69 Co 119/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Jany Spanilé a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 18 083,61 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 12 722,55 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. února 2026, č. j. 38 C 240/2025-121,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku III. ve věci samé ve vztahu k částce 5,45 Kč a 1 452 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5,45 Kč a částku 1 200 Kč, jinak se tento výrok potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 18 720 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že se řízení zastavuje co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 786,45 Kč od 18. 1. 2025 do 23. 3. 2025 a co do smluvní pokuty ve výši 446,45 Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 605 Kč za dobu od 13. 4. 2025 Anonymizováno do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 12,10 Kč (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 5 334,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 334,45 Kč za dobu od 24. 3. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši Anonymizováno 1 452 Kč, smluvní pokuty ve výši 202,71 Kč, částky 12 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 5,45 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč, částky 12 100 Kč (výrok III.), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 720 Kč (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl jednak o žalobě doručené dne 2. 5. 2025, vedené pod sp. zn. spisová značka, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 083,61 Kč s příslušenstvím, jednak o žalobě doručené dne 12. 5. 2025, vedené pod sp. zn. spisová značka, o zaplacení částky ve výši 12 722,55 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 11. 12. 2025, č. j. spisová značka soud rozhodl o spojení řízení o uvedených žalobách ke společnému řízení (nadále vedenému pod sp. zn. spisová značka).

3. Žalobkyně uvedla, že uzavřela jako nájemce s žalovanou jako podnájemcem dne 29. 8. 2024 smlouvu o podnájmu vozidla č. číslo, na jejímž základě žalovaná užívala vozidlo RZ: SPZ, tov. zn. název (dále jen „vozidlo“). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro nájem vozidel firemním klientům (dále jen „VOP“) a Sazebník poplatků a smluvních pokut (dále jen „Sazebník“). Žalobkyně k odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná vrátila vozidlo s vnitřním i vnějším znečištěním a rovněž s poškozením na kapotě a pravých předních a zadních dveří. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 5 334,45 Kč dle faktury č. číslo splatné dne 18. 1. 2025, ve znění opravného daňového dokladu č. číslo a po započtení přeplatku za nevyužité podnájemné ve výši 8 089,43 Kč. Dále žalobkyně požadovala částku 605 Kč dle faktury č. číslo, vystavené za upomínku faktury po splatnosti (faktury č. číslo, kterou žalovaná neuhradila a která není předmětem řízení. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 786,45 Kč za dobu od 18. 1. 2025 do 23. 3. 2025, z částky 5 334,45 Kč za dobu od 24. 3. 2025 do zaplacení a z částky 605 Kč za dobu od 13. 4. 2025 do zaplacení, jakož i smluvní pokutu z nezaplacených faktur ve výši 649,16 Kč a ve výši 17,55 Kč za dobu od 13. 4. 2025 do podání žaloby. Dále žalobkyně požadovala 2 x náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč a 2 x náklady spojené s předáním pohledávek k vymáhání externí agentuře ve výši 12 100 Kč.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 29. 8. 2024 smlouvu o podnájmu vozidla č. číslo, na jejímž základě užívala vozidlo. Dále však uváděla, že vrátila vozidlo žalobkyni dne 6. 12. 2024, žalobkyně však odmítla při vrácení vozidla zkontrolovat jeho stav z důvodu znečištění vozidla, které zapříčinilo špatné počasí v den vrácení vozidla. Ke kontrole vozidla tak došlo bez přítomnosti žalované, nadto vozidlo stálo 4 dny ve veřejně přístupné garáži obchodního centra, není proto prokázáno, že tvrzená poškození způsobila právě žalovaná. Dále k poškozením uvedla, že žalobkyně po žalované požaduje částky vyšší, než jaké sama uhradila za opravu. Zcela odmítala úhradu fixního poplatku za předání pohledávek k vymáhání externí agenturou, považovala jej za účelový a obcházející zákon, neboť se jedná o předání pohledávky k vymožení právnímu zástupci žalobkyně. Současně jej považovala za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy.

5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud ve výroku I. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), zastavil co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 786,45 Kč od 18.1.2025 do 23.3.2025 a co do smluvní pokuty ve výši 446,45 Kč.

6. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 29. 8. 2024 smlouvu o podnájmu vozidla, jejíž součástí byly VOP a Sazebník. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně dala do užívání žalované dne 4. 9. 2024 vozidlo, žalovaná dané vozidlo vrátila dne 6. 12. 2024. Vrácené vozidlo bylo znečištěné, poškozená byla kapota vozidla. Žalobkyně vystavila žalované fakturu č. číslo znějící na částku 5 334,45 Kč. Původní faktura zněla na částku 14 875,88 Kč. Žalobkyně však tuto ponížila o částku 1 452 Kč za nesprávně fakturovanou položku „LZ dveře leštění“ a o částku 8 089,43 Kč představující přeplatek na podnájemném. Žalobkyně dále vystavila žalované fakturu č. číslo znějící na částku 605 Kč představující upomínku za prodlení s fakturou za čištění vozidla.

7. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil dle § 2215 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a dle § 1970 o. z., § 1972 o. z., § 2048 odst. 1 o. z. a dále dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Uzavřel, že ohledně částky 5 334,45 Kč bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně fakturovala fakturou č. číslo žalované celkem 5 položek (4 x opravu poškození částí vozidla a 1 x smluvní pokutu za porušení povinnosti). Součet částek na faktuře neodpovídá fakturované částce (součet je vyšší než konečná částka). Současně žalobkyně vysvětlila, že na základě opravného daňového dokladu č. číslo ponížila fakturovanou částku o 1 452 Kč a dále ponížila fakturovanou částku na základě opravného daňového dokladu č. číslo o částku 8 089,43 Kč, tedy žalované zbývá uhradit částka 5 334,45 Kč.

9. Na jednání dne 24. 11. 2025 soud žalobkyni vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, z čeho se nadále skládá žalovaná částka, co je obsahem žalované částky, současně soud žalobkyni poučil o následku nesplnění výzvy (viz protokol z jednání ze dne 24. 11. 2025 na č. l. 72). Žalobkyně na výzvu soudu neupřesnila nikterak, z čeho konkrétně se žalovaná částka skládá, tedy co je předmětem řízení, které konkrétní položky po žalované nadále požaduje, tedy zda poměrně ponížila jednotlivé položky ve faktuře, či zda některé položky s ohledem na započtený přeplatek za podnájemné již neuplatňuje a případně které. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně této částky a v této části žalobu zamítl včetně odvozeného příslušenství, tj. úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 334,45 Kč za dobu od 24. 3. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč, odvozené smluvní pokuty ve výši 202,71 Kč a částky 12 100 Kč představující náklady za předání pohledávky externí agentuře.

10. Co se týče částky 605 Kč, která byla fakturována fakturou č. číslo jako administrativní poplatek za vystavení upomínky za fakturu po splatnosti č. číslo, dospěl soud k závěru, že žalovaná nepředala vozidlo vyčištěné, když na fotografiích ze dne 6. 12. 2024 je zjevné znečištění vozidla (zejména kapoty a podvozku vozidla), proto žalobkyni vznikl nárok na úhradu nákladů na umytí a vyčištění vozidla na náklady žalované dle čl. 13.

8. VOP, které žalobkyně žalované fakturovala fakturou č. číslo. Soud prvního stupně uzavřel, že přestože žalovaná rozporovala fakturu č. číslo, současně uvedla, že ničeho na tuto fakturu neuhradila, a tudíž žalobkyně byla oprávněna vystavit upomínku a fakturovat poplatek za upomínku za dlužnou fakturu ve výši 605 Kč (tj. 500 Kč + DPH dle str. 1 Sazebníku poplatků), neboť základ nároku byl dán, přestože byla sporná jeho výše.

11. Soud prvního stupně přiznal v souladu s čl. 16. 4. a dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, žalobkyni i úroky z prodlení z částky 605 Kč. Ke smluvní pokutě uvedl, že žalobkyně ji kapitalizovala na výši 17,55 Kč (konkrétně za dobu od 13. 4. 2025 do 2. 5. 2025). Soud považoval takto kapitalizovanou smluvní pokutu za matematicky nesprávně vypočítanou, neboť za dané období činí smluvní pokuta jen 12,10 Kč. Soud prvního stupně proto přiznal žalobkyni ve výroku II. částku 605 Kč s úrokem z prodlení a smluvní pokutu ve výši 12,10 Kč, nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5,45 Kč zamítl ve výroku III.

