62 Co 187/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o strpění vstupu a užití pozemků k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 4. 2026, č. j. 13 C 543/2024-209

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že se žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyni se nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost umožnit žalobkyni vstup na pozemky parc. č. hodnota, hodnota a hodnota, vše v k. ú. adresa, za účelem provedení zateplení v šířce 18 cm a fasády domu č. p. hodnota, který je součástí pozemku parc. č. hodnota, a povinnost strpět na pozemku parc. č. hodnota podél stěny tohoto domu do vzdálenosti 1,5 m od této stěny stavbu lešení, umístění materiálu a provedení všech činností nezbytných pro provedení tohoto zateplení a fasády domu zhotovitelem žalobkyně po dobu pěti po sobě jdoucích pracovních dnů od pondělí 7:00 hodin do pátku 19:00 hodin počínající dnem uvedeným ve výzvě žalobkyně odeslané žalovanému alespoň 10 dnů přede dnem zahájení prací, přičemž žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu za strpění užití pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 58 397 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala strpění vstupu na pozemky žalovaného parc. č. hodnota, hodnota a hodnota, vše v k. ú. adresa, za účelem provedení zateplení v šířce 18 cm a fasády domu č. p. hodnota a strpění užití pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa do vzdálenosti 1,5 m od stěny tohoto domu k postavení lešení, umístění materiálu a provedení všech nezbytných činností. Žalobkyně tvrdila, že je spoluvlastnicí podílu o velikosti 1/2 na pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je dům č. p. hodnota, a žalovaný je vlastníkem sousedních pozemků; na domě provádí stavební úpravy podle společného souhlasu vydaného dne datum a podle projektové dokumentace, včetně zateplení domu a zhotovení fasády. Dům se nachází v těsné blízkosti hranice pozemku parc. č. hodnota s pozemkem parc. č. hodnota žalovaného, zateplení bylo provedeno ze tří stran přístupných z jejích pozemků, avšak zbývající stranu lze provést pouze z lešení umístěného na pozemku žalovaného, který tomu brání. Žalobkyně dovozovala splnění podmínek § 1023 o. z., neboť zateplení celého domu je nezbytné pro řádné užívání domu, energetické úspory a snížení energetické náročnosti v souladu s energetickou koncepcí státu, zatímco žalovaný nemá rozumný důvod bránit minimálnímu přesahu v řádu centimetrů; za užití pozemku navrhla náhradu 1 000 Kč odvozenou od místního poplatku za umístění stavebního zařízení na veřejném prostranství.

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Tvrdil, že realizací zateplení hrozí zásah do jeho vlastnického práva a vyhovění žalobě by v podstatě znamenalo vyvlastnění části jeho pozemku, neboť dům žalobkyně stojí na hranici pozemků a zateplení by bylo umístěno na jeho pozemku. Namítal, že jeho dřívější vyjádření ke stavebnímu záměru se týkalo stavby, která neměla zasáhnout do jeho vlastnického práva, a stavby, která nakonec nebyla realizována, jelikož žalobkyně a její manžel jako stavebníci podstatně porušili podmínky stavebního povolení a stavěli v rozporu s ním a se zákonem, což vedlo k řízení o odstranění stavby a o jejím dodatečném povolení. Podle žalovaného změny stavby povedou k imisím zatěžujícím jeho a jeho rodinu, ke zvýšení požárně bezpečnostních rizik a k zásahu do vlastnického práva, přičemž žalobkyně a její manžel jej měli uvést v omyl. Dále namítal, že § 1023 o. z. nelze aplikovat, protože se týká primárně dočasného zásahu, zatímco v projednávané věci má jít o zásah trvalý, a že žalobkyni nesvědčí žádný vážný důvod k zateplení domu, neboť zvyšování pohodlí žalobkyně a její rodiny vážným důvodem být nemůže. Žalovaný tedy navrhoval zamítnutí žaloby.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy a znaleckým posudkem, včetně výslechu znalce. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že žalobkyně je vlastnicí podílu o velikosti 1/2 na pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je dům č. p. 286, a žalovaný je vlastníkem pozemků parc. č. hodnota, hodnota a hodnota v k. ú. adresa. Žalobkyni byl vydán společný souhlas se stavebním záměrem přístavby schodiště a terasy a stavebních úprav domu podle projektové dokumentace z března 2023, jejíž součástí bylo také zateplení domu v šířce 18 cm, přičemž žalovaný s tímto záměrem souhlasil. Žalobkyně následně provedla jiné stavební úpravy, k nimž proběhlo řízení o dodatečném povolení stavby; žalovaný s těmito změnami nesouhlasil a brojí proti nim ve stavebním řízení, které podle rozsudku dosud není skončeno. Žalobkyně zateplila dům ze tří stran, poslední stranu však nelze dokončit jinak než ze strany pozemku žalovaného, který odmítá umožnit vstup a užití pozemku. Soud prvního stupně dále zjistil, že nedokončením zateplení dochází k degradaci zateplení, postupnému plesnivění stěn a degradaci použitého materiálu. Podle znaleckého posudku se dům žalobkyně nenachází na pozemku žalovaného, vnější strana jeho obvodové zdi při pozemku žalovaného určuje v terénu hranici mezi pozemkem parc. č. hodnota a pozemkem parc. č. hodnota, pata zdiva opěrné zdi leží na pozemku žalovaného a vzdálenosti mezi patou zdiva opěrné zdi a obvodovou zdí domu se pohybují v rozmezí 0,51 m až 0,76 m, takže zateplení o šířce 0,18 m nebude přesahovat patu zdiva opěrné zdi.

