70 CO 213/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Lehovce a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Halky Hovorkové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO, sídlem adresa, proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno, sídlem adresa, o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve znění opravného usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném zamítavém výroku o věci samé (II.), ve výroku o nákladech státu (III.), jakož i ve výroku o nákladech mezi účastníky řízení (IV.) potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka k rukám advokáta Mgr. jméno jméno.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok III.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok IV. ve znění opravného usnesení).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., to vše v k. ú. část obce, obec Praha (dále také jen nemovitosti). Stavba na pozemku parc. číslo sloužila jako plynová regulační stanice, na pozemku parc. číslo je zatravněná plocha. O vlastnickém právu žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, jenž nabyl v právní moci dne datum. Do právní moci uvedeného rozsudku byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí žalovaná, soud však konstatoval, že smlouva číslo kterou byly v rámci privatizačního projektu nemovitosti jako státní majetek převedeny na žalovanou, byla absolutně neplatným právním úkonem. Žalovaná tak předmětné nemovitosti držela až do datum bez právního důvodu. V období od datum do datum došlo na straně žalované užíváním nemovitostí ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši částka a tuto částku žalobkyně v žalobě původně požadovala. Podáním ze dne datum žalobu vzala částečně zpět co do částky částka s příslušenstvím.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Nesouhlasila s tím, že by na její straně vzniklo jakékoli bezdůvodné obohacení. Tvrdila, že žalobkyně se stala vlastníkem nemovitostí teprve na základě vkladu vlastnického práva dne datum, přičemž rozsudek, jenž byl podkladem pro vklad do katastru nemovitostí, měl konstitutivní charakter. Žalovaná navíc nemovitosti od datum do dne datum neužívala. Namítala i promlčení části nároku za období od datum do datum, s ohledem na uplynutí promlčecí lhůty 3 let plynoucí od žalobkyní tvrzeného okamžiku vzniku práva dne datum (přitom předpokládala podání žaloby k soudu dne datum).

4. Soud prvního stupně již rozhodoval rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná předmětné nemovitosti v žalovaném období fakticky užívala. Dále vyslovil názor, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná byla vedena v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí do doby, než bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, určeno, že jejich vlastníkem je stát. Vlastnické právo státu bylo zapsáno do katastru nemovitostí s účinky vkladu až ke dni datum. Žalovaná byla dle soudu prvního stupně v dobré víře, že nabyla vlastnické právo k předmětným pozemkům v rámci velké privatizace na základě privatizačního projektu ke dni datum smlouvou o převodu uzavřenou podle zák. č. 92/1991 Sb. Soud prvního stupně přisvědčil i vznesené námitce promlčení nároku za dobu od datum do datum, když žalobkyně se mohla chovat jako vlastník již od datum, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a nečekat na datum účinků vkladu dne datum ani na faktické protokolární předání nemovitostí dne datum.

5. Odvolací soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Poukázal na to, že Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka posuzoval vlastnictví k nemovitostem na základě žaloby anonymizováno územní celek anonymizována dvě slova v obec a číslo - část obce, která vycházela z tvrzení, že smlouva o převodu předmětných pozemků číslo jako původně státního majetku na společnost právnická osoba, v rámci privatizačního projektu číslo číslo ze dne datum byla podle § 3 odst. 1 zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, absolutně neplatným právním úkonem, neboť bylo porušeno blokační ustanovení bránící převodu majetku, na nějž uplatnily nárok církve. Vzhledem k tomu, že převod nemovitostí ze státu na žalovanou proběhl na základě absolutně neplatného právního úkonu, jak bylo Obvodním soudem pro Prahu 2 pravomocně rozhodnuto, nepozbyla žalobkyně nikdy své vlastnické právo, ač v katastru nemovitostí byla zapsána jako vlastník (nesprávně) žalovaná. Na straně žalované tak mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, které by měla vydat žalobkyni, i v době, když byla žalovaná zapsána jako vlastník. Nárok žalobkyně neshledal odvolací soud rozporný s dobrými mravy, neboť po podání žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 2 v listopadu 2013 již žalovaná nemohla být v dobré víře, že jí svědčí vlastnické právo k nemovitostem. Z toho vyplývá, že v období od datum do datum, za které žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby vydání bezdůvodného obohacení požaduje, mohlo na straně žalované bezdůvodné obohacení vzniknout. V řízení před soudem prvního stupně také nevyšla najevo žádná skutečnost svědčící pro závěr, že by stavba bez č. p./č. e. na pozemku parc. číslo nebyla ve vlastnictví žalobkyně. Nesprávný byl i závěr soudu prvního stupně, že žalovaná od roku rok, kdy ukončila provoz plynové regulační stanice, nemovitosti neužívala, a tudíž se nemohla bezdůvodně obohatit. Nemovitosti tvoří obezděný a uzavřený funkční celek, do něhož je možné vstoupit pouze uzamykatelnou brankou z ulice ulice. Bezdůvodné obohacení přitom vzniká i tomu, kdo drží oplocené a uzamčené nemovitosti, které jsou přístupné pouze jemu a pro jeho potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně je skutečně užíval. Bezdůvodné obohacení tak žalované mohlo vzniknout i tehdy, pokud již nemovitosti přímo nevyužívala pro svou podnikatelskou činnost, ale stále je držela a byly přístupné pouze jí. V řízení před soudem prvního stupně přitom bylo prokázáno, že žalovaná nemovitosti skutečně držela a měla je uzamčené, a teprve dne datum je předala žalobkyni.

6. Odvolací soud uzavřel, že v žalovaném období nelze na žalovanou pohlížet jako na držitele nemovitostí, který byl v dobré víře, a vzhledem k tomu, že předmětem jeho držby byl uzamčený areál přístupný pouze žalované, přichází vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované v úvahu. Soudu prvního stupně uložil, aby pro určení výše bezdůvodného obohacení nechal vypracovat znalecký posudek, jehož cílem bude zjistit, kolik by činilo nájemné za předmětné nemovitosti v žalovaném období od datum do datum i s přihlédnutím k tomu, že stavba bez č. p./č. e. na pozemku parc. číslo měla specifické využití jako plynová regulační stanice, znalec tudíž musí posoudit, zda ji vůbec bylo možné v relevantním období pronajmout.

7. Soud prvního stupně v návaznosti na právní závěry vyslovené odvolacím soudem, nechal zpracovat znaleckým ústavem právnická osoba, znalecký posudek číslo ze dne datum, z nějž zjistil, že předmětnou nemovitost by bylo možno pronajmout jako skladovací prostor a výše obvyklého nájemného za užívání nemovitosti v daném období od datum do datum by činila částka. Uvedenou částku proto podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku posoudil jako bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalované na úkor žalobkyně, a proto jej musí žalobkyni vydat. Soud prvního stupně se zabýval i vznesenou námitkou promlčení nároku. Za okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, kdo se na její úkor bezdůvodně obohacuje, nepovažoval den podání žaloby na určení vlastnictví k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, neboť uvedenou žalobu podávala anonymizováno územní celek anonymizována dvě slova v obec a číslo, nikoliv žalobkyně, ale až okamžik právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, tj. datum rozhodnutí. Žalobu žalobkyně podala dne datum, tudíž včas v tříleté promlčecí lhůtě. Co do částky částka s příslušenstvím soud prvního stupně žalobě vyhověl, ve zbytku shledal nárok nedůvodným a žalobu zamítl.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovala proti zamítavému výroku II. a výroku o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně zjistil výši bezdůvodného obohacení. Uvedla, že částka částka zjištěná znaleckým posudkem představuje pouze obvyklé nájemné za bezesmluvní užívání stavby plynové regulační stanice postavené na pozemku parc. číslo nikoliv již nájemné za užívání pozemku parc. číslo. Žalobkyně upozornila, že již v řízení před soudem prvního stupně namítala, že znalecký posudek je vadný a neúplný, neboť v něm není stanoveno obvyklé nájemné za žalované období ve vztahu k pozemku parc. číslo. Jejímu návrhu na doplnění posudku však soud prvního stupně nevyhověl. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude znalecký posudek doplněn.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně předeslala, že ač sama odvolání nepodávala, nesouhlasí s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, ani se závěry odvolacího soudu, které mu předcházely. Setrvala na svém názoru, že uplatněný nárok nebyl důvodný ani z části. S odvolacím námitkám uplatněným žalobkyní uvedla, že nestanovení obvyklého nájemné pro každý pozemek zvlášť nebylo způsobeno opomenutím znaleckého ústavu, nýbrž skutečností, že znalecký ústav stanovil nájemné ke všem nemovitostem, tj. k pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo i stavbě společné, jakožto jednomu funkčnímu celku. S takovým postupem žalovaná souhlasí a dle jejího názoru znalecký ústav dostatečně zdůvodnil důvody svého postupu ve znaleckém posudku.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí v prvé řadě na závěrech odvolacího soudu, které byly podrobně rozepsány v usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, v němž odvolací soud konstatoval, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo. Za účelem zjištění výše bezdůvodného obohacení nechal soud prvního stupně zpracovat znalecký posudek, který určil obvyklou výši nájemného z předmětných nemovitostí za žalované období na částku částka, tato částka odpovídá bezdůvodnému obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat.

12. Žalobkyně vznesla ve svém odvolání jedinou námitku, když vytýkala znaleckému ústavu, ž určil výši bezdůvodného obohacení pouze ve vztahu ke stavbě bez č. p./č. e. postavené na pozemku parc. číslo ale nikoliv již ve vztahu k pozemku parc. číslo. Tato námitka však není důvodná.

13. Při jednání před soudem prvního stupně dne datum vysvětlila postup znaleckého ústavu při určení výše bezdůvodného obohacení jeho zástupkyně Ing. jméno příjmení. Uvedla, že posuzované nemovitosti jsou specifické, stavba původně užívaná jako plynová regulační stanice tomuto účelu již neslouží a je prázdná. Při posouzení využitelnosti nemovitostí vycházel znalecký ústav z toho, že využitelná byla stavba jako skladovací prostor, od toho se pak odvíjelo ocenění. Nemovitosti (stavu i s pozemky) oceňoval jako funkční celek, podstatná byla užitná plocha stavby, pozemek číslo hodnotil jako přístupovou cestu ke stavbě.

14. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně tak vyplynulo, že znalecký ústav ve svém posudku pozemek parc. číslo neopomenul, jak namítala žalobkyně, ale hodnotil jej jako přístupovou cestu ke stavbě bez č. p./č. e. postavené na pozemku parc. číslo která byly ekonomicky využitelná jako skladovací prostor. Znalecký ústav tak se všemi nemovitostmi pracoval jako s funkčním celkem a určená výše bezdůvodného obohacení zahrnuje tento celek komplexně. K zadání doplňku znaleckého posudku, který požadovala žalobkyně, tak nebyl důvod.

15. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když žalobě vyhověl jen v rozsahu částky částka s příslušenstvím a ve zbývající části nárok zamítl. Odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v napadeném zamítavém výroku potvrdil, a stejně tak i v závislých výrocích o nákladech řízení.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná a byla zastoupena advokátem, odvolací soud jí proto přiznal odměnu za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání) po částka dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v odvolacím řízení byla tarifní hodnotou částka částka), paušální náhradu za dva úkony po částka dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši částka, celkem tedy částka. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, pokud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).