8 A 161/2025

Rubrum

č. j. 8 A 161/2025-48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně Mgr. H. R., nar. X sídlem Y zastoupena JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem sídlem Na Roudné 18, 301 00 Plzeň proti žalovanému Národní bezpečnostní úřad sídlem Na Popelce 2/16, P. O. BOX 49 150 06 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 25. 9. 2025, č. j. 827/2025-NBÚ/07-OP/N113301 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 2 8 A 161/2025 I. Základ sporu 1. Žalobkyně podala písemnou žádost o vydání osvědčení pro stupeň „Důvěrné“ (dále jen „žádost“). Na základě této žádosti zahájil Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „NBÚ“) dne 2. 12. 2024 v souladu s § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb. (dále jen „bezpečnostní zákon“) bezpečnostní řízení. Rozhodnutím NBÚ ze dne 26. 6. 2025, č. j. 228705/2025- NBÚ/P/N113301 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), bylo o žádosti žalobkyně rozhodnuto tak, že se osvědčení nevydává, neboť nesplňuje podmínku pro vydání osvědčení podle § 12 odst. 1 písm. c) bezpečnostního zákona.

2. Proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, o kterém rozhodl ředitel NBÚ dne 25. 9. 2025, č. j. 827/2025-NBÚ/07-OP/N113301 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že rozklad zamítl.

3. Žalobkyně nyní brojí proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu a navrhuje jeho zrušení.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalovaného, že u ní existuje bezpečnostní riziko podle bezpečnostního zákona. Uvedla, že se nikdy nedopustila jednání, které by zpochybňovalo její důvěryhodnost nebo schopnost utajovat informace, a žádná ze zjištěných skutečností takové riziko nenaplňuje. Namítla, že skutkový stav nebyl řádně a dostatečně zjištěn. Z napadeného rozhodnutí podle ní není patrné, jaké konkrétní okolnosti vedly k závěru o existenci bezpečnostního rizika, protože žalovaný pouze obecně odkázal na informace zpravodajských služeb, aniž by je blíže specifikoval. Tím správní orgán znemožnil žalobkyni účinnou obranu. I v řízeních o ochraně utajovaných informací má být rozhodnutí dostatečně konkrétní a srozumitelné, aby účastník mohl pochopit, z jakých skutečností závěr o bezpečnostním riziku vychází.

5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí paušálně odmítl všechny námitky žalobkyně jako obecné a neopodstatněné, aniž by se s nimi věcně a konkrétně vypořádal, zejména pokud jde o skutková zjištění týkající se údajného bezpečnostního rizika. Rozhodnutí tak postrádá individualizované, přezkoumatelné odůvodnění a omezuje se na obecná tvrzení o irelevantnosti argumentů žalobkyně.

6. Přístup k utajovaným informacím není subjektivním právem, ale zákonem podmíněným oprávněním. U vyšších stupňů utajení je nezbytné komplexní bezpečnostní prověření prováděné NBÚ, jehož cílem je zajistit, aby k citlivým informacím měly přístup pouze spolehlivé a důvěryhodné osoby.

7. Judikatura Nejvyššího správního soudu potvrzuje, že vydání bezpečnostního osvědčení je výsledkem správního uvážení, nikoli nárokem jednotlivce. Toto uvážení však není neomezené – NBÚ je povinen dodržovat základní zásady správního řízení a své rozhodnutí řádně, konkrétně a přezkoumatelně odůvodnit, přičemž jeho postup podléhá soudnímu přezkumu.

8. Žalobkyně po celý svůj profesní i osobní život jednala v souladu s právními a morálními zásadami, bez jakéhokoli chování, které by zpochybňovalo její důvěryhodnost či naznačovalo ovlivnitelnost. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 3 8 A 161/2025 9. Dále namítla, že z napadeného rozhodnutí nevyplývají žádné konkrétní skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o její nedůvěryhodnosti, a že žalovaný se omezil na obecná, důkazně nepodložená tvrzení. Takový postup je podle ní v rozporu se zásadou přezkoumatelnosti a materiální pravdy.

10. V průběhu bezpečnostního řízení plně spolupracovala, poskytla úplné a pravdivé informace, včetně podrobného doložení majetkových poměrů, avšak žalovaný se s těmito podklady v rozhodnutí nijak věcně nevypořádal.

11. Kritizovala, že žalovaný nekonkretizoval ani nehodnotil údajné negativní skutečnosti a neprovedl individuální posouzení jejich závažnosti a dopadu. Pouhá existence určitých informací podle ní nemůže sama o sobě založit bezpečnostní riziko. Absence řádného hodnocení činí rozhodnutí nepřezkoumatelným.

12. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je v bezpečnostním řízení nutné vyvažovat ochranu utajovaných informací se zajištěním spravedlivého procesu, přičemž soud má aktivní roli při přezkumu podkladů, které nejsou účastníkovi řízení přístupné.

13. Žalobkyně požadovala, aby soud při přezkumu rozhodnutí uplatnil zvýšený standard přezkumu a aktivně posoudil i utajované podklady, protože sama neměla k těmto informacím přístup a nemůže nést důsledky jejich utajení. Soud má ověřit, zda tyto podklady skutečně odůvodňují závěr o existenci bezpečnostního rizika.

14. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu je soud povinen provést úplný a důkladný přezkum důvodů rozhodnutí i nad rámec žalobních bodů, současně však musí chránit utajované skutečnosti. Hodnocení těchto informací musí být celistvé, pečlivé a obezřetné.

15. Žalobkyně dále zdůraznila, že neexistují právní normy, které by jednoznačně vymezovaly společenskou přijatelnost či spolehlivost, přičemž hranice těchto pojmů jsou proměnlivé.

16. Namítla, že závěr žalovaného o bezpečnostním riziku je založen na neurčitých, zákonem nedefinovaných a subjektivních kritériích.

17. Žalobkyně dodala, že i v řízeních o utajovaných skutečnostech musí být zachováno právo na soudní přezkum a spravedlivý proces. Opřela se o svou bezúhonnou, vysoce oceňovanou službu u Policie ČR a uvedla, že v krizové situaci v roce 2023 při teroristickém útoku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jednala v dobré víře, zákonně a s cílem chránit životy, aniž by nakládala s utajovanými či chráněnými informacemi.

18. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že bezpečnostní řízení bylo vedeno plně v souladu se zákonem, skutkový stav byl zjištěn v potřebném rozsahu a rozhodnutí bylo řádně odůvodněno v mezích umožněných zákonem o ochraně utajovaných informací. Zdůraznil, že vzhledem k utajované povaze podkladů postupoval podle § 122 odst. 3 bezpečnostního zákona a nemohl zveřejnit konkrétní informace, přesto jsou důvody rozhodnutí dostatečné a přezkoumatelné.

19. Připomněl, že vydání bezpečnostního osvědčení je mimořádným oprávněním založeným na správním uvážení, přičemž pojem bezpečnostního rizika je neurčitým právním pojmem. Podle ustálené judikatury postačuje pro závěr o bezpečnostní nespolehlivosti již důvodné podezření z existence bezpečnostního rizika, nikoli jeho úplné prokázání. Konkrétní jednání je vždy posuzováno individuálně. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 4 8 A 161/2025 20. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaný uvedl, že při rozhodování vycházel z informací poskytnutých žalobkyní, z úkonů bezpečnostního řízení, z pohovoru se žalobkyní a zejména z utajovaných zpráv zpravodajské služby, které detailně a konkrétně popisují její jednání související s výkonem služby. Tyto zprávy považuje za věrohodné a způsobilé založit závěr o bezpečnostním riziku.

21. K výtce absence konkretizace skutkových okolností žalovaný uvedl, že nemohl uvést podrobnosti z důvodu jejich utajení, avšak informace obsažené v utajovaných podkladech jsou přesné, časově i osobně vymezené a tvoří ucelený logický celek. Omezení práv žalobkyně je podle něj vyváženo možností soudního přezkumu, při němž se soud může seznámit se všemi utajovanými materiály.

22. K námitce, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s argumenty žalobkyně, žalovaný uvedl, že se s nimi zabýval podrobně a vysvětlil, proč je považuje za neopodstatněné. Skutečnost, že žalobkyně nemá přístup k utajovaným podkladům, podle něj nemění nic na tom, že jeho závěry mají oporu ve zjištěných faktech a odpovídají ustálené judikatuře správních soudů.

23. Ohledně námitky poskytování součinnosti ze strany žalobkyně uvedl, že její plná součinnost v bezpečnostním řízení je zákonným standardem a nemůže zpochybnit ani „vyvážit“ zjištěné bezpečnostní riziko. Transparentnost jejích tvrzení ani čisté majetkové poměry nejsou důvodem závěru o nespolehlivosti a ani jimi zjištěné bezpečnostní riziko nebylo odůvodněno.

24. Žalovaný dále zdůraznil, že konkrétní důvody bezpečnostního rizika nemůže v rozhodnutí uvést kvůli jejich utajené povaze. Tyto důvody jsou však podrobně popsány v samostatném dokumentu „Vyhodnocení bezpečnostního řízení“. Tento postup považuje za zákonný a plně přezkoumatelný soudem, který má přístup k celému utajovanému spisu. Odmítl proto námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.

25. K tvrzení o použití neurčitých a subjektivních kritérií žalovaný uvedl, že zákon taxativně vymezuje skutkové podstaty bezpečnostních rizik, které mohou být naplněny různým chováním posuzované osoby, a jejich posouzení je předmětem individuálního správního uvážení.

26. Pokud jde o profesní ocenění a bezúhonnou službu žalobkyně u Policie ČR, žalovaný potvrdil, že tyto skutečnosti zohlednil v její prospěch. Současně však uvedl, že zjištěné bezpečnostní riziko souvisí přímo s výkonem její služby, a proto nelze řádný výkon služby chápat jako okolnost, která by bezpečnostní riziko vylučovala.

27. Žalovaný reagoval na tvrzení žalobkyně, že v souvislosti s teroristickým útokem v prosinci 2023 jednala v dobré víře, když předala široce sdílenou informaci osobě s platnou bezpečnostní prověrkou, přičemž nešlo o utajovanou ani chráněnou informaci. Žalovaný uvedl, že nemůže potvrdit ani vyvrátit žalobkyní popisované skutečnosti, protože důvody závěru o bezpečnostním riziku jsou obsaženy výhradně v utajovaných zprávách zpravodajské služby a jejich zpřístupnění by porušilo zákon i zásady ochrany zdrojů, metod a nástrojů zpravodajské práce. Zmínil rovněž, že žalobkyně ani přesně neidentifikovala osobu, které měla informace poskytovat.

28. Žalovaný odmítl námitku, že napadené rozhodnutí je založeno na nepsaných či subjektivních společenských standardech. Zopakoval, že bezpečnostní řízení je zvláštním typem správního řízení, v němž je ústavně konformní omezení procesních práv účastníků Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 5 8 A 161/2025 ve prospěch ochrany utajovaných informací, přičemž toto omezení je vyváženo soudním přezkumem. Trval na tom, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně podle zákona, rozhodnutí bylo odůvodněno v mezích § 122 odst. 3 bezpečnostního zákona a konkrétní důvody závěru o bezpečnostním riziku jsou podrobně rozvedeny v utajovaném dokumentu „Vyhodnocení bezpečnostního řízení“.

29. Dále žalovaný zdůraznil, že utajované zprávy zpravodajské služby konkrétně popisují jednání žalobkyně, včetně časových souvislostí, osob a okolností, a že na základě jejich jednotlivého i souhrnného hodnocení dospěl k závěru, že je naplněna skutková podstata bezpečnostního rizika. Takový postup považuje za zákonný, přezkoumatelný soudem a plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu.

30. V replice na vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný nepřiměřeně extenzivně vyložil § 122 odst. 3 bezpečnostního zákona. Ačkoli bezpečnostní řízení připouští omezení sdělování utajovaných informací, správní orgán nemůže rezignovat na povinnost rozhodnutí alespoň minimálně a srozumitelně individualizovat. Judikatura Nejvyššího správního soudu podle žalobkyně jasně vyžaduje, aby rozhodnutí bylo přezkoumatelné a aby bylo patrné, z jakých úvah správní orgán vycházel a co považoval za relevantní.

31. Žalovaný však žalobkyni sdělil pouze obecnou formulaci o opakovaném závadovém jednání v přímé souvislosti s výkonem služby, aniž by uvedl jakýkoli konkrétní skutkový rámec. Tím znemožnil žalobkyni účinnou obranu a porušil zásady procesní spravedlnosti. Přijetí výkladu žalovaného by navíc vedlo k tomu, že jakékoli negativní rozhodnutí NBÚ by mohlo být odůvodněno pouhým odkazem na utajované podklady bez reálného soudního přezkumu.

32. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaný sice tvrdí, že pro závěr o bezpečnostní nespolehlivosti postačuje podezření, avšak sám žádné konkrétní vyhodnocení skutkových okolností nepředložil. Pouhá tvrzení o tom, že utajované zprávy jsou „detailní a konkrétní“, nejsou přezkoumatelným odůvodněním. Podle judikatury NSS musí být zřejmé, jak byly informace získány a z jakých konkrétních skutkových zjištění závěr vychází, což v daném případě chybí.

33. Žalobkyně zároveň zdůraznila, že i v režimu bezpečnostního zákona má žalovaný povinnost zjistit stav věci úplně a přesně a své závěry racionálně a přezkoumatelně vyhodnotit. Tuto povinnost nelze nahradit pouhou existencí utajované složky bez vysvětlení, proč konkrétní jednání naplňuje zákonné důvody pro nevydání osvědčení.

34. Nejasnost postupu žalovaného se projevila i tím, že žalobkyni vytýkal neidentifikování konkrétní osoby či jednání, ačkoli právě žalovaný jí nikdy nesdělil, co přesně je jí kladeno za vinu. Z vyjádření žalovaného lze pouze dovodit, že má jít o opakované a nedávné jednání související s výkonem služby, přičemž majetkové poměry problémem nejsou. Přesto žalovaný nijak nevysvětlil proporcionalitu svého závěru, tedy proč údajné jednání zakládá závěr, že žalobkyně „nedává žádnou záruku“ odpovědného nakládání s utajovanými informacemi.

35. Žalobkyně na závěr zmínila svou dlouholetou službu, ocenění, bezúhonnost a součinnost, které žalovaný bez konkretizace bagatelizoval. Vyjádření žalovaného dle jejího názoru nepřineslo žádné nové relevantní argumenty a napadené rozhodnutí zůstává nepřezkoumatelné. Proto setrvává na všech žalobních tvrzeních a návrzích. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 6 8 A 161/2025 III. Posouzení žaloby 36. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. V souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť účastníci shodně uvedli, že souhlasí s takovým rozhodnutím.

37. Žaloba není důvodná.

38. Podle § 12 odst. 1 bezpečnostního zákona Osvědčení fyzické osoby Úřad vydá fyzické osobě, která a) je státním občanem České republiky nebo státním příslušníkem členského státu Evropské unie nebo Organizace Severoatlantické smlouvy, b) splňuje podmínky uvedené v § 6 odst. 2 písm. a) a b), c) je bezpečnostně spolehlivá a d) je bezúhonná podle § 13.