5. Soud prvního stupně po právní stránce věc posuzoval podle § 1021, § 1022 odst. 1 a § 1023 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a dovodil, že účastníci jsou sousedé a žalobkyně nemá jinou možnost, než provést dokončení zateplení a fasády domu ze strany pozemku žalovaného, neboť vnější strana severní obvodové zdi domu určuje hranici mezi pozemky a čtvrtou stranu domu nelze zateplit z pozemku žalobkyně. Vstup na pozemky žalovaného a užití pozemku parc. č. hodnota za účelem stavby lešení, umístění materiálu a provedení nezbytných činností proto podle soudu naplňují podmínky § 1021 a § 1022 o. z. Za přiměřenou náhradu soud považoval částku 1 000 Kč; vycházel z místního poplatku za užití veřejného prostranství ve výši 10 Kč/m2 za den a z užití cca 14 m2 pozemku po dobu 5 dnů, tedy z částky 700 Kč, přičemž žalovaný přiměřenost navržené náhrady nezpochybnil. Protože pata zdiva opěrné zdi leží na pozemku žalovaného a zamýšlené zateplení a fasáda se budou nacházet nad jeho pozemkem, zabýval se soud také podmínkami § 1023 o. z. a uzavřel, že jsou splněny. Za důležitý důvod považoval zateplení domu a snížení jeho energetické náročnosti, které podle soudu odpovídá koncepci podezřelý výraz podporující úspory energie v obytných budovách, nízkoenergetické novostavby, šetrné způsoby vytápění, obnovitelné zdroje energie a adaptační a mitigační opatření v reakci na změnu klimatu. Soud odkázal na judikaturu Orgán veřejné moci, podle níž i u součástí pozemků podle § 506 o. z. přichází v úvahu aplikace § 1023 o. z. v případě neoprávněných staveb, a to na rozsudek sp. zn. spisová značka, dále na odbornou literaturu připouštějící dopad § 1023 o. z. na části staveb vyčnívající do prostoru nad sousedním pozemkem, a na usnesení Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, které ve vztahu k rozhodnutí sp. zn. spisová značka dovodilo, že obecný zákaz zřizovat části stavby zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu je modifikován právě § 1023 odst. 1 o. z. Soud také vycházel z rozhodnutí Orgán veřejné moci spisová značka k výkladu vstupu na sousední pozemek podle § 1021 o. z. Podle soudu žalovaný neuvedl konkrétní rozumný důvod, proč zateplení bránit, zejména když pata zdiva opěrné zdi již zasahuje na jeho pozemek, zateplení v šířce 18 cm nebude tuto patu přesahovat a žalovaný prostor podél severní stěny domu fakticky nevyužívá ani využívat nemůže. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný původně se zateplením v šířce 18 cm souhlasil a změnil stanovisko až po změnách stavebních úprav, které se zateplení netýkaly, což soud hodnotil jako účelový postoj směřující ke ztížení dokončení stavebních úprav. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnosti specifikované ve výroku I. při náhradě 1 000 Kč.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 58 397 Kč. Náklady tvořil soudní poplatek 2 000 Kč, odměna za zastoupení advokátem 20 700 Kč za 9 úkonů právní služby po 2 300 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do datum, paušální náhrada hotových výdajů 2 700 Kč za 6 úkonů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od datum, daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu uvedených částek bez soudního poplatku, nevrácená část zálohy za znalecký posudek 24 694 Kč a nevrácená část zálohy za výslech znalce 2 300 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náklady za úkon porady s klientem před ústním jednáním, protože nebylo doloženo, že se porada uskutečnila a jak dlouho trvala. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně; třídenní lhůtu k plnění ve věci samé i u nákladů řízení stanovil podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný dne datum odvolání, které následně doplnil dne datum, přičemž odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a uplatnil odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g) o. s. ř. Žalovaný namítl formální vadu výroku způsobující podle něj nevykonatelnost a nepřezkoumatelnost rozsudku, protože stavební práce nejsou popsány technicky zřetelně a výrok používá formulaci „zateplení v šířce 18 cm“, ačkoli podle žalovaného šířka označuje horizontální rozměr objektu zleva doprava a soud patrně mínil hloubku; výrok podle něj nestanoví hloubku zateplení a umožňuje různé výklady. Za neurčitý označil také pojem fasáda, který podle něj nemá zákonnou definici. Dále namítl, že výrok nepromítá aplikaci § 1023 o. z., ačkoli soud na tomto ustanovení a na § 1022 o. z. rozhodnutí založil; podle žalovaného je § 1023 o. z. nezbytným předpokladem § 1022 o. z. a musel být vyjádřen ve výroku, protože jen výrok zakládá, mění nebo ruší právní vztahy. Žalovaný brojil proti závěru o původním souhlasu se zateplením; tvrdil, že souhlas zanikl odvoláním v podání ze dne datum, že soud nepřesvědčivě označil odvolání souhlasu za účelové a že samotná obrana proti zateplení nemůže být důkazem účelovosti. Podle žalovaného soud nesprávně přenesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně proporcionality zásahu do vlastnického práva, neboť ochrana vlastnického práva a absence silnějšího důvodu na straně žalobkyně jsou dobrými důvody nesouhlasu. Žalovaný dále tvrdil, že souhlas podle § 184a tehdy platného stavebního zákona nebyl platný, protože situační výkres neobsahoval řešení zasahující do jeho vlastnického práva, žalobkyně a její manžel jej měli uvést v omyl ujištěním, že k zásahu do vlastnického práva nedojde, a soud se nevypořádal se zásadou Nemo turpitudinem suam allegare potest vyjádřenou v § 6 odst. 2 o. z. Namítl rovněž, že již provedené zateplení není v hloubce 18 cm, nýbrž 20 cm plus lepidlo, a že stavební záměr neodpovídá vydanému společnému souhlasu, v němž mělo být uloženo provádět veškeré stavební práce z pozemků žalobkyně. K aplikaci § 1023 o. z. žalovaný uvedl, že soud nesprávně a nedostatečně odůvodnil existenci důležitých důvodů, nepřiléhavě pracoval s veřejným zájmem na zateplení jedné stěny domu žalobkyně a za důvod fakticky považoval pouze úsporu a komfort žalobkyně. Tvrdil, že existují technická řešení bez zásahu do venkovního prostoru, zejména vnitřní zateplení, a soud tuto možnost nevzal v úvahu; zpochybnil také tvrzení o ohrožení domu plísní, protože dům existoval bez zateplení více než 50 let. Dále namítl, že soud libovolně a bez určení hranice únosnosti bagatelizoval zásah do vlastnického práva jako „jen 18 cm“ a tím vytváří nebezpečný precedent částečného vyvlastnění. Poukázal i na vnitřní rozpornost rozsudku, pokud soud na jedné straně uznává zásah do vlastnického práva a na jiné straně uvádí, že k zásahu nedojde. Žalovaný dále vytýkal, že soud neřešil jeho námitku rozporu nároku s dobrými mravy založenou na sousedských konfliktech, chování rodiny žalobkyně při jednáních a dřívějším pravomocném přestupku manžela žalobkyně vůči žalovanému na úseku občanského soužití. Namítal též nesprávné zhodnocení řízení o dodatečném povolení stavby, které podle něj dosud není pravomocně skončeno, a nesprávné závěry o opěrné zdi označované za patu domu, neboť podle žalovaného nejde o součást stavby žalobkyně, ale o opěrnou zeď podél hranice pozemku v délce cca 29 m, k níž žalobkyně nedoložila vlastnický nárok, a jejíž využití žalobkyní nemění vlastnické poměry. Samostatně z opatrnosti napadl i nákladový výrok s tím, že mezi účelně vynaložené náklady neměla být zahrnuta tři vyjádření žalobkyně, která podle něj neobsahovala novou skutkovou ani právní problematiku. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně aby rozhodl tak, že se žaloba zamítá.

8. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného podle § 219 o. s. ř. a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že odvolání nepřináší žádné skutečnosti způsobilé zpochybnit skutková zjištění nebo právní závěry soudu prvního stupně a žalovaný převážně opakuje argumentaci uplatněnou již v řízení před soudem prvního stupně. K námitce nevykonatelnosti výroku uvedla, že výrok je nutné posuzovat ve spojení s odůvodněním a předmětem řízení; po celou dobu bylo nesporné, že jde o dokončení kontaktního zateplovacího systému o tloušťce 18 cm podle projektové dokumentace, která byla součástí dokazování, a žalovaný věděl, jaké práce mají být provedeny. Pojem fasáda označila za běžný a všeobecně srozumitelný stavební pojem. K námitce, že aplikace § 1023 o. z. nebyla promítnuta do výroku, uvedla, že výrok nemá reprodukovat právní argumentaci ani citovat ustanovení právních předpisů, ale vymezit konkrétní práva a povinnosti, což soud učinil. Žalobkyně odmítla tvrzení, že rozhodnutí stojí na dřívějším souhlasu žalovaného; podle ní soud rozhodnutí založil na § 1021, § 1022 a § 1023 o. z. a k původnímu souhlasu přihlédl jen při hodnocení věrohodnosti a konzistentnosti argumentace žalovaného. Uvedla, že projektová dokumentace obsahovala zateplení v tloušťce 18 cm a žalovaný se s ní seznámil, takže tvrzený omyl nemá oporu v dokazování. Podle žalobkyně soud správně uzavřel splnění podmínek § 1023 o. z., protože zateplení zasáhne pouze do prostoru nad pozemkem žalovaného, nepřesáhne stávající rozsah opěrné konstrukce podél domu, žalovaný dotčený prostor fakticky nevyužívá ani využívat nemůže a existuje důležitý důvod spočívající v dokončení stavebních úprav již provedených na ostatních částech domu, zabránění tepelným mostům, omezení vlhnutí a degradace konstrukcí a zajištění řádného technického stavu stavby. K možnosti vnitřního zateplení žalobkyně uvedla, že tato námitka byla uplatněna nově v odvolání, nebyla v řízení před soudem prvního stupně uvedena ani podložena odborným důkazem, přičemž předmětem řízení je konkrétní stavební záměr žalobkyně, nikoli posouzení všech teoreticky možných technických variant. Námitku rozporu s dobrými mravy považovala za nedůvodnou, neboť se domáhá ochrany práva poskytnutého občanským zákoníkem a tvrzené sousedské konflikty nebo chování rodinných příslušníků nemohou samy o sobě založit rozpor výkonu práva s dobrými mravy. K řízení o dodatečném povolení stavby uvedla, že jeho výsledek nemá na projednávanou věc vliv, protože předmětem tohoto řízení není zateplení fasády ani přezkum rozhodnutí stavebních orgánů a výsledek správního řízení o jiných stavebních úpravách není předběžnou otázkou. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila, že řízení o dodatečném stavebním povolení nabylo právní moci dne datum.

9. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně rovněž odvoláním, a to pouze do výroku II. o nákladech řízení. Namítala, že jí soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů právního zastoupení pouze za 9 úkonů právní služby, ačkoli v řízení uplatnila 12 úkonů. Za nepřiznané označila sepis vyjádření k mediaci a sepis vyjádření k odročení ústního jednání, u nichž požadovala odměnu ve výši 1/2 základní sazby, a poradu s klientem před ústním jednáním. Uvedla, že za úkony právní služby neuvedené v § 11 odst. 1 a 2 a. t. náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 64 616,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

10. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že navrhl jeho zamítnutí. Uvedl, že žalobkyně požaduje přiznání náhrady nákladů za další 3 úkony právní služby, avšak tyto úkony podle něj nespecifikuje dostatečně určitě, neboť je nedatuje a označuje je nepřesně. Podle něj vyjádření k odročení jednání a k mediaci, která nakonec nebyla nařízena, nepostihují meritorní otázky, v případě odročení ani otázky procesní, ale pouze organizační záležitosti plně v kompetenci soudu. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud odvolání žalobkyně zamítl.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, že splňují náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal v mezích podaných odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalovaného nejsou důvodná.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí věci, z provedených důkazů učinil skutková zjištění, která mají oporu v obsahu spisu, a tato zjištění v podstatných ohledech také správně právně posoudil. Odvolací soud proto z jeho skutkových závěrů vychází a pro stručnost na ně odkazuje, přičemž k odvolacím námitkám žalovaného a k právnímu posouzení věci dodává následující.

13. Podle § 1021 o. z. vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak.

14. Podle § 1022 odst. 1 o. z. nemůže-li se stavba stavět nebo bourat nebo nemůže-li se opravit či obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo požadovat, aby soused za přiměřenou náhradu snášel to, co je pro tyto práce potřebné. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nelze žádosti vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací.

15. Podle § 1023 odst. 1 o. z. vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.

16. Ustanovení § 1021 a § 1022 o. z. upravují dočasné omezení žalovaného po dobu provádění prací, zatímco § 1023 odst. 1 o. z. je právním podkladem pro trvalé užívání prostoru nad jeho pozemkem po dokončení zateplení. Samotná skutečnost, že zateplení bude po dokončení tvořit trvalou součást domu žalobkyně, proto použití § 1023 odst. 1 o. z. nevylučuje. Takový výklad odpovídá rovněž judikatuře Orgán veřejné moci, podle níž může § 1023 odst. 1 o. z. dopadat i na části stavby vyčnívající do prostoru nad sousedním pozemkem, včetně zateplení. Výchozí zákaz zřizovat bez právního důvodu části stavby zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem je právě tímto ustanovením za splnění zákonných podmínek modifikován. Dle usnesení Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, ze dne datum ustanovení § 1023 odst. 1 o. z. dopadá na případy užívání cizího prostoru tam, kde pro takové užívání neexistuje jiný právní důvod. Tam, kde právní titul pro užívání sousedního pozemku existuje, řídí se užívání tímto právním titulem – např. služebností. Ust. § 1023 o. z. může dopadat na do prostoru vyčnívající balkony či okna ze staveb postavených na sousedním pozemku. I když zřizovat části stavby (např. zateplení zdi, balkony apod.) zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu není přípustné, neboť pak jde o neoprávněný zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku, je toto výchozí pravidlo modifikováno právě ustanovením § 1023 odst. 1 o. z.

17. V řízení bylo znaleckým posudkem z oboru geodézie a kartografie a výslechem znalce tituly před jménem jméno FO spolehlivě zjištěno, že rodinný dům žalobkyně se nenachází na pozemku žalovaného. Vnější strana obvodové zdi domu při pozemku žalovaného určuje v terénu hranici mezi pozemkem parc. č. hodnota a pozemkem parc. č. hodnota. Zamýšlené zateplení o tloušťce 18 cm tedy bude umístěno v prostoru nad pozemkem žalovaného. Současně však znalec zjistil, že vzdálenost mezi obvodovou zdí domu a vnější hranou paty zdiva opěrné zdi činí 0,51 až 0,76 m. Zateplení o tloušťce 0,18 m proto nepřesáhne vnější rozsah této stávající konstrukce.

18. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně pouze potud, pokud jeho odůvodnění může vyznívat tak, že provedením zateplení vůbec nedojde k zásahu do vlastnického práva žalovaného. K takovému zásahu dojde, neboť zateplení bude trvale užívat prostor nad pozemkem žalovaného. Existence a prostorový rozsah paty opěrné zdi však mají význam pro posouzení skutečné intenzity tohoto nového zásahu. Zateplení nebude zasahovat do prostoru, který by se nacházel mimo dosavadní půdorysný rozsah konstrukce u paty domu. To podstatně omezuje jeho praktický dopad na způsob, jakým může žalovaný dotčenou část svého pozemku užívat. Pro rozhodnutí přitom není nezbytné jako předběžnou otázku určit vlastnictví paty opěrné zdi ani právní titul jejího umístění. Soud z její existence nedovozuje oprávnění žalobkyně rozšířit svou stavbu na cizí pozemek. Pata zdiva je zohledněna jako existující prostorová a terénní skutečnost, která je podstatná pro hodnocení intenzity omezení žalovaného. Právním důvodem povinnosti strpět zamýšlené zateplení není existence opěrné zdi, nýbrž splnění podmínek § 1023 odst. 1 o. z.

19. Důležitý důvod pro užívání prostoru nad pozemkem žalovaného nespočívá pouze v obecném zájmu žalobkyně na úspoře nákladů na vytápění ani jen ve zvýšení jejího komfortu. V projednávané věci má konkrétní stavebně-technický základ. Zateplení bylo podle projektové dokumentace navrženo jako ucelený kontaktní zateplovací systém obvodového pláště domu. Bylo již provedeno na třech stranách domu a nedokončena zůstala pouze stěna přiléhající k pozemku žalovaného. Podle odborných vyjádření provedených k důkazu vede ponechání systému v nedokončeném stavu k působení UV záření a vlhkosti na odkryté části izolačního materiálu, k riziku zatékání do souvrství, k degradaci již provedených částí systému, k tepelným mostům a ke zvýšenému riziku vlhnutí zdiva a vzniku plísní. Severní stěna domu je navíc nejvíce ochlazovanou částí jeho obvodového pláště. Důležitý důvod tedy spočívá v potřebě řádně dokončit již rozpracovaný jednotný stavební systém, zabránit jeho degradaci a zajistit funkční a technicky vyhovující obvodový plášť domu. Snížení energetické náročnosti stavby je dalším, nikoli však jediným důvodem. Není proto rozhodující námitka žalovaného, že dům existoval po řadu let bez zateplení. Rozhodný není původní stav nezatepleného domu, nýbrž současný stav, kdy bylo zateplení tří stěn provedeno a systém zůstal na styku s nezateplenou stěnou neuzavřen.

20. Odvolací soud nepřehlédl rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, které se rovněž týkalo zateplení zasahujícího nad sousední pozemek. Z něj však neplyne obecný zákaz takovému návrhu vyhovět. Potvrzuje naopak, že vedle důležitého důvodu na straně vlastníka stavby je vždy nezbytné individuálně posoudit, zda soused má konkrétní rozumný důvod zásahu bránit. Výsledek závisí na poměrech konkrétní věci a na skutečném dopadu zamýšleného přesahu na sousední pozemek.

