72 CO 339/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku II., co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení a co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 7,56% p. a., a ve výrocích III. a IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), co do zbytku se žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), zamítl návrh na vydání částečného rozsudku pro uznání (výrok IV.) a dále rozhodl, že žalobkyni se vrací na soudním poplatku částka částka (výrok V.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované ve výši částka na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Původní žalovaná částka se sestávala z jistiny úvěru částka se zákonným úrokem z prodlení, ze smluvní pokuty částka a s úroku ve výši 86,1% p. a.

3. Žalovaná nesouhlasila s žalobou uplatněným nárokem na zaplacení úroku ve výši 86,1% p. a., ve zbytku co do jistiny, smluvní pokuty a úroku z prodlení žalobní nárok uznala.

4. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do požadavku na zaplacení jistiny ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty částka a úroku ve výši 61,1% p. a. Soud prvního stupně usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstal žalobní požadavek na zaplacení jistiny ve výši částka, smluvní pokuty částka, zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 25% p. a.

5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Vyšel zejména ze zjištění, že dne datum byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalované dne datum poskytla úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento úvěr splatit spolu s úrokem v nominální úrokové sazbě 86,1 % p. a., a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 22. dni v měsíci. Obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření smlouvy činila 7,56 % p. a. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, přestože byla opakovaně upomínána o úhradu splátek.

6. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce. Konstatoval, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou v postavení spotřebitele byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení pr. předpisu“), podléhající rovněž režimu ustanovení pr. předpisu, o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon číslo“). S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu soustředil svou pozornost na otázku platnosti smlouvy o úvěru. V tomto ohledu vzal v úvahu, že ve smlouvě byl sjednán úrok v nominální úrokové sazbě 86,1% p. a., která převyšuje úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy více než jedenáctinásobně. Na základě uvedeného s poukazem na § 588 o. z. posoudil smlouvu jako neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Současně uzavřel, že neplatné ujednání o úroku nelze změnit (moderovat) ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, respektive nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by bylo v rozporu s preventivním účinkem neplatnosti nemravných ujednání. Závěr o neplatnosti vztáhl soud prvního stupně ve smyslu § 576 o. z. na celou smlouvu, když lze předpokládat, že by k uzavření smlouvy nedošlo, pokud by dotčená strana rozpoznala neplatnost včas. V tomto ohledu soud prvního stupně odkázal na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, zohledňující skutečnost, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru, přičemž tím vyvažuje podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud prvního stupně posoudil žalobní nárok ve smyslu § 2991 a násl. o. z. jako nárok z bezdůvodného obohacení. Vyšel z toho, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, když jí byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta částka ve výši částka. Současně zohlednil, že žalovaná již žalobkyní částku částka vrátila, a tudíž žalobě vyhověl pouze co do částky částka, odpovídající rozdílu mezi plněním na základě neplatné smlouvy poskytnutým žalobkyní žalované a uskutečněnými platbami žalované. V návaznosti na okamžik, kdy se do sféry dispozice žalované dostala předžalobní výzva, dovodil počátek prodlení žalované se zaplacením peněžitého dluhu částka. Na tomto základě pak žalobě vyhověl co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, jinak žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení pr. předpisu“) a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení převážně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. S ohledem na rozpornost žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy, soud prvního stupně v souladu s § 153a ve spojení s § 99 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání. O vrácení části soudního poplatku ve výši částka rozhodl soud prvního stupně s ohledem na skutečnost, že soudní poplatek za žalobu byl vybrán v nesprávné výši.

