68 CO 225/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobců: a) jméno příjmení, narozená dne datum b) jméno příjmení, narozený dne datum oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání obou žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum rozhodnutí č. j. 40 C 141/2020 - 95 I Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (ad I) potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení se mění tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta. II Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

1. Rozsudkem ze dne datum soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí, aby bylo určeno, že bytová jednotka číslo v budově adresa stojící na pozemku parc. číslo včetně spoluvlastnického podílu o velikosti číslo na společných částech budovy adresa a na pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo vše v obci obec, katastrální území Čakovice (dále jen bytová jednotka), je ke dni úmrtí jméno příjmení, rodné číslo, tedy ke dni datum, ve společném jmění manželů jméno příjmení, rodné číslo a žalobkyně a) (výrok I) a rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částka, k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl v řízení, v němž se žalobci shodně domáhali určení, že bytová jednotka byla k datu úmrtí manžela žalobkyně a) a otce žalobce b) součástí společného jmění jméno příjmení a žalobkyně a) (dále SJM), neboť ji jméno příjmení nabyl za trvání manželství, k platnosti následné darovací smlouvy, jíž jméno příjmení bytovou jednotku daroval žalované, tak bylo třeba souhlasu žalobkyně a), ten ale dán nebyl a žalobkyně a) se neplatnosti darovací smlouvy dovolala.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítla, že bytová jednotka se nestala součástí SJM, byla ve výlučném vlastnictví jméno příjmení, ten ji nabyl koupí a kupní cenu uhradil z prostředků nespadajících do SJM, ze svých výlučných finančních prostředků. Kupní cenu ve výši částka v roce rok uhradil sumou částka, kterou získal prodejem svého dědictví, a sumou částka, kterou získal jako dar od žalované.

4. Soud I. stupně s odůvodněným závěrem o danosti naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení objasnil skutkový stav věci a svá zjištění obsáhl do odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud na ně v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí plně odkazuje a vychází z nich. Tato svá zjištění soud I. stupně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, vysvětlil, proč neprovedl důkaz navržený přečtením daňového přiznání jméno příjmení za rok, ve kterém měla žalovaná jméno příjmení poskytnout dar, vysvětlil, že z některých důkazů nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

5. Se skutkovým závěrem, že žalobkyně a) uzavřela dne datum sňatek s jméno příjmení, čímž došlo ke vzniku bezpodílového jmění manželů, později SJM, manželé spolu nežili od roku 1989; ke smluvní úpravě jejich SJM nedošlo. jméno příjmení nabyl na základě smlouvy o úplatném převodu vlastnictví bytovou jednotku za kupní cenu částka. Kupní cena byla uhrazena ke dni podpisu smlouvy, jméno příjmení zaplatil dne datum část kupní ceny ve výši částka a dne datum část kupní ceny ve výši částka Darovací smlouvou ze dne datum jméno příjmení daroval žalované bytovou jednotku, podpisy na smlouvě ověřila advokátka JUDr. příjmení. Žalobkyně a) se v souladu s § 714 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.) dovolala neplatnosti darování s tím, že s ním neprojevila souhlas. Dle rozhodnutí Státního notářství ve Žďáře nad jméno ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka a ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, nabyl jméno příjmení dědictvím podíl ve výši id ½ k označeným nemovitostem, druhou polovinu dědictví nabyla jeho sestra jméno příjmení. jméno příjmení a jméno příjmení společně prodali tyto nemovitosti dne datum za částka, jméno příjmení získal částka do výlučného vlastnictví (s ohledem na nabytí tohoto majetku soud I. stupně posuzoval okolnosti jeho nabytí podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (zkráceně obč. zák.) Tyto finanční prostředky ve výši částka společně s doklady jméno příjmení uložil doma odděleně od dalších finančních prostředků do černého diplomatického kufříku s tím, že budou použity v budoucnu na koupi bytu. jméno příjmení posléze tyto prostředky použil k uhrazení části kupní ceny bytové jednotky ve výši částka. Zbývající částku částka na koupi bytové jednotky mu žalovaná darovala. Žalovaná tyto prostředky získala jednak, ve výši částka, půjčkou od svého syna z peněz, které získal jako odchodné, půjčku později vrátila ve splátkách, jednak, ve výši částka, jako výtěžek z prodeje svého dědictví po rodičích a ze svých úspor.

6. Soud I. stupně tak uzavřel, že jméno příjmení použil na zaplacení kupní ceny za bytovou jednotku finanční prostředky, které patřily do jeho výlučného vlastnictví. S citací závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 22 Cdo 3181/2015 soud I. stupně dovodil, že bytová jednotka byla ve výlučném vlastnictví jméno příjmení. Důvodnou neshledal námitku žalobců, že od nabytí prostředků z dědictví v roce 1996 do koupě bytové jednotky v roce rok došlo ke smíchání výlučných prostředků jméno příjmení s dalšími prostředky, které byly součástí SJM, protože bylo zjištěno, že jméno příjmení neměl v období od rok do rok bankovní účet, na který by si ukládal finanční prostředky, částku částka měl uloženou odděleně od ostatních peněz v černém diplomatickém kufříku a jeho vůlí bylo tyto peníze použít na koupi bytu.

7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) plně ve věci úspěšné žalované přiznal náhradu na náklady na zastoupení advokátem, za 9 úkonů právní služby, 9 náhrad hotových výdajů, cestovné, náhradu za ztrátu času a 21% daň z přidané hodnoty ze součtu těchto částek.

8. Rozsudek soudu I. stupně napadli odvoláním oba žalobci, v jeho odůvodnění vytkli soudu I. stupně, že nepřihlédl k jimi tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V doplnění odvolání žalobci shodně uvedli, že darovací smlouva, jíž měl jméno příjmení převést bytovou jednotku na žalovanou, je neplatná, neboť v době, kdy jméno příjmení nabyl vlastnické právo k bytové jednotce, trvalo jeho manželství se žalobkyní a) a zákonný režim SJM nebyl nijak upraven. Bytová jednotka tak tvořila SJM. S ohledem na tvrzení žalované bylo třeba určit, jaký původ měly finanční prostředky, které dle tvrzení žalované měl jméno příjmení použít na nákup bytové jednotky. Se zopakováním skutkových zjištění soudu I. stupně žalobci namítli, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s žalobci namítanou pochybností, zda skutečně došlo k použití výlučných prostředků na nákup předmětné nemovitosti a to zejména s ohledem na dlouhý časový odstup mezi jednotlivými skutečnostmi, když částku částka měl jméno příjmení v roce 1996, ale nákup bytové jednotky proběhl až v roce 2000. Nikdo ze svědků neuvedl, že by finanční prostředky přepočítal, slyšené svědkyně nemohly vědět, jaká částka se v kufříku nacházela, ani zda peníze, o kterých měly povědomí, jméno příjmení skutečně použil na nákup bytové jednotky, či na tento účel použil jiné prostředky spadající do SJM. příjmení jméno příjmení bankovní účet, musel pobírat veškeré příjmy v hotovosti, muselo tak v průběhu doby dojít ke smísení finančních prostředků. Stejně tak nebylo prokázáno, že by na nákup bytové jednotky bylo použilo částka, které jméno příjmení darovala žalovaná. Informace o nakládání s finančními prostředky všichni svědci nabyli zprostředkovaně, někdo jim je vždy sděloval. Zhodnoceno mělo být také to, že slyšení svědci, syn žalované jméno příjmení, snacha žalované jméno příjmení a dcera žalované jméno příjmení, jsou všichni příbuzní žalované jednající ve společném zájmu. Žalobci s označením konkrétní judikatury namítli, že soud I. stupně se nezabýval otázkami týkajícími se nakládání s nemovitostí v SJM v situaci, kdy s ohledem na majetkové poměry manželů je nelze její darování považovat za běžnou záležitost a když nebyl dán souhlas druhého manžela s darovací smlouvou. Žalobci navržení svědci příjmení příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení se ve svých výpovědích shodovali na skutečnostech, o kterých žalovaná tvrdila, že se tak nestaly. To mělo vést soud I. stupně k zamyšlení nad tím, že žalovaná má tendenci určité skutečnosti vykládat jinak, než ve skutečnosti byly. Konečně žalobci namítli, že rozsudek soudu I. stupně je pro ně překvapivý a že soud I. stupně se nezhostil své poučovací povinnosti. Měl žalobce poučit, že hodlá vycházet z jiné právní úpravy, jiného právního posouzení či z jiných skutkových zjištění, než mohli účastníci řízení předvídat vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení (zde žalobci odkázali na označené rozhodnutí Ústavního soudu). Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobcům přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání rozporovala jednotlivé odvolací námitky, namítla, že v rozsáhlém a úplném dokazování byl zjištěn skutkový stav věci. Soud I. stupně neporušil procesní pravidla, neměl důvod žalobce poučovat podle jimi poukazovaného ustanovení § 118a o. s. ř. Žalovaná bytovou jednotku nabyla do svého vlastnictví v dobré víře. Poukázala na dobu, jaká uběhla mezi rozhodnými skutečnostmi a podáním žaloby s tím, že přesto se jí podařilo plně prokázat svá obranná tvrzení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil a jí přisoudil náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobců bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., projednal je při jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud I. stupně provedl obsáhlé dokazování, svá zjištění hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, hodnotil věrohodnost provedených důkazů, zejména výpovědí členů rodiny žalované jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení a srozumitelně a jasně vysvětlil, proč neshledal důvod posoudit je jako nevěrohodné (srovnej bod 5. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Odvolací soud sdílí jak tento jeho závěr, tak závěr, že bylo bez pochyb prokázáno, že bytová jednotka se nestala součástí SJM žalobkyně a) a jméno příjmení, ale že ji jméno příjmení nabyl do výlučného vlastnictví, neboť ji zakoupil za své výlučně vlastněné finanční prostředky. V tomto směru neobstojí odvolací námitka, že by se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s žalobci namítanou pochybností o této skutečnosti, když soud I. stupně ji jasně zhodnotil a vysvětlil, na základě jakých zjištění dospěl k uvedenému právnímu posouzení.

12. Jako správnou nehodnotí odvolací soud ani výtku odvolatelů, že by vůči nim bylo vydáno překvapivé rozhodnutí a že měli být soudem I. stupně více, bez bližší specifikace, poučeni. Žalobci učinili předmětem řízení určení, že bytová jednotka byla ke dni úmrtí jméno příjmení ve společném jmění manželů jméno příjmení a žalobkyně a), soud I. stupně po řádně provedeném řízení dospěl k závěru, že jejich žaloba není důvodná. Provedl důkaz všemi žalobci navrženými důkazy, zabýval se správností jejich skutkových tvrzení a jimi předestřeného právního hodnocení věci. Pokud žalobci v řízení před soudem I. stupně neuspěli, byli sice v řízení, jehož předmět byl od počátku, na základě jejich vůle, dán, procesně neúspěšní, ale proto, že nebylo prokázáno to, co žalobci tvrdili, naopak byla prokázána obranná tvrzení žalované. Za takového stavu nemohlo být vydané rozhodnutí, jakkoli zamítavé, pro žalobce překvapivým.

13. Soudu I. stupně odvolací soud přisvědčuje i v celkovém právním posouzení věci. Při průkazu toho, že jméno příjmení použil na zaplacení kupní ceny bytové jednotky dílem své výlučné finanční prostředky z dědictví, dílem prostředky z výlučně jemu poskytnutého daru, když i původ těchto peněz byl prokázán, je závěr, že jím koupená bytová jednotka, jakkoli kupní smlouva byla uzavřena za trvání jeho manželství s žalobkyní a), se nestala součástí jejich SJM, správný.

14. Žalobci vytýkají soudu I. stupně, že provedené důkazy zhodnotil jako věrohodné a vycházel z jejich obsahu, ačkoli svědci byli o daných okolnostech informováni jen zprostředkovaně, pomíjejí ale, že z provedených důkazů vzešla zjištění tvořící uzavřený okruh skutečností svědčících o skutkovém stavu, z něhož soud I. stupně pro své rozhodnutí vyšel. Kromě soudem I. stupně vysvětlených hledisek hodnocení jednotlivých důkazů i souhrnu skutkových zjištění je možno poukázat i na to, že žalobkyně a) nebyla s jméno příjmení dlouhodobě v kontaktu, nežili spolu v době jeho smrti již více jak 30 let, ani kontakty žalobce b) s jeho otcem nebyly četné (srovnej zjištění z jeho vlastní výpovědi), zatímco žalovaná s ním žila ve společné domácnosti a v pravidelném kontaktu s ním byli i její bližší příbuzní – děti a snacha. I z tohoto širšího hlediska tak je důvod aprobovat hodnocení provedeného dokazování soudem I. stupně jako správné.

15. Správně soud I. stupně rozhodl také o náhradě nákladů řízení, když vyšel z plného úspěchu žalované ve věci. Odvolací soud ale na rozdíl od něho neshledal důvod pro to zavázat žalobce k povinnosti náhrady nákladů řízení žalované solidárně, když jejich postavení takový způsob plnění neodůvodňuje, a liší se soudem I. stupně také ve výpočtu výše náhrady za žalovanou účelně vynaložené náklady řízení, již hodnotil z úřední povinnosti.

16. Žalované náleží právo na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem a to za 9 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, vyjádření ze dne datum k doplnění tvrzení žalobců, vyjádření ze dne datum a ze dne datum k návrhu svědků, účast na jednání soudu I. stupně dne datum, účast na jednání soudu I. stupně dne datum trvajícím více jak 2 hodiny, účast na jednání soudu I. stupně dne datum) po částka ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 199/1997 Sb., advokátního tarifu (zkráceně a. t.) a § 7 bod 5. a. t., spolu částka, 9 náhrad hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 4 a. t., spolu částka, náhrada za zameškaný čas za 24 půlhodin podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t., celkem částka, cestovné v celkové výši částka za tři cesty na trase obec – obec a zpět (zde odvolací soud odkazuje na podrobné správné vyčíslení cestovních nákladů soudem I. stupně v bodu 6. odůvodnění jeho rozhodnutí) a 21% daň z přidané hodnoty součtu těchto sum, tedy z částky 41 804,88, tedy částka. Celkově tak žalované za řízení před soudem I. stupně náleží náhrada ve výši částka O lhůtě k plnění bylo namístě rozhodnout podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o místu plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé (ad I) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na plný úspěch žalované ve věci i v této fázi řízení. Žalované tak opět svědčí právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří výdaje na právní zastoupení advokátem sestávající z 2 odměn za úkon právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po částka (spolu částka), 2 náhrady hotových výdajů po částka (spolu částka), náhrada za zameškaný čas za 10 započatých půlhodin po částka (spolu částka), cestovné za cestu automobilem Volkswagen Tiguan AC kombi na trase obec – obec a zpět v délce 414 km při kombinované spotřebě 7,2 l číslo km, náhradě ve výši 4,70 Kč/km a ceně pohonných hmot částka celkem částka a 21% daň z přidané hodnoty z částky částka, tedy částka.

19. Odvolací soud neposoudil jako účelně vynaložený náklad řízení žalovanou uplatněnou odměnu jejího advokáta za další poradu s klientkou v situaci, kdy odvolání žalobců nevneslo žádné nové právní posouzení věci ani jiné okolnosti, které by již nebyly ve hře před soudem I. stupně, další porada se tak nejeví jako nezbytná a související s projednáním odvolání.

20. Žalované tak celkem vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka. Za užití § 211 o. s. ř. bylo o místu plnění náhrady rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a o její splatnosti podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné dle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).