastníky shromáždění nikdo z odpůrců fyzicky nenapadal.

167. Z těchto důvodů soud neshledal žalobu důvodnou ani co do žalobního návrhu uvedeného pod bodem IX., v němž žalobci požadovali určení nezákonnosti zásahu žalovaného č. 1 spočívajícího v blokování oznámeného shromáždění Pochod pro život a jeho účastníků na náměstí Jana Palacha dne 26. 4. 2025.

168. Soud nevyhověl ani žalobnímu návrhu formulovanému v bodě X., v němž se žalobci domáhali toho, aby soud žalovaným zakázal pokračovat v porušování práv žalobců do budoucna. Zákaz pokračování a opakování zásahu žalobci odůvodnili obavou, že do jejich shromažďovacího práva bude nezákonně zasaženo i v následujícím roce v rámci Pochodu pro život 2026. K problematice ochrany před budoucími zásahy soud předně odkazuje na rozsudek ze dne 17. 3. 2005 č.j. 2 Aps 1/2005-65, ve kterém Nejvyšší správní soud dovodil, že: „Podle § 82 s.ř.s. se poskytuje ochrana před zásahem, který trvá, jehož důsledky trvají nebo u něhož hrozí, nikoli však ochrana před aktuálně neexistujícími zásahy – mj. zásahy, které mohou teprve v budoucnu nastat, nejde-li o hrozbu opakování již učiněného zásahu.“ Soud rovněž konstatoval, že „Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 až § 87 s.ř.s.) je postaveno na koncepci ochrany před „zásahem“ (zásahem, pokynem nebo donucením), který trvá, jehož důsledky trvají nebo u něhož hrozí opakování (viz § 82 in fine s.ř.s.). Jde tedy o ochranu před zásahem, který bezprostředně a přímo trvá nebo hrozí a kterému je v případě, že je nezákonný, nutno zabránit, tj. zakázat jej vydáním konstitutivního rozhodnutí (§ 87 odst. 2 věta první s.ř.s.), a tím jej právně pro futuro znemožnit. Zákon nepočítá s ochranou před aktuálně neexistujícími zásahy, tj. zejména před zásahy, ke kterým došlo v minulosti, ale ani před zásahy, které mohou teprve v budoucnu nastat, nejde-li o hrozbu opakování již učiněného zásahu.“ Odkázat lze též na rozsudek ze dne 7. 6. 2016 č. j. 8 As 93/2015-134, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „(s)oudní řád správní nedává žádný prostor pro přípustnost preventivních zásahových žalob. Procesní prostředky obrany mohou z povahy věci vyplývat pouze ze skutečností, ke kterým objektivně v minulosti došlo. Nelze žalobou brojit za situace, kdy žalobce pouze předpokládá, že k určitým skutečnostem dojde a již v předstihu hledá u soudu ochranu proti nim.“ 169. V intencích těchto judikaturních východisek soud zdůrazňuje, že žalobou napadené zásahy skončily, neboť s nimi související Pochod pro život se konal dne 26. 4. 2025 a téhož dne byl rovněž ukončen. Jinými slovy řečeno, trvání v žalobě vymezených zásahů nemohlo přesáhnout časový úsek ohlášeného shromáždění s názvem Pochod pro život konaného 26. 4. 2025, takže tyto zásahy již prokazatelně skončily. O hrozbě opakování těchto zásahů zde nelze mluvit, protože vytýkaná jednání žalovaných lze spojovat výlučně s tímto jedním konkrétním shromážděním. Žalobci si však ze svých tvrzení, že žalovaný č. 2 připravil podmínky pro to, aby Pochod pro život plánovaný v roce 2026 byl opět terčem narušitelů, vytvořili konstrukci, z níž dovozují potencialitu pokračování nezákonného zásahu i v následujícím roce. Jakékoli úvahy a domněnky žalobců o tom, že žalovaní budou u příležitosti konání Pochodu pro život 2026 postupovat stejným způsobem jako v roce 2025, jsou však pouhé spekulace. I kdyby k tomu nakonec došlo, bude se jednat o nový zásah týkající se jiného jednání orgánů veřejné moci souvisejícího s jiným shromážděním. Nespadá do pravomoci správního soudu, aby v řízení o zásahové žalobě vyslovoval zákaz porušování práv do budoucna, ve vztahu k zásahům, pokynům nebo donucením, k nimž možná teprve v budoucnu dojde.

170. Městský soud doplňuje, že nejen podanou žalobou, ale zejména doplňujícím vyjádřením ze dne 11. 6. 2026 se prolíná námitka účasti dětí, u nichž je oproti dospělým osobám potřeba zvýšené ochrany při výkonu shromažďovacího práva. K tomu soud shodně s názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 19. 6. 2026 č.j. 22 As 18/2026- 128 konstatuje, že nijak nezpochybňuje obecná východiska ochrany nezletilých dětí. Je však nutné zohlednit, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem nemůže být koncipována jako Actio popularis. Mezi nynějšími žalobci jsou jen dvě osoby, které byly během konání shromáždění nezletilé [žalobkyně f) a žalobce g)]. Tito dva žalobci však nepředkládají konkrétní, individualizovaná tvrzení o způsobené újmě právě jim. Obecné a paušalizované tvrzení o účasti nezletilých dětí na shromáždění samo o sobě nepostačuje k závěru, že právě vůči těmto žalobcům došlo k nezákonnému zásahu do jejich veřejných subjektivních práv. Má-li být zásahová žaloba důvodná, musí žalobce tvrdit a prokázat, že napadené jednání správního orgánu zasáhlo přímo do jeho právní sféry; pouhý odkaz na obecnou zranitelnost a zvýšenou potřebu ochrany nezletilých osob nebo na možné riziko újmy nepostačuje. Tím méně může nynější řízení sloužit k obecné ochraně všech dětí, které se shromáždění účastnily. Závěr a náklady řízení 171. Z ust. § 82 s. ř. s. plyne, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem může uspět toliko při splnění těchto kumulativních podmínek: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). V případě, že se nejedná o deklaratorní žalobu na určení nezákonnosti zásahu, ale o žalobu „zápůrčí“, kterou se žalobce domáhá výroku přikazujícího či zakazujícího, musí být z logiky věci splněna ještě další podmínka, že zásah nebo jeho důsledky trvají (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005-69 a ze dne 3. 11. 2017, č.j. 4 Azs 155/2017-20).

172. Soud se v posuzované věci primárně zabýval namítanou nezákonností jednání, jimiž se žalovaní měli dopustit tvrzených zásahů, přičemž dospěl k závěru, že žádný ze žalovaných se nezákonného jednání nedopustil. Vzhledem k nesplnění třetí podmínky zmíněné v předchozím odstavci soud žaloby posoudil žaloby jako neopodstatněné. Naplněním dalších podmínek se již soud za této situace nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné – jejich posouzení by výsledný závěr o nedůvodnosti žalob nemohlo nijak ovlivnit.

173. Soud tedy neshledal žaloby důvodnými, a proto je podle § 87 odst. 3 s. ř. s. výrokem č. II tohoto rozsudku zamítl.

174. O nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným č. 3 bylo rozhodnuto výrokem č. III podle ust. § 60 odst. 3 věta první s. ř. s., dle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

175. O nákladech řízení mezi žalobci a žalovanými č. 1, 2 a 4 pak bylo rozhodnuto výrokem č. IV v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci nebyli ve sporu úspěšní a žalovaným žádné důvodně vynaložené náklady nad rámec jejich běžné úřední činnosti v řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Praha 2. července 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.