Městský soud v Praze · Rozsudek

72 Co 350/2025

č. j. 72 Co 350/2025-299

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-03-18 · POTVRZENI · ECLI:CZ:MSPH:2026:72.Co.350.2025.299

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavly Polednové a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Kláry Hronové ve věci žalobci: a) Jméno žalobce A, narozený datum narození zainteresované osoby b) jméno FO, narozená Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 5 400 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. ledna 2025, č. j. 30 C 415/2023-141

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 267 678,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 5 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 878 337 Kč, a to rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobci odůvodnili tvrzením, že zapůjčili žalované na základě ústně uzavřené dohody částku 5 400 000 Kč, a to prostřednictvím devíti plateb ze dne datum ve výši 2 000 000 Kč, ze dne datum ve výši 2 000 000 Kč, ze dne datum ve výši 700 000 Kč, ze dne datum ve výši 100 000 Kč, ze dne datum ve výši 350 000 Kč a ze dne datum ve výši 250 000 Kč. Uvedené platby byly dle domluvy se žalovanou zaslány na účet jméno FO, od které žalovaná jako kupující nabyla pozemky parc. st. č. hodnota a parc. č. hodnota, parc. č. hodnota a parc. č. hodnota, zapsané na listu vlastnictví hodnota pro katastrální území adresa (dále jen „předmětné pozemky“), 3. Žalovaná půjčení peněz od žalobců popřela s tvrzením, že podání žaloby je zřejmě mstou syna žalobců Jméno žalobce A) směřující proti jednatelce žalované společnosti, tituly před jménem jméno FO, která je jeho bývalou manželkou. Finanční prostředky, za které byly předmětné pozemky zakoupeny, by žalobci nebyli schopni ušetřit, a proto jde fakticky o investici jejich syna.

4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaná společnost byla založena dne datum a její jedinou jednatelkou se stala tehdejší snacha žalobců tituly před jménem jméno FO. Dne datum uzavřela žalovaná kupní smlouvu, na jejímž základě nabyla předmětné pozemky od jméno FO (dále jen „prodávající“) za kupní cenu 5 400 000 Kč. Následná faktura na zaplacení částky 5 400 000 Kč s datem datum obsahuje poznámku, že Jméno žalobce A uhradil nemovitost. Z bankovních účtů vedených na jméno žalobkyně b) jednak u společnosti právnická osoba pod č. č. účtu, a dále u společnosti právnická osoba. pod č. č. účtu, byla odeslána na účet vedený u společnosti právnická osoba na jméno jméno FO, pod č. č. účtu, dne datum částka 1 050 000 Kč a částka 950 000 Kč, dne datum částka 1 550 000 Kč a částka 450 000 Kč, dne datum částka 350 000 Kč a částka 350 000 Kč, dne datum částka 100 000 Kč, dne datum částka 350 000 Kč a dne datum částka 250 000 Kč, vždy s poznámkou „koupě nemovitosti“. Žalobkyně b) pak jako účastnice řízení vypověděla, že v roce 2022 ji bývalá snacha a syn v rámci nákupu předmětných nemovitostí žalovanou požádali o půjčku ve výši 5 400 000 Kč. Žalobci ji poskytli žalované ve splátkách dohodnutých kupní smlouvou a zaslaných na bankovní účet jméno FO, prodávající předmětné nemovitosti. Svědek Jméno žalobce A ve své výpovědi uvedl, že založení a fungování žalované společnosti byl od samého počátku projekt jeho bývalé manželky jméno FO. První část nemovitostí žalovaná pořídila ze svých vlastních prostředků, nicméně na koupi druhé části nemovitostí již bylo třeba obstarat finanční prostředky od jiného subjektu, což svědek pro svou bývalou manželku domluvil u svých rodičů. Poté žalobci zaplatili kupní cenu předmětných nemovitostí ve výši 5 400 000 Kč postupně zasílanými částkami na účet prodávající. Vrácení zapůjčených peněz bylo dohodnuto ve lhůtě přibližně jednoho roku. Svědek právnická osoba vypověděl, že zná všechny zúčastněné, žalobce již asi deset let a jednatelku žalované od počátku jejího vztahu se svědkem Jméno žalobce A, tj. asi čtyři roky. Předmětné nemovitosti označované jako podezřelý výraz, měl možnost také koupit, ale vyhodnotil to jako nevýhodnou investici. Od koupě proto následně odrazoval i jednatelku žalované. Ta však setrvala ve svém záměru postavit zde apartmány a za účasti ruských investorů je pak se ziskem prodat. V létě 2022 pak v legraci žádala svědka, ať své výhrady neříká žalobcům, když jí na to půjčili peníze. Svědkyně jméno FO uvedla, že byla až do roku 2024 účetní žalované společnosti, přičemž rok 2022 byl pro ni velmi náročný, protože účetní doklady jí nebyly poskytnuty včas, ale až v květnu 2023. Kupní smlouvu k nemovitostem, které si žalovaná v roce 2022 přikoupila v obci adresa, poskytl svědkyni bývalý manžel jednatelky žalované. Z rozhovoru s ním svědkyně vyrozuměla, že sám volné finanční prostředky neměl, a proto musel požádat o pomoc své rodiče a pokud by se případně stal společníkem žalované, s rodiči by se následně vypořádal. Žádnou konkrétní smlouvu nebo nějaký písemný podklad k zaúčtování však svědkyně neobdržela. Na listině označené jako Interní doklad hodnota proto uvedla jen to, co jí o koupi nemovitostí bylo známo, respektive jak porozuměla informacím, které jí k tomu byly poskytnuty. Výsledně pak tuto položka zaúčtovala jako dluh žalované vůči žalobci a). Jednatelka žalované jméno FO oproti tomu vypověděla, že nemovitosti pro projekt podezřelý výraz vyhledal v srpnu 2022 její bývalý manžel, se kterým se pak dohodli, že každý z nich zaplatí polovinu příslušných nemovitostí. Bylo pro ni proto překvapením, když zjistila, že část nemovitostí měla být zaplacena z půjčky od žalobců. Dále soud prvního stupně zjistil, že v listině označené jako obratová předvaha za účetní rok 2022 je pod položkou hodnota uveden dlouhodobý dluh s poznámkou – podstatný vliv – Jméno žalobce A – ve výši 5 744 800 Kč. V záznamech telefonického hovoru, který měl podle jednatelky žalované proběhnout s jejím bývalým manželem dne datum, hovořící zmínili své investice do projektu podezřelý výraz ve výši „šest a půl“ i to, že svědek „již vyplatil sousedku“. Dne datum žalobci doručili žalované listinu označenou jako výpověď poskytnutých zápůjček ve výši 5 400 000 Kč se sjednaným úrokem 5 % p. a. a stanovením splatnosti dluhu za šest týdnů ode dne doručení výpovědi. Dále žalobci vyzvali žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum.

5. Tato skutková zjištění soud prvního stupně následně právně posoudil podle § 559, § 2390, § 2393 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobci prokázali uzavření smlouvy o zápůjčce částky 4 500 000 Kč žalované. Výpovědi žalobkyně b) i svědků Jméno žalobce A, jméno FO i jméno FO jsou totiž v zásadních konturách souladné a shodující se v tom, že peníze na danou transakci poskytli žalobci. Tyto výpovědi odpovídají i dalším provedeným důkazům, zejména obsahu kupní smlouvy týkající se předmětných nemovitostí, transakční historii bankovních účtu žalobců, obratové předvaze žalované za rok 2022 i internímu účetnímu dokladu žalované o evidenci dluhu vůči žalobci a). Soud prvního stupně tudíž vzal za prokázané, že mezi žalobci a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž kontraktační proces byl dovršen nejpozději ke dni datum, kdy žalobci zaslali na účet jméno FO jako prodávající předmětných pozemků první část kupní ceny. Soud prvního stupně proto uložil žalované, aby zaplatila žalobcům 5 400 000 Kč s příslušenstvím, přičemž rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm předně odkázala na nahrávku hovoru, ve které je hovořeno o tom, že jednatelka žalované a svědek Jméno žalobce A investovali do projektu podezřelý výraz každý „šest a půl“, tj. částku 6 500 000 Kč. Dále svědek v rozhovoru uvedl „když eště to bylo prodejný a mohli jsme to prodat. A já už jsem zaplatil i tu sousedku“, což dle žalované znamená, že se považoval za osobu zúčastněnou v předmětném projektu. V souladu s touto skutečností je i vysvětlení svědkyně jméno FO, že platbu kupní ceny předmětných nemovitostí nakonec uvedla v účetní závěrce k osobě s podstatným vlivem ve společnosti. Ze skutečnosti, že toto označení bývá používané při závazcích společníků nebo jiných osob ovládajících danou společnost, vyplývá, že žalobce a) takovou osobou nebyl a ani být neměl. Oproti tomu svědek Jméno žalobce A, takovou osobou byl, protože žalovaná společnost byla založena za trvání jeho manželství s jméno FO, takže podíl v této společnosti je součástí jejich doposud nevypořádaného společného jmění manželů. Správný skutkový závěr tudíž je, že mezi stranami sporu žádná smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla, protože částka 5 400 000 Kč byla jedním z vkladů svědka jméno FO do projektu podezřelý výraz, což prokazuje i účetnictví žalované. Pokud svědek Jméno žalobce A tyto skutečnosti popírá, tak proto, aby se nemusel dělit se svou bývalou manželkou o majetek, který získal za trvání jejich manželství, ale formálně přepsal na své rodiče. Konkrétně jde o podíly ve společnosti právnická osoba. a společnosti právnická osoba, které převedl na žalobce a). V doplnění odvolání žalovaná soudu prvního stupně dále vytkla, že v odůvodnění napadeného rozsudku pojednává o jediné zápůjčce, ačkoliv v žalobě je uvedeno celkem devět finančních tranší. Několik samostatných smluv o zápůjčkách pak zmiňuje i výpověď smluv o zápůjčkách ze dne datum a také předžalobní výzva. K obsahu výpovědi zápůjček pak namítla i to, že neobsahuje konkrétní informace o vzniku a existenci těchto zápůjček a nadto nepravdivě uvádí sjednaní úroku ve výši 5 %. Žalovaná konečně považuje za nevěrohodné, aby žalobci, kteří pracovali jako účetní a provozní technik, v době od datum do datum koupili nejen pozemek v Ještěticích za 5 600 000 Kč, ale navíc poskytli zápůjčku žalované ve výši 5 400 000 Kč, celkem tedy vynaložili v průběhu jednoho roku 11 000 000 Kč. S přihlédnutím k bohatým podnikatelským aktivitám Jméno žalobce A je tudíž podle žalované zřejmé, že kupní cena předmětných nemovitostí byla zaplacena z jeho finančních prostředků. K prokázání svého aktuálního tvrzení žalovaná navrhla doplnění dokazování výpovědí svědkyně tituly před jménem právnická osoba, obsahem e-mailové zprávy svědka Jméno žalobce A ze dne datum a výpisy z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba. a společnosti právnická osoba Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

7. Žalobci, kteří se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnili, navrhli, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Úvahy soudu prvního stupně totiž považují za přehledné a logicky i uceleně promítnuté do odůvodnění napadeného rozsudku. Oproti tomu obrana žalované se jeví jako zdržující taktika, když na její majetek je vedena exekuce a zahájeno bylo u Městského soudu v Praze je vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. spisová značka. Svou odvolací obranu žalovaná původně cílila pouze do dvou dílčích skutkových oblastí, jimiž je údajná nahrávka jejího hovoru s bývalým manželem a dále účetnictví žalované společnosti. V doplnění odvolání pak otevřela nový okruh skutkových tvrzení, které však v prvostupňovém řízení neuplatnila, a proto by k nim odvolací soud neměl přihlížet. Ohledně dokazování, které bylo prvostupňovým soudem provedeno, žalobci odkázali především na výpověď svědka jméno FO a svědka Jméno žalobce A, kteří přímo hovořili o uzavření smlouvy o zápůjčce, a dále i na výpověď svědkyně jméno FO, která se informace o zapůjčení peněz žalobci žalované dozvěděla zprostředkovaně. V souladu s výpověďmi zmíněných svědků je dále účastnická výpověď žalobkyně b), výpisy z bankovních účtů žalobců, které prokazují tok peněz od žalobců na účet prodávající a účetní doklady žalované společnosti, v nichž je závazek vyplývající z koupě předmětných nemovitostí zaúčtován ve prospěch žalobce a). Byť tvrzení žalované o nesolventnosti žalobců je novum, k němuž by nemělo být přihlíženo, žalobci jsou schopni prokázat, že pouze za poslední tři roky vygenerovali částku přesahující 11 000 000 Kč. Podle daňových přiznání za roky 2019 až 2021 totiž činily jejich příjmy se závislé činnosti a z pronájmu nemovitostí celkem 8 334 047 Kč a na základě kupní smlouvy ze dne datum obdrželi za prodej nemovitostí v obci adresa částku 2 450 000 Kč.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Rovněž jeho právní hodnocení věci je správné. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozsudku, v podrobnostech na něj pro stručnost odkazuje.