39. Podle § 14 bezpečnostního zákona (1) Podmínku bezpečnostní spolehlivosti splňuje fyzická osoba, u níž není zjištěno bezpečnostní riziko. (2) Bezpečnostním rizikem je a) činnost proti zájmu České republiky, b) činnost spočívající v potlačování základních práv a svobod, anebo podpora takové činnosti, c) skutečnost, že jsou majetkové poměry zjevně nepřiměřené řádně přiznaným příjmům fyzické osoby, nebo d) opakované neposkytnutí nezbytné součinnosti nebo neudělení souhlasu podle § 107 odst. 4 v probíhajícím řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby, pokud bez poskytnutí součinnosti nelze ve věci rozhodnout. (3) Za bezpečnostní riziko lze též považovat a) zařazení do složky bývalé Státní bezpečnosti s rozvědným nebo kontrarozvědným zaměřením, zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády nebo odboru vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy anebo prokazatelnou spolupráci s bývalou Státní bezpečností nebo zpravodajskou správou Generálního štábu Československé lidové armády nebo odborem vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy, b) úmyslné porušení právních předpisů, na jehož základě může nastat újma zájmu České republiky, c) chování, které má negativní vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost fyzické osoby, d) styky s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky, e) porušení podmínek přístupu k utajovaným informacím nebo jiné povinnosti při ochraně utajovaných informací, nebo Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 7 8 A 161/2025 f) skutečnost, že fyzická osoba trpí takovou poruchou zdraví nebo se ve struktuře její osobnosti vyskytují takové charakteristiky, které mohou mít negativní vliv na její schopnost utajovat informace. (4) Bezpečnostní rizika uvedená v odstavci 2 písm. a) až c) a v odstavci 3 písm. a) se v řízení zjišťují za období od 15 let věku. Bezpečnostní riziko uvedené v odstavci 2 písm. d) se zjišťuje pouze v probíhajícím řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby. Bezpečnostní rizika uvedená v odstavci 3 písm. b) až e) se zjišťují za období 10 let pro stupeň utajení Důvěrné, 15 let pro stupeň utajení Tajné a 20 let pro stupeň utajení Přísně tajné předcházejících dni zahájení řízení nebo za období od 15 let věku podle toho, které z nich je kratší. (5) Při posuzování, zda skutečnost uvedená v odstavci 3 je bezpečnostním rizikem, se přihlíží k tomu, do jaké míry může ovlivnit schopnost utajovat informace, k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v období uvedeném v odstavci 4. (6) Zpravodajská služba u svých příslušníků, zaměstnanců a uchazečů o přijetí do služebního poměru nebo základního pracovněprávního vztahu může při ověřování podmínky bezpečnostní spolehlivosti provést fyziodetekční vyšetření. Zpravodajská služba u svých příslušníků, zaměstnanců a uchazečů o přijetí do služebního poměru nebo základního pracovněprávního vztahu v případech podle § 140 odst. 1 písm. a) a Ministerstvo vnitra v případech podle § 141 odst. 1 může při zjišťování a posuzování skutečností podle odstavce 3 písm. f) provést psychologické nebo lékařské vyšetření odborným pracovištěm zpravodajské služby nebo Ministerstva vnitra.

40. Podle § 122 odst. 3 bezpečnostního zákona V odůvodnění se uvedou důvody vydání rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se Úřad řídil při jejich hodnocení a při použití právních předpisů. Jsou-li některé z důvodů vydání rozhodnutí utajovanými informacemi, uvede se v odůvodnění pouze odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení. Úvahy, kterými se Úřad řídil při jejich hodnocení, a důvody vydání rozhodnutí se uvedou pouze v rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými informacemi.

41. Pro zvýšení přehlednosti soud přezkoumal žalobu žalobkyně podle jednotlivých žalobních námitek, do nichž ji žalovaný systematicky rozčlenil.

42. Žalobkyně v první námitce namítala, že se nikdy nedopustila žádného jednání, které by mohlo mít vliv na její důvěryhodnost nebo na schopnost utajovat informace. Podle jejího názoru skutkový stav, ze kterého žalovaný vycházel, nebyl zjištěn v rozsahu nezbytném pro řádné posouzení věci.

43. Námitka není důvodná.

44. Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný obdržel dne 8. 1. 2025 zprávu zpravodajské služby č. j. D139/2025-NBÚ/P/N113301 týkající se žalobkyně.

45. Dne 26. 2. 2025 obdržel žalovaný doplnění této zprávy č. j. D456/2025-NBÚ/P/N113301 týkající se žalobkyně.

46. Obě zprávy označené jako „DŮVĚRNÉ“ jsou zařazené do utajované části bezpečnostního svazku.

47. Dne 26. 7. 2025 proběhl v budově žalovaného pohovor se žalobkyní.

48. Vyhodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí NBÚ uvedl v plném rozsahu v dokumentu „Vyhodnocení bezpečnostního řízení“, evidované pod. č. j. D962/2025-NBÚ/P/N113301, který je součástí utajované části bezpečnostního svazku. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 8 8 A 161/2025 49. Osmý senát se v celém složení s obsahem utajované části spisu, která byla soudu zaslána odděleně od zbylé části spisu, seznámil dne 21. 5. 2026 způsobem souladným s právní úpravou takového postupu. Listiny zařazené do utajené části spisu obsahovaly konkrétní skutečnosti, které soud považuje pro rozhodnutí věci za dostatečné.

50. Soud se proto nemohl ztotožnit s tvrzením žalobkyně, neboť skutečnosti vyplývající z uvedených listin dostatečně odůvodňují ty závěry, k nimž správní orgán ve svých rozhodnutích dospěl.

51. K soudnímu přezkumu se již vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 25. 11. 2011, č. j. 7 As 31/2011-101, kdy uvedl: V bezpečnostním řízení zjištěné skutkové okolnosti musí ve svém souhrnu být přesvědčivým podkladem pro závěr, že v konkrétním případě znamená naplnění určité skutkové podstaty skutečně bezpečnostní riziko (§ 14 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti). Skutkový základ úvahy mohou tvořit v podstatě jakékoli informace, které má příslušný orgán k dispozici, ať již je získal z jakýchkoli zdrojů a jakýmikoli prostředky. Podstatná je jen informační hodnota takových zjištění. Tu je nutno hodnotit ze všech pro věc relevantních hledisek, zejména je nutno hodnotit věrohodnost (a tedy pravdivostní hodnotu) dané informace a také uvážit, zda je správně vykládána a zda ve skutečnosti nemá jiný význam, než jaký se na první pohled jeví.

52. Jak ostatně judikoval Nejvyšší správní soud, rozhodným kritériem je rovněž informační hodnota a věrohodnost podkladů; tyto požadavky utajované informace, s nimiž se senát seznámil, beze zbytku naplňují.

53. V druhé žalobní námitce žalobkyně namítala, že v napadeném rozhodnutí není uvedeno, jaké konkrétní okolnosti měly vést k závěru o existenci bezpečnostního rizika u žalobkyně. Žalovaný ani nijak nespecifikoval informace zpravodajské služby, neuvedl, které jednání mělo být problematické, kdy k němu došlo, jaká je jeho povaha a závažnost a jaký dopad mělo na posouzení její důvěryhodnosti a ovlivnitelnosti.

54. Námitka není důvodná.

55. V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2012, č. j. 7 As 117/2012, soud uvádí, že Skutečnost, že stěžovateli ve správním i soudním řízení zůstaly utajeny podstatné skutečnosti pro vydání negativního rozhodnutí, není postačujícím důvodem ke zrušení rozsudku městského soudu a z takového důvodu nemohl ani městský soud zrušit napadené správní rozhodnutí. Takový správní proces nicméně budí pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí, a právě proto je nezbytný soudní přezkum. Je to také soud, který je zárukou řádného a úplného přezkumu důvodů rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že neznalost důvodů negativního rozhodnutí stěžovatele omezuje, či mu dokonce znemožňuje, aby proti rozhodnutí účinně argumentoval, je soud povinen zkoumat postup a důvody rozhodnutí v úplnosti, tedy i nad rámec uplatněných žalobních bodů. Zjištěné skutečnosti ovšem i soud musí v odůvodnění svého rozhodnutí popsat jen v těch mezích, aby nepopřel smysl ochrany utajovaných skutečností. Hodnotit je však musí celistvě, důkladně a s velkou obezřetností.

56. V souladu s § 122 odst. 3 bezpečnostního zákona žalovaný v rozhodnutí uvedl pouze odkaz na utajované informace, tedy odkaz na zprávu zpravodajské služby ze dne 8. 1. 2025 č. j. D139/2025-NBÚ/P/N113301 týkající se žalobkyně a zprávu zpravodajské služby ze dne 26. 2. 2025 č. j. D456/2025-NBÚ/P/N113301 týkající se žalobkyně a dále odkaz na vlastní utajovaný dokument s názvem „Vyhodnocení bezpečnostního řízení“, č. j. D962/2025- NBÚ/P/N113301 a stupeň jejich utajení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 9 8 A 161/2025 57. K tomu soud dodává, že žalovaný na str. 9 obecně nastínil, k čemu se mělo jednání žalobkyně vztahovat. Žalovaný uvedl, že se žalobkyně v posuzovaném období opakovaně dopustila v přímé souvislosti s výkonem služby takového chování, které bylo možné kvalifikovat ve smyslu § 14 odst. 3 písm. c) bezpečnostního zákona jako negativní, mající vliv na důvěryhodnost žalobkyně. Její jednání má významný přesah do oblasti ochrany utajovaných informací a vzhledem k těmto informacím by žalobkyně jako držitelka osvědčení nedávala záruku, že bude s utajovanými informacemi nakládat odpovědně a svědomitě.

58. Soud již ve vypořádání námitky č. 1 uvedl, že se s obsahem utajované části spisu seznámil. Konstatuje, že předmětné utajované informace jsou konkrétní a podrobně uvádějí, jakého jednání se žalobkyně dopustila, v jaké časové období, včetně jmen všech zúčastněných osob a okolností, za jakých byly informace získány. Vyhodnocení předmětných informací obsahuje dokument s názvem „Vyhodnocení bezpečnostního řízení“, kde jsou uvedeny všechny důvody, pro které nebylo možné žalobkyni vydat osvědčení.

59. Vzhledem k tomu, že uvedením úvah a jednotlivých důvodů pro vydání rozhodnutí by mohlo dojít k vyzrazení utajovaných informací, nemohl žalovaný takové informace v rozhodnutí uvést. Takový postup schvaluje např. i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 9. 4. 2009, č. j. 7 As 5/2008-63, kdy jeho správnost potvrdil i rozšířený senát NSS v rozhodnutí ze dne 1. 3. 2016, č. j. 4 As 1/2015, jak správně uvedl žalovaný: Exekutiva má tedy právo, za určitých okolností, tomu, kdo je podrobován bezpečnostní prověrce, výjimečně neříci, z jakých konkrétních skutkových důvodů nebyl shledán bezpečnostně způsobilým. Je však vždy povinna, chce-li, aby její rozhodnutí obstálo při soudní kontrole, umožnit v plném rozsahu, tedy zejména ve skutkové rovině, přezkum těchto důvodů soudem. Toho nelze dosáhnout jinak, než že informace, o něž se rozhodnutí v bezpečnostním řízení opírá, musí být součástí spisu NBÚ, spolu s ním musí být poskytnuty soudu v rámci přezkumu a soud z úřední povinnosti, i nad rámec žalobních námitek, přezkoumá relevanci těch informací, jež účastníkovi řízení nebyly zpřístupněny a ve vztahu k nimž je mu znemožněno, či přinejmenším zásadně omezeno právo, namítat jejich nezákonnost, věcnou nesprávnost či relevanci pro řízení. Žalovaný tak nepochybil, když z důvodu ochrany utajovaných informací neuvedl bližší informace, na základě, kterých shledal žalobkyni bezpečnostně nespolehlivou.

60. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně uvedla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí odmítl veškeré námitky, které žalobkyně uvedla v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí.

61. Námitka není důvodná.

62. Žalovaný v napadeném rozhodnutí v reakci na námitky žalobkyně identifikoval a aplikoval příslušná ustanovení bezpečnostního zákona, z nichž při rozhodování o rozkladu vycházel, a současně poukázal na relevantní judikaturu. V rozsahu stran 10 až 15 napadeného rozhodnutí se pak podrobně zabýval jednotlivými námitkami žalobkyně a tyto vypořádal.

63. Soud se seznámil s obsahem rozkladu žalobkyně a její tvrzení neshledal důvodnými. Konstatuje přitom, že žalovaný se vypořádal s každou jednotlivou námitkou, své závěry řádně odůvodnil a uvedl, jaká zákonná ustanovení, případně judikaturu, při tom aplikoval.

64. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně namítala, že po celou dobu bezpečnostního řízení poskytovala maximální součinnost a aktivně se účastnila všech jednání vedených žalovaným. Otevřeně a konkrétně zodpovídala dotazy pracovníků NBÚ, poskytovala pravdivé a úplné informace o svých poměrech. Zvláštní pozornost věnovala objasnění majetkových poměrů, kdy vše přehledně doložila, čímž odstranila možné pochybnosti o transparentnosti či Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 10 8 A 161/2025 původu. Současně také namítala, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí omezil na pouhé obecné konstatování, že u ní byly zjištěny určité skutečnosti, které vedou k závěru o existenci bezpečnostního rizika na její straně. Tyto skutečnosti nijak nevymezil, nehodnotil jejich význam, závažnost ani dopad na schopnost žalobkyně nakládat s utajovanými informacemi.

65. Námitka není důvodná.

66. Ve věci není sporu o tom, že žalobkyně v průběhu bezpečnostního řízení poskytovala součinnost, odpovídala na dotazy pracovníků Národního bezpečnostního úřadu a předkládala listinné důkazy k podpoře svých tvrzení. Tím však žalobkyně vyhověla jen procedurálním pravidlům, a to ve svém vlastním zájmu, neboť kdyby takto nejednala, mohla by zapříčinit stav předpokládaný v ust. § 113 bezpečnostního zákona, jež vyjmenovává situace, které vedou k zastavení bezpečnostního řízení. Mezi tyto situace právě patří neodstranění nedostatků podané žádosti, opětovné nedostavení se k pohovoru, podání nepravdivé či neúplné odpovědi nebo neposkytnutí součinnosti. Poskytování součinnosti tedy samo o sobě nepostačuje k závěru o bezpečnostní způsobilosti žalobkyně, a žalobkyně se proto nemůže dovolávat samotného poskytování součinnosti jako důvodu svědčícího v její prospěch. Poskytnutá součinnost tak nemůže převážit nad zjištěnými bezpečnostními riziky.

67. Pokud se jedná o tvrzení žalobkyně týkající se objasňování majetkových a finančních poměrů, žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že majetkové poměry žalobkyně shledal přiměřenými ve vztahu k řádně přiznaným příjmům, proto u ní neshledal existenci bezpečnostního rizika podle § 14 odst. 2 písm. c) bezpečnostního zákona. Žalovaný přímo uvedl, že majetkové poměry žalobkyně nebyly důvodem pro shledání žalobkyně bezpečnostně nespolehlivou.

68. V rámci této námitky žalobkyně také částečně argumentovala tvrzením, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí omezil na pouhé obecné konstatování, že u ní byly zjištěny určité skutečnosti, které vedou k závěru o existenci bezpečnostního rizika na její straně, avšak tyto skutečnosti nijak nevymezil, nehodnotil jejich význam, závažnost ani dopad na schopnost žalobkyně nakládat s utajovanými informacemi. Soud v této části odkazuje na vypořádání třetí námitky, kde se už k tomuto vyjádřil.

69. V páté žalobní námitce žalobkyně uvedla, že závěr žalovaného o existenci bezpečnostního rizika vychází z neurčitých, zákonem nedefinovaných a subjektivně pojatých kritérií. Soud by měl zkoumat, zda v projednávané věci byla zachována práva žalobkyně jako účastníka s přihlédnutím k omezením vyplývajícím ze specifické povahy některých podkladů pro rozhodnutí žalovaného.

70. Námitka není důvodná.

71. Pojem „bezpečnostní riziko“ vyložil NSS ve svém rozhodnutí ze dne 30. 1. 2009, č. j. 5 As 44/2006-74 ve spojitosti s obecným pojmem „riziko“, které představuje určitou obavu, nebezpečí, možnost škody, ohrožení. Pojem bezpečnostního rizika je nutno vykládat tak, že shromážděné podklady se vyhodnocují ve vztahu k eventuální možnosti bezpečnostního rizika a pro závěr o bezpečnostní nespolehlivosti postačuje již samotné podezření z existence bezpečnostního rizika.

72. Dále je v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2014, č. j. 3 A 70/2012-60, uvedeno Předmětem bezpečnostního řízení není přezkoumávat a vést řízení vztahující se k jednotlivým Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 11 8 A 161/2025 podkladům shromážděným ve spise, nýbrž vyhodnotit jednotlivé podklady ve vztahu k existenci možného bezpečnostního rizika. Bezpečnostní řízení se vztahuje na všechny oblasti života fyzické osoby a při posuzování bezpečnostního rizika se přihlíží ke všem okolnostem naznačujícím, že chování fyzické osoby má vliv na její důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost. Správní orgán se nemůže při shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí omezit toliko na zjištění, že fyzická osoba je dlouholetým pracovníkem bezpečnostních sborů a z této skutečnosti vydedukovat schopnost utajovat informace. Povinností správního orgánu je zjistit všechny okolnosti naznačující, že chování fyzické osoby má vliv na její důvěryhodnost nebo její ovlivnitelnost.

