62 CO 397/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. René Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II/ potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III/ mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení žalované činí částka, jinak se potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV/ mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení státu činí částka, jinak se potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud zamítl žalobu co do zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrokem I/), dále uložil žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení a dále částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrokem II/), dále uložil žalobci v téže lhůtě povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení v poměrné výši 52,6 % částku částka k rukám zástupce žalované (výrokem III/) a naposledy rozhodl, že žalobce je povinen nahradit České republice na náhradě nákladů řízení v téže lhůtě částku ve výši částka (výrokem IV/).

2. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení dlužné odměny z dohody o provedení práce, která byla účastníky uzavřena dne datum a ukončena výpovědí žalované ze dne datum. Žalobce požadoval při sjednané odměně částka hrubého doplatek za měsíc únor 2018 s tím, že za 42 hodin práce mu náleží částka hrubého. Žalobce obdržel na odměně od žalované částka (čistého), rozdíl činí částka za předpokladu, že žalovanou přiznaná odměna v hrubém činí částka, avšak požaduje za měsíc únor toliko doplatek v částce částka. Dále žalobce požadoval doplatek za březen 2018 s tím, že za 145 hodin práce mu náleží částka hrubého. Žalobce obdržel na odměně od žalované částka (čistého), rozdíl činí částka za předpokladu, že žalovanou přiznaná odměna v hrubém činí částka, avšak požaduje za měsíc březen toliko doplatek v částce částka.

3. Žalovaná nesporovala sjednání dohody o provedení práce, sporovala rozsah žalobcem provedených prací i výši sjednané odměny.

4. Ve věci bylo již jednou rozhodováno rozsudkem prvostupňového soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve znění opravného usnesení ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací tak, že žalobě bylo vyhověno co do částky částka s příslušenstvím a co do částky částka s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. K odvolání obou účastníků odvolací soud citovaný rozsudek zrušil a vrátil věc k novému rozhodnutí usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací, s pokynem k vypracování znaleckého posudku, který by v závislosti na vykonané práci žalobcem určil, jaká část z 80 hodin realizované pracnosti byla žalobcem odvedena v únoru a březnu 2018.

5. Prvostupňový soud v novém rozhodnutí po té, co účastníci v podáních ze dne datum a datum učinili nesporným, že žalobce pro žalovanou odpracoval v měsíci únoru 2018 celkem 42 hodin a v měsíci březnu 2018 celkem 38 hodin, čímž odpadla spornost této skutkové otázky, rozhodl na základě provedeného dokazování listinami (kdy konkr. skutková zjištění uvedl pod body 6. až 14. odůvodnění rozsudku) a znaleckým posudkem číslo Ing. jméno příjmení, Ph.D., dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce a žalovaná dne datum uzavřeli dohodu o provedení práce, na základě které sjednali odměnu ve výši částka hrubého na hodinu, tedy před odvedením povinných plateb. Žalovaná zaplatila žalobci za únor 2018 odměnu ve výši částka a za březen 2018 odměnu ve výši částka, po odvedení povinných plateb. Žalobce odevzdal práci, která osobě s jeho zkušenostmi trvala 80 hodin práce. Analýzou a návrhem strávil 2 člověkodny, nad zapojením periferií a aplikací na anonymizována dvě slova strávil šest člověkodní, na vývoji rozhraní pro programování aplikací (anonymizováno) a webu aplikace strávil dva člověkodny, ke zpracování dalších úkolů již nedošlo. Znalec považoval jeden člověkoden za osm pracovních hodin. Za měsíc únor 2018 odpracoval žalobce 42 hodin a dále za měsíc březen 2018 odpracoval žalobce 38 hodin.

6. Po právní stránce aplikoval soud I. stupně zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 5. 2018 (dále jen„ zák. práce“), především ustanovení § 77, § 109 odst. 1 a 2 zák. práce, kdy dospěl po zodpovězení otázky, jaké bylo množství žalobcem vykonané práce a jaká byla výše sjednané odměny k závěru, vázán vysloveným názorem odvolacího soudu, že žaloba je důvodná toliko částečně.