12. Žalobkyně dále v souvislosti s uplatněním pohledávky v podobě administrativního poplatku ve výši 605 Kč požadovala částku 1 452 Kč (tj. 1 200 Kč + DPH) jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a dále částku 12 100 Kč jako poplatek za předání pohledávky externí agentuře. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni nelze přiznat částku 1 200 Kč vedle částky 605 Kč, neboť částka 605 Kč sama o sobě představuje náklad za upomínání spojený s vymáháním pohledávky, nelze tedy přistoupit na požadavek žalobkyně, která požaduje jak částku 1 200 Kč, tak i částku 605 Kč. Žalobkyně požaduje náklady spojené s vymáháním pohledávky, které připočítává k nákladům spojeným s uplatněním pohledávky, vytváří tak řetězec dalších nároků a navyšuje původní pohledávku.

13. Co se týče poplatku za předání pohledávky externí agentuře ve výši 12 100 Kč, soud má za to, že ani tuto částku nelze žalobkyni přiznat, neboť dle žalobních tvrzení se jedná o předání pohledávky právnímu zástupci žalobkyně, za což žalobkyně požaduje i odměnu právního zástupce, tento nárok je tak duplicitní a nelze ho přiznat, přestože byl sjednán ve VOP a Sazebníku poplatků. Soud nad rámec toho podotýká, že nelze ani odhlédnout od toho, že žalobkyni měly tyto náklady vzniknout v souvislosti s vymáháním jiného nákladu za vymáhání pohledávky – tedy s vymáháním vyfakturovaného poplatku za zaslání upomínky, nikoliv v souvislosti s jistinou, resp. základem jejího nároku.

14. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu poplatku za upomínku ve výši 605 Kč a úroku z prodlení a části smluvní pokuty, naopak nebyla úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 5 334,45 Kč, úroku z prodlení, smluvní pokuty (649,16 Kč + 5,45 Kč), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 x 1 452 Kč a poplatku za předání externí agentuře ve výši 2 x 12 100 Kč, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 2 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 98 %. Žalovaná tak byla neúspěšná pouze v nepatrné části, soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu žalované ve výši 18 720 Kč.

15. Rozsudek soudu prvního stupně napadla v zamítavém výroku III. a ve výroku IV. o nákladech řízení včasným a přípustným odvoláním žalobkyně. V něm uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada řízení spočívá v nesprávném a nedostatečném poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vztahu k částce 5 334,45 Kč. Soud prvního stupně žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení v tom směru, aby vysvětlila, z čeho konkrétně se žalovaná částka skládá. Takto formulovaná výzva je však zcela obecná, neurčitá a neodpovídá požadavkům § 118a o. s. ř., neboť žalobkyni neposkytuje dostatečné vodítko, jaké konkrétní skutečnosti považuje soud za nedostatečně tvrzené či sporné. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala a ve svém podání ze dne 23. 12. 2025, jednotlivé položky faktury detailně rozvedla, včetně jejich následného ponížení dobropisy a částečného zpětvzetí žaloby. Přesto soud v odůvodnění napadeného rozsudku nově – a poprvé – konkretizuje, že žalobkyně měla tvrdit, zda došlo k poměrnému ponížení jednotlivých položek, nebo které konkrétní položky již nejsou uplatňovány. Takto formulovaný požadavek však nebyl žalobkyni v rámci poučení dle § 118a o. s. ř. nikdy sdělen. Rozhodující je, že žalobkyně jednotlivé položky dostatečně identifikovala (kapota, LZ dveře, PP dveře, smluvní pokuta), byl vysvětlen jejich právní i skutkový základ, a byl popsán proces snížení výsledné částky. Za této situace žalobkyně splnila svou povinnost tvrzení i důkazní povinnost.

16. K částce 1 200 Kč vztahující se k faktuře č. číslo žalobkyně nesouhlasila s právním hodnocením soudu. V odvolání poukazuje na to, že povinnost žalované uhradit částku 605 Kč za vystavení a zaslání upomínky je samostatnou smluvní povinností, která byla sjednána ve všeobecných obchodních podmínkách. Nelze se tak ztotožnit s názorem soudu prvního stupně, který částku 605 Kč považuje za náklad za vymáhání, resp. náklad za uplatnění pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Žalobkyně dále nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně ohledně částek 12 100 Kč. Žalobkyně byla nucena s ohledem na jednání žalované předat pohledávky k vymáhání externí agentuře, čímž chtěla předejít možnému soudnímu řešení sporu. Soud zpochybňuje nárok na úhradu poplatku ve výši 12 100 Kč zejména z důvodu, že se jedná o duplicitní nárok, neboť se právní zástupce rovněž zabývá mimosoudním vymáháním a taktéž se před vymáháním pohledávek soudní cestou pokusil o možné mimosoudní řešení s žalovanou. Žalobkyně se však s tvrzením soudu o duplicitě nároku neztotožňuje. Tyto dvě kategorie nákladů nelze zaměňovat ani považovat za duplicitní – jejich právní titul i účel jsou zcela odlišné. Poplatek dle všeobecných obchodních podmínek představuje smluvní sankci a náhradu nákladů přímo žalobkyni, které jí vznikají právě s každou předanou pohledávkou k mimosoudnímu vymáhání, kdežto náhradu nákladů řízení upravuje právní předpis a vzniká až v souvislosti se zahájením samotného soudního sporu, a to přímo právnímu zástupci. Předání každé jednotlivé pohledávky přitom generuje vlastní administrativní a organizační náklady spojené s jejím zaevidováním, zpracováním a zahájením mimosoudního vymáhacího postupu. I částka vyfakturovaná za zaslání upomínky, tj. částka ve výši 605 Kč, představuje samostatnou peněžitou povinnost žalované s vlastním datem splatnosti.

18. Žalovaná navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

19. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není v převážné části důvodné.

20. Dle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

21. Dle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

22. Dle § 2215 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

23. Dle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § 1972 o. z. ve vztazích podle § 1963 má věřitel vedle úroků z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády. Tím není dotčeno právo věřitele na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které tuto pevnou částku přesahují.

26. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí výše minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikateli nebo podnikatelem a veřejným zadavatelem částku 1 200 Kč.

27. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkový i právní závěr. Na tyto závěry odvolací soud pro stručnost odkazuje a dále k odvolacím námitkám uvádí.

28. Odvolací soud se neztotožňuje s odvoláním žalobkyně v tom smyslu, že řízení bylo zatíženo vadou, spočívající v příliš obecném a nekonkrétním poučení žalobkyně soudem ohledně povinnosti tvrzení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k částce 5 334,45 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že poučení tak, jak bylo učiněno u prvého jednání, je dostatečně určité, vybízí stranu žalující k přesné specifikaci požadované částky, když je zřejmé, že žalobkyně na základě faktury č. číslo fakturovala žalované celkem 5 položek (4 x opravu poškození částí vozidla a 1 x smluvní pokutu za porušení povinnosti). Původní fakturovaná částka však činila 14 875 Kč. Žalobkyně vysvětlila, že na základě opravného daňového dokladu č. číslo ponížila fakturovanou částku o 1 452 Kč a dále ponížila fakturovanou částku na základě opravného daňového dokladu č. číslo o částku 8 089,43 Kč, tedy žalované zbývá uhradit částka 5 334,45 Kč. Na jednání dne 24. 11. 2025 soud žalobkyni vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, z čeho se skládá žalovaná částka, co je obsahem žalované částky, z čeho konkrétně se tedy žalovaná částka skládá, současně soud žalobkyni poučil o následku nesplnění výzvy (viz protokol z jednání ze dne 24. 11. 2025 na č. l. 72).

