69 Co 124/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Jany Spanilé a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované jednající Jméno jednajícího sídlem Adresa jednajícího o zaplacení 200 000 Kč a 400 000 Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. února 2026, č. j. 11 C 132/2025-56,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 600 000 Kč (výrok I.) a současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2 700 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě podané dne 25. 6. 2025, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 200 000 Kč jako náhrady škody vzniklé v důsledku nevyplacení v exekuci vymoženého plnění a částky 400 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení, to vše v souvislosti s exekučním řízením vedeným nyní tituly před jménem jméno FO, soudním exekutem, Exekutorský úřad adresa (dále jen „EÚ adresa“), pod sp. zn. spisová značka (dále též jako „posuzované řízení“).

3. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že u EÚ adresa zahájil posuzované řízení za účelem vymožení své vykonatelné pohledávky ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím za jméno FO, narozeným dne datum (dále jen „povinný“). Dle dřívějšího tvrzení povinného tomuto byly údajně pravidelně ze strany EÚ adresa v posuzovaném řízení sráženy finanční prostředky, jejichž výše mohla činit přibližně 200 000 Kč. Ze strany EÚ adresa však žalobce k dnešnímu dni neobdržel ničeho.

4. Za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení žalobce požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích ve výši 400 000 Kč. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že v době zahájení posuzovaného řízení bylo povinnému věk, tedy byl fakticky a ekonomicky v nejproduktivnějším věku. Průtahy v postupu EÚ adresa měly za následek, že povinný se nyní již nachází v důchodovém věku, kdy pobírá pouze starobní důchod, z nějž nelze provádět srážky, tedy majetkový potenciál povinného byl vyčerpán. K tomuto následně přibylo i množství dalších exekucí snižujících pravděpodobnost možného uspokojení pohledávky žalobce.

5. Podáním došlým soudu dne 12. 12. 2025 pak žalobce svou žalobu rozšířil o požadavek na zaplacení částky 38 000 Kč jako náhrady další škody, která měla být způsobena nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení, neboť soudní exekutor včas nepostihl pohledávku povinného za jeho dlužníky, a uvedená částka tak nebyla v exekuci vymožena na uspokojení pohledávky žalobce jako oprávněného. Takto provedenou změnu žaloby soud usnesením ze dne 9. 1. 2026, č. j. spisová značka, nepřipustil, neboť nebyla splněna podmínka předběžného projednání nově uplatněného nároku dle §§ 14, 15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“).

6. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování (v převážné části ze spisu EÚ adresa sp. zn. spisová značka) ke skutkovému závěru, že v předmětné exekuci nebylo ničeho vymoženo, jedinou došlou úhradou exekutorovi je záloha na náklady exekuce ve výši 605 Kč složená žalobcem dne 8. 11. 2023. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním návrhu na nařízení exekuce dne 14. 12. 2010 a dosud není skončeno. Řízení tak ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, tj. ke dni 13. 2. 2026, trvá 15 let a téměř (bez 1 dne) 2 měsíce, resp. téměř 182 měsíců. Žádostí ze dne 28. 1. 2025 uplatnil žalobce u žalované z důvodů uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 200 000 Kč jako náhrady škody a částky 400 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 28. 5. 2025, kterým konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku posuzovaného řízení. Požadavky na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu a na náhradu škody odmítla.

7. Po právní stránce věc posoudil dle § 5, § 13 odst. 1, 2, § 14, § 15 a dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

8. Co se týče nároku na náhradu škody ve výši 200 000 Kč, soud prvního stupně uzavřel, že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění třech předpokladů: existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody, příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b). Žalobce za nesprávný úřední postup označoval skutečnost, že v posuzovaném řízení měla být na povinném vymožena částka 200 000 Kč, která mu jako oprávněnému nebyla vyplacena. Na základě provedeného dokazování nevyplynulo, že by v posuzovaném řízení bylo něčeho vymoženo, jedinou platbou ve prospěch EÚ adresa byla žalobcem složená záloha na náklady exekuce. Žalobce žádným způsobem nereagoval na výzvu soudu k označení důkazů k prokázání svého tvrzení, že soudními exekutory bylo na povinném na pohledávku vymáhanou v posuzovaném řízení vymoženo 200 000 Kč. Jelikož žalobce neunesl břemeno důkazní ve vztahu k prokázání tvrzeného vymožení uváděného plnění, jehož nevyplacením by se soudní exekutoři eventuálně mohli dopustit nesprávného úředního postupu, a nebylo tak prokázáno naplnění první podmínky odpovědnosti státu za škodu, soud prvního stupně žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

9. Co se týče nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, soud prvního stupně shrnul, že délku posuzovaného řízení, trvající ke dni vyhlášení rozsudku 15 let a téměř (bez 1 dne) 2 měsíce, resp. téměř 182 měsíců, na základě hledisek, která lze (postup soudu a soudních exekutorů) přičítat státu, nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

10. Dle soudu prvního stupně však uvedený nesprávný úřední postup nebyl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, třebaže vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se jinak předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Dle soudu žalovaná důvodně s odkazem na rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1804/2019 namítla, že v daném případě jsou přítomny takové skutečnosti, které danou domněnku vyvrací. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, povinný byl a je nemajetný, na jeho majetek bylo vedeno několik dříve nařízených exekucí (tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO). Jeho postižitelné příjmy od zaměstnavatelů či od právnická osoba byly postiženy buď dříve nařízenými exekucemi anebo exekucemi, ve kterých byly vymáhány přednostní pohledávky (Městský úřad adresa, Celní úřad adresa). Skutečnost, že soudní exekutoři v posuzovaném řízení zřejmě aktivně nehledali vozidla, která měl povinný dle opakovaných sdělení registru vozidel registrována, na závěru o nemajetnosti povinného ničeho nemění, když tato vozidla nebyla nalezena ani jinými soudními exekutory (viz zejména opakované vyjádření tituly před jménem jméno FO provádějícího dříve nařízenou exekuci). Za pochybení lze označit postup tituly před jménem jméno FO, který včas nedoručil exekuční příkaz na přikázání pohledávky povinného za manželi jméno FO z titulu doplatku půjčky. K tomuto pochybení však došlo na samotném počátku vedení posuzovaného řízení (exekuční příkaz byl vydán dne 3. 3. 2011 a poslední splátka byla manželi jméno FO uhrazena dne 15. 5. 2011), a nijak tedy dle soudu nesouvisí s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Uvedené pochybení by mohlo představovat samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 OdpŠk, změna/rozšíření žaloby o nárok z titulu takového nesprávného úředního postupu však nebyla pro absenci předběžného uplatnění u žalované připuštěna.

11. S ohledem na učiněný závěr o absenci vzniku nemajetkové újmy tak soud žalobu i v této části zamítl. Pro úplnost pak dodal, že i v případě, že by snad měla být dovozena nějaká nemajetková újma z cca dvouměsíčního prodlení při postižení pohledávky ve výši 38 000 Kč za manželi jméno FO, jednalo by se o újmu zcela minimální, za kterou již bylo žalovanou poskytnuto adekvátní zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva.

12. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 700 Kč.

13. Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Ve vztahu k závěru o škodě nepovažoval žalobce za správný právní závěr soudu, že škoda nevznikla. Uvedl, že příslušní exekutoři v řízení zanedbali své povinnosti minimálně v liknavém a opožděném postupu ve vztahu k přikázání pohledávky za manžely jméno FO, čímž bylo zmařeno uspokojení žalobce a byla mu tak způsobena škoda. K závěru soudu prvního stupně týkajícího se nemajetkové újmy namítl, že nesprávný je závěr, že mu nemohla vzniknout nemajetková újma. Zpochybnil rovněž (eventuelní) závěr soudu, že i kdyby vznikla, samotné konstatování porušení práva je v projednávaném případě dostatečné. Žalobce má za to, že je na místě přiznat odškodné za nemajetkovou újmu v penězích.

14. Žalovaná navrhovala napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a shledal, že odvolání není důvodné.

16. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

19. Dle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

20. Dle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkový i právní závěr. Na tyto závěry odvolací soud pro stručnost odkazuje, zcela se s nimi ztotožňuje a dále k odvolacím námitkám uvádí.

22. Co se týče škody, žalobce proti závěru soudu prvního stupně o neunesení břemene důkazního blížeji nebrojí. Odvolací soud proto pouze shrnuje, že závěr soudu prvního stupně o neunesení břemene důkazního byl učiněn po obsáhlém dokazování a současně po procesně korektním poučení žalobce při jednání dne 5. 12. 2025 dle § 118a odst. 3 o. s. ř., po kterém zůstal žalobce nečinný. Závěr soudu prvního stupně o neunesení břemene důkazního ve vztahu k prokázání tvrzeného vymožení uváděného plnění (ve výši 200 000 Kč) je tak správný.

23. Pokud pak žalobce v odvolání namítá, že příslušní exekutoři v řízení zanedbali své povinnosti, a to minimálně v liknavém a opožděném postupu tituly před jménem jméno FO ve vztahu k přikázání pohledávky za manžely jméno FO, čímž zmařili uspokojení žalobce a způsobili mu škodu, uvádí odvolací soud, že žalobce přehlíží, že v rozsahu této částky soud prvního stupně správně nepřipustil změnu žaloby usnesením ze dne 9. 1. 2026, č. j. spisová značka, neboť se v této části jednalo o odlišný nárok vycházející z jiného skutkového základu než původně tvrzeného pochybení. Stran tohoto nároku nedošlo ani k jeho předběžnému uplatnění u žalované dle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (viz uplatnění nároku u žalované ze dne 28. 1. 2025), nebyla tak splněna podmínka dle § 14 odst. 3 téhož zákona a soud prvního stupně postupoval správně, pokud změnu žaloby nepřipustil. Odvolání je proto v této argumentaci nedůvodné.