7. Pokud šlo o celkový počet žalobcem odpracovaných hodin, prvostupňový soud vyšel ze znaleckého posudku Ing. jméno příjmení, Ph.D. Znalec hodnověrně vyčíslil odhadovaný čas v rozsahu 80 hodin práce, který žalobce potřeboval, aby odevzdal ten výsledek, který evidovala žalovaná. Žalobkyně (míněno zřejmě žalovaná, pozn. odvolacího soudu) neevidovala odpracovanou dobu, práce žalobce spočívaly v odborné činnosti programování aplikace a prvostupňový soud neměl jinou možnost, než povolat odborníka, aby určil počet hodin, které žalobce strávil prací pro žalovanou. Prvostupňový soud proto musel vyjít z objektivního vyčíslení, které mu znalecký posudek poskytl. Pokud šlo o to, jak byl celkový znalcem zjištěný počet 80 hodin rozvržen mezi měsíce únor a březen roku 2018, účastníci učinili nesporným, že žalobce odpracoval za únor 2018 celkem 42 hodin a za březen 2018 celkem 38 hodin, proto nebylo potřeba nechat vypracovat doplňující znalecký posudek, jak soudu prvého stupně uložil odvolací soud. Stran výše odměny za hodinu odvedené práce, prvostupňový soud při vázanosti názorem odvolacího soudu vycházel z toho, že hodinová sazba činila částka hrubého, neboť byla sjednaná ve smlouvě o provedení práce a nebylo prokázáno, že došlo k dohodě stran o změně výše odměny před vykonáním práce žalobce. Pokud žalobce v konverzaci s žalovanou uvedl dne datum, že očekává, že dostane na účet částka (145 hodin * částka v čistém), neprokazuje to dohodu o změně sjednané odměny před vykonáním práce. Navíc jednání, kterým by se žalobce vzdával části odměny je dle § 346c zák. práce zdánlivým jednáním. Prvostupňový soud počítal doplatek, resp. nedoplatek odměny v hrubém, nezabýval se přepočty vyplacených částek na částky před odečtením daně z příjmů a odvodů. Za měsíc únor náleželo žalobci 42 x částka = částka, částka částka mu byla již vyplacena, žalovaná má doplatit částku ve výši částka. Žalobce však požadoval pouze částku částka, prvostupňový soud mu přiznal pouze tuto částku včetně úroku z prodlení běžícího z této částky dle § 1970 o. z. Za měsíc březen 2018 žalobce odpracoval 38 hodin, náleželo mu tak 38 x 400 = částka, částka částka mu již byla zaplacena, žalovaná má doplatit částka včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Prvostupňový soud proto žalobu co do nároku za březen 2018 zamítl v částce částka včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

8. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle poměrného úspěchu ve věci, žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů v rozsahu 52,6 %, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

9. O náhradě nákladů státu, které vznikly v souvislosti s proplacením znalečného Ing. příjmení, Ph.D. ve výši částka soud I. stupně rozhodoval podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil výsledek sporu.

10. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, a to co do nákladových výroků III/ a IV/. Blanketní odvolání žalobce doplnil podáním ze dne datum. Vytýká prvostupňovému soudu, že za situace, kdy při rozhodování o rozsahu provedené práce vyšel ze závěrů znalce příjmení příjmení, neboť žalovaná nevedla evidenci práce, je na místě aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci je na místě přiznat náhradu nákladů řízení vycházeje z rozsudkem přiznané částky. Žalobce rozebral okolnosti sporu a postup soudu, zdůraznil absenci povinnosti žalované vést evidenci pracovní doby, což vedlo k nutnosti znaleckého posouhení. Dále s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 736/12 namítá neúčelnost náhrady nákladů řízení žalované, kdy o jejich výši bylo rozhodnuto prvostupňovým soudem nesprávně. Navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek ve výroku III/ a IV/ změnil tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a žalobce není povinen nahradit České republice náklady řízení.

11. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná, a to co do výroků ad II/, III/ a IV/. Odvolaná nesdílí závěr odvolacího soudu, kterým byl prvostupňový soud vázán, totiž že odměna byla sjednána ve výši částka hrubého za hodinu, kdy k sjednání snížení odměny nelze v posuzované věci přihlížet k ustanovení § 346c a § 346e zák. práce jakožto na nicotné. Odvolatelka citovala komentářovou literaturu, z níž dovozuje, že o takový případ zde nejde, neboť strany se dohodly na snížení dříve ujednané výše odměny, nikoli na jejím neplacení či omezení. Dále poukazuje na čl. VII. odst. 2 předmětné dohody o provedení práce, kdy namítá, že výši odměny bylo lze sjednat též ústní formou. Odkázala též na aktuální rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, který se otázkou formy ujednání o odměně z dohody o provedení práce podrobně zabývá, jehož část následně citovala. Závěry odvolacího soudu tak nemohou obstát. Znovu poukázala na to, že existence dohody o výši částka čistého za hodinu byla potvrzena žalobcem již na prvním jednání dne datum a žalovaná jí tak pokládá za nespornou. Navíc vyplývá z důkazů – komunikace v aplikaci anonymizováno mezi žalobcem a jednatelem žalované – jméno příjmení (ze 6. 4. a datum – zřejmě 2018, pozn. odvolacího soudu), kde žalobce vypočítává„ dlužnou“ odměnu právě tato sjednaná výše. Následně žalovaná provádí vlastní výpočet s ohledem na nesporný počet žalobcem odvedených prací v měsíci únoru a březnu 2018 aplikujíc částka za hodinu, kdy uzavírá, že žalovaná žalobce přeplatila o částka. Navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek prvostupňového soudu změnil tak, že žalobu zamítne a uloží žalobci přiznat náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a přizná žalobci (zřejmě žalované – pozn. odvolacího soudu) náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce do nákladových výroků tak, že v něm spatřuje určitou nelogičnost, pokud žalobce požaduje závěr o nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků (dle § 142 odst. 2 o. s. ř., který prvostupňový soud přiléhavě aplikoval) a přitom se domáhá užití § 142 odst. 3 o. s. ř. Akcentovala, že nebylo její povinností vést evidenci pracovní doby s odkazem na § 77 odst. 2 písm. d) zák. práce, argumentace žalobce je tak nepřípadná. K námitce účelnosti nákladů žalovaná připomíná, že žalobce je zastoupen brněnským advokátem, a že žalovaná daný spor neiniciovala.

13. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované její výtky odmítl. Soud I. stupně vyšel ze správného závěru, že byla sjednána odměna částka za hodinu podle § 138 zák. práce a dále podle § 346c a § 346e zák. práce. Žádal potvrzení napadeného rozsudku ve výroku II. jako věcně správného 14. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná, bylo podána včas osobami k tomu oprávněnými, že splňují náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal v mezích podaných odvolání (§ 206 odst. 2 a 3 o. s. ř.) napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy po zopakování listinných důkazů – dohodou o provedení práce ze dne datum a komunikací účastníků v aplikaci anonymizováno ve dnech 5. 4. až datum (postupem dle § 213 odst. 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné, byť z jiných důvodů, než které žalobce uvádí a odvolání žalované důvodné není.

15. Odvolací soud nad rámec skutečností zjištěných prvostupňovým soudem z písemně uzavřené dohody o provedení práce ze dne datum zjistil, že v čl. VII odst. 2 bylo účastníky ujednáno, že jakékoliv dodatky k této dohodě je možno učinit i ústně po vzájemné dohodě obou stran této dohody.

