7 To 202/94

Plný text

Samotná skutečnost, že obránce použije proti neozbrojenému útočníkovi zbraně, neznamená, že jde o obranu zcela zjevně nepřiměřenou způsobu útoku.Podmínkou ustanovení § 13 tr. zák., o nutné obraně, není skutečnost, že útok nebylo možno odvrátit jinak. Obránce není povinen ustupovat před neoprávněným přímo hrozícím nebo trvajícím útokem na zájem chráněný trestním zákonem. Č. 47/1995 sb. rozh. Samotná skutečnost, že obránce použije proti neozbrojenému útočníkovi zbraně, neznamená, že jde o obranu zcela zjevně nepřiměřenou způsobu útoku. Podmínkou ustanovení § 13 tr. zák., o nutné obraně, není skutečnost, že útok nebylo možno odvrátit jinak. Obránce není povinen ustupovat před neoprávněným přímo hrozícím nebo trvajícím útokem na zájem chráněný trestním zákonem. (Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 1994 sp. zn. 7 To 202/94 ) Městský soud v Praze zamítl odvolání obvodního státního zástupce pro Prahu 8 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 4. 1994 sp. zn. 2 T 46/94. Z odůvodnění: Napadeným rozsudkem byla obžalovaná K. S. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby, kterou jí bylo kladeno za vinu, že dne 11. 1. 1994 kolem 20.45 hod. v Praze 8, Písečná 6, po předchozím slovním konfliktu a následném fyzickém napadení ze strany jejího otce J. A., nar. 11. 3. 1939, tohoto muže měla bodnout kuchyňským nožem do břicha, aniž došlo k poranění vnitřních orgánů, a způsobit mu tak pracovní neschopnost delší než 7 dnů, čímž měla spáchat pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. Proti citovanému rozsudku podal obvodní státní zástupce odvolání, ve kterém uváděl, že s právním hodnocením skutkového stavu tak, jak je učinil soud prvního stupně, nesouhlasí. Pro posouzení, zda určité jednání splňuje podmínky § 13 tr. zák., o nutné obraně, je rozhodující, zda obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Soud se touto otázkou nezabýval. Na jedné straně sice konstatuje, že obžalovaná jednala v situaci, kdy byla napadena osobou fyzicky zdatnější, navíc podnapilou a jednající neadekvátně, nedořešil však otázku, zda by bylo možné v jednání poškozeného, tj. v tom, že poškozenou rdousil, spatřovat některý trestný čin, a jestliže ano, pak jaký. Pokud by totiž rdoušením hrozila obžalované skutečně smrt, pak by nebylo pochyb o tom, že by její obrana byla přiměřená, pokud však by se jednalo ze strany poškozeného o trestný čin s mírnějšími následky, pak by obrana bodnutím nožem do břicha přiměřená nebyla. Bylo také prokázáno, že obžalovaná nepoužila jiný, mírnější způsob odvrácení útoku. Poškozeného netloukla ani nekopala, což by se vzhledem k situaci dalo očekávat, ale hned jej bodla nožem do břicha. Obvodní státní zástupce má z uvedených důvodů zato, že rozhodnutí soudu, pokud obžalovanou zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., je nesprávné. Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Městský soud v Praze podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Řízení předcházející napadenému rozsudku nevykazuje závady a skutková zjištění soudu prvního stupně jsou úplná a správná. Odvolání obvodního státního zástupce v podstatě směřuje do právního zhodnocení otázky, zda obžalovaná K. S. jednala ve smyslu ustanovení § 13 tr. zák., tzn. v nutné obraně. Z důkazů v posuzované věci provedených jasně vyplývá, že mezi obžalovanou a poškozeným mnohdy docházelo k verbálním konfliktům vyprovokovaným poškozeným, který byl často v podnapilém stavu. Toto byl vlastně první nečekaný fyzický útok poškozeného vůči obžalované. Poškozený odmítl v dané trestní věci vypovídat. Z výpovědi obžalované bylo zjištěno, že poškozený po slovním napadání obžalované k ní přistoupil a začal ji rdousit. Obžalovaná, jak sama uvedla, nejprve křičela, bránila se rukou, ale protože poškozený je fyzicky zdatnější, její obrana se zcela minula účinkem. Její malé dítě bylo přítomno celému incidentu a hystericky křičelo. Za situace, kdy poškozený obžalovanou i nadále rdousil, kdy její dítě křičelo a kdy ona již nemohla dýchat, popadla nůž, který ležel na kuchyňské lince, a bodla. Po bodnutí nůž položila a žádala poškozeného, aby jí pustil. Ten jí stále držel pod krkem, rdousil ji a teprve po malé chvíli ji pustil. Potom se šel poškozený ošetřit do koupelny, zatímco ona se věnovala dítěti. Pak odešla ke kamarádce, celou věc nahlásila policii a přivolala lékaře. Jak sama uvedla, neuvědomila si, kam bodla poškozeného, nejspíš někam do oblasti žaludku. Ani s odstupem času si neuvědomila, proč bodla, snad proto, že nemohla dýchat a bála se o sebe a syna. Z fotodokumentace je objektivně zjištěno, že obžalovaná byla poškozeným rdoušena značnou silou, neboť rdoušení zanechalo na jejím krku stopy. Obžalovaná, kterou poškozený v minulosti napadl pouze slovně, se podle názoru městského soudu oprávněně bála o svůj život, neboť byla napadena útočníkem opilým, silným a navíc se značnou intenzitou. Je všeobecně známo, že rdoušení nemusí být provedeno velkou silou, aby došlo v několika málo sekundách k smrti rdoušeného. Vzhledem k tomu, že slovní obrana a obrana rukama se zcela minula účinkem, sáhla obžalovaná spontánně po noži. Podle názoru městského soudu se jednalo o tzv. pud sebezáchovy bez předem promyšleného jednání a konkrétního úmyslu způsobit poškozenému zranění. Jak vyplynulo ze závěrů znaleckého posudku z oboru psychiatrie, má obžalovaná sklony ke zkratkovému jednání. Vlivem kumulovaného afektu došlo u ní ke snížení ovládacích schopností, nikoli však podstatně. Při právním hodnocení správně zjištěného skutkového děje soud prvního stupně nepochybil, když posoudil jednání obžalované ve smyslu ustanovení § 13 tr. zák. Přiměřenost obrany je třeba posoudit se zřetelem na všechny okolnosti případu. Vybočení z mezí nutné obrany nelze nutně dovozovat jen z toho, že se obžalovaná bránila zbraní proti neozbrojenému útočníkovi. Nesplnění podmínek nutné obrany nelze dovozovat ani z té skutečnosti, že se obžalovaná nevyhnula útoku jinak než použitím obrany, neboť nikdo není povinen ustupovat před neoprávněným útokem na zájmy chráněné trestním zákonem. O nutnou obranu jde i tehdy, jestliže osoba činem jinak trestným odvrací přímo hrozící útok namířený proti tělesné integritě. V daném případě poškozený v podnapilém stavu (skoro 2 promile alkoholu v krvi), fyzicky zdatnější, útočil takovým způsobem proti obžalované, že byl fakticky ohrožen její život a předchozí obrana se minula účinkem. To, že obžalovaná zkratkovitě sáhla po noži v sebeobraně a bez rozmyslu bodla, je klasický případ nutné obrany ve smyslu ustanovení § 13 tr. zák. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když obžalovanou podle § 226 písm. b) tr. zák. obžaloby zprostil. Městský soud proto odvolání obvodního státního zástupce jako nedůvodné zamítl. ? Přihlásit k odběru Přihlášením k newsletteru souhlasíte se zpracovaním osobních údajů. Tisk RSS ©2026 Nejvyšší soud Na našich webových stránkách používáme soubory cookie, abychom vám poskytli co nejrelevantnější zážitek tím, že si zapamatujeme vaše preference pro opakované návštěvy. Kliknutím na „Přijmout vše“ souhlasíte s používáním všech souborů cookie. Můžete však navštívit „Nastavení souborů cookie“ a poskytnout kontrolovaný souhlas. Nastavení cookies Akceptovat vše Správa souhladů Zavřít Přehled ochrany osobních údajů Tento web používá soubory cookie ke zlepšení vašeho zážitku při procházení webem. Z nich se ve vašem prohlížeči ukládají soubory cookie, které jsou kategorizovány podle potřeby, protože jsou nezbytné pro fungování základních funkcí webu. Používáme také soubory cookie třetích stran, které nám pomáhají analyzovat a porozumět tomu, jak tento web používáte. Tyto soubory cookie budou ve vašem prohlížeči uloženy pouze s vaším souhlasem. Máte také možnost odhlásit se z těchto souborů cookie. Ale odhlášení některých z těchto souborů cookie může ovlivnit váš zážitek z prohlížení. Nezbytné Nezbytné Vždy povoleno Nezbytné soubory cookie jsou naprosto nezbytné pro správné fungování webu. Tyto soubory cookie anonymně zajišťují základní funkce a bezpečnostní prvky webu. Cookie Délka Popis cookielawinfo-checkbox-analytics 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Analytics". cookielawinfo-checkbox-functional 11 months The cookie is set by GDPR cookie consent to record the user consent for the cookies in the category "Functional". cookielawinfo-checkbox-necessary 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookies is used to store the user consent for the cookies in the category "Necessary". cookielawinfo-checkbox-others 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Other. cookielawinfo-checkbox-performance 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Performance". viewed_cookie_policy 11 months The cookie is set by the GDPR Cookie Consent plugin and is used to store whether or not user has consented to the use of cookies. It does not store any personal data. Výkonnostní Výkonnostní Výkonnostní cookies se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních indexů webových stránek, což pomáhá při poskytování lepší uživatelské zkušenosti pro návštěvníky. Analytické Analytické Analytické soubory cookie se používají k pochopení toho, jak návštěvníci interagují s webem. Tyto soubory cookie pomáhají poskytovat informace o metrikách počtu návštěvníků, míře okamžitého opuštění, zdroji návštěvnosti atd. Ostatní Ostatní Další nekategorizované soubory cookie jsou ty, které jsou analyzovány a dosud nebyly zařazeny do žádné kategorie. ULOŽIT A PŘIJMOUT Tyto stránky využívají Cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s používáním Cookies. Zjistit více OK, rozumím