29. Žalobkyně v podání ze dne 23. 12. 2025, kterým reagovala na výzvu soudu prvního stupně, uváděla pouze skutečnosti, které již vyplývaly z předešlých podání a předložených důkazů. Dále předložila objednávku opravy poškození ze dne 20. 12. 2024. Žalobkyně však neobjasnila a nevysvětlila rozdíl mezi náklady na opravu dle objednávky opravy poškození a požadovanou částkou, nikterak neupřesnila, z čeho konkrétně se žalovaná částka skládá, tedy co je i po zápočtu a ponížení předmětem řízení a které konkrétní položky po žalované nadále požaduje, tedy zda poměrně ponížila jednotlivé položky ve faktuře, či zda některé položky s ohledem na započtený přeplatek za podnájemné již neuplatňuje a které. Je totiž zřejmé, že celková fakturovaná částka neodpovídá součtu částek uvedených na faktuře za jednotlivá dílčí poškození a za smluvní pokutu.

30. Žalobkyně dále v kontextu tohoto poučení přehlíží, že byla na následujícím jednání konaném dne 9. 2. 2026 opětovně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že nebylo prokázáno, že žalovaná předala dne 6. 12. 2024 vozidlo žalobkyni s tvrzenými poškozeními. Žalobkyně k tomu uvedla, že nemá další návrhy na doplnění dokazování. Žalobkyně tak ve vztahu k tomuto tvrzenému nároku neunesla ani důkazní břemeno. I pokud by však soud prvního stupně některou z fakturovaných dílčích položek za jednotlivá poškození vozidla považoval za prokázanou, nemohl by na základě nedostatečného tvrzení, kolik tedy žalobkyně za které dílčí poškození nadále požaduje, žalobě ani v částečném rozsahu pro nesplnění povinnosti tvrzení vyhovět. Žalobkyně tak ve vztahu k částce 5 534 Kč nebyla úspěšná nejen pro neunesení břemene tvrzení, ale rovněž pro neunesení břemene důkazního, že by se tvrzená poškození na vozidle vyskytovala v době předání (viz poučení soudu u jednání dne 9. 2. 2026 na č. l. 115). S ohledem na uvedené soud prvního stupně v této části správně žalobu zamítl včetně nároků od ní odvozených (úroků z prodlení, nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 452 Kč, smluvní pokuty ve výši 202,71 Kč, částky 12 100 Kč jako nákladů na vymáhání inkasní agenturou).

31. Odvolací soud se ztotožňuje i se zamítnutím žaloby v rozsahu částky 12 100 Kč představující náklady spojené s vymáháním pohledávky ve vztahu k nezaplacené částce 605 Kč za upomínku. Inkasní agentura dle obsahu spisu nevykonala ve vztahu k této pohledávce žádné činnosti, nemohly jí proto vzniknout v této souvislosti ani žádné náklady. I kdyby tomu však bylo, shoduje se odvolací soud s právním závěrem soudu prvního stupně, že v situaci, kdy sama žalobkyně žalovanou vyzývá k úhradě dluhu formou vystavených upomínek, které dle sazebníku zpoplatňuje částkou 605 Kč, následně věc předá externí agentuře a až poté advokátovi, který žalované zasílá předžalobní upomínku (kterou žalobkyně žádá přiznat jako právní úkon), lze považovat vymáhání pohledávky inkasní agenturou v tomto případě jako postup nadbytečný a neúčelný. Takový postup se navíc jeví odvolacímu soudu jako porušení práva jednat v právním styku poctivě, zvláště pak za situace, kdy je zřejmé, že žalobkyně takto účtuje z jedné smlouvy více těchto nákladů, ačkoliv ze znění sazebníku vyplývá závěr, že by měl vznikat jediný nárok (jediný poplatek) na vymáhání všech pohledávek vyplývajících z jedné smlouvy (viz znění sazebníku na čl. 33 spisu: poplatek za předání pohledávek vyplývajících z jedné smlouvy klienta k vymáhání externí agenturou). Tímto způsobem žalobkyně navíc vytváří řetězec dalších nároků, kdy jeden náklad na upomínku vytváří novou větev pohledávek (úroků z prodlení, smluvní pokuty, nákladů za vymáhání pohledávky, nákladů na vymáhání inkasní agenturou), čímž je vytvářen řetězec, kdy dlužné poplatky generují nové pohledávky, které generují další dlužné poplatky. Tím žalobkyně navyšuje původní pohledávku v rozporu se zásadou poctivosti, zakotvenou v § 6 o. z. jakožto jedné ze stěžejních zásad soukromého práva. Soud prvního stupně správně žalobu v rozsahu částky 12 100 Kč zamítl.

