67 Tmo 22/2005
V PLATNOSTIMěstský soud v Praze, soud pro mládež, zamítl stížnost obhájce mladistvého, který požadoval odměnu a náhradu výdajů od státu. Soud uvedl, že zákonný zástupce mladistvého, který zvolil obhájce, nese náklady na právní služby, i když mladistvý má nárok na bezplatnou obhajobu. Rozhodnutí se opřelo o § 37 odst. 1 trestního řádu, podle něhož zákonný zástupce může zvolit obhájce za mladistvého. Soud dál vysvětlil, že zvolení obhájce zástupcem neznamená, že by stát měl být zodpovědný za odměnu, pokud nebyl zvolen sám odsouzený.
Plný text
Usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 21.4.2005, 67 Tmo 22/2005 Napadeným usnesením v trestní věci odsouzeného mladistvého J. B. soud prvního stupně rozhodl vyšší soudní úřednicí o návrhu JUDr. K. K., obhájce odsouzeného, tak, že mu podle § 151 odst. 2 trestního řádu nepřiznal jím vůči státu nárokovanou odměnu ve výši 26 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 1 575 Kč. Své rozhodnutí vyšší soudní úřednice odůvodnila tím, že obhájce mladistvému nebyl ustanoven, nýbrž mu jej zvolila jeho matka D. B. Proti tomuto usnesení podala v zastoupení obhájce JUDr. K. K. v zákonné lhůtě stížnost obhájkyně JUDr. K. S. Podanou stížnost odůvodnila tím, že odsouzenému mladistvému byl přiznán soudem v předmětném trestním řízení nárok na bezplatnou obhajobu a tudíž i obhájce zvolený na plnou moc má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštních předpisů. Skutečnost, že obhájce byl zvolen matkou odsouzeného a nikoli odsouzeným samotným , na této skutečnosti nemůže nic změnit, jelikož odsouzený je mladistvý, tudíž je omezen ve své způsobilosti do té míry, že si obhájce sám zvolit nemůže a jeho matka tak učinila za něj, jakožto jeho zákonný zástupce. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal Městský soud v Praze, soud pro mládež, dle § 147 odst. 1 trestního řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Mladistvému J. B. bylo 20. října 2003 doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání a současně byl poučen o tom, že jakožto mladistvý musí mít v trestním řízení obhájce,kterého si může zvolit on sám nebo mu může být zvolen podle § 37 odst.. 1 trestního řádu jeho zákonným zástupcem případně dalšími osobami k tomu oprávněnými. Obviněný mladistvý svého práva nevyužil a sám si obhájce nezvolil. ( V této souvislosti odvolací soud pokládá za podstatné uvést, že ačkoliv mladistvý nemá plnou právní způsobilost, nelze z toho dovozovat jeho neschopnost a nemožnost zvolit si obhájce. Podle § 8 odst. 1 občanského zákoníku způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti vzniká v plném rozsahu zletilostí. Ovšem i nezletilí mají podle § 9 téhož zákona způsobilost k právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Zvolit si obhájce k zastupování v trestním řízení mezi takové úkony patří, jelikož obviněný, který je trestně odpovědný za své jednání, musí být starší patnácti let a v tomto věku již je obecně takového úkonu schopen. Ostatně počítá s tím i trestní řád, což je zřejmé z věty první § 37 odst. 1, a rovněž zákon o soudnictví ve věcech mládeže, srov. ustanovení § 42 odst. 5 ). Matkou mladistvého D. B. byla dne 10. listopadu 2003 udělena s odkazem na § 37 trestního řádu plná moc k zastupování jejího syna JUDr. K. K. Z obsahu plné moci, založené na čl. 17 spisu je zřejmé, že matka odsouzeného ji udělila jakožto příbuzná v pokolení přímém, nikoli z titulu svého práva zákonného zástupce. Vyplývá to jednak z přímé citace v úvodu plné moci a dále ze skutečnosti, že paní D. B. jednala jménem svým a nikoli jménem svého syna. Proto ačkoliv jinak trestní řád v § 151 odst. 6 trestního řádu výslovně počítá i s možností, že stát ponese náklady odměny a hotových výdajů obhájce, jehož si zvolil obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu, v tomto konkrétním případě nelze podle citovaného ustanovení postupovat. D. B. v této cauze měla v souladu s trestním řádem ( § 37) a potažmo s účinností od 1.1. 2004 i se zákonem o soudnictví ve věcech mládeže ( § 43 odst. 1), dvě relevantní možnosti ke zvolení obhájce obviněnému. Jednak mohla jednat jakožto jeho zákonný zástupce jeho jménem, nebo mohla jednat jménem svým z pozice příbuzné v pokolení přímém. Jestliže se rozhodla jednat sama za sebe, nikoli jménem obviněného, pak nelze i přes odsouzenému mladistvému B. přiznaný nárok na bezplatnou obhajobu, postupovat podle § 151 odst. 6 trestního řádu. Vzhledem ke shora uvedenému Městský soud v Praze, soud pro mládež, stížnost obhájce jako nedůvodnou zamítl.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.