62 CO 348/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Luďka Pilného a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o snížení výživného, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne datum zamítl žalobu ohledně požadavku žalobce na snížení výživného ve výši částka měsíčně, stanoveného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, s tím, že by se tato vyživovací povinnost snižovala s účinností od datum na částku částka měsíčně, kterou by otec byl povinen zasílat vždy do každého 15tého dne v měsíci předem, k rukám žalované (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů soudního řízení částku částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované příjmení jméno příjmení, advokátky (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal snížení výživného pro svou zletilou dceru s odůvodněním, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla schválena dohoda rodičů, na základě které bylo výživné, pro tehdy nezletilou žalovanou, naposledy stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, částkou částka měsíčně, počínaje dnem datum zvýšeno na částku částka měsíčně. Na straně žalobce došlo dle žalobce ke změně poměrů, neboť byl po dobu 4 měsíců bez práce, v země pracoval až od anonymizováno rok, proti žalobci byla rovněž vedena v země exekuce pro neplacení výživného ve výši přesahující částka, má vyživovací povinnost k dalším dvěma nezletilým dětem. Žalobce žalobou požádal, aby výživné bylo sníženo na částku částka měsíčně. Při posledním jednání soudu dne datum zástupce žalobce navrhl, aby soud výživné ve výši částka stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, snížil s účinností od datum na částku částka měsíčně.

3. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že žalobce neprokázal, že od posledního rozhodnutí soudu z anonymizováno rok došlo na jeho straně k zásadní změně poměrů, respektive, že by došlo k jakékoliv, byť i méně výrazné změně poměrů. Pokud byl žalobce v období 4 měsíců v roce rok bez práce, bylo dle soudu I. stupně prokázáno, že žalobce bral podporu v nezaměstnanosti ve výši 70% platu, a tato okolnost dle nalézacího soudu neznamená, že by bylo možné jen z tohoto důvodu a takovým způsobem žalobě vyhovět a snížit vyživovací povinnost žalobce vůči zletilé dceři. Exekuce byla proti žalobci vedena pro dlužné výživné ve výši přes částka. Dle soudu I. stupně by bylo absurdní, aby tato okolnost měla znamenat změnu poměrů u žalobce, aby mohl důvodně žádat snížení vyživovací povinnosti, neboť by se tak stalo na základě porušení povinnosti žalobce plnit svou vyživovací povinnost. Pokud žalobce poukazoval na své další dvě nezletilé děti, k těmto bylo přihlédnuto dle nalézacího soudu již při posledním rozhodování soudu v anonymizováno rok. Ani stěhování z země do země není dle soudu I. stupně žádnou změnou poměrů, když je zřejmé, že příjem žalobce se naopak navýšil. Rovněž tak neodůvodňuje dle soudu I. stupně snížení vyživovací povinnosti skutečnost, že manželka žalobce zatím nesehnala práci u orgánů Evropské unie, když není zřejmé, zda sháněla i jinou práci. Okolnost, že žalobce převedl v minulosti na matku žalované nemovitosti v země, které následně matka žalované zpeněžila, není dle nalézacího soudu rovněž nikterak novou okolností. Věk žalované nasvědčuje dle soudu I. stupně tomu, že má právo studovat na vysoké škole, přičemž nebylo tvrzeno a prokázáno, že by se studiem chtěla vyhýbat práci. V řízení bylo dle soudu I. stupně prokázáno, že žalovaná má závažné neurologické postižení, se kterým se dlouhodobě léčí, a tvrdí-li společně se svojí matkou, že finanční prostředky, kterými matka žalované disponuje, mohou žalované v budoucnu posloužit překonávat těžkosti, lze s tím dle nalézacího soudu souhlasit. Soud I. stupně odkázal na ust. § 915 odst. 1 o. z. a zdůraznil, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Žalovaná žijící v země v bytě o rozměrech 56 m2 se svojí matkou, která disponuje anonymizováno let starým vozidlem, přičemž je odkázána na výživné od matky a otce, nemá dle soudu I. stupně srovnatelnou životní úroveň s otcem, který žije v anonymizováno v pronajatém rodinném domku, koupil si dvě luxusní vozidla, pobírá v současné době částka měsíčně a disponuje akciemi, které mají hodnotu několika milionů korun. Dle soudu I. stupně tak nebyly prokázány skutečnosti pro snížení výše výživného při neprokázání změny poměrů žalobce od posledního rozhodnutí soudu v anonymizováno rok. Dle nalézacího soudu bylo naopak prokázáno, že ke změně poměrů došlo na straně žalované, neboť v roce rok bylo žalované 17 let a studovala střední školu, přičemž v současné době jde o 22letou studentku vysoké školy, jejíž výdaje se musely dle soudu objektivně zvýšit.

4. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou odůvodnil nalézací soud s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že žalovaná byla ve sporu úspěšná, a proto jí přiznal právo na náhradu nákladů ve výši částka sestávající z odměny advokáta ve výši částka za anonymizováno úkonů právní služby, 11 paušálních náhrad po částka a 21% DPH.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Uvedl, že se soud vůbec nezabýval zásadní námitkou žalobce, že v roce rok, kdy bylo rozhodováno o zvýšení výživného pro tehdy nezletilou žalovanou, došlo k dohodě o zvýšení výživného s tím, že žalobce bude hradit výživné ve výši částka a jeho tehdejší zaměstnavatel bude doplácet částka. V rozsudku to není explicitně uvedeno, ale soud dle žalobce konstatoval, že otec je povinen doplatit za 2 měsíce dluh ve výši částka, který byl odvozen od příspěvku zaměstnavatele, a nikoli částka, což by představovalo dluh za dva měsíce při výživném částka. Soud dle žalobce nebral do úvahy změnu poměrů na straně žalobce, ztrátu jeho zaměstnání a jeho manželky, náklady na stěhování do anonymizováno, náklady na pronájem bydlení, náklady na novou školu jeho dvou synů.

6. V doplnění odvolání žalobce uvedl, že s ohledem na vyjádření žalované není zřejmé, jaké jsou její odůvodněné potřeby. Soud nevzal dle žalobce v potaz, že manželka žalobce nemá povinnost pracovat. Dále není dle žalobce zřejmé, proč si žalovaná nepožádala o invalidní důchod. Skutečnost, že se tím soud nezabýval, mohla vést dle žalobce k chybnému rozhodnutí. Soud se dle žalobce rovněž nezabýval, zda by si žalovaná nemohla brigádně přivydělávat. Žalovaná je dle žalobce nadstandardně finančně zajištěná, když výživné od žalobce, příspěvek zaměstnavatele žalobce a příspěvek na studium od zaměstnavatele žalobce dává v souhrnu částku částka. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek, nově stanovil výživné pro žalovanou s účinností od datum na částku částka měsíčně a zrušil povinnost žalobce uhradit žalované náklady řízení.

7. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce a k doplnění odvolání uvedla, že má za to, že se soud I. stupně při rozhodování zabýval změnou poměrů na straně žalobce dostatečně. Jak vyplývá dle žalované z napadeného rozsudku, soud I. stupně se zabýval i údajnou dohodou mezi žalobcema matkou žalované, ke které mělo dojít v roce rok, jejímž předmětem mělo být zvýšení výživného na částka měsíčně, kdy žalobcem mělo být hrazeno údajně pouze částka měsíčně a částka částka měsíčně měla být hrazena jeho tehdejším zaměstnavatelem. Skutečnost, že by byla mezi žalobcem a matkou žalované uzavřena taková dohoda, nevyplývá dle žalované ze žádných důkazů ani ze samotného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí. Z odůvodnění rozsudku ani ze samotného výroku dle žalované nevyplývá, že by součástí výživného měla být sociální dávka poskytovaná zaměstnavatelem žalobce anebo že by se povinnost žalobce hradit výživné v předepsané výši ponižovala o částku hrazenou ze strany zaměstnavatele žalobce. Při výpočtu doplatku dlužného výživného za měsíce září a říjen rok došlo dle žalované ke zjevné početní chybě, když dlužné výživné bylo počítáno při soudním jednání. Žalovaná současně v tomto směru poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. číslo jednací, dle kterého nejsou rodinné dávky poskytované zaměstnavatelem součástí základního platu zaměstnance a nemohou být započteny k úhradě výživného. Příjem žalobce a jeho životní úroveň se dle žalované od posledního rozhodnutí soudu v roce rok zlepšily, když pracuje na vyšším pracovním postu s vyšším platem. Na straně žalované došlo ke zvýšení nákladů nejen v souvislosti s přestupem na vysokou školu. Žalovaná se ztotožnila s názorem soudu I. stupně, dle kterého není okolnost ztráty zaměstnání v období od června rok do anonymizováno rok natolik významná a dlouhodobá, aby byla důvodem pro snížení vyživovací povinnosti vůči žalované, a to v situaci, kdy mu byla vyplácena podpora ve výši 70% platu. V exekučním řízení se žalobce ocitl dle žalované z důvodu, že po dobu několika let nehradil žalované výživné vůbec, anebo jej hradil ve značně ponížené výši. Žalovaná dále souhlasila se závěry soudu I. stupně stran zaměstnání manželky žalobce. V neposlední řadě zdůraznila zásadu stejné životní úrovně rodičů a dětí podle § 915 odst. 1 o. z. Žalobce měl v řízení dle žalované prokázat, že zde jsou závažné důvody, pro které je nutné stanovené výživné ponížit. Žalobce však takové důvody dle žalované neprokázal. Ve vztahu k žádosti o přiznání invalidního důchodu žalovaná uvedla, že vyživovací povinnost předchází právu na dávky z nepojistných systémů, přičemž žalovaná není povinna o sociální dávky žádat. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdila žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž shledal odvolání žalobce nedůvodným.

9. K hodnocení důkazů uvádí odvolací soud následující. Soud I. stupně provedl všechny důkazy řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., řádně je zhodnotil podle zásad uvedených v ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané, učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

10. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem I. stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Protože hodnocení důkazů soudem I. stupně pravidla volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. respektuje, odvolací soud pro odlišné hodnocení (po zopakování či doplnění důkazního řízení podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř.) neshledal důvod.

11. Soud I. stupně se na základě zjištěného skutkového stavu správně zaměřil na posouzení, zda od posledního rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 v anonymizováno rok, kterým bylo dohodou rodičů zvýšeno výživné na tehdy nezletilou žalovanou na částku částka měsíčně, došlo k žalobcem tvrzené změně poměrů odůvodňující snížení výživného. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že žalobce, který byl v řízení stíhán nejen povinností tvrzení, ale i důkazním břemenem ke svým tvrzením, v řízení neprokázal, že by na jeho straně došlo od anonymizováno rok alespoň k méně významné změně poměrů mající vliv na výši výživného pro žalovanou. Krátkodobou absenci pracovního kontraktu žalobce v roce rok, kdy byl žalobce navíc v průběhu této doby pravidelným příjemcem částky odpovídající 70% jeho platu, nelze považovat za změnu poměrů, která by odůvodňovala trvalé snížení výživného, navíc zpětně od datum. Ačkoliv se v důsledku uzavření nového kontraktu žalobce přestěhoval z země do země, v důsledku čehož se zvýšily jeho životní náklady, a ačkoliv žalobci přibyla vyživovací povinnost k současné manželce, žalobci se rovněž, jak vyplynulo z provedeného dokazování, na základě nového kontraktu, dle kterého pracuje od anonymizováno rok, navýšil ne zcela nevýznamným způsobem i jeho příjem, přičemž jeho současná manželka sice nemá povinnost pracovat, nicméně soud I. stupně správně přihlížel i k tomu, zda je k výkonu práce způsobilá. Ve vztahu k manželce žalobce nelze navíc přehlédnout ani skutečnost, že tato pronajímá v země svůj byt za částku okolo částka měsíčně a disponuje tak minimálně s tímto příjmem. Sám žalobce také potvrdil, že v letech rok a rok, tedy v rozhodné době, za níž žádá o snížení výživného, zakoupil 2 nová luxusní vozidla, což rozhodně o zhoršení jeho majetkových poměrů nesvědčí.

12. Pokud žalobce namítal, že výživné ve výši částka bylo v roce rok koncipováno ze dvou složek, a to platby žalobce ve výši částka a platby zaměstnavatele žalobce ve výši částka, nelze takový závěr akceptovat, když tento nemá oporu v provedeném dokazování, ani v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a to včetně vyčíslení dlužného výživného. Žalovaná v tomto směru správně poukázala ve vyjádření k odvolání na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. číslo jednací, ve kterém dovolací soud ve věci účastníků řízení dospěl mimo jiné k závěru, že rodinné dávky nejsou součástí základního platu povinného, ale jedná se o dávky proplácené na žádost těm zaměstnancům, kteří mají nezaopatřené dítě, přičemž uvedené dávky nemohou být započteny k úhradě výživného stanoveného soudem. Dovolací soud se v uvedeném rozhodnutí ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že platbou příspěvků na výživné a na vzdělání oprávněné ze strany zaměstnavatelky povinného není plněna vyživovací povinnost povinnéhok oprávněné. Odvolací soud v této souvislosti doplňuje, že aktuální zaměstnavatel žalobce nemá vůči žalované žádnou povinnost k plnění, a to ani na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Záleží tedy výhradně na jeho vůli, případně současně na žádosti žalobce adresované svému zaměstnavateli, zda zaměstnavatel žalobce žalované nějaké plnění poskytne a v jaké výši. V případě, že by se tedy zaměstnavatel žalobce rozhodl žalované žádné plnění neposkytovat, žalovaná by nebyla oprávněna se vůči němu jakéhokoliv plnění domáhat. Dle stanoviska žalobce by tak byla žalovaná odkázána toliko na výživné ve výši částka, což by bylo zcela jednoznačně v rozporu s dohodou rodičů, která byla schválena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací.

13. Soud I. stupně se dle přesvědčení odvolacího soudu dostatečným způsobem zabýval i poměry žalované, jejím anonymizována dvě slova, jakož i jejím studiem, přičemž dospěl k závěru, že žalovaná nemá životní úroveň srovnatelnou se žalobcem. Nalézací soud současně shledal, že od posledního rozhodnutí v anonymizováno rok došlo ke změně poměrů na straně žalované, neboť se její výdaje musely v důsledku studia vysoké školy objektivně zvýšit (§ 915 odst. 1 o. z.).

14. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud uzavírá, že žalobcem uplatněné odvolací důvody dány nejsou. Proto napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku ad II. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou, který je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1o. s. ř., kdy úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši částka, které sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6. a § 8 odst. 1, 2 vyhláškyč. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši částka za dva úkony uvedené v § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu á částka (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání odvolacího soudu dne 16 11. 2022), z náhrady za 2 režijní paušály á částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za 21% DPH podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.