8 A 163/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců: JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: A. O., nar., státní příslušnost U., t. č. pobytem P., N., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2014, č. j. MV-54313-5/SO-2014, T a k t o:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou dne 6. 10. 2014 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 8. 9. 2014, č. j. MV-54313-5/SO-2014, kterým podle § 92 odst. 5 správního řádu bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, ze dne 26. 3. 2014, č. j. OAM-2817-9/ZR-2013, o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – účast v právnické osobě podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 37odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Účastníku řízení byl povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky za účelem podnikání – účast v právnické osobě s platností od 5. 9. 2013 do 4. 9. 2015. Dne 15. 11. 2013 obdrželo Ministerstvo vnitra trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 10. 2013, sp. zn. 3 T 149/2013, jímž byl účastník řízení pravomocně odsouzen za spáchání přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 15 měsíců. Následně dne 10. 12. 2013 zahájil správní orgán prvního stupně správní řízení ve věci zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – účast v právnické osobě z důvodu pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu. Rozhodnutím Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, ze dne 26. 3. 2014, č. j. OAM-2817-9/ZR-2013, byla zrušena platnost povolení účastníka řízení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – účast v právnické osobě podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 37odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Účastník řízení toto usnesení napadnul odvoláním, které bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 8. 9. 2014, č. j. MV-54313-5/SO-2014. Žalovaný správní orgán se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s odvolacími námitkami. Uvedl, že z informačního systému cizinců bylo zjištěno, že manželka účastníka řízení paní M. O., nar., má na území ˇČeské republiky od roku 2008 povolen trvalý pobyt za účelem „ostatní“, a že tato skutečnost neznamená, že by prvostupňové rozhodnutí trpělo vadou nebo bylo nezákonné. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců správní orgán nebyl povinen zohledňovat soukromý a rodinný život účastníka řízení. Podle citovaného ustanovení „Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.“ Žalovaný uvedl, že z evidence Rejstříku trestů České republiky ze dne 29. 5. 2014, který je součástí spisového materiálu, bylo zjištěno, že účastník řízení byl dne 25. 10. 2013 pravomocně odsouzen za spáchání přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 15 měsíců, tj. do 25. 1. 2015. Z uvedeného vyplývá, že je splněna podmínka pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť účastník řízení byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Žalovaný zdůraznil, že není oprávněn se zabývat legalitou pravomocného odsouzení účastníka řízení v trestním řízení, neboť je pro něj relevantní pouze skutečnost, že účastník řízení byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, přičemž v případě zrušení pravomocného rozhodnutí má účastník řízení právo domáhat se obnovy správního řízení v intencích správního řádu. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a uváděl, že dne 2. 9. 2014 podal u Obvodního soudu pro Prahu 5 návrh na obnovu řízení. Žalobce namítal, že nemůže souhlasit s tím, že „vědomě koupil listinu, ač mohl vědět, že se jedná o listinou padělanou“, jak je uvedeno v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 10. 2013, sp. zn. 3 T 149/2013. Žalobce připojil k žalobě „Usnesení ve věci oznámení č. 433 ze dne 13. 1. 2014, Ševčenkivského obvodního oddělení Správa Ministerstva vnitra Ukrajiny v Černivské oblasti“ vydané dne 16. 1. 2014. v usnesení se uvádí, že pan V. H. K. sdělil, že je distributorem a zástupcem mezinárodní firmy International Automobile Alliance a poskytuje překlady řidičských průkazů do cizího jazyka, a že panu A. T. O. zajistil a předal pouze překlad jeho řidičského průkazu do cizího jazyka, a ne samotný řidičský průkaz. Od dalšího prověřování skutečností uvedených v oznámení se upouští. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 18. 11. 2014 navrhnul žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 20. 12. 2016, k němuž se účastníci nedostavili. Žalobci bylo poštou doručeno dne 16. 11. 2016 vložením zásilky do domovní schránky, neboť si ji nevyzvedl v úložní době. Žalovaný správní orgán se omluvil dne 8. 11. 2016. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 10. 2013, sp. zn. 3 T 149/2013, soud ověřil, že A. O., nar., občan U, pobytem P, P, adresa pro doručování P, N, byl uznán vinným že dne 23. 10. 