32. Odvolací soud však považuje za důvodné odvolání do zamítavého výroku v rozsahu částky 5,45 Kč představující smluvní pokutu z částky 605 Kč, kapitalizované ke dni podání žaloby na částku 17,55 Kč. Soud prvního stupně při částečném zamítavém výroku smluvní pokuty přehlédl, že žalobkyně ji správně kapitalizovala za dobu prodlení od 13. 4. 2025 do doby vyhotovení žaloby, kterou podávala ve druhé, pozdější věci, tedy do 21. 5. 2025. Výše kapitalizované smluvní pokuty skutečně činila za toto specifikované období 17,55 Kč.

33. Stejně tak odvolací soud považuje odvolání za důvodné, pokud brojí proti právnímu hodnocení soudu prvního stupně, týkající se zamítnutí částky 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 605 Kč za upomínku (kterou soud ve výroku II. přiznal). Odvolací soud se neztotožňuje s tím, že by žalobkyně neměla právo na náhradu nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok 605 Kč (přiznaný ve výroku II.), který odpovídá výši poplatku za upomínku faktury, je samostatným nárokem, sjednaným ve VOP (čl. 16.6.). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou faktury č. číslo vystavené dne 13. 3. 2025, což soud považoval dle provedeného dokazování za prokázané, byla žalovaná ze strany žalobkyně opakovaně na neuhrazenou částku vyplývající z faktury po splatnosti upomínána. Úhrada poplatku za vystavení upomínky je přitom smluvní povinností žalované, kterou si strany výslovně v rámci smluvních podmínek sjednaly, a proto uvedený poplatek ve výši 605 Kč svou povahou představuje samostatnou peněžitou povinnost žalované. V tomto závěru se odvolací soud ztotožňuje s právním názorem žalobkyně. Nárok na úhradu částky 605 Kč je samostatným majetkovým nárokem se samostatným skutkovým základem, který se stal splatným dne 12. 4. 2025 a k jehož úhradě ze strany žalované dosud nedošlo. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním této pohledávky dle § 1972 o. z. a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč.

34. Odvolací soud však má za to, že k této paušální částce stanovené v citovaném nařízení nelze připočítat DPH, jak činí žalobkyně. Výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyplývá přímo z právního předpisu (konkrétně z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), z tohoto a ani z žádného jiného právního předpisu však nevyplývá, že by se z této částky měla přiznávat rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty. Tato povinnost neplyne ani z žádného smluvního ujednání mezi účastníky. V rozsahu částky 252 Kč je proto zamítavý výrok soudu procesně správný a odvolací soud jej potvrdil dle § 219 o. s. ř.

35. Z výše uvedených důvodů odvolací soud v nepatrné části (ohledně částky 5,45 Kč a 1 200 Kč) změnil zamítavý výrok III. rozsudku ve věci samé dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a zavázal žalovanou k jejich úhradě; ve zbývající části napadený výrok jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

36. Jelikož odvolací soud výrok III. částečně změnil, rozhodoval znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně dle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalovaná byla i po změně napadeného výroku III. neúspěšná pouze v nepatrné výši, odvolací soud proto zavázal žalobkyni k zaplacení náhrady nákladů řízení úspěšné žalované. Tyto náklady představují částku 18 720 Kč, které již správně vypočetl ve výroku IV. napadeného rozsudku soud prvního stupně. Odvolací soud proto na odůvodnění výše těchto nákladů zcela odkazuje.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. I v odvolacím řízení byla žalovaná neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne 27. 5. 2026), a to při sazbě mimosmluvní odměny jednoho úkonu 2 300 Kč vycházející z tarifní hodnoty 29 743 Kč. K tomu přistupuje náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení, které je žalobkyně povinna žalované zaplatit, činí 5 500 Kč. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).