73. Ust. § 14 odst. 3 bezpečnostního zákona vyjmenovává potenciální rizika, která je nutné posuzovat z hledisek uvedených v odstavci pátém daného ustanovení, tedy přihlíží se k tomu, do jaké míry může bezpečnostní riziko ovlivnit schopnost žalobkyně utajovat informace, k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v období uvedeném v odstavci 4.

74. Žalovaný uvedl ve vypořádání této námitky v napadeném rozhodnutí, že bezpečnostní riziko shledané u žalobkyně dle § 14 odst. 3 písm. c) bezpečnostního zákona bylo posuzováno v souladu s kritériem uvedeným v odstavci pátém, avšak závěry a své úvahy vedoucí k závěrům jsou s ohledem na utajované podklady rovněž utajovanými informacemi, proto je nebylo možné uvést v souladu s § 122 odst. 3 bezpečnostního zákona.

75. Soud připomíná, že se již výše zabýval utajovaným bezpečnostním svazkem obsahujícím informace, s nimiž se podrobně seznámil, a konstatuje, že tyto utajované informace jsou konkrétní, věrohodné a přesvědčivé. Dokument označený jako „Vyhodnocení bezpečnostního řízení“ obsahuje detailní analýzu zpráv poskytnutých zpravodajskou službou, jakož i úvahy, na jejichž základě byl učiněn závěr o existenci bezpečnostního rizika na straně žalobkyně.

76. S ohledem na obsah těchto utajovaných podkladů soud uzavírá, že jak správní orgán prvního stupně, tak i žalovaný dospěli ke správnému závěru, že zjištěné jednání žalobkyně představuje bezpečnostní riziko, a že jí proto nelze vydat příslušné osvědčení.

77. V šesté žalobní námitce žalobkyně namítala, že během své služby u Policie ČR byla opakovaně oceněna za dlouhodobé a nadstandardní plnění služebních úkolů, vysoké pracovní nasazení, iniciativu a přínos pro prosazování dobrého jména Policie ČR. Nikdy se neseznamovala s informacemi jakéhokoliv stupně utajení ve smyslu bezpečnostního zákona, ani nebyla řešena vnitřními kontrolními orgány pro podezření z jakéhokoliv protiprávního nebo neetického jednání souvisejícího s výkonem služby.

78. Námitka není důvodná.

79. Skutečnost, že žalobkyně byla v minulosti opakovaně oceněna za dlouhodobé a nadstandardní plnění služebních povinností, vysoké pracovní nasazení, iniciativní přístup a přínos k dobrému jménu Policie České republiky, sama o sobě nepostačuje k závěru o její bezvýhradné bezpečnostní spolehlivosti.

80. Bezpečnostní osvědčení má svou povahou účinky do budoucna, přičemž ocenění získaná v minulosti nezakládají záruku, že stejné vlastnosti a chování budou zachovány i v budoucnu.

81. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Městského soudu ze dne 28. 11. 2014, č. j. 11 A 274/2011‑35, podle něhož samotná skutečnost, že fyzická osoba setrvává ve služebním poměru po delší dobu a v minulosti byla držitelem různých osvědčení, sama o sobě nevylučuje možnost odepření vydání dalšího osvědčení, shledají‑li příslušné orgány, že Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 12 8 A 161/2025 nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho vydání. Současně platí, že podmínkou pro nevydání osvědčení není ani existence probíhajícího vyšetřování této fyzické osoby ze strany příslušných orgánů pro porušení bezpečnostních pravidel; rozhodující je výlučně naplnění či nenaplnění zákonných předpokladů pro vydání osvědčení.

82. Ve vztahu k projednávané věci žalobkyně je tak třeba uvést, že ani skutečnost, že žalobkyně je držitelkou několika ocenění, samo o sobě nezakládá nárok na vydání osvědčení. To platí zejména za situace, kdy NBÚ disponuje informacemi poskytnutými zpravodajskou službou, podle nichž se žalobkyně měla při výkonu služby u Policie ČR dopustit jednání představujícího bezpečnostní riziko.

83. Z pojmu bezpečnostního rizika plyne, že důvodem pro nevydání osvědčení nemusí být výhradně jednoznačně prokázaná negativní skutečnost na straně žadatele (například jeho dřívější trestná činnost), nýbrž postačuje zjištění okolností svědčících o existenci rizika. Tím se rozumí takové poznatky, které nasvědčují možnosti, že by osoba po udělení osvědčení mohla přístup k utajovaným informacím zneužít, a způsobit tak jejich únik. Zjednodušeně řečeno, zákon o ochraně utajovaných informací není vystavěn na principu presumpce neviny, ale spíše na opačném principu, tedy presumpci viny (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č. j. 10 A 110/2012-47). K tomu je ovšem na místě zdůraznit, že nevydání osvědčení fyzické osobě není sankcí a nejde tedy o postih žalobkyně za deliktní jednání, jak by snad použití obratu presumpce neviny, resp. viny, mohlo naznačovat.

84. Žalovaný při rozhodování o vydání osvědčení vycházel z poznatků poskytnutých zpravodajskou službou a na jejich základě dospěl k závěru, že v případě udělení osvědčení nelze u žalobkyně spolehlivě zaručit, že bude s utajovanými informacemi nakládat řádně, tedy odpovědně a svědomitě, ani že nedojde k jejich neoprávněnému zpřístupnění či zneužití ve prospěch třetí osoby.

85. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, č. j. 9 A 79/2013-35 vyplývá, že závěr o existenci bezpečnostního rizika je zpravidla založen na určité míře pravděpodobnosti vyplývající ze zjištěných skutkových okolností. Pouze výjimečně by bylo možno hovořit o jistotě, nikoli o pouhé možnosti (hypotetickém nebezpečí), a to v situaci, kdy by bylo prokázáno, že k vyzrazení utajované informace ze strany dotčené fyzické osoby již skutečně došlo.

86. Zjištěné jednání žalobkyně, které indikuje podezření z možného ohrožení ochrany utajovaných informací do budoucna, tak již samo o sobě představuje dostatečný podklad pro konstatování existence bezpečnostního rizika.

87. V sedmé žalobní námitce se žalobkyně vyjadřovala k teroristickému útoku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v prosinci 2023. V reakci na krizovou situaci předala v dobré víře informaci získanou z komunikační platformy Whatsapp z externího zařízení. Jednalo se o fotografii osoby, která byla následně označena za pachatele trestného činu. Fotografie byla v aplikaci označena jako mnohokrát přeposlaná a žalobkyně tuto fotografii předala odbornému konzultantovi Ministerstva vnitra ČR, který byl v tu dobu držitelem osvědčení ve stupni „T“. K tomu dodala, že fotografie neměla charakter utajované informace ani neveřejného osobního údaje. Fotografie pachatele byly v té době zveřejněny Policejním prezidiem ČR oficiální cestou. Žalobkyně jednala v dobré víře a její snahou bylo napomoci k rychlému a efektivnímu zvládnutí situace. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 13 8 A 161/2025 88. Soud se plně ztotožnil se žalovaným, když ve vyjádření k žalobě uvedl, že se nemůže vyjadřovat ke konkrétním domněnkám žalobkyně o možných důvodech, pro něž dle jeho závěru nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti, jelikož tyto důvody jsou obsaženy v utajovaných zprávách příslušné zpravodajské služby, evidovaných v bezpečnostním svazku žalobkyně pod č. j. D139/2025-NBÚ/P/N113301 a č. j. D456/2025-NBÚ/P/N113301. Vlastní vyhodnocení podkladů pro vydání napadeného rozhodnutí je pak v plném rozsahu obsaženo rovněž v dokumentu utajovaného charakteru evidovaném pod č. j. D962/2025-NBÚ/P/N113301. Za této situace žalovaný nemůže předmětné domněnky žalobkyně ani potvrdit, ani vyvrátit, neboť by tím postupoval v rozporu s § 122 odst. 3 bezpečnostního zákona, a současně by porušil povinnost ochrany utajovaných informací. Poskytnutí podrobnějších či konkrétnějších informací, z nichž by bylo možné dovodit obsahové zaměření činnosti zpravodajské služby, včetně použitých zdrojů či způsobů získávání poznatků, není s ohledem na ochranu utajovaných informací přípustné. Ochrana metod a prostředků zpravodajské činnosti, jakož i ochrana informačních zdrojů, představuje přitom jeden ze základních principů fungování zpravodajských služeb. Případné zpřístupnění těchto informací žalobkyni by mohlo závažným způsobem ohrozit bezpečnost těchto zdrojů a současně negativně ovlivnit schopnost zpravodajské služby získávat relevantní informace do budoucna. Z těchto důvodů je ochrana používaných metod a nástrojů zpravodajské činnosti nezbytná.

89. Jak již bylo opakovaně zmíněno, soud se s utajovanými informacemi obsaženými ve spise seznámil, avšak jejich obsah nemůže žalobkyni zpřístupnit, neboť by tím došlo k jejich znehodnocení a k porušení režimu ochrany utajovaných informací. Současně by mohlo dojít, byť i částečným zpřístupněním informací v obecných rysech, k nepřípustnému odhalení konkrétních oblastí činnosti zpravodajské služby, jakož i k identifikaci zdrojů a způsobů, jimiž byly příslušné poznatky a informace získávány.

90. V osmé žalobní námitce žalobkyně namítala, že prvostupňové i napadené rozhodnutí trpí vadami uvedenými v předchozím textu, které způsobují nezákonnost. Namítala, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, žalobkyni nebyla poskytnuta možnost účinné obrany proti tvrzeným okolnostem, žalovaný neodůvodnil rozhodnutí způsobem, které by umožnilo soudní přezkum a nedodržel základní zásady správního řízení, tedy zásadu materiální pravdy a zásadu ochrany práv účastníků řízení. Obsah utajovaných zpráv nebyl nijak konkretizován, ani nebyla vyhodnocena jejich relevance z hlediska bezpečnostní způsobilosti žalobkyně. Došlo tak k porušení povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit.

91. Námitka není důvodná.

92. Soud dospěl k závěru, že jak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak i rozhodnutí napadené odvoláním, netrpí vadami namítanými žalobkyní; v tomto ohledu odkazuje na podrobné vypořádání jednotlivých námitek uvedené výše. Z důvodů, které soud shledal relevantními, nebylo možné žalobkyni zpřístupnit utajované informace, přičemž tento postup byl shledán souladným s příslušnými právními předpisy i ustálenou judikaturou.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

93. Jelikož soud neshledal žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí důvodnou, zamítl ji v souladu s § 78 odst. 7 soudního řádu správního. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 14 8 A 161/2025 94. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 17. června 2026 JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.