21. Odvolací soud respektuje, že již samotná ochrana vlastnictví je legitimním východiskem obrany žalovaného. Podmínku § 1023 odst. 1 o. z., podle níž vlastník nemůže mít rozumný důvod užívání prostoru bránit, však nelze vykládat tak, že takovým důvodem je bez dalšího každý nesouhlas vlastníka s jakýmkoli zásahem. Jinak by zákonem výslovně založená povinnost strpět užívání prostoru nad pozemkem nemohla být prakticky nikdy uplatněna. Rozumný důvod musí mít konkrétní vztah ke způsobu, rozsahu a následkům zamýšleného užívání prostoru. Může jít například o skutečné omezení dosavadního nebo rozumně předpokládaného budoucího užívání pozemku, o zásah do přístupu, bezpečnosti, údržby, soukromí či hodnoty nemovitosti. Takový konkrétní následek však v projednávané věci zjištěn nebyl. Zateplení zasáhne nad pozemek žalovaného pouze do vzdálenosti 18 cm od líce hraniční zdi a v délce vymezené dotčenou stěnou domu. Bude se nacházet uvnitř prostorového rozsahu stávající paty zdiva, která od obvodové zdi dosahuje do vzdálenosti 0,51 až 0,76 m. Provedení zateplení proto žalovanému neodejme reálně využitelný prostor nad tou částí pozemku, kterou by mohl při zachování stávajícího terénního a stavebního uspořádání samostatně užívat.

22. Žalovaným zmiňované spory týkající se změny schodiště, terasy a okna se netýkají zamýšleného rozsahu zateplení. Nemohou proto samy o sobě představovat rozumný důvod pro odmítnutí užívání prostoru podle § 1023 odst. 1 o. z. Totéž platí o konfliktech mezi účastníky či jejich rodinnými příslušníky. Tyto okolnosti mohou vysvětlovat narušení jejich vztahů, nemění však objektivní stavebně-technické poměry a intenzitu posuzovaného zásahu.

23. Původní souhlas žalovaného se stavebním záměrem odvolací soud nepovažuje za samostatný právní titul k trvalému užívání prostoru nad jeho pozemkem. Pro rozhodnutí není podstatné ani to, zda žalovaný mohl svůj dřívější souhlas později odvolat. Význam tohoto souhlasu je pouze podpůrný. Dokládá, že zateplení o parametru 180 mm bylo součástí projektové dokumentace, s níž byl žalovaný seznámen, a že jeho tehdejší postoj nebyl založen na tvrzení o konkrétní technické, bezpečnostní nebo užívací újmě způsobené samotným zateplením. Rozhodnutí však nestojí na tomto souhlasu, nýbrž na zákonných podmínkách § 1023 odst. 1 o. z. Námitka, že žalobkyně měla zvolit vnitřní zateplení, nevede k jinému výsledku. V řízení nebylo tvrzeno ani odborně doloženo, že vnitřní zateplení představuje v daných podmínkách rovnocennou technickou variantu, která by umožnila dokončit stávající kontaktní zateplovací systém a současně odstranit rizika vyvolaná jeho nynější neuzavřeností. Vnitřní zateplení navíc není pouhou odlišnou metodou provedení téhož vnějšího systému. Nadto již tři stěny domu byly zatepleny rovněž zevně. Jde o jiný technický zásah s odlišnými stavebně-fyzikálními vlastnostmi a možnými dopady na kondenzaci vodních par, tepelné mosty a vnitřní užitnou plochu. Pouhá obecná možnost existence takové technologie neprokazuje, že účelu sledovaného žalobou lze v poměrech právě tohoto domu účinně a přiměřeně dosáhnout bez užití pozemku a prostoru nad pozemkem žalovaného.

24. Je-li žalobkyně oprávněna za podmínek § 1023 odst. 1 o. z. dokončit vnější zateplení, musí jí být současně umožněno provést práce, bez nichž toto právo nelze realizovat. Vzhledem k tomu, že vnější líc stěny domu určuje hranici pozemků, nelze práce na jejím vnějším povrchu provést z pozemku žalobkyně. Umístění lešení, materiálu a pohyb pracovníků na sousedním pozemku jsou proto objektivně nezbytné. Rozsah uložené povinnosti je přiměřeně omezen. Užití pozemku parc. č. hodnota je dovoleno pouze v pásu do vzdálenosti 1,5 m od stěny domu, pouze po dobu pěti po sobě jdoucích pracovních dnů, v přesně vymezeném časovém rozmezí, po předchozí výzvě zaslané nejméně deset dnů předem a za náhradu 1 000 Kč. Výrok tak omezuje zásah časově, prostorově i účelově. Ani po zvážení § 1022 odst. 2 o. z. odvolací soud neshledal, že by zájem žalovaného na nerušeném užívání pozemku převážil nad zájmem žalobkyně na dokončení prací. Omezení žalovaného potrvá pět pracovních dnů a dotkne se úzkého pásu bezprostředně přiléhajícího ke stěně domu a patě zdiva. Naproti tomu neprovedení prací ponechá obvodový plášť domu v nedokončeném stavu a podle provedených odborných vyjádření může vést k další degradaci zateplovacího systému a stavebních konstrukcí. Dočasné omezení žalovaného je proto ve vztahu k významu a naléhavosti prací přiměřené. Povinnost umožnit vstup na pozemky parc. č. hodnota, parc. č. hodnota a parc. č. hodnota je ve výroku vázána výlučně na účel provedení konkrétně vymezených prací. Samotné lešení a materiál mohou být umístěny pouze na pozemku parc. č. hodnota. Ostatní pozemky jsou dotčeny jen v rozsahu nezbytného přístupu k místu prací. Výrok tedy nezakládá obecné ani samostatné oprávnění žalobkyně tyto pozemky užívat.

25. Námitka nevykonatelnosti výroku není důvodná. Je pravda, že přesnějším technickým výrazem by byla „tloušťka či hloubka zateplení“ namísto „šířky zateplení“. Z kontextu výroku, žalobního návrhu, projektové dokumentace, tvrzení účastníků i provedeného dokazování však nevzniká rozumná pochybnost, že údaj 18 cm vyjadřuje maximální rozměr zateplovacího systému ve směru kolmém od stávajícího líce obvodové zdi do prostoru nad pozemkem žalovaného. Projektová dokumentace pracuje se zateplením 180 mm, a právě zásah v tomto rozsahu byl předmětem řízení. Ani použití pojmu „fasáda“ nezpůsobuje neurčitost výroku. V souvislosti s uloženou povinností jde zjevně o dokončení povrchových vrstev na předmětné zateplované stěně domu, nikoli o neurčitý soubor dalších stavebních zásahů. Rozsah prací je dále omezen jejich účelem, dotčenou stavbou, tloušťkou zateplení, místem provedení a časovými podmínkami.

26. Nárok žalobkyně není v rozporu s § 6 odst. 2 ani § 8 o. z. Skutečnost, že žalobkyně provedla jiné stavební úpravy odchylně od původního záměru, může být významná ve stavebním řízení, nevede však sama o sobě k odepření sousedského práva vztahujícího se k zateplení, které bylo součástí původní projektové dokumentace a jehož parametry se těmito změnami nezměnily. Sankcionovat žalobkyni v tomto řízení za jiné stavební změny tím, že jí nebude umožněno technicky dokončit zateplovací systém, by postrádalo věcnou souvislost s posuzovaným nárokem. Ani tvrzené konflikty mezi účastníky a jednání manžela žalobkyně vůči žalovanému nemají takovou souvislost s uplatněným právem, aby činily požadavek žalobkyně rozporným s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy nelze založit pouze na celkově narušených osobních vztazích, jestliže obsah, rozsah a způsob výkonu konkrétního práva zůstávají přiměřené.

27. Odvolací soud tak uzavírá, že odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g) o. s. ř naplněny nejsou. Skutkové i právní posouzení věci tak, jak jej soud prvního stupně učinil je správné. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

28. Ohledně výroku o nákladech řízení však odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak bude uvedeno níže. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni jejich náhradu. Východisko založené na procesním úspěchu žalobkyně je správné. Odvolací soud však po zvážení všech konkrétních okolností věci dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro výjimečný postup podle § 150 o. s. ř.

29. Podle § 150 o. s. ř. nemusí soud výjimečně přiznat náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele.

30. Toto ustanovení neslouží k volnému nahrazování zásady úspěchu ve věci neurčitou úvahou o spravedlnosti. Jeho použití musí být založeno na konkrétních okolnostech, pro které by v dané věci bylo nespravedlivé uložit neúspěšnému účastníkovi plnou náhradu nákladů, přičemž lze zároveň spravedlivě požadovat po úspěšném účastníkovi, aby své náklady nesl sám. Významné mohou být zejména okolnosti vzniku sporu, povaha uplatněného nároku a procesní postoj účastníků.

31. Při jednání před odvolacím soudem dne datum byli účastníci vyzváni, aby se vyjádřili k případnému postupu podle ustanovení § 150 o. s. ř. Žalobkyně sdělila, že s tímto postupem nesouhlasí, poukázala na negativní vztahy mezi sousedy, tj. žalobkyní a žalovaným s tím, že je to právě žalovaný, kdo rozpory mezi účastníky rozdmýchává. Žalovaný naopak uvedl, že již sám chtěl postup dle ust. § 150 o. s. ř. navrhnout s tím, že přiznání náhrady nákladů řízení straně žalující je v rozporu s dobrými mravy.

32. Odvolací soud k uvedenému uvádí, že se žalobkyně nedomáhala ochrany proti svévolnému zásahu žalovaného do jejího vlastnictví ani splnění povinnosti, kterou by žalovaný dříve smluvně převzal. Domáhala se založení zákonné povinnosti žalovaného strpět omezení jeho vlastnického práva ve prospěch její nemovitosti. Žalovanému bylo přitom uloženo nejen krátkodobě umožnit vstup a užití pozemku, ale také trvale strpět umístění části zateplení v prostoru nad svým pozemkem. Jde o zákonnou výjimku ze zásady, že vlastník může jiné osoby ze svého vlastnictví vyloučit. Samotné vyhovění žalobě proto neznamená, že obrana žalovaného byla od počátku zjevně bezdůvodná nebo že žalovaný porušoval jednoznačnou povinnost, o jejíž existenci nemohla být rozumná pochybnost. Nadto podstatná námitka žalovaného, že zamýšlené zateplení zasáhne do jeho vlastnické sféry, se ukázala jako skutkově správná. Ve věci bylo nutné posoudit, zda je žalovaný přes existenci tohoto zásahu povinen jej podle § 1023 odst. 1 o. z. strpět. Závěr závisel na poměření důležitého důvodu na straně žalobkyně s konkrétní intenzitou omezení žalovaného. Šlo o právní otázku, jejíž řešení nebylo vzhledem k trvalé povaze přesahu a okolnostem konkrétních sousedních nemovitostí samozřejmé. Procesní obranu žalovaného proto nelze označit za svévolnou, šikanózní nebo vedenou bez racionálního podkladu. Na tom nic nemění, že některé jeho dílčí námitky byly nedůvodné nebo se vztahovaly k jiným stavebním úpravám.

33. Pro rozhodnutí bylo nezbytné odborně objasnit průběh hranice, polohu obvodové zdi domu, umístění paty zdiva a skutečný prostorový rozsah zamýšleného přesahu. Teprve znalecký posudek a výslech znalce poskytly spolehlivý podklad pro závěr, že dům žalobkyně na pozemku žalovaného nestojí, že zateplení bude nad jeho pozemkem a že jeho tloušťka nepřesáhne půdorysný rozsah paty opěrné zdi.

34. Odvolací soud zohlednil rovněž to, že žalobkyně provedla oproti původnímu záměru změny schodiště, terasy a okna bez předchozího odpovídajícího veřejnoprávního povolení, v důsledku čehož bylo zahájeno řízení o odstranění stavby a poté řízení o jejím dodatečném povolení. Tyto změny se sice přímo netýkaly zateplení a nezbavují žalobkyni práva podle § 1023 odst. 1 o. z., objektivně však přispěly k narušení důvěry mezi účastníky a k vyhrocení jejich sousedského vztahu. Odvolací soud proto nepovažuje za přiměřené hodnotit změnu postoje žalovaného výlučně jako účelovou obstrukci bez jakéhokoli podkladu. Žalobkyně sice byla v tomto řízení úspěšná, sama však svým postupem při provádění jiných částí stavebního záměru přispěla k vytvoření konfliktní situace, v níž žalovaný odmítl poskytnout další součinnost. Tato skutečnost nezbavuje žalovaného hmotněprávní povinnosti strpět zateplení, je však relevantní při úvaze, zda má nést veškeré náklady následného sporu.

35. Plné přenesení nákladů znaleckého dokazování a právního zastoupení žalobkyně na žalovaného by za těchto okolností vedlo k nepřiměřeně tvrdému výsledku. Žalovaný by vedle povinnosti strpět dočasné užití pozemku a trvalý přesah zateplení nesl také veškeré náklady řízení, v němž byla existence a intenzita zásahu do jeho vlastnictví objektivně sporná a musela být vyjasněna znaleckým dokazováním. Na druhé straně lze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby náklady vynaložené na získání oprávnění dokončit vlastní stavební záměr nesla sama. Jde o náklady související s dosažením užitku pro její nemovitost a s prosazením výjimečného zákonného omezení sousedova vlastnictví.

36. Po zvážení všech těchto skutečností odvolací soud dospěl k závěru, že jde o výjimečný případ, v němž jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 o. s. ř. Je proto spravedlivé, aby každý z účastníků nesl náklady řízení před soudem prvního stupně ze svého, když nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalobkyni se jejích majetkových poměrů výrazněji nedotkne za stavu, kdy tato sama při odvolacím jednání připustila, že majetkové poměry účastníků jsou v zásadě stejné.

37. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Vzhledem k tomuto závěru se odvolací soud již nezabýval jednotlivými námitkami účastníků týkajícími se počtu úkonů právní služby a výpočtu odměny za zastoupení, neboť jejich posouzení by nemohlo mít vliv na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

38. Důvody hodné zvláštního zřetele se uplatní také při rozhodování o nákladech odvolacího řízení, a proto s přihlédnutím k povaze sousedského sporu, k legitimní ochraně vlastnického práva žalovaného a k výsledku odvolacího řízení odvolací soud rozhodl, že žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nenáleží. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.