7. Žalobkyně podala odvolání proti části zamítavého výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o částce částka se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem ve výši 7,56% p. a., a proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně. Uvedla, že je nebankovní institucí, přičemž v nebankovním sektoru je obvyklé, že se úroková míra pohybuje ve vyšším rozmezí. Poukázala na to, že sazba úroků 86,10% a. odpovídá pouze 3,5 násobku nevyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, která činila v březnu 2020 dle časové řady příjmení 24,01% p. a. Vyjádřila přesvědčení, že předmětná úvěrové smlouva je v celém svém rozsahu platná a strany zavazuje. Na podporu své argumentace v tomto směru citovala závěry plynoucí z rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze, Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu v Plzni, Vrchního soudu v Olomouci, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Poukázala na to, že dohoda o úrocích je vyloučena z úpravy zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách. Pokud i přesto soud dospěl k závěru, že lze výši úrokové sazby přezkoumávat a rozhodl o nepřiměřenosti výše úrokové sazby, jednalo by se dle žalobkyně maximálně toliko o nezákonné množstevní určení podle § 577 o. z., které je ustanovením speciálním ve vztahu k ostatním soudem prvního stupně odkazovaným ustanovením. Ačkoliv je žalobkyně přesvědčena o zákonnosti sjednaných podmínek úvěru, má za to, že pokud soud prvního stupně založil závěr o neplatnosti pouze na výši úroků, bylo jeho úkolem smluvní úrok moderovat na výši přiměřenou při poskytování půjček v nebankovním sektoru a obvyklou v daném místě a čase. Vyjádřila názor, že žalovaná úrok za poskytnutí úvěru platit musí, a tudíž není možné žalobní nárok v tomto směru zcela zamítnout, respektive je na místě přiznat alespoň obvyklý úrok. Z uvedeného důvodu tedy nadále požaduje pouze úrok v sazbě 7,56% p. a. Dále poukázala na to, že smluvní ujednání účastníků tvořila jeden celek a byla žalované při podpisu předložena. Předtím byl žalované rovněž předložen předsmluvní formulář, v němž byly uvedeny veškeré parametry poskytovaného úvěru. Žalovaná měla před uzavřením smlouvy o úvěru dostatek časového prostoru k tomu, aby se se smluvnímu ujednáními seznámila, což také stvrdila svým podpisem smlouvy. Zdůraznila, že žalovaná se předmětnou smlouvu rozhodla uzavřít v souladu se zásadou autonomie vůle, a to za podmínek ve smlouvě uvedených, přičemž se mohla rozhodnout, že smlouvu neuzavře a o poskytnutí peněžních prostředků požádá jinou osobu. Současně vyjádřila názor, že ochranu spotřebitele nelze pojímat jako nevyšší právní princip, který je možné aplikovat zcela neomezeně, a nelze zanedbávat zásadu proporcionality. Poukázala rovněž na dispozitivní charakter norem občanského práva. Ze všech uvedených důvodů pak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a IV. změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit jí částku částka se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 7,56% p. a., a přizná jí plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Odvolací soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal odvolání žalobkyně při ústním jednání konaném dne datum v nepřítomnosti žalované, když tato nedoložila důvod, pro který požádala o odročení jednání. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jím vymezeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Soud prvního stupně nepochybil, pokud soustředil svou pozornost na otázku platnosti smlouvy s ohledem na výši sjednaných úroků.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

15. Jde-li o posouzení výše smluvené sazby úroků a jejího souladu s dobrými mravy, soudní judikatura dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka). V posuzovaném případě se žalovaná v úvěrové smlouvě zavázala splatit poskytnutý úvěr ve výši částka v 40 měsíčních splátkách spolu s úrokem v nominální úrokové sazbě 86,10% p. a. Žalovaná tak měla žalobkyni celkově zaplatit částka. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že takto sjednaný úrok výrazně překračuje obvyklou úrokovou míru, která se v době uzavření smlouvy o úvěru (datum) dle veřejné databáze příjmení pohybovala v rozmezí od 7,56% p. a., v případě úvěrů pro domácnosti, do 24,01% p. a., v případě úročených úvěrů z kreditních karet. Nadto byť se v daném případě jednalo o nebankovní úvěr, byl mezi účastníky sjednán běžný úvěrový vztah, přičemž nebyly využity žádné speciální úvěrové instituty, jako tzv. mikropůjčka či úvěr poskytnutý prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, s nimiž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky spojena vyšší úroková míra.

16. Z uvedeného plyne, že sjednaná úroková sazba několikanásobně překračuje obvyklou úrokovou mírou v době uzavření předmětné smlouvy a mezi plněním obou smluvních stran je dán hrubý nepoměr. Za této situace odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že sjednaná sazba úroků se zjevně příčí dobrým mravům, a tudíž lze účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou (§ 588 o. z.). Důsledkem sjednání zjevně nemravného úroku pak v dané věci není pouze částečná neplatnost smluvního ujednání o výši úroku, nýbrž absolutní neplatnost právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o úvěru jako celku. V tomto ohledu je totiž podstatné, zda lze zbývající část právního jednání od neplatné části oddělit, respektive lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 o. z.). V daném případě přitom jde o smlouvu o úvěru, která je smlouvou úplatnou, přičemž závazek úvěrovaného zaplatit úroky je podstatnou náležitostí tohoto právního jednání. Nadto v souladu s rozhodovací praxí odvolacího soudu je třeba vzít v úvahu, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroků z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Za této situace je tedy plně opodstatněn závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť žalobkyně by zjevně úvěr s obvyklou úrokovou mírou neposkytovala a úvěrovou smlouvu s ujednáním o úrocích ve standardní výši neuzavírala. Z uvedeného důvodů je pak rovněž vyloučena moderace úroku z úvěru z jeho sjednané výše na výši obvyklou postupem dle § 577 o. z.

17. Odvolací námitky žalobkyně, kterými se domáhá přiznání peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru, nelze z důvodů shora uvedených považovat za opodstatněné. Soud prvního stupně nepochybil, pokud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru posoudil žalobou uplatněný nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení a žalobu nad rámec peněžitého plnění částka, odpovídajícího rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru částka a žalovanou uhrazenými platbami v celkové výši částka, s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítl. Správně rozhodl v návaznosti na rozhodnutí ve věci také o náhradě nákladů řízení. Konečně pochybení nelze spatřovat ani v postupu soudu prvního stupně, kterým nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání částečného rozsudku pro uznání, když odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku nejsou splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 99 odst. 1, 2 o.s.ř.

18. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku II., co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení a co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 7,56% p. a., a dále v napadených výrocích III. a IV. jako věcně správný potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když v této fázi úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.