69 Co 75/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Jany Spanilé a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 57 267 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. ledna 2026, č. j. 10 C 27/2025-65,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 365,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 57 267 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 267 Kč za období od 14. 5. 2024 do zaplacení (výrok I.) a současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 730,80 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení uvedené částky jako doplatku ceny díla a ceny víceprací.

3. Žalobkyně uvedla, že žalovaná u žalobkyně objednala dne 4. 4. 2024 v rámci realizace novostavby rodinného domu adresa na parcele č. číslo provedení stavebních prací a dodávek. Žalobkyně řádně veškeré objednané práce v období od 8. 4. 2024 do 19. 4. 2024 provedla a provedené dílo bez vad a nedodělků v požadované jakosti předala žalované dne 26. 4. 2024. O předání byl sepsán protokol o odevzdání a převzetí stavby. Následně byla vystavena faktura na částku 157 267 Kč se splatností dne 13. 5. 2024. Žalovaná fakturu neuhradila, po upomínce zaplatila zálohu ve výši 100 000 Kč dne 7. 6. 2024. Doposud zbývá uhradit částka 57 267 Kč.

4. Žalovaná se v řízení bránila tím, že není zcela jasné, za jaké služby a materiál má být částka uhrazena, neboť cena díla byla sjednána na 124 655 Kč bez DPH. Dále uvedla, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení ceny za dílo v souladu se smlouvou. Ze strany žalobkyně nebyl tvrzen ani předložen soupis provedených prací a zjišťovací protokol, nebyly provedeny další objednávky na vícepráce ani dodání písku. Dosud nedošlo k převzetí díla žalovanou, protože dílo nebylo řádně dokončeno. Na rozpory v provádění díla a v účtovaných vícepracech žalovaná žalobkyni opakovaně upozorňovala prostřednictvím e-mailů. Žádná z faktur vystavených žalobkyní nebyla vystavena v souladu se smlouvou.

5. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke skutkovému závěru, že mezi žalovanou jako objednatelem a žalobkyní jako zhotovitelem došlo dne 4. 4. 2024 k uzavření smlouvy o dílo dle objednávky č. číslo. Předmětem byla kompletní montáž venkovních rozvodů vody, dešťové a splaškové kanalizace včetně šachet, vsakovacího objektu, čerpací šachty splaškové kanalizace, dopojení a vystrojení akumulační nádrže a zemních prací dle nabídky číslo a kompletní projektové dokumentace na akci „Novostavba RD adresa parcela č. číslo“ (dále jen „dílo“). Cena díla byla sjednána na částku 124 655 Kč bez DPH + písek 18 000 Kč. Vznik nároku na cenu byl sjednán tak, že zhotovitel byl povinen vypracovat a nejpozději do posledního pracovního dne každého týdne předložit objednateli soupis provedených prací a zjišťovací protokol k odsouhlasení. Objednatel tento soupis odsouhlasí do 4 pracovních dnů, ne však dříve, než tento soupis odsouhlasí osoba, která je ve vztahu k objednateli objednatelem. Na základě podepsaného soupisu zhotovitel vystaví fakturu. Vícepráce, se kterými souhlasí objednatel, musí být fakturovány samostatně. Za ukončení nebo předání díla se považuje den, kdy dojde k podpisu předávacího protokolu. Soupis provedených prací, práce v HZS, předávací protokol, případné vícepráce mající vliv na termín realizace a cenu díla, jsou platné pouze po písemném potvrzení jednatele objednatele. Potvrzení stavbyvedoucího má pouze evidenční charakter. Protokol o odevzdání a převzetí stavby byl podepsán jednatelem zhotovitele a stavbyvedoucím objednatele dne 26. 4. 2024. Žalovaná již 23. 4. 2024 upozorňovala prostřednictvím e-mailu žalobkyni na rozpory v provádění díla a v účtovaných vícepracech a více-materiálu.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1725, § 2586 a § 2610 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Uvedl, že pro posouzení, zda má žalobkyně právo na zaplacení ceny díla, je zásadní vyřešení právní otázky, zda bylo dílo dokončeno a předáno. Ve smlouvě o dílo jsou termíny ukončení díla nebo předání díla ztotožněny se dnem, ve kterém dojde k podpisu předávacího protokolu. Pro posouzení vzniku nároku na zaplacení ceny díla bylo proto dále nezbytné posoudit, zda dílo bylo převzato k tomu oprávněnou osobou, resp. zda předávací protokol podepsala za objednatele k tomu oprávněná osoba. Smlouva o dílo obsahuje ohledně převzetí díla speciální ustanovení, podle něhož předávací protokol je platný pouze po písemném potvrzení jednatelem objednatele. Tato skutečnost je výslovně stanovena ve smlouvě a musela tak být žalobkyni známa. Soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 32 Cdo 3505/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009 sp. zn. 23 Odo 1777/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009 sp. zn. 23 Odo 1724/2006 a uzavřel, že ve věci nedošlo k platnému převzetí díla žalovanou, neboť v rozporu s uzavřenou smlouvou protokol o odevzdání a převzetí stavby podepsal stavbyvedoucí, nikoli jednatel objednatele. Oprávnění stavbyvedoucího k podpisu protokolu o převzetí díla není automatické a v podmínkách projednávaného případu jej smlouva o dílo nepřipouštěla. Soud dále zdůraznil, že je zákonem smluvním stranám ponecháno na vůli, aby si v mezích právního řádu svobodně ujednali a určili obsah smlouvy. Takto se stalo i v souzeném případě, kdy si strany ujednaly, co se rozumí pojmem ukončení a předání díla a kdo je oprávněn k podpisu předávacího protokolu. Konkrétní ujednání stran přitom vyhodnotil tak, že není v rozporu s právním řádem.

7. Soud prvního stupně se neztotožnil ani s argumentací žalobkyně, že žalovaná zneužila smluvního ujednání týkajícího se podpisu předávacího protokolu, když jinak po celou dobu vystupovala tak, že dílo je prováděno řádně. Z e-mailové komunikace stran totiž soud považoval za prokázané, že žalovaná před předáním díla upozorňovala žalobkyni na rozpory v provádění díla a fakturaci v rozporu se smluvním ujednáním.

8. Soud prvního stupně již pro nadbytečnost zamítl návrhy žalobkyně na doplnění dokazování o výslechy navržených svědků a jednatelů účastníků k otázce žalobkyní namítaného zmaření podpisu předávacího protokolu ze strany jednatelky žalované.

9. Ze všech uváděných důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení pak soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen „o. s. ř.“). Tyto náklady ve výši 18 730, 80 Kč přiznal zcela úspěšné žalované.

11. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. V něm namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, nedůvodně neprovedl jí navrhované důkazy k prokázání jejích tvrzení, přičemž v důsledku dospěl k nesprávným skutkovým závěrům. Rozhodnutí soudu rovněž spočívá i na nesprávném právním posouzení a je nepřiměřeně formalistické.

12. Dle žalobkyně bylo dílo fakticky žalované předáno. Jednatelka žalované byla přítomna předání díla, avšak bezdůvodně a bez vědomí ostatních účastníků předávání díla z místa odešla a tím svévolně a objektivně znemožnila, aby předávací protokol za objednatele podepsala. Následně se stala pro jednatele žalobkyně nekontaktní a odmítala s ním komunikovat. Vady díla, které byly žalovanou vytknuty žalobkyni emailem dne 23. 4. 2024, byly ke dni 26. 4. 2024 odstraněny, což je zřejmé i z předávacího protokolu, jehož podpis žalovaná zmařila a podepsal ji za ni „jen“ její stavbyvedoucí. Žalovaná za dílo zaplatila po předání cca 2/3 ceny díla, konkrétně dne 7. 6. 2024 uhradila částku 100 000 Kč. Žalovaná, ač dílo „formálně“ nepřevzala, tak jej již téměř dva roky bez problémů užívá. Žalobkyně k otázce zmaření předání díla navrhla provedení svědeckých výslechů i účastnické výslechy jednatelů žalobkyně i žalované. Tyto důkazy soud prvního stupně odmítl provést jako nadbytečné.

13. Pokud dle názoru soudu prvního stupně nedošlo k naplnění podmínek pro fakturaci, je akcesorickým výsledkem takového právního závěru, že se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť se ujala držby zhotoveného díla a užívá dílo zhotovené žalobkyní, aniž by jí bylo předáno a přešlo na ni.

14. Dále žalobkyně argumentovala tím, že i kdyby stavbyvedoucí žalované překročil v souvislosti s podpisem předávacího protokolu své oprávnění, objednatelka (žalovaná) jeho jednání dodatečně schválila (nejméně konkludentně) tím, že po předání dílo užívá, po splatnosti zaplatila významnou část ceny, nevyvolala bezprostředně proces, že „předání“ neproběhlo. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 839/2021, ve kterém Nejvyšší soud akceptoval, že převzetí díla lze dovodit i bez podpisu zhotovitele.

15. Žalovaná navrhla napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný. K dotazu odvolacího soudu k povaze platby 100 000 Kč uvedla, že mezi panem jméno FO jednajícím za žalovanou a panem jméno FO jednajícím za žalobkyni probíhaly opakované debaty na odstranění vad díla. jméno FO naléhal na pana jméno FO a sliboval, že po provedení platby budou veškeré vady odstraněny, což se dodnes nestalo. Následně tedy došlo k tomu, že žalovaná poskytla zálohu na plnění, aby žalobkyně dílo dokončila s tím, že bude vše následně řádně vyúčtováno.

16. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a shledal, že odvolání není důvodné.

17. Dle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

18. Dle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

19. Dle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

20. Dle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

21. Dle 430 odst. 2 o. z. podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.

22. Dle § 431 o. z., překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu.

23. Dle § 440 odst. 1 o. z., překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.

24. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkový i právní závěr. Na tyto závěry odvolací soud pro stručnost odkazuje, zcela se s nimi ztotožňuje a dále k odvolacím námitkám uvádí.

25. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3505/2020 plyne, že sjednají-li smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla, na něž je vázán vznik nároku na zaplacení ceny díla, mohlo dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě. Nejvyšší soud dovodil, že oprávnění stavbyvedoucího je dáno především obvyklými smluvními ujednáními, v nichž jsou uváděny osoby oprávněné jednat ve věcech smluvních a technických, k nimž stavbyvedoucí nepatří (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4931/2010), a přestože při činnosti stavbyvedoucího obvykle dochází např. k uzavírání smluv potřebných k realizaci díla, jimiž jsou zajišťovány práce potřebné k realizaci díla zhotovitelem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 274/2004, či ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1419/2005), při posuzování oprávnění stavbyvedoucího k podepsání protokolu o předání a převzetí díla je třeba – ve světle konkrétních skutkových okolností – přihlížet jak k uzavřené smlouvě, tak ke všem relevantním ustanovením právní úpravy, z nichž by takové eventuální oprávnění mohlo vyplývat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 1777/2006); oprávnění stavbyvedoucího k podpisu protokolu o převzetí díla tudíž není automatické.

26. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009 sp. zn. 23 Odo 1724/2006 plyne, že pokud je způsob předání díla specifikován ve smlouvě, kupř. tak, že se dílo předává protokolárně, není možné chápat oboustranně podepsaný protokol pouze jako jeden z možných důkazů o tom, že dílo bylo předáno, ale existence protokolu tvoří hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla (shodně rovněž 23 Cdo 4092/2007 ze dne 29. 10. 2009, rozsudek NS 32 Cdo 358/2012 ze dne 19. 3. 2013).

27. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009 sp. zn. 23 Odo 1777/2006 plyne, že pro posouzení vzniku nároku na zaplacení ceny díla je nezbytné posoudit, zda dílo bylo převzato k tomu oprávněnou osobou, či nikoli, resp. zda předávací protokol podepsala za objednatele k tomu oprávněná osoba.

28. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla až protokolárním předáním díla, tvořícím hmotněprávní podmínku pro předání a převzetí díla. Tento závěr soudu prvního stupně odpovídá textaci objednávky (smlouvy), kde je uvedeno, že „dílo je považováno za ukončené po ukončení všech prací uvedených v této objednávce a PD, pokud jsou ukončeny řádně a včas. Pokud jsou v této objednávce použity termíny ukončení díla nebo den předání, rozumí se tím den, ve kterém dojde k podpisu předávacího protokolu.“ Odvolací soud pouze uvádí, že z textu smlouvy nevyplývá, že by protokol o předání díla měl plnit pouze tzv. potvrzovací funkci a že skutečnou vůli stran není vázat vznik nároku na zaplacení ceny díla (či jeho části) na předávací protokol, respektive na jeho podpis; předávací protokol dle obsahu smlouvy neměl mít jen evidenční, pořádkový a důkazní charakter. Z textu smlouvy vyplývá, že nárok na zaplacení ceny díla smluvní strany podmínily (mimo jiné) protokolárním předáním a převzetím díla. V tomto případě vyhotovení a podpis předávacího protokolu má v podstatě konstitutivní účinky, které zakládají právo zhotovitele na zaplacení ceny díla či jeho části. Závěr soudu prvního stupně tak zcela odpovídá výše citované judikatuře, zjm. pak rozsudku NS ČR ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 23 Odo 1724/2006, dále např. rovněž rozsudku ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2847/2019).

29. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že stavbyvedoucí žalované nebyl oprávněn k podpisu předávacího protokolu. Pokud tak učinil, jeho jednání je překročením jeho pravomocí, které nebylo ze strany žalované dodatečně a bezodkladně schváleno. V tomto smyslu soud prvního stupně zcela správně odkázal na relevantní judikaturu (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 1777/2006).

30. K závěru soudu prvního stupně o neplatnosti předávacího protokolu odvolací soud pouze poznamenává, že z citované judikatury rovněž plyne závěr, že neplatnost a neúčinnost právního úkonu jsou následky vadných právních úkonů, které nastávají ze zákona. Ve smlouvě nelze podmínky neplatnosti ani neúčinnosti právního úkonu sjednat, ty nastávají pouze z důvodu existence objektivních zákonem předpokládaných skutečností, které neplatnost a neúčinnost právního úkonu způsobují. Proto protokol podepsaný v rozporu se smlouvou není neplatným právním jednáním z toho důvodu, že jej za neplatný prohlašuje smlouva, ale nevyvolává předpokládané účinky ze zákona, jelikož nesplňuje požadavky stanovené smlouvou.

31. Na věc přitom nelze aplikovat ani § 430 o. z. a § 431 o. z., jak v odvolání naznačuje žalobkyně. Jednání stavbyvedoucího, který překročil své pravomoci, jelikož mu nebylo dle smlouvy uděleno zmocnění k převzetí díla, žalovanou nezavazuje. O tomto nedostatku zmocnění totiž žalobkyně věděla nebo mohla vědět s ohledem na znění ustanovení o předání a převzetí díla ve smlouvě.

32. V podmínkách konkrétního případu nelze dovodit ani dodatečné schválení jednání stavbyvedoucího při podpisu předávacího protokolu dle § 440 o. z. (ze strany žalované). Žalovaná totiž ihned poté, co se dozvěděla o podpisu předávacího protokolu ze strany stavbyvedoucího, opakovaně v emailové korespondenci vracela žalobkyni fakturu na zaplacení částky 157 267 Kč, opakovaně namítala nedokončení díla, vady díla, rozporovala fakturaci v rozporu se smlouvou a nabídkou, účtování nesprávných položek a víceprací bez jejich předchozího objednání a opakovaně uváděla, že dílo nebylo dokončeno a předáno (viz emaily ze dne 3. 6. 2024 na č. l. 43, ze dne 29. 8. 2024 na č. l. 45). Z toho nelze dovodit, že by dodatečně žalovaná jednání stavbyvedoucího schválila.

33. Na dodatečné schválení pak nelze dle odvolacího soudu usuzovat ani ze zaplacení částky 100 000 Kč po vystavení faktury. Žalovaná dle provedeného dokazování tuto částku sice po opakované emailové komunikaci zaplatila, platbu však považovala za zálohu a nadále v následující korespondenci trvala na tom, že dílo nebylo předáno, že fakturace není provedena v souladu se smlouvou, že nebyly dodrženy podmínky splatnosti ceny díla, nebyl předložen soupis provedených prací a trvala na předložení konečného vyúčtování (viz email ze dne 29. 8. 2024 na č. l. 45).

34. K námitce zmaření podpisu předávacího protokolu ze strany jednatelky žalované a k tomu neprovedeného dokazování (zamítnutí výslechu jednatelů účastníků a svědků) uvádí odvolací soud, že i v této otázce soud prvního stupně nepochybil. I pokud by se takové jednání jednatelky žalované prokázalo, přehlíží žalobkyně, že jako podmínku vzniku nároku zhotovitele na cenu za dílo a jeho splatnost strany sjednaly nejen protokolární předání díla se specifickými náležitostmi (podpis jednatelky žalované), ale i vyhotovení soupisu provedených prací a zjištovacího protokolu. Rovněž soupis provedených prací přitom měl být podepsán jednatelkou žalované. Pokud by bylo možno za takový soupis prací považovat výkaz práce, tento opět nebyl opatřen podpisem jednatelky. Žalobkyně přitom byla soudem prvního stupně procesně korektním způsobem při jednání dne 14. 11. 2025 poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy, zda splnila podmínky pro splatnost ceny díla, tedy vypracování a předložení soupisu provedených prací a zjišťovacího protokolu žalované k odsouhlasení. Žalobkyně na výzvu soudu ničeho nedoplnila. Žalobkyně tak ani neunesla břemeno tvrzení a důkazní, že by splnila smluvně sjednané podmínky pro doplacení ceny díla.

35. Pokud pak žalobkyně v odvolání uvádí, že ne každá podpisová „vada“ protokolu musí automaticky vést k závěru „nepředáno“, pokud z ostatních okolností plyne projev vůle dílo převzít/předat s odkazem na usnesení NS ze dne ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 839/2021, uvádí odvolací soud, že tento judikát na souzenou věc nedopadá, neboť je zásadně nutné rozlišovat mezi chybějícím podpisem zhotovitele jako předávajícího na předávacím protokolu a podpisem objednatele (zde žalované), který dílo přebírá a tím stvrzuje, že je dílo dokončeno, popř. zda je dokončeno bez vad. Odkaz na citovaný judikát tak není přiléhavý.

36. K otázce maření převzetí díla uvádí dále odvolací soud, že rovněž z komentářové literatury plyne závěr, že „Převzetí může být ujednáno též ve formě dvoustranného právního jednání např. formou podpisu předávacího protokolu zhotovitelem a objednatelem, které pak představuje hmotněprávní podmínku splnění povinnosti, včetně tomu odpovídajícího práva domáhat se jejího splnění.“ (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2605 o. z.).

37. Žalobkyní uváděnou odvolací námitku, že mělo být v řízení posuzováno, zda jednatelka žalované nezmařila podpis předávacího protokolu, pak jako nedůvodnou vyvrací rovněž doposud zastávaná judikatura Nejvyššího soudu, ze které plyne závěr, že pokud předávací protokol nebyl podepsán žalovanou (objednatelkou), není možné považovat dílo za předané a převzaté a žalobkyně by se mohla po žalované za současného stavu domáhat pouze převzetí díla, nikoliv však doplacení ceny díla, neboť nenastala splatnost ceny díla (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 799/2009 ze dne 22. 4. 2009). Ke stejnému závěru pak dospěl dovolací soud rovněž v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 1984/2007, ze dne 28. 5. 2008, dále pak NS 23 Odo 1724/2006, 23 Cdo 799/2009, 23 Cdo 1505/2013, 32 Cdo 1984/2007, 32 Cdo 3582012). Pokud by i tvrzení o maření převzetí díla v podobě podpisu předávacího protokolu byla pravdivá, dovodila judikatura, že v obdobných případech se lze po objednateli domáhat splnění povinnosti dílo převzít (srovnej k tomu rovněž rozsudek NS ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1733/2017 a dále k tomu rovněž rozsudek ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 542/2018). Případné dokazování v tomto rozsahu by proto bylo nadbytečné a soud prvního stupně proto správně tyto důkazy již zamítl.

38. Totožný závěr ohledně nesplnění smluvních podmínek pro vznik nároku na zaplacení ceny díla a splatnosti ceny pak platí k otázce účtovaných víceprací. Žalobkyně bez dalšího neunesla břemeno tvrzení a důkazní, zda dodržela podmínky zakotvené ve smlouvě pro vznik nároku na zaplacení víceprací, k čemuž byla ze strany soudu prvního stupně dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. rovněž poučena. Ve smlouvě bylo ohledně víceprací či vícenákladů sjednáno, že „vícepráce, se kterými souhlasí objednatel, musí být fakturovány samostatně. Případné vícepráce a změny mající vliv na termín realizace a cenu díla jsou platné pouze po písemném potvrzení jednatelem objednatele.“ Žalobkyně po poučení soudem ke splnění těchto podmínek ničeho nedoplnila. V rozsahu požadovaných víceprací tak žalobkyně rovněž neunesla břemeno tvrzení a důkazní.

39. Pro úplnost soud k odvolacím námitkám uvádí, že stejně tak se podle ustálené rozhodovací praxe nemůže zhotovitel díla domoci zaplacení víceprací z titulu bezdůvodného obohacení, nedohodly-li se strany na změně díla a nebyly-li splněny smluvené podmínky pro úhradu víceprací (které souvisí s předmětem díla) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3891/2010, usnesení ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2959/2013). Totožný závěr pak lze vztáhnout i k doplacení ceny díla dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. V takovém případě totiž nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací a pro vznik nároku na zaplacení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3085/2016).

40. Pokud pak žalobkyně argumentuje, že dílo bylo předáno, na což lze usuzovat z toho, že bylo kolaudováno či užíváno, odvolací soud odkazuje na relevantní judikaturu (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009 sp. zn. 23 Odo 1724/2006) a tam uváděný závěr: „Pokud je způsob předání díla specifikován ve smlouvě, kupř. tak že se dílo předává protokolárně, není možné chápat oboustranně podepsaný protokol pouze jako jeden z možných důkazů o tom, že dílo bylo předáno, ale existence protokolu tvoří hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, a to, že pokud předávací protokol neexistuje, není možné považovat dílo za předané a převzaté. Z hlediska posouzení otázky, zda dílo bylo řádně převzato, je irelevantní námitka žalobkyně, že žalovaná reklamovala vady díla, resp. že dílo žalovaná předala svému odběrateli a že dílo bylo zkolaudováno.“ Ke stejnému závěru pak dospěl dovolací soud v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1168/2011 ze dne 29. 1. 2013: „Jestliže podle ustanovení smlouvy o dílo mělo právo na zaplacení ceny díla vzniknout při splnění dvou podmínek, a to po dokončení díla a po jeho protokolárním převzetí (zápisem), není v případě nesplnění druhé podmínky, tj. protokolárního převzetí díla, pro vznik práva na zaplacení ceny díla rozhodné, že předmět díla byl objednatelem užíván. Pro vznik práva na zaplacení ceny díla tak není rozhodné, že předmět díla byl objednatelem užíván, protože takto nebyl vznik práva na zaplacení ceny díla sjednán.“ Pokud je podpis předávacího protokolu hmotněprávní podmínkou pro předání a převzetí díla, jsou námitky, že žalovaná předala dílo svému odběrateli a že dílo bylo dále používáno, pro posouzení předání díla mezi zhotovitelem a objednatelem irelevantní.“ (viz rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3085/2016).

41. Z uvedené judikatury tedy vyplývá, že odvolání žalobkyně je i v tomto směru nedůvodné.

42. Závěrem odvolací soud uvádí, že z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021 plyne rovněž závěr, že zákonná úprava předání díla neobsahuje přímý výslovný zákaz odchylného ujednání. K otázce posouzení možného nepřímého zákazu je třeba zohlednit shora uvedený smysl a také účel dané úpravy. Smysl a účel právní úpravy přitom stranám nebrání, aby si autonomně dohodly pro jejich smluvní závazek významné zvláštní předpoklady předání díla, např. zvláštní písemnou formu, zvláštní okolnosti ve vztahu k předávacímu protokolu, otázku okolností možného práva odmítnout převzetí díla či povinnosti převzít dílo, trpí-li určitými vadami apod. Vždy je však třeba poměřovat konkrétní okolnosti takového ujednání. Přestože je tedy právní úprava předání díla v občanském zákoníku obecně dispozitivní, nelze vyloučit, že konkrétní ujednání stran bude (z jiného důvodu) zákonem zakázané, a proto neplatné (580 odst. 1 o. z.). Příčí-li se takové ujednání zjevně dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, soud k neplatnosti takového ujednání přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Je třeba hodnotit i okolnosti, v jakém právním postavení strany ujednání uzavřely. Zdali v rovném postavení dvou podnikatelů nebo zdali je jedna ze stran v postavení slabší strany, ať už spotřebitele nebo slabší strany podnikatele.“ 43. V poměrech projednávané věci důvody, které by mohly vést k neplatnosti posuzovaného ujednání o předání díla a splatnosti ceny díla, popř. víceprací, odvolací soud neshledává. Účelem stranami sjednaného pravidla pro převzetí díla bylo přiznání právních následků předání díla a jeho převzetí pouze po podpisu předávacího protokolu ze strany jednatelky žalované. V posuzované věci přitom ze skutkových zjištění soudu nelze učinit ani závěr, že strany jako dva podnikatelé byly v nerovnovážném postavení, tedy v úvahu nepřicházelo ani právní posouzení z pohledu ochrany slabší strany (podnikatele podle § 433 o. z., nebo spotřebitele podle § 1810 a násl. o. z.). Smluvně zakotvené ujednání vzniku nároku na zaplacení ceny díla, splatnosti ceny díla, předání díla a podpisových náležitostí předávacího protokolu odvolací soud i s ohledem na charakter smluvních stran (oba podnikatelé) nepovažuje za nepřiměřené ani rozporné s dobrými mravy.

44. Ze všech těchto závěrů vyplývá, že žalobkyně nedodržela smluvně sjednaný postup pro vznik nároku na zaplacení ceny díla a jeho splatnost, stejně jako smluvně sjednané podmínky pro možnost požadovat úhradu za vícepráce.

45. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

46. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná dosáhla plného procesního úspěchu i v této fázi řízení a byla jí proto přiznána náhrada nákladů této fáze řízení. Jejich výše sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 3 420 Kč dle § 6 odst. 1, 7 bod 5., 8 odst. 1., § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (písemné vyjádření ze dne 29. 5. 2025 a účast u jednání dne 10. 6. 2026), z náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky a náhradu za DPH, jejíž je zástupce žalované plátcem, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí 9 365,40 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení; přípustnost dovolání přezkoumá za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. dovolací soud.