8 A 188/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: J.C., K., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016, č. j. MHMP 1868169/2016, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 20. 10. 2016, č. j. MHMP 1868169/2016, se zrušuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1000,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým bylo dne 20. 10. 2016 rozhodnuto tak, že podle ustanovení § 10 odst. 2 písm. b) zákona o právu shromažďovacím, se z důvodu, že v trase pouličního průvodu a ve stejnou dobu se mají podle dříve doručených oznámení konat jiná dvě statická shromáždění a mezi svolavatelem pouličního průvodu a svolavateli dříve oznámených statických shromáždění nedošlo k dohodě o úpravě doby jejich konání, zakazuje konání pouličního průvodu dne 17. 11. 2016 v době od 14:00 – 18:00 hodin s účelem „Průvod po shromáždění „Nezapomínáme“ s předpokládaným počtem účastníků 2 000 a počtem pořadatelů 50, v trase Hradčanské náměstí - Ke Hradu - Nerudova - Malostranské náměstí (kolem kostela sv.Mikuláše) - Mostecká - U Lužického semináře – Cihelná – park Kosárkovo nábřeží (po chodníku) - Mánesův most - Alšovo nábřeží (nejbližším východem po chodníku) - Platnéřská – U Radnice – Malé náměstí – Jilská – Skořepka – Rytířská – Na Můstku, který se měl konat na základě oznámení o konání pouličního průvodu podaného svolavatelem J. C. ze dne 18. 10. 2016. V žalobě žalobce především namítl, že rozhodnutí o zákazu shromáždění bylo vydáno pozdě. Podle ust. § 11 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, o zákazu shromáždění nebo době jeho ukončení rozhodne úřad bezodkladně, nejpozději však do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení. Sám magistrát ve svém odůvodnění připouští, že ohlášení veřejného shromáždění obdržel dne 13. října 2016 v 17:

16. Rozhodnutí o zákazu bylo na úřední desku magistrátu vyvěšeno dne 21. října 2017. Rozhodnutí je svolavateli doručeno jeho vyvěšením na úřední desce. Je tedy naprosto zřejmé, že nebyla dodržena třídenní lhůta na zákaz a magistrát ve věci začal jednat, až po pětidenní lhůtě, která je určená případně na opravení nebo zpřesnění shromáždění. Za druhé pak žalobce namítal, že nahlášené shromáždění není v kolizi s žádným shromážděním. Předmětné shromáždění bylo nahlášeno po trase Hradčanské náměstí -> Ke Hradu -> Nerudova -> Malostranské nám. (kolem kostela sv. Mikuláše) ->Mostecká -> U Lužického semináře ->Cihelná -> park Kosárkovo nábřeží (po chodníku) -> Mánesův most -> Alšovo nábřeží (nejbližším východem po chodníku) -> Platnéřská -> U Radnice - > Malé náměstí -> Jilská -> Skořepka -> Rytířská -> Na Můstku. Na trase průvodu se tento den nekoná žádné jiné shromáždění. Žalovaný se domnívá, že dochází ke kolizi se shromážděním v místě Klárov a náměstí Jana Palacha. Průvod však těmito ulicemi hlášen nebyl, neboť byl hlášen sousední ulicí U Lužického semináře, resp. Alšovo nábřeží, které s těmito ulicemi jen sousedí a trasa není vedena přes ulice, kde se konají jiná shromáždění. Podle ust. § 1 odst. 2b zákona o právu shromažďovacím úřad shromáždění zakáže též tehdy, jestliže na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání. Z uvedených skutečností je zřejmé, že ulice Klárov s ulicí U Lužického semináře a ulice náměstí Jana Palacha s ulicí nejsou stejné místo. Zákon neumožňuje zakazovat shromáždění, které by se konalo v blízkosti jiného shromáždění, ale jen na téže místě. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 10. 2016 uvedl, že napadeným rozhodnutím rozhodl pro ochranu nerušeného a pokojného výkonu práva svolavatelů dříve oznámených shromáždění se pokojně shromažďovat dle čl. 19 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v mezích zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů a související judikatury Nejvyššího správního soudu. Žalovaný byl nucen rozhodnout o zákazu pouličního průvodu až po vyčerpání všech možností, které by konání žalobcem oznámeného pouličního průvodu umožnily. V důsledku odmítavého postoje žalobce, spočívajícího v nerespektování práva svolavatelů dříve oznámených statických shromáždění pokojně se shromažďovat, nemohl žalovaný ponechat oznámení žalobce bez adekvátní reakce. Tyto své závěry vedoucí k rozhodnutí o zákazu konání pouličního průvodu ze dne 20. 10. 2016 č. j.: 1868169/2016 žalovaný náležitě odůvodnil. K průběhu řízení uvedl, že žalobce dne 13. 10. 2016 v 17:16 hodin podal oznámení o konání pouličního průvodu, které trpělo vadou v popisu trasy průvodu dle ust. § 5 odst. 3 písm. d) zákona o právu shromažďovacím, spočívající ve zmatečnosti oznámené trasy. Žalovaný dne 18. 10. 2016 v 15:53 hodin vyzval žalobce k odstranění vady oznámení, spočívající v nepřesnosti popisu trasy pouličního průvodu a současně jej poučil, že do doby než tyto vady neodstraní, nepůjde dle ust. § 5 odst. 6 zákona o shromažďování o platné oznámení. Na tuto výzvu žalovaného tuto vadu žalobce odstranil podáním dne 18. 10. 2016 v 16:24 hodin a oznámení žalobce tímto okamžikem nabylo platnosti v duchu ust. § 5 odst. 6 zákona o právu shromažďovacím. Lhůta 3 pracovních dnů pro vydání rozhodnutí o zákazu konání pouličního průvodu podle ust. § 11 odst. 1 zákona o právu shromažďovacím tak uplynula dne 21. 10. 2016 v 16:24 hodin. Jestliže napadené rozhodnutí ze dne 20. 10. 2016 č. j.: 1868169/2016 bylo vyvěšeno na úřední desce žalovaného dne 21. 10. 2016 v 14:37 hodin, pak bylo žalobci oznámeno a doručeno v zákonné lhůtě a žalovaný námitku žalobce o nerespektování zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí odmítl. Dále žalovaný uvedl, že žalobce ve svém podání ze dne 13. 10. 2016 v 12:50 hodin uvedl spornou část trasy průvodu ve znění „- U Lužického semináře - Mánesův most -nám. Jana Palacha – Kaprova“. Po výzvě žalovaného tuto část trasy změnil do podoby „- U Lužického semináře - Cihelná - park Kosárkovo nábřeží (po chodníku) - Mánesův most – Alšovo nábřeží (nejbližším východem po chodníku)“. Změny žalobce dosáhl jen formálně, záměnou místních názvů ulic tak, aby popis trasy průvodu nekolidoval s místy konání dříve oznámených shromáždění jen opticky při letmém porovnání bez znalosti místních podmínek. Mánesův most na levém břehu Vltavy ústí do prostoru parku na Klárově a na pravém břehu Vltavy přes Alšovo nábřeží do prostoru náměstí Jana Palacha. Svolavatel dříve oznámeného oznámení na Klárově s předpokládaným počtem účastníků 1 000 uvedl ve svém oznámení výslovně „celý Klárov“, nikoli jen ulici Klárov, jak se snaží prezentovat žalobce. Je tak nutno o Klárově uvažovat jako o nástupním prostoru na Mánesův most, přičemž místní podmínky technicky vylučují, aby se průvod žalobce dostal na Mánesův most jinudy. Obdobně je nutno uvažovat o náměstí Jana Palacha jako o prostoru přiléhajícím k Mánesovu mostu, ke kterému v této oblasti náleží i část ulice Alšovo nábřeží. Na základě svých poznatků z praxe při výkonu agendy shromažďovacího práva při konání pouličních průvodů má žalovaný za to, že nelze reálně uvažovat o tom, že by žalobce měl nad všemi 2 000 předpokládanými účastníky takovou kontrolu, aby je přiměl dodržet jím zamýšlenou trasu průvodu v kolizních místech v šíři jednotek metrů a aby účastníci jeho průvodu nepronikli mezi účastníky dříve oznámených shromáždění. Průvod žalobce o předpokládaném počtu 2 000 účastníků by tak vešel do bezprostředního kontaktu s 1 000 účastníky shromáždění na Klárově a s 2 000 účastníky shromáždění na náměstí Jana Palacha. V hypotetickém případě, že by se žalobci podařilo chování účastníků průvodu ovládnout natolik, že by průvod dodržel žalobcem úzce vymezenou trasu a prošel úzkým vstupem z parku na Kosárkově nábřeží na Mánesův most a podobně z Mánesova mostu úzkým schodištěm na Alšovo nábřeží, byl by v těchto úzkých místech průvod prakticky zastaven a zdržen dlouhou dobu, než by jimi prošlo všech 2 000 předpokládaných účastníků. Po celou tuto dobu by průvod znemožnil výkon práva pokojně se shromažďovat svolavatelů dříve oznámených shromáždění. Žalovaný proto trval na svém závěru, že takto početný skandující průvod by prakticky znemožnil výkon práva pokojně se shromažďovat, využít svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod svolavatelů dříve oznámených shromáždění, a důvody pro vydání zákazu konání tohoto pouličního průvodu dle zákona o právu shromažďovacím nadále trvají. Navrhl proto, aby soud žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o zákazu konání pouličního průvodu ze dne 20. 10. 2016 č. j.: MHMP 1868169/2016 jako nedůvodnou zamítl. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Podle ust. § 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění platném do 31. 10. 2016, úřad shromáždění zakáže též tehdy, jestliže na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání; nelze-li určit, které oznámení bylo doručeno dříve, rozhodne se za účasti zástupců svolavatelů losováním. Podle ust. § 11 odst. 1 zákona o právu shromažďovacím o zákazu shromáždění (§ 10) nebo době jeho ukončení (§ 9) rozhodne úřad bezodkladně, nejpozději však do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce dne 17. 5. 2016 v 7:51:51 hodin oznámil u Magistrátu hlavního města Prahy konání shromáždění na den 17. 11. 2016 formou shromáždění a průvodů na několika místech v Praze. Podáním doručeným Magistrátu hlavního města Prahy dne 13. 10. 2016 ve 12:49 hodin provedl žalobce několik změn ohledně takto ohlášených shromáždění (včetně zrušení průvodů z Národní třídy a z Náměstí Míru), a nově ohlásil konání průvodu na trase Hradčanské náměstí -> Ke Hradu -> Nerudova -> Malostranské nám. (kolem kostela sv. Mikuláše) ->Mostecká -> U Lužického semináře -> Mánesův most -> nám. Jana Palacha -> Kaprova -> nám. Franze Kafky -> Staroměstské náměstí -> Železná -> Rytířská -> Na Můstku. Magistrát hlavního města Prahy vzal toto oznámení na vědomí a výzvou ze dne 13. 10. 2016 v 16:55:58 hodin žalobce upozornil na nutnost doplnit zákonné náležitosti oznámení a též na to, že trasa nově ohlášeného průvodu je v kolizi s dříve ohlášenými shromážděními na Klárově, dále na náměstí Jana Palacha a též na Staroměstském náměstí. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním z téhož dne v 17:02 hodin, v němž avizoval částečnou úpravu trasy s přechodem přes Mánesův most. Magistrát hlavního města Prahy téhož dne v 17:32:37 hodin na tuto změnu odpověděl s tím, že jde jen o formální úpravu, neřešící kolizi s dříve ohlášenými shromážděními, a upozornil na možný zákaz shromáždění podle ust. § 10 odst. 2 písm. b) zákona o právu shromažďovacím. Ze spisu je dále zřejmé, že žalobce dne 13. 10. 2016 v 17:16 hodin novým, samostatným oznámením ohlásil konání průvodu z Hradčanského náměstí do ulice Na Můstku s účelem Průvod po shromáždění „Nezapomínáme“. Soud konstatuje, že toto podání bylo nutno považovat za oznámení nového shromáždění formou průvodu, byť výchozí místo a zčásti i trasa tohoto průvodu se shodovala s průvody žalobcem dříve oznámenými. Z obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je podle názoru soudu zřejmé, že žalovaný Magistrát hlavního města Prahy toto podání skutečně považoval za oznámení nového shromáždění, a že tedy napadené rozhodnutí se týká právě shromáždění (průvodu), jež bylo oznámeno tímto podáním žalobce ze dne 13. 10. 2016 v 17:16 hodin, nikoliv tedy jinými shromážděními, byť oznámenými tímtéž žalobcem dříve. Toto oznámení soud shodně se žalovaným však shledal neplatným, neboť je nesrozumitelné v části, popisující cestu průvodu. Výchozím místem mělo být Hradčanské náměstí a cílem ulice Na Můstku, avšak trasa je po přechodu z levého břehu Vltavy přes Mánesův most na pravý břeh řeky popsána nesrozumitelně. Průvod měl od Mánesova mostu mířit na Staroměstské náměstí a do ulic Železná a Rytířská, avšak po těchto průchozích bodech se v popisu trasy náhle objevuje lokalita parku na Kosárkově nábřeží, které se však nachází zpět na levém břehu Vltavy. Následně se pak trasa měla vracet opět na pravý břeh do Kaprovy ulice a následně prochází Starým Městem, přičemž mimo jiné jsou třikrát jako průchozí body zmíněny Staroměstské náměstí, náměstí Franze Kafky a též ulice Rytířská. Takto vymezená trasa průvodu, který měl směřovat – jak uvedeno výše – z Hradčanského náměstí do ulice Na Můstku, nedává smysl, pokud jde o průchod místy na pravém břehu Vltavy. Za tohoto stavu věci tedy bylo nezbytné, aby Magistrát hlavního města Prahy obratem žalobce na tuto podstatnou vadu jeho oznámení upozornil a vyzval jej k jejímu odstranění tak, aby toto oznámení mělo účinky oznámení platného. Z obsahu správního spisu však vyplývá, že žalovaný takto nepostupoval. Ačkoliv toto oznámení bylo Magistrátu hlavního města Prahy doručeno dne 13. 10. 2016 v 17:16 hodin, první reakce Magistrátu hlavního města Prahy na ně pochází až ze dne 18. 10. 2016 v 15:53:08 hodin. Ze spisu přitom není zřejmé, co žalovanému zabránilo reagovat na toto oznámení hned dne 14. 10. 2016, anebo nejpozději po víkendu dne 17. 10. 2016. Zde soud musí zdůraznit, že zákon o právu shromažďovacím je koncipován tak, aby příslušný úřad, jemuž je oznámení o konání shromáždění doručeno, se věcí zabýval bez odkladu, tak, aby o případném zákazu rozhodl bezodkladně, nejpozději však do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení. Tomu však musí odpovídat též procesní aktivita úřadu, a to i v případě, kdy doručené oznámení trpí vadami. Smyslem a cílem úpravy práva shromažďovacího v zákoně. 84/1990 Sb. je zajistit výkon tohoto práva, nikoliv klást mu překážky. Je-li tedy podané oznámení zčásti nesrozumitelné, jak tomu bylo v projednávané věci, je na místě na takovou vadu, seznatelnou na první pohled, reagovat bez odkladu. To ostatně úřadu ukládá i zákon o právu shromažďovacím, který v ust. § 5 odst. 6 stanoví povinnost úřadu při osobním podání upozornit svolavatele na vady oznámení a upozornit jej, že nebudou-li tyto vady odstraněny, nepůjde o platné oznámení; bylo-li oznámení předloženo jiným způsobem, úřad svolavatele na vady neprodleně písemně upozorní. Bylo proto na místě očekávat, že Magistrát hlavního města Prahy se bude oznámením 13. 10. 2016 z 17:16 hodin zabývat přinejmenším hned příští pracovní den, tedy v pátek 14. 10. 2016. Jak uvedeno výše, ze spisu není zřejmé, proč se tak nestalo, a proč k tomu došlo až třetí pracovní den po doručení oznámení. Žalobce na výzvu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 18. 10. 2016 z 15:53:08 hodin odpověděl téhož dne e-mailem v 16:24 hodin, kdy trasu průvodu upravil do konečné podoby, tedy Hradčanské náměstí - Ke Hradu - Nerudova - Malostranské náměstí (kolem kostela sv. Mikuláše) - Mostecká - U Lužického semináře – Cihelná – park Kosárkovo nábřeží (po chodníku) - Mánesův most - Alšovo nábřeží (nejbližším východem po chodníku) - Platnéřská – U Radnice – Malé náměstí – Jilská – Skořepka – Rytířská – Na Můstku. O takto doplněném a upraveném oznámení pak žalovaný rozhodl s datem 20. 10. 2016, jak je uvedeno v písemném vyhotovení rozhodnutí, avšak na svou úřední desku je vyvěsil až dne 21. 10. 2016 ve 14:37:15 hodin. Pokud by tedy bylo oznámení o shromáždění s názvem Průvod po shromáždění „Nezapomínáme“ platným až od v 16:24 hodin dne 18. 10. 2016, bylo by lze mít za to, že rozhodnutí o zákazu bylo vydáno včas, tedy ve lhůtě tří pracovních dnů. Soud však poukazuje na to, že toto oznámení se mohlo stát platným již podstatně dříve, pokud by Magistrát hlavního města Prahy reagoval na vady původního podání tak, jak mu zákona č. 84/1990 Sb. v ust. § 5 odst. 6 ukládá, tedy bez zbytečného odkladu. Skutečnost, že předmětné oznámení se stalo platným až dne 18. 10. 2016, tu však byla způsobena právě téměř třídenní nečinností žalovaného, pro kterou nebyly zjištěny žádné relevantní důvody, a kterou pak nelze vykládat v neprospěch žalobce. Soud proto dospěl k závěru, že s přihlédnutím k těmto vadám postupu žalovaného je na místě přisvědčit první žalobní námitce a konstatovat, že rozhodnutí o zákazu konání předmětného shromáždění – průvodu s názvem Průvod po shromáždění „Nezapomínáme“ bylo vydáno po uplynutí lhůty tří pracovních dnů, s účinky podle ust. § 11 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím, podle něhož pokud úřad ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nevyvěsí písemné vyhotovení rozhodnutí na své úřední desce, může svolavatel shromáždění uspořádat. Soud však dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nutno zrušit i z důvodu nesprávného rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv je sice nesporné, že důvodem k zákazu shromáždění je skutečnost, že na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání, je nutno tuto normu interpretovat a aplikovat s přihlédnutím k účelu a smyslu zákona o právu shromažďovacím. Smyslem regulace práva shromažďovacího je zajistit a umožnit jeho realizaci tak, aby mohlo sloužit k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. Zákon je tedy třeba vykládat a aplikovat tak, aby konání veřejných shromáždění zásadně bylo možné. Tento obecný princip sice žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmínil, ale podle názoru soudu se jím ve svých úvahách a při koncipování svých závěrů neřídil. Akcentoval totiž právě jen ty skutečnosti, které podle jeho názoru nasvědčují závěrům o nemožnosti konat ohlášený shromáždění - průvod z důvodu jeho údajné možné kolize s dříve oznámenými shromážděními na Klárově a na náměstí Jana Palacha. Nedostatečně vzal v úvahu skutečnost, že shromáždění svolané žalobcem je organizováno jako průvod, nikoliv jako statické shromáždění, takže oběma místy, kde by mohlo dojít ke kontaktu s jinými shromážděními, bude pouze procházet, takže možný kontakt bude z časového hlediska značně omezen. Nejde tedy o to, že by se na stejném místě a ve stejném čase měla probíhat dvě shromáždění s vzájemně protichůdnými účely, což by i podle názoru soudu mohlo vyvolat nebezpečí určité konfrontace. Časově omezený kontakt dvou shromáždění – navíc nikoliv nutný, jen hypoteticky možný – však dostatečným důvodem pro zákaz průvodu není. Navíc je z obsahu správního spisu zřejmé, že svolavatel (žalobce) původně oznámenou trasu průvodu změnil tak, aby se obou míst s dřívějšími shromážděními, tedy Klárova a náměstí Jana Palacha, dotkly jen v nejmenší možné míře. Přitom vzhledem k plošným rozměrům obou míst a k plánovanému počtu účastníků všech shromáždění není nijak samozřejmé, že by nutně hrozil kontakt mezi nimi nebo dokonce konflikt. Úvahy, které Magistrát hlavního města Prahy v tomto směru vedl, však nejsou nijak kvantifikované a závěry žalovaného uvedené zejména na straně 5 a 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak zůstaly jen ve formě hypotéz a spekulací, které jsou koncipovány v neprospěch žalobcova záměru. Soud má přitom za to, že se stejnou relevancí by bylo možno vést i hypotetické úvahy opačné, tedy že vzhledem k rozměrům obou náměstí a k počtu účastníků všech tří shromáždění a k trase průvodu svolaného žalobcem žádná kolize mezi těmito shromážděními nehrozí a že k zásahu do práva shromažďovacího nedojde. Takovými úvahami se však soud nezabýval, neboť podklady shromážděné žalovaným ve správním spise neposkytují východisko ani pro úvahy ve prospěch žalobce, ani proti němu. Nadto je třeba připomenout, že zákon o právu shromažďovacím nevylučuje, aby se dvě shromáždění, byť i s protikladným účelem konala vzájemně na dohled a na doslech, takže i takovou formu konfrontace názorů a stanovisek zákon umožňuje. Samotná skutečnost, že dvě shromáždění se budou konat poblíž sebe, sama o sobě neznamená rozpor se zákonem a nutný zákaz shromáždění později oznámeného. Podmínkou je jen to, že si taková shromáždění vzájemně nebudou bránit ve výkonu práva shromažďovacího, což vzhledem k časovému omezení jejich možného kontaktu není předem spolehlivě jisté. Důvodem pro předchozí zákaz shromáždění svolaného žalobcem pak nejsou ani spekulace o tom, že jeho organizátorovi a pořadatelům se nepodaří přimět všech 2000 účastníků k dodržení oznámené trasy průvodu tak, aby ke kolizi se shromážděními na Klárově a na náměstí Jana Palacha nedošlo. Jednak se opět jedná o pouhou spekulaci bez jakéhokoliv odůvodnění, a jednak podle názoru soudu vůbec nejde o dostatečný důvod pro zákaz – ten nelze odůvodnit potenciální obavou z toho, že by někteří účastníci shromáždění nemuseli dbát pokynů svolavatele a pořadatelů. Pokud by k takové situaci došlo, je na místě jednotlivé osoby, jednající proti právu shromažďovacímu vést k pořádku, a to i prostřednictvím Policie České republiky, a pokud by k takovému porušování došlo hromadně, je v pravomoci Magistrátu hlavního města Prahy takové shromáždění rozpustit. Relevantním důvodem pro zákaz shromáždění by předběžná obava z možného nezákonného jednání účastníků mohla být pravděpodobně jen tehdy, pokud by z informací o osobě svolavatele a o jeho skutečných záměrech, případně o průběhu dřívějších jím svolaných shromáždění bylo možno předpokládat, že aktuálně svolané shromáždění má za cíl právě porušování práva shromažďovacího jiných subjektů. Žádné takové informace však žalovaný k dispozici neměl. Městský soud v Praze tedy ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, a proto je podle ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního zrušil. Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady sestávají ze soudního poplatku, zaplaceného z podané žaloby ve výši 1000,- Kč. Soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání za podmínek ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 27. října 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Válková