72 CO 144/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce k pobytu přihlášen na adrese adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částka, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Napadeným rozsudkem soud i. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku částka a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení nemajetkové újmy, která mu měl vzniknout tím, že v anonymizováno rok byl přemístěn z ostravské vazební věznice do stát. instituce, kde byl umístěn na cele dohromady se šestnácti spoluvězni kuřáky. Pasivním kouřením bylo poškozeno jeho zdraví. Žalovaná namítla promlčení nároku a navrhla zamítnutí žaloby. Soud I. stupně provedenými důkazy zjistil, že ve stát. instituce byla šetřena stížnost žalobce ze dne datum na porušování zákazu kouření, která byla vyhodnocena jako nedůvodná. Rovněž veřejná ochránkyně práv nezjistila pochybení stát. instituce. Stejně tak nedůvodnou shledalo stížnost žalobce příjmení ředitelství anonymizována tři slova. Od datum žalobce vykonával trest odnětí svobody ve stát. instituce poté ve Věznici Karviná. Na takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně aplikoval ustanovení § 13, § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, když nebylo zjištěno žádné pochybení ze strany věznice. Z toho důvodu se soud I. stupně již nezabýval námitkou promlčení a žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl mj., že uvedl jasné důkazy, že jeho poškozováním coby nekuřáka ve stát. instituce byl porušen zákon. Byl poškozen nejen nuceným pobytem mezi kuřáky ale i anonymizováno s tím související. ulice služba podle žalobce nedodržuje zákon na ochranu kuřáků a má v tom oporu v justici. Ve věznici se na noc zamykají cely, takže kuřáci nemohou chodit na kuřárnu. Zejména z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodl v jeho prospěch. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.) a odvolání neshledal důvodným. Podle § 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. V projednávané věci žalobce spojuje vznik nemajetkové újmy se svým přemístěním do stát. instituce, ke kterému došlo v anonymizováno rok. V tomto zařízení byl ubytován na cele společně s kuřáky. V tom žalobce spatřoval nesprávný úřední postup ze strany věznice. Vzhledem k tomu, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu mělo podle žalobce dojít v anonymizováno rok, avšak žalobce podal žalobu k soudu až datum, tedy po uplynutí promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb., lze uzavřít, že námitka promlčení žalobou uplatněného nároku je opodstatněná. Z uvedeného důvodu odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když i v této fázi řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně. Přípustnost dovolání přezkoumá za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř. dovolací soud.