8 A 179/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců: JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: K. F., nar. X., státní příslušnost X., t. č. pobytem P. 10, F. 154/80, zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalovanému, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2014, č. j. MV-52268- 3/SO-2013, T a k t o:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou dne 30. 10. 2014 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 29. 9. 2014, č. j. MV-52268-3/SO-2013, kterým podle § 92 odst. 5 správního řádu bylo zamítnuto odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, ze dne 29. 1. 2013, č. j. OAM-65932-8/DP-2012, o zastavení řízení podle § 169 odst. 8 písm. d) správního řádu o žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem zaměstnání. Dne 22. 10. 2012 podal žadatel osobně u Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, žádost podle § 45 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Z cizineckého informačního systému vyplývá, že žalobce měl povolen dlouhodobý pobyt za účelem výkonný manažér – účast v právnické osobě s platností od 5. 9. 2010 do 4. 9. 2012. Posledním dnem, kdy byl povinen požádat o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky v souladu se zákonem o pobytu cizinců, byl den 4. 9. 2012, tj. den skončení platnosti povolení k pobytu. Vzhledem k tomu, že žádost byla podána v době, kdy žadatel neměl platné povolení k dlouho bému pobytu, správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 29. 1. 2013, č. j. OAM-65932-8/DP-2012, zastavil řízení podle § 169 odst. 8 písm. d) správního řádu. Žadatel toto usnesení napadnul odvoláním, které bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 29. 9. 2014, č. j. MV-52268-3/SO-2013. Žalovaný správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí především uvedl, že ze spisového materiálu nijak nevyplývá, že by dne 4. 9. 2012 žadatel podal jakoukoliv žádost, a ani on sám neuvádí o jejím podání nic bližšího. Správní spis obsahuje pouze tiskopis žádosti podaný a podepsaný dne 22. 10. 2012. k této žádosti byl přiložen souhlas s přítomností další osoby s datem 22,10,2012. Žádné jiné písemnosti před datem 4. 9. 2012 včetně doloženy nebyly. Žalovaný konstatování opožděného podání žádosti doplnil s tím, že žadatel až dne 4. 10. 2012 podal u Úřadu práce České republiky – krajská pobočka pro hl. m. Prahu, svou žádost o vydání povolení k zaměstnání jako doklad potvrzující účel pobytu, přičemž se jedná o jednu ze základních náležitostí žádosti. Rozhodnutí bylo vydáno dne 3. 12. 2012. Žalovaný potom uzavřel s tím, že výjezdní příkaz cizince opravňuje pouze k přechodnému pobytu a k výjezdu z území České republiky, na rozdíl od pobytového oprávnění, které cizince opravňuje k pobytu a plnění účelu povoleného pobytu. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nepřezkoumatelnosti a nepřiměřenosti. Žalobce namítal porušení § 3 správního řádu, když žalovaný podle jeho názoru nezjistil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce dále namítal porušení ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 17. 12. 2014 navrhnul žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 13. 12. 2016, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jako důkaz včasného podání žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání předložil žalobce společně s žalobou fotokopii stvrzenky České pošty, jedná se o potvrzení č. 44 na 14 Kč zaplacených v hotovosti na poště za cenu služby uhrazenou v hotovosti. Na otisku kulatého úředního razítka stojí:“ 252 16 Nučice -4.-9.12.-9.“ Podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců cizinec, který hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat ministerstvo o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Nové povolení k dlouhodobému pobytu nelze udělit v případech uvedených v § 33 odst. 1 nebo 3 s výjimkou případů uvedených v § 42 odst.

2. Cizinec, který hodlá na území pobývat za účelem podnikání, může o takovou změnu požádat, pokud je držitelem platného povolení k dlouhodobému pobytu a na území pobývá po dobu delší než 2 roky. Z gramatického výkladu ustanovení § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyplývá povinnost cizince, požádat o povolení pobytu za jiným účelem. Změna účelu pobytu podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je s ohledem na dikci citovaného ustanovení pojmově možná pouze v případě, že cizinec na území České republiky již pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za jistým účelem. To vyplývá již z ustanovení § 42 odst. 1 tohoto zákona, který stanoví obecnou podmínku totožného účelu pobytu při podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, pokud cizinec na území České republiky pobývá na základě víza k pobytu nad 90 dnů. Žádost žalobce proto mohla být správními orgány posouzena jako žádost o změnu účelu pobytu dle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a to za předpokladu, že by byla bývala podána včas. Z dikce ustanovení § 45 odst. 1 tohoto zákona vyplývá, že žádost musí být podána v době, kdy je dosavadní povolení k dlouhodobému pobytu platné nebo se za platné ve smyslu § 47 odst. 2 citovaného zákona považuje (fikce povoleného pobytu). Podle § 47odst. 1 zákona o pobytu cizinců žádost o povolení k dlouhodobému pobytu je cizinec povinen podat nejdříve 90 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů. V případě, že podání žádosti ve lhůtě podle předchozí věty zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po zániku těchto důvodů; vízum se do doby zániku tohoto oprávnění považuje za platné. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. září 2013, č. j. 4 As 69/2013 – 44, pokud cizinci zabrání ve včasném podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu (resp. o prodloužení doby jeho platnosti) důvody na jeho vůli nezávislé, je povinen při následném podání žádosti v dodatečné lhůtě tří pracovních dnů po zániku těchto důvodů (§ 47 odst. 1 věta druhá zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) uvést, že žádost podává opožděně právě z této kvalifikované příčiny, a doložit existenci důvodů, které mu ve včasném podání žádosti zabránily. Podle § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů uplyne před rozhodnutím žádosti o povolení dlouhodobého pobytu, ačkoliv žádost byla podána ve lhůtě podle odstavce 1, považuje se vízum za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné. Především neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť jak z rozhodnutí vydaného v prvním stupni, tak z rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, je zřejmé, že správní orgány se přezkoumatelným a srozumitelným způsobem vyjádřily k tomu, proč nebylo žádosti žalobce vyhověno. V inkriminované věci je nesporné, že žádost žalobce nebyla podána ve lhůtě stanovené v § 47 odst. zákona o pobytu cizinců, ani v době platnosti původního pobytového oprávnění, tedy nejpozději dne 4. 9. 2012. Pokud žalobce společně s žalobou předložil fotokopii stvrzenky České pošty č. 44 o zaplacení 14 Kč v hotovosti na poště za cenu služby uhrazenou v hotovosti na poště v Nučicích dne 4. 9. 2012, nemohl soud tuto fotokopii uznat jako doklad stvrzující včasné podání jeho žádosti. Tento doklad je totiž pouhopouhým potvrzením o zaplacení částky 14 Kč na poště v Nučicích dne 4. 9. 2012. Z obsahu správního spisu vyplývá, že jediná prokazatelně existující žádost žalobce o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání pochází až ze dne 22. 10. 2012. Tato žádost byla správním orgánem prvního stupně, jakož i žalovaným vyhodnocena jako žádost opožděně podaná. Opožděnost podání potom měla za následek, že řízení o ní bylo zastaveno. Žalobce namítal, že správní orgány porušily § 3 správního řádu, když nesprávně zjistily skutkový stav, neměly podle jeho názoru zohlednit, že žalobce svou žádost podal již dne 4. 9. 2014, což byl poslední den lhůty pro podání této žádosti, takže tedy vlastně byla podána včas. Toto své tvrzení dokládal potvrzením o tom, že na poště v Nučicích uhradil 14 Kč v hotovosti. Správní orgány tuto skutečnost nevyhodnotily ve prospěch žalobce a nemůže jí jako takovou vyhodnotit ani soud, když ze samotného potvrzení nelze zjistit nic jiného než, že žalobce zaplatil 14 Kč na poště v Nučicích. Z tohoto potvrzení není zřejmé, za co 14 Kč bylo zaplaceno, v souvislosti s čím apod., natož pak, že by toto potvrzení mělo souviset s žádostí o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Z toho potvrzení vyplývá, že na zmíněné poště bylo zaplaceno 14 Kč, není však z něj zřejmé, kdo vlastně oněch 14 Kč zaplatil, protože totožnost plátce nelze nijak zjistit. Navíc je zapotřebí přihlédnout k zákonem uložené povinnosti žadatele o povolení k dlouhodobému pobytu takovou žádost podat osobně, tzn., i kdyby svou žádost žalobce skutečně podal na poště v Nučicích, tedy prostřednictvím držitele poštovní licence, ani potom by se nejednalo o žádost podanou řádně v souladu se zákonem o pobytu cizinců. Za dané situace nezbylo správním orgánům než řízení o žádosti žalobce o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání zastavit podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců: usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn, Podle § 68 odst. 3 správního řádu: „V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“ Správní orgán prvního stupně, stejně jako žalovaný správní orgán, ve svých rozhodnutích odůvodnily své závěry, uvedly, jakými právními předpisy byly vázány v řízení o žádosti žadatelky, jaké skutečnosti vzaly v úvahu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí potom obsahuje rovněž vypořádání odvolacích námitek. V inkriminované věci je nesporné, že žalovaný se neodchýlil od citovaného ustanovení, když dostatečným a srozumitelným způsobem vypořádal odvolací námitky žalobce. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů a ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán při svém rozhodování neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonné rozhodnutí. Z těchto důvodů proto soud podané žalobě nevyhověl a podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního jí zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 13. prosince 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková