62 Co 67/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Tomáše Holčapka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 134 557 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 2025, č. j. 31 C 5/2021-330.

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. ohledně částky 134 557 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 134 557 Kč od datum do zaplacení potvrzuje a ohledně částky 30 550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 550 Kč od datum do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 65 920 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích IV. a V. mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro adresa náhradu nákladů státu ve výši 53 027 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně rozhodoval v pořadí již druhým rozsudkem a rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 38 265 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci (výrok I.), co do částky 165 107 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.), dále rozhodl, že je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 032 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci (výrok III.), žalobkyně je povinna zaplatit České republice, zastoupené Obvodním soudem pro adresa 82 % nákladů řízení státem placených ve výši 43 482 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci (výrok IV.) a žalovaná je povinna zaplatit České republice, zastoupené Obvodním soudem pro adresa 18 % nákladů řízení státem placených ve výši 9 545 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci (výrok V.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky představující doplatek pojistného plnění, neboť uzavřela s žalovanou pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Škodná událost ze dne datum byla evidována pod číslem hodnota a účastníkem dopravní nehody se stal jméno FO, jednatel žalobkyně. Sjednané pojištění se týká vozidla ve vlastnictví žalobkyně tovární značky podezřelý výraz r. z. SPZ, rok výroby datum (dále jen „vozidlo“) a žalovaná po nehodě stanovila obvyklou cenu vozidla na 644 628 Kč a hodnotu zbytků na 187 562 Kč, kdy žalobkyni bylo vyplaceno plnění ve výši 644 628 Kč. Žalobkyně s vyplacením pojistného plnění nesouhlasila, zejména se stanovením obvyklé ceny poškozeného vozidla před dopravní nehodou ze dne datum, a proto si nechala zpracovat znalecký posudek o stanovení obecné ceny osobního automobilu od znalce tituly před jménem jméno FO, který vozidlo ohodnotil na částku 848 000 Kč. Žalobkyně se tedy domáhala rozdílu mezi obvyklou cenou poškozeného vozidla dle výpočtu žalované a znaleckého posudku ve výši 203 372 Kč. Zbytky ani formu likvidace žalobkyně nerozporovala.

3. Soud prvního stupně ve věci poprvé rozhodl dne datum, č. j. spisová značka, tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 172 822 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 172 822 Kč od datum do zaplacení (výrok I.) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 600 Kč (výrok II.) a dále uložil žalobkyni nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro adresa náklady řízení ve výši 19 033,20 Kč (výrok III.). Opravným usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, bylo opraveno písemné vyhotovení tohoto rozsudku tak, že se ve výrokové části pod bodem I. rozsudku text výroku nahrazuje „zamítá se žaloba do celkové částky 203 372 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 203 372 Kč od datum do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku“. Opravné usnesení ze dne datum, č.j. Jméno žalobkyně B nebylo napadeno odvoláním a nabylo samostatně právní moci dne datum. K odvolání žalobkyně rozhodoval ve věci odvolací soud dne datum, č.j. spisová značka tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně částky 172 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 172 822 Kč od datum do zaplacení a ve výrocích II. a III. zrušil a věc se v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Soud prvního stupně již ve svém prvním rozhodnutí došel k závěru, že k nehodě došlo dne datum v místě adresa. Pojistníkem je právnická osoba, podezřelý výraz. Pojistitelem právnická osoba. K nehodě došlo při odbočování vlevo. Pojistníkem je dle dokladu o pojištění jméno FO. Dle technického průkazu vozidla první registrace vozidla v ČR byla datum. Dále ze záznamu o schválení technické způsobilosti vozidla vyplynulo, že byl vystaven datum. Viníkem nehody bylo právnická osoba, které mělo sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Škodná událost byla žalovanou zaevidována pod č. hodnota a žalovaná vyrozuměla žalobkyni, že za předpokladu splnění všech podmínek bude likvidace k pojistné události provedena formou totální škody na vozidle, to je odpočtem ceny poškozeného vozidla (hodnota zbytků) od obvyklé ceny vozidla bezprostředně před pojistnou událostí. Na základě šetření a provedených výpočtů byla stanovena hodnota zbytků částkou 226 950 Kč s DPH (187 562 Kč bez DPH). Dne datum žalovaná ukončila šetření a zaslala žalobkyni přípis, že výše pojistného plnění činí 341 364 Kč (528 926 Kč – 187 562 Kč). Žalobkyně s krácením pojistného plnění nesouhlasila. Dne datum žalovaná odeslala žalobkyni částku 115 702 Kč s tím, že bylo ukončeno šetření pojistné události. Celkem tak žalobkyni zaplatila 457 066 Kč (341 364 Kč + 115 702 Kč).

