8 A 152/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce V. V., narozený dne X, bytem Ya, t. č. Yb, zastoupen Mgr. Denisou Šmídovou, advokátkou, sídlem Dominikánské náměstí 187/5, 602 00 Brno, proti žalované Vězeňská služba České republiky, Generální ředitelství, sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobce podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované, neboť podle svého tvrzení byl jako odsouzený přemístěn z Věznice Brno do nejvzdálenější Věznice Ostrov, přičemž trpí invaliditou ve III. stupni. Tato věznice je značně vzdálená od místa jeho pobytu i od bydliště jeho rodinných příslušníků, a to družky, syna, dcery, sestry a matky. Nepříznivá sociální situace těchto osob jim znemožňuje žalobce navštěvovat, což narušuje rodinné vztahy a je v rozporu se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVTOS“), jakož i s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 12. 1999, č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „vyhláška“ či „řád výkonu trestu“). Žalobce byl navíc přesunut do zařízení, které je velmi vzdálené od vězeňské nemocnice v Brně, jejíž dostupnost je nezbytná vzhledem k jeho závažnému zdravotnímu stavu.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobce v žalobě uvedl, že trpí neurologickým postižením, nevyléčitelným onemocněním, částečnou slepotou na levé oko a šedým zákalem obou očí, přičemž jeho stav vyžaduje operativní zákrok. Postupem žalované spočívajícím v jeho přemístění do jiné věznice byl žalobce zřetelně poškozen na svých právech. Dále uvedl, že se domnívá, že žalovaná své kroky činila z důvodu averze vůči žalobci vzhledem k množství správních žalob, které žalobce úspěšně vedl.

3. V podání ze dne 27. 2. 2026 prostřednictvím ustanovené zástupkyně žalobce doplnil, že i v rámci výkonu trestu odnětí svobody je třeba u odsouzených zachovat základní lidská práva zahrnující též výhled na adekvátní zařazení do života po propuštění z výkonu tohoto trestu, které odpovídá jejich předpokladům. Je nezbytné jak zachování či rozvoj případných pracovních předpokladů (což u žalobce jakožto osoby těžce zdravotně znevýhodněné nepřichází v úvahu), tak zlepšení či alespoň zachování jejich zdravotního stavu a sociálních vazeb, a to především rodinných. Namítl, že jeho umístění do místa velmi vzdáleného od regionu, kde žijí jeho příbuzní (zejm. jeho matka, jejíž věk je pokročilý a není jisté, zda se dožije propuštění žalobce z výkonu trestu), došlo k významnému ztížení možnosti kontaktu žalobce a jeho rodinných příslušníků. Jedná se o vzdálenost více než 300 km (věznice Ostrov od města Brna), při použití veřejné dopravy se jedná o cestu v rozmezí cca 5,5 až 6 hodin. Možnost návštěvy žalobce jeho matkou je tedy nereálná. Pro ostatní příbuzné jde o výrazné ztížení osobního kontaktu se žalobcem.

4. Dále žalobce poukázal na výrazné ztížení možnosti jeho léčby na specializovaném pracovišti, kterou jeho zdravotní stav vyžaduje. Ve Vězeňské nemocnici v Brně-Bohunicích může být žalobci poskytována odpovídající zdravotní péče v nutné úrovni. Naproti tomu v případě Věznice Ostrov, která je od zdravotních center poskytujících komplexní péči značně vzdálena, je taková možnost velmi komplikovaná s možnými nepříznivými dopady na zdravotní stav žalobce.

5. Rozmístění odsouzených do jednotlivých pracovišť Vězeňské služby se děje po vyhodnocení jejich individuální situace a momentální kapacity, avšak žalobce zdůraznil, že kapacitní problémy postihují všechna pracoviště, tedy není přiléhavý názor žalované, že by v některé z věznic byl dostatek volného místa.

6. V případě žalobce došlo buď k jeho umístění bez jakéhokoliv zohlednění jeho situace, nebo na základě jejího vyhodnocení opačným způsobem, tedy ve prospěch co největšího ztížení výkonu trestu žalobci. Závěrem podotýká, že na území Jihomoravského kraje jsou umístěny minimálně dvě věznice s oddílem pro trvale pracovně nezařaditelné odsouzené, a to Věznice Rapotice (kde byl žalobce v minulosti již umístěn) a Věznice Břeclav. Žalovaná měla tedy možnost situaci žalobce vyřešit jiným způsobem, který by do jeho práv tolik nezasahoval.

7. Žalobce závěrem navrhl, aby soud rozhodl, že zásah žalované byl nezákonný a žalované zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal jí, aby obnovila stav před přemístěním žalobce do Věznice Ostrov.

8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že umisťování odsouzených do konkrétních věznic je podle § 9 odst. 3 ZVTOS v kompetenci Generálního ředitelství Vězeňské služby (dále jen „GŘ VS“), které na uvedeném spolupracuje s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil výkon trestu odnětí svobody. O umístění odsouzených do konkrétní věznice GŘ VS se rozhoduje prostřednictvím dispečera, a to podle § 3 odst. 1 Nařízení generálního ředitele č. 28/2022, kterým se stanoví některé podrobnosti pro umisťování a přemisťování vězněných osob do konkrétní věznice.

9. Aktuální právní úprava neobsahuje žádné řízení umožňující přezkum postupu a rozhodnutí Vězeňské služby ČR v souvislosti s umístěním odsouzeného do konkrétní věznice. GŘ VS nemá ani povinnost sdělovat, jaká kritéria pro umístění odsouzeného byla zvolena. Rovněž právní řád nezná nárok odsouzeného na umístění do jím preferované věznice, s čímž se ztotožňuje i Ústavní soud (viz usnesení ze dne 12. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2024/22-1).

10. Dispečer se řídí především typem věznice a stanoveným stupněm zabezpečení. Dále bere v potaz zejména druhy programů zacházení s odsouzenými realizovanými v jednotlivých věznicích, možností poskytovat nebo zajišťovat potřebné zdravotní služby a podle možností též přihlíží k tomu, aby odsouzený vykonával trest co nejblíže místu pobytu blízkých osob (§ 7 odst. 1 vyhlášky). Dispečer zároveň zohledňuje aktuální obsazenost jednotlivých věznic a odsouzené umisťuje tak, aby byla ubytovací kapacita využívána rovnoměrně. Vlastní proces umisťování je realizován elektronicky – Vězeňský informační systém („VIS“) na základě zadaných ubytovacích profilů jednotlivých věznic a na základě dalších zadaných dat z věznic k jednotlivým odsouzeným prostřednictvím generátoru nabízených věznic pro umístění nabídne věznice vhodné pro umístění konkrétního odsouzeného. Dispečer po zohlednění všech relevantních kritérií, případně oprávněných požadavků odsouzených či dalších oprávněných osob potvrdí konkrétní věznici a odsouhlasí termín eskorty.

11. Žalobce byl dodán Policií ČR k výkonu trestu odnětí svobody do Vazební věznice a ÚPVZD Brno, která je přijímací věznicí, dne 28. 9. 2025 (rozsudek MS Brno, sp. zn. 2 T 148/2024, v délce 12 měsíců). Dne 2. 10. 2025 byl žalobce zařazen do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení. Následně mu dne 10. 10. 2025 byla lékařem stanovena zdravotní klasifikace F-i/d3. Tato zdravotní klasifikace mimo jiné znamená, že odsouzený má přiznanou invaliditu ve III. stupni a v souladu s ustanovením § 69 ZVTOS spadá do kategorie trvale pracovně nezařaditelných odsouzených. Tentýž den byl dále věznicí do VIS zadán požadavek na určení konkrétní věznice k umístění žalobce k výkonu trestu odnětí svobody.