16. Z komunikace účastníků v aplikaci anonymizováno ve dnech 5.4. - datum bylo odvolacím soudem zjištěno, že tato se v drtivé většině týkala výtek žalované k nedostatkům odevzdané práce a obraně žalobce stran nedostatků dodaných podkladů a vyjasňování si konkr. požadavků žalované k odevzdané práci žalobce a vyjádření stanoviska žalobce k těmto požadavkům, když jen okrajově řešila otázku odměny žalobce. Odvolací soud pro stručnost a odborné záležitosti z komunikace v kontextu jednání účastníků ohledně odměny žalobce uvádí následující zjištění. Žalovaná (resp. jednatel jméno příjmení) sděluje datum žalobci:„ ..jelikož jsi nic reálného nedodal, není nic hotového/odevzdaného co by odpovídalo vykázanému času tak ten čas proplaceným nebude a na projekt se přiřadí nový člověk …“, žalobce odpovídá:„ … proč nemám dokumentaci aplikace? Protože jsi mi ještě neudělal VPN se senzory, což čekám od čtvrtka. A i přesto mi nechceš dát peníze, které se zasloužím. Promiň, ale tohle nemůžu nechat bez odezvy, jestli mi je chceš zapírat.“ Žalovaná odpovídá:„ … hele, dle mého názoru ten výstup co z toho je odpovídá ohodnocení za únor, jsem ochotnej ti něco zaplatit (ale opravdu cca 5 tis.), pokud dodáš ještě další nějakou dokumentaci nebo cokoliv dalšího ale rozhodně ne vše.“ Žalobce reaguje:„ Já si budu stát zatím, a co jsem si odpracoval, nebudu snižovat. …“. Žalovaná reaguje:... jak jsem řekl … buď 5 tis. jako“ odstupné“ nebo dodej SW a to co sis vykázal ti zaplatíme … příjmení cestu nevidím“. Dále žalovaná po odpovědi na dotaz, co je míněno„ SW“ píše:„ OK, teď je tam hodinovka částka, až se to celé dodělá a bude funkční tak ten čas vykázaný v březnu proplatíme“. Dále se k otázce odměny žalovaná vyjadřuje:„. žádnou páku nepoužívám ani nechci, potřebuji jen od lidí dodávat nějakej výkon“, žalobce reaguje:„ Ve smlouvě je, že výplata se vyplácí do XX. dubna. Ve smlouvě jsou věci, které taky mohu použít jako páku. Nebudu dělat ústupky poté, co jsi mi začal takovým způsobem, aniž bys to se mnou chtěl nějak vyřešit, říkat, že nedostanu zaplaceno. Myslím, že ani zákoník práce ti to nedovoluje, když dokážu, že jsem ty dny nad tím opravdu dělal … proto nebudu dělat ústupky, myslím, že Tvá pozice celou dobu je už taková, že jsi mi naznačil, že nedostanu zaplaceno, až takhle se nenechám zatáhnout do rohu.“ Žalovaná reaguje:„ … tu mzdu můžeme ponížit při špatně odvedené práci, v tomto případě je to spíš dle nás neodvedená práce … platí to stejně … přesměruji tě na našeho právníka, nemám čas to řešit... platí poslední výrok … dodej ten tásk (mimo server anonymizováno a webového rozhraní) a není problém zaplatit“. Dne datum v aplikaci anonymizováno proběhla četná oboustranná komunikace k zadané a odevzdané práci, kdy v 10:23 hod. žalobce uzavírá:„ .. tím moje práce bude hotova a budu na účtě očekávat částka (145 hodin* částka v čistém)“. Další četná komunikace se týkala výhradně poznámek a odpovědí k tématu odevzdané práce, kdy datum v 19:40 hod. žalovaná sděluje:„ Vždyť to nefunguje, nekomunikuje to s anonymizováno …, jako sorry ale dokud to nebude fungovat tak ti to prostě nepošleme …“. Dne datum ve 13:26 žalovaná po dalším vyjasňování sděluje„ … už se k tomu nebudu vyjadřovat, začátkem příštího týdne zanalyzujeme, kolik toho je použitelného pro to, abychom ten tásk mohli dokončit a poměrnou část proplatíme“; žalobce odpovídá:„ … žádné, že poměrnou část. Celé.“ Žalovaná reaguje:„ nechme to být … počkám do konce týdne, a pak se na to kouknu a udělám, jak jsem psal, buď to bude hotové… a pošlu to celé nebo poměrnou část“. Žalobce datum reaguje:„ Očekávám 36 250. Měj se hezky“. Dále reaguje žalobce:„ ...Jen připomínám, že očekávám to, co se má vyplatit 145*250 (v čistém samozřejmě) = 36 250. Jsou to Tvá slova, které vedly k mé práci zdarma....“ Žalovaná reaguje datum„ ...dnes ti na účet odejde 10. tis. Kč, víc Ti nezaplatíme....“ 17. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně provedl v posuzované věci dostatečně široké dokazování, provedl účastníky nabízené důkazy a skutková zjištění, která přijal, jsou výsledkem procesně bezchybného procesu dokazování. Za situace, kdy vyjma zjištění učiněných po doplnění dokazování, nedoznal skutkový stav změny, odvolací soud ze skutkových závěrů přijatých soudem prvního stupně vycházel. Lze dodat, že všechny provedené důkazy hodnotil prvostupňový soud způsobem, který mu ukládá ustanovení § 132 o. s. ř., jeho skutkové závěry vyznívají přesvědčivě a logicky, a rozsudek netrpí žádnými vadami ani z hlediska obsahu výroku a právního posouzení věci. V odvolání přitom žalovaná nepřichází s jinou argumentací než s tou, kterou uplatnila již v řízení před nalézacím soudem. Odvolací soud se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožňuje a k věci samé, respektive k odvolacím námitkám dodává následující.

18. Žalovaná v odvolání dle jeho obsahu uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítla, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

19. Jak správně uvedl soud I. stupně - mezi účastníky řízení byla uzavřena písemná dohoda o provedení práce dne datum, kterou je třeba posuzovat dle zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 31. 5. 2018 (zákoník práce, dále jen práce), konkr. ustanovení § 77 odst. 1, § 109 odst. 1, 2.

20. Předně je třeba vycházet ze skutkového závěru učiněného soudem I. stupně, že strany si v písemné dohodě o provedení práce sjednaly, že žalobce bude u žalované zaměstnán pro činnost programování dle přímého pokynu zaměstnavatele (článek II.). Odměnu za vykonanou práci strany sjednaly ve výši částka za hodinu, se splatností do 20. dne následujícího měsíce. Z této odměny měl zaměstnavatel odvádět příslušné daňové srážky (článek V.).

21. Podle § 138 zákoníku práce výše odměny z dohody a podmínky pro její poskytování se sjednávají v dohodě o provedení práce nebo v dohodě o pracovní činnosti.

22. Jakkoliv Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka dovodil, že odměnu z dohody o provedení práce není nutné sjednat jedině a výlučně ve vlastní dohodě o provedení práce, když povaha institutu dohody o provedení práce – její flexibilita a větší smluvní volnost ve srovnání s pracovním poměrem umožňují sjednaní změny odměňování vzájemným konsensem zaměstnance a zaměstnavatele mimo vlastní dohodu o provedení práce, např. dodatkem, vyjádřil se rovněž k tomu, že je nepřípustné, aby byla stanovena (určena) jednostranným úkonem.

23. Podle § 346c zákoníku práce zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce.

24. Podle § 346e zákoníku práce odchýlí-li se smluvní strany od úpravy uvedené v § 346b až 346d, nepřihlíží se k tomu.

25. S žalovanou lze souhlasit potud, že ujednání v dohodě o provedení práce ze dne datum připouští měnit obsah dohody nejen písemně, ale i formou ústní; v tomto směru tak svůj předchozí právní závěr vyslovený v usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, koriguje. Nicméně skutečností zůstává, že tvrzená změna výše odměny z dohody o provedení práce v ústní formě nikdy žalovanou v řízení tvrzena nebyla. Žalovaná tvrdí, že výše sjednané odměny z dohody o provedení práce za měsíc únor a březen 2018 vyplývá jednak z prohlášení žalobce při jednání před prvostupňovým soudem dne datum, kdy dovozuje, že jde o nespornou skutečnost, a dále z dohody účastníků učiněné prostřednictvím komunikace v aplikaci anonymizováno, tj. písemnou formou (k tomu srov. vyjádření žalované při jednání před prvostupňovým soudem dne datum, kde uvádí, že k uzavření dohody o změně výše odměny došlo konkludentně).

26. Odvolací soud k vyjádření zástupce žalobce, které učinil při jednání před prvostupňovým soudem dne datum, a to v reakci na přednes zástupce žalovaného stran konkludentního snížení odměny hodinové sazby, která vyplývá z komunikace účastníků (anonymizováno – pozn. odvolacího soudu), kde uvedl, že:„ existovala gentlemanská dohoda na částka čistého za hodinu, ale protože nebyla uzavřena písemně a protože vše žalobce vnímá jako křivdu, vrátil se k té částce částka za hodinu“, uvádí následující.

27. V usnesení ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 2027, Nejvyšší soud vyložil, že každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, tj. podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. V české procesualistice, podepřené též odkazy na rakouskou a německou nauku, se hovoří o teorii projevu (srov. včetně odkazů příjmení, jméno. Procesní úkony stran řízení. Právní rozhledy, 2018, číslo s. číslo, sub II. 3). Odvolací soud tak na základě objektivního posouzení toho, co bylo žalobcem vyjeveno, činí závěr, že žalobce neučinil při jednání konaném prvostupňovým soudem dne datum nespornou skutečností, že účastníky došlo k dohodě o snížení odměny tak, že sazba činila částka na hodinu. Naopak v kontextu přednesené žaloby, kde se uvádí, že odměna byla sjednána ve výši částka za hodinu, žalobce sdělil, že na svém stanovisku přes uzavření„ gentlemanské dohody“, jež však nenachází v platném právu žádné zákonné institucionální opory, trvá. Lze tedy uzavřít, že nespornou skutečností se tvrzení, že došlo k ujednání o změně odměny snížením hodinové sazby na základě dohody účastníků, nestalo.

28. Naopak z provedeného dokazování komunikací účastníků prostřednictvím aplikace anonymizováno činí odvolací soud zřetelný skutkový závěr, že k uzavření dohody účastníků o poskytnutí dohody nižší, než bylo sjednáno dohodou o provedení práce ze dne datum nedošlo. Z této komunikace jasně vyplynulo, že žalobce v reakci na jednostranné opakované prohlášení žalované, že mu nebude poskytnuta za jeho práci odměna vůbec, resp. mu bude poskytnuto„ odstupné“ částka nebo také nic, kdy následně s odkazem na přehodnocení výsledku činnosti žalobce žalovaná avizuje, že je ochotna zaplatit částka, s čímž žalobce nesouhlasí a formuluje své očekávání na zaplacení 145 hodin po částka čistého. Z dubnové komunikace účastníků v aplikaci anonymizováno v r. 2018 tak nelze v žádném případě dovodit konsensus stran na ujednání o tom, že se odměna snižuje, na jakou částku a kterého období se snížení má týkat, tj. zda se vztahuje i zpětně k období měsíce února a března, neboť zcela absentuje vyjádření s obsahem návrhu, resp. žalobce se snížením odměny na částka vyjadřuje zřetelný nesouhlas a žalovaná se k návrhu žalobce nevyjadřuje vůbec. Navíc, jak vyplynulo ze skutkových zjištění soudu I. stupně, žalovaná dne datum plní na odměně za březen 2018 žalobci částku částka, z čehož je zjevné, že i kdyby bylo možno jednání žalobce posuzovat jakožto návrh na snížení odměny, žalovaná jej (konkludentně plněním jí navrhované snížené částky) nepřijala.

29. Odvolací soud je navíc přesvědčen, že žalovaná nepřípustným způsobem vyvíjela nátlak na žalobce, když avizovala, že mu za jeho práci nezaplatí ničeho. Dohoda o provedení práce ze dne datum, kterou účastníci sjednali v písemné formě, je pracovněprávním vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jenž vzniká při výkonu závislé práce. Závislou práci definuje zákoník práce v § 2 tak, že se„ (z) a závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, (...) považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost“.

30. V projednávané věci není pochyb o tom, že žalobce na základě písemných pokynů žalované vyvíjel zařízení anonymizována dvě slova, které mělo zajistit ovládání připojených měřidel a webovou aplikaci, která měla zpřístupňovat aktuální informace, uchovávat historii dat a rovněž umožnit ovládání zařízení anonymizována dvě slova prostřednictvím webu. Žalobce tak činil jménem žalované, na náklady žalované a na její odpovědnost, ve vztahu nadřízenosti žalované a podřízenosti žalobce.

31. Mzda, plat nebo odměna za práci je jedním ze základních definičních znaků závislé práce ve smyslu § 2 odst. 2 zák. práce. Mzda, plat a odměna z dohody jsou plnění poskytovaná jako protihodnota za vykonanou práci (srov. zejména § 109 odst. 5 zák. práce). Odměna za dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti je tedy specifická forma odměňování závislé práce, kterou je třeba odlišovat od mzdy a platu a která je upravena v čl. 28 Listiny základních práv a svobod. „Čl. 28 Listiny zakotvuje právo zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci. V návaznosti na uvedené ústavní právo řadí zákoník práce v § 2 odst. 2 úplatnost závislé práce k základním pojmovým znakům této práce a povinnost platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat ukládá v § 38 odst. 1 písm. a) zaměstnavateli jako jednu ze základních povinností vyplývajících z pracovního poměru. V § 109 odst. 1 zaručuje zák. práce právo zaměstnance na mzdu, plat nebo odměnu z dohody za vykonanou práci, což zároveň znamená, že nelze platně sjednat pracovněprávní vztah bez práva zaměstnance na odměnu.“ (viz jméno, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, s. 403).„ Zákoník práce používá pojem„„ odměňování za vykonanou práci““ pro všechny formy pracovněprávních vztahů uvedené v § 3, tedy pro pracovní poměr a dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. Zákon vylučuje, aby závislá práce v pracovněprávním vztahu byla konána bez úplaty, ale rovněž stanoví, že mzda, plat i odměna z dohod jsou plněním za výkon práce, nikoliv plněním za pouhou existenci pracovněprávního vztahu.“ (viz příjmení, J. Zákoník práce 2010 v praxi – Komplexní průvodce s řešením problémů. 1. vyd., obec: příjmení jméno, 2009, s. 180). Z uvedeného tedy plyne, že pracovněprávní vztah bez úplaty nemůže vzniknout, tedy že závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na odměnu.