5. Žalobkyně předložila k věci posudek tituly před jménem jméno FO a soud prvního stupně provedl následně jeho výslech před soudem, kdy výsledkem znaleckého zkoumání bylo, že obvyklá cena vozidla byla ohodnocena na částku 1 026 100 Kč. Dále byl soudem prvního stupně ustanoven znalec tituly před jménem jméno FO, kdy z jeho znaleckého posudku a výslechu bylo zjištěno, že obvyklá cena vozidla by se mohla pohybovat v rozmezí, od 466 600 Kč - 817 450 Kč bez DPH, což je v průměru 645 100 Kč bez DPH.

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc ve svém prvním rozhodnutí posoudil tak, že žalobkyně soudu předložila znalecký posudek, kde byla obvyklá cena vozidla stanovena na částku 848 000 Kč bez DPH a 1 026 100 Kč s DPH. Žalovaná původně stanovila obvyklou cenu vozidla na částku 528 926 Kč s DPH, s čímž žalobkyně nesouhlasila a poukazovala na výbavu vozidla, která měla mít vliv na obvyklou cenu vozidla, následně tedy byla stanovena obvyklá cena vozidla žalovanou na 644 628 Kč bez DPH a žalobkyni byla doplacena žalovanou částka 115 702 Kč. Dále ze závěrů znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO vyplynulo, že po vyhodnocení podkladů vyžádaných od obou účastníků, vyhodnocení historie vozidla, konzultací s prodejci ojetých vozidel, lze obvyklou cenu předmětného vozidla před poškozením při dopravní nehodě ze dne datum stanovit v rozmezí od 466 600 Kč do 817 450 Kč a stanovil průměrnou cenu ve výši 645 100 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaná stanovila hodnotu vozidla na částku 644 628 Kč bez DPH, a tato byla žalobkyni zaplacena, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí předně upozornil na to, že předmětem přezkumu se stala pouze částka 172 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do zaplacení, neboť žalobkyně podala své odvolání pouze do rozsudku soudu prvního stupně č.j. spisová značka a nadto v návrhu výroku rozhodnutí výslovně uvedla, že žádá odvolací soud, aby žalobě co do požadované částky 172 822 Kč s příslušenstvím, vyhověl. Opravné usnesení soudu prvního stupně ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrokové části opraven tak, že se zamítá žaloba co do celkové částky 203 372 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 203 372 Kč od datum do zaplacení napaden odvoláním nebyl a nabyl tak samostatně právní moci.

8. Dále odvolací soud uvedl, že mezi stranami byla jediná sporná otázka, a to, zda má žalobkyně nárok na doplatek pojistného plnění, týkající se vzniklé škody na předmětném vozidle tov. zn. podezřelý výraz RZ SPZ či nikoliv. Vzhledem k tomu, že předmětné vozidlo bylo při dopravní nehodě dne datum poškozeno v rozsahu tzv. totální škody, byla předmětem sporu obvyklá cena vozidla v době této dopravní nehody. Zbytky ani forma likvidace nebyla mezi stranami sporná. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku odbornou, závisela výsledná částka na znaleckém posudku. Ve vztahu k výsledné částce představující hodnotu vozidla v době dopravní nehody byl rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný, neboť nebylo možno zjistit, proč soud prvního stupně shledal správnými právě a jen závěry znalce tituly před jménem jméno FO a ani proč přisvědčil právě částce 645 100 Kč a už vůbec nebylo z odůvodnění rozsudku seznatelné, z jakého důvodu zamítl žalobu v celém rozsahu, když za správnou výši hodnoty předmětného vozidla v době dopravní nehody považoval částku 645 100 Kč, nicméně žalovaná zaplatila žalobkyni pouze částku 644 628 Kč.

9. Odvolací soud se nicméně při svém prvním rozhodování pokusil vady rozsudku soudu prvního stupně napravit tím, že přistoupil k opakovanému výslechu znalců tituly před jménem jméno FO i tituly před jménem jméno FO. Obsah výpovědí obou znalců popsal ve svém kasačním rozhodnutí ze dne datum pod body 17 a 18 tohoto usnesení. Tím bylo nicméně pochybení soudu prvního stupně napraveno jen částečně. Zcela byla vyjasněna otázka stáří vozidla, kdy oba znalci uvedli, že rozhodné je datum, kdy bylo vozidlo uvedeno do provozu, tedy datum datum a nikoliv datum výroby. V dalších otázkách se však již znalci ve svých odborných závěrech rozcházeli a otázka ceny předmětného vozidla v době dopravní hodnoty zůstala i nadále sporná. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že předmětné vozidlo měl k dispozici na ohledání pouze znalec tituly před jménem jméno FO, který uvedl, že vozidlo bylo v lepším stavu, než odpovídá jeho stáří. Proto stanovil cenu vozidla v částce 848 000 Kč bez DPH. tituly před jménem jméno FO, který předmětné vozidlo sice neviděl, ale uvedl, že pokud by vycházel ze skutečnosti, že předmětné vozidlo bylo skutečně v lepším stavu, než odpovídá jeho stáří, byla by cena vozidla 730 000 Kč bez DPH, se kterou se tituly před jménem jméno FO nejvíce ztotožňuje. Jako nejvyšší cenu vozidla stanovil částku 817 450 Kč bez DPH, která by přicházela v úvahu, pokud by se jednalo o vozidlo zcela netknuté, garážované, v tzv. top stavu. K této částce se ovšem znalec tituly před jménem jméno FO nepřiklonil. Vzhledem k těmto zcela zásadním rozporům, odvolací soud nemohl přistoupit ke konečnému rozhodnutí ve věci a nařídil soudu prvního stupně vypracování revizního znaleckého posudku k zásadní sporné otázce, kterou je cena předmětného vozidla ke dni datum.

10. Soud prvního stupně ve svém druhém rozhodnutí doplnil dokazování o revizní znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, ze kterého zjistil že hodnota nového vozidla byla převzata z kupní smlouvy na tj. 2 342 121 Kč včetně DPH. Jako podklady pro stanovení koeficientu prodejnosti vzal revizní znalec informace obsažené v nabídkách renomovaných prodejců ojetých aut na jejich webových stránkách a podklady pro stanovení ceny pneumatik byly převzaty z posudku tituly před jménem jméno FO. Znalec vycházel ze znaleckého standardu hodnota. Jako datum první registrace vyšel revizní znalec z data datum. Vozidlo mělo najeto 73 949 km a mělo dva majitele. Co se týče technického stavu vozidla vycházel revizní znalec z posudku tituly před jménem jméno FO, který jako jediný vozidlo prohlédl. Výbava byla specifikována v kupní smlouvě a byla zahrnuta v prodejní ceně. Revizní znalec zhodnotil nižší kilometrový nájezd vozidla. Při stanovení koeficientu prodejnosti vyšel znalec mj. z nabídky právnická osoba na typ podezřelý výraz ujeto 66 325 km, 6. rok stáří při ceně 800 000 Kč a nabídky webová stránka podezřelý výraz, ujeto 164 000 km, 6. rok stáří při ceně 859 000 Kč. Předmětné Vozidlo totiž není obsaženo v nabídkách prodejců ojetých vozidel v ČR, proto revizní znalec musel pracovat s uvedenými nabídkami. Vypočtená časová cena je redukována podle své zbytkové užitnosti příslušnou amortizační stupnicí dle znaleckého standardu. Při výpočtu základní amortizace vyšel revizní znalec ze skutečnosti, že vozidlo bylo v 7. roce užívání a mělo najeto 74 000 km a dospěl k závěru, že základní amortizace činí 49,6 %. Zbytková užitnost redukovaného vozidla před poškozením pak činila 50,4 %. Pokud jde o výchozí hodnotu vozidla vzal revizní znalec cenu z kupní smlouvy ve výši 2 342 121 Kč a pokud jde o výchozí cenu pneumatik, vzal tento údaj z webových stránek podezřelý výraz, která činila 14 000 Kč. Časová hodnota pneumatik v době poškození vozidla pak činila 50 % z této ceny, tj. 7 000 Kč. Po výpočtu a zaokrouhlení dospěl revizní znalec ke stanovení časové hodnoty vozidla na částku 1 180 400 Kč. Pokud jde o samotný výpočet obvyklé ceny vozidla/tržní hodnoty vozidla, je nutné stanovit koeficient prodejnosti, a to podle nabídek renomovaných prodejců ojetých vozidel na trhu ČR. Obvyklá cena Vozidla tak ke dni datum činila dle revizního znalce 826 300 Kč včetně DPH. Znalec se vyjádřil i ke znaleckému posudku znalce tituly před jménem jméno FO a uvedl, že zde je chybně stanoveno jedno z kritérií potřebné pro výpočet, a sice časová hodnota vozidla, respektive základní amortizace. tituly před jménem jméno FO totiž chybně uvedl, že doba provozu vozidla byla 6 let. Správně je však 7 let. Základní amortizace za najeté kilometry je pak vypočtena správně, nicméně závěr o základní amortizaci měl činit 49,8 % a nikoliv 47,3 %. Revizní znalec rovněž nesouhlasil s údajem o výchozí ceně vozidla, kdy není jasné, proč znalec nevyšel z ceny uvedené v kupní smlouvě a počítal s částkou 2 286 450 Kč. Znalec tituly před jménem jméno FO nijak neodůvodnil stanovení koeficientu prodejnosti na 0,85. tituly před jménem jméno FO pouze uvedl, že vozidla předmětného typu nebyla v nabídkách nalezena, a že nyní je v prodeji novější model za cenu 85 % z jeho časové ceny. Znalec tituly před jménem jméno FO tedy dospěl k závěru, že cena vozidla je 1 023 910 Kč, kdy s tímto závěrem se revizní znalec neztotožnil. Ke znaleckému posudku znalce tituly před jménem jméno FO revizní znalec uvedl, že tento znalec postupoval při určení časové ceny vozidla správně, a pokud jde o výslednou cenu vozidla dospěl k velmi podobnému závěru jako revizní znalec.

11. Na základě doplněného dokazování došel soud prvního stupně k následujícímu závěru o skutkovém stavu: dne datum došlo k dopravní nehodě, během které traktor družstva právnická osoba vrazil při zatáčení v obci adresa do osobního automobilu ve vlastnictví žalobkyně, typ jméno FO, které řídil tituly před jménem jméno FO, jednatel žalobkyně. právnická osoba, má sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Škodní událost byla nahlášená žalované a byla evidována pod č. hodnota. Pojistná událost byla žalovanou likvidována jako totální škoda, kdy byla obvyklá cena poškozeného vozidla bez DPH stanovena nejprve na částku 644 628 Kč, hodnota využitelných zbytků poškozeného vozidla na částku 187 562 Kč, a žalobkyni bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla a hodnotou využitelných zbytků vozidla, tj. ve výši 457 066 Kč. Jelikož žalobkyně s výši vyplaceného pojistného plnění nesouhlasila, adresovala žalované dopis ze dne datum, ve kterém popsala důvody svého nesouhlasu. Protože však žalovaná doplacení pojistného plnění odmítla, nechala si žalobkyně zpracovat znalecký posudek o stanovení obecné ceny Vozidla, a to znalcem tituly před jménem jméno FO. Znalec tituly před jménem jméno FO ve znaleckém posudku ohodnotil obvyklou cenu Vozidla před dopravní nehodou ze dne datum částkou 848 000 Kč bez DPH. Znalec tituly před jménem jméno FO ustanovený soudem stanovil rozmezí obvyklé ceny vozidla od 466 600 Kč do 817 450 Kč, kdy průměrná cena je asi 645 100 Kč bez DPH a střední hodnota je pak asi 730 000 Kč bez DPH. Revizní znalec tituly před jménem jméno FO určil obvyklou cenu vozidla ke dni datum na částku 826 300 Kč včetně DPH, tj. 682 893 Kč bez DPH, kdy rozdíl mezi cenou, kterou žalovaná stanovila v rámci likvidace pojistné události a cenou stanovenou revizním znalcem tak činí 38 265 Kč. Vozidlo bylo v 7. roce provozu, mělo najeto 73 949 km a žalobkyně jej nabyla na základě kupní smlouvy za kupní cenu 2 342 121 Kč včetně DPH. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, žalovaná však žalovanou částku do dnešního dne neuhradila.

12. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil zejména podle § 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, § 2951, § 2969, § 2758 a § 2774 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ve zkratce „o. z.“). Uvedl, že opřel závěry svého rozhodnutí o revizní posudek tituly před jménem jméno FO, který splnil znalecký úkol, když se podrobně vyjádřil k předchozím posudkům, přičemž odlišnosti svých závěrů zdůvodnil a upozornil na chyby, které předchozí znalci provedli. Revizní znalec a tituly před jménem jméno FO se v podstatě shodli, když oba vycházeli ze základní amortizace 50 % při zohlednění 7 let provozu vozidla. V tomto zcela jednoznačně pochybil tituly před jménem jméno FO, který při výpočtu operoval se 6 lety, což byl chybný postup, který měl za následek vyšší hodnotu časovou, a tedy i výslednou tržní hodnotu vozidla. Proto soud prvního stupně z posudku tituly před jménem jméno FO nevycházel, a to přesto, že byl jediným znalcem, kterým měl možnost vozidlo prohlédnout. Závěry tituly před jménem jméno FO v tomto rozsahu posloužily oběma znalcům, kteří vypracovávali posudky později, kdy nicméně jak znalec tituly před jménem jméno FO, tak revizní znalec, se shodli na tom, že nebylo třeba zohledňovat nadstandardní výbavu vozidla nad rámec kupní ceny dle kupní smlouvy, kdy tato již byla při koupi v ceně zohledněna. Navýšení o nadstandardní výbavu tak představovalo další pochybení tituly před jménem jméno FO. Pokud se jedná o závěry znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, tak tento je dle soudu prvního stupně v části stanovení koeficientu prodejnosti, a v důsledku toho tedy i v závěru o rozmezí určení obvyklé ceny vozidla v době poškození nepřezkoumatelný. Jak znalec jméno FO, tak revizní znalec, ale ostatně ani žalobkyní předložený posudek tituly před jménem jméno FO, ani žalovaná při likvidaci pojistné události, neměli při stanovení koeficientu prodejnosti k dispozici žádnou informaci o inzerátu či uskutečněném prodeji totožného vozidla, či alespoň stejného typu vozidla s podobným stářím a nájezdem kilometrů. Tato skutečnost značně komplikuje stanovení koeficientu prodejnosti, kdy každý ze znalců musel čerpat z vlastních, dle znalce, srovnatelných nabídek, tyto v návaznosti na jejich odlišnost náležitě zhodnotit a promítnout do stavu předmětného vozidla a následně, i se svojí zkušeností, stanovit koeficient prodejnosti. Náležité objasnění stanovení koeficientu prodejnosti pak dle soudu prvního stupně obsahuje pouze revizní posudek tituly před jménem jméno FO. Ten před soudem obhájil, jakým způsobem dospěl ke stanovení koeficientu 0,70, že tak učinil s odkazem na dvě nabídky vozidel, kdy zohlednil rozdílný výkon motoru a rozdílný nájezd kilometrů, kdy vyšel rovněž ze své bohaté praxe a logické úvahy o praxi prodeje ojetých vozidel v bazaru. Pokud jde o způsob stanovení koeficientu prodejnosti u znalce jméno FO, je tento způsob nejasný, nepodložený relevantními zdroji a důvody, a jako takový tedy nepřezkoumatelný. Proto soud vyšel z koeficientu prodejnosti revizního znalce, který činil 0,70 a nikoliv z koeficientu 0,85 znalce jméno FO, neboť zde byl chybný údaj o časové hodnotě vozidla, a nikoliv z koeficientu 0,83 znalce jméno FO, jehož způsob určení je nepřezkoumatelný.

13. Uzavřel, že vyšel ze závěrů revizního znaleckého posudku, a sice tedy, že obvyklá cena předmětného vozidla ke dni pojistné události činila 682 893 Kč bez DPH. Pokud žalovaná vycházela při likvidaci z ceny 644 628 Kč, náleží žalobkyni rozdíl těchto dvou částek, tedy částka 38 265 Kč. Žalobkyni náleží podle § 1970 o.z. rovněž zákonný úrok z prodlení od datum. (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně). Ve zbylé části žalobu, jako nedůvodnou, zamítl (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně).

14. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení poměrně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 032 Kč, a to dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Orgán veřejné moci č. 254/2015 Sb.

15. Výrok o náhradě nákladů státu odůvodnil s odkazem na ustanovení § 148 o. s. ř. s tím, že žalovaná měla ve věci úspěch z 82 % a žalobkyně 18 %, proto jim uložil povinnost náhrady nákladů státu ve výši 18 % žalované a 82 % žalobkyni. Stát v tomto případě platil náklady řízení související se znalečným, a to jak za výslech znalce jméno FO, vyslechnutého ovšem jako svědka (ve výši 4 211,20 Kč, přiznáno usnesením ze dne datum, č. j. jméno FO, proplaceno dne datum z rozpočtu soudu a dále za výslech u odvolacího soudu ve výši 3 285 Kč, přiznáno usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, proplaceno dne datum z rozpočtu soudu), tak za vypracování znaleckého posudku jméno FO (ve výši 11 493 Kč) a jeho výslech (ve výši 4 315 Kč - přiznáno usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, 14 822,50 Kč proplaceno dne datum z rozpočtu soudu a 984,79 Kč proplaceno dne datum z rozpočtu soudu, jakož i za výslech u odvolacího soudu ve výši 1 633,50 Kč, přiznáno usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, proplaceno dne datum z rozpočtu soudu), a dále za vypracování revizního znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO (ve výši 24 608 Kč - přiznáno usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, proplaceno dne datum z rozpočtu soudu) a jeho výslech (ve výši 3 482 Kč - přiznáno usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, proplaceno dne datum z rozpočtu soudu). Celkem tak soud prvního stupně vynaložil náklady ve výši 53 027 Kč. Z toho 82 % činí 43 482 Kč a 18 % 9 545 Kč.

16. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně.

17. Odvolání ze dne datum žalobkyně doplnila podáním ze dne datum a napadla rozsudek soudu prvního stupně v ve výrocích II., III., IV. a V. Žalobkyně v něm uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Namítla, že soud prvního stupně bez dalšího převzal závěry, ke kterým dospěl revizní znalec, čímž porušil zásadu hodnocení důkazů. Žalobkyně má za to, že všechny tři znalecké posudky byly zpracovány znalci v oboru, a tedy mezi nimi nepanuje žádná hierarchie. Podstatu problematiky žalobkyně vidí ve stanovení dvou proměnných, a to určení výše hodnoty časové ceny vozidla a určení výše koeficientu prodejnosti vozidla v okamžiku škodní události. Z porovnání znaleckých posudků vyplývá, že časovou cenu vozidla stanovili všichni znalci obdobně (nejméně 1 180 000 Kč). tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO se shodli na výši koeficientu prodejnosti nejméně 0,8385 a tituly před jménem jméno FO se v ničem dalším se znalci neshodl. Koeficient prodejnosti měl být tedy určen znalci, kteří se shodli. Žalobkyně je přesvědčena, že tituly před jménem jméno FO nedokázal obhájit jím stanovený koeficient prodejnosti ve výši 0,70. Poukázala na to, že stav vozidla byl tituly před jménem jméno FO hodnocen jak vynikající, tituly před jménem jméno FO nebyla tato skutečnost rozporována a tituly před jménem jméno FO se k této skutečnosti vyjádřit nedokázal.

18. Žalobkyně brojí i proti výrokům o nákladech řízení s tím, že je přesvědčena, že mělo být postupováno podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku. Odkázala přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. jméno FO.

19. Závěrem žádala odvolací soud, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že bude uloženo žalované zaplatit žalobkyni částku 165 107 Kč s příslušenstvím a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, alternativně, aby napadený rozsudek zrušil v napadených výrocích a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

20. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne datum k odvolání žalobkyně uvedla, že pokud žalobkyně po prvním rozhodnutí nesouhlasila se závěry posudku tituly před jménem jméno FO, soud prvního stupně zcela logicky vyšel ze závěrů revizního posudku. Dále žalovaná uvedla, že soud prvního stupně zcela správně postupoval i ohledně výše nákladů řízení a užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka, podle něhož přiznání plné náhrady nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř. není povinné ani tehdy, závisela-li výše plnění na znaleckém posudku.

21. Žalovaná v závěru žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů odvolacího řízení.

22. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobkyně není opodstatněné do výroku o věci samé, důvodné je do nákladových výroků.

23. Odvolací soud rekapituluje, že mezi stranami byla jediná sporná otázka, a to, zda má žalobkyně nárok na doplatek pojistného plnění, týkající se vzniklé škody na předmětném vozidle tov. zn. podezřelý výraz RZ SPZ či nikoliv. Vzhledem k tomu, že předmětné vozidlo bylo při dopravní nehodě dne datum poškozeno v rozsahu tzv. totální škody, byla předmětem sporu obvyklá cena vozidla v době této dopravní nehody. Zbytky ani forma likvidace nebyla mezi stranami sporná. Žalovaná stanovila obvyklou cenu vozidla na částku 644 628 Kč bez DPH s tím, že když odečetla hodnotu zbytků ve výši 187 562 Kč bez DPH, vyplatila žalobkyni částku 457 066 Kč. Pokud by byla obvyklá cena vozidla v době této dopravní nehody vyšší, jak stanovil tituly před jménem jméno FO ve svém posudku, žalobkyni by náleželo vyšší pojistné plnění. Již ve svém prvním rozhodnutí soud prvního stupně správně vyhodnotil, že se jedná o otázku odbornou, ke které je třeba odborných znalostí. Ve věci byly k důkazu provedeny dva znalecké posudky vypracované tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO. Oba znalci byli v řízení vyslechnuti, nicméně ve svých odborných závěrech se rozcházeli a zejména otázka ceny předmětného vozidla v době dopravní hodnoty zůstala i nadále sporná. Za těchto okolností bylo odvolacím soudem nařízeno, aby byl ve věci vypracován revizní znalecký posudek. Odvolací soud k tomu doplňuje, že tento pokyn byl zadán zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka, dle které v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze v občanském soudním řízení rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen tehdy, jestliže soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní. Odvolací soud se přitom při svém prvním rozhodování tento rozpor snažil odstranit výslechem obou znalců, nicméně některé otázky zůstaly sporné, jak již citováno shora.

24. V obecné rovině je účelem revizního znaleckého posudku prověření správnosti jiného znaleckého posudku v řízení, ať již jde o posudek vyžádaný soudem, nebo posudek předložený účastníkem za podmínek dle § 127a o. s. ř. Soud může nařídit vypracování revizního znaleckého posudku jak k návrhu účastníka, tak i bez něj v rámci volného hodnocení důkazů a diskreční pravomoci soudu ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. (usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

25. Soud prvního stupně tedy zcela v intencích pokynu odvolacího soudu nechal zpracovat další (revizní) znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, kterého následně i vyslechl. tituly před jménem jméno FO zcela jasně a srozumitelně vysvětlil z jakých pramenů čerpal, tedy že ke svému znaleckému zkoumání užil posudek vypracovaný tituly před jménem jméno FO, neboť ten předmětné vozidlo prohlédl. Zhodnotil přitom nižší kilometrový nájezd vozidla, výbavu vozidla, která byla již zahrnuta v prodejní ceně. Při sporném koeficientu prodejnosti uvedl konkrétní nabídku vozidel, ze kterých vyšel. Výsledně srozumitelně a přezkoumatelně uvedl, že obvyklá cena předmětného vozidla ke dni datum činila částku 826 300 Kč včetně DPH (tj. 682 893 Kč bez DPH). Revizní znalec tituly před jménem jméno FO se přitom vyjádřil i k znaleckým posudkům znalce tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, kdy uvedl, z jakého důvodu se jejich závěry liší. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně je tedy zcela správný a odvolací soud proti němu nemá žádných výhrad. Nemělo by ani významu, aby opakoval již jednou popsané závěry vycházející z revizního znaleckého posudku. V tomto směru tedy je možno na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zcela odkázat.

26. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že je nutno vyjít z revizního znaleckého posudku, když závěry znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO byly chybné v tom směru, že tento vycházel z chybného údaje o délce provozu vozidla a nikterak neodůvodnil koeficient prodejnosti ve výši 0,85. Ohledně znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO pak lze konstatovat, že tento, byť užil správnou metodu výpočtu, určil obvyklou cenu vozidla ve velmi širokém rozmezí od 466 600 Kč až do 817 450 Kč, kdy průměrnou cenu označil cca 645 100 Kč. V tomto směru se tedy posudek tituly před jménem jméno FO od revizního znaleckého posudku příliš neliší, nicméně revizní znalecký posudek obvyklou cenu vozidla zpřesnil a precizoval. Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud byla žalovanou stanovena obvyklá cena vozidla na částku 644 628 Kč s tím, že po odečtení zbytků (187 562 Kč) bylo žalobkyni vyplaceno 457 066 Kč, zbývá doplatit částka 38 265 Kč, když dle revizního znaleckého posudku byla obvyklá cena vozidla v době dopravní nehody 682 893 Kč. (682 893 – 644 628 Kč = 38 265 Kč). V tomto směru byly závěry rozsudku soudu prvního stupně správné a správné i bylo ve zbývající části žalobu, jako neopodstatněnou, zamítnout. Za nesprávnou však nutno označit výši 165 107 Kč s příslušenstvím, kterou soud prvního stupně ve výroku II. zamítl. Je tomu tak především proto, že předmětem řízení byla pouze částka 172 822 Kč s příslušenstvím, jak odvolací soud podrobně uvádí níže.

27. Soud prvního stupně ve svém prvním rozhodnutí ze dne datum, č. j. spisová značka výrokem I. zamítl žalobu na uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 172 822 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 172 822 Kč od datum do zaplacení a dále rozhodl o nákladech řízení a státu. Opravným usnesením ze dne datum opravil výrok I. rozsudku tak, že tento správně zní: zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 203 372 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 203 372 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka podala odvolání žalobkyně, a to do všech jeho výroků s tím, že výrok I. napadla pouze v rozsahu částky 172 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 172 822 Kč od datum do zaplacení. Opravné usnesení ze dne datum napadeno odvoláním nebylo a nabylo tak samostatně právní moci. Odvolací soud následně dne datum, č.j. spisová značka přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku v části 172 822 Kč s příslušenstvím včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a v tomto rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně ze dne datum, č. j. spisová značka zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstala částka 172 822 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 172 822 Kč od datum do zaplacení. Pokud pak soud prvního stupně žalobě co do částky 38 265 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 265 Kč od datum do zaplacení vyhověl, žaloba měla být zamítnuta ohledně částky 134 557 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 134 557 Kč od datum do zaplacení. Ohledně částky 30 550 Kč bylo žalobní žádání soudem prvního stupně překročeno.

28. Z výše uvedené rekapitulace vyplývá, že ve výroku II. ohledně částky 30 550 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 550 Kč od datum bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastaveno podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a ohledně částky 134 557 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 134 557 Kč od 21. 4. bylo rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno. (výrok I. tohoto rozsudku). Ohledně nákladů řízení a náhradě nákladů státu však bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno, jak bude uvedeno níže.

29. K nákladům řízení mezi účastníky odvolací soud uvádí, že pokud soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení žalované, pak nepostupoval správně. Odvolací soud shledal opodstatněným odvolání žalobkyně, která uváděla, že ohledně náhrady nákladů řízení mělo být postupováno podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a nikoliv podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. spisová značka ze dne datum soud jedná svévolně, nepřizná-li žalobci náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, přestože žalobce v řízení co do základu svého nároku uspěl a soud své rozhodnutí o výši plnění založil toliko na znaleckém posouzení. Případný závěr, že úspěch žalobce byl pouze nepatrný, musí mít oporu v tom, jak řízení skutečně probíhalo a jaký byl jeho výsledek. Nerespektuje-li rozhodnutí o nákladech řízení průběh řízení a jeho výsledek, a je-li s ním v extrémním rozporu, je takové svévolné rozhodnutí porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z uvedeného nálezu, stejně jako z dřívějších rozhodnutích citovaných žalobkyní, vyplývá, že pokud je základ nároku po právu a plnění závisí na znaleckém posudku, které k žalobě žalobkyně připojila je na místě aplikovat ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznat tedy plnou náhradu nákladů řízení žalobkyni. Odvolací soud se neztotožnil s námitkami žalované, že nárok byl zjevně nadsazen, když žalobkyně při svém žalobním žádání nepostupovala svévolně, ale jako podklad pro žalovanou částku jí činil právě znalecký posudek tituly před jménem jméno FO. Lze tedy uzavřít, že podle § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení vypočtená z tarifní hodnoty, která se rovná přisouzené částce. V tomto směru odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. spisová značka, ze dne datum, dle kterého základem pro určení výše náhrady nákladů řízení při aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. není částka požadovaná žalobou, ale až částka přisouzená, a z ní se určuje též odměna advokáta. Je spravedlivé v případě, že žalobce musí výši požadované částky sdělit na základě své úvahy, ač z povahy věci je zřejmé, že výše nároku závisí na znaleckém posouzení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), aby se podkladem stala částka přisouzená, nikoliv požadovaná.

30. S ohledem na výše zmíněné žalobkyni přísluší náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem, konkrétně odměna za celkem hodnota úkonů právní služby stanovených podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, ve zkratce a. t., vycházejíc z tarifní hodnoty 38 256 Kč stanovenou podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) a. t., čemuž odpovídá odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 660 Kč. Konkrétně náleží žalobkyni odměna za úkony příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne datum, jednání před soudem prvního stupně dne datum, jednání před soudem prvního stupně dne datum, jednání před soudem prvního stupně dne datum, odvolání ze dne datum, jednání před odvolacím soudem dne datum, jednání před odvolacím soudem dne datum, vyjádření ze dne datum, jednání před soudem prvního stupně dne datum a jednání před soudem prvního stupně dne datum. Celkem tedy 34 580 Kč. K odměně ve výši 34 580 Kč náleží 13 režijních paušálů, z toho 10 po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t., tedy 3 000 Kč a tři po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 a. t. ve znění účinném od datum, tedy 1 350 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada za cestovné ve výši 484 Kč a náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 12 půlhodin po 100 Kč podle § 14 ost. 1 písm. a), odst. 3 a. t. V poslední řadě byla žalobkyni přiznána i náhrada za DPH ve výši 21 % k nákladům právního zastoupení podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada za dva zaplacené soudní poplatky ve výši 8 136 Kč a 8 641 Kč. Celkem tak žalobkyni za celé řízení před soudem prvního stupně náleží na náhradě nákladů částka 65 920 Kč.

31. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení zaplatí žalovaná žalobkyni a výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně určil částkou 65 920 Kč (výrok II. tohoto rozsudku).

32. Soud prvního stupně dále pochybil i ohledně náhrady nákladů státu, když tyto poměrně rozdělil mezi žalobkyni a žalovanou. Na uvedenou situaci je totiž nutno pohlížet shodně jako shora na náhradu nákladů řízení mezi účastníky a stanovit ji podle úspěchu ve věci. Dle nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. spisová značka při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. je nutno aplikovat shodný postup i na § 148 odst. 1 o. s. ř. Z toho důvodu odvolací soud celkové náklady státu ve výši 53 027 Kč specifikované shora v odst. 15 uložil zaplatit žalované, neboť v řízení byla procesně úspěšná žalobkyně (výrok III. tohoto rozsudku).

33. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud vyšel z toho, že procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení oproti procesně neúspěšné žalobkyni. Náhrada nákladů řízení tvoří paušální náhrada za tři úkony (vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání dne datum) v celkové výši 900 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. K aplikaci usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž byl vyjádřen názor, že výše náhrady v částce 300 Kč představuje protiústavní rozdíl oproti částce 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., což zakládá důvod vyhlášku č. 254/2015 Sb. neaplikovat a vzniklou mezeru vyplnit analogickou aplikací advokátního tarifu, odvolací soud uvádí, že tento názor nesdílí, neboť vyhláška č. 254/2015 Sb. a vyhláška č. 177/1996 Sb. (obě ve znění pozdějších předpisů) se liší nejen sazbou, ale též výčtem jednotlivých relevantních úkonů, např. tím, že nezastoupený účastník má na rozdíl od advokáta právo na zohlednění přípravy účasti na jednání (vedle samotné účasti na jednání); o protiústavní rozdíl se proto podle mínění soudu nejedná. Je pochopitelně možné, že Orgán veřejné moci přistoupí k novelizaci vyhlášky č. 254/2015 Sb., nicméně to je v jeho kompetenci, nikoli v kompetenci soudu. Soud proto postupoval v souladu s uvedeným právním předpisem (výrok IV. tohoto rozsudku).

34. Výrok I. nebyl napaden žádným z účastníků a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

35. Odvolací soud ještě upozorňuje, že soudní poplatek z odvolání ve výši 8 256 Kč, který žalobkyně zaplatila, jak vyplývá ze záznamu o složení na č.l. 349 spisu, bude s ohledem na ust. § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb. vrácen žalobkyni, neboť došlo-li ke zrušení rozhodnutí o věci samé v důsledku návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru, odvolání, dovolání, žaloby pro zmatečnost, žaloby na obnovu řízení, kasační stížnosti nebo rozhodnutím Ústavního soudu, neplatí poplatek za řízení poplatník, který ve věci již jednou poplatek zaplatil. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.