2013 kolem 21.50 hod. v Praze 5, na křižovatce ulic Kartouzská a Štefanikova se na místě dopravní nehody prokázal hlídce Police ČR mezinárodním řidičským průkazem, ačkoliv tento doklad je dokladem smyšleným, tedy dokladem, který se pouze jeví svými náležitostmi jako listina vydaná orgánem k tomu oprávněným, osvědčující právně významnou skutečnost, že držitel je oprávněn řídit motorová vozidla i v cizích státech, když tento dokument zakoupil přes internetové stránky za 135 USD na Ukrajině, ač vzhledem ke způsobu jeho nabytí byl minimálně srozuměn s tím, že doklad nebyl vydán k tomu oprávněným orgánem, tedy užil padělanou veřejnou listinu jako pravou, čímž spáchal přečin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku, a za to byl odsouzen podle § 384 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. řádu k trestu odnětí svobody v délce 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 15 měsíců. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. prosince 2008, č. j. 7 As 21/2008 – 101: I. Veřejný zájem na tom, aby se v České republice nezdržovali cizinci, kteří spáchali úmyslnou trestnou činnost, má dle § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, přednost před právem cizince, jenž takový trestný čin spáchal, na ochranu jeho rodinného života ve smyslu čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Ustanovení § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců neposkytují správnímu orgánu možnost správního uvážení. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. září 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 47, spáchá-li cizinec, jenž na území České republiky pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, úmyslný trestný čin, policie mu dobu platnosti povolení neprodlouží podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění do 31. 12. 2010. Neuplatní se tedy ani § 37 odst. 2 písm. b) a obdobný § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců o přiměřenosti důsledků neprodloužení platnosti povolení a přihlížení k dopadům do soukromého a rodinného života cizince. V inkriminované věci je nesporné, že žalobce v České republice legálně setrvával ode dne 5. 9. 2013 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě. Toto povolení se vydává na dobu určitou, opakovaně prodloužitelnou; v případě žalobce povolení platilo do 4. 9. 2015. Aplikované ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců stanoví, že „Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec a) byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu,“, a to bez dalšího. To ve svých důsledcích znamená, že správní orgány v tomto případě neposuzují přiměřenost rozhodnutí o zrušení platnosti pobytového víza, nepřihlíží k dopadům tohoto neudělení do soukromého a rodinného života cizince. Při užití skutkové podstaty podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců neukládá zákon správnímu orgánu, aby hodnotil, zda jsou důsledky tohoto rozhodnutí přiměřené důvodu pro neprodloužení platnosti povolení k pobytu a aby přihlížel k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince (jako je tomu u skutkových podstat podle § 37 odst. 2 tohoto zákona). Zákon v případě pravomocného odsouzení cizince pro úmyslný trestný čin nedává správnímu orgánu žádný prostor pro úvahu o důsledcích a přiměřenosti aktu, kterým bude cizinec zbaven práva pobývat dlouhodobě na území. Pokud tedy správní orgány nezkoumaly „přiměřenost rozhodnutí o neprodloužení povolení k pobytu“ nedopustily se porušení zákona, ani jinak nezkrátily práva žalobce. Ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vede ke zrušení víza, resp. k neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu bez dalšího, a to pro závažnost tohoto zákonného důvodu, tj. pravomocné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu. V inkriminované věci spáchání přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku. Městský soud v Praze se ztotožnil s hodnocením, které provedly správní orgány. Koneckonců ani sám žalobce nezpochybnil to, že podle evidence Rejstříku trestů byl v době rozhodování správních orgánů pravomocně odsouzen za spáchání přečinu. Relevantní pro věc nejsou ani důvody, které žalobce uváděl ve svém podání, tj. podání žádosti o obnovu řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5, včetně „Usnesení ve věci oznámení č. 433 ze dne 13. 1. 2014, Ševčenkivského obvodního oddělení Správa Ministerstva vnitra Ukrajiny v Černivské oblasti“ vydané dne 16. 1. 2014. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů a ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán při svém rozhodování neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonné rozhodnutí. Z těchto důvodů proto soud podané žalobě nevyhověl a podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního jí zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 20. prosince 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková