8 A 166/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců: JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: D. B., nar. X., státní příslušnost X., t. č. pobytem P. 5, S. 2147/11, zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2014, č. j. MV-36297-5/SO-2014, T a k t o:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou dne 15. 10. 2014 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 15. 9. 2014, č. j. MV-36297-5/SO-2014, kterým podle § 92 odst. 5 správního řádu bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, ze dne 30. 12. 2013, č. j. OAM-397-25/TP-2012, jímž byla podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podaná podle § 66 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Dne 11. 1. 2012 podal žalobce žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Vzhledem k tomu, že nepředložil všechny potřebné doklady, bylo řízení přerušeno a žadatel vyzván k odstranění nedostatků své žádosti, resp. doplnění dokladů (dne 13. 2. 2012, dne 8. 3. 2012, dne 23. 8. 2012). V době podání žádosti bylo žalobci 17 let, v době vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byl již zletilý. Posléze rozhodnutím Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, ze dne 30. 12. 2013, č. j. OAM-397-25/TP-2012, byla zamítnuta žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podaná podle § 66 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Správní orgán především konstatoval, že některé doklady předložené žadatelem, např. výpisy z účtu žadatelovy nevlastní matky vedeného u ČSOB za období duben 2013 až říjen 2013 vystavené pro otce žadatele, nemohl vzít v úvahu ve smyslu § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žadatel žádné potvrzení o výši příjmů nepředložil, ač k tomu byl vyzýván. Správní orgán se dále zabýval otázkou, zda vydané rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu nebude znamenat nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života žadatele, ovšem v průběhu správního řízení nebyly žádné takové skutečnosti prokázány. Z cizinecké evidence vyplývá, že otec žadatele T.-O. B., nar. X, státní příslušnost X., pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu od 12. 9. 2007; nevlastní matka N. D., nar. X., státní příslušnost X., pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu od 16. 7. 2007; nevlastní sestra H. D., nar. X., státní příslušnost X., pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu od 16. 7. 2007; nevlastní sestra N. D., nar. X., je státní občanskou České republiky přihlášenou na území České republiky k trvalému pobytu. Správní orgán uzavřel s tím, že zamítavé rozhodnutí nemá vliv na žadatelovo dosavadní pobytové oprávnění a neznamená tak žádný zásah do rodinného nebo soukromého života žadatele. Žadatel napadl rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvoláním, které bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 15. 9. 2014, č. j. MV-36297-5/SO-2014. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval průběh správního řízení, včetně výzev k odstranění nedostatků žádosti a doplnění potřebných dokladů. Poté se vypořádal s odvolacími námitkami. Žalovaný uvedl, že podle § 70 odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců je cizinec povinen k žádosti o povolení k trvalému pobytu předložit doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území České republiky. Žadatel byl několikrát vyzván k předložení takovéhoto dokladu, nicméně jej nepředložil. Žalovaný poukázal, že tento požadavek vyplývá rovněž ze směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Citoval ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. a): „Členské státy požadují od státních příslušníků třetích zemí, aby prokázali, že pro potřeby vlastní a vyživovaných rodinných příslušníků mají stálé a pravidelné příjmy, které jsou dostatečné k zajištění jejich výživy a výživy jejich rodinných příslušníků, aniž by využívali systému sociální podpory dotčeného členského státu. Členské státy posoudí tyto příjmy z hlediska jejich povahy a pravidelnosti a před podáním žádosti o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a minimálního důchodu;“ Poukázal dále na skutečnost, že ve směrnici 2003/109/ES je zakotvena možnost posuzovat příjmy žadatele o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta nejen z hlediska jejich pravidelnosti, nýbrž také jejich povahy. Konstatoval, že žadatel předložil výpisy z účtu nevlastní matky vedeného u ČSOB ze dne 13. 11. 2013 a potvrzení vystavené dne 13. 11. 2013 Státní bankou Mongolska pro jeho otce, a uzavřel s tím, že tyto doklady nelze považovat za doklad v souladu s § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, když tyto doklady prokazují majetek dotyčných osob, nikoliv žadatele, který neprokázal pravidelný a měsíční příjem. Žalovaný správní orgán se rovněž vyjádřil k odvolací námitce týkající se rozporu s ustanovením § 174a zákona o pobytu cizinců týkajícího se přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona. Žalovaný odmítnul tuto námitku se stejnou argumentací jako správní orgán prvního stupně a zdůraznil, že zamítavé rozhodnutí nemá vliv na žadatelovo dosavadní pobytové oprávnění a neznamená tak žádný zásah do rodinného nebo soukromého života žadatele. Odkázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 – 71. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti. Žalobce namítal rozpor s právními předpisy, a to § 2 odst. 1, 4, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce namítal, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že jsou splněny zákonné podmínky pro zamítnutí jeho žádosti podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť nepředložil žádný doklad o zajištěném příjmu. Podle názoru žalobce je rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti nepřiměřené. Žalobce namítal, že na území České republiky je integrována celá jeho rodina, a že správní orgány nedostatečně hodnotily případný zásah do jeho soukromého a rodinného života. Namítal, že byly povinny přihlédnout k tomu, že je nezaopatřenou osobou. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 29. 1. 2015 navrhnul žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 13. 12. 2016, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců povolení k trvalému pobytu se bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá jako nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě cizince, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, je-li důvodem žádosti společné soužití těchto cizinců. Citované ustanovení se vztahuje výlučně na nezletilé dítě nebo zletilé nezaopatřené dítě. Znak nezaopatřenosti je spojen pouze se znakem zletilosti, ke kterému je bezprostředně přimknut. Tato podmínka nezaopatřenosti tedy musí být splněna, je-li podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců žadatelem zletilé dítě. V inkriminované věci je nesporné, že žalobce, nar. X., v době podání žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky dne 11. 1. 2012, byl ještě nezletilý, když mu bylo 17 let. Ve své žádosti uvedl, že je student, nicméně tuto skutečnost, nijak nedoložil. Svou žádost dne 27. 7. 2012 doplnil čestným prohlášením své vlastní matky D. D., nar. X., žijící trvale v Mongolsku, že není schopna starat se o svého syna D. B., nar. X., a proto ho z vlastní vůle svěřuje do péče jeho otce, a že souhlasí s tím, aby jejímu synovi bylo uděleno povolení k trvalému pobytu v České republice. Žalobce, který se narodil X., podal žádost o povolení k trvalému pobytu dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, dne 11. 1. 2012, žádost tedy podal jako nezletilý, tedy za situace, kdy nemusel splňovat podmínku nezaopatřenosti. Žádost měla být v souladu s § 169 odst. 1 písm. e) vyřízena bezodkladně, nejpozději 60 dnů ode dne podání žádosti. Žalobce v uvedeném období tedy nejenže podmínku nezaopatřenosti splňovat nemusel, ale nemusel ji ani prokazovat. Vzhledem k tomu, že žalobce 11. 1. 2012 nepředložil všechny potřebné doklady, bylo řízení přerušeno a žalobce dne 13. 2. 2012 vyzván k odstranění nedostatků své žádosti, resp. doplnění dokladů. Jednak doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území ve smyslu § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců: Za doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území se považuje doklad prokazující, že příjem cizince je pravidelný a úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob pobývajících na území [§ 42c odst. 3 písm. c)] nebude nižší než součet částek životních minim9d) cizince a s ním společně posuzovaných osob a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení stanovených pro účely příspěvku na bydlení zvláštním právním předpisem9e) nebo částky, kterou cizinec věrohodně prokáže jako částku skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a společně posuzovaných osob. Jde-li o cizince, podle § 66 může být tento doklad nahrazen dokladem o příslibu poskytnutí prostředků k zajištění trvalého pobytu na území z prostředků veřejných rozpočtů. Příjem cizince lze prokázat zejména potvrzením zaměstnavatele o výši průměrného čistého měsíčního výdělku, jde-li o příjmy ze závislé činnosti, nebo daňovým přiznáním z příjmů fyzických osob, jde-li o příjmy z podnikání. Pokud nelze prokázat příjem jiným věrohodným způsobem, lze jako doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu předložit výpisy z účtu vedeného v bance za posledních 6 měsíců, ze kterých vyplývá, že cizinec takovými příjmy disponuje, nebo platební výměr daně z příjmu. Jednak doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů Mongolské republiky jako podklad k posouzení trestní zachovalosti. Potvrzení o beztrestnosti vystavené příslušnými mongolskými úřady žalobce předložil dne 9. 3. 2012 a dne 27. 7. 2012. Pokud jde o doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území ve smyslu § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, žalobce této výzvě vyhověl teprve dne 21. 11. 2013 po dalších výzvách a přerušení řízení. Předložil výpisy z účtu paní N. D., nar. X., vedeného u ČSOB za období duben 2013 až říjen 2013 a potvrzení Mongolské státní banky ze dne 13. 11. 2013 o dolarovém účtu vystavené pro otce žalobce. Správní orgán prvního stupně tedy nemohl vydat v zákonné lhůtě rozhodnutí o žalobcově žádosti, čímž se významně změnilo postavení žalobce jakožto žadatele o pobytové oprávnění dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců v tom směru, že ode dne 4. 1. 2013 musel pro úspěch své žádosti nově splňovat podmínku nezaopatřenosti. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. dubna 2011, č. j. 1 As 24/2011-79, podle něhož pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoliv v době zahájení řízení. Správní orgán prvního stupně proto musel v případě žalobce posuzovat splnění podmínky nezaopatřenosti. V době vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobce byl již zletilý, v podaném odvolání namítal procesní chyby a porušení § 174a zákona o pobytu cizinců, netvrdil, že je nezaopatřeným zletilým dítětem. V podané žalobě naopak tvrdil, že je zletilým nezaopatřeným dítětem, ale toto své tvrzení nijak nedoložil. Při jednání dne 13. 12. 2016 na otázku soudu, zda a co v současné době žalobce studuje, resp. co dělá, nebyl zástupce žalobce schopen odpovědět. Žalobce podal žádost jako nezletilé dítě, záhy však nabyl zletilosti a v průběhu správního řízení nijak nedoložil, že je nezaopatřený, tj. např. že studuje. Nepředložil ani žádné potvrzení o výši příjmů, ač k tomu byl vyzýván. S ohledem na změnu v právním postavení žalobce, a tím charakteru jeho žádosti, bylo na místě, aby správní orgán v souladu s § 45 odst. 2 správního řádu vyzval žalobce k doložení nově nastalé podmínky žádosti, totiž k doložení nezaopatřenosti žalobce. I kdyby takový postup snad neplynul přímo z § 45 odst. 2 správního řádu, vyplývá přinejmenším z § 4 odst. 4 správního řádu, dle něhož správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Nicméně takovou námitku žalobce neuplatnil ani ve svém odvolání, a ani ve své žalobě, a především v žalobě tvrzenou nezaopatřenost nijak nedoložil. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, především neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť jak z rozhodnutí vydaného v prvním stupni, tak z rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, je zřejmé, že správní orgány se přezkoumatelným a srozumitelným způsobem vyjádřily k tomu, proč nebylo žádosti žalobce vyhověno. Soud rovněž shledal důvodným a opodstatněným požadavek správních orgánů na žalobce, aby prokázal, že má dostatek finančních prostředků k trvalému pobytu ve smyslu § 71 odst. 1 zákona o pobytu, zda tedy jeho příjem je stálý a pravidelný, a zda je příjem vyplácen v souladu s titulem, ze kterého plyne. Soud má za to, že správní orgány jednaly a rozhodovaly v duchu a ve smyslu směrnice Rady 2003/109/ES, když nepochybně bylo namístě, aby vzhledem k tomu, že v době podání žádosti byl žalobce nezletilý a koneckonců v žádosti samotné o sobě uvedl, že je student, aniž by dál cokoliv specifikoval. Bylo tedy namístě žádat, aby prokázal existenci prostředků k životu. Městský soud v Praze poukazuje v tomto ohledu na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-469/13 Shamim Tahir v. Ministero dell'Interno a Questura di Verona, podle něhož čl. 13 směrnice 2003/109/ES, ve znění směrnice 2011/51/EU, musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje, aby členský stát udělil za výhodnějších podmínek, než jsou podmínky stanovené v uvedené směrnici, rodinnému příslušníkovi ve smyslu čl. 2 písm. e) uvedené směrnice, povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU. Postup žalovaného nebyl ve vztahu k žalobci diskriminační, bylo po něm požadováno pouze splnění zákonných předpokladů pro udělení povolení k trvalému pobytu. Městský soud v Praze jako nepatřičné musel odmítnout námitky směřující k porušení procesních právních předpisů, a to § 2 odst. 1, 4, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, když tyto námitky byly zcela nekonkrétní. Pokud žalobce tvrdil porušení ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců týkajícího se přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona, musel soud odmítnout jeho námitku jako nepatřičnou především proto, že žalobce tuto námitku nijak blíže nekonkretizoval. Žalobou napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno o zrušení pobytu žalobce na území České republiky, nedošlo tedy ke změně jeho pobytového statutu. Soud nemohl shledat důvodnou ani námitku, že nebyl posouzen dostatečně zásah napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a koneckonců i z odůvodnění rozhodnutí vydaného v odvolacím řízení je zřejmé, že tento aspekt byl hodnocen, správní orgány se otázkou zásahu do soukromého a rodinného života žalobce zabývaly, uvážily o této věci přezkoumatelným způsobem a přezkoumatelně koncipovaly tedy i svůj závěr. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů a ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán při svém rozhodování neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonné rozhodnutí. Z těchto důvodů proto soud podané žalobě nevyhověl a podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního jí zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 13. prosince 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková