72 Co 407/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavly Polednové a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Kláry Hronové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Orgán veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci jednající Orgán veřejné moci sídlem Adresa žalované o zaplacení 16 189 171 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. července 2025, č. j. 45 C 95/2021-251, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. ledna 2026, č. j. 45 C 95/2021-292

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé II. mění jen tak, že se zamítá žaloba co do žalobního požadavku na zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, jinak se v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. V zamítavém výroku o věci samé III. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 178 Kč od datum do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 975 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 891 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně částečně zastavil řízení, a to co do částky 5 263,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 263,50 Kč od datum do datum (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 170 000 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 170 000 Kč od datum do zaplacení a spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 292 700,14 Kč od datum do datum, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 16 013 907,50 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 16 013 907,50 Kč od datum do zaplacení (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 508,08 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl svým v pořadí druhým rozsudkem o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala zaplacení částky 16 481 871,14 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady majetkové a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobkyně, respektive nezákonným rozhodnutími o zajištění jejího majetku. Konkrétně žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 9 100 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nemajetkové újmy z titulu osmi nezákonných rozhodnutí o zajištění movitých a nemovitých věcí žalobkyně v celkové výši 5 190 000 Kč s příslušenstvím. Konečně z titulu nezákonného trestního stíhání a nezákonných rozhodnutí o zajištění majetku požadovala žalobkyně náhradu škody v celkové výši 430 371,14 Kč s příslušenstvím, spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení (obhajné) s tím, že z této částky náhradu ve výši 86 636 Kč odvíjela od nezákonných rozhodnutí o zajištění. Konkrétně tak žalobkyně po upřesnění svých žalobních požadavků požadovala z titulu usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota, o zajištění nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 10 890 Kč včetně DPH a náhradu nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč, z titulu usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota, kterým byly dle § 79f odst. 1 s odkazem na § 79d trestního řádu zajištěny nemovitosti žalobkyně, náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 8 712 Kč včetně DPH a náhradu nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč, z titulu usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota, kterým byla zajištěna vozidla žalobkyně, náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 4 356 Kč včetně DPH a náhradu nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč, z titulu usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota, kterým byla vozidla žalobkyně opětovně zajištěna jako náhradní hodnota, náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 6 534 Kč včetně DPH a náhradu nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč, z titulu usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota, kterým bylo rozhodnuto o prodeji zajištěných vozidel, náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 10 890 Kč včetně DPH a náhradu nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč, z titulu usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota, kterým bylo znovu rozhodnuto o zajištění všech nemovitostí žalobkyně, náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 26 862 Kč včetně DPH a náhradu nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč, z titulu Orgán veřejné moci, pobočka ve adresa, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kterým bylo zrušeno předchozí zmíněné usnesení o zajištění a soud sám rozhodl o zajištění nemovitostí jako náhradní hodnoty, náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 15 246 Kč včetně DPH a náhradu nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč a z titulu usnesení státní zástupkyně Orgán veřejné moci, pobočka ve adresa, ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým byl zajištěn majetek žalobkyně pro účely pozdějšího výkonu trestu propadnutí majetku, náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 3 146 Kč včetně DPH a náhradu nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč. Dále žalobkyně požadovala z titulu nezákonných rozhodnutí, a to usnesení právnická osoba ze dne datum, č. j. hodnota o zajištění vozidel žalobkyně jako náhradní hodnoty a usnesení právnická osoba ze dne datum, č. j. hodnota o prodeji zajištěných vozidel, také náhradu škody ve výši 1 771 500 Kč s příslušenstvím, spočívající v rozdílu mezi skutečnou cenou zajištěných vozidel a cenou, za kterou byla tato vozidla zpeněžena právnická osoba.

3. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě poprvé rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka ve znění opravného usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým řízení zastavil co do částky 292 700,14 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby ohledně žalovanou zaplaceného náhrady části obhajného (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit částku 175 163,50 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobní požadavek na zaplacení 16 013 907,50 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. až IV. zrušila věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. právnická osoba dalším řízení rozhodl soud prvního stupně nyní přezkoumávaným rozsudkem. Podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) zastavil řízení co do částky 5 263,50 Kč s příslušenstvím, když žalovaná po podání žaloby žalobkyni uhradila náhradu škody v této výši, představující náklady právního zastoupení vzniklé v souvislosti se sepisem stížností ze dne datum, datum a datum, a žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu částečně zpět. Ve vztahu ke zbývající části předmětu řízení soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Svá skutková zjištění podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze v tomto směru pro stručnost odkázat. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. hodnota, byly jako náhradní hodnota zajištěny nemovité věci ve vlastnictví společnosti právnická osoba, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota pro obec adresa. Usnesení bylo vydáno ve věci prověřování podezření ze spáchání zvlášť závažného podezřelý výraz podle § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a účasti na podezřelý výraz podle § 361 odst. 1 trestního zákoníku, vedené proti skupině osob kolem jméno FO a jméno FO. Usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota, byly jako náhradní hodnota zajištěny nemovité věci ve vlastnictví společnosti právnická osoba, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota pro obec adresa. Usnesení bylo vydáno ve stejné trestní věci jako předchozí rozhodnutí. Usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. hodnota, byla jako náhradní hodnota zajištěna vozidla ve vlastnictví společnosti právnická osoba. Usnesení bylo vydáno ve stejné trestní věci jako výše. Orgán veřejné moci, pobočka ve adresa, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, bylo rozhodnuto o stížnosti proti usnesení Orgán veřejné moci, č.j. hodnota, ze dne datum, kterým byla jako náhradní hodnota zajištěna vozidla ve vlastnictví společnosti právnická osoba. Krajský soud stížnosti vyhověl a usnesení policejního orgánu zrušil jako nezákonné, přičemž důvodem zrušení byla formální vada – vozidla byla nesprávně zajištěna jako nehmotná věc. Usnesením policejního orgánu ze dne datum č.j. hodnota byly dle ustanovení § 79f odst. 1 trestního řádu jako náhradní hodnota zajištěny vyjmenované hmotné věci – vozidla uvedená pod položkami 1-16 ve vlastnictví žalobce. Usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. Orgán veřejné moci, bylo rozhodnuto o prodeji zajištěných vozidel. Usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. Orgán veřejné moci, byly jako náhradní hodnota zajištěny nemovité věci ve vlastnictví společnosti právnická osoba, zapsané na listech vlastnictví č. adresa), č. hodnota a adresa), č. hodnota (adresa), č. adresa) a č.Anonymizováno adresa). Usnesení bylo vydáno ve věci podezření ze spáchání trestného činu podezřelý výraz podle § 216 odst. 1, 3 písm. b), 4 písm. b), c) a podezřelý výraz podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, vedené proti jméno FO a společnosti právnická osoba Orgán veřejné moci, pobočka ve adresa, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, bylo zrušeno usnesení č.j. hodnota, přičemž soud sám rozhodl o zajištění totožných nemovitostí jako náhradní hodnoty. Usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání podezřelý výraz podle § 214 odst. 1, písm. a), odst. 3, písm. b), odst. 4, písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Usnesením státní zástupkyně Orgán veřejné moci, pobočky ve adresa, ze dne datum, č. j. spisová značka, rozhodnuto o zajištění majetku ve vlastnictví žalobkyně, a to dle § 347 odst. 1 trestního řádu za účelem výkonu trestu propadnutí majetku. Dne datum byla u Orgán veřejné moci, pobočka ve adresa podána obžaloba. Rozsudkem tohoto soudu ze dne datum, č. j. spisová značka byla žalobkyně zproštěna obžaloby a usnesením č. j. spisová značka zrušena zajištění majetku v této věci. K odvolání státní zástupkyně Orgán veřejné moci svým rozhodnutím z datum zprošťující rozsudek i rozhodnutí o zrušení zajištění majetku zrušil. Orgán veřejné moci, pobočka ve adresa, posléze rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka žalobkyni znovu zprostil obžaloby a usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka rozhodl o zrušení zajištění majetku. Orgán veřejné moci svým rozhodnutím z datum odvolání státní zástupkyně zamítl a uvedená rozhodnutí nabyly dne datum právní moci. Žalobkyně podáním doručeným žalované datum uplatnila u žalované k předběžnému projednání nárok náhradu majetkové i nemajetkové újmy v celkové výši 16 481 871,14 Kč, která jí měla být způsobená nezákonně vedeným trestním řízením a nezákonným zajištěním jejího majetku. Žalovaná ve stanovisku ze dne datum přiznala žalobkyni náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu ve výši 292 700,14 Kč a k odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným trestním stíháním poskytla konstatování porušení jejího práva a omluvu, ve zbytku žalobkyní uplatňovaným nárokům nevyhověla.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Dospěl k závěru, že v daném případě je dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobkyně pro podezřelý výraz dle § 214 odst. 1, 4 trestního zákoníku, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Naproti tomu soud prvního stupně uzavřel, že za nezákonná rozhodnutí, a tedy za odpovědnostní titul dle zákona č. 82/1998 Sb., nelze považovat žalobkyní označená rozhodnutí o zajištění jejího majetku, když tato nebyla pro nezákonnost či jako excesivní nebo svévolná zrušena a byla vydána v rámci jiných trestních řízení vedených proti odlišným osobám. Pokud pak bylo zrušeno usnesením Orgán veřejné moci zrušeno rozhodnutí Orgán veřejné moci z datum, č. j. hodnota, pak se tak stalo pro formální vadu a nahrazeno bylo jiným rozhodnutím o zajištění téhož majetku. Pokud byla rozhodnutí o zajištění zrušena v návaznosti na skončení trestního stíhání žalobkyně, pak byla zrušeno proto, že již zajištění nebylo zapotřebí, a nikoliv pro nezákonnost. Na základě uvedeného tedy soud prvního stupně posoudil jako nedůvodné žalobou uplatněné nároky na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, které žalobce odvíjel od označených rozhodnutí o zajištění majetku, a to v tomto ohledu žalobu jako nedůvodnou zamítl. V případě odpovědnostního titulu spočívajícím v nezákonném rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobkyně pak vzal v úvahu, že trestní stíhání žalobkyně bylo vedeno pro podezřelý výraz podle § 214 odst. 1, 4 trestního zákoníku, a to od datum do datum, tedy po dobou dvou let a šesti měsíců. Na základě provedeného dokazování měl a za prokázané, že nejzávažnější dopady na chod společnosti žalobkyně byly spojeny se zajištěním majetku, což mělo přímý vliv na provozní činnost společnosti, došlo k výraznému omezení likvidity, ztrátě cash flow, přerušení investičních projektů, destabilizaci obchodních vztahů a k postupnému utlumení podnikání. Ačkoliv jednotlivá zajištění majetku soud prvního stupně nevyhodnotil jako nezákonné, přesto zohlednil, že právě tato zajištění měla zásadní vliv na vznik nemajetkové újmy žalobkyně, neboť jejich důsledky byly bezprostřední, citelné a dlouhodobé. Dále vzal soud prvního stupně v úvahu, že v případě žalobkyně nebyly doloženy mediální výstupy, které by jeho obchodní značku výslovně spojovaly s trestní kauzou. Přesto dle soudu prvního stupně nelze odhlédnout od skutečnosti, že společnost žalobkyně nese jméno jméno FO, který byl v rozhodné době předsedou představenstva žalobkyně a byl stíhán v souvisejících trestních věcech. Soud prvního stupně dále provedl srovnání s jinými případy odškodnění nezákonně trestně stíhaných právnických osob vedenými v řízení před Obvodním soudem pro adresa pod sp. zn. spisová značka, v němž bylo přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, respektive v řízení před Obvodním soudem pro adresa pod sp. zn. spisová značka, v němž bylo přiznáno konstatování porušení práva a omluva. Po zvážení všech okolností daného případu v kontextu s porovnávanými případy pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že je namístě přiznal žalobkyni k odškodnění její nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním peněžité zadostiučinění ve výši 170 000 Kč. Pokud žalobkyně požadovala z titulu nezákonného trestního stíhání také náhradu majetkové újmy v podobě náklady na právní zastoupení ve výši přesahující již žalovanou poskytnutého odškodnění, pak v této části soud prvního stupně žalobu důvodnou neshledal. Ve výsledku tak soud prvního stupně žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení částky 170 000 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 16 013 907,50 Kč s příslušenstvím jako nedůvodný zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak že podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu přiznal žalované vůči žalobkyní nárok na 94,32 % celkových nákladů řízení spočívajících v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly žalobkyně i žalovaná odvolání.

7. Žalobkyně své odvolání směřovala do zamítavého výroku o věci samé III. a do výroku o nákladech řízení IV. rozsudku soudu prvního stupně. Vytýkala soudu prvního stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a dále, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to zejména ve vztahu k otázce (ne)zákonnosti zajištění majetku žalobkyně. Poukázala na to, že jako podnikatelský subjekt byla prostřednictvím trestního stíhání, a především zajišťovacích úkonů činěných v rámci trestního řízení, zcela finančně ochromena a vážně tak utrpěla její pověst a kredibilita ve vztahu k jejím obchodním partnerům. Uvedla, že postupem orgánů činných v trestním řízení byl zajištěn majetek v hodnotě 100 000 000 Kč, musela být utlumena veškerá její do té doby rozsáhlá podnikatelská a obchodní aktivita, muselo dojít k propouštění de facto všech zaměstnanců, zcela byla znehodnocena její pověst a dobré obchodní jméno. Poukázala na to, že vznikla naprostá nejistota v plánování rozhodnutí, byly vynuceny změny ve vedení společnosti a v menší míře pociťovaly úzkost a potíže členové vedení společnosti. Namítala, že s ohledem na závažnost dopadů trestního řízení do její sféry je soudem prvního stupně přiznané peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu nepřiměřeně nízké. Vyjádřila dále nesouhlas se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně ve vztahu k zajištění majetku žalobkyně v trestním řízení a vytýkala soudu prvního stupně, že ryze formalisticky lpěl na závěru, že žádné rozhodnutí o zajištění majetku žalobkyně nebylo pro nezákonnost zrušeno. Uvedený závěr pak označila za nesprávný a poukázala na skutečnost, že usnesení Orgán veřejné moci č. j. hodnota, kterým byla zajištěna vozidla v jejím vlastnictví, bylo zrušeno dne datum usnesením Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka z důvodu nezákonnosti. Dále poukázala na to, že Orgán veřejné moci svým usnesením ze dne datum, sp. zn. spisová značka zrušil také unesení policejního orgánu ze dne datum, č. j. hodnota a usnesením státní zástupkyně Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka byla veškerá zajištění de fato zrušena a na základě odlišného zákonného ustanovení bylo rozhodnuto o zajištění novém za účelem výkonu trestu propadnutí majetku. Dle žalobkyně rovněž nelze uzavřít, že by zajištění jejího majetku přecházelo do dalšího trestního stíhání, když poté, co bylo veškeré zajištění majetku zrušeno usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, navazujícím na zprošťující rozsudek, na majetku žalobkyně po určitou dobu žádné zajištění de iure nevázlo, a to až do druhé poloviny května 2020, kdy došlo v jiné trestní věci k zajištění podstatně menší části jejího majetku. Ve vztahu k nároku na náhradu škody spočívající v rozdílu mezi cenou zajištěných vozidel a výtěžkem z jejich prodeje poukázala na skutečnost, že v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení byla připravena o částku 1 771 500 Kč. Zdůraznila přitom, že sama nezavinila ani zajištění svého majetku, ani své trestní stíhání. Vyjádřila názor, že jakkoli se formálně mohl postup orgánů činných v trestním řízení, respektive jimi vydaná rozhodnutí jevit jako správnými a zákonnými, v konečném důsledku se z důvodu zprošťujícího rozsudku a zrušení zajištění staly nezákonnými. Na podporu své odvolací argumentace žalobkyně citovala závěry judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Závěrem pak namítala také nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení s tím, že soud prvního stupně zejména nesprávně poměřoval míru úspěchu a neúspěchu stran v předmětném sporu. Ze všech uvedených důvodů pak žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném meritorním výroku změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná odvoláním brojila proti vyhovujícími výroku o věci samé II. a výroku o nákladech řízení rozsudku soudu prvního stupně. Namítala zejména nepřiměřenou výši soudem prvního stupně přiznaného peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyní nezákonným trestním stíháním. Poukazovala nadále na předmět řízení po doplnění žaloby s tím, že nebyla splněna podmínka řízení v podobě uhrazeného soudního poplatku v odpovídající výši. Rozsudek soudu prvního stupně v napadené části označila za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a absenci důvodů. Vytýkala soudu prvního stupně, že při stanovení výše peněžitého zadostiučinění provedl srovnání pouze s jedním případem, kdy bylo přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, a dále s jedním případem, kdy bylo přiznáno zadostiučinění v nepeněžité formě. Za nevhodný ke srovnání pro danou věc pak označila případ vedený u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka s tím, že neodůvodňuje přiznání jakékoliv peněžité satisfakce. Poukázala na to, že jediným negativním dopadem do sféry žalobkyně bylo zajištění majetku, které vedlo k paralýze společnosti a ve svém důsledku i k faktickému ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně. Současně vyjádřila nesouhlas se závěrem, že k uvedenému dopadu a následkům došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobkyně. Zdůraznila, že podle provedeného dokazování k prvnímu zajištění majetku žalobkyně došlo téměř rok a půl před zahájením jejího trestního stíhání a všechny věci byly zajištěny kvůli trestnímu řízení osob odlišných od žalobkyně. Po skončení trestního stíhání žalobkyně pak došlo, byť v menším rozsahu, opět k zajištění jejich věcí v rámci trestního stíhání paní jméno FO. Dle žalované tak k zajištění věcí žalobkyně došlo zcela nezávisle na jejím trestním stíháním. Dále upozornila na to, že jednotlivá rozhodnutí o zajištění majetku žalobkyně nelze považovat za nezákonná rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Poukázala na to, že sám soud prvního stupně žalobkyní poukazované negativní dopady výslovně vztahuje k rozhodnutím o zajištění majetku, přičemž z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá žádný skutkový závěr o negativních dopadech samotného trestního stíhání do chodu společnosti žalobkyně. Zdůraznila, že v době zahájení trestního stíhání již žalobkyně de facto žádnou podnikatelskou činnost nevykonávala, neměla téměř žádné zaměstnance a pověr žalobkyně mezi (bývalými) zaměstnanci i obchodními partnery byly nenávratně poškozena. Z uvedených důvodů tedy dle žalované nelze hovořit v souvislosti se zahájením trestního stíhání o jakékoliv významné nemajetkové újmě žalobkyně. Dále namítala, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jak se do úvah soudu prvního stupně o formě a výši zadostiučinění projevil závěr o negativním dopadu pověsti trestně stíhaného a posléze pravomocně odsouzeného pana jméno FO s tím, že dle jejího názoru by se měl projevit snížením přiznané částky peněžitého zadostiučinění. Závěrem žalovaná setrvala na svém názor, že v daném případě je dostačujícím odškodněním nemajetkové újmy žalobkyně způsobené trestním stíháním již poskytnuté zadostiučinění ve formě omluvy. Z uvedených důvodů pak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobkyně v následném vyjádření vyjádřila nesouhlas s odvoláním žalované. Zrekapitulovala svou žalobní a odvolací argumentaci, zopakovala svá tvrzení o negativních dopadech trestního řízení do její sféry, na podporu svého stanoviska v této věci poukázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a setrvala na svém odvolacím návrhu.

10. Odvolací soud v odvoláními dotčeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání jsou částečně důvodná.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se stal pokladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud shledává v zásadě správným také právní posouzení věci soudem prvního stupně, neztotožňuje se však plně s právními závěry soudu prvního stupně vztahujícími se k výši peněžitého zadostiučinění přiznaného žalobkyni k odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a k žalobním nárokům odvozovaným od vydání usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota.

12. Stát podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (§ 5 zákona č. 82/1998 Sb.). Nárok na náhradu škody způsobné nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (§ 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Stát odpovídá také za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Uvedený závěr vychází z extenzivního výkladu, podle něhož se jedná o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR z datum sp. zn. spisová značka).

13. Ve vztahu k zajištění prostředků v trestním řízení pak judikatura dospěla k závěru, že za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Současně judikatura dospěla k závěru, že odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

14. Ústavní soud pak ve své judikatuře uzavřel, že zajištění věci podle ustanovení § 79a trestního řádu je institutem, který napomáhá objasňování závažné trestné činnosti, jehož podstatou je omezení dispozičního práva s danými prostředky tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, jelikož může být dalším šetřením vyvrácen. V tomto směru je však významný faktor plynutí času, kterým je stav věci významně modifikován. Pokud jsou totiž finanční prostředky "dočasně" zajištěny již více než 12 let, dostává se tato okolnost do kolize s požadavkem přiměřenosti zásahu do práva na pokojné užívání majetku. S narůstajícím časem se totiž dočasnost zajišťovacího institutu relativizuje a je třeba ji posuzovat mnohem přísněji. Zde není možné se spokojit s pouhým zjištěním, že rozhodnutí o zajištění bylo vydáno na základě zákona, příslušným orgánem a že není projevem svévole. U mnohaletých zajištění je třeba nad rámec těchto požadavků zohlednit, co ovlivňuje délku samotného zajištění, tedy zda je dána objektivní složitostí trestní věci či uplatňováním (i obstrukčním) procesních práv, nebo zda je délka řízení ovlivněna neodůvodněnými průtahy a pochybeními ze strany orgánů činných v trestním řízení. Současně je třeba zohlednit, jakou relevanci mají argumenty podporující trvání zajištění, tedy zdali jsou tyto argumenty vymezené na počátku trestního řízení podporovány vývojem a směřováním celé trestní kauzy. Přihlédnout je pak nutné i k tomu, jak intenzivní zásah dané zajištění pro dotčeného individuální představuje (srovnej nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

15. Soud prvního stupně se v projednávané věci zabýval podmínkami odpovědnosti státu v souladu s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 82/1998 Sb. a z hledisek vymezených citovanou judikaturou a žalobou uplatněné nároky posuzoval z pohledu naplnění zákonných předpokladů objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Na tomto základě pak dospěl k správnému závěru, že v daném případě jsou splněný podmínky odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání žalobkyně, tj. za újmu způsobenou žalobkyni nezákonným rozhodnutím o zahájení jejího trestního stíhání, které skončilo rozhodnutím soudu, jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby. S výjimkou závěrů vztahujících se k usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota shledává odvolací soud správnými také závěry soudu prvního stupně o tom, že není dána existence odpovědnostního titulu, z něhož by bylo možno odvozovat odpovědnost žalované za žalobkyní uplatňované nároky na náhradu majetkové a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti rozhodnutími o zajištění majetku žalobkyně. Žalobkyní označená rozhodnutí o zajištění jejího majetku s výjimkou zmiňovaného usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota, totiž nelze považovat za nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., když nebyla zrušena pro nezákonnost, respektive byla zrušena proto, že důvody pro zajištění věci pominuly. Nezákonnost zajištění věcí, respektive jejich odnětí pak ve smyslu shora citované judikatury nelze bez dalšího dovozovat ze skutečnosti, že trestní řízení vedené proti žalobkyni neskončilo odsuzujícím rozsudkem, a to zvlášť v případě rozhodnutí o zajištění, která byla vydána před zahájením trestního stíhání žalobkyně, respektive v souvislosti s trestním stíháním jiných osob. Současně z provedeného dokazování nevyplynuly žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly závěr, že celková doba zajištění věcí byla z hlediska naplňování jeho účelu nepřiměřená, a tedy že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně nepochybil, pokud jako nedůvodné zamítl žalobou uplatněné nároky na náhradu nemajetkové újmy a majetkové újmy (obhajné a škoda 1 771 500 Kč) odvozované od shora specifikovaných rozhodnutí o zajištění majetku žalobkyně s výjimkou usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. hodnota.

16. V případě usnesení Policie ČR ze dne datum, č. j. hodnota odvolací soud závěr soudu prvního stupně o neexistenci odpovědnostního titulu nesdílí. Z provedeného dokazování vyplynulo, že uvedeným rozhodnutím byly v souvislosti s trestním stíháním osob kolem jméno FO a jméno FO jako náhradní hodnota zajištěna vozidla ve vlastnictví společnosti právnická osoba. Usnesením Orgán veřejné moci, ze dne datum, sp. zn. spisová značka bylo na základě řádného opravného prostředku (stížnosti) uvedené rozhodnutí zrušeno z důvodu, že dotčená vozidla ve vlastnictví žalobkyně byla zajištěna nesprávně jako nehmotná věc. Byť lze připustit, že důvodem zrušení byla formální vada, nelze pominout, že se jednalo o nedodržení zákonem předepsaných podmínek pro zajištění dané majetkové hodnoty. Za této situace a s ohledem na skutečnost, že se jedná o rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, lze dle názoru odvolacího soudu usnesení Policie ČR ze dne datum, č. j. hodnota považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb.

17. Žalobkyně se z titulu shora zmíněného nezákonného rozhodnutí o zajištění vozidel v jejím vlastnictví domáhala na žalované zaplacení peněžitého zadostiučinění k odškodnění nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč a náhrady majetkové újmy ve výši 4 356 Kč spočívající v nákladech právního zastoupení vzniklých v souvislosti se dvěma úkony právní služby v podobě žádostí o vrácení zajištěných movitých věcí z datum, respektive z datum. Odvolací soud má za to, že z hlediska účelnosti lze obě žalobkyní označené, v krátkém časovém sledu po sobě následující žádosti, podané za stejným účelem, hodnotit jako jediný úkon právní služby. Dle odvolacího soudu je tak částečně důvodný žalobní nárok žalobce na odškodnění majetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s vydáním shora specifikovaného nezákonného rozhodnutí, a to co do částky ve výši 2 178 Kč. Náhrada majetkové újmy žalobkyně v této částce přitom odpovídá odměně advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč dle § 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do datum (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradě hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradě 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 378 Kč. Naproti tomu nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši 648 750 Kč odvolací soud důvodným neshledal, a to ani z části, když zmíněné nezákonné rozhodnutí bylo vydáno datum a zrušeno bylo rozhodnutím soudu ze dne datum, a tudíž s přihlédnutím k celkové době účinků vydaného nezákonného rozhodnutí v řádech dnů, je opodstatněn závěr, že v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí nemohla žalobkyni vzniknout nemajetková újma v intenzitě, která by přiznání požadovaného peněžitého zadostiučinění opodstatňovala.

18. Odvolací soud pak plně souhlasí s důvody, na jejichž základě soud prvního stupně shledal nedůvodným žalobou uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným trestním stíháním v rozsahu přesahujícím náhradu, kterou již žalovaná žalobkyni k odškodnění majetkové újmy v podobě nákladů právního zastoupení vzniklých v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání poskytla (292 700,14 Kč + 5 263,50 Kč). Ve shodě se soudem prvního stupně pak odvolací soud shledává opodstatněným žalobkyní uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení z žalovanou vyplacené náhrady ve výši 292 700,14 Kč (§ 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Odvolací soud rovněž souhlasí se soudem prvního stupně, že v projednávané věci byly splněny zákonné předpoklady odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu žalobkyně způsobenou nezákonným rozhodnutím o zahájení jejího trestního stíhání.

19. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srovnej rozsudek Orgán veřejné moci z datum sp. zn. spisová značka). Současně se judikatura ustálila v závěru, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z datum sp. zn. spisová značka).

20. V intencích citované judikatury je při rozhodování o spravedlivém odškodnění nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni nezákonným trestním stíháním nutno vzít v úvahu, že trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno datum a bylo skončeno právní moci zprošťujícího rozsudku dne datum, tedy trvalo po dobu dvou let a šesti měsíců. Žalobkyně byla stíhána pro podezření ze spáchání podezřelý výraz dle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku a dle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, jí mohl být mimo jiné uložen peněžitý trest, trest propadnutí majetku, zákaz činnosti apod. Dopady trestního stíhání do sféry žalobkyně pak spočívaly zejména v nejistotě ohledně dalšího osudu společnosti, v nejistotě ohledně plánování a rozhodování ve vztahu k další činnosti v rámci předmětu podnikání, do jisté míry také v úzkosti a nejistotě zaměstnanců, respektive osob ve vedení společnosti žalobkyně. Naproti tomu úplný výpis z obchodní rejstříku neopodstatňuje závěr, že trestní stíhání žalobkyně si vyžádalo změny ve statutárních orgánech společnosti. Výsledky provedeného dokazování rovněž neopodstatňují závěr o dopadech na dobré jméno společnosti v důsledku široké míry medializace. Z důvodů shora uvedených pak nejsou v příčinné souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobkyni ani dopady na její majetkové poměry a v té souvislosti na způsobilost nadále vyvíjet podnikatelskou činnost, když k významnému utlumení činnosti žalobkyně došlo již před zahájením jejího trestního stíhání v důsledku rozhodnutí o zajištění jejího movitého a nemovitého majetku vydaných v rámci trestního stíhání jiných osob. Odvolací soud pak nad rámec srovnání s jinými případy odškodnění nemajetkové újmy provedeným soudem prvního stupně použil ke srovnání věc vedenou u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka (u Městského soudu v Praze pod sp. zn spisová značka, u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka). V této právní věci bylo nezákonně trestně stíhané právnické osobě k odškodnění její nemajetkové újmy přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Jednalo se přitom o právnickou osobu, která byla stíhána pro zvlášť závažný podezřelý výraz dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a hrozilo jí obdobě jako u žalobkyně uložení trestu propadnutí majetku, zákaz činnosti, peněžitý trest apod. Trestní stíhání bylo oproti žalobkyni vedeno pouze po dobu 5 měsíců a skončilo ve fázi přípravného řízení. Co se týče dopadů do nemajetkové sféry této právnické osoby, pak zejména v počátcích trestního stíhání došlo k široké medializaci případu, jež vedla k tomu, že se informace o jejím trestním stíhání dostaly do povědomí široké veřejnosti. Činnost a podnikání této právnické osoby ovlivnilo to, že její vedoucí pracovníci museli věnovat pozornost obhajobě v trestním řízení a vyvíjet úsilí k vyvrácení důvodnosti zahájeného trestního stíhání. Na její pracovníky byly kladeny zvýšené nároky při výkonu jejich pracovní činnosti v souvislosti s jednáním s obchodními partnery, bankami, zákazníky apod. Po zhodnocení uvedených skutečností je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně v názoru, že nemajetkovou újmu žalobkyně nelze náležitě odškodnit jinou formou než poskytnutím zadostiučinění v penězích, když žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve formě omluvy se nejeví odškodněním dostatečným. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud nicméně toho názoru, že jako plně odpovídající okolnostem daného případu, povaze trestní věci, délce trestního stíhání a intenzitě zásahů do práv a sféry žalobkyně se jeví peněžité zadostiučinění ve výši 70 000 Kč. Zadostiučinění v této výši pak koresponduje s výší zadostiučinění přiznaných ve srovnávacích případech s přihlédnutím k podstatným znakům, ve kterých se daný případ se srovnávanými případy shoduje a odlišuje. Nadto žalobkyně sama neuvedla přesvědčivé důvody a srovnání, na jejichž základě by bylo možné dovodit, že z hlediska spravedlnosti intenzitě její nemajetkové újmy odpovídá finanční zadostiučinění v požadované výši 9 100 000 Kč. Dle přesvědčení odvolacího soudu tak peněžité zadostiučinění ve výši 70 000 Kč ve spojení s omluvou, kterou žalovaná žalobkyni již poskytla, představuje spravedlivé odškodnění nemajetkové újmy, která byla žalobkyni nezákonným trestním stíháním způsobena.

21. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé II. změnil jen tak, že se zamítá žaloba co do žalobního požadavku na zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. V zamítavém výroku o věci samé III. pak podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 178 Kč od datum do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně také v tomto výroku jako věcně správný potvrdil.

22. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu vzal v úvahu, že žalobkyně uplatnila v řízení nárok na náhradu majetkové i nemajetkové újmy, a tudíž je ve smyslu ustálené judikatury třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků podle advokátního tarifu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Tarifní hodnota žalobou uplatněného nároku na náhradu majetkové újmy činí 2 201 871,10 Kč a odpovídá součtu žalobou požadované náhrady škody 1 771 500 Kč a náhrady škody v podobě obhajného ve výši 430 371,14 Kč. V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 9 100 000 Kč považuje odvolací soud za přiléhavé vycházet z tarifní hodnoty 500 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, přičemž ze stejné tarifní hodnoty je třeba vycházet i v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené zajištěním majetku žalobkyně v celkové výši 5 190 000 Kč. Žalobkyně pak byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná v nároku na náhradu majetkové újmy v rozsahu částky 300 141,64 Kč (tarifní hodnota 300 141,64 Kč) a za použití § 142 odst. 3 o.s.ř. byla zcela úspěšná v nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (tarifní hodnota 500 000 Kč), kdy výše přiznaného zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Neúspěšná naopak byla v nároku na náhradu majetkové újmy v rozsahu částky 1 901 729,50 Kč (tarifní hodnota 1 901 729,50 Kč) a v nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené zajištěním jejího majetku (tarifní hodnota 500 000 Kč). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak na základě vzájemného poměru tarifních hodnot nároků, v nichž byla žalobkyně úspěšná, respektive neúspěšná, vzniklo žalované právo na náhradu 50 % celkových nákladů řízení, když tarifní hodnota nároků, v nichž byla žalobkyně neúspěšná a žalovaná úspěšná představuje 75 % z tarifní hodnoty celého předmětu sporu (1 901 729,50 Kč + 500 000 Kč = 2 401 729,50 Kč; 2 401 729,50 Kč = 0,75 % x 3 201 871,10 Kč), a tarifní hodnota nároků, v nichž byla žalobkyně úspěšná a žalovaná neúspěšná představuje 25 % z tarifní hodnoty celého předmětu sporu (300 141,64 Kč + 500 000 Kč = 800 141,64 Kč; 800 141,64 Kč = 0,25 % x 3 201 871,10 Kč). Celkové náklady řízení žalované v řízení před soudem prvního stupně pak činí 7 950 Kč a sestávají se z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníků dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za úkon do datum, respektive ve výši 450 Kč za úkon od datum za použití analogické aplikace § 13 odst. 4 advokátního tarifu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Konkrétně se náklady žalované před soudem prvního stupně sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 13 úkonů po 300 Kč (sepis vyjádření z datum, sepis vyjádření z datum, sepis odvolání do rozsudku z datum včetně jeho doplnění z datum, příprava a účast při ústním jednání datum, datum, datum, datum, datum) a z paušální náhrady hotových výdajů za 9 úkonů po 450 Kč (sepis vyjádření z datum, sepis vyjádření z datum, sepis závěrečného návrhu z datum, příprava a účast při ústním jednání datum, datum, datum). Ve výsledku tak žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 975 Kč, která odpovídá 50 % celkových nákladů vzniklých v této fázi řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu vzniklo žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 891 Kč, což odpovídá 66 % celkových nákladů, které žalované v odvolacím řízení vznikly. Odvolací soud vyšel z toho, že tarifní hodnota předmětu tohoto odvolacího řízení činí 2 903 905,50 Kč (500 000 Kč nemajetková újma způsobená nezákonným trestním stíháním + 500 000 Kč nemajetková újma způsobena zajištěním majetku žalobkyně + náhrada škody v podobě obhajného 132 407,50 Kč + náhrada škody 1 771 500 Kč). Tarifní hodnota nároků, v nichž byla žalobkyně v odvolacím řízení neúspěšná a žalovaná úspěšná představuje 83 % z tarifní hodnoty celého předmětu odvolacího řízení (1 901 729,50 Kč + 500 000 Kč = 2 401 729,50 Kč; 2 401 729,50 Kč = 0,83 % x 2 903 907,50 Kč), a tarifní hodnota nároků, v nichž byla žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná a žalovaná neúspěšná představuje 17 % z tarifní hodnoty celého předmětu odvolacího řízení (2 178 Kč + 500 000 Kč = 502 178 Kč; 502 178 Kč = 0,17 % x 2 903 907,50 Kč). Celkové náklady řízení žalované v tomto odvolacím řízení pak činí 1 350 Kč a sestávají se z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníků dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 450 Kč za úkon za použití analogické aplikace § 13 odst. 4 advokátního tarifu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Konkrétně celkové náklady žalované v odvolacím řízení činí 1 350 Kč a sestávají se z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony po 450 Kč (sepis odvolání do rozsudku z datum, příprava a účast při ústním jednání datum). Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř. ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Přípustnost dovolání přezkoumá dovolací soud.