10. Odvolací soud tedy souhlasí se soudem prvního stupně, že provedeným dokazováním bylo prokázáno tvrzení žalobců o poskytnutí zápůjčky žalované. Z výpisů z bankovních účtů žalobkyně b) vyplynulo, že žalobci poskytli na zaplacení kupní ceny předmětných nemovitostí, jejichž vlastnicí se stala žalovaná, celkem 5 400 000 Kč. Svědek právnická osoba, který zná žalobce, jejich syna, i jednatelku žalované, ve své výpovědi potvrdil, že žalobci zapůjčili částku 5 400 000 Kč žalované v době, kdy její jednatelka byla jejich snachou a na koupi předmětných nemovitostí neměla vlastní finanční prostředky. Shodně vypověděl svědek Jméno žalobce A, který byl v době vzniku zápůjčky manželem jednatelky žalované, a také žalobkyně b), kteří navíc ve svých výpovědích uvedli, že vrácení zápůjčky bylo dohodnuto ve lhůtě přibližně jednoho roku. Tvrzení žalobců není v rozporu ani s výpovědí svědkyně jméno FO, která byla účetní žalované, a v účtovacím období za rok 2022, kdy se předmětné nemovitosti staly majetkem žalované, se snažila zjistit, jakým způsobem má tuto skutečnost zaevidovat v účetnictví, které pro žalovanou zpracovávala. Výsledně informace, které k zodpovězení této otázky zjistila, vyhodnotila v závěr, že částka 5 400 000 Kč je nesplaceným dluhem žalované vůči žalobci a). Ani záznam rozhovoru tehdejších manželů jméno FO a Jméno žalobce A nevyvrací tvrzení žalobců. Vyplývá z něj totiž pouze to, že oba manželé si tehdy navzájem vypomáhali, nicméně na výnosnost projektu podezřelý výraz měli rozdílný názor. Ani část rozhovoru uvádějícím, že každý z manželů již investoval šest a půl a Jméno žalobce A měl nadto již vyplatit sousedku, sama o sobě neposkytuje podklad pro závěr, že částku 5 400 000 Kč na zaplacení kupní ceny za předmětné nemovitosti neposkytli žalované společnosti žalobci, ale svědek.

11. K tvrzení žalované a nově označeným důkazům o tom, že žalobci nebyli solventní k poskytnutí tvrzené zápůjčky, které uvedla až v doplnění odvolání, a stejně tak k navazujícímu tvrzení žalobců, že dostatečným finančním zázemím disponovali, včetně jimi nově označených důkazů, odvolací soud nepřihlížel, protože k jejich uplatnění došlo až v odvolacím řízení, tedy v rozporu s účinky koncentrace řízení do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dle § 205a o.s.ř. Nelze totiž obcházet povinnost, že všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti, včetně označení příslušných důkazů, musí být uplatněny do skončení koncentrace řízení, (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, mohou být způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v § 205a o. s. ř., který však na popsanou situaci nedopadá, když žalovanou v odvolacím řízení nově uplatněná tvrzení nelze pod žádnou z výjimek uvedených v § 205a písm. a) až f) o.s.ř. podřadit. Žalovaná neuvedla žádné skutečnosti, které by nemohla uplatnit v řízení před soudem prvního stupně, a její tvrzení nesměřují ani ke zpochybnění věrohodnosti v řízení před soudem prvního stupně provedených důkazů, nýbrž nabízejí jinou skutkovou verzi, než kterou vzal soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a řádného hodnocení důkazů za prokázanou.

12. Vzhledem k tomu, že žalobci v prvostupňovém řízení prokázali, že na základě ústně uzavřené dohody zapůjčili žalované částku 5 400 000 Kč, která jim ji ani po výpovědi této smlouvy nevrátila, postupoval soud prvního stupně správně, když částku 5 400 000 Kč společně a nerozdílně žalobcům zaplatila, a to včetně žalobci požadovaného úroku z prodlení. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně rozsudek ve výroku o věci samé i v jeho nákladovém výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Vzhledem k tomu, že žalobci byli procesně úspěšní i v odvolacím řízení, odvolací soud uložil žalované, aby jim zaplatila náhradu nákladů i za tuto fázi řízení. Podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak náleží žalobcům náhrada nákladů sestávající z odměny jejich advokáta za sepis vyjádření k podanému odvolání, za sepis vyjádření k doplnění odvolání a dále za účast tohoto advokáta při odvolacím jednání dne datum a dne datum, tj. čtyřikrát po 53 820 Kč (§ 6, § 7, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“), paušálně stanovené náhrady hotových výdajů tohoto advokáta čtyřikrát po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) náhradě jeho výdajů za cestu z adresa a zpět (§ 13 odst. 5 a. t.) k odvolacímu jednání dne datum a dne datum, tj. dvakrát po 1 620,60 Kč (při vzdálenosti 220 km, průměrné spotřebě 4,3 l nafty/100 km, ceně nafty 34,10 Kč /l a základní sazbě 5,90 Kč/km) náhrady za jeho promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t.) a 21 % DPH ve výši 46 456, 60 Kč, celkem 267 678,60 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Přípustnost dovolání přezkoumá dovolací soud.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.