24. K části odvolání směřující proti zamítavému výroku v rozsahu 400 000 Kč odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil, že na základě všech popsaných hledisek zakotvených v § 31a OdpŠk nelze dobu řízení v délce 15 let a 2 měsíců považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. V souladu s judikaturou je i jeho následný závěr, že na základě provedeného dokazování nelze uzavřít, že žalobci v souvislosti s délkou řízení vznikla újma.

25. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je smyslem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován (srov. např. část V. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 725/2011, rozsudek ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

26. V rozsudku ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2434/2010, uveřejněném pod číslem 10/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že „smyslem kompenzačního řízení přitom není mechanicky použít výpočet (délka řízení násobená určitou částkou za rok), ale přiznat poškozené osobě takové odškodnění, které bude způsobilé alespoň zmírnit jí utrpěnou újmu, neboť se jedná o prostředek reparační a nikoliv sankční. Kriterium celkové délky řízení (§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk) proto v řízení o výkon rozhodnutí z důvodu specifických rysů tohoto typu řízení (nařízení, průběh a nepravidelné důvody a způsoby skončení) je na místě vykládat modifikovaně podle naplňování účelu takového řízení. Délka řízení o výkon rozhodnutí je tak ovlivněna nejen kriterii § 31a odst. 3 písm. b) až d) OdpŠk, ale zejména objektivními okolnostmi, jako je majetková situace povinného a jeho případná spolupráce. Předpoklad vzniku nemateriální újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení nemusí být nutně naplňován vždy jenom proto, že určité řízení formálně trvá. Náhrada nemajetkové újmy přichází obecně do úvahy jako důsledek odpovědnosti za způsobení újmy a při posuzování délky vykonávacího řízení je třeba vždy zkoumat, do jakého okamžiku se jednalo o účelné vedení řízení směřující k reálnému vymožení práva oprávněného.“ Tyto obecné závěry lze přitom aplikovat i na řízení exekuční (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3868/2012).

27. Z rozsudku NS ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1804/2019 pak vyplývá závěr, že po dobu objektivní nemajetnosti povinného v exekučním řízení tato nemajetnost zásadně zabraňuje vzniku (jinak obecně presumované) újmy oprávněného z nepřiměřeně dlouze vedeného řízení (tj. nejistoty z výsledku řízení). Uvedené platí i při existenci časových úseků exekučního řízení, ve kterých byla v době nemajetnosti povinného soudem zjištěna případná nesoustavnost (časová přetržitost) úkonů soudní exekutorky. Jinak řečeno objektivní odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce exekučního řízení vyžaduje, aby byl zjištěn nejen nesprávný úřední postup, ale i újma (nejistota z výsledku řízení, která se, nikoli však bezvýhradně, presumuje) a příčinná souvislost mezi újmou a nesprávným úředním postupem. Pokud ale jeden z předpokladů odpovědnosti žalované chybí, nelze za takové období odpovědnost žalované shledávat.

28. Z výše citovaných judikaturních závěrů dovolacího soudu plyne správný závěr soudu prvního stupně v projednávané věci, že uvedený nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk nebyl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, třebaže vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se jinak předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). V daném případě danou domněnku vyvrací skutečnosti ve výše citované judikatuře uváděné, které dopadají i na posuzované řízení (povinný byl a nadále je nemajetný, na jeho majetek bylo vedeno několik dříve nařízených exekucí, jeho postižitelné příjmy od zaměstnavatelů či od právnická osoba byly postiženy buď dříve nařízenými exekucemi anebo exekucemi, ve kterých byly vymáhány přednostní pohledávky). S ohledem na učiněný závěr o absenci vzniku nemajetkové újmy soud prvního stupně i v této části žalobu správně zamítl.

29. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná dosáhla plného procesního úspěchu i v této fázi řízení a byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 900 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 2 úkony (příprava na jednání odvolacího soudu dne 17. 6. 2026, účast na tomto jednání), dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu per analogiam. Při určení výše náhrady hotových výdajů odvolací soud nepostupoval dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť toto ustanovení podzákonného právního předpisu považuje po novele advokátního tarifu účinné od 1. 1. 2025 za neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k tomu viz body 21. až 24. odůvodnění usnesení NS ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení; přípustnost dovolání přezkoumá za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. dovolací soud.