32. Jestliže žalovaná jednostranným jednáním v průběhu pracovněprávního vztahu účastníků činila na žalobce nátlak, že mu nezaplatí za jeho práci ničeho, a ten v reakci na uvedené činil návrh na snížení jeho odměny v sazbě částka čistého za hodinu, na čemž žalovaná nyní v řízení bazíruje, pak shledává odvolací soud právní jednání žalobce, které byť jen zčásti porušovalo zákaz uvedený v § 346c zákoníku práce, jednáním zdánlivým, k němuž se v právních vztazích nepřihlíží (srov. § 346e zákoníku práce).

33. Ze skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně vyplývá, že výkaz odvedené práce prováděl žalobce a žalovaná s rozsahem žalobcem vykazovaných prací v hodinových intervalech, za které měl být žalobce odměňován, s ohledem na výstupy a výsledek poukazované práce nesouhlasila. Povinnost evidence pracovní doby, v případě uzavřených dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, žalované nesvědčí /srov. § 77 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 96 zák. práce Jestliže žalobce byl tím, který vedl evidenci odpracované doby, bylo jeho povinností prokázat, že práci pro žalovanou v rozsahu jím vykazované doby skutečně vykonal. Tato sporná otázka, resp. sporný objem žalobcem odvedené práce v předmětném období měsíce února a března 2018 byl konečně účastníky v návaznosti na závěr znaleckého posudku Ing. příjmení vystavěn na nesporném skutkovém závěru, že žalobce odpracoval v únoru 2018 celkem 42 hodin a v březnu 2018 celkem 38 hodin, celkem pak 80 hodin.

34. Prvostupňový soud proto správně uzavřel, že s odměnou žalobce za vykonanou práci po dobu trvání pracovněprávního vztahu /srov. § 77 odst. 4 písm. b) zákoníku práce je třeba vycházet z částky částka za hodinu práce, kdy v poměrech projednávané věci správně uzavřel, že žalobci za odvedenou práci v měsíci únoru 2018 náleží částka 42 x 400, tj. částka hrubého, částka částka byla žalovanou proplacena, zbývá proplatit částka, avšak žalobce požaduje toliko částka se zákonným úrokem z prodlení, který žalobce požadoval od data datum, ač splatnost dle ujednání účastníků nastala již datum (srov. § 141 odst. 1 zák, práce, který se neuplatní dle § 77 odst. 2 písm h/ zák. práce), kdy do prodlení se žalovaná dostala již datum. Správně rovněž prvostupňový soud posoudil, že žalobci za měsíc březen 2018 svědčí částka 38 x 400, tj. částka hrubého, když zohlednil, že žalovaná žalobci vyplatila částku částka, proto zbývá zaplatit částka s požadovaným příslušenstvím. Jak je rozebráno výše, odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) naplněny nejsou, právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil na základě úplně a správně zjištěného skutkovéh stavu, je správné. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně potvrdil v napadeném vyhovujícím výroku ad II/ podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

35. Zamítavý výrok I/ rozsudku nebyl odvoláním dotčen a zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 a 3 o. s. ř.), nabyl tak samostatně právní moci.

36. Soud I. stupně postupoval správně, když o nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení přiznal v poměrné části žalované, a to v rozsahu jejího procesního úspěchu 52,6% (26 816: 8 329). Odvolací soud nesdílí závěr žalobce o tom, že je na místě aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Potřeba vypracování znaleckého posudku vzešla výhradně z potřeby zjištění odpracovaných hodin žalobcem, kdy uvedené se s ohledem na odbornou činnost programování aplikace neobešlo bez odborného posouzení, neboť žalovaná žalobcem odvedenou práci do jím požadovaného množství hodin sporovala. Jak bylo již uvedeno, povinnost evidence pracovní doby žalované totiž při uzavření dohody o provedení práce nesvědčí. Nelze nezmínit, že žalobce původně tvrdil, že odpracoval v březnu 2018 celkem 145 hodin a následně v průběhu řízení v návaznosti na výsledky dokazování učinil nesporným, že šlo toliko o 38 hodin.

37. Při vyčíslení náhrady nákladů se však prvostupňový soud dopustil nesprávnosti. Jednak nezohlednil zaplacený soudní poplatek za odvolání žalované v částce částka. Dále pochybil, pokud shledal účelně vynaloženými náklady advokáta za cestovní náhrady (částka) a promeškaný čas (částka). Za situace, kdy spor před prvostupňovým i odvolacím soudem probíhal před pražskými soudy, nešlo ani o spor nějakým způsobem mimořádně náročný či komplikovaný, žalovaná je obchodní firmou, která vždy sídlila v obec a její jediný jednatel (a společník) jméno příjmení nebydlí v okrese obec, ale v obec, shledává odvolací soud ve smyslu § 2 o. s. ř. zneužitím práva volby advokáta žalovanou ze obec, když v obec působí stovky advokátů, které mohla žalovaná s respektem k právu na právní pomoc zvolit a neučinila tak (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 736/12, ze dne datum). Odvolací soud rovněž nesdílí závěr prvostupňového soudu, že žalovanou vyúčtovaná porada s klientem, která se měla konat dne datum, dne datum a datum byla účelně vynaloženým nákladem, když předcházející změna procesní situace v řízení vyžadující si reakci nenastala a navazující procesní úkon nevzešel. Náklady řízení za zastoupení advokátem před soudem I. stupně a v předchozím odvolacím řízení sestávají toliko z 11,5 úkonů právní služby po částka podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, odvolání proti rozsudku ze dne datum, vyjádření k odvolání žalobce ze dne datum, účast na jednání u soudu dne datum, účast na jednání u soudu dne datum, účast na jednání u soudu dne datum, účast na jednání u odvolacího soudu dne datum a ½ odměna za podání odporu ze dne datum) a náhrady za 12 režijních paušálů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky a náhrady za DPH 21% v částce částka podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. k nákladům právního zastoupení, celkem výsledně částka. Dále je nutno zohlednit část nákladů vynaložených na zálohu na znalecký posudek, a to v částce částka (23,7 % ze částka představují částku částka, jíž se měla žalovaná podílet na nákladech znaleckého posudku dle § 138 odst. 1 o.s.ř.; od zaplacené zálohy žalovanou v částce částka nutno částka odečíst a zbývá částka částka, kterou žalovaná vynaložila na zálohu znaleckého posudku a šlo o její náklad řízení, který je povinen hradit žalobce). Souhrn těchto částek činí částka (k tomu soudní poplatek částka, odměna částka a část zálohy znaleckého posudku v částce částka), z toho 52,6 % činí po zaokrouhlení částka Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku III/ změnil tak, jak to vyplývá z výrokové části tohoto rozsudku ad II/, jinak ho v tomto výroku rovněž potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

38. Pokud jde o nákladový výrok rozsudku prvostupňového soudu ad IV/, zde se soud I. stupně správně aplikoval § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaná svou dílčí část dle poměru úspěchu ve věci, jak uvedeno shora, plnila. Žalobci svědčí povinnost náhrady nákladů na znalecký posudek v částce částka (76,3 % z 7 683,50). Částkou částka již plnil složením zálohy, zbývá tak zaplatit částka částka Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku IV/ změnil tak, jak to vyplývá z výrokové části tohoto rozsudku ad III/, jinak ho v tomto výroku rovněž potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

39. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., jejich náhrada byla přiznána v této fázi řízení úspěšnému žalobci. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalobce za dva úkony právní služby spojené s vyjádřením k odvolání žalované a účastí na jednání po částka – z puncta částka (§ 7 bod 4., § 8 odst. 1, a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši částka (§ 13 odst. 4 tarifu), s navýšením o 21 % sazbu DPH k nákladům právního zastoupení ve výši částka (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) náklady žalobce v odvolacím řízení představují částku částka Tyto náklady žalobce bylo žalované za užití § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrokem ad IV/). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.