8 A 143/2016
č. j. 8 A 143/2016-22
V PLATNOSTIRubrum
Usnesení Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: O. B., nar., bytem P., P., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., ta k t o: I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladu. III. Žalobkyni se po právní moci tohoto usnesení vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč z účtu Městského soudu v Praze. IV. Žalobkyni se ukládá, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení sdělil Městskému soudu v Praze číslo svého bankovního účtu.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 8. 2016 domáhala, aby Městský soud v Praze uložil žalovanému rozsudkem povinnost ve věci rozhodnout a to v soudem stanovené lhůtě, dále aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalobkyně dne 16. 3. 2016 žádala o povolení k trvalému pobytu, žádost byla téhož dne podána u žalovaného. Dle ust. § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, by měl žalovaný rozhodnout neodkladně a v případě, že takto rozhodnout nelze, měl by rozhodnutí vydat do 60 dnů ode dne podání žádosti. Žalovaný však rozhodnutí nevydal a z toho důvodu podala žalobkyně dne 27. 6. 2016 návrh na provedení opatření proti nečinnosti. Žalobkyně v předmětné žalobě tvrdila, že poté vyčkala 30 dní od podání návrhu, nicméně k vydání rozhodnutí ve věci nedošlo, ani nadřízený orgán, kterým v tomto případě byla Komise pro rozhodování ve věcech cizinců, vůči žalovanému neprovedl žádné opatření proti nečinnosti. A z toho důvodu má žalobkyně za to, že žalovaný je ve věci nečinný a že v této věci vyčerpala bezvýsledně veškeré prostředky, které stanoví procesní předpis – tedy návrh na provedení opatření proti nečinnosti ve smyslu ustanovení § 80 správního řádu. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 20. 9. 2016 popírá důvodnost podané žaloby, uvádí, že s žalobkyní komunikoval a že v řízení konal úkony pro vydání rozhodnutí. Správní orgán dále uvádí, že ode dne podání tedy od 16. 3. 2016 zjišťoval, zda jmenovaná splňuje podmínky, které stanoví zákon pro udělení jí požadovaného trvalého pobytu. Žalovaný k námitce nečinnosti dále uvádí, že poté co žalobkyně podala návrh na opatření proti nečinnosti, začala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, která byla nadřízeným orgánem, ihned konat a návrhem žalobkyně se zabývat. Dne 10. 8. 2016 pod č. j.: MV-94198-2/SO-2016 vydala opatření proti nečinnosti, ve kterém uložila odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra povinnost rozhodnout o žádosti žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů. Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, toto splnil a dne 29. 8. 2016 vydal rozhodnutí č. j.: OAM-4088-13/TP-2016, kterým žádost o povolení k trvalému pobytu zamítl dle ust. § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Takto podanou žalobu ze dne 12. 8. 2016 vzala žalobkyně zpět svým podáním ze dne 11. 10. 2016 v celém rozsahu zpět, a to z toho důvodu, že žalovaný správní orgán vydal dne 29. 8. 2016 rozhodnutí, kterým zamítl žádost žalobkyně. Současně žalobkyně žádá o náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze v daném případě žádosti žalobce ze dne 13. 9. 2016 postupoval podle ustanovení § 47 písm. a) soudního řádu správního, který stanoví, že soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, a proto soud řízení v této věci zastavil. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však žalobce podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo, bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Soud posoudil otázku, zda jsou splněny podmínky uvedené ve větě druhé ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., přitom vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2011 čj: 5 Ans 5/2010-49 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž Nejvyšší správní soud vyjádřil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. nelze vycházet pouze ze skutečnosti, že v žalobě tvrzená nečinnost byla odstraněna, ale je nutno výhradně pro účel posouzení otázky důvodnosti přiznání náhrady nákladů řízení posoudit, zda by žaloba jinak byla důvodná. Podle ustanovení § 60 odst. 3 soudního řádu správního žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. V této věci je nesporné, že žalobkyni právo na náhradu nákladů nevzniklo. Žalobkyně podala žalobu, která by za předpokladu, že by došlo k jejímu projednání, byla posouzena jako nedůvodná. Žalobkyně podala dne 12. 8. 2016 žalobu na nečinnost správního orgánu, kterou odůvodnila tím, že správní orgán nevydal rozhodnutí ve lhůtě, kterou má zákonem určenou, v tomto případě měl žalovaný rozhodnout do 60 dnů, které tedy marně uplynuly. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 27. 6. 2016 návrh na provedení opatření proti nečinnosti. Tímto se zabýval nadřízený správní orgán, tedy Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, která vydala dne 10. 8. 2016 opatření proti nečinnosti č. j.: MV-94198-2/SO-2016. V tomto opatření uložila žalovanému, aby do 30 dnů rozhodnutí o žádosti žalobkyně vydal. Tento rozhodnutí vydal dne 29. 8. 2016 č. j.: OAM- 4088-13/TP-2016. Soud o nepřiznání náhrady nákladů řízení rozhodl z důvodu toho, že žalobkyně podala žalobu 12. 8. 2016, tedy dva dny poté co nadřízený správní orgán žalovanému uložil opatření proti nečinnosti, které měl žalovaný správní orgán splnit do 30 dnů. O tom, že žalovaný vydal předmětné rozhodnutí v reakci na opatření proti nečinnosti, svědčí skutečnost, že žalovaný se o žalobě dozvěděl až ve chvíli, kdy již bylo předmětné rozhodnutí vydáno. Žalovaný se dozvěděl o podané žalobě až v souvislosti s výzvou soudu ze dne 6. 9. 2016. Úspěšně se ochrany před nečinností může žalobou bránit jen ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti dle ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. . Opatření proti nečinnosti však v předmětné věci nebylo podáno bezvýsledně. Důvodnou by byla žaloba pouze v případě, že by po uplynutí 30 dnů žalovaný správní orgán rozhodnutí nevydal, což se v tomto případě nestalo. To znamená, že žalobkyně nesplnila žalobní legitimaci pro podání žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu, protože nevyčerpala bezvýsledně prostředky, které ji procesní předpis stanoví. V důsledku podání návrhu na provedení opatření proti nečinnosti ji bylo nadřízeným orgánem, tedy Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců vyhověno. Komise vydala opatření proti nečinnosti dne 10. 8. 2016 č. j.: č. j.: MV- 94198-2/SO-2016 ve kterém výzvala Odbor azylové a migrační politiky, aby v této věci rozhodl a to do 30 dnů. S ohledem na to soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. Výrok o vrácení části soudního poplatku se opírá o ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož platí, že soud vrátí v případě, je-li řízení zastaveno před prvním jednáním, z účtu soudu zaplacený soudní poplatek za řízení snížený o 20%, nejméně však o 1.000 Kč. V této věci žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, proto soud rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč. Vzhledem k tomu, že v inkriminované věci bylo řízení o žalobě před prvním jednáním zastaveno, postupoval Městský soud v Praze podle citovaného ustanovení a rozhodl o částečném vrácení zaplaceného soudního poplatku a současně uložil žalobci, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení sdělil Městskému soudu v Praze číslo svého bankovního účtu. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 13. 10. 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost rozhodnutí: Jana Válková
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.