62 Co 213/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby zastoupená jméno zástupce zainteresované osoby sídlem adresa zástupce zainteresované osoby proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby o vyloučení věci z exekuce k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 4. 2024, č. j. 30 C 183/2023-108,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 4 039 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , a to do tří dnů od jeho právní moci.

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl, že je z exekuce vedené u , Orgán veřejné moci, , soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , pod spisovou značkou , spisová značka, , vyloučeno osobní vozidlo značky , podezřelý výraz, , registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, (výrok I.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení osobního vozidla značky , podezřelý výraz, , registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, (dále jen „vozidlo“) z exekuce. Soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , , Orgán veřejné moci, vydal v rámci exekuce vedené pod sp. zn. , spisová značka, proti povinnému , jméno FO, exekuční příkaz prodejem movitých věcí č. j. , spisová značka, a v rámci této exekuce provedl soupis movitých věcí, mimo jiné předmětného vozidla. O soupisu movitých věcí se žalobkyně dozvěděla dne 12. 6. 2023. Dne 12. 7. 2023 žalobkyně doručila soudnímu exekutorovi návrh na vyškrtnutí vozidla ze soupisu movitých věcí, neboť nikdy nebylo ve vlastnictví povinného , jméno FO, . Usnesením ze dne 13. 07. 2023 č.j. , spisová značka, exekutor tento návrh zamítl. Dále žalobkyně uvedla, že se stala vlastníkem vozidla na základě kupní smlouvy ze dne 14. 1. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, a byla zapsána jako vlastník v evidenci vozidel. Téhož dne 14. 1. 2022 byla mezi žalobkyní, společností , právnická osoba, a povinným uzavřena také dohoda o narovnání, v níž společnost , právnická osoba, a povinný uvedli na pravou míru nesrovnalost v evidenci motorových vozidel a shodně potvrdili, že společnost , právnická osoba, nikdy nepřevedla vlastnické právo k předmětnému vozidlu na povinného, ale jednalo se jen o administrativní pochybení.

3. Žalovaný naopak tvrdil, že dle zjištění soudního exekutora se povinný , jméno FO, zdržoval na adrese žalobkyně. Dle zápisu v registru vozidel se , jméno FO, stal dne 4. 4. 2019 vlastníkem předmětného vozidla a tato skutečnost byla zapsána v příslušném registru i do velkého technického průkazu a osvědčení o registraci vozidla. Následně , jméno FO, dne 23. 3. 2022 převedl vozidlo na svou známou , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Po těchto zjištěních soudní exekutor postupoval v souladu s exekučním řádem a dovolal se neplatnosti právního jednání mezi žalobkyní a povinným. Dále se i soudní exekutor dovolal neplatnosti dohody o narovnání uzavřené mezi společností , právnická osoba, , , jméno FO, a žalobkyní. Převod vozidla povinným na , Jméno zainteresované osoby 0/0, je neplatným právním úkonem.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů vzal za zjištěné, že soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , , Orgán veřejné moci, vede exekuci ve věci oprávněného , Jméno zainteresované osoby 1/0, proti povinnému , jméno FO, na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. , spisová značka, , ze dne 4. 4. 2012 podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2011, č.j. 38 C 119/2011-19, k uspokojení pohledávky oprávněného , Jméno zainteresované osoby 1/0, ve výši 200 000 Kč exekucí na majetek povinného , jméno FO, .

5. Mezi společností , Orgán veřejné moci, a , jméno FO, byla uzavřena dne 6. 4. 2019 smlouva o nájmu motorového vozidla s následnou koupí, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo s dobou nájmu od 6. 4. 2019 do 6. 4. 2023. Dne 4. 4. 2019 byl proveden záznam ve velkém technickém průkazu vozidla s tím, že z vlastníka společnosti , právnická osoba, se vlastníkem stává , jméno FO, . Od 23. 3. 2022 je osobní vozidlo evidované na vlastníka a provozovatele , Jméno zainteresované osoby 0/0, , kdy toho dne došlo k přepisu tohoto vozidla a o změnu požádal prodávající pan , jméno FO, , tak kupující paní , jméno FO, . K přepisu byl doložen velký technický průkaz číslo , hodnota, , který je aktuální. Tyto údaje byly zaznamenány i do velkého technického průkazu osobního vozidla. Vozidlo je pojištěno, smlouvu sjednala žalobkyně, a to od 2. 3. 2022. V období od 23. 8. 2019 do 12. 6. 2020 bylo vozidlo pojištěno u společnosti , právnická osoba, . Pojistníkem a držitelem vozidla byl pan , jméno FO, , vlastníkem vozidla byla společnost , právnická osoba, Pojištění zaniklo z důvodu neuhrazení následného pojištění. V období od 11. 1. 2019 do 18. 10. 2019 bylo vozidlo pojištěno u , právnická osoba, , pojistníkem byla společnost , právnická osoba, , vlastníkem a držitelem byla společnost , právnická osoba, Mezi společností , právnická osoba, jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující byla uzavřena dne 14. 1. 2022 kupní smlouva na předmětné vozidlo za částku 246 041 Kč, včetně DPH, kterou žalobkyně uhradila dne 6. 1. 2022. Nyní je podle výpisu z registru vozidel jako vlastník osobního vozidla vedena žalobkyně. Společnost , právnická osoba, na , Orgán veřejné moci, , učinila oznámení o podezření ze spáchání trestného činu dopisem ze dne 31. 8. 2021 povinného s tím, že tento je podezřelý z neoprávněného užívání předmětného vozidla, které nájemci nevrátil a přestal platit nájemné. Trestní oznámení , Orgán veřejné moci, odložila s tím, že ze zprávy společnosti , Orgán veřejné moci, vyplývá, že došlo k uhrazení požadované částky a vozidlo bylo odkoupeno a společnost netrvá na prošetřování této záležitosti. Mezi společností , Orgán veřejné moci, . a , jméno FO, a žalobkyní byla uzavřena dohoda o narovnání ze dne 14. 1. 2022, ve které pan , jméno FO, , společnost , právnická osoba, shodně prohlásili a stvrdili, že společnost , právnická osoba, nikdy nepřevedla vlastnické právo k vozidlu na pana , jméno FO, a pan , jméno FO, nikdy nebyl vlastníkem vozidla. Zápis pana , jméno FO, , Anonymizováno, jako vlastníka vozidla v registru vozidel je pouze důsledkem administrativního pochybení. , jméno FO, projevila zprostředkovaně přes pana , jméno FO, zájem o koupi vozidla. Soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, provedl soupis movitých věcí dne 9. 6. 2023 a sepsanou movitou věcí bylo i předmětné vozidlo. Dne 9. 6. 2023 soudní exekutor vyrozuměl žalobkyni o vznesené námitce neplatnosti právního jednání, kdy mělo dojít k porušení generálního inhibitoria, neboť pan , jméno FO, , jako povinný nemohl v souladu s § 44a odst. 1 ex. ř. v okamžiku právního jednání nakládat se svým majetkem. Žalobkyně dne 11. 7. 2023 učinila návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu exekuce. Usnesením soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. , spisová značka, ze dne 13. 7. 2023 byl návrh žalobkyně na vyškrtnutí vozidla ze soupisu movitých věcí zamítnut. Doklady týkající se nájemní smlouvy k tomuto vozidlu soudní exekutor obdržel, až když bylo rozhodnuto o návrhu na vyškrtnutí věci z exekuce. Soudní exekutor má za to, že se jedná o nedovolené nakládání s majetkovým právem.

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § 267 zákona č, 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uzavřel, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že , jméno FO, nikdy nebyl vlastníkem předmětného osobního vozidla, byl jen nájemcem tohoto vozidla, které si pronajal od společnosti , právnická osoba, Společnost , právnická osoba, se k vozidlu do doby jeho prodeje žalobkyni chovala vždy jako ke svému vlastnictví. Byla uzavřena nájemní smlouva na vozidlo, bylo hrazeno pravidelné nájemné za vozidlo a společnost byla vedena jako vlastník i u pojistných smluv k tomuto vozidlu. Povinný , jméno FO, věděl, že nemůže být vlastníkem tohoto vozidla s ohledem na uzavřenou nájemní smlouvu a též plnou moc udělenou společnosti , právnická osoba, v březnu roku 2019, kdy měl být zapsán do velkého technického průkazu jako provozovatel vozidla, nikoliv vlastník. Společnost , právnická osoba, podala trestní oznámení na , jméno FO, pro neplnění povinností z nájemní smlouvy a nevrácení vozidla. Společnost , právnická osoba, jako vlastník prodala předmětné vozidlo na základě kupní smlouvy v roce 2022 žalobkyni. Vlastníkem vozidla je nyní žalobkyně. Zápis v registru vozidel neprokazuje vlastnictví k tomuto vozidlu. S ohledem na výše uvedené soud I. stupně došel k závěru, že jsou dány důvody pro vyloučení předmětného osobního vozidla z exekuce.

7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil podle § 150 o. s. ř., kdy uvedl, že žalobkyně byla sice ve věci úspěšná, nicméně , jméno FO, se k vozidlu choval jako k vlastnímu, a i jako vlastník byl zapsán v registru vozidel a ve velkém technickém průkazu. Teprve rozsáhlé dokazování při soudním řízení rozklíčovalo vlastnictví k tomuto vozidlu a soud I. stupně tak došel k závěru, že žalovaný vznik nákladů řízení žalobkyni nezavinil.

8. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný.

9. Žalovaný napadl odvoláním ze dne 21. 5. 2024, doplněné podáním ze dne 10. 6. 2024 rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně dostatečně nezohlednil výpověď exekutorského koncipienta , tituly před jménem, , jméno FO, , který sdělil, že dohoda o narovnání, je dle jeho názoru nakládáním s majetkovým právem, které povinnému svědčilo na základě smlouvy o nájmu vozidla. Dále soud I. stupně nesprávně vyložil důkaz součinnosti poskytnuté , právnická osoba, , kdy povinný uvedl adresu žalobkyně jako svou korespondenční adresu pro doručování písemností, což svědčí o užší vazbě mezi povinným a žalobkyní, než o pouhé známosti těchto osob. Žalovaný setrval na svém stanovisku, že povinný nebyl oprávněn uzavřít dohodu o narovnání. Tímto jednáním se pouze snažil zatajit svůj majetek a vyhnout se tak dalšímu exekučnímu postihu. Uzavřením této dohody povinný porušil generální inhibitorium. Dále zdůraznil, že žalobkyně ochránila povinného uzavřením dohody o narovnání nejen před postihem exekučním, ale i trestním.

10. Závěrem žalovaný žádal odvolací soud, aby napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá nebo aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil jej tomuto soudu k dalšímu řízení a zároveň přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalobkyně se k podanému odvolání žalovaného nevyjádřila.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc správně posoudil i po stránce právní. Soud I. stupně své skutkové závěry srozumitelně a přesvědčivě vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku, náležitým způsobem se vyrovnal s námitkami účastníků, které uplatnili v průběhu řízení, když rovněž bezchybně vyložil, které skutečnosti má a které nemá za prokázány a proč.

14. Účelem excindační (vylučovací) žaloby je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden, a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). Prostřednictvím řízení o vyloučení věcí z exekuce (excindační žaloba) jsou aktivně věcně legitimovány třetí osoby, tj. osoby, které zásadně nejsou účastníky exekučního řízení a jejichž věci, majetková práva nebo jiné majetkové hodnoty byly postiženy nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv mají k postiženým majetkovým hodnotám hmotněprávní vztah, který výkon rozhodnutí nepřipouští. Pasivně legitimovaným (žalovaným) je v tomto řízení oprávněný, tedy ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce, eventuálně další oprávněný, tzn., ten, jehož návrh se považuje za přistoupení k řízení (viz Drápal, Bureš, a kol., Občanský soudní řád I., II. Komentář, l. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2220).

15. Odvolací soud k tomu konstatuje, že žalobkyně, jako osoba odlišná od oprávněného i povinného, která zároveň není manželkou povinného byla ve věci správně osobou aktivně legitimovanou k podání tzv. excindační žaloby. Rovněž pasivní legitimace byla v řízení splněna, když na straně žalované je žalován oprávněný. Za této situace pak bylo pouze na posouzení soudu I. stupně, zda předmětné vozidlo, které exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, sepsal soupisem ze dne 9. 6. 2023, je ve vlastnictví žalobkyně či nikoliv, tj. zda má k předmětnému vozidlu žalobkyně právo, které nepřipouští exekuci. Řízení před soudem I. stupně záviselo tedy výhradně na zjištění skutkového stavu věci. K tomu, jak již bylo shora uvedeno, odvolací soud uvádí, že v otázce zjištěného skutkového stavu věci, nelze soudu I. stupně ničeho vytknout.

16. Soud I. stupně správně zjistil, že povinný , jméno FO, byl na základě smlouvy o nájmu motorového vozidla s následnou koupí ze dne 6. 4. 2019 nájemcem předmětného vozidla, a nikoliv jeho vlastníkem. Pronajímatelem vozidla byla dle zmíněné nájemní smlouvy společnost , právnická osoba, Nájem byl dle bodu 7. 1. této smlouvy sjednán na dobu určitou od 6. 4. 2019 do 6. 4. 2023. Dle bodu 4. 1. smlouvy pak bylo vozidlo po dobu trvání nájemní smlouvy ve výlučném vlastnictví pronajímatele.

17. Správně bylo soudem I. stupně zjištěno, že společnost , právnická osoba, se vždy k předmětnému vozidlu chovala jako vlastník a pronajímatel. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že dne 11. 8. 2021 odstoupila od nájemní smlouvy uzavřené s povinným , jméno FO, pro neplacení nájemného a následně na povinného , jméno FO, podala dne 31. 8. 2021 trestní oznámení, když tento bez právního důvodu stále užíval předmětné vozidlo a nehradil nájemné. Rovněž z pojistných smluv na předmětné vozidlo vyplývá, že ačkoliv byl jako pojistník uveden povinný , jméno FO, , jako vlastní byla uvedena společnost , právnická osoba, Vzhledem k tomu, že povinný , jméno FO, byl pouze nájemcem předmětného vozidla, byla společnost , právnická osoba, až do 13. 1. 2022 vlastníkem tohoto vozidla. Následně společnost, Anonymizováno, , právnická osoba, dne 14. 1. 2022 uzavřela s žalobkyní kupní smlouvu, na základě, které se stala majitelkou předmětného vozidla žalobkyně. Toto je v registru vozidel uvedena jako vlastník vozidla dosud.

18. Na uvedeném nemůže nic změnit ani zápis povinného , jméno FO, v registru vozidel jako vlastníka předmětného vozidla. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5330/2015 registr silničních vozidel není veřejným seznamem. Registr vozidel má tedy pouze evidenční charakter. Nadto i sám , jméno FO, poté, co uzavřel se společností , právnická osoba, nájemní smlouvu, udělil této společnosti plnou moc, aby byl zapsán do velkého technického průkazu jako provozovatel vozidla, nikoliv jeho vlastník. Ze všech provedených důkazů před soudem I. stupně vyplynulo, že povinný , jméno FO, nebyl nikdy vlastníkem vozidla a nikdy tedy nemohl porušit účinky generálního inhibitoria.

19. Vzhledem k tomu, že povinný , jméno FO, nikdy nebyl vlastníkem vozidla, jsou nedůvodné námitky žalovaného, že mezi žalobkyní a povinným , jméno FO, je vazba, neboť povinný nikdy nemohl převést vlastnické právo na žalobkyni. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlu na základě kupní smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, Stejně tak nedůvodné jsou námitky žalovaného ohledně nezohlednění výpovědi exekutorského koncipienta , tituly před jménem, , jméno FO, , který tvrdil, že dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobkyní, povinným , jméno FO, a společností , právnická osoba, je neplatná, když tato dohoda nemá na posouzení věci žádný vliv.

20. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tak naplněn není. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výroku ad I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

21. Odvolací soud pouze modifikoval výrok o nákladech řízení, kdy jej uvedl ve správném znění. Náklady řízení u tzv. excindační (vylučovací) žaloby se věnoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 292/07 ze dne 9. 6. 2009. Ústavní soud na jednu stranu akcentoval, že je obecně nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná. Na druhé straně ovšem zdůraznil nutnost zohlednit konkrétní okolnosti případu a mezi nimi především chování oprávněného a jeho postoj k požadavku žalobce, neboť je to právě oprávněný, komu je ve smyslu platné právní úpravy dána možnost, aby sledoval úkony pověřeného soudního exekutora a aby jeho případný "hraniční přístup korigoval". Stejně tak rozhodl Ústavní soud i v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2560/12. Soud I. stupně v rámci uvedeného nálezu zcela správně rozhodl o nákladech řízení dle ustanovení § 150 o. s. ř. a své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnil. Odvolací soud pak pouze korigoval výrok tohoto rozhodnutí, když tento v případě užití ustanovení § 150 o. s. ř. správně zní, že se náhrada nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyni nepřiznává.

22. O nákladech řízení před odvolacím soudem rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). V intencích shora uvedeného odvolací soud zohlednil celkové okolnosti případu a došel k závěru, že v případě odvolacího řízení už je na místě náklady řízení žalobkyni přiznat. Po rozhodnutí soudu I. stupně již žalovaný byl seznámen s okolnostmi případu, měl přístup ke všem důkazům a listinám založeným ve spise a mohl tedy sám vyhodnotit důvodnost či nedůvodnost nároku žalobkyně. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, sestávající z částky 1 500 Kč za jednání před odvolacím soudem dne 4. 9. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., z náhrady za promeškaný čas v souvislosti s cestou k ústnímu jednání v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. (dle internetových stránek www.mapy.cz trvá jedna cesta z , adresa, a zpět 4 hodiny), tedy 8 půlhodin, nicméně žalobkyně žádala pouze 6 půlhodin, tak odvolací soud vyšel z vlastní jízdy právní zástupkyně žalobkyně. Dále byla žalobkyně přiznána náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. za cestu k ústnímu jednání , adresa, a zpět dne 4. 9. 2024, celkem 124 km, průměrná spotřeba vozidla tov. zn. , podezřelý výraz, , činí 5,1 l/100 km, cena pohonných hmot v roce 2024 činí 38,70 Kč/ 1 l nafty (stanovena dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad), náhrada za 1 km ve výši 5,60 Kč, tj. v celkové výši 938,68 Kč. a z náhrady za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kterou je advokát povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést. Celkové náklady žalobkyně činí částku 4 039 Kč.