12. Následně bylo dispečerem v rámci VIS s ohledem na výše uvedené rozhodnuto o umístění žalobce do Věznice Ostrov, která splňovala všechny zákonné podmínky pro umístění žalobce a v předmětnou dobu byla vybrána zároveň jako nejvhodnější. Především je potřeba zdůraznit skutečnost, že tato věznice má zřízen specializovaný oddíl pro odsouzené trvale pracovně nezařaditelné v typu věznice s ostrahou v oddělení s vysokým stupněm zabezpečení, je schopna s ohledem na konkrétní stanovenou zdravotní klasifikaci zajistit odpovídají zdravotní péči a v předmětnou dobu disponovala potřebnou volnou ubytovací kapacitou. Do Věznice Ostrov byl žalobce přemístěn dne 21. 10. 2025.

13. Žalovaná pro úplnost uvádí, že Vazební věznice a ÚPVZD Brno není profilována pro výkon trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných zařazených v žádném typu věznění. Rovněž konstatuje, že pokud by žalobce chtěl být umístěn v jiné věznici, má možnost podat žádost o přemístění standardním způsobem, a to v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 ZVTOS.

III. Posouzení žaloby

14. Soud přezkoumal žalobou napadený postup žalovaného v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán.

15. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, když žalovaný s takovým rozhodnutím věci souhlasil a žalobce se ve lhůtě nevyjádřil, má se tedy za to, že s takovým postupem soudu souhlasí.

16. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vychází z toho, že se v daném případě jedná o žalobu určovací, neboť k výzvě soudu ze dne 30. 1. 2026 (pod č. j. 8 A 152/2025-24) byl žalobní návrh upraven, jak popsáno již výše, a to v tomto znění: „zásah žalovaného spočívající v tom, že 21. 10. 2025 přemístil žalobce do Věznice Ostrov, byl nezákonný.“ V podání ze dne 27. 2. 2026 je uvedeno, že napadán je „postup žalované, kterým došlo k přemístění žalobce do Věznice Ostrov“. Z toho soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2026, č. j. 5 As 254/2025-85, dovozuje, že žalobce shledává zásah v „procesu“ přemístění. Pokud žaloba směřuje toliko proti „procesu“ přemístění, běží subjektivní lhůta pro podání zásahové žaloby od dne samotného přemístění. Zároveň v daném případě není nutné zkoumat, zda žalobce před podáním této žaloby vyčerpal jiné prostředky ochrany ve smyslu § 85 soudního řádu správního.

17. Soud o věci uvážil takto:

18. Podle § 9 odst. 1 ZVTOS: „O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu trestu, rozhoduje soud podle zvláštního zákona,“ [pozn. soudu: zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník; zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)].

19. Podle § 9 odst. 2 ZVTOS: „Odsouzený nastupuje výkon trestu ve věznici, kterou soud ve výzvě k nástupu trestu určil. Z důležitých důvodů může odsouzeného k nástupu výkonu trestu přijmout i jiná věznice.“ 20. Podle § 9 odst. 3 ZVTOS: „Další umísťování odsouzených do jednotlivých věznic v souladu s rozhodnutím soudu o zařazení do určitého typu věznice provádí generální ředitelství Vězeňské služby ve spolupráci s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil k výkonu trestu. Po umístění odsouzeného do věznice podle věty první lze přemístit odsouzeného na dobu nikoliv přechodnou do jiné věznice stejného typu a stupně zabezpečení věznice s ostrahou na žádost odsouzeného nebo jiné osoby, ke které se odsouzený připojil, nebo i bez takové žádosti; k žádosti podané do tří měsíců od vyřízení předchozí žádosti se nepřihlíží, o čemž se žadatel vyrozumí. Přemístit odsouzeného podle věty druhé lze na základě a) rozhodnutí generálního ředitelství Vězeňské služby z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu nebo zabezpečení plnění úkolů Vězeňské služby anebo z důvodu poskytnutí potřebných zdravotních služeb, nebo b) vzájemné dohody ředitelů věznic uplatňujících obdobné programy zacházení s odsouzenými za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu.“ 21. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky: „Při rozhodování o umísťování odsouzených podle § 9 odst. 3 zákona se Generální ředitelství Vězeňské služby řídí zejména druhem programů zacházení s odsouzenými realizovaných v jednotlivých věznicích, možností poskytovat nebo zajišťovat potřebné zdravotní služby a podle možností též přihlíží k tomu, aby odsouzený vykonával trest co nejblíže místu pobytu blízkých osob.“ 22. Podle § 69 odst. 1 ZVTOS: „Odsouzeným trvale pracovně nezařaditelným je odsouzený, a) který je starší 65 let, pokud sám nepožádá o zařazení do práce, b) který byl uznán invalidním ve třetím stupni (pozn. soudu: podle § 39 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), ledaže sám požádá o zařazení do práce a jeho pracovní schopnost takovéto zařazení připouští, nebo c) jehož zdravotní stav neumožňuje trvalé pracovní zařazení.“ 23. Podle rozsudku NSS ze dne 4. 2. 2021, č. j. 1 As 438/2020-27: „O umisťování do konkrétní věznice rozhoduje Generální ředitelství vězeňské služby spolu s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil do výkonu trestu (§ 9 odst. 3 zákona o výkonu trestu). Podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „vyhláška“), je pak k trvalému přemístění zapotřebí dohody ředitelů jednotlivých věznic [§ 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky]. Jakkoliv zákon o výkonu trestu hovoří o rozhodnutí, nelze je chápat jako rozhodnutí ve smyslu správního řádu. Tento závěr potvrzuje i soudní judikatura, která dovodila, že samotné přemístění může být nezákonným zásahem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 4 As 193/2020-26.“ 24. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a žalobcem namítaný zásah žalované spočívající v jeho přemístění do Věznice Ostrov nebyl nezákonný. Právě naopak, žalovaná postupovala v souladu s tím, co zákony stanoví a umožňují.

25. Typ věznice stanoví primárně trestní soud (§ 9 odst. 1 ZVTOS). Následující další konkrétní postup stanoví § 9 odst. 3 ZVTOS, kdy „Další umísťování odsouzených do jednotlivých věznic v souladu s rozhodnutím soudu o zařazení do určitého typu věznice provádí generální ředitelství Vězeňské služby ve spolupráci s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil k výkonu trestu.“ Tedy výběr konkrétní věznice a příp. přemístění, a to na dobu nikoliv přechodnou do jiné věznice stejného typu a stupně zabezpečení věznice s ostrahou, provádí GŘ VS na žádost odsouzeného nebo jiné osoby, ke které se odsouzený připojil, nebo i bez takové žádosti v odůvodněných případech. Další podrobnosti stanoví řád výkonu trestu odnětí svobody (§ 9, § 10 vyhlášky).

26. Podle názoru městského soudu žalovaná vzala v potaz zejména nepříznivý zdravotní stav žalobce, když uvedla, že žalobce spadá do kategorie trvale pracovně nezařaditelných odsouzených a tento požadavek spolu s dalšími zadala do systému VIS. Tento systém poté generoval Věznici Ostrov jako věznici pro žalobce nejvhodnější, neboť má specializovaný oddíl pro odsouzené trvale pracovně nezařaditelné v typu věznice s ostrahou v oddělení s vysokým stupněm zabezpečení, je schopna zajistit žalobci odpovídají zdravotní péči a v předmětnou dobu disponovala potřebnou volnou ubytovací kapacitou. Obecně je třeba vzít v potaz především typ věznice a stanovený stupeň zabezpečení, druhy programů zacházení s odsouzenými realizovanými v jednotlivých věznicích, možností poskytovat nebo zajišťovat potřebné zdravotní služby a podle možností se též přihlíží k tomu, aby odsouzený vykonával trest co nejblíže místu pobytu blízkých osob (§ 7 odst. 1 vyhlášky). Vlastní proces umisťování je proveden zadáním kritérií do systému VIS. To bylo v případě žalobce splněno.

27. Soud považuje za podstatné odkázat zejména na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 1749/08, kde se kritérii pro určení konkrétní věznice a především dopady do práva na ochranu soukromého a rodinného života Ústavní soud podrobně zabýval, a v němž je obsaženo vypořádání totožných námitek, jako podal v této věci žalobce. K námitce zásahu do rodinných vztahů žalobce lze odkázat na pasáž, kde Ústavní soud vysvětluje, že: „Obecně je třeba vyjít z toho, že omezení osobní svobody v souladu s ústavním pořádkem (čl. 8 odst. 2, 5 a 6 Listiny) dodává ústavněprávní opodstatněnost omezení jiných základních práv a svobod natolik, nakolik je v důsledku omezení osobní svobody nelze vykonávat či uplatňovat. To platí i pro stěžovatelem uplatněné právo na ochranu soukromého a rodinného života, které má nepochybně zcela jiný rozsah u osoby na své svobodě neomezené než u osoby, která byla na osobní svobodě omezena. V případě uložení trestu odnětí svobody tak půjde zejména o dočasné omezení rozsahu a možností vedení soukromého a rodinného života - tj. např. možnosti rozhodovat o vlastních aktivitách zásadně sám, resp. žít se svojí rodinou a bezprostředně s ní rozvíjet citové vazby. Jak však bylo shora uvedeno, toto omezení má své ústavněprávní opodstatnění v omezení osobní svobody. Ve vztahu ke stěžovatelem nadnesenému problému je proto z ústavněprávního pohledu zásadní to, že opatření související s provozem věznic vždy podstatně omezují soukromý a rodinný život odsouzeného, ať už se konkrétní věznice nachází jakkoliv daleko od místa původního bydliště odsouzeného a jeho rodiny. Za podmínky souladnosti uloženého trestu odnětí svobody s ústavním pořádkem však v důsledku toho vzniklé omezení soukromého a rodinného života z povahy věci zásadně nepředstavuje porušení ústavního pořádku.“ 28. Rovněž je třeba akcentovat, že Ústavní soud ve shora označeném usnesení vyslovil, že „právní řád nekonstituuje právní nárok na umístění do odsouzeným požadované věznice v rámci soudem určeného typu a není zakotveno ani žádné řízení, které by umožňovalo přezkoumat postup a rozhodnutí orgánů Vězeňské služby v tomto ohledu. Není ani zakotvena povinnost Generálního ředitelství Vězeňské služby sdělit, jakým způsobem byla vyhodnocena kritéria pro umístění odsouzeného, např. při sdělování rozhodnutí o umístění do konkrétní věznice podle § 7 odst. 2 vyhlášky č. 345/1999 Sb.“ Pokud si žalobce přeje být umístěn v jiné věznici, má možnost podat žádost o přemístění podle § 9 odst. 3 ZVTOS. K námitce žalobce, že v Jihomoravském kraji jsou umístěny minimálně dvě věznice s oddílem pro trvale pracovně nezařaditelné odsouzené (Věznice Rapotice a Věznice Břeclav) a žalovaný tedy mohl žalobcovu situaci vyřešit méně invazivním způsobem, soud uvádí, že z ničeho nevyplývá, že by tyto věznice byly pro žalobce vhodnější než Věznice Ostrov, a to i s ohledem na další kritéria, která bylo třeba v jeho případě vzít v potaz a která byla zadána do systému VIS. Ze strany žalobce se tedy jedná spíše o spekulace.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

29. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a uvedený zásah žalovaného nebyl nezákonný. Žalobu tedy podle § 87 odst. 3 soudního řádu správního žalobu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věta prvá soudního řádu správního, podle něhož: „Nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.“ Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalované žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 